65 A 28/2025

Rubrum

č. j. 65 A 28/2025- 28 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: N. V. T, nar. st. přísl. hlášen k pobytu: zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM- 1748/ZM-2025 ve věci žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty, takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného se zastavuje.

II. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 210 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 8. 2025 se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce podal dne 19. 12. 2024 žádost o vydání zaměstnanecké karty. Dle žalobce disponuje žalovaný všemi podklady pro rozhodnutí ve věci, a přesto ke dni podání žaloby ve věci nevydal rozhodnutí, byť žalobce žalovaného opakovaně urgoval, poskytl veškerou součinnost a doložil jím požadované listinné doklady.

3. Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), se o žádosti rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, resp. do 90 dnů ve zvlášť složitých případech. Dle žalobce byl žalovaný ve věci nečinný, a proto Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 65 A 28/2025 uplatnil opatření proti nečinnosti. Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) přijala dne 24. 6. 2025 opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přičemž uložila žalovanému vydat rozhodnutí do 60 dnů ode dne doručení podkladů od zaměstnavatele.

4. Žalobce s takto stanovenou lhůtou pro vydání rozhodnutí nesouhlasí, neboť byla stanovena tak, že umožňuje žalovanému vést řízení libovolně dlouhou dobu a navíc implicitně navozuje postup podle § 45 odst. 2 správního řádu (adresování výzvy k odstranění vady žádosti žalobci nebo jeho zaměstnavateli). Žalobce ani jeho zaměstnavatel ovšem žádnou výzvu na součinnost či odstranění vad žádosti od žalovaného neobdrželi a lhůta šedesáti dnů již ke dni podání žaloby téměř marně uplynula. Ve věci nebyly dány žádné výjimečné okolnosti, které by ospravedlnily takto dlouhou lhůtu k vydání rozhodnutí ve věci, kterou Komise poskytla.

5. Žalobkyně tak navrhla krajskému soudu, aby žalovanému uložil vydat rozhodnutí ve věci ve lhůtě stanovené soudem.

II. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, neboť nečinný není a nebyl. Žalobcově žádosti již bylo vyhověno dne 10. 9. 2025 (viz předkládací zpráva). Žalobce se může od 11. 9. 2025 dostavit na Generální konzulát ČR v Drážďanech a převzít jednovstupové vízum. Proces vyřízení žalobcovy žádosti se významně zdržel kvůli neochotě zaměstnavatele žalobce poskytnout žalovanému na opakovanou výzvu potřebnou součinnost. Žalovaný byl nucen požádat o součinnost ve věci Policii ČR, a to o provedení kontroly v místě zaměstnavatele. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Zpětvzetí žaloby

7. Dne 16. 9. 2025 obdržel zdejší soud zpětvzetí žaloby, kterým žalobce vzal svou žalobu na ochranu proti nečinnosti zpět pro pozdější chování žalovaného, neboť dne 10. 9. 2025 byla kladně vyřízena žádost a žalobce byl předvolán za účelem převzetí vstupního víza. Žalobce zopakoval svou žalobní argumentaci a konstatoval, že ze lhůty šedesáti dnů stanovené v opatření proti nečinnosti Komise nebylo lze vycházet.

8. Žalobce navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, neboť má za to, že žaloba byla podána oprávněně. Stanovisko žalovaného 9. Žalovaný uvedl, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení došlo k pozdržení kvůli neochotě budoucího zaměstnavatele poskytnout žalovanému součinnost. Žalovaný má za to, že ke zpětvzetí žaloby nedošlo pro pozdější chování žalovaného. Žalovaný totiž vyhověl žádosti o zaměstnaneckou kartu dne 10. 9. 2025, což se stalo v otevřené lhůtě, kterou stanovila Komise v opatření proti nečinnosti. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 65 A 28/2025 IV. Zastavení řízení 10. Krajský soud má z obsahu vyjádření žalovaného i žalobce za zjištěné, že se žalobce domohl kladného vyřízení své žádosti.

11. Žalobce ve svém vyjádření výslovně uvedl, že bere svou žalobu zpět a navrhuje zastavení řízení a přiznání náhrady nákladů řízení.

12. Podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

13. Krajský soud podle obsahu posoudil návrh žalobce jako zpětvzetí žaloby podle § 37 odst. 4 s. ř. s. Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se žalobce v dané věci domáhal zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem meritorně rozhodnuto, postupoval soud podle shora citovaných ustanovení a ve výroku I. řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. zastavil.

V. Vrácení části soudního poplatku

14. Výrokem II. krajský soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť řízení o návrhu bylo zastaveno před prvním jednáním. V takovém případě se vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Za žalobu žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Ponížený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč bude žalobci vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

VI. Náhrada nákladů řízení

15. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení tak, jak bylo rozhodnuto ve výroku III.

16. Krajský soud ve vztahu k návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení podle § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. konstatuje, že podanou žalobu zhodnotil jako podanou včas a opodstatněně, neboť v době podání žaloby žalovaný skutečně nečinný byl.

17. Žaloba byla ve smyslu § 80 odst. 1 s. ř. s. včasně podaná. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

18. Podle § 169t odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců, platí, že o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 65 A 28/2025 19. Žádost o zaměstnaneckou kartu byla podána dne 19. 12. 2024. Standartní šedesátidenní lhůta tak uběhla dne 17. 2. 2025. Žalovaný v průběhu správního řízení nepožádal o vydání závazného stanoviska Úřad práce a obsah správního spisu nenasvědčuje tomu, že by byl případ žalobce zvlášť složitý. Krajský soud tak uzavírá, že žaloba podaná dne 22. 8. 2025 byla podána včas.

20. Mezi podmínky řízení patří i to, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky stanovené v § 80 správního řádu na ochranu proti nečinnosti.

21. Požadavek na bezvýsledné vyčerpání prostředku na ochranu proti nečinnosti je splněn, neboť žalobce uplatnil u Komise podnět k opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 správního řádu. Komise usnesením ze dne 24. 6. 2025, čj. MV-89431-3/SO-2025, shledala, že je žalovaný nečinný, a uložila žalovanému vydat rozhodnutí ve lhůtě šedesáti dnů od doručení podkladů od zaměstnavatele účastníka řízení, a to pokud žádost zamítne, řízení zastaví či v případě, že žádosti vyhoví. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že se žalobce opatřením proti nečinnosti domohl ochrany svých práv, opak je pravdou.

22. Situací, kdy nadřízený správní orgán učiní k návrhu účastníka opatření proti nečinnosti a přikáže vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě, se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3523/20 ze dne 24. 8. 2023. V takovém případě „bezvýslednost vyčerpání pak nastane až prvním dnem po konci opatření proti nečinnosti určené a marně proběhlé lhůty, jde-li o lhůtu přiměřenou.“ Ústavní soud ovšem při vědomí toho, jak dlouhou dobu může trvat, než se ukáže, že prostředek ochrany byl bezúspěšný (v extrémních případech až 60 dnů), naznal, že výklad, který neumožňuje přihlédnout k tomu, že bezvýsledné vyčerpání prostředku ochrany nastalo až v průběhu řízení o nečinnostní žalobě, klade další překážky poskytnutí soudní ochrany.

23. Nejvyšší správní soud navázal na tento nález vlastní judikaturou, v níž dovodil, že krajský soud je v řízení o nečinnostní žalobě povinen vyčkat, až lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti uplyne (viz rozsudek ze dne 21. 4. 2022, čj. 2 Azs 248/2021-34). To však platí pouze v případě, že jde o lhůtu přiměřenou. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, čj. 1 Azs 171/2022-54, se konstatuje následující: „Má-li být soudní ochrana proti nečinnosti správního orgánu efektivní, je nezbytné, aby soud hodnotil i přiměřenost stanovené lhůty, a to právě za účelem posouzení, zda byla splněna podmínka bezvýslednosti vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Nepřiměřeně dlouhá lhůta by totiž odsouvala poskytnutí soudní ochrany, resp. naplnění podmínky řízení o bezvýslednosti předchozích prostředků. Samotné posouzení lhůty jako nepřiměřené tak totiž může vést i ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany. S ohledem na výše uvedené to znamená, že správní soud se musí nejprve vypořádat s námitkou nepřiměřené lhůty a teprve pokud ji shledá jako přiměřenou, vyčká jejího uplynutí. Bylo by absurdní, aby v případě nepřiměřené lhůty vystavil soud žalobce povinnosti vyčkávat na její uběhnutí a podat novou žalobu (…). Stejně absurdní by však bylo, pokud by soud v řízení o žalobě sám vyčkával na konec této lhůty a splnění podmínky bezvýslednosti, byla-li by tato lhůta nepřiměřeně dlouhá.“ (zvýraznění doplněno – pozn. krajského soudu).

24. Jestliže tedy nadřízený správní orgán uložil vydat rozhodnutí v nepřiměřené lhůtě, žalobce mohl bez dalšího podat nečinnostní žalobu, neboť by z hlediska ochrany jeho práv šlo Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 65 A 28/2025 v podstatě o shodnou situaci, jako když by nadřízený správní orgán na žádost o opatření proti nečinnosti v zákonné lhůtě nikterak nereagoval.

25. V nyní projednávané věci podal žalobce žalobu téměř dva měsíce poté, co Komise „vyhověla“ jeho žádosti o opatření proti nečinnosti, když stanovila žalovanému lhůtu pro vydání rozhodnutí v délce šedesáti dnů od doručení podkladů od zaměstnavatele účastníka řízení, a to pokud žádost zamítne, řízení zastaví či v případě, že žádosti vyhoví. Takto stanovenou lhůtu zhodnotil krajský soud jako nepřiměřenou a neurčitě vymezenou.

26. Prvním z důvodů pro tento závěr je skutečnost, že lhůta nebyla stanovena jako pevná, nýbrž její počátek byl navázán na okamžik, jenž je plně v dispozici žalovaného (úvaha, kdy vyzve zaměstnavatele k součinnosti je zcela na žalovaném a není nijak časově ohraničena). Druhý důvod je, že stanovená lhůta (60 dnů) běžící případně od tohoto okamžiku – doručení podkladů od zaměstnavatele – je sama o sobě stejně dlouhá jako zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, která již žalovanému uplynula dne 17. 2. 2025, jak bylo vysvětleno shora. Také Nejvyšší správní soud přitom v již citovaném rozsudku čj. 1 Azs 171/2022-54 uvedl, že „lze akceptovat, že nadřízený správní orgán uložil v opatření proti nečinnosti lhůtu ve stejné délce, jež je stanovena zákonem k rozhodnutí, jen ve výjimečných případech. Pravidlem by naopak měla být lhůta podstatně kratší.“ Vzhledem k těmto okolnostem byla lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti zjevně nepřiměřená.

27. Žalobce podal žalobu dne 22. 8. 2025, tedy v době, kdy byl žalovaný nečinným (což autoritativně shledala i Komise) a v době, kdy již zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula. Jelikož se žalobkyni nedostalo opatřením proti nečinnosti účinné ochrany, byly podmínky řízení splněny již v době podání žaloby.

28. Žaloba tudíž nebyla podána zjevně nedůvodně. Žalovaný svou nečinnost odstranil až dne 10. 9. 2025, kdy v předkládací zprávě vyhověl žádosti, navrhl vydání zaměstnanecké karty na dobu dvou let a umožnil žalobci dostavit se na označené místo pro vstupní vízum. Je tedy zjevné, že žalobce vzal dne 16. 9. 2025 svou žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného.

29. Z uvedených důvodu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému podle § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. tak, jak bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto usnesení. V jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta a zbývající částkou 1 000 Kč vynaloženou na soudní poplatek.

30. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, zpětvzetí žaloby – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 15 210 Kč. Advokát sdělil, že není plátcem daně z přidané hodnoty. K uvedené částce se připočítává ponížená část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 16 210 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 65 A 28/2025

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. České Budějovice 14. října 2025 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.