64 Ad 7/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: M. Ch. zastoupena advokátkou Mgr. Danou Růžičkovou sídlem Smetanova 662, 390 02 Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2025, č.j. X, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 12. 2024, č. j. X, zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu pro nesplnění podmínek zakotvených v § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu („Institut“) ze dne 19. 12. 2024 činí pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu pouze 35 %. Žalobkyně je i nadále invalidní v prvním stupni a náleží jí invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Argumentace účastníků řízení

3. Rozhodnutí žalované považuje žalobkyně za nesprávné. Poukazuje na konkrétní příčiny svého špatného zdravotního stavu – navyšování počtu dioptrií a zelený zákal, poruchu vestibulární funkce NS (H819) a kloubní artrózu. Žalobkyně dále připustila, že se dlouhodobě léčí na psychiatrii, její psychické onemocnění ovšem není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jedná se o následek uvedených onemocnění. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením posudkového lékaře, který posuzoval její zdravotní stav převážně z pohledu psychických obtíží, aniž by vzal v potaz žalobkynino fyzické zdravotní postižení.

4. Dle žalobkyně by byl závěr posudkového lékaře jiný, pokud by hodnocení jejího zdravotního stavu bylo provedeno správně, byla osobně vyšetřena a pokud by lékař měl k dispozici veškerou její zdravotní dokumentaci.

5. Z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu je navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě obsáhle shrnula průběh správního řízení jakož i pro věc relevantní právní úpravu a s ohledem na obsah žalobních námitek navrhla, aby krajský soud provedl důkaz odborným lékařským posouzením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“). V případě, že by žalobkyně nebyla posudkovou komisí shledána invalidní či pokud by byla i nadále uznána invalidní v prvním stupni, navrhla žalovaná žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Podstatný obsah spisu

7. Žádostí ze dne 11. 11. 2024 žalobkyně požádala o změnu výše invalidního důchodu prvního stupně. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 12. 2024, č. j. X, kterým žalovaná uznala žalobkyni i nadále invalidní v prvním stupni, vychází z posudku o invaliditě Institutu ze dne 19. 12. 2024, v němž posudková lékařka uzavřela, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je periodická depresivní porucha ve středně těžké fázi. Toto zdravotní postižení lékařka podřadila pod kapitolu V., položku 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 %. Tento pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková lékařka dále nenavýšila ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity („vyhláška o posuzování invalidity“), neboť pro to neshledala důvod.

8. V řízení o námitkách proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 11. 3. 2025, jehož závěry do zamítavého odůvodnění převzala. Posudková lékařka Institutu jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označila psychické postižení – periodickou depresivní poruchu se středně těžkými fázemi spolu se somatomorfní vegetativní dysfunkcí – chronickým subjektivním vertigem. Hodnocení lékařky Institutu v prvním stupni bylo shledáno jako validní. Na vyšší míru poklesu pracovní schopnosti zdravotní stav žalobkyně nedosahuje. Míra poklesu pracovní schopnosti v případě afektivní poruchy se značně sníženou úrovní sociálního fungování, s omezením výkonu některých denních aktivit, byla stanovena v rozmezí od 30 % do 40 %. Posudková lékařka s přihlédnutím k ostatním obtížím stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 35 %. K navýšení tohoto rozsahu poklesu pracovní schopnosti na základě § 3 vyhlášky o posuzování invalidity posudková lékařka nepřistoupila. Závažnost zdravotního postižení i charakter žalobkyniny profese byly zohledněny již v rámci základního stanovení míry poklesu pracovní schopnosti.

9. Dle posudkové lékařky se nejedná o postižení posudkově těžké či zvlášť těžké dle položky 4d a 4e, se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit společenských a pracovních dlouhodobého trvání na úrovni poruch s opakovaným poskytováním ústavní péče pro těžké funkční postižení včetně přítomných dalších závažných duševních komorbidit, jež by podmiňovaly vyšší stupeň invalidity.

10. Stran zrakového postižení posudková lékařka uvedla, že dle vyšetření perimetru z února 2024 je u žalobkyně normální rozsah zorného pole, dle vyšetření z listopadu 2024 vizus vpravo s korekcí 0,6 a vlevo 0,5-6 vysoká myopie s astigmatismem, glykovaný hemoglobin 48, počínající katarakta oboustranně a chronický simplex glaukom. Posudková lékařka doplnila, že subjektivně udávané obtíže stejně jako vnímání bolesti nejsou posudkovým kritériem uznání vyššího stupně invalidity a nejsou pro posouzení rozhodující.

11. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 18. 11. 2025 jsou založeny na č. l. 26– 32 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně jednání komise dne 18. 11. 2025 zúčastnila a podrobila se vyšetření v oboru neurologie a psychiatrie, jejichž závěry jsou v posudku popsány. Posudková komise konstatovala, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byly v době vydání rozhodnutí žalované závrativé stavy, které sama žalobkyně při jednání posudkové komise označila za nejvíce limitující. S ohledem na absenci této diagnózy ve vyhlášce o posuzování invalidity zvolila posudková komise srovnatelné zdravotní postižení uvedené v kap. VIII., určené pro postižení ucha, bradavkového výběžku a sluchu. V rámci něj určila funkční postižení uvedené v odd. A, pol. 8b (středně těžké poruchy rovnováhy). Zde je dáno omezení pracovní schopnosti v rozsahu 20–35 %. Vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna porucha vestibulárního ústrojí, byla by indikována nižší hranice taxace, posudková komise však zohlednila další zdravotní obtíže žalobkyně a stanovila horní hranici poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Vyšší míra poklesu pracovní schopnosti není klinickým nálezem indikována. Posudkovými lékařkami uváděná příčina v podobě psychického postižení nebyla shledána tak významnou, aby ji bylo lze určit jako rozhodující. Stran namítané zrakové dysfunkce posudková komise uvedla, že podkladová dokumentace neosvědčuje takové snížení zrakové ostrosti a zorného pole, které by zdůvodňovaly invalidizaci jakéhokoli stupně. Žalobkyniny zrakové funkce neodůvodňují jí namítanou potřebu doprovodu při odchodu z domu.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“).

13. O věci rozhodl krajský soud v rámci nařízeného ústního jednání konaného dne 19. 1. 2026, Během tohoto řízení žalobkyně setrvala na svých závěrech a tvrzeních uplatněných v průběhu soudního řízení. Zdůraznila, že nejvíce problematickým je z jejího pohledu zrakové postižení, které se neustále zhoršuje. S ohledem na skutečnost, že jednání Posudkové komise nebyl přítomen oční lékař, navrhla dokazování doplnit o posudek tohoto lékaře. Krajský soud uvedený důkazní návrh zamítl. Zdůraznil, že v soudním řízení správním dochází k přezkumu skutkového a právního stavu ke dni rozhodování správního orgánu. Posudková lékařka Institutu (dne 11. 3. 2025) disponovala výsledky očního vyšetření perimetru a krátkozrakosti žalobkyně z února 2024 a následně také z listopadu 2024. Z těchto výsledků neplyne, že by v rozmezí 8 měsíců došlo ke zhoršení výsledků očního vyšetření. Žalobkyně přitom nepředložila jiné lékařské zprávy, které by tuto komplikaci osvědčovaly. Posudková komise naopak ve shodě s lékařkou Institutu dospěla k závěru, že z podkladů obsažených v lékařské dokumentaci vyplývá, že u žalobkyně nejde o takové snížení zrakové ostrosti a omezení zorného pole, které by invalidizaci zdůvodňovalo. Žalobkyně nadto i v průběhu vyšetření před posudkovou komisi uvedla, že ji nejvíce limitují právě závrativé stavy, nikoli zrakové disfunkce (viz str. 6 posudkového zhodnocení).

14. Žaloba není důvodná.

15. Dle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a ) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 16. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či o změně výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

17. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise. Ta přezkoumala zdravotní stav žalobkyně ve složení, které odpovídalo jejím zdravotním obtížím s nejzásadnějším dopadem do její pracovní schopnosti. Zdravotní stav žalobkyně přezkoumala odborná lékařka z oboru neurologie a dále lékařka z oboru psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž byla seznámena jak se subjektivními potížemi žalobkyně, tak s odbornými lékařskými nálezy vztahujícími se k datu vydání napadeného rozhodnutí, jež jsou součástí zdravotní dokumentace žalobkyně (včetně relevantních lékařských zpráv připojených k žalobě). Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, jímž je chronické subjektivní vertigo (závrativé stavy). Posudková komise oproti posudkovým lékařkám určila odlišnou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s tím, že psychické onemocnění žalobkyně, ze kterého bylo ve správním řízení vycházeno jako z nejzávažnějšího postižení, nebylo posudkovou komisí shledáno natolik závažným – nebyly doloženy psychické obtíže takového charakteru, jež by zakládaly invalidizaci žalobkyně v jakémkoli rozsahu (žalobkyně není limitována v běžných denních činnostech ani v sociálních kontaktech). Posudkovou komisí zvolená příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejblíže odpovídá postižení uvedenému v kapitole VIII., odd. A, pol. 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně komise s přihlédnutím k ostatním zdravotním problémům stanovila v rozsahu 35 %. Tento pokles posudková komise dále nenavýšila ve smyslu § 3 či § 4 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť další zdravotní postižení žalobkyně zohlednila již v rámci základního rozsahu omezení.

18. Stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti nebylo dle posudkové komise možné, neboť zdravotní dokumentace žalobkyně nedokládá těžké funkční postižení nebo zvlášť těžké funkční postižení, jak definuje platná legislativa.

19. Jde-li o žalobou namítanou zrakovou poruchu, k té se vyjádřily jak posudkové lékařky, tak posudková komise. V obou případech bylo na základě lékařské dokumentace (vyšetření perimetrem z února 2024 a z listopadu 2024) shledáno, že se jedná o zdravotní postižení, které nemá vliv na žalobkyninu pracovní schopnost. Zrakové onemocnění u ní spočívá v krátkozrakosti v kombinaci s cylindrickou vadou, počínající šedý zákal a zelený zákal. Dle posudkové komise podkladová dokumentace nedokládá takové snížení zrakové ostrosti a omezení zorného pole, které by dle platné legislativy (kap. VII vyhlášky o posuzování invalidity) zdůvodnilo invalidizaci jakéhokoli stupně. Zrakové funkce žalobkyně neodůvodňují potřebu doprovázet ji při odchodu z domu.

20. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje krajský soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož nešlo v případě žalobkyně o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 49 %. Podstatná je též skutečnost, že posudkové závěry jsou co do hodnocení zrakového postižení žalobkyně shodné s posudky o invaliditě vyhotovenými lékařkami Institutu.

21. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci – komplexního neposouzení zdravotního stavu žalobkyně – krajský soud uvádí, že všichni odborní lékaři včetně členů posudkové komise naopak pečlivě hodnotili vliv ostatních zdravotních postižení na zdravotní stav žalobkyně. Podstatné je, že tato zdravotní postižení se pro účely stanovení míry poklesu pracovní schopnosti posuzované nesčítají, nýbrž se hodnotí pouze postižení s největším dopadem na tuto schopnost. Není proto relevantní, zda příčinou psychických obtíží žalobkyně jsou její fyzická omezení. Z hlediska určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je důležité jen to, které z onemocnění má největší dopad do žalobkyniny pracovní schopnosti. Lékaři na základě dostupné lékařské dokumentace dospěli ve shodě k závěru, že tímto zdravotním postižením není zrakové onemocnění, to totiž dle aktuální zdravotní dokumentace nemá žádný vliv na pracovní schopnost žalobkyně. Namítaná bolestivost hlavy je subjektivní povahy a v rámci hodnocení vlivu na pokles pracovní schopnosti žalobkyně ji nelze zohlednit. Objektivizována byla naopak skutečnost, že dlouhodobý pocit nestability/nejistoty (chronické subjektivní vertigo, PPPD) není zapříčiněn popsanými zrakovými obtížemi žalobkyně. Vrávoravá chůze je dána zejména funkční poruchou rovnováhy. Jde-li o kloubní poruchy (kloubní artróza), ty nezakládají omezení indikující invalidizaci žalobkyně.

22. Krajský soud má z obsahu posudkových hodnocení za prokázané, že zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen komplexně, tedy s přihlédnutím k jejím veškerým zdravotním potížím. Lékařky posudkové komise kromě závrativých stavů žalobkyně hodnotily též její psychické problémy, zrakové postižení a zabývaly se i postižením kloubního aparátu, přičemž ve shodě dospěly k závěru, že žádné z uvedených postižení není posudkově významné, tedy pokud by každé jednotlivé popsané zdravotní postižení bylo hodnoceno jako rozhodující, míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně by byla hodnocena v menším rozsahu. Popsané komorbidity však byly zohledněny v rámci stanovení horní hranice procentuálního rozmezí stanoveného vyhláškou o posuzování zdravotního stavu v případě poruchy rovnovážného ústrojí.

23. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o invaliditu druhého stupně (pokles pracovní schopnosti nečiní nejméně 49 %); správní orgány proto nepochybily, pokud na základě závěrů posudkových lékařů rozhodly o zamítnutí žádosti žalobkyně o přiznání vyššího stupně invalidity.

V. Závěr a náklady řízení

24. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. ledna 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š.