65 A 17/2025

Rubrum

č. j. 65 A 17/2025- 42 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: X, nar. X st. přísl. X hlášena k pobytu: X zast. Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM- 42840/ZM-2023 ve věci žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty, takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného se zastavuje.

II. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 280 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 6. 2025 se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně podala dne 14. 6. 2023 žádost o vydání zaměstnanecké karty. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2023 o zamítnutí žádosti bylo zrušeno rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 24. 2. 2025 a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání. Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), se o žádosti rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti. Dle žalobkyně byl žalovaný ve věci nečinný, a proto uplatnila dne 2. 5. 2025 opatření proti nečinnosti. Komise přijala dne 27.

5. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 65 A 17/2025 2025 opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přičemž uložila žalovanému vydat rozhodnutí ve věci do 60 dnů ode dne seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí.

3. Žalobkyně s takto stanovenou lhůtou pro vydání rozhodnutí nesouhlasí, neboť počátek jejího běhu je vázán na provedení úkonu, o jehož uskutečnění rozhoduje sám nečinný žalovaný a žalobkyně nemůže datum provedení tohoto úkonu nikterak ovlivnit. Lhůta pro vydání rozhodnutí je dle žalobkyně stanovena neurčitě a není tedy zřejmé, kdy má žalovaný vydat rozhodnutí.

4. Dle žalobkyně je stanovená délka lhůty zcela zjevně nepřiměřeně dlouhá jak ve vztahu k již uplynulé celkové délce řízení, tak i ve vztahu k základní zákonné délce lhůty. Řízení bylo zahájeno již v červnu 2023 a z důvodu nezákonnosti vydaných rozhodnutí nebylo doposud skončeno. V takové situaci představuje poskytování žalovanému další lhůty v délce dvou měsíců, která se navíc počítá od neurčitě stanoveného okamžiku, nezákonnou nečinnost. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, čj. 1 Azs 171/2022-54, podle něhož stanovení nepřiměřeně dlouhé lhůty v rámci opatření proti nečinnosti může vést i ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany. Navíc žalobkyně dodává, že i samotné vyřizování žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti trvalo 25 dní. Žalobkyně tak navrhla krajskému soudu, aby žalovanému uložil vydat rozhodnutí ve věci ve lhůtě stanovené soudem.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, neboť nečinný nebyl, prováděl a provádí nezbytné úkony za účelem vyřízení žádosti. Naposledy byla předvoláním ze dne 9. 6. 2025 žalobkyně předvolána k výslechu její osoby. Žalovaný konstatuje, že způsob a délka lhůty určené v opatření proti nečinnosti je plně v gesci Komise a žalovaný to nemůže nijak ovlivnit. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Replika žalobkyně

6. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný překročil lhůtu pro vydání rozhodnutí a je ve věci nečinný. Nečinnost autoritativně již shledala i Komise a přijala opatření proti nečinnosti. Dle žalobkyně je nečinnost objektivním stavem, který nastal již marným uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí.

7. Žalobkyně poukázala na to, že sice byla dne 9. 6. 2025 předvolána k výslechu, ovšem až na den 30. 7. 2025. Žalovaný začal ve věci činit úkony až poté, co již marně uplynula zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí.

IV. Další vyjádření žalovaného

8. V dalším vyjádření žalovaný setrval na tom, že v řízení nečinný nebyl, neboť sice překročil standardní zákonnou lhůtu pro rozhodnutí ve věci, nicméně Komise mu udělila lhůtu náhradní. Žalovaný doplnil, že termín výslechu žalobkyně byl nařízen až na den 30. 7. 2025, Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 65 A 17/2025 neboť musela být brána v potaz kapacita (omezená dostupnost výslechových místností), a také to, že žalobkyně musela být vyrozuměna v dostatečném předstihu, aby mohla příp. činit kroky k obstarání tlumočníka či požádat žalovaného o jeho zajištění.

9. Žalovaný připojil usnesení ze dne 4. 8. 2025, čj. OAM-42840-32/ZM-2023, kterým řízení o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty zastavil podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně se bez vážného důvodu nedostavila k výslechu. Uvedené žalovaný zopakoval v dalším sdělení ve věci ze dne 7. 8. 2025.

V. Zpětvzetí žaloby

10. Dne 7. 8. 2025 obdržel zdejší soud zpětvzetí žaloby, kterým žalobkyně vzala svou žalobu na ochranu proti nečinnosti zpět pro pozdější chování žalovaného, neboť žalovaný v předchozím odstavci uvedeným usnesením ze dne 4. 8. 2025 již rozhodl ve věci. Žalobkyně navrhla, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, neboť má za to, že žaloba byla podána oprávněně.

VI. Zastavení řízení

11. Krajský soud má z obsahu vyjádření žalovaného i žalobkyně za zjištěné, že žalovaný rozhodl ve věci řízení o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn. OAM-42840/ZM-2023 usnesením ze dne 4. 8. 2025 pod čj. OAM-42840-32/ZM-2023 tak, že řízení o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty zastavil podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně se bez vážného důvodu nedostavila k výslechu.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření výslovně uvedla, že bere svou žalobu zpět a navrhuje zastavení řízení a přiznání náhrady nákladů řízení.

13. Podle § 47 písm. a), věty před středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

14. Krajský soud podle obsahu posoudil návrh žalobkyně jako zpětvzetí žaloby podle § 37 odst. 4 s. ř. s. Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se žalobkyně v dané věci domáhala zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem meritorně rozhodnuto, postupoval soud podle shora citovaných ustanovení a ve výroku I. řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. zastavil.

VII. Vrácení části soudního poplatku

15. Výrokem II. krajský soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť řízení o návrhu bylo zastaveno před prvním jednáním. V takovém případě se vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Za žalobu žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Ponížený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč bude žalobkyni vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 65 A 17/2025 VIII. Náhrada nákladů řízení 16. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení tak, jak bylo rozhodnuto ve výroku III.

17. Krajský soud ve vztahu k návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení podle § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. konstatuje, že podanou žalobu zhodnotil jako podanou včas a opodstatněně, neboť v době podání žaloby žalovaný skutečně nečinný byl.

18. Žaloba byla ve smyslu § 80 odst. 1 s. ř. s. včasně podaná. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

19. Podle § 169t odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, v rozhodném znění do 30. 6. 2023, platí, že o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky.

20. Ač se jednalo o žádost podanou již dne 14. 6. 2023, bylo nutno sledovat průběh případu. Pro zkoumání včasnosti žaloby je podle krajského soudu rozhodné datum, kdy byla věc pravomocně vrácena žalovanému k dalšímu řízení poté, co bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 24. 10. 2023 zrušeno Komisí a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Zrušující rozhodnutí Komise nabylo právní moci dne 28. 2. 2025. Toto je rozhodné datum, od něhož byl žalovaný povinen vést řízení a rozhodnout o žádosti znovu. Standartní šedesátidenní lhůta tak uběhla dne 29. 4. 2025. K tomu se doplňuje, že jde zcela k tíži správních orgánů, kdy dojde k reálnému vrácení spisu prvostupňovému orgánu poté, co je jeho rozhodnutí zrušeno odvolacím orgánem. Je pouze věcí prvostupňového a odvolacího správního orgánu, jak budou spolupracovat, aby byly dodrženy zákonné lhůty. Ostatně z obsahu spisu tak, jak byl žalovaným předložen, nevyplývá datum, kdy mu byl správní spis reálně vrácen k dalšímu řízení.

21. Žalovaný v průběhu správního řízení nepožádal o vydání závazného stanoviska Úřad práce a obsah správního spisu nenasvědčuje tomu, že by byl případ žalobkyně zvlášť složitý. Je evidentní, že ani Komise nehodnotila případ žalobkyně jako zvlášť složitý, což dokládá fakt, že již 27. 5. 2025 (k tomuto datu doposud neuběhla devadesátidenní lhůta) vydala k uplatněnému podnětu opatření proti nečinnosti žalovaného, v němž shledala, že nečinným v řízení je a uložila mu povinnost vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě, kterou krajský soud ovšem hodnotí jako nepřiměřenou (viz níže).

22. Krajský soud tak uzavírá, že žaloba podaná dne 8. 6. 2025 byla podána včas.

23. Mezi podmínky řízení patří i to, zda žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky stanovené v § 80 správního řádu na ochranu proti nečinnosti. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 65 A 17/2025 24. Požadavek na bezvýsledné vyčerpání prostředku na ochranu proti nečinnosti je splněn, neboť žalobkyně podáním ze dne 2. 5. 2025 uplatnila u Komise podnět k opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 správního řádu. Komise usnesením ze dne 27. 5. 2025, čj. OAM-42840/ZM-2023, shledala, že je žalovaný nečinný, a uložila žalovanému vydat rozhodnutí ve lhůtě šedesáti dnů ode dne seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že se žalobkyně opatřením proti nečinnosti domohla ochrany svých práv, opak je pravdou.

25. Situací, kdy nadřízený správní orgán učiní k návrhu účastníka opatření proti nečinnosti a přikáže vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě, se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3523/20 ze dne 24. 8. 2023. V takovém případě „bezvýslednost vyčerpání pak nastane až prvním dnem po konci opatření proti nečinnosti určené a marně proběhlé lhůty, jde-li o lhůtu přiměřenou.“ Ústavní soud ovšem při vědomí toho, jak dlouhou dobu může trvat, než se ukáže, že prostředek ochrany byl bezúspěšný (v extrémních případech až 60 dnů), naznal, že výklad, který neumožňuje přihlédnout k tomu, že bezvýsledné vyčerpání prostředku ochrany nastalo až v průběhu řízení o nečinnostní žalobě, klade další překážky poskytnutí soudní ochrany.

26. Nejvyšší správní soud navázal na tento nález vlastní judikaturou, v níž dovodil, že krajský soud je v řízení o nečinnostní žalobě povinen vyčkat, až lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti uplyne (viz rozsudek ze dne 21. 4. 2022, čj. 2 Azs 248/2021-34). To však platí pouze v případě, že jde o lhůtu přiměřenou. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, čj. 1 Azs 171/2022-54, se konstatuje následující: „Má-li být soudní ochrana proti nečinnosti správního orgánu efektivní, je nezbytné, aby soud hodnotil i přiměřenost stanovené lhůty, a to právě za účelem posouzení, zda byla splněna podmínka bezvýslednosti vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Nepřiměřeně dlouhá lhůta by totiž odsouvala poskytnutí soudní ochrany, resp. naplnění podmínky řízení o bezvýslednosti předchozích prostředků. Samotné posouzení lhůty jako nepřiměřené tak totiž může vést i ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany. S ohledem na výše uvedené to znamená, že správní soud se musí nejprve vypořádat s námitkou nepřiměřené lhůty a teprve pokud ji shledá jako přiměřenou, vyčká jejího uplynutí. Bylo by absurdní, aby v případě nepřiměřené lhůty vystavil soud žalobce povinnosti vyčkávat na její uběhnutí a podat novou žalobu (…). Stejně absurdní by však bylo, pokud by soud v řízení o žalobě sám vyčkával na konec této lhůty a splnění podmínky bezvýslednosti, byla-li by tato lhůta nepřiměřeně dlouhá.“ (zvýraznění doplněno – pozn. krajského soudu).

27. Jestliže tedy nadřízený správní orgán uložil vydat rozhodnutí v nepřiměřené lhůtě, žalobkyně mohla bez dalšího podat nečinnostní žalobu, neboť by z hlediska ochrany jejích práv šlo v podstatě o shodnou situaci, jako když by nadřízený správní orgán na žádost o opatření proti nečinnosti v zákonné lhůtě nikterak nereagoval.

28. V nyní projednávané věci podala žalobkyně žalobu bezprostředně poté, co Komise „vyhověla“ její žádosti o opatření proti nečinnosti, když stanovila žalovanému lhůtu pro vydání rozhodnutí v délce 60 dnů ode dne seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí. Takto stanovenou lhůtu zhodnotil krajský soud jako nepřiměřenou a neurčitě vymezenou. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 65 A 17/2025 29. Prvním z důvodů pro tento závěr je skutečnost, že lhůta nebyla stanovena jako pevná, nýbrž její počátek byl navázán na okamžik, jenž je plně v dispozici žalovaného (výzva k seznámení se s podklady pro rozhodnutí). Druhý důvod je, že stanovená lhůta (60 dnů) běžící případně od tohoto okamžiku – seznámení se s podklady pro rozhodnutí – je sama o sobě stejně dlouhá jako zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, která již žalovanému uplynula dne 29. 4. 2025, jak bylo vysvětleno shora. Také Nejvyšší správní soud přitom v již citovaném rozsudku čj. 1 Azs 171/2022-54 uvedl, že „lze akceptovat, že nadřízený správní orgán uložil v opatření proti nečinnosti lhůtu ve stejné délce, jež je stanovena zákonem k rozhodnutí, jen ve výjimečných případech. Pravidlem by naopak měla být lhůta podstatně kratší.“ Za třetí krajský soud přihlédl rovněž k tomu, že nadřízený správní orgán (Komise) využil pro vydání opatření proti nečinnosti téměř celou zákonnou lhůtu (podle § 80 odst. 6 ve spojení s § 71 odst. 3 správního řádu; vyčerpal 25 dnů ze 30). Vzhledem ke všem těmto okolnostem byla lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti zjevně nepřiměřená.

30. Žalobkyně podala žalobu dne 8. 6. 2025, tedy v době, kdy byl žalovaný nečinným (což autoritativně shledala i Komise) a v době, kdy již zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula. Jelikož se žalobkyni nedostalo opatřením proti nečinnosti účinné ochrany, byly podmínky řízení splněny již v době podání žaloby.

31. Žaloba tudíž nebyla podána zjevně nedůvodně. Žalovaný svou nečinnost odstranil až vydáním usnesení o zastavení řízení dne 4. 8. 2025 (doručeno dne 6. 8. 2025), kterým předmětné řízení skončil. Je tedy zjevné, že žalobkyně vzala dne 7. 8. 2025 svou žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného.

32. Krajský soud doplňuje, že nepřehlédl, že důvodem skončení řízení před žalovaným bylo zmaření procesního úkonu ze strany žalobkyně (bez důležitého důvodu se nedostavila k výslechu). Je skutečností, že žalobkyně si vlastní nečinností způsobila nepříznivý následek spočívající v tom, že řízení o její žádosti bylo zastaveno bez meritorního posouzení její důvodnosti. Nicméně z obsahu správního spisu neplyne, že by objektivně existující stav nečinnosti žalovaného, který počal již dne 29. 4. 2025, byl způsoben procesním chováním žalobkyně. Neposkytnutí součinnosti ze strany žalobkyně až v samém závěru řízení, nemělo vliv na to, že žaloba byla původně podána důvodně z důvodu nečinnosti žalovaného, na jejímž vzniku neměla žalobkyně žádného přičinění.

33. Z uvedených důvodu má žalobkyně právo na náhradu nákladů vůči žalovanému podle § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. tak, jak bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto usnesení. V jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta a zbývající částkou 1 000 Kč vynaloženou na soudní poplatek.

34. Náklady zastoupení spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika, zpětvzetí žaloby – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 18 480 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce celkem 1 800 Kč (4 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 20 280 Kč. Advokát sdělil, že není plátcem daně z přidané hodnoty. K uvedené částce se připočítává ponížená část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Celkovou částku náhrady Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 65 A 17/2025 nákladů řízení ve výši 21 280 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. České Budějovice 12. srpna 2025 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.