64 Ad 9/2025

Rubrum

č. j. 64 Ad 9/2025- 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: M. T., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 64 Ad 9/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žádostí ze dne 6. 11. 2023 se žalobce na základě § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci („zákon o soudní rehabilitaci“), a dále podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a č. 369/2007 Sb. („nařízení vlády č. 622/2004 Sb.“), domáhal příplatků ke starobnímu důchodu. Příplatky měly být žalobci přiznány za dobu od 20. 9. 1966 do 1. 10. 1966, kdy pobýval ve vazbě pro podezření z trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění do 31. 12. 1966 („trestní zákon“). Tohoto trestného činu se žalobce spolu s dalšími spoluobviněnými podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 10. 1966, sp. zn. 3 T 198/66, dopustil tím, že „se zúčastnil hromadné výtržnosti tzv. „vlasatců“ dne 20. 9. 1966, v 17,00 hodin v Praze 1 na Staroměstském náměstí. Po soustředění v průvodu šli Celetnou, Rytířskou ulicí na Václavské nám., zpět na Staroměstské nám. A přes Čechův most k bývalému pomníku J. V. Stalina a v Letenských sadech, cestou hulákali, tleskali a pískali, došlo k omezení a bránění plynulosti pouliční dopravy, v průběhu pochodu Prahou provolávali hesla „Vraťte nám vlasy!“ a hrubé výroky proti straně a socialistickému zřízení a jiná hesla, čímž značnou měrou narušili veřejný klid a pořádek“. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobci za uvedený trestný čin uložil trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let.

2. Nejvyšší soud na základě stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tz 75/2023, podle § 268 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, vylovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 10. 1966, sp. zn. 3 T 198/66, byl porušen zákon v neprospěch žalobce i všech spoluobviněných. Nejvyšší soud rozsudek obvodního soudu zrušil a všechny obviněné zprostil obžaloby.

3. Žalovaná nejprve rozhodla o žalobcově žádosti týkající se příplatku podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Jedná se o příplatek k důchodu, jehož účelem je zmírnit křivdy v sociální oblasti, kterých se vůči osobám nyní pobírajícím starobní či invalidní důchod dopustil komunistický režim. Žalovaná žádost žalobce zamítla s tím, že jej nelze považovat za osobu, na níž se vztahuje § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., neboť trestný čin výtržnictví, za který byl žalobce v minulosti odsouzen, nespadá pod trestné činy vymezené v § 2 zákona o soudní rehabilitaci. Krajský soud se s uvedeným názorem žalované neztotožnil a rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 64 Ad 9/2024-43 její rozhodnutí zrušil. Žalovanou zvolené řešení posoudil jako příliš formalistické a nijak nezohledňující skutečnost, že výše zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu k faktické rehabilitaci žalobce za politicky motivované trestní (vazební) stíhání došlo. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírnění křivd způsobených mu komunistickým režimem v oblasti sociální dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Tento závazný právní názor žalovaná respektovala a rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č. j. X, žalobci podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. přiznala příplatek ke starobnímu důchodu ve výši 72 Kč měsíčně.

4. V případě žádosti o příplatek dle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci žalovaná žádost žalobce rozhodnutím ze dne 3. 6. 2025, č. j. X, zamítla s tím, že nesplnil podmínky Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 64 Ad 9/2025 zakotvené v § 25 odst. 1 uvedeného zákona, neboť před jeho uvězněním nevykonával žádnou pracovní činnost, jejíž plnění by mělo být v rámci zjištění dob pojištění v období žalobcova vazebního stíhání zohledněno.

5. S tímto posouzením se žalobce neztotožnil a ve svých námitkách proti uvedenému rozhodnutí zpochybnil aplikovatelnost podmínek stanovených v § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci v situaci, kdy jeho žádost byla podána na základě § 25 odst. 7 písm. b) uvedeného zákona. Je proto dle jeho názoru právně nevýznamné, zda před svým vazebním uvězněním vykonával pracovní činnost či nikoli.

6. Námitky žalobce byly žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobci nárok na příplatek na základě § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci nevznikl, neboť mu nevznikl žádný nárok dle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení, který by mohl být příplatkem dle odst. 7 nahrazen. Žalobce totiž před vazbou žádné zaměstnání neměl. Příplatek dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci není novým nárokem, nýbrž jde pouze o alternativu k zápočtu dob podle předchozích odstavců. Pokud žalobce před vzetím do vazby vůbec nepracoval, nebyl touto vazbou ani znevýhodněn v jeho důchodovém zabezpečení, a proto není dán důvod ke kompenzaci dle kteréhokoli odstavce § 25 zákona o soudní rehabilitaci.

II. Argumentace účastníků řízení

7. Žalobce se s výše uvedeným názorem žalované neztotožnil a žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 18. 7. 2025 navrhl zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku. Shodně jako ve správním řízení namítá neaplikovatelnost podmínek stanovených v § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci v případě, kdy jeho žádost mířila na příspěvek dle § 25 odst. 7 uvedeného zákona. Žalovaná není oprávněna v rámci hodnocení žalobcova nároku na příplatek dle tohoto zákonného ustanovení hodnotit jakákoli další kritéria. Je povinna rehabilitované osobě poskytnout takové důchodové zvýhodnění, které si tato osoba sama zvolí. Z tohoto důvodu není úvaha o tom, zda žalobce před vzetím do vazby či po něm pracoval relevantní. Jako pro nynější věc přiléhavý žalobce označil již shora zmínění rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2024 týkající se věci, v níž mu žalovaná odpírala příplatek k důchodu dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Naproti tomu žalobce jako nerelevantní označil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. 3 Ads 108/2018-29, na něž odkazovala žalovaná a který se týkal skutkově odlišné věci.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci nelze přiznat příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci, protože tento příplatek není samostatným nárokem, ale pouze alternativou k odškodnění podle § 25 odst. 1–6 uvedeného zákona. Podmínkou vzniku nároku na příplatek dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci je podle žalované existence zaměstnání před vzetím do vazby, které bylo nezákonným zbavením svobody přerušeno. Ze spisové dokumentace vyplývá, že žalobce před svým zadržením dne 20. 9. 1966 žádné zaměstnání nevykonával; do prvního zaměstnání nastoupil až dne 3. 10. 1966. Z tohoto důvodu nemohl být na svých důchodových nárocích vazbou poškozen.

9. Žalovaná své závěry opírá o žalobcem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, podle něhož příplatek podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 64 Ad 9/2025 nepředstavuje nový nárok a nelze jej přiznat osobám, které nemohly být v oblasti důchodového zabezpečení restrikcemi tehdejšího režimu nijak znevýhodněny. Stejný právní názor potvrdilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že volba mezi odškodněním podle § 25 odst. 1–6 zákona o soudní rehabilitaci a § 25 odst. 7 téhož zákona je plně na poškozeném bez dalších podmínek, a zdůrazňuje, že i pro příplatek podle odst. 7 je nutné splnit podmínky odst. 1.

10. K odkazu žalobce na rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2024 žalovaná uvádí, že v tehdejší věci soud neřešil otázku existence újmy na důchodových nárocích, a proto jej nepovažuje za relevantní. Žalovaná uzavírá, že postupovala v souladu se zákonem a navrhuje zamítnutí žaloby.

11. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že pokud má nárok na příplatek dle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., pak má nárok i na příplatek podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci.

III. Posouzení krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

13. Žaloba není důvodná.

14. Stěžejní otázkou v projednávané věci je, zda žalobce splnil podmínky nároku na poskytnutí příplatku k důchodu dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci. Spor je konkrétně o to, zda je podmínkou pro přiznání nároku na uvedený příplatek, aby žadatel před vzetím do vazby (nástupu trestu) vykonával zaměstnání (pracovní činnost) ve smyslu § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci.

15. Podle žalobce nelze podmínky nároku na příspěvek uplatněného na základě § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci rozšiřovat o ty, které jsou vymezeny v odst. 1 téhož zákonného ustanovení. Žalovaná proto není oprávněna hodnotit žalobcův nárok na příspěvek na základě podmínky spočívající ve výkonu zaměstnání (pracovní činnosti) před jeho nezákonným vazebním vězněním.

16. Naproti tomu žalovaná zastává názor, že předpokladem odškodnění podle § 25 odst. 1 nebo odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci je, že rehabilitovaná osoba před svým uvězněním byla zaměstnána (vykonávala pracovní činnost) ve smyslu předpisů o sociálním zabezpečení. Tuto úvahu opírá o závěry výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, podle kterých nárok na odškodnění v podobě příplatku podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci vzniká nejen na základě rozhodnutí o soudní rehabilitaci, nýbrž je podmíněn i skutečností, že daná osoba byla oproti jiným poživatelům dávek důchodového pojištění znevýhodněna tím, že jí bylo umístěním do vazby či výkonu trestu odnětí svobody znemožněno pracovat. Nárok by se měl vztahovat pouze na osoby, které byly v důsledku jednání státu rozporného s demokratickými principy v oblasti důchodového pojištění poškozeny. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 64 Ad 9/2025 17. Krajský soud přisvědčil výkladu zaujatému žalovanou.

18. Podle § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci, pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody poškozeného, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež poškozený konal před vzetím do vazby (nástupu trestu), podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.

19. Podle § 25 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, jestliže poškozený v době nezákonného výkonu trestu vykonával práce, které by odůvodňovaly zařazení v zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

20. Podle § 25 odst. 3 zákona o soudní rehabilitaci, ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro zápočet doby, po kterou poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k této době, a pokud je to pro poškozeného výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).

21. Podle § 25 odst. 5 zákona o soudní rehabilitaci, doba vazby, výkonu trestu nebo doba, po kterou poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.

22. Podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci, poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z ustanovení předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu v částce (a) 20 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém poškozený konal práce za zvlášť obtížných pracovních podmínek, které by odůvodňovaly jejich posuzování jako zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie; (b) 15 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech. Příplatek k důchodu se poskytuje ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li se poškozený poživatelem důchodu po tomto dni, poskytuje se příplatek k důchodu od přiznání důchodu. Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem.

23. Charakterem příplatku k důchodu dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně zabýval. Dle kasačního soudu nejde o samostatnou „rehabilitační dávku“, nýbrž se jedná o integrální součást důchodové dávky, na níž se vztahují veškerá obecná ustanovení o důchodech (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 1. 2007, č. j. 6 Ads 86/2005-37, č. 1159/2007 Sb. NSS či ze dne 31. 10. 2007, č. j. 4 Ads 83/2006-37, č. 1730/2008 Sb. NSS). To plyne i ze samotného účelu tohoto příplatku, kterým je odškodnit danou osobu, aby nebyla nezákonným odnětím svobody znevýhodněna oproti jiným poživatelům dávek důchodového pojištění v důsledku toho, že jí bylo znemožněno pracovat. Příplatek je tak výslovně navázán na důchodovou dávku.

24. Lze proto dovodit, že smyslem této dávky je sanovat křivdy, které v důsledku nezákonné komunistické represe vznikly poškozeným osobám v oblasti důchodového zabezpečení. Naproti tomu příplatek, který byl žalobci již přiznán na základě nařízení vlády č. 622/2004 Sb., je samostatnou rehabilitační dávkou toliko vyplácenou spolu s invalidním či starobní důchodem. Ze zákona přitom nevyplývá, že by její přiznání jakkoli podmiňovalo též Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 64 Ad 9/2025 přiznání nároku na příplatek dle zákona o soudní rehabilitaci. Žalobce se proto mýlí, pokud dovozuje, že pokud mu byl přiznán nárok na příplatek dle uvedeného nařízení vlády, pak mu musí být přiznán i nárok na příplatek dle zákona o soudní rehabilitaci.

25. Jde-li o vztah jednotlivých nároků obsažených v § 25 zákona o soudní rehabilitaci, tím se zabýval Nejvyšší správní soud v žalovanou zmiňovaném rozsudku ze dne 18. 5. 2021. Jeho závěry stran povahy příplatku dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci jsou pro svou obecnost plně aplikovatelné i ve věci nyní projednávané, byť kasační soud rozhodoval ve skutkově odlišné věci. Třetí senát konstatoval, že „účelem odškodnění v důchodové oblasti podle zákona o soudní rehabilitaci je započtení doby vazby a výkonu trestu odnětí svobody, která se posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež poškozený konal před vzetím do vazby (nástupu trestu). Doba vazby, výkonu trestu nebo doba, po kterou poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároku náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru. Primárním účelem odškodnění v důchodovém zabezpečení dle zákona o soudní rehabilitaci je tak odškodnit poškozeného za dobu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, a to buď zápočtem dob (při nehodnocení této doby by bylo důchodové plnění výrazně nižší, popř. by nárok na důchod nevznikl vůbec) nebo formou příplatku k důchodu.“ 26. Z uvedeného mj. vyplývá, že účastník soudní rehabilitace má nárok na odškodnění v případě, kdy mu v důsledku nezákonného věznění bylo objektivně znemožněno vykonávat (dosavadní) pracovní činnost. Z hlediska uplatnění svých nároků má taková poškozená osoba dvě možnosti, a to (i) žádat, aby mu byly doby výkonu vazby a trestu započítány tak, jako by se jednalo o výkon práce, kterou před vzetím do vazby (výkonu trestu) vykonával (§ 25 odst. 5 zákona o soudní rehabilitaci), nebo (ii) žádat o měsíční příplatek k důchodu (§ 25 odst. 7 uvedeného zákona).

27. Účastník soudní rehabilitace tedy může žádat odškodnění prostřednictvím příplatků k důchodu, namísto nároků plynoucích z předchozích odstavců, tedy jako alternativu k nároku na přiznání doby pojištění po dobu nezákonného věznění, resp. po dobu na něj navazující (§ 25 odst. 5 zákona o soudní rehabilitaci). Jazykovým výkladem odst. 7 – „poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z ustanovení předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu“ - lze dovodit, že účastník má právo na příplatek pouze v případě, kdy má nárok na započtení dob pojištění dle předchozích odstavců. Takový nárok má však pouze tehdy, pokud splní podmínky pro jeho přiznání. Nárok na zápočet dob pojištění v období nezákonného věznění je přitom dle § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci naplněn pouze v případě, kdy byl poškozený zcela zproštěn obžaloby a kdy vykonával zaměstnání (pracovní činnost) předtím, než byl nezákonně uvězněn; resp. dle odst. 5 v situaci, kdy v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost). Pouze v těchto případech mu totiž mohla být tímto nezákonným (vazebním) vězněním způsobena újma v podobě ztráty dob pojištění za toto období.

28. Z uvedeného vyplývá, že názor žalobce, podle kterého nárok na příplatek dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci není navázán na splnění podmínky uvedené v § 25 odst. 1 (resp. v odst. 1–5) zákona o soudní rehabilitaci není správný. Tyto podmínky musí být splněny, Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 64 Ad 9/2025 aby žalobci vznikl nárok na příplatek k důchodu, který je alternativou k zápočtu dob pojištění.

29. Žalobce byl nezákonnému vazebnímu stíhání podroben v období od 20. 9. 1966 do 1. 10. 1966. Z jeho žádosti o starobní důchod ze dne 28. 5. 2014 vyplývá, že do prvního zaměstnání nastoupil dne 1. 10. 1966. Tuto skutečnost žalobce nijak nesporuje a nenamítá ani to, že by mu v důsledku vazebního stíhání nebylo umožněno po propuštění vykonávat zaměstnání. Jeho jediná námitka míří na to, že se podmínky stanovené v § 25 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci na jeho žádost o příplatek dle odst. 7 téhož ustanovení neuplatní. Ta však důvodná není, jak bylo podrobně zdůvodněno shora.

30. Krajský soud tudíž považuje za správný závěr žalované, dle něhož žalobce v období před nástupem do vazby zaměstnán nebyl, žádná pracovní činnost mu proto nezákonným uvězněním přerušena nebyla, a proto mu žádná újma v podobě ztráty dob pojištění za toto období, kterou by bylo nutno příplatkem dle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci alternativně sanovat, nevznikla.

IV. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný. V případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. její náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. ledna 2025 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně 64 Ad 9/2025-61 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: M. T., narozen dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5 Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 8 64 Ad 9/2025 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížova 1292/25, 150 00 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, o opravě chyby v psaní, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2026, č. j. 64 Ad 9/2025-55, se opravuje v datu vydání tohoto rozhodnutí, které správně zní: 9. ledna 2026. Odůvodnění:

1. Při písemném vyhotovení rozsudku ze dne ze dne 9. 1. 2026, č. j. 64 Ad 9/2025-55, došlo v důsledku administrativního pochybení k písařské chybě, neboť v závěru rozhodnutí bylo nesprávně uvedeno datum jeho vydání, a to „9. ledna 2025“ namísto „9. ledna 2026“.

2. Vzhledem k tomu, že se jedná o zjevnou nesprávnost, soud v souladu s § 54 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodl tak, jak je uvedeno shora, a tuto písařskou chybu opravil. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 15. ledna 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M.