64 Ad 6/2020

Rubrum

Č. j. 64 Ad 6/2020-35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: A.K. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2020, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované 1. Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 64 Ad 6/2020 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 4. 2020, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 20. 8. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť se zakládá na nesprávném posouzení poklesu její pracovní schopnosti. Pochybení spočívá především v nezohlednění lékařské zprávy z psychiatrie. Posudkoví lékaři v rozporu s faktickým stavem dospěli k závěru, že se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ačkoliv žalobkyně psychiatrickou ambulanci navštěvuje již od října 2018. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje stav, který trvá déle než jeden rok.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že zdravotní postižení žalobkyně (deformity nohou) bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 12a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti mezi 10 až 20 %. U žalobkyně byla zvolena horní hranice 20 %, která byla dále navýšena s ohledem na komorbiditu o dalších 10 procentních bodů na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná doplnila, že žalobkyně studuje a je schopna chůze bez opory kompenzační pomůcky. Žalovaná navrhla opatřit posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“), přičemž za takto zjištěného skutkového stavu věci setrvala žalovaná na správnosti svého rozhodnutí. Podstatný obsah správních spisů 5. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 15. 11. 2019 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem OSSZ Prachatice ze dne 26. 2. 2020 byl u žalobkyně shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobil pokles její pracovní schopnosti o 30 %. Žalobkyně nebyla uznána invalidní. Její zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 12a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Byla zvolena horní hranice poklesu pracovní schopnosti o 20 %, která byla zvýšena podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o deset procentních bodů z důvodu dalších zdravotních postižení, a to na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 8. 4. 2020 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

6. Dne 9. 6. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 64 Ad 6/2020 poklesla její pracovní schopnost o 30 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako stav po zlomenině hlezenního kloubu po pádu z kola v roce 2016, s rozvojem těžké poúrazové artrosy hlezna a těžkým omezením hybnosti. Komorbiditou je lehká forma roztroušené sklerosy. Depresivní porucha s panickými atakami (první vyšetření psychiatrem a léčba od listopadu 2019) neměla v době posuzování charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zdravotní postižení žalobkyně bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 12a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to pro lehké deformity a poruchy nohy/nohou. Pokles pracovní schopnosti žalobkyni byl zhodnocen horní hranicí 20 %, která byla navýšena pro komorbiditu o 10 % na celkových 30 % poklesu pracovní schopnosti. Toto podle posudkového lékaře odpovídá celkovému postižení žalobkyně, která studuje a je schopna chůze bez opory kompenzační pomůcky. Posudkový lékař zhodnotil, že kdyby rozhodující příčinu zdravotního postižení žalobkyně podřadil pod položku 13b (funkční postižení po zlomeninách), tak by taxace činila 10 až 15 %, o vyšší položce nelze uvažovat, neboť ta je vyhrazena pro značnou deformitu bérce nebo stehna. Pokud by posudkový lékař rozhodující příčinu zdravotního postižení žalobkyně podřadil pod kapitolu XIII., oddíl A, položku 1a (monoartrosa), tak by pokles pracovní schopnosti činil 10 %, položky 1b a 1c s vyšším taxací není na místě užít.

7. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty, a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 9. 6. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. Proto žalobkyně nesplňovala podmínky § 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 12a (deformity nohy nebo prstů nohy/nohou, lehké deformity a poruchy nohy/nohou, jednostranné nebo oboustranné, s narušením stereotypu chůze, s potřebou kompenzační pomůcky) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil hodnotu na horní hranici taxace 20 %, kterou podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšil o 10 % vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobkyně. Posudek posudkové komise MPSV 8. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 10. 11. 2020 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v nepřítomnosti žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

9. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, která byla posuzována jako studentka. Bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 64 Ad 6/2020 dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je těžká poúrazová artrosa hlezna vpravo s výrazným omezením hybnosti daného kloubu.

10. Bylo shledáno, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování pravé dolní končetiny, tj. vyloučení těžké fyzické práce, delší chůze, nevhodná je i práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Žalobkyně byla schopna práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením; to je v souladu s prací, na kterou se žalobkyně připravovala vysokoškolským studiem.

11. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí maximálně zdravotnímu postižení podle kapitoly XV., oddíl B, položky 11 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 10 až 20 %. Posudková komise MPSV zvolila horní hranici taxace 20 %, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení a poměrně krátké době uplynulé od úrazu. Vzhledem k dalším zdravotním postižením byl využit postup podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a hranice poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena o 10 % na celkovou hodnotu 30 % míry poklesu pracovní schopnosti.

12. Posudková komise MPSV vysvětlila, že zvolila podřazení zdravotního postižení odlišně od posudkového lékaře ČSSZ, neboť za dominující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokládá u žalobkyně výrazné omezení pohybu v hlezenním kloubu, pro což je přesně stanovena položka 11, oddílu B, kapitoly XV. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

13. Posudková komise MPSV doplnila, že pokud by v zájmu srovnatelnosti bylo zvoleno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení (než výrazné omezení hybnosti v hlezenním kloubu), tak by toto bylo hodnoceno nižší procentní mírou poklesu pracovní schopnosti. Tato ostatní zdravotní postižení nejsou posudkově tak významná jako posudkovou komisí identifikovaná rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 25. 1. 2021. Žalobkyně se z účasti na jednání telefonicky omluvila s tím, že souhlasila, aby krajský soud rozhodl v její nepřítomnosti. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 10. 11. 2020.

16. Žaloba není důvodná.

17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 64 Ad 6/2020 stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

18. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

19. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 64 Ad 6/2020 dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

20. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 11. 10. 2020. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně nebyla při jednání komise přítomna, s čímž předem souhlasila. Posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně; vycházela tedy ze záznamů ve zdravotní kartě ošetřujícího praktického lékaře, ze spisu OSSZ, ze spisu ČSSZ, ze soudního spisu, včetně všech dodaných zpráv a odborných nálezů. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

21. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému výsledku stran poklesu pracovní schopnosti žalobkyně jako v obou předchozích posudkových závěrech (posudek o invaliditě ze dne 26. 2. 2020 a posudek z námitkového řízení ze dne 9. 6. 2020). Ohledně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se posudková komise MPSV taktéž ztotožnila s předchozími posudkovými závěry, a sice, že jde o těžkou poúrazovou artrosu hlezna vpravo s výrazným omezením hybnosti. Nicméně posudková komise MPSV toto zdravotní postižení podřadila pod jinou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která je přesně stanovena pro dané zdravotní postižení, a sice byla zvolena položka 11, oddílu B, kapitoly XV. přílohy k vyhlášce. Tato položka přesně dopadá na omezení pohybu v hlezenním kloubu. Uvedená položka 11 má nicméně taxační rozmezí zcela stejné jako dříve volená položka 12a, tj. rozmezí mezi 10 až 20 %.

22. Posudková komise MPSV stanovila pokles pracovní schopnosti na základě zdravotního postižení s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně, a to na horní hranici stanoveného rozmezí, tj. v rozsahu 20 %, přičemž přihlédla k tíži zdravotního postižení a k poměrně krátké době od úrazu. Posudková komise MPSV dále využila postup podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity a z důvodu dalších zdravotních postižení (komorbidit) navýšila pokles pracovní schopnosti o dalších 10 %, tj. na celkových 30 %. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 64 Ad 6/2020 23. V této souvislosti krajský soud poznamenává, že postup podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. možnost navýšení poklesu pracovní schopnosti až o 10 %, využila posudková komise MPSV (a ostatně i posudkoví lékaři v předchozích posudcích) v maximální možné míře. Podle § 3 odst. 3 vyhlášky platí, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. Navýšení poklesu pracovní schopnosti o více než 10 % tedy ani nebylo možné.

24. Posudková komise MPSV tak ve shodě s posudkem ČSSZ České Budějovice i ve shodě s posudkem OSSZ stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 30 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívajícím v těžké poúrazové artrose hlezna vpravo s výrazným omezením hybnosti daného kloubu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Pokud jde o rozpor v podřazení zdravotního postižení žalobkyně pod jinou položku (a sice pod položku 11 oproti dříve indikované položce 12a), tak krajský soud považuje za dostatečné vysvětlení posudkové komise MPSV, která uvedla, že dominující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je právě výrazné omezení pohybu v hlezenním kloubu, na což výslovně dopadá položka 11 a nebylo proto správné užití položky 12a. Uvedené však nemá žádný vliv na celkový výsledek správního řízení, neboť pokles pracovní schopnosti byl stanoven všemi posudky ve stejné míře 30 %, což znamená, že žalobkyně není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a proto nemá nárok na přiznání invalidního důchodu podle § 38 téhož zákona.

25. Posudková komise MPSV se taktéž zabývala profesní rekomandací s tím, že konstatovala, že žalobkyně je schopna práce lehčího charakteru s vyloučením přetěžování pravé dolní končetiny. Podle posudkové komise MPSV je taková doporučená práce v souladu s prací, na kterou se žalobkyně připravovala vysokoškolským studiem na Zdravotně-sociální fakultě.

26. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, že nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní.

27. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

28. Žalobkyně v žalobě namítala, že nebyla zohledněna lékařská zpráva psychiatra a v tomto smyslu uvedla, že psychiatrickou ambulanci navštěvuje již od října 2018, tudíž jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který trvá déle než jeden rok. K tomu krajský soud uvádí, že žádná dřívější zpráva než z listopadu 2019 nebyla ve věci léčení žalobkyně na psychiatrii doložena a ani není součástí předložených spisů. Žalobkyně k žalobě taktéž žádnou takovou lékařskou zprávu nedoložila. Z posudku posudkové komise MPSV se podává, že léčení s depresivní poruchou s panickými atakami je doloženo od listopadu 2019. V posudku je citována lékařská zpráva v tomto směru ze dne 26. 11. 2019. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Pokud Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 64 Ad 6/2020 lékařská zpráva není součástí zdravotní dokumentace, tak nemůže být posudkových lékařem zohledněna.

29. Krajský soud dodává, že depresivní porucha žalobkyně byla i na základě lékařské zprávy z listopadu 2019 zohledněna jako další zdravotní postižení žalobkyně (vedle roztroušené sklerosy a trombozy žilních splavů), což vedlo ke zvýšení poklesu pracovní schopnosti o deset procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Dále s ohledem na běh času je již nyní možné konstatovat, že příp. psychiatrická léčba žalobkyně trvá déle než jeden rok, a proto je možné, že by depresivní porucha žalobkyně mohla být aktuálně posouzena jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s nejvýznamnějším dopadem na její pracovní schopnost. To by znamenalo, že by se pokles pracovní schopnosti mohl odvíjet od jiné kapitoly a položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pokud by použití tohoto kritéria mělo znamenat vyšší pokles pracovní schopnosti, než jaký činí podle aktuálního hodnocení zdravotního postižení žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na její pracovní schopnost (omezení pohybu hlezenního kloubu). Žalobkyni aktuálně nic nebrání podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu a dokládat i svou aktuální psychiatrickou léčbu, pokud probíhá.

30. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, pak žalobkyně není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Její žádosti o přiznání invalidního důchodu nemohlo být vyhověno. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

31. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 9 64 Ad 6/2020 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 25. ledna 2021 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.