64 Az 2/2026

Rubrum

č. j. 64 Az 2/2026- 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. OAM-1328/ZA-ZA11-HA15- 2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Za správnost vyhotovení: Bc.

V. L. 2 64 Az 2/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce podal dne 2. 10. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Jde o státního příslušníka X. Tuto zemi opustil v létě roku 2023, kdy vycestoval do X, odtud následně do X, X a dne 1. 10. 2023 se dostal na území ČR. Žalobce je netrestaný, nedisponuje žádným dokladem totožnosti a jeho rodina zůstává nadále v X ve vesnici X nacházející se v oblasti X na severu X. Důvodem žádosti je snaha získat práci na území ČR, válka, finanční situace rodičů a obava z únosů či zabíjení na území X.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o podané žádosti žalobce tak, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), neudělil. Vyšel přitom z toho, že žalobce opustil X z důvodu války, obecně špatné bezpečnostní a ekonomické situace a s cílem najít si v ČR práci a pomoci rodině. Žalovaný zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že by měl odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Žalobce sám uvedl, že není politicky aktivní, neměl problémy se státními orgány a neví, co konkrétně by mu po návratu hrozilo. Žalovaný proto uzavřel, že hlavním motivem žádosti je legalizace pobytu v ČR a ekonomická motivace, které samy o sobě důvod pro udělení azylu nezakládají.

3. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný posoudil bezpečnostní a politickou situaci v X na základě shromážděných informací o zemi původu a připustil, že tento stav není dosud plně stabilizovaný, avšak podle jeho závěru se po pádu X režimu postupně zlepšuje. Neshledal, že by žalobci hrozil trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Za významné považoval také to, že žalobcovi rodiče a sourozenci nadále žijí v místě jeho posledního bydliště a žalobce s nimi zůstává v kontaktu. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny žalovaný rovněž neshledal.

4. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 10. 4. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného.

5. V žalobě předně rekapituluje dosavadní průběh správního řízení a uvádí, že ze X uprchl v roce 2023 z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu, pro který měl obavy o svůj život a zdraví. Žalovaný podle něj pochybil, pokud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro jeho bezpečný návrat do země původu.

6. Žalobce namítá porušení § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), a dále nesprávné posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Tvrdí, že žalovaný nepostupoval v souladu se zásadou zákonnosti, nezjistil dostatečně skutkový stav a napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné.

7. Podstatou žaloby je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že se bezpečnostní situace v X po pádu režimu X stabilizovala natolik, aby byl jeho návrat možný. Žalobce naopak tvrdí, že bezpečnostní situace v X zůstává i po změně režimu silně nestabilní a nepříznivá. Odkazuje přitom na aktuální informace o zemi původu, z nichž podle jeho názoru vyplývá pokračování ozbrojených střetů, výskyt incidentů s výbušnými prostředky, civilní oběti, Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 64 Az 2/2026 přetrvávající hrozba teroristické organizace X, sektářské a etnické napětí i omezená možnost bezpečného návratu do oblasti X, odkud pochází.

8. Žalobce zdůrazňuje, ve zmiňované oblasti X podle jím citovaných zdrojů (zpráva EUAA) nadále dochází k bezpečnostním incidentům, včetně násilí vůči civilistům. Dále poukazuje na stanovisko UNHCR, podle něhož v době podání žaloby nemají probíhat nucené návraty do X, a dovozuje z něj, že není bezpečný návrat do žádné části země, a tedy ani možnost vnitřního přesídlení.

9. Další žalobní námitka se týká zhoršení bezpečnostní situace v regionu po vydání napadeného rozhodnutí v souvislosti s válkou mezi USA, Izraelem a Íránem. Žalobce tvrdí, že tuto novou skutečnost je třeba zohlednit i v soudním řízení, neboť se vztahuje k hrozbě vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Podle jeho názoru jde o další destabilizační faktor, který dopadá i na X a zvyšuje obecné bezpečnostní riziko.

10. Žalobce dále uvádí, že v X dochází také k únosům civilního obyvatelstva a k identitou motivovanému násilí, včetně zabíjení, únosů, vysidlování a svévolných zásahů ze strany vládních sil a dalších ozbrojených aktérů. Na základě těchto skutečností má za to, že mu v zemi původu nadále hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu.

11. Konečně žalobce nesouhlasí ani s tím, že žalovaný jeho žádost hodnotil jako účelovou a směřující toliko k legalizaci pobytu na území ČR. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž samotná snaha legalizovat pobyt nevylučuje existenci důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany.

12. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi tvrzenými obavami žalobce a že žaloba žalobcův azylový příběh významně rozvíjí, doplňuje a v některých směrech mění oproti tvrzením uplatněným ve správním řízení.

14. K námitce týkající se únosů žalovaný poukazuje na to, že žalobce již ve správním řízení sice o únosech hovořil, současně však uvedl, že se mají týkat movitějších osob, mezi něž se sám nezařazoval. Žalobní tvrzení podle žalovaného tuto podstatnou okolnost pomíjí. Žalovaný má za to, že žaloba nijak konkrétně nevysvětluje, proč by měl být právě žalobce terčem takového jednání.

15. Stejně tak žalovaný nesouhlasí s žalobní argumentací ohledně identitou motivovaného násilí. Uvádí, že žalobce je X národnosti a vyznává X, tedy nepatří k menšinám, vůči nimž by podle žalobních tvrzení měly být některé popisované excesy namířeny. Ani v tomto směru žaloba podle žalovaného neosvětluje, proč by právě žalobci měla hrozit individualizovaná újma.

16. K žalobní námitce týkající se konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem žalovaný uvádí, že tuto okolnost z povahy věci nemohl v napadeném rozhodnutí zohlednit, neboť nastala až po jeho vydání, avšak nesouhlasí s tím, jaké závěry z ní žalobce dovozuje. Podle žalovaného nebyla X do uvedeného konfliktu zatažena způsobem, který by ve vztahu k žalobci zakládal hrozbu relevantní pro udělení mezinárodní ochrany. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 64 Az 2/2026 17. Žalovaný dále uvádí, že napadené rozhodnutí netrpí žalobou vytýkanými vadami. Bezpečnostní a politickou situací v X se podle svého vyjádření zabýval podrobně a jeho rozhodnutí nijak nezpochybňuje, že po pádu bývalého režimu nedošlo k úplné stabilizaci poměrů v zemi. Dospěl však k závěru, že individuální situace žalobce neodůvodňuje udělení žádné z forem mezinárodní ochrany.

18. Žalovaný setrval na závěru, že v případě žalobce převažuje motivace legalizovat si pobyt na území ČR, kde chce žít a pracovat, zatímco návrat do X odmítá především z ekonomických důvodů a kvůli obecně neuspokojivé bezpečnostní situaci. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Posouzení věci krajským soudem

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích stanovených v § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu. Ve věci přitom rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas (resp. žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjdářil) a současně byli seznámeni a měli možnost se vyjádřit ke všem písemnostem obsaženým ve spisovém materiálu.

20. Žaloba není důvodná.

21. Žalobce v podané žalobě pod bodem II. uvádí výčet ustanovení zákonů, které měl žalovaný porušit. Pouhý výčet ustanovení zákona spojený s parafrází jejich obsahu a závěr o jejich porušení není řádně formulovaným žalobním bodem, kterým by se soud mohl zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). V obecné rovině lze však říci, že krajský soud neshledal, že napadené rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné či jinak nedostatečně odůvodněné. Je zřejmé, na základě jakých ustanovení, jakého skutkového stavu a jak žalovaný rozhodoval; jak hodnotil skutečnosti sdělené žalobcem a jaké závěry o nich učinil. Krajský soud s odkazem na správní spis, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu a výpovědí žalobce uvádí, že v obecné rovině neshledal v postupu žalovaného vad. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí si opatřil.

22. Žalovaný tak, jak popisuje v rámci napadeného rozhodnutí, zjistil skutkový stav věci, když při posouzení žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany vycházel z žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 2. 10. 2023, protokolu o pohovoru k žádosti ze dne 6. 10. 2023, protokolu o doplňujícím pohovoru ze dne 16. 12. 2025 a Informací Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR X: Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 15. 5. 2024 a dále ze dne 1. 9. 2025, ale z dalších podkladů, které jsou součástí spisového materiálu. Takto zjištěný skutkový stav hodnotí krajský soud jako dostatečný.

23. Z žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu vyplývá, že jejím důvodem je snaha nalézt v ČR práci, finančně pomoci rodičům stále žijícím v X a dále obavy z války. Z žádosti dále plyne, že žalobce vyznává X náboženství, je X. Nemá žádné politické přesvědčení a není politicky aktivní. V X neměl žádné problémy s policií ani státními orgány. Při pohovoru dne 6.

10. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 64 Az 2/2026 2023 k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že v X žil před svým odchodem s rodinou ve vesnici X v oblasti X, jeho rodina se zde nachází doposud. V této oblasti vládne strana X, která dle žalobce utiskuje místní obyvatele. V té souvislosti konkrétně zmínil únosy lidí, kteří jsou navraceni v návaznosti na výkupné. Jedná se však o lidi z bohatších vrstev. Jeho rodina je chudá, bydlí v bytě bez nábytku, otec ani matka zaměstnání nemají. Žalobce dále popsal, že v X obecně panuje násilí, dochází ke krádežím a k bombardování. Jemu osobně se nikdy nic nestalo. Do ČR se žalobce dostal nelegálně prostřednictvím převaděče, kterému zaplatil jeho otec. Do X se vrátit nechce a nikdo ho k tomu nedonutí. V rámci doplňujícího pohovoru dne 16. 12. 2025 pak žalobce sdělil, že válka sice skončila, ale že se nemá, kam vrátit. Jeho rodina sice žije v X, on je však z vesnic X, která byla srovnána se zemí. Uvedl, že příslušníci minulého režimu jsou stále v X v horách, odkud někdy vylezou a vraždí.

24. Podanou žalobou žalobce výlučně míří na bezpečnostní situaci v X, uvádí, že ze zprávy EUAA vyplývá, že v oblasti X nadále dochází k bezpečnostním incidentům a nucený návrat uprchlíků do X nedoporučil ani Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Oproti tvrzením uplatněným ve správním řízení nově namítá, že by měl být zohledněn i konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, do kterého byla X dle žalobce zatažena, když na její území dopadla íránská raketa.

25. Již na tomto místě krajský soud konstatuje odlišnosti mezi tím, co žalobce uvedl žalovanému v průběhu správního řízení a tím, co nyní tvrdí v podané žalobě. Soud považuje rozšíření tvrzení v žalobě za málo přesvědčivé a převážně obecné, a to i zejména s přihlédnutím k nově tvrzeným skutečnostem o zemi původu, které žalobce žádným způsobem nepropojuje se svojí osobou.

26. Dle ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu platí mezinárodní ochrana se udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu.

27. Dle ustanovení § 12 zákona o azylu platí azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

28. Dle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona o azylu platí 1) Rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. 2) Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo registrovaný partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

29. Dle § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu platí 1) Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 64 Az 2/2026 mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

30. Dle ustanovení § 14b odst. 1 a 2 zákona o azylu platí 1) Rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. 2) Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo registrovaný partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.

31. Tak, jak žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popisuje na straně č. 3–8, ani krajský soud důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu nebo doplňkové ochrany neshledal, když z výpovědí žalobce učiněných v průběhu správního řízení, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v ČR, ze zjištění žalovaného učiněných v průběhu správního řízení, ani z úřední činnosti známých skutečností nevyplynul ani jeden důvod pro naplnění výše uvedených ustanovení.

32. Pokud jde o neudělení azylu podle § 12 zákona o azylu, soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu nebo odůvodněný strach z pronásledování z některého z důvodů uvedených v § 12 písm. b) téhož zákona. Žalobce opakovaně uváděl, že není politicky aktivní, nemá žádné politické přesvědčení a v zemi původu neměl žádné problémy s policií ani se státními orgány.

33. Z jeho vlastních tvrzení plyne, že zemi původu opustil především kvůli válce, špatné bezpečnostní situaci, ekonomickým obtížím a snaze nalézt si v ČR práci a pomoci své rodině. Takové důvody samy o sobě pod zákonné důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu podřadit nelze. V tomto směru soud neshledal, že by žalovaný pochybil při hodnocení skutkových tvrzení žalobce.

34. Krajský soud nepřehlédl judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o mezinárodní ochranu také snaha o legalizaci pobytu na území ČR, sama o sobě nepostačuje k neudělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011-49 a rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019- 52). V nyní posuzované věci však žalovaný nezaložil své rozhodnutí pouze na tomto závěru. Posoudil též žalobcem tvrzené důvody z hlediska § 12 i § 14a zákona o azylu a své úvahy k nim v napadeném rozhodnutí rozvedl. Samotná námitka, že žalovaný žádost posoudil jako účelovou, proto nezákonnost napadeného rozhodnutí nezakládá.

35. Jde-li o azyl za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, ani zde soud neshledal pochybení. Ze správního spisu ani z tvrzení žalobce nevyplývá, že by některému z jeho Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 7 64 Az 2/2026 rodinných příslušníků byl v ČR udělen azyl. Závěr žalovaného o nesplnění podmínek podle tohoto ustanovení je tudíž správný.

36. Jádrem žalobní argumentace je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Ani tuto námitku však soud neshledal důvodnou.

37. Podle ustálené judikatury se naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany váže k okamžiku možného návratu žadatele do vlasti a k tomu, zda mu v takovém případě hrozí skutečné, aktuální nebezpečí vážné újmy (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2014, č. j. 2 Azs 23/2013-34).

38. Z napadeného rozhodnutí i správního spisu je patrné, že žalovaný při posouzení věci vycházel z informací o zemi původu, které odpovídají základním požadavkům judikatury na jejich použitelnost. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů a současně transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2021, č. j. 6 Azs 236/2019-73 nebo rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2021, č. j. 1 Azs 202/2021-33). Tyto požadavky žalovaný v nyní posuzované věci respektoval.

39. Žalobce v žalobě poukazuje zejména na zprávu EUAA z července 2025 a na stanovisko UNHCR ze září 2025. Krajský soud neopomíjí, že materiály EUAA a UNHCR představují významné a obecně respektované zdroje informací o zemi původu, s nimiž musí správní orgán i soud pracovat. Současně však platí, že tyto materiály nejsou samy o sobě bez dalšího rozhodující pro výsledek individuální věci, je třeba je hodnotit ve spojení s ostatními podklady, a především s konkrétní osobní situací žadatele.

40. Pokud jde o žalobcem zmiňovanou zprávu EUAA, z té plyne, že tato zpráva nadále popisuje bezpečnostní incidenty, násilí vůči civilistům, rizika spojená s působením ozbrojených aktérů a omezené podmínky návratu do oblasti X. Ani pokud by soud z těchto obecných východisek vyšel, nepostačovalo by to samo o sobě k závěru o splnění podmínek § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Judikatura Nejvyššího správního soudu je ustálená v tom, že pouhá obecná nestabilita země nebo regionu, případně samotná existence bezpečnostních incidentů, ještě neznamená, že každému navrátilci hrozí vážná újma. Není-li dána situace tak intenzivního svévolného násilí, že by byl ohrožen každý civilista již svou přítomností v dané oblasti, je třeba vždy zkoumat, zda jsou u konkrétního žadatele přítomny okolnosti jeho osobní situace, které riziko zvyšují (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS, a již zmiňovaný rozsudek NSS č. j. 1 Azs 202/2021-33).

41. V nyní projednávané věci žalobce takové individualizující okolnosti netvrdil v potřebné míře. Ve správním řízení neuvedl, že by byl sám obětí únosu, útoku, vyhrožování či jiného přímého zásahu, neuvedl ani, že by byl v zájmu státních orgánů nebo jiné ozbrojené skupiny. Naopak uvedl, že osobně neví, co konkrétně by mu po návratu mělo hrozit. Také ohledně únosů zmínil, že se mají týkat majetnějších osob, mezi něž nepatří. Žalobní argumentace proto zůstává převážně v rovině obecného popisu bezpečnostní situace v regionu X, nikoliv v rovině konkrétního, individualizovaného ohrožení žalobce.

42. Samotná skutečnost, že žalobce pochází z oblasti X (ať už fakticky žije ve vesnici X nebo X), je nepochybně relevantní a soud ji nepřechází. Podle judikatury je totiž primárně třeba Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 8 64 Az 2/2026 vycházet z podmínek v té části země původu, odkud žadatel skutečně pochází a kde měl bydliště. Ani tato regionální vazba však bez dalšího neznamená, že jsou automaticky splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Regionální původ je významným hlediskem, avšak i ten musí být posouzen ve spojení s intenzitou konfliktu a s osobní situací žalobce (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2020, č. j. 5 Azs 73/2019-61, č. 4121/2021 Sb. NSS).

43. Obdobně je třeba nahlížet na žalobní odkaz na stanovisko UNHCR, podle něhož nemají probíhat nucené návraty do X. Takové stanovisko představuje důležitý odborný podklad a interpretační vodítko. Nejde však o závazný pramen práva, který by sám o sobě zakládal povinnost udělit mezinárodní ochranu každému státnímu příslušníku dotčené země. Doporučení UNHCR je nutno respektovat jako významné soft law, současně je však třeba je promítnout do zákonného rámce § 14a zákona o azylu a posoudit, zda právě u konkrétního žalobce existuje skutečné nebezpečí vážné újmy (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2015, č. j. 4 Azs 114/2015-27).

44. Z žalobcem zmiňovaného postoje UNHCR lze dovodit, že situace v X zůstává z hlediska bezpečnosti a návratové politiky nadále citlivá a nestabilní. Z toho však ještě bez dalšího neplyne, že žalobce splňuje zákonné podmínky doplňkové ochrany. Rozhodující je, zda obecná bezpečnostní a humanitární rizika dopadají právě na něj v takové intenzitě, že mu v případě návratu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Takový závěr z jeho dosavadních tvrzení nevyplývá.

45. Krajský soud proto uzavírá, že žalobcem uváděné zprávy EUAA a UNHCR nejsou v rozporu se závěrem žalovaného natolik, aby samy o sobě zpochybnily zákonnost napadeného rozhodnutí. Tyto materiály potvrzují, že situace v X není plně stabilizovaná, avšak neprokazují bez dalšího existenci individualizovaného nebezpečí vážné újmy právě ve vztahu k žalobci. Žalovaný proto nepochybil, pokud za rozhodující nepovažoval samotný obecný popis bezpečnostních poměrů, nýbrž absenci konkrétních tvrzení a zjištění, která by ukazovala na zvýšené osobní riziko žalobce.

46. Soud konečně považuje za významné i to, že žalobcovi rodiče a sourozenci nadále žijí v místě jeho posledního pobytu a žalobce je s nimi v pravidelném kontaktu. Tato skutečnost sama o sobě sice neprokazuje bezpečnost návratu, avšak oslabuje žalobní tvrzení, že návrat je fakticky vyloučen nebo že se žalobce „nemá kam vrátit“. Žalovaný ji proto mohl při celkovém hodnocení věci legitimně zohlednit.

47. Soud uzavírá, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, opatřil si podklady odpovídající povaze věci, tyto podklady v odůvodnění přezkoumatelným způsobem vyhodnotil a individualizoval ve vztahu k osobě žalobce. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné ani netrpí jinými vadami, které by odůvodňovaly jeho zrušení.

IV. Závěr a náklady řízení

48. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 9 64 Az 2/2026 řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 7. května 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.