65 A 2/2026

Rubrum

č. j. 65 A 2/2026- 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: V. V. proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2025, čj. KUJI 9427/2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 30. 1. 2025, čj. KUJI 9427/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Za správnost vyhotovení: Bc.

V. L. 2 65 A 2/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2025, čj. KUJI 9427/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 10. 2024, zn. MPe/OVVD/622/2024-18, D-86/24 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), když jako provozovatel vozidla provozoval motorové vozidlo, u něhož bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených ustanovením § 43a odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

3. K přestupku mělo dojít tím, že dne 28. 2. 2024 nejméně v 8:30 hod. na pozemní komunikaci I/34 ve směru jízdy od obce Humpolec směrem na obec Pelhřimov jako vlastník provozoval jízdní soupravu složenou z nákladního motorového vozidla tov. zn. Iveco Daily, RZ X (dále jen „vozidlo“) a přívěsu tov. zn. Agados Dona, RZ X, u níž byla na odstavném parkovišti v k. ú. obce Dehtáře, kontrolní stanoviště J-05 Dehtáře, v 8:40 hod. nízkorychlostním kontrolním vážením mobilními váhami typu HAENNI, typ WL 103, výrobní č. 2756 a 2757, č. měření 2024/803/44, zjištěna okamžitá hmotnost motorového vozidla 5 016 kg, s toleranční srážkou 2 %, a to ačkoli je největší povolená hmotnost motorového vozidla 3 500 kg. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 18 000 Kč.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že kontrolní vážení zpochybnil pouze obecnými tvrzeními. Žalobce upozorňuje, že pochybení při kontrolním vážení zpochybnil vlastní fotodokumentací, která dokládá způsob kontroly sklonů vážicího místa (dokumentace místa vážení před započetím vážení vozidel), přičemž se žalovaný podle žalobce těmito důkazy v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval a nevypořádal je. Fotografie mají dokumentovat řádné vyznačení kontrolního místa výstražnými kužely, podložení nevážených náprav, rovinatost vážicí plochy, zajištění nevážených náprav klíny.

5. Žalobce ke své kauze konkrétně popisuje, že místo vážení nebylo řádně uklizeno a připraveno, rohože byly rozloženy bez provedení zaměření, na odstavné ploše stály též další kamiony a místo vážení nebylo označeno kužely, jak požadují příslušné předpisy. To vše viděl sám žalobce. Žalobce je tedy přesvědčen, že obě rozhodnutí byla vydána na základě neúplných zjištění a prověření skutečného stavu místa vážení a neúplného posouzení všech důkazních prostředků. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 65 A 2/2026 6. Podle žalobce nekonal správní orgán prvního stupně řádně a včas. Žalobce má za to, že pokud by se správní orgán prvního stupně seznámil se správním spisem řádně, nemusel by činit úkony, které považuje žalobce za zbytečné a porušující zásadu ekonomie řízení.

7. Žalobce dále poukazuje na způsob vedení spisového materiálu, který podle jeho názoru neodpovídá zákonným požadavkům a spisovému a skartačnímu řádu. Žalobce uvádí, že jednotlivé dokumenty nemají uveden počet listů či nemají číslované stránky.

8. Žalobce má za to, že se změnou právní kvalifikace se měl správní orgán prvního stupně vypořádat již v úvodu správního řízení, neboť došlo ke změně oproti právní kvalifikace [§ 125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu] uvedené již v úředním záznamu.

9. Žalobce dále zpochybňuje doložení místa vážení dokumentací z roku 2013, když vážení proběhlo o 11 let později. Žalobce se domnívá, že neprůkaznost tohoto dokumentu nemůže být zhojena ani svědeckou výpovědí. Žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně nedoložil do správního spisu požadavky na místo vážení, ačkoli se o ně v rozhodnutí opírá.

10. Podle žalobce nebyl dodržen manuál k použitým vahám a označení místa vážení bylo v rozporu s metodikou Centra služeb pro silniční dopravu (dále jen „CSPSD“) pro vážení vozidel z března 2022. Žalobce uvádí, že tyto uvedené dokumenty správní orgány odmítly do správního spisu založit. Žalobce také poznamenává, že na příslušné dokumenty odkazuje i jeden ze svědků (Ing. P.). Jedná se o metrologický předpis MP 009, dále manuál k používání vah HAENNI, typ WL 103, a zmíněnou metodiku CSPSD.

11. Žalobce cituje pasáže z metrologického předpisu MP 009, a sice že před vážením vozidla nebyl ověřen zásadní požadavek, a to že při zjišťování kolových zatížení musí být příčný sklon vozovky menší nebo nejvýše roven 0,5 %.

12. Dále žalobce namítá, že místo nebylo v době vážení vyznačeno kužely dle platné metodiky, váhy byly rozkládány až před jeho vozidlo bez očištění plochy a neproběhlo měření sklonů místa vážení. V místě vážení navíc parkovaly dva kamiony. Žalobce také uvádí, že při vážení přední nápravy vozidla byla zadní náprava vozidla mimo podkládací rohož a nebyly tedy splněny podmínky pro vážení. Žalobce upozorňuje na absenci fotodokumentace vážení zadní nápravy vozidla.

13. Žalobce celkově zpochybňuje místo vážení. Žalobce uvádí, že se toto místo nacházelo na jiné pozici oproti dokumentu z roku 2013 (tzv. pasportizační list) a nebylo stejně označeno kužely (viz fotodokumentace ze dne vážení). Dále žalobce zpochybňuje sklonové poměry, neboť správní orgány vycházely z údajů uvedených v pasportizačním listu z roku 2013, přičemž předmětné vážení proběhlo až v roce 2024. Neplatnost vážení podle žalobce mohou způsobit též vyjeté koleje od nákladních vozidel s ohledem na nedodržení roviny a sklonových poměrů. Žalobce především namítá, že není řádně ve správním spisu dokumentováno kontrolní ověření sklonů místa vážení, neboť toto nebylo provedeno, ačkoli mělo. Ke způsobu této dokumentace odkazuje žalobce na 16 fotografií přiložených k odvolání, které nejsou pořízeny z předmětného vážení, nýbrž dokládají způsob ověření parametrů místa vážení před jeho započetím. Dle žalobce je při přípravě místa vyžadováno užití kalibrovaných vodovah k ověření sklonů tak, jak vyžaduje manuál výrobce vah, metodický pokyn a metrologický předpis. Žalobce uvedl, že fotografie pocházejí od Policie ČR a CSPSD v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Žalobce namítá, že obdobný důkaz Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 65 A 2/2026 v jeho případě chybí a nedostatek těchto zjištění dle jeho názoru nemůže zhojit ani tvrzení svědka, že vše dle něj bylo v pořádku.

14. Další námitka žalobce směřuje proti vážnímu lístku. Ten byl žalobci zaslán do jeho podnikatelské datové schránky dle IČO. Žalobce v rámci správního řízení požadoval výslech osoby odpovědné za vyhotovení vážního lístku, ovšem správní orgán prvního stupně toto neprovedl. Ostatní svědci si při výslechu „vzpomněli“, že se žalobce vrátil na místo a požadoval změnu vážního lístku a dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení (dále jen „doklad o výsledku NKV“), které byly zprvu vystaveny na jeho IČO. Žalobce ovšem poukazuje na skutečnost, že uvedené není součástí úředního záznamu. Žalobce se domnívá, že vystavení vážního lístku na subjekt označený podle IČO je v rozporu s dokladem o výsledku NKV a svědčí o chybě v postupu správních orgánů.

15. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že na předmětné řízení nelze použít rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, čj. 1 As 152/2015-24, neboť ten deklaruje, že je správní orgán povinen vypořádat se s námitkou nesprávného vážení, opatřit si příslušný metrologický předpis, z něhož zjistí příslušné hodnoty, a tyto na základě relevantních podkladů prokázat.

16. Žalobce tvrdí, že správní orgán prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadami správního řízení, když jej záměrně neinformoval o předvolání svědků. Žalobce označuje tento postup za krácení práv obviněného a ovlivnění průběhu ústního jednání, jelikož žalobce nemohl svědkům klást otázky, ačkoli toto právo požadoval. Žalobce má výhrady ke svědectvím policistů, neboť na místě vážení dostal naprosto odlišné informace (zejména poté, co se na místo vrátil), a proto je žalobce chtěl objasnit v rámci ústního jednání, na kterém by mohl klást otázky. Žalobce namítá i to, že na protokolu o ústním jednání není vymezen čas, kdy byly výslechy svědků zahájeny a ukončeny.

17. Žalobce zopakoval, že požadoval po správních orgánech doplnění několika důkazů, které správní orgány nedoložily a žádosti žalobce nevyhověly. Jednalo se o manuál pro použité váhy, metodiku CSPSD z března 2022, doložení splnění podmínek sklonových poměrů místa vážení, prohlášení vlastníka místa vážení o úpravách vozovky, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, čj. 1 As 152/2015-24, a předvolání osoby, která vydala a podepsala vážní lístek.

18. Žalobce shrnul, že vážení proběhlo nezákonně, neboť nebyly dodrženy všechny požadavky; opak má prokazovat správní orgán.

19. Závěrem žalobce uvádí, že se obrátil na Státní zkušebnu strojů a.s., která vydala Protokol č. 45814, v němž shledala vozidlo vyhovující pro přestavbu na kategorii N2. Na základě tohoto protokolu byl žalobci vystaven nový technický průkaz o vozidle, ve kterém je uvedena největší technicky přípustná/povolená hmotnost 5 000 kg. Žalobce se domnívá, že na základě této skutečnosti nemohl být naplněn materiální znak přestupku, pro který bylo řízení vedeno, neboť byla vážením zjištěna hmotnost 5 016 kg, tedy pouze o 16 kg více, nikoli o 1 516 kg jak je uvedeno v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí.

20. Žalobce navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí, a to v celém rozsahu. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 65 A 2/2026 III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 21. Žalovaný se nejdříve vyjádřil k postupu při provádění vážení. Žalobce podle žalovaného neprokázal, že by pracovníci provádějící vážení postupovali v rozporu s příslušnými pokyny. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na úvahy uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2024, čj. 3 As 191/2023-31. Žalovaný uvedl, že jako důkaz o průběhu vážení má mimo jiné doklad o výsledku NKV a pasportizační list vážní plochy. Z výslechů policistů a zaměstnance CSPSD podle žalovaného vyplynulo, že vážení proběhlo v souladu s pokyny. Na základě uvedených důkazů je podle žalovaného zjištěn průběh vážení bez důvodných pochybností.

22. Žalovaný má za to, že žalobce zpochybňoval průběh vážení pouze obecnými tvrzeními, které nedoložil žádnými důkazy, a ve světle výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu je přesvědčen, že žalobce účinně nezpochybnil dodržení stanovených pokynů. Průběh vážení nebyl podle žalovaného zpochybněn ani odkazem na fotodokumentaci kontrolních vážení v Královehradeckém a Pardubickém kraji, neboť ta nedokazuje, že předmětné vážení proběhlo v rozporu s pokyny.

23. Přítomnost kamionů na místě vážení nepovažuje žalovaný za neobvyklou a dodává, že nemá vliv na způsobilost plochy pro vážení. Podle žalovaného je na žalobci, aby předložil konkrétní tvrzení, kterým by zpochybnil parametry uvedeného místa. Žalobce podle žalovaného nevysvětlil, jaký negativní vliv na výsledek vážení může mít nesprávné umístění dopravních kuželů. Pořízení fotografií každého momentu vážení není podle žalovaného povinností správních orgánů. Žalovaný má za to, že dokazováním zjistil řádné provedení předmětného vážení. Žalobce měl podle žalovaného předložit důkazy podporující jeho verzi události, nikoli obecná tvrzení a jeho subjektivní představy. V použití jiných důkazů, než jaké požaduje žalobce, neshledává žalovaný pochybení, neboť je jeho úkolem objasnit projednávaný skutek, nikoli shromažďovat žalobcem navržené důkazy.

24. Dále se žalovaný vyjádřil k námitkám směřujícím proti postupu správních orgánů. Žalovaný je toho názoru, že prvostupňové řízení proběhlo v souladu se zákonem a bez porušení práv žalobce, který měl možnost se k věci vyjádřit, být přítomen výslechu svědků apod. Námitky žalobce podle žalovaného nezpochybňují zákonnost vydaných rozhodnutí.

25. K námitce žalobce, že sklonové poměry vážní plochy mohou být narušeny vyjetými kolejemi od nákladních vozidel, žalovaný uvádí, že tento jev nezpochybňuje, ale není úkolem správního orgánu prověřovat všechny hypotetické možnosti, proč by daná plocha nesplňovala předepsané parametry. Pasportizační list podle žalovaného svědčí o tom, že plocha v době vážení splňovala parametry uvedené v pasportizačním listu.

26. Pozdější změna technicky přípustné/povolené hmotnosti vozidla či soupravy nemá podle žalovaného vliv na předmětný přestupek. Žalovaný uvádí, že tuto změnu si měl žalobce vyřídit dříve, pokud věděl, že vozí náklad přesahující limity. Podle žalovaného je žalobce odbornou osobou podnikající v autodopravě, která má dodržovat stanovené limity a za jejich porušení pak také nést odpovědnost.

27. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl, neboť má za to, že napadené rozhodnutí je věcně správné a zákonné.

28. Žalobce ve své replice zopakoval argumentaci uvedenou v podané žalobě. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 65 A 2/2026 IV. Obsah správního spisu 29. Dne 11. 3. 2024 bylo správnímu orgánu prvního stupně předáno oznámení o přestupku od Policie ČR, podle kterého byl žalobce podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Společně s oznámením o přestupku byl správnímu orgánu prvního stupně zaslán také úřední záznam ze dne 7. 3. 2024, čj. KRPJ-26138-3/PŘ- 2024-161706-VL, doklad o výsledku NKV ev. č. 2024/803/44, ke kterému je přiložen vážní lístek. Doklad o výsledku NKV je podepsán žalobcem, přičemž podpisem stvrdil, že byl řádně poučen o postupu při kontrolním vážení. Ve spise jsou dále dvě potvrzení o ověření stanoveného měřidla – vah určených ke kontrolnímu vážení zn. HAENNI, typ WL103, výrobní č. 2756 a 2757 ze dne 23. 11. 2023, tzv. pasportizační list z roku 2013 vypracovaný CSPSD, v němž je identifikace kontrolního stanoviště a snímek vzorového stanoviště kontrolního vážení. Ve spise je dále fotodokumentace zachycující průběh předmětného kontrolního vážení ze dne 28. 2. 2024 a fotografie informační tabulky o maximální povolené hmotnosti vozidla a přívěsu.

30. Na základě oznámení o přestupku byl správním orgánem prvního stupně vydán příkaz ze dne 19. 3. 2024, zn. MPe/OVVD/622/2024-3, D-86/24, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích a byla mu uložena pokuta 18 000 Kč. Proti příkazu podal žalobce včasný odpor, ve kterém současně požádal o nařízení ústního jednání ve věci. Prvostupňový orgán nařídil ústní jednání na 13. 5. 2024 a poučil žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Dne 13. 5. 2024 proběhlo ústní jednání ve věci, k němuž byl předvolán pouze žalobce a na které se dostavil. Žalobce se seznámil se spisovou dokumentací a uvedl, že vypovídat nebude a že správnímu orgánu prvního stupně zašle ve lhůtě 14 dnů své písemné vyjádření. Toto vyjádření bylo žalobcem podáno dne 22. 5. 2024, přičemž v něm navrhoval výslech několika svědků.

31. Správní orgán prvního stupně nařídil další ústní jednání ve věci na den 15. 7. 2024 a předvolal i žalobcem navrhované svědky. Na předvolání reagoval žalobce přípisem, ve kterém uvedl, že se k ústnímu jednání osobně nedostaví, neboť ani nebyl informován, zda jsou předvoláni svědci. Žalobce též požadoval doplnění správního spisu o další dokumenty.

32. Dne 15. 7. 2024 se konalo ústní jednání, ke kterému byli předvoláni příslušníci hlídky Policie ČR – pprap. H. a pprap. Z. (dále jen „policisté“), kteří prováděli dne 28. 2. 2024 na odstavném parkovišti v k. ú. obce Dehtáře na pozemní komunikaci I/34 nízkorychlostní kontrolní vážení, a dále byl předvolán Ing. P. (dále jen „svědek P.“), který je pracovníkem CSPSD a prováděl vážení společně s policisty. Ve svých výpovědích popisují průběh měření a instalaci vážicího zařízení. Všichni svědci shodně uvedli, že nevážené nápravy byly zajištěny klíny proti pohybu a vážicí zóna byla zabezpečena dopravními kužely. Svědci též vypověděli, že žalobce požadoval vymazání IČO z dokladu o výsledku NKV a vážního lístku, přičemž IČO zůstalo pouze na vážním lístku. Svědek P. dále uvedl, že při vážení postupoval v souladu s metrologickým předpisem MP 009. Na dotaz prvostupňového orgánu, zda je pasportizační list platný a zda nedošlo k úpravám vážicí zóny, svědek P. odpověděl, že je doklad platný, ke změně podkladu parkoviště nedošlo a ustanovení vah před samotným vážením zkontroloval. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 7 65 A 2/2026 33. Správní orgán prvního stupně následně informoval žalobce o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, a to dne 13. 8. 2024, z důvodu jeho nepřítomnosti na druhém ústním jednání. Dne 13. 8. 2024 byl sepsán protokol o nedostavení se žalobce k uplatnění jeho procesních práv. V daném protokolu se uvádí, že měl být žalobce během tohoto úkonu seznámen se změnou právní kvalifikace. Prvostupňový orgán přípisem ze dne 19. 9. 2024 upozornil žalobce na změnu právní kvalifikace přestupku, kdy byl žalobce dále obviněn z výše uvedeného přestupku podle § 42a odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích.

34. Následně bylo správním orgánem prvního stupně vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podal žalobce blanketní odvolání. Prvostupňový orgán poté vyzval žalobce k doplnění odvolání, které žalobce podal ve stanovené lhůtě. Součástí odvolání žalobce byly též fotografie znázorňující způsob kontroly sklonů vozovky před kontrolním vážením. O odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

V. Právní hodnocení věci

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

36. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

37. Žaloba je důvodná. V.A K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci 38. Žalobce namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, a to na základě neúplného prověření skutečné způsobilosti vážicího místa pro vážení. Podstata argumentace žalobce v žalobě spočívá v tom, že lze mít důvodné pochybnosti o tom, že nízkorychlostní kontrolní vážení v jeho případě proběhlo v souladu s příslušnými metrologickými standardy, a že správní spis neobsahuje dostatečnou dokumentaci, která by řádný průběh vážení prokazovala.

39. Podle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Správní orgán je tedy povinen zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS, právní věta I.). Správní orgán opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a z úřední povinnosti též zjišťuje všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného (§ 50 odst. 3 správního řádu).

40. Důkazní břemeno ohledně prokázání spáchání přestupku leží na straně správního orgánu v souladu se zásadou vyšetřovací a zásadou oficiality. Zákon ukládá správnímu orgánu v případě přestupkového řízení povinnost opatřit dostatečné množství důkazů, které přestupek, jenž je obviněnému kladen za vinu, jasně a nepochybně prokazují.

41. Jelikož se jedná o řízení z oblasti správního trestání, které je ovládáno zásadou vyšetřovací, je na správním orgánu, aby opatřil dostatečně kvalitní a vypovídající důkazy (k tomu srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. 5 As Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 8 65 A 2/2026 126/2011–68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS). V případě, že obviněný ze správního deliktu vznese námitku zpochybňující vypovídající hodnotu těchto důkazů, je povinností správního orgánu tyto námitky rozptýlit.

42. Otázka řádného postupu dle metrologického předpisu při vážení hmotnosti vozidla byla předmětem přezkumu již v mnoha soudních řízeních, a to jak před krajskými soudy, tak i před Nejvyšší správním soudem (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ‑ pobočky v Liberci ze dne 17. 12. 2010, č. j. 63 A 13/2010 – 32, rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 5. 2015, č. j. 72 A 31/2014 – 33, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2013, č. j. 8 As 41/2013 – 50).

43. Úvodem krajský soud konstatuje, že na projednávanou věc lze aplikovat i žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, čj. 1 As 152/2015-24. Použití tohoto judikátu připustil ve výsledku i žalovaný, ačkoli se jím primárně neřídil. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že pouze vážení, které bylo provedeno podle korektního postupu je způsobilé poskytnout takové výsledky, které mohou v řízení o správním deliktu sloužit jako věrohodné důkazy. Pokud by tedy bylo vážení provedeno nesprávným postupem, tj. v rozporu s návodem pro obsluhu vážicího zařízení, nebo v rozporu s relevantními ustanoveními předepsaných odborných metrologických postupů, nebylo by možné z takových důkazů při rozhodování vycházet. Pokud obviněný ze spáchaného přestupku vznese námitku, která by zpochybňovala vypovídající hodnotu získaných důkazů, je správní orgán povinen se takovou námitkou zabývat a rozptýlit ji.

44. Krajský soud v projednávané věci dospěl k závěru, že správní orgány nedostály své povinnosti dané ustanovení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, dle nichž jsou povinny zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

45. Při provádění nízkorychlostního kontrolního vážení musí být dodrženy postupy předepsané metrologickým předpisem MP 009, ačkoli tento nemá povahu právního předpisu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2024, čj. 10 As 248/2023-33, bod 9). Jedině v takovém případě mohou výsledky měření obstát jako věrohodný důkaz. Nelze tedy vycházet z kontrolního vážení, při němž nebylo dbáno předepsaného metrologického postupu.

46. Podklady pro rozhodnutí, které jsou součástí spisové dokumentace a z nichž správní orgány při svém rozhodování vycházely, neobstojí k prokázání, že kontrolní vážení bylo skutečně učiněno v souladu s metrologickými předpisy. Žalobce již v průběhu správního řízení a následně i ve svém odvolání namítal, že při nízkorychlostním vážení nebyly splněny podmínky a postupy dané metrologickým předpisem MP 009, neboť nebylo provedeno měření sklonů kontrolního místa, přičemž bylo toto správními orgány dokazováno pouze na základě pasportizačního listu, který byl vyhotoven v roce 2013, tj. 11 let před předmětným měřením; dle žalobce od té doby mohlo dojít ke změnám vážicí zóny. Uvedeným námitkám žalobce je nutno přisvědčit. V dané věci nebylo spolehlivě ověřeno, zda bylo místo pro kontrolní vážení způsobilé ke zjišťování hmotnosti předmětné jízdní soupravy v souladu s metrologickým předpisem MP 009. Součástí spisové dokumentace není žádný důkaz o provedení kontroly stanoviště před zahájením kontrolního vážení nebo fotodokumentace znázorňující způsobilost daného místa. Správní spis neobsahuje podklady Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 9 65 A 2/2026 o tom, že vážení bylo provedeno v souladu s příslušnými ustanoveními předepsaných metrologických postupů.

47. Nelze se ztotožnit se závěrem žalovaného, který má za to, že není nutné, aby byla prováděna kontrola místa vážení před zahájením nízkorychlostního vážení, neboť k takovému ověření postačuje pasportizační list. Pasportizační list bez dalšího uvádí sklonové poměry 1,1 % a 0,5 %, aniž by v něm ovšem bylo blíže uvedeno, jakým způsobem byly tyto hodnoty naměřeny, jakým měřidlem a kdy přesně byly zjištěny a zda se vztahují přímo ke konkrétnímu bodu. Pasportizační list dále uvádí GPS souřadnice konkrétního bodu, přičemž je tento bod znázorněn na snímku obrazovky ze serveru mapy.cz. Z obsahu pasportizačního bodu však blíže nevyplývá, zda se uvedené hodnoty sklonu vztahují přímo k tomuto bodu nebo k celé ploše odstavného parkoviště. Pochybnosti o relevantnosti pasportizačního listu vzbuzuje též skutečnost, že byl vyhotoven v roce 2013, tedy jedenáct let před vážením vozidla žalobce, jelikož je více než pravděpodobné, že v mezidobí mohlo dojít ke změně naměřených sklonových hodnot. Krajský soud považuje za vhodné též poznamenat, že pasportizační list není veřejnou listinou, na rozdíl od potvrzení o ověření stanoveného měřidla, a ke zpochybnění údajů v pasportizačním listu uvedených postačuje, pokud žalobce předestře konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality. Pokud tedy žalobce namítá, že mohlo dojít ke změně stavu kontrolního místa vzhledem k časovému rozdílu, jedná se o konkrétní tvrzení schopné zpochybnit důkazní hodnotu pasportizačního listu. Žalobce navíc poukázal i na to, že místo funguje jako odstavné parkoviště pro kamiony a že mohlo dojít k vyjetí kolejí. Uvedená námitka nemůže být brána bez dalšího jako irelevantní, neboť i z fotografií z vážení žalobcova vozidla plyne, že v místě byly odstaveny dva kamiony. Proto není nepředstavitelné, že v mezidobí od roku 2013 mohlo dojít ke změně sklonových poměrů. Obdobným způsobem hodnotil pasportizační list i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2025, čj. 2 As 259/2024-36, přičemž v jím projednávaném případě šlo o pasportizační list starý sedm let.

48. Žalovaný na odvolací námitku žalobce týkající se pochybností ohledně sklonových poměrů vážicího místa reaguje toliko odkazem na pasportizační list, na jehož základě není podle žalovaného nutno provádět kontrolu stanoviště před vážením, a uvedl, že kromě tohoto obecného tvrzení žalobce nenamítá, z jakých důvodů bylo vážení provedeno v rozporu s požadavky metrologického předpisu. S těmito závěry žalovaného ovšem krajský soud nesouhlasí, neboť žalobce argumentoval konkrétními důvody, pro které měl provedené vážení za rozporné s metrologickými předpisy, a pro podporu svého tvrzení předložil fotodokumentaci možného způsobu kontroly místa vážení (16 fotografií). Správní orgány byly povinny rozptýlit námitku žalobce směřující do stavu kontrolního místa a k tomu využít vhodné důkazní prostředky, kterými by prokázaly, že místo vážení splňovalo stanovené požadavky, nikoli pouze odkazovat na údaje uvedené v pasportizačním listu. Ve spisové dokumentaci se nenachází takové důkazy, ze kterých by jednoznačně vyplývalo, že by vážní místo bylo před vážením zkontrolováno a že bylo způsobilé k vážení tak, jak je uvedeno v pasportizačním listu, který pro jeho neaktuálnost, resp. značnou zastaralost, nelze brát za rozhodující důkaz o způsobilosti vážicího místa.

49. Ze svědeckých výpovědí policistů vyplývá, že průběh samotného kontrolního vážení, tj. příprava stanoviště a kontrolní vážení vozidla, bylo provedeno pracovníky CSPSD, kteří následně přítomné policisty seznámili s výsledky vážení. Svědek P. (pracovník CSPSD) ve Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 10 65 A 2/2026 své výpovědi uvedl, že váhy byly instalovány v souladu s body 5.2 a 5.2.3 metrologického předpisu MP 009 a sklon místa vážení byl dodržen. Obecně svědek P. pouze uvádí, že rovinatost (podélný a příčný sklon) vážicí plochy byla dodržena, ale blíže neuvedl, jakým způsobem bylo zjištěno dodržení podmínek místa pro kontrolní vážení. Prosté tvrzení svědka P., že každé ustanovení vah kontroluje a že i v tomto případě došlo k ustanovení vah v souladu s metrologickým předpisem se krajskému soudu jeví jako obecné tvrzení, které při absenci jiných „trvanlivých“ a hlavně aktuálních důkazů nepostačuje k prokázání toho, že vážení proběhlo v souladu s metrologickým předpisem. Svědek P. též dále uvedl, že je podle jeho názoru pasportizační list platný a že od té doby (rok 2013) nedošlo ke změnám podkladu. Krajský soud má pochybnosti o tom, zda se může pracovník CSPSD vyjadřovat k platnosti pasportizačního listu, když z ničeho neplyne a není zdokumentováno, že by byla prováděna pravidelná kontrola sklonů vozovky za účelem ověření trvání vhodnosti místa ke kontrolním úkonům, konkrétně k nízkorychlostnímu vážení hmotnosti vozidel. Krajský soud si dovede představit jako důkaz např. průběžné interní kontrolní protokoly CSPSD. Avšak tvrzení svědka P. samo o sobě dostačovat nemůže. Navíc svůj názor relativizoval uvedením slov „dle mého soudu“, tj. jedná se o jeho soukromý názor. Takový pracovník však nemůže obecně tvrdit, že kontrolní místo za 11 let neztratilo své vlastnosti uvedené v pasportizačním listu. Svědecká výpověď tak zůstává v rovině pouhého tvrzení, jelikož toto nemá konkrétní oporu v dokumentaci, která byla pořízena v den vážení. Jelikož důkazní břemeno v přestupkovém řízení leží na správních orgánech, jsou povinny k doložení podkladů, na jejichž základě by bylo možné ověřit, že kontrolní vážení proběhlo podle stanovených metrologických předpisů a výsledek kontrolního vážení je tudíž věrohodným důkazem svědčícím o přestupku.

50. Pokud má žalovaný za to, že je doklad o výsledku NKV, k němuž bylo použito certifikované vážicí zařízení, natolik spolehlivým důkazním prostředkem, že nemusí spáchání skutku dále prokazovat, pokud nejsou vzneseny relevantní námitky, nelze se s ním ztotožnit. K prokázání předmětného přestupku jsou správní orgány povinny zajistit si takové důkazy, ze kterých bude možné zjistit skutkový stav, o němž nebudou důvodné pochybnosti. Nelze tedy pouze vycházet z dokladu o výsledku NKV, neboť je zapotřebí též prokázat splnění podmínek stanovených metrologickými předpisy, aby mohly výsledky vážení obstát coby věrohodný důkaz v přestupkovém řízení. Této povinnosti ovšem žalovaný nedostál, neboť zcela relevantní námitky žalobce, kterými účinně zpochybnil skutkový stav věci, označil pouze za obecná tvrzení a nadto odkázal na pasportizační list, který je na základě výše uvedeného nedostatečným důkazem.

51. Za relevantní považuje krajský soud též námitku změny pozice vážicího místa oproti snímku na pasportizačním listu. Na fotografiích pořízených v den předmětného kontrolního vážení lze vidět umístění vážicího zařízení na pravé straně odstavného parkoviště (blíže silnici I/34), zatímco na snímku z pasportizačního listu je vážicí zařízení rozloženo na opačné straně odstavné plochy. Je tedy zřejmé, že předmětné kontrolní vážení neproběhlo na tomtéž konkrétním místě, které je zobrazené na pasportizačním listu; jde o dvě odlišná místa na předmětném odpočívadle. Tato skutečnost pouze blíže poukazuje na pochybnost pasportizačního listu jako důkazního prostředku. Pokud se totiž tento list a údaje v něm uvedené vztahují pouze k místu, které je zobrazené na snímku v daném listu, bylo předmětné kontrolní vážení provedeno na místě, o němž nelze prokazatelně tvrdit, že Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 11 65 A 2/2026 splňuje podmínky stanovené metrologickými předpisy. Je pravděpodobné (jde o pravděpodobnou verzi reality), že vozovka v místě, kde proběhlo předmětné měření, nemusela být k vážení způsobilá. Žalobce poznamenává, že na výsledek vážení mohou mít vliv i vyjeté koleje od nákladních vozidel. Tímto vznikají další důvodné pochybnosti o vhodnosti místa vážení s ohledem na to, že jde o odpočívadlo užívané k odstavení kamionů.

52. Krajský soud též nesouhlasí se závěrem žalovaného v napadeném rozhodnutí, že z výslechu pracovníka CSPSD vyplývá, že vážení proběhlo v souladu s uvedenými metrologickými předpisy. Nelze rezignovat z povinnosti zkoumat dodržení správných postupů pouze na základě svědectví osoby provádějící kontrolní vážení. Ačkoli je zde předpoklad, že se jedná o odbornou osobu, která byla k provádění nízkorychlostního kontrolního vážení speciálně proškolena a postupuje při kontrolním vážení v souladu s metrologickými předpisy, nelze bez dalšího dokazování vyhodnotit, že bylo předmětné vážení provedeno technicky správným postupem. Správní orgány jsou povinny dodržení správných postupů při vážení zkoumat a nemohou se spolehnout toliko na to, že pracovníci CSPSD jakožto odborné osoby postupují v každém jednotlivém případě správně.

53. Stěžejními důkazy v dané věci jsou doklad o výsledku NKV, z něhož plyne toliko to, že daného dne bylo provedeno kontrolní vážení předmětného vozidla a s jakým výsledkem, dále osvědčení o ověření platnosti vážicího měřidla, fotografie ze dne 28. 2. 2024 zachycující průběh vážení a maximální povolenou hmotnost vozidla, pasportizační list z roku 2013 a svědectví policistů a svědka P. Ovšem sada těchto důkazů nijak neprokazuje, zda byly při předmětném kontrolním vážení dodrženy postupy a podmínky, které jsou stanoveny metrologickým předpisem (popřípadě blíže určené v metodice CSPSD), ani to, zda bylo vážení prováděno na místě způsobilém ke kontrolnímu vážení, nebo zda byly dostatečně zjištěny sklonové poměry kontrolního místa před započetím vážení. Správní orgány by si měly zajistit takové důkazy, z nichž bude bez důvodných pochybností vyplývat, že bylo kontrolní měření provedeno stanoveným způsobem, konkrétně v daném případě měly zajistit dokumentaci o kontrole vážicího místa před zahájením kontrolního vážení a doložit tedy naplnění bodu 5.2.3 metrologického předpisu MP 009. Na základě takových důkazů by bylo možné ověřit, že je výsledek kontrolního vážení věrohodným důkazem svědčícím o spáchání přestupku. Takto si ovšem krajský soud nemohl ověřit, že kontrolní vážení proběhlo podle předepsaných metrologických postupů, a tedy že je výsledek kontrolního vážení věrohodným důkazem svědčícím o spáchaném přestupku.

54. Jelikož žalobce již v odvolání zpochybnil způsobilost kontrolního stanoviště určeného k nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení tím, že neproběhla před zahájením vážení kontrola sklonových poměrů vážicího místa, a tím pádem též validitu pasportizačního listu s ohledem na jeho neaktuálnost jako důkazního prostředku, je zjištěný skutkový stav věci nejasný a žalovaný se měl postarat o odstranění vyvolaných nejasností dalším doplněním dokazování a daný rozpor řádně vypořádat v napadeném rozhodnutí. Sada důkazů obsažených ve správním spise tak nevyvrací pochybnosti o tom, zda došlo ke spáchání přestupku.

55. Podle žalobce nebyly naplněny podmínky kontrolního vážení také při samotném vážení, neboť během vážení přední nápravy byla zadní náprava mimo vyrovnávací rohož. V žalobě Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 12 65 A 2/2026 cituje bod 5.2.4 metrologického předpisu MP 009, dle něhož musí být nevážené nápravy patřící k podvozku jediného vozidla vyrovnány do stejné roviny jako vážená náprava, a to pomocí vhodných prostředků, přičemž se odkazuje na obrázky 2a a 2b.Vzhledem k tomu, že správní spis neobsahuje tehdy platnou verzi metrologického předpisu MP 009, nemá krajský soud jak ověřit správnost citace žalobcem.

56. Žalovaný se k této námitce vyjádřil již v napadeném rozhodnutí na str. 5, přičemž uvedl, že z fotodokumentace nevyplývá, že by vyrovnávací rohož nebyla použita nebo že by použité rohože byly výrazně kratší, než jak jsou zachyceny na fotodokumentaci v pasportizačním listu. Žalovaný má tedy za to, že na základě tvrzení žalobce nelze mít důvodnou pochybnost o řádném provedení vážení. S tímto závěrem se ovšem krajský soud neztotožňuje. Porovnání vyrovnávacích rohoží z fotografie z pasportizačního listu a fotografie z průběhu vážení, jak učinil žalovaný, není důkazem, kterým by bylo spolehlivě ověřeno, zda byly splněny podmínky na vyrovnání náprav motorového vozidla v souladu s metrologickým předpisem. I tato skutečnost může mít vliv na výsledky provedeného nízkorychlostního kontrolního měření. Správní orgán ani v tomto případě nedostál své povinnosti dané v § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Žalovaný totiž vůbec nevysvětlil, jak má vážení za použití rohoží probíhat dle platného metrologického předpisu, nepřipojil do spisu tento předpis a v něm obsažené obrázky, s návodem na správné umístění vozidla a náprav na rohožích při vážení. Není tedy vůbec objasněno, zda z hlediska této námitky vážení hmotnosti vozidla obstojí, zda bylo na rohožích umístěno v souladu s metrologickým předpisem. I tuto námitku bude muset žalovaný v dalším řízení objasnit a vysvětlit svůj náhled na ni, ovšem podložený podklady, ze kterých měl vycházet. Žalovaný tudíž porovná dostupnou fotodokumentaci vážení vozidla s obrázky v metrologickém předpisu a vysvětlí, zda požadavek bodu 5.2.4 byly splněny či nikoliv. K tomu se ostatně nevyjádřil ani svědek P.

57. Žalobce též namítal, že místo vážení nebylo řádně označeno dopravními kužely v souladu s metodikou CSPSD. Označení místa vážení pomocí dopravních kuželů je znázorněno i na fotografii, která je součástí pasportizačního listu, z níž je patrné, že se dopravní kužely nachází na začátku a na konci vyrovnávacích pásů (4 kužely, v každém rohu jeden). Jeden z policistů a svědek P. shodně vypověděli, že se dopravní kužely nacházely na začátku odstavného parkoviště, neboť měly bránit případnému vjezdu dalších motorových vozidel. Druhý z policistů uvedl, že se jeden z kuželů nacházel též na konci odstavného parkoviště. Z fotodokumentace je patrné, že se kužely nacházely na vjezdu na odstavné parkoviště. Dále je z ní patrné, že se nenacházely v prostoru, v němž docházelo k samotnému kontrolnímu vážení. Lze dovodit, že místo vážení bylo zajištěno kužely na vjezdu. Krajský soud ovšem dodává, že pokud by místo vážení nebylo kužely řádně označeno, neměla by tato skutečnost vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť tento požadavek vyplývá (dle tvrzení žalobce) z metodiky CSPSD, která má podle Nejvyššího správního soudu při posuzování věrohodnosti výsledků kontrolního vážení nanejvýš podpůrný charakter (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2024, čj. 3 As 191/2023-29, bod 32).

58. Závěrem k tomuto bodu krajský soud doplňuje, že judikatura v obdobných věcech s ohledem na výsledek řízení je poměrně rozmanitá, neboť závisí na tom, jak se obviněnému z přestupku podařilo zpochybnit sadu důkazů obsažených ve správních spisech a jaká sada důkazů byla správním orgánem shromážděna. Žalovaný se mechanicky dovolává toliko Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 13 65 A 2/2026 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2024, čj. 3 As 191/2023-29. Nicméně tento rozsudek potvrzoval rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové. Z rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové (např. čj. 31 A 40/2023-200 ze dne 31. 7. 2024 či čj. 31 A 5/2023-85 ze dne 19. 7. 2023) se obecně jeví, že místní správní orgány opatřují v těchto typech řízení robustnější sadu důkazů, která dává jasný obrázek o tom, že vážení probíhalo v souladu s metrologickým předpisem.

59. Judikatura vychází ze skutkových okolností jednotlivých případů. V tomto případě se žalobci podařilo zjištěný skutkový stav zpochybnit a sada důkazů k prokázání jeho viny založená ve správním spise je nedostatečným průkazem o tom, že se skutek stal. Krajský soud tak uzavírá, že správní orgány v nyní projednávané věci dostatečně neprokázaly, že vozidlo překročilo největší technicky přípustnou hmotnost, tj. nezjistily dostatečně skutkový stav věci. Závěr o vině žalobce tak nemůže obstát. V.B Námitka nevypořádání důkazů předložených žalobcem 60. Žalobce tvrdí, že se žalovaný nevypořádal s důkazy, které předložil společně s odvoláním.

61. Nejvyšší správní soud v právní větě rozsudku ze dne 13. 11. 2009, čj. 5 As 29/2009-48, konstatoval následující: „Není na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není ve smyslu § 52 správního řádu povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli a o které opře skutkové závěry a které opomene.“ Správní orgány se musí tedy v odůvodněních svých rozhodnutí s důkazními návrhy náležitým způsobem vypořádat a uvést, z jakých důvodů nepřistoupí k jejich provedení.

62. Přípustné důvody pro neakceptování důkazního návrhu vyjmenoval Ústavní soud v právní větě nálezu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09: „(…) Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. (…).“ Krajský soud poznamenává, že ačkoli se citovaný nález věnuje provádění dokazování soudem, jsou uvedené důvody spojeny se zásadou volného hodnocení důkazů, kterou se řídí i správní orgány při rozhodování ve věci, a je tento závěr tímto aplikovatelný i na projednávanou věc.

63. K důkazu, kterým žalobce zpochybňoval provedení kontroly sklonů vozovky před započetím vážení, se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevyjadřuje. V napadeném rozhodnutí celkově není ani zmínka o tom, že by žalobce na podporu svého tvrzení předložil důkazní návrhy. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí hodnotí návrh žalobce, který požadoval doložení splnění podmínek sklonů kontrolního místa v den vážení, ale nijak Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 14 65 A 2/2026 neregistruje skutečnost, že žalobce k této námitce předložil též fotografie zachycující způsob měření sklonů vážicího místa tak, jak jej provádí a dokumentují příslušní pracovníci v jiném kraji. Vzhledem k tomu, že žalovaný na fotodokumentaci předloženou žalobcem nijak nereagoval, nelze z odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistit, proč se žalovaný rozhodl tomuto důkaznímu návrhu žalobce nevyhovět, natož aby bylo možné dovodit, z jakého důvodu nebyl navrhovaný důkaz proveden.

64. Správní orgány jsou povinny vždy provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (§ 52 správního řádu). Důkaz, který navrhuje žalobce, znázorňuje, jakým způsobem lze provést kontrolu místa určeného k nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení, respektive jakým způsobem lze zjistit sklonové poměry místa vážení. Nejedná se tedy přesně o důkaz, který by nějakým způsobem přímo vyvracel údaje o sklonu odstavného parkoviště, na němž probíhalo předmětné vážení, nicméně fotografie, které žalobce předložil, společně s tvrzením, že nebylo před zahájením kontrolního vážení místo řádně zkontrolováno a že součástí spisu není důkaz, který by jednoznačně potvrzoval naplnění podmínky podle bodu 5.2.3 metrologického předpisu MP 009, představují relevantní námitku žalobce, která účinně zpochybňuje skutkový stav věci. Žalovaný byl povinen vyjádřit se k navrhovanému důkazu a vypořádat uvedenou námitku žalobce.

65. Vypořádáním navržených důkazů až ve vyjádření k žalobě nemůže žalovaný zhojit již vzniklou vadu odvolacího řízení, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. V řízení o přestupku neplatí koncentrace odvolacího řízení (§ 82 odst. 4 správního řádu), přičemž obviněný může na svou obranu navrhnout nové skutečnosti a důkazy i v odvolacím řízení (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS).

66. Co se týče zbylých návrhů žalobce na provedení dalších důkazů, krajský soud konstatuje, že s těmi se již žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal a uvedl, z jakých důvodů považuje opatření a provedení navržených důkazů za nadbytečné. Žalovaný se vypořádání ostatních důkazních návrhů žalobce věnuje konkrétně na str. 6 až 8 napadeného rozhodnutí. V.C Ostatní námitky 67. Ačkoliv krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný zjistil nedostatečně skutkový stav věci, považuje za nezbytné se vyjádřit též k dalším dílčím námitkám žalobce.

68. První z těchto námitek směřuje proti nesrovnalostem ohledně vážního lístku, který je přílohou dokladu o výsledku NKV. Podle § 38b odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném v době spáchání projednávaného přestupku, platilo, že o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení vydá osoba obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení vozidel řidiči doklad, který zašle též provozovateli vozidla. Dokladem je myšlen doklad o výsledku NKV, v němž je jako řidič i provozovatel vozidla uveden žalobce jakožto fyzická osoba, nikoli jako fyzická podnikající osoba. Doklad o výsledku NKV byl tedy sepsán v souladu s žádostí žalobce, kterou zřejmě uvedl přímo na místě vážení (poté, co se tam vrátil). Tím se též řídily správní orgány, které shledaly žalobce vinným z přestupku podle § 42a zákona o pozemních komunikacích, tj. za přestupek fyzické osoby. Skutečnost, že vážní lístek zůstal vypsán na žalobce jakožto fyzickou podnikající osobu, jelikož je zde uvedeno IČO, není pro projednávanou věc podstatná a nezpůsobuje nezákonnost Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 15 65 A 2/2026 napadeného rozhodnutí. Ze zákona vyplývá, že osoba obsluhující vážicí zařízení má povinnost vystavit pouze doklad, nikoli vážní lístek, který je v dané věci pouze přílohou k dokladu o výsledku NKV. Vážní lístek ani nesloužil jako podklad pro jednotlivá rozhodnutí, oproti dokladu o výsledku NKV, který je jedním ze zásadních důkazů ve věci, ze kterého lze zjistit naměřené hodnoty okamžité hmotnosti vozidla. Z průběhu celého správního řízení je zřejmé, že bylo řízení vedeno proti žalobci jako fyzické osobě, jak sám žalobce požádal již po provedení kontrolního vážení. Uvedení IČO na vážním lístku nezpůsobuje vadu správního řízení, jak se domnívá žalobce.

69. Žalobce dále rozporuje způsob vedení spisu správním orgánem prvního stupně. Žalobce má za to, že spis není veden v souladu se zákonem, přičemž upozornil zejména na neočíslované stránky listů a neuvedení celkového počtu listů. Z hlediska označování dokumentů ve správním spise není číslování stránek povinné. Jednoznačným identifikátorem dokumentů je jejich označení číslem jednacím, což dokumenty založené ve správním spisu splňují (blíže srov. § 7 a § 11 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů, vydaná k provedení zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, který představuje obecnou úpravu zpracování spisů ve vztahu především k předpisům upravujícím řízení před orgány veřejné moci). Neočíslování stránek listů ve správním spise nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jedná se spíše o snížení přehlednosti správního spisu. Ovšem pořadí písemností, jak byly řazeny do spisu, se podává ze spisového přehledu, který je řazen v přední části spisové dokumentace. Daná námitka žalobce je vznesena toliko formálně a není z ní patrné, jak byl v důsledku nečíslování listů správního spisu zasažen na svých právech. Jiná situace by mohla nastat v případě, že by bylo se správním spisem určitým způsobem manipulováno či by nebyla ve správním spise doložena některá z listin, která součástí správního spisu měla být (zejména pokud z dané listiny vycházel správní orgán při svém rozhodnutí). Nejen, že žalobce ničeho takového nenamítal, ale krajský soud též neshledal žádné pochybnosti ohledně vedení správního spisu správním orgánem prvního stupně. Krajský soud poznamenává, že též protokol o ústním jednání ze dne 15. 7. 2024 splňuje zákonné náležitosti uvedené v § 18 odst. 2 správního řádu. Je v něm uveden čas zahájení ústního jednání. Časový údaj ohledně výslechu svědků uveden v protokolu není, ovšem to není jeho zákonnou náležitostí, tudíž ani uveden být nemusí.

70. K žalobní námitce, že správní orgán prvního stupně nekonal řádně a včas dle zákonné lhůty, krajský soud uvádí, že překročení lhůty pro vydání rozhodnutí je sice určitou vadou řízení, nikoli však takovou vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci. V případě lhůty zakotvené v § 94 zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o lhůtu pořádkovou. Nedodržení takové lhůty nelze považovat za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a nemůže být tak důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2026, čj. 3 As 65/2025-45, bod 20, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2011, čj. 9 A 128/2010-33). Pokud má žalobce za to, že nedodržení lhůty k vydání rozhodnutí má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, nelze s tímto závěrem souhlasit. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 16 65 A 2/2026 71. Žalobce též namítal, že jej správní orgán prvního stupně záměrně neinformoval o předvolání svědků. Povinností správního orgánu ovšem není informovat obviněného o předvolání svědků, a to ani za situace, že předvolání svědků požadoval sám obviněný. Správní orgány v souladu s § 59 správního řádu předvolají osobu, jejíž osobní účast je při úkonu na řízení nutná, a toto předvolání je zasíláno konkrétní osobě do vlastních rukou. Tuto povinnost správní orgán prvního stupně splnil.

72. Povinnost informovat účastníka řízení o provádění dokazování mají správní orgány podle § 51 odst. 2 správního řádu v případě, že bude provedení důkazů probíhat mimo ústní jednání. Výslech policistů a svědka P. ovšem proběhl v rámci nařízeného ústního jednání, k němuž byl řádně předvolán i žalobce. Nelze klást k tíži správním orgánům, že žalobce nevyužil svého práva se na ústní jednání dostavit a klást předvolaným svědkům otázky.

73. Lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2016, čj. 5 As 254/2015- 27, v němž se konstatuje, že „z ustanovení správního řádu ani zákona o přestupcích nelze dovodit, že by byl správní orgán, ještě nad rámec výše citovaného poučení, povinen poučit v předvolání k ústnímu jednání stěžovatele o tom, že v rámci dokazování bude proveden výslech konkrétního svědka. Skutečnost, že k takovému úkonu může dojít, plyne ze samého smyslu a podstaty ústního jednání, jakkoliv se uvedené stěžovatel snaží zpochybnit. Pro analogické užití trestního řádu není v tomto ohledu prostor, přičemž aplikace předmětné právní úpravy není v rozporu s čl. 6 Úmluvy ani čl. 38 odst. 2 Listiny.“ 74. Závěrem krajský soud konstatuje, že pozdější změna technicky přípustné/povolené hmotnosti vozidla v technickém průkazu nemá žádný vliv na materiální stránku přestupku, pro který bylo předmětné správní řízení vedeno. Za dobu spáchání přestupku se považuje doba, kdy došlo k jednání, které naplňuje skutkovou podstatu daného přestupku. Rozhodným skutkovým stavem je tedy stav v době spáchání přestupku. Vzhledem ke skutečnosti, že nejvyšší povolená a technicky přípustná hmotnost vozidla byla v době spáchání přestupku pouze 3 500 kg, bylo zcela opodstatněně vycházeno z tohoto údaje a se žalobcem bylo zahájeno řízení o přestupku, neboť byla zjištěna okamžitá hmotnost vozidla 5 016 kg. Pozdější změna přípustné/povolené hmotnosti vozidla nemůže žalobce nikterak sama o sobě bez dalšího liberovat, neboť nemůže ničeho změnit na technických parametrech vozidla v rozhodné době, tj. ke dni 28. 2. 2024.

VI. Závěr a náklady řízení

75. Z uvedených důvodů zrušil krajský soud žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť shledal, že skutkový stav je nedostatečně zjištěn, přičemž náležitá skutková zjištění vyžadují zásadní doplnění. Krajský soud shledal i některé vady řízení. Krajský soud proto věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

76. Vysloveným právním názorem krajského soudu je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

77. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 17 65 A 2/2026 představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 5. května 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.