64 Az 2/2022

Rubrum

č. j. 64 Az 2/2022 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost Ruská federace pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2022, č.j. OAM-241/ZA-ZA10- D07-2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 2 64 Az 2/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 4. 3. 2022 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

2. Při pohovoru konaném dne 10. 3. 2022 žalobce uvedl, že si vyřídil vízum Francouzské republiky, kterou s přítelem plánoval jako turista navštívit (z cestovního dokladu žalobce vyplývá, že mu vízum bylo Francouzskou republikou vydáno dne 18. 1. 2022, jednalo se o vízum s délkou pobytu 90 dní ode dne 18. 1. 2022 do dne 18. 7. 2022). Do České republiky přicestoval za přítelem, který zde má udělen dlouhodobý pobyt jako student oboru nutričního lékařství v Českých Budějovicích. Oba pochází z Moskvy, jejich vztah trvá cca 13 měsíců. S partnerem plánují uzavřít registrované partnerství. V ČR ani jinde v Evropě nemá žalobce žádné příbuzenské či hlubší sociální vazby. Ve Francii nemá žádné známé, nezná tamější jazyk a chtěl by zůstat v ČR, kde známé má a bylo by pro něj jednodušší zůstat zde. Žalobce dále uvedl, že byl v Moskvě obtěžován a fyzicky napaden čtyřmi muži z důvodu svého vzezření, policie mu následně odmítla poskytnout pomoc. V této souvislosti žalobce předložil písemné podklady potvrzující jeho zadržení v Ruské federaci za účast na shromáždění, potvrzující jeho čtrnáctidenní uvěznění, dále doklad vydávaný před odvodem na vojenskou službu v Ruské federaci, fotografie o jeho účasti na demonstraci v Českých Budějovicích podporující Ukrajinu, fotografie ze sociální sítě TikTok, kde oznámil svou orientaci a fotografie s přítelem V. S.

3. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobcovu žádost vyhodnotil jako nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil a dále uvedl, že státem příslušným k posouzení žádosti je podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „Nařízení“) je Francouzská republika, neboť žalobce byl od 18. 1. 2022 do 18. 7. 2022, tedy v době, kdy učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na území České republiky, držitelem platného víza vydaného Francouzskou republikou s možností více vstupů a maximální délkou pobytu 90 dní.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 2. 8. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), jejíž součástí byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a žádost o ustanovení zástupce.

5. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že k rozhodování o jím podané žádosti je příslušná Česká republika, a to z důvodu hospodárnosti řízení. Není ekonomické, aby o žádosti rozhodovala Francie, když o této žádosti mohla již tři měsíce rozhodnout Česká republika dle čl. 17 Nařízení. Je nehospodárné, aby byl žalobce pouze za účelem rozhodnutí o jeho žádosti převezen do Francie. Ve Francii se žalobce snažil získat vízum jen proto, že v České republice to nebylo z politických důvodů v Rusku možné. Pouze v České republice má žalobce vazby, plánuje zde setrvat, naučit se jazyk, studovat. Ve Francii žalobce žádné vazby nemá a francouzský jazyk neovládá, je pro něj složitý. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 3 64 Az 2/2022 6. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobce navrhuje postupovat v souladu s čl. 17 Nařízení, resp. s tzv. zbytkovým kritériem uvedeným v čl. 3 bod 2 Nařízení. Česká republika by měla o žádosti rozhodnout jako první příslušný členský stát, ve kterém byla žádost poprvé podána.

7. O žádosti žalobce o ustanovení zástupce krajský soud rozhodl usnesením ze dne 2. 9. 2022, č.j. 64 Az 2/2022-14 tak, že tuto žádost zamítl. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě krajský soud dosud nerozhodl, neboť v prvé řadě rozhodoval o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, který by v případě úspěšnosti této žádosti mohl návrh na přiznání odkladného účinku doplnit. Rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce, se však podařilo žalobci z důvodu změny místa jeho pobytu doručit až dne 19. 9. 2022. Krajský soud následně o věci bezodkladně rozhodl tímto rozhodnutím.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, když podle čl. 3 Nařízení je státem příslušným k posouzení žádosti žalobce Francouzská republika. Právě žalobou zmiňovaná hospodárnost řízení se promítá v principech stanovených dublinským nařízením a jeho účelem je efektivita a rychlost řízení. Každé bezdůvodné individuální zohledňování neopodstatněných tužeb žadatelů by řízení pouze prodlužovalo, což je v rozporu s cíli tohoto řízení. Žalobce přitom neuvádí žádné zásadní skutečnosti, pro které by nebylo možné předat řízení o jeho žádosti do Francie. Dne 13. 5. 2022 navíc Francouzská republika k žádosti žalovaného uznala svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce. Významné nedostatky azylového řízení nebyly ve Francii shledány. Žalovaný rovněž neshledal důvod pro žalobou navrhovanou aplikaci čl. 17 Nařízení, když důvody pro tuto aplikaci míří zejména na humanitární důvody pro sloučení rodiny či důvody kulturní. Žalobce na území České republiky nemá žádné rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 písm. g Nařízení, přičemž pobyt jeho přítele na území České republiky je z důvodu jeho studia pouze dočasný. Samotné vycestování žalobce navíc neznemožňuje následnou žádost o některou z forem povolení k pobytu na území České republiky.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

11. Soud předesílá, že napadené rozhodnutí je srozumitelné a z jeho odůvodnění zřetelně vyplývá, z jakých důvodů byla žádost žalobce shledána nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Soud nezjistil žádnou vadu, která by bránila soudnímu přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů, a k níž by tedy byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS, odst. 16). Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 4 64 Az 2/2022 12. Žaloba není důvodná.

13. V nyní posuzované věci je postaveno najisto, že žalobce podal dne 4. 3. 2022 v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž tato žádost byla žalobcem podána v době, kdy byl držitelem platného víza vydaného Francouzskou republikou s možností více vstupů a maximální délkou pobytu 90 dní ode dne 18. 1. 2022 do 18. 7. 2022. Žalobce nemá na území České republiky žádné rodinné příslušníky, má zde pouze přítele, který zde má udělen dlouhodobý pobyt z důvodu studia na vysoké škole.

14. Podle čl. 3 odst. 1 Nařízení členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Dle odst. 2 pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána. Není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. Pokud podle tohoto odstavce nelze provést přemístění do žádného členského státu určeného na základě kritérií stanovených v kapitole III ani do prvního členského státu, v němž byla žádost podána, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, se stává příslušným členským státem.

15. Podle čl. 12 odst. 1 Nařízení pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. Dle odst. 2 pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát. Dle odst. 3 pokud je žadatel držitelem více platných povolení k pobytu nebo víz vydaných různými členskými státy, přejímají členské státy příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu v tomto pořadí: a) členský stát, který vydal povolení k pobytu přiznávající právo na nejdelší pobyt, nebo pokud jsou doby platnosti stejné, členský stát, který vydal povolení k pobytu, jehož doba platnosti skončí jako poslední; b) členský stát, který udělil vízum, jehož doba platnosti skončí jako poslední, pokud se jedná o stejný druh víz; c) pokud se jedná o různé druhy víz, členský stát, který udělil vízum s nejdelší dobou platnosti, nebo pokud jsou doby platnosti stejné, členský stát, který udělil vízum, jehož doba platnosti skončí jako poslední. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 5 64 Az 2/2022 Dle odst. 4 pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. Pokud je žadatel držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před více než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu. Dle odst. 5 okolnost, že povolení k pobytu nebo vízum byly vydány na základě nepravdivé nebo neoprávněně užívané totožnosti nebo po předložení pozměněných, padělaných či neplatných dokladů, nebrání tomu, aby jako příslušný byl určen členský stát, který je vydal. Avšak členský stát, který vydal povolení k pobytu nebo udělil vízum, není příslušný, pokud může prokázat, že podvod byl spáchán po vydání povolení k pobytu či udělení víza.

16. Podle čl. 17 odst. 1 Nařízení se odchylně od čl. 3 odst. 1 může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný. Členský stát, který se rozhodl, že posoudí žádost o mezinárodní ochranu podle tohoto odstavce, se stává příslušným členským státem a přebírá povinnosti s tím spojené.

17. Předně soud uvádí, že cílem Nařízení je zajistit, aby byl za posuzování podané žádosti o mezinárodní ochranu odpovědný pouze jeden stát, a to z důvodu, aby nedocházelo k zahlcení systému žádostmi jednoho žadatele v různých členských státech Evropské unie. Z těchto důvodů je účelem Nařízení určit co nejrychleji stát příslušný k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Nařízení tak směřuje ke snaze zabránit žadatelům, aby si vybírali, kde chtějí získat mezinárodní ochranu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016 – 24). Účelem této části Nařízení je, aby žadatelé nepodávali žádost postupně ve více členských státech Evropské unie se záměrem vyhledat stát s nejpříznivějším přístupem, a nezahlcovali tak systém několikanásobnými žádostmi podanými týmž žadatelem. (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č.j. 45 Az 14/2014-31)

18. V projednávané věci byla příslušnost státu k posouzení žádosti určena dle čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 12 odst. 2 Nařízení, nebylo tudíž aplikováno zbytkové kritérium dle čl. 3 odst. 2 Nařízení.

19. Žalobcem je namítáno, že jeho žádost o mezinárodní ochranu má být posuzována Českou republikou z důvodu hospodárnosti řízení a rovněž z důvodu, že zde má přítele, ve Francii naopak žádné vazby nemá a nezná tamější jazyk.

20. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 Azs 15/2015 – 50: „Postup podle čl. 17 odst. 1 nařízení (EU) č. 604/2013 představuje výjimku z aplikace obecného principu určení příslušnosti k řízení o žádosti o mezinárodní ochranu dle čl. 3 odst. 1 nařízení.“ Z navazujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. 6 Azs 67/2016 – 34 dále vyplývá, že v případě aplikace čl. 3 odst. 1 Nařízení lze využít diskreční oprávnění atrakce ve smyslu čl. 17 odst. 1 Nařízení. Diskreční oprávnění dle čl. 17 odst. 1 Nařízení naopak nelze využít v případě aplikace Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 6 64 Az 2/2022 čl. 3 odst. 2 Nařízení. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2018, č. j. 75 Az 37/2016 – 21 pak vyplývá, že by se správní orgán měl možností využití diskrečního oprávnění v případě příslušnosti členského státu k posouzení dle čl. 3 odst. 1 Nařízení zabývat.

21. V nyní projednávané věci tomuto požadavku žalovaný dostál, když se na str. 5, 6 a 7 napadeného rozhodnutí podrobně důvody, pro které lze za stát odpovědný za vyřízení žádosti žalobce považovat Francouzskou republiku a proč není dán zvláštní důvod atrakce dle čl. 17 odst. 1 Nařízení, zabýval. S tímto hodnocením se krajský soud zcela ztotožňuje. Žalobcem uváděný důvod atrakce v podobě hospodárnosti řízení je z hlediska posouzení výjimky z principu posuzování příslušnosti k řízení bezvýznamný, nezpůsobilý zpochybnit důkladné posouzení věci Francouzskou republikou, která sama svou příslušnost v této věci uznala (viz informace ze dne 13. 5. 2022). Výjimku z aplikace obecného principu určení příslušnosti lze dle krajského soudu shledat zejména v případě humanitárních důvodů, z důvodu sloučení rodiny či pro jiné významné důvody, z hlediska kterých by aplikace obecného důvodu příslušnosti znamenala nepřiměřený zásah do rodinného či soukromého života žadatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2008, č.j. 5 Azs 46/2008-71). Krajský soud z obsahu spisového materiálu zjistil, že žalobce nemá na území České republiky žádné přímé rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 písm. g) Nařízení. Přítel žalobce, V. S., se na území České republiky nachází pouze dočasně za účelem studia na univerzitě v Českých Budějovicích. Jejich vztah trvající cca 13 měsíců nelze označit za dlouhodobý, přičemž ve společné péči nemají žádnou nezletilou osobu. Z uvedeného vyplývá, že vycestování žalobce na území Francouzské republiky, která je dle čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 12 odst. 2 Nařízení státem odpovědným za vyřízení jeho žádosti, nebude představovat nepřiměřený zásah do jeho soukromých či rodinných práv. Jak navíc správně uvedl žalovaný, samotné vycestování žalobce neznemožňuje žalobci podat následnou novou žádost o některou z možných forem povolení k pobytu na území České republiky. Aplikace čl. 3 odst. 2 Nařízení je v projednávané věci vyloučena, neboť bylo možno určit příslušný stát dle kritérií stanovených v kapitole III Nařízení.

22. Žalovaný se dále v napadeném rozhodnutí v souladu se závěry výše zmiňovaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č.j. 45 Az 14/2014-31 zabýval též existencí případných nedostatků azylového řízení ve Francii. Na základě informací plynoucích zejména ze zprávy Informace OAMP Francie ze dne 21. 12. 2021 přitom dospěl k závěru, že toto řízení je plně koherentní se systémem v České republice. Žalovaný připustil možnost nedostatečných ubytovacích kapacit ve Francii, avšak na druhou stranu žalovaný zohlednil skutečnost, že žalobce disponuje vlastními finančními prostředky a navíc má po celou dobu řízení o žádosti ve Francii nárok na finanční i materiální pomoc státu. Žalobce navíc není osobou zranitelnou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Netrpí žádným zdravotním omezením ani neužívá pravidelně léky. K tomu žalovaný zdůraznil, že i Česká republika se v současné době s ohledem na migrační krizi z území Ukrajiny potýká s nadměrným počtem osob bez zázemí a nových žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. S uvedenými závěry se krajský soud zcela ztotožňuje, případné nedostatky azylového řízení ve Francii, které jsou dány zejména kapacitními důvody, nejsou takového charakteru, aby byla příslušnost tohoto státu k rozhodování o žádosti žalobce vyloučena. Stran namítané Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 7 64 Az 2/2022 jazykové nevybavenosti žalobce lze odkázat na čl. 27 odst. 5 Nařízení, podle kterého jsou členské státy povinny zajistit žadateli přístup k jazykové pomoci.

V. Závěr a náklady řízení

23. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žádná z žalobních námitek v projednávané věci neobstojí. Žaloba proto není důvodná a jako takovou ji krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. září 2022 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 8 64 Az 2/2022 Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S.