65 A 16/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P. Č. hlášen na adrese proti žalovaným: 1) Magistrát města České Budějovice se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/1, České Budějovice 2) Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě ze dne 1. 7. 2026 na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 7. 2026 se žalobce domáhá vydání tohoto rozsudku (upraveno): „Určuje se, že Magistrát města České Budějovice i Krajský úřad Jihočeského kraje konaly svévolně zaujatě, tj. nezákonně, pokud zmařily výslovná přestupková oznámení žalobce ze dne 19. 5. 2025 a ze dne 11. 7. 2025.“ 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný 1) obstruoval jeho žádost o údaje a odkázal na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 61 A 3/2026, kterým bylo přikázáno žalovanému 1), aby vydal rozhodnutí o žalobcově žádosti o informace. Na základě toho žalobce obdržel požadované informace sdělením žalovaného 1) ze dne 10. 6. 2026. Žalobce odkazuje na tuto odpověď ze dne 10. 6. 2026, z níž má dle něj plynout, že jeho přestupková oznámení byla zmařena. Žalovaný 1) zmařil přestupkové oznámení ze dne 11. 7. 2025 tím, že ho poslal žalovanému 2). Žalobce dále uvádí, že „nemá být odloženo přestupkové oznámení beze patřičného vyrozumění.“ Žalobce přiložil k žalobě textový přepis řady písemností.

3. Krajský soud posoudil podání žalobce dle jeho obsahu jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jejímž prostřednictvím se žalobce domáhá deklaratorního určení nezákonnosti postupu žalovaných v souvislosti s vyřízením jeho dvou přestupkových oznámení [jedno bylo odloženo a druhé bylo předáno žalovanému 2) k vyřízení].

4. Z obsahu žalobcem předložených příloh (nejedná se o kopie listin, nýbrž o přepsaný text) plyne následující: Žalobce podal žalovanému 1) oznámení ze dne 19. 5. 2025 o spáchání přestupku Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích (dále jen „JVK“), přičemž uváděl, že se tento subjekt dopustil přestupku podle § 7 odst. 2 písm. b) bodu 2 zákona č. 251/2006 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a to narušení občanského soužití schválnostmi. Vyrozuměním ze dne 10. 7. 2025 byl žalobce jakožto osoba dotčená jednáním podezřelého z přestupku vyrozuměn o odložení věci podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). To, že přestupkové oznámení žalobce ze dne 19. 5. 2025 bylo odloženo vyrozuměním ze dne 10. 7. 2025 se podává i z poskytnuté informace žalovaným 1) ze dne 10. 6. 2026.

5. Dále se z příloh podává, že žalobce podal přestupkovému orgánu, a to žalovanému 1), jak sám uvádí v žalobě v bodě 4, oznámení ze dne 11. 7. 2025 o spáchání přestupků vyjmenovanými zaměstnanci JVK s tím, že se měli dopustit přestupků „nepravdivého obvinění“ a „hrubé urážky“. Žalobce k tomu v bodě 4 žaloby uvádí, že žalovaný 1) toto přestupkové oznámení předal žalovanému 2) jakožto zřizovateli JVK. Z poskytnuté informace žalovaným 1) ze dne 10. 6. 2026 se podává, že tato věc byla ukončena sdělením žalovaného 2) ze dne 14. 7. 2025 o nedůvodném podnětu.

6. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl podanou žalobou zabývat věcně. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Z příloh žalobce a z obsahu jeho žaloby krajský soud zjistil, že žalobce podal žalovanému 1) přestupkové oznámení ze dne 19. 5. 2025 pro podezření ze spáchání přestupku Jihočeskou vědeckou knihovnou. Dále bylo zjištěno, že vyrozuměním ze dne 10. 7. 2025, jehož text (nikoli kopii) žalobce předkládá, byla věc podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích odložena, neboť oznámení žalobce neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. Je tedy zjevné, že v souladu s § 76 odst. 3 zákona o přestupcích byl žalobce o odložení věci vyrozuměn.

8. Z příloh žalobce a z obsahu jeho žaloby dále krajský soud zjistil, že žalobce podal žalovanému 1) přestupkové oznámení ze dne 11. 7. 2025 pro podezření ze spáchání přestupků konkrétními zaměstnanci JVK. Z žalobcova žalobního tvrzení a z obsahu poskytnuté informace ze dne 10. 6. 2026 krajský soud zjistil, že žalovaný 1) toto žalobcovo oznámení předal jinému subjektu, a to žalovanému 2) jakožto zřizovateli JVK. Žalovaný 2) žalobcovo oznámení vyhodnotil jako nedůvodný podnět (sdělení ze dne 14. 7. 2026; to žalobce krajskému soudu neposkytl) a tím byla záležitost ukončena. Po právní stránce tedy z uvedeného plyne, že žalovaný 1) přestupkové oznámení žalobce ze dne 11. 7. 2025 neodložil, nýbrž zvolil jiný zákonný a přípustný postup, kterým je předání oznámení příslušnému subjektu. Tímto předáním byla věc oznámení žalobce ze dne 11. 7. 2025 u žalovaného 1) vyřízena. Následně se předanou věcí zabýval žalovaný 2) jakožto zřizovatel JVK, který ji vyřídil tím, že podnět neshledal důvodným.

9. Žalobce brojí touto zásahovou žalobou proti „zmaření“ jeho přestupkových oznámení, tj. lze dovodit, že brojí proti postupu správních orgánů, tj. proti odložení věci a předání věci a vyhodnocení podnětu jako nedůvodnému, tj. fakticky ve svém důsledku brojí proti tomu, že nebyla zahájena přestupková řízení a že došlo k promlčení lhůt k projednání přestupku. Žalobce požaduje deklaratorní určení takového nezákonného zásahu.

10. Z dlouhodobé ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu se posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený nebo jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o přestupku s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, publ. pod č. 4178/2021 Sb. NSS, ve věci Žaves, a na něj navazující rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2021, čj. 5 As 40/2020-46, ze dne 23. 8. 2022, čj. 5 As 209/2021-23, či ze dne 6. 12. 2022, čj. 7 As 292/2022-18). Stejně tak osoba přímo postižená spácháním přestupku není aktivně procesně legitimována ani k žalobě proti odložení věci, byť by šlo o přestupek, který lze projednat pouze s jejím souhlasem; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2024, čj. 5 As 189/2023-32. Přestupkové řízení slouží výhradně k ochraně veřejného zájmu, nikoli individuálních subjektivních práv žalobce. Jak vyslovil již Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. II. ÚS 345/01, „stíhání pachatele přestupku a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a tímto pachatelem; neexistuje žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byla jiná osoba pro správní delikt stíhána.“ 11. Jinými slovy, žalobce se svojí žalobou domáhá určení, že zmaření, fakticky nezahájení a nevedení přestupkových řízení bylo nezákonné. Takový návrh směruje k ochraně veřejného zájmu, který žalobci nepřísluší hájit; žalobci nesvědčí jako jeho veřejné subjektivní právo. Za těchto okolností nelze postup žalovaného 1) kvalifikovat jako „zásah“ do veřejného subjektivního práva žalobce ve smyslu § 82 s. ř. s. (chybí myslitelné tvrzení zásahu).

12. Žalobce tak nemá žádné procesní možnosti, jak se domoci kýženého postupu žalovaného 1), resp. prohlášení jeho postupu při odložení věci za nezákonný. Obdobné platí i ve vztahu k tomu, když přestupkový orgán předá oznámení jinému subjektu k vyřízení. Za zásah do veřejných subjektivních práv žalobce nelze zhodnotit ani to, když zřizovatel JVK, tj. žalovaný 2), považoval podnět na nevhodné chování zaměstnanců JVK za nedůvodný. To je již dokonce záležitost jdoucí mimo meze veřejné správy.

13. Dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. mimo jiné platí, že soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný.

14. K procesnímu postupu krajského soudu, který po zhodnocení shora uvedeného dospěl k závěru o nutnosti žalobu odmítnout, se odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-160, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS. Je skutečností, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 653/18, tento rozsudek rozšířeného senátu zrušil, ovšem výlučně z důvodu rozdílného názoru na běh lhůt pro podání zásahové žaloby u trvajících zásahů. Pokud jde o ostatní řešené otázky, je tento rozsudek stále aplikovatelný. V citovaném rozsudku rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007–247, č. 1773/2009 Sb. NSS. Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. (…).“ 15. Krajský soud shora vysvětlil, proč dospěl k závěru o tom, že žalované jednání žalovaného 1) nemohlo zapříčinit zásah do veřejných subjektivních práv žalobce, neboť žalobce ani takovým veřejným subjektivním právem nedisponoval. V řízení bylo též zjištěno, že Krajský úřad Jihočeského kraje, resp. zřejmě Jihočeský kraj, vystupoval při vyřizování žalobcova oznámení z pozice zřizovatele JVK, tudíž nešlo o uplatňování žádné veřejnoprávní pravomoci; žalovaný 2) nevystupoval v pozici správního orgánu. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny esenciální podmínky „zásahu“ ve smyslu legislativní zkratky podle § 82 s. ř. s., a to zkrácení na veřejných subjektivních právech způsobené žalovaným 1) a žalovaný 2) jakožto domnělý původce zásahu vůbec nevystupoval v pozici správního orgánu, byla krajským soudem žaloba podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta z důvodu nedostatku jiných podmínek řízení, který je neodstranitelný.

16. Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 21. července 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: J. M.