65 A 1/2025

Rubrum

č. j. 65 A 1/2025–30 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Z. S. bytem zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, Čimelice proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 193/26, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného spočívajícím ve vydání výzvy žalovaným dne 1. 10. 2024, čj. KRPC-128947-1/ČJ-2024- 0200IZ, kterou vyzval žalobce, aby ohlásil zbraně kategorie C-I, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2024 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Krajský soud zhodnotil, že žalobce se dovolává ochrany před třemi tvrzenými zásahy, a sice a) žalovaným provedená svévolná a odlišná kategorizace věcí oproti znaleckému posudku doc. Skoupého ze dne 28. 7. 2021 a s tím související určování podmínek pro vrácení věcí žalobci; b) zadržování věcí žalovaným, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usnesení ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a usnesení ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547); c) vydání výzvy žalovaným dne 1. 10. 2024, čj. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ, kterou vyzval žalobce, aby ohlásil zbraně kategorie C-I. Shoda s prvopisem: J. M. 2 65 A 1/2025 3. Žaloba byla zapsána pod sp. zn. 65 A 8/2024. Usnesením ze dne 10. 1. 2025 krajský soud podle § 39 s. ř. s. rozhodl o vyloučení žaloby ve věci tvrzeného zásahu ad c) k samostatnému projednání, neboť zhodnotil, že tvrzené zásahy ad a) a b) spolu souvisejí přímo, neboť se přímo týkají zadržovaných věcí a s tím souvisejících postupů žalovaného. Tvrzený zásah ad c) s věcí souvisí toliko nepřímo, neboť se již týká věcí, které byly žalobci vydány a žalovaný na žalobce uplatňuje jiný postup (vyzývá jej k ohlášení zbraní) než v tvrzených zásazích ad a) a b).

4. Předmětem tohoto řízení je tudíž žalobcem tvrzený zásah spočívající v tom, že žalovaný vydal dne 1. 10. 2024 pod čj. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ výzvu, kterou vyzval žalobce, aby ohlásil zbraně kategorie C-I. Žalobce požaduje jak deklaratorní výrok o tom, že zásah byl nezákonný, tak i konstitutivní výrok, kterým krajský soud žalovanému zakáže pokračovat v porušování žalobcových práv.

5. Z obsahu žaloby vyplývá, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení, v rámci něhož mu byly zajištěny movité věci. O části těchto věcí bylo rozhodnuto trestním rozsudkem tak, že byl uložen trest propadnutí věci. O zbylé části movitých věcí bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 12. 1. 2024, č. j. 8 T 85/2017-1519 (v právní moci dne 6. 2. 2024), a ze dne 20. 4. 2024, č. j. 8 T 85/2017-1547 (v právní moci dne 9. 4. 2024). Na základě těchto usnesení měl žalovaný žalobci vydat zajištěné movité věci, avšak dne 27. 8. 2024 nevydal všechny věci a některé nadále zadržuje.

6. Dne 1. 10. 2024 vydal žalovaný výzvu žalobci k ohlášení zbraně kategorie C-I (č. j. KRPC- 128947-1/ČJ-2024-0200IZ), z níže plyne, že dne 27. 8. 2024 byly žalobci vydány mj. následující věci: - stopa č. 14 - dlouhá střelná zbraň stříbrná se stopami rzi (samopal s kovovou sklopnou pažbou), nezjištěné značky – domácí výroba, bez markantů, délka 62 cm, nekompletní, - stopa č. 39/27 – polotovar hlavně ráže 9 mm bez výrobního čísla, - stopa č. 39/31 – ocelový válec o max. rozměrech: délce cca 114,7 mm a průměru cca 31,5 mm opracovaný na soustruhu do tvaru, - stopa č. 39/34 – šroubovitá válcová tlačná pružina o délce cca 262 mm a vnějším průměru 30 mm.

7. Ve výzvě je uvedeno, že sestava výše uvedených věcí je od 31. 1. 2021 [po novele zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o zbraních“] zařazena do kategorie C-I – střelbyschopná palná zbraň pro náboje typu Flobert. Podle § 14a odst. 1 zákona o zbraních může zbraň kategorie C-I nabývat do vlastnictví, držet a nosit fyzická osoba, která je starší 18 let, plně svéprávná a má místo pobytu na území České republiky. Držitel takové zbraně je podle § 14a odst. 5 téhož zákona povinen nabytí vlastnictví ke zbraním kategorie C-I ohlásit příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů. Žalovaný žalobce o této povinnosti informoval při předání těchto věcí dne 27. 8. 2024 a předal mu potřebný formulář k provedení úkonu ohlášení nabytí vlastnictví ke zbrani kategorie C-I. Žalovaný ve výzvě konstatoval, že žalobce do dne vydání výzvy ohlášení neučinil, a proto jej vyzval, aby tak neprodleně provedl. Výzvu ze dne 1. 10. 2024 přiložil žalobce k žalobě. Shoda s prvopisem: J. M. 3 65 A 1/2025 8. Žalobce v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem jednak brojí proti tomu, že žalovaný kategorizuje stopy č. 39/27, 39/31 a 39/34 jako zbraně kategorie C-I. Podle žalobce polotovar nepodléhá jakékoliv registraci ani ohlášení podle zákona o zbraních. Stejně tak nepodléhá registraci ani ohlášení soustružný váleček, který by mohl být polotovarem závěru. Již vůbec podle žalobce nepodléhá registraci ani ohlášení pružina či podomácky upravené střelby neschopné pouzdro závěru. Pokud by něco z toho mělo podléhat zákonu o zbraních tak jedině v kategorii D.

9. Žalobce namítá, že žalovanému nepřísluší kategorizovat zbraně ani jednotlivé části zbraní v rozporu s předchozími závěry orgánů činných v trestním řízení (trestního soudu). Pokud tak činí porušuje č. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Postup žalovaného, který nutí žalobce k ohlášení věcí, pro které to zákon nestanoví, je nezákonný. Jedná se o nezákonnost jednak pro nezákonnou změnu kategorizace, dále pro to, že tyto věci nepodléhají zákonu o zbraních, a také pro nedostatek formy (výzva byla adresována v rozporu s § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, pouze zástupci žalobce).

10. Žalobce doplnil, že žalovaný již podal Městskému úřadu Písek oznámení o podezření ze spáchání přestupku a toto přestupkové řízení bylo zahájeno a je vedeno proti žalobci, který je nucen se této šikaně bránit. Žalobce doložil k žalobě úřední záznam ze dne 27. 11. 2024 o nahlédnutí do příslušného přestupkového spisu.

11. Žalobce se u krajského soudu domáhá, aby vyslovil, že postup, kterým žalovaný výzvou ze dne 1. 10. 2024 vyzval žalobce k ohlášení zbraní kategorie C-I byl nezákonný (výrok IV. žaloby). Dále se žalobce domáhá, aby krajský soud zakázal žalovanému, aby nadále vyzýval žalobce k ohlášení zbraní kategorie C-I či činil další kroky v souvislosti s věcmi uvedenými ve výzvě ze dne 1. 10. 2024 (výrok VII. žaloby).

12. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou zabývat věcně a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť podanou žalobu je nutno odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesplnění jiných podmínek řízení, přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný.

13. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Smyslem a účelem tohoto žalobního typu je poskytnout ochranu proti zásahům veřejné moci, proti nimž jiná ochrana není dána.

14. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, vymezil podmínky zásahové žaloby; podle tohoto rozsudku je „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Tyto podmínky doznaly změn pouze v souvislosti s novelou s. ř. s. provedenou zákonem č. Shoda s prvopisem: J. M. 4 65 A 1/2025 303/2011 Sb., v jejímž důsledku se lze žalobou domáhat i pouhého určení, že zásah byl nezákonný, tudíž se poté nehodnotí podmínka č. 6.

15. Předpokladem věcného projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je, že se o takový zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. vůbec může jednat. Skutečnost, že žalobce nějaký úkon za nezákonný zásah označil, ještě neznamená, že se o takový zásah jedná a že je třeba proti němu poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví. K tomu, které úkony mohou či nemohou být nezákonným zásahem, existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu, přičemž obecně byl nezákonný zásah vymezen již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2004, čj. 2 Afs 17/2003-54, podle něhož „spadá pod pojem zásahu velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd. Jedná se tedy obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu.“ Tento právní názor byl akceptován i v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, publ. pod. č. 735/2006 Sb. NSS.

16. Nejvyšší správní soud ve své dosavadní judikatuře při úvahách o tom, zda úkon správního orgánu, označený jako nezákonný zásah, skutečně je či není nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., posuzoval i to, zda je tento úkon přímo vynutitelný a zda má jeho adresát k dispozici dostatečně účinný prostředek ochrany. V rozsudku ze dne 6. 5. 2019, čj. 8 Afs 101/2019-29, Nejvyšší správní soud shrnul, že „přímá vynutitelnost totiž naplňuje jeden ze znaků, kterým ustanovení § 82 s. ř. s. vymezuje nezákonný zásah správního orgánu, proti němuž je poskytována ochrana ve správním soudnictví, jímž je přímé zkrácení na právech. Bezprostředně (přímo) vynutitelným úkonem je úkon zkracující práva jeho adresáta, který již sám o sobě umožňuje správnímu orgánu užít donucovací nebo sankční prostředky k tomu, aby adresát úkon respektoval. Za nezákonný zásah přímo zkracující práva tak bude třeba považovat takový úkon, který ukládá adresátovi něco učinit a v případě že úkonu nevyhoví, hrozí mu již bez dalšího postih (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2011, čj. 1 Aps 1/2009-264). Přímo vynutitelným úkonem shledal Nejvyšší správní soud např. pokyn správce daně k osobní účasti jednatele obchodní společnosti při ústním jednání v daňovém řízení (rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2008, čj. 2 Aps 3/2007-91), opakovanou výzvu policisty směřující k prokázání totožnosti (rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2014, čj. 2 As 35/2014-109), výzvu k podání vysvětlení podle § 60 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2018, čj. 5 As 36/2018-40); všechny uvedené úkony mohly být přímo vynuceny předvedením.“ 17. V nyní posuzované věci spatřuje žalobce nezákonný zásah v tom, že mu žalovaný zaslal výzvu, aby podle § 14a zákona o zbraních ohlásil zbraně kategorie C-I, které ve výzvě vymezil. Žalobce tuto výzvu ze dne 1. 10. 2024 považuje za nezákonný zásah a požaduje určení jeho nezákonnosti a dále má za to, že trvají důsledky tohoto zásahu, resp. že hrozí jeho opakování, a proto se domáhá i uložení zákazu žalovanému, aby v tomto smyslu žalobce nadále vyzýval či činil další kroky. Žalobce v žalobě věcně nesouhlasí s obsahem výzvy a má za to, že na tam vyjmenované zbraně vůbec nedopadá zákon o zbraních, resp. že se nemůže jednat o zbraně kategorie C-I. Žalobce krajskému soudu dále doložil, že v této věci s ním bylo na podnět žalovaného zahájeno přestupkové řízení u Městského úřadu Písek. Shoda s prvopisem: J. M. 5 65 A 1/2025 18. Jak plyne z tvrzení žalobce a jím poskytnutých podkladů, žalovaný mu dne 27. 8. 2024 vydal mj. věci vymezené ve výzvě ze dne 1. 10. 2024 jako stopa č. 14, č. 39/27, č. 39/31 a č. 39/34. Z této výzvy plyne, že již při převzetí těchto věcí byl žalobce upozorněn, že se jedná o zbraně kategorie C-I, a byl poučen, že je povinen do 10 pracovních dnů ohlásit nabytí vlastnictví k nim podle § 14a odst. 5 zákona o zbraních. Žalobci byl i předán formulář pro ohlášení. Vzhledem k tomu, že žalobce ohlášení neprovedl, přikročil žalovaný k opakovanému upozornění žalobce, a to formou výzvy ze dne 1. 10. 2024.

19. V rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, se Nejvyšší správní soud zabýval nezákonným zásahem, který měla představovat výzva k neprodlenému odevzdání cestovního pasu. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, podle kterého „přípis správního orgánu určité osobě, který obsahuje sdělení o stavu určitých věcí nebo určitého řízení, přímo nevynutitelnou výzvu, aby něco učinila, a informaci o případných negativních důsledcích, které tuto osobu za určitých zákonem předvídaných podmínek mohou postihnout, ještě nelze považovat za zkrácení subjektivních práv této osoby (…) Ze skutečnosti, že chování stěžovatele, jež je v rozporu s pokynem správního orgánu, může vyvolat následek v podobě uložení nějaké sankce, budou-li splněny podmínky pro její uložení, totiž nijak neplyne, že by tento pokyn samotný zasahoval do právní sféry stěžovatele. Do ní by zasáhlo teprve rozhodnutí, kterým by byla sankce uložena.“ Krajský soud má za to, že uvedené plně koresponduje s nyní projednávanou věcí.

20. Krajský soud zhodnotil, že uvedená výzva ze dne 1. 10. 2024 je v podstatě neformální úkon žalovaného, jenž měl žalobce opakovaně upozornit na jeho povinnost. Krajský soud podotýká, že nikterak nehodnotí, zda se jednalo či jedná o povinnost zákonnou či nikoliv. Z povahy a formy tohoto úkonu však jednoznačně vyplývá, že se jedná o přímo nevynutitelnou výzvu, která nemohla nikterak přímo zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce. Žalobce sice nebyl nikterak poučen o možnosti dalších kroků žalovaného v případě neohlášení zbraní, to však nic nemění na tom, že samotná výzva a povinnost ohlásit zbraně nebyla nijak přímo vynutitelná.

21. Přímým zásahem do práv žalobce, a tedy nezákonným zásahem, by mohla být až situace, kdy by žalovaný přistoupil k zadržení zbraní kategorie C-I podle § 56 odst. 1 nebo § 56 odst. 2 písm. c) zákona o zbraních. K tomu by bylo lze přistoupit za tam vymezených podmínek. Nutno dodat, že předpokladem tohoto postupu není to, že se osoba nepodrobí výzvě k ohlášení zbraně kategorie C-I. Zadržení zbraně ve smyslu citovaných ustanovení by představovalo faktický úkon správního orgánu, jenž by mohl naplňovat znaky nezákonného zásahu. Takovou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v zadržení zbraně by krajský soud za splnění procesních podmínek mohl projednat věcně, a přitom by posuzoval zákonnost postupu správního orgánu, a to, zda zadržené zbraně skutečně spadají do kategorie C-I a zda se na ně tedy vztahuje ohlašovací povinnost.

22. Dalším důsledkem neohlášení zbraně kategorie C-I by mohlo být rozhodnutí o zajištění věci podle § 57 odst. 1 písm. c) bod 6 zákona o zbraních. Předpokladem pro takový postup je, že proti držiteli zbraně bylo zahájeno přestupkové řízení pro přestupek spáchaný tím, že neohlásí nabytí vlastnictví ke zbrani kategorie C-I podle § 14a odst. 5 téhož zákona. Proti rozhodnutí o zajištění zbraně je přípustné odvolání a odvolací rozhodnutí je přezkoumatelné ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2010, čj. 1 As 94/2009-70). Ochrany svých veřejných subjektivních práv by se tedy mohl žalobce domáhat žalobou proti rozhodnutí o zajištění zbraně, v němž by krajský soud v mezích žalobních bodů podrobil napadené rozhodnutí soudnímu přezkumu. Otázka správnosti kategorizace zbraní by byla k žalobní námitce předmětem soudního přezkumu. Shoda s prvopisem: J. M. 6 65 A 1/2025 23. Žalobce doložil, že řízení o přestupku pro neohlášení zbraně kategorie C-I již bylo Městským úřadem Písek zahájeno, a to na podnět žalovaného. Jedná se o řízení o přestupku podle § 76a odst. 1 písm. f) zákona o zbraních. Proti rozhodnutí o přestupku je možné podat odvolání a proti odvolacímu rozhodnutí podat správní žalobu. Ochrany svých veřejných subjektivních práv by se tedy mohl žalobce taktéž domáhat žalobou proti rozhodnutí o přestupku, v němž by krajský soud v mezích žalobních bodů podrobil napadené rozhodnutí soudnímu přezkumu. Otázka správnosti kategorizace zbraní by byla k žalobní námitce předmětem soudního přezkumu.

24. Krajský soud tak uzavírá, že samotná výzva k ohlášení zbraní kategorie C-I nemohla žalobce zkrátit na veřejných subjektivních právech, šlo totiž o přímo nevynutitelnou výzvu, jejíž nesplnění nemohlo mít samo o sobě žádné negativní důsledky. Do žalobcových práv by mohlo zasáhnout až zadržení zbraně, příp. rozhodnutí o zajištění zbraně či rozhodnutí o spáchání přestupku. Předmětná výzva sice žalobce mohla znejistit v náhledu na jeho právní pozici a vyvolat pocit jistého ohrožení, právní řád však ochranu před takovým subjektivním pocitem ohrožení či nejistoty neposkytuje.

25. K procesnímu postupu krajského soudu, který po zhodnocení shora uvedeného dospěl k závěru o nutnosti žalobu odmítnout, se odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-160, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS. Je skutečnosti, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 653/18, tento rozsudek rozšířeného senátu zrušil, ovšem výlučně z důvodu rozdílného názoru na běh lhůt pro podání zásahové žaloby u trvajících zásahů. Pokud jde o ostatní řešené otázky, je tento rozsudek stále aplikovatelný. V citovaném rozsudku rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007–247, č. 1773/2009 Sb. NSS. Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. (…).“ 26. Krajský soud shora vysvětlil, proč dospěl k závěru o tom, že žalované jednání žalovaného nemohlo zapříčinit přímé zkrácení na veřejných subjektivních právech žalobce. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny již první dvě podmínky „zásahu“ ve smyslu legislativní zkratky podle § 82 s. ř. s., a to přímé zkrácení práv, byla krajským soudem žaloba podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta z důvodu nedostatku jiných podmínek řízení, který je neodstranitelný.

27. Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shoda s prvopisem: J. M. 7 65 A 1/2025 České Budějovice dne 11. února 2025 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.