65 A 31/2025

Rubrum

č. j. 65 A 31/2025- 117 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: M. V. bytem zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I) Město Rudolfov, IČO: 00245381 se sídlem Ke Strážnici 760/1, Rudolfov zast. Mgr. Martinem Kolaříkem, advokátem se sídlem Radniční 133/1, České Budějovice II) Metrostav CZ s.r.o., IČO: 25021915 se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8 Za správnost vyhotovení: M. J. 2 65 A 31/2025 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2025, čj. KUJCK 93009/2025, a ze dne 18. 8. 2025, čj. KUJCK 95919/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2025, čj. KUJCK 93009/2025, se zamítá.

II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025, čj. KUJCK 95919/2025, se zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 8. 9. 2025 podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2025, čj. KUJCK 93009/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí I“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně a tím bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov ze dne 4. 6. 2025, čj. MěÚ/1282/2025/TV (dále jen „stavební úřad“ a „rozhodnutí stavebního úřadu I“). Shora uvedená žaloba žalobkyně dále směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025, čj. KUJCK 95919/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí II“), kterým bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 6. 2025, čj. MěÚ/1444/2025/TV (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu II“).

2. Rozhodnutím stavebního úřadu I byla žalobkyni podle § 295 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), uložena povinnost provést nutné zabezpečovací práce na stavbě opěrné zdi na pozemku parc. č. XA v katastrálním území XA, jehož je žalobkyně vlastníkem. Účelem zabezpečovacích prací bylo zajištění zabezpečení opěrné zdi dle provizorního řešení zpracovaného autorizovaným statikem, a to v přesně vymezeném a popsaném rozsahu.

3. Rozhodnutím stavebního úřadu II bylo společnosti Metrostav CZ s.r.o. [OZNŘ II)] podle § 295 odst. 1 písm. c) a § 296 odst. 1 stavebního zákona nařízeno provést vymezené nutné zabezpečovací práce na opěrné zdi s tím, že žalobkyně zabezpečovací práce neprovedla ve stanoveném termínu a hrozí zřícení opěrné zdi. Za správnost vyhotovení. M. J. 3 65 A 31/2025 II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně se v žalobě nejprve zabývá otázkou, zda je vlastníkem opěrné zdi. Uvádí, že se stala výlučným vlastníkem parcely č.XA v katastrálním území XA na základě darovací smlouvy ze dne 29. 6. 1981. Součástí darovací smlouvy byl geometrický plán, podle něhož měla uvedená parcela výměru 934 m². Tato výměra byla potvrzena i znaleckým posudkem z roku 1980, vyhotoveným v souvislosti s darovací smlouvou. Z uvedeného znaleckého posudku dále vyplývá, že předmětem ocenění bylo oplocení s betonovými sloupky a stromy, přičemž kamenný taras (opěrná zeď) při ulici Lesní nebyl součástí převodu. Důvodem bylo, že se tento taras nacházel na komunikaci v ulici Lesní, která byla tehdy ve vlastnictví Městského národního výboru Rudolfov. Žalobkyně dodává, že teprve v roce 2002 došlo v důsledku provedené digitalizace katastrální mapy ke změně zápisu, kdy se opěrná zeď ocitla evidenčně jako součást zmíněného pozemku, který měl nově výměru 944 m²; tato změna odpovídala ploše opěrné zdi.

5. S tímto novým stavem žalobkyně nikdy nesouhlasila, avšak v průběhu dalších jednání nebyla úspěšná a opěrná zeď tak zůstala zapsána jako součást jejího vlastnictví, přestože podle původních nabývacích titulů a podkladů předmětem převodu nebyla. S tímto stavem se žalobkyně smířila a zajistila opěrnou zeď do současné podoby. Poslední zpevnění vyspárováním žalobkyně provedla dle svého tvrzení v květnu a červnu 2025. Dále žalobkyně popisuje vývoj jednání se starostou OZNŘ I) v roce 2025 s tím, že po ní chtěl, aby opravila opěrnou zeď podle rozpočtu za 400 000 Kč.

6. Žalobkyně dále v žalobě nesouhlasí se závěrem stavebního úřadu, že je nezbytné provést zabezpečovací práce na opěrné zdi, jak bylo stanoveno v rozhodnutí stavebního úřadu I. Tvrdí, že opěrná zeď dlouhodobě plnila svou funkci bez problémů (minimálně cca 17 let), že nebyla ve stavu, že by jí hrozilo zřízení a byla pouze jednorázově mechanicky poškozena při výstavbě sousední novostavby.

7. Podle žalobkyně se opěrná zeď nachází u místní komunikace, jež je dlouhodobě zatěžována dopravou včetně těžké mechanizace, přičemž po dobu 17 let nebyla ani vlastníky sousedních domů, ani stavebním úřadem vznesena žádná námitka či požadavek na opravu opěrné zdi z důvodu ohrožení života, zdraví osob nebo zvířat. Tento dlouhodobý stav bez jakýchkoli zásahů ze strany stavebního úřadu svědčí o tom, že závěry o havarijním stavu jsou účelové, a to pouze a jen s ohledem na záměr výstavby nové komunikace v ulici Lesní. Přesto, že opěrná zeď není v havarijním stavu, přislíbila žalobkyně, že provede alespoň lokální vyspravení opěrné zdi v místech, kde chyběla spárovací hmota. Tyto práce dokončila z 90 %, přičemž k úplnému dokončení nedošlo z důvodů na straně stavebního úřadu. Odkázala přitom na kontrolní prohlídku konanou dne 27. 5. 2025 a její závěry, kdy bylo autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb Ing. Polanským konstatováno, že opěrná zeď je v havarijním stavu a současně bylo navrženo provizorní řešení.

8. Žalobkyně dále uvádí, že havarijní stav by mohl být vyvolán až v důsledku plánované rekonstrukce komunikace v ulici Lesní zejména kvůli změně nivelety a provádění hlubokých výkopů („kufru“) v bezprostřední blízkosti opěrné zdi. V tomto smyslu nahlíží rovněž na závěry uvedeného statického posouzení, přičemž jeho závěry vnímá jako posouzení možného budoucího stavu, který by nastal realizací rekonstrukce pozemní Za správnost vyhotovení. M. J. 4 65 A 31/2025 komunikace. Z uvedeného dále dovozuje, že odpovědnost za případné ohrožení opěrné zdi nelze přičítat jejímu stávajícímu vlastnictví a údržbě, ale právě plánované rekonstrukci komunikace.

9. Žalobkyně v žalobě rovněž namítá, že pokud stavební úřad dovozuje nutnost provedení zabezpečovacích prací na opěrné zdi, pak tyto práce nemají tížit žalobkyni, nýbrž investora stavby komunikace v ulici Lesní, tj. město Rudolfov [OZNŘ I)]. Právě stavební činnost související s rekonstrukcí či výstavbou komunikace může podle žalobkyně způsobit ohrožení opěrné zdi a následně i života a zdraví osob nebo zvířat. V případě, že by se rekonstrukce komunikace neuskutečnila, opěrná zeď by nadále nebyla předmětem jakýchkoli problémů. Z tohoto důvodu považuje za nepřípustné, aby bylo její vlastnické právo k opěrné zdi vykládáno způsobem, který by ji zatěžoval povinnostmi vyvolanými cizím stavebním záměrem. Opírá se rovněž o § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož odpovídá za škodu ten, kdo stavební činnost organizuje nebo zajišťuje. Odpovědnost za případné škody na opěrné zdi tak nemůže nést žalobkyně, ale investor a zhotovitel stavby komunikace. Nařízení zabezpečovacích prací tak žalobkyně považuje za zneužití zákonné úpravy.

10. Podle žalobkyně musí být opěrná zeď zajištěna investorem komunikace [OZNŘ I)] tak, aby po dokončení stavby i po její kolaudaci zůstala ve stejném technickém stavu jako nyní. Již ve fázi projektové přípravy stavby mělo být otázce opěrné zdi věnováno odpovídající řešení, včetně vyčíslení a zajištění finančních nákladů na její zabezpečení. Projektová dokumentace k rekonstrukci pozemní komunikace je podle jejího názoru chybně připravená.

11. Žalobkyně poukazuje na to, že ze schváleného rozpočtu ani z poskytnutých dotací nevyplývá, že by byly finanční prostředky na zajištění opěrné zdi vyčleněny. Podle jejího názoru se proto město Rudolfov [OZNŘ I)] snaží neoprávněně přenést finanční i faktickou odpovědnost za zabezpečení opěrné zdi na žalobkyni, ačkoliv tato povinnost měla být řešena v rámci přípravy a realizace stavby komunikace. I proto žalobkyně považuje napadené rozhodnutí I za nezákonné.

12. Dále žalobkyně nesouhlasí s tím, že v návaznosti na závěr stavebního úřadu o havarijním stavu opěrné zdi, byly podle § 295 a § 296 stavebního zákona nařízeny nutné zabezpečovací práce třetí osobě, a to z důvodu, že žalobkyně jakožto vlastnice neprovedla nutné zabezpečovací práce. K tomu žalobkyně uvedla, že v červnu 2025 zajistila vyspravení části kamenného zdiva opěrné zdi vyspárováním.

13. Žalobkyně k žalobě přiložila následující listiny: notářský zápis ze dne 20. 7. 1981, plnou moc ze dne 22. 6. 1981, geometrický plán zaměřený dne 12. 8. 1980, znalecký posudek a ocenění zahrady parc. č. 512/3 ze dne 19. 11. 1980, podání žalobkyně zvané „nesouhlas s vlastnictvím opěrné zdi“ ze dne 7. 11. 2007, adresované městu Rudolfov, žádost o přešetření (kontrolu) správnosti vytyčení hranice pozemku ze dne 7. 11. 2007 podanou Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, výpis z katastru nemovitostí k datu 19. 6. 2025 k pozemku parc. č. XA v k. ú. XA, dopis města Rudolfov žalobkyni ze dne 3. 10. 2007 s výzvou k řešení havarijního stavu opěrné zdi a výzvu k jednání města Rudolfov s navrženým termínem jednání na den 30. 5. 2025. Další přiložené listiny jsou součástí správního spisu. Za správnost vyhotovení. M. J. 5 65 A 31/2025 III. Doplnění žaloby 14. Žalobkyně dále žalobu doplnila podáním ze dne 16. 10. 2025, ve kterém zopakovala některá svá tvrzení uvedená v žalobě a dodala následující. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 30. 10. 2024, čj. SU/5124/2024-4, kterým byla povolena rekonstrukce pozemní komunikace v ulici Lesní, je pozemek parc. č.XA uveden jako výlučné vlastnictví žalobkyně, přičemž uvedené povolení zároveň stanoví podmínky, a to i povinnost stavebníka postupovat při provádění prací tak, aby nedošlo ke škodám na sousedních nemovitostech, a stanoví, že škody způsobené třetím osobám je povinen stavebník odstranit nebo nahradit na vlastní náklady. Vedle toho žalobkyně poukázala na to, že v uvedeném povolení není o předmětné opěrné zdi ani zmínka. Žalobkyně namítá, že projektová dokumentace a společné stavební povolení na záměr stavby komunikace v ulici Lesní neobsahovalo řešení opěrné zdi. Uvedla též to, že jí bylo znemožněno opravu opěrné zdi dokončit (vyspravení spárováním), neboť již začala činnost zhotovitele stavby.

15. Žalobkyně dále pokračovala tím, že ze sdělení starosty města Rudolfov, které uvedl v článku nazvaném „Rekonstrukce Lesní ulice, obdrželi jsme dotaci z KIFu a informujeme o dalším vývoji“ a zveřejněném v Rudolfovských listech č. XA, vyplývá, že projektová dokumentace nezachytila všechny problematické skutečnosti a že „stav „naší opěrné zdi“ je obrovským problémem.“ V rámci uvedeného podání žalobkyně dále předložila odborné vyjádření Ř. ze dne 14. 10. 2025, které navrhla k důkazu a které se věnovalo posouzení opěrné zdi a jejího stavu (součástí je několik fotografií). Výslech Ř. navrhla k důkazu.

16. Žalobkyně navrhla též provedení výslechu P.V. k průběhu výstavby sousedního domu v letech 2021 až 2023 k prokázání toho, že ani takový bezprostřední stavební zásah v blízkosti opěrné zdi na ní nezpůsobil jakoukoliv změnu. Dále přiložila následující listiny: část Rudolfovských listů č. XA (zejména str. 4), dvě nedatované fotografie, koordinační situační výkres pro akci Komunikace v Lesní ulici (duben 2024), technickou zprávu k této akci (duben 2024), žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení podanou stavebníkem OZNŘ I) dne 19. 6. 2024, rozhodnutí - společné povolení ze dne 30. 10. 2024, čj. SU/5124/2024-4, schvalující stavební záměr „Komunikace v Lesní ulici, Rudolfov“ a mapu pozemků dle parcelních čísel s vyznačením místa opěrné zdi.

17. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí I a napadeného rozhodnutí II a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému.

IV. Vyjádření žalovaného

18. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla v části směřující vůči napadenému rozhodnutí I jako nedůvodná zamítnuta a v části směřující vůči napadenému rozhodnutí II odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

19. Pokud jde o část žaloby vztahující se k napadenému rozhodnutí I, spatřuje žalovaný její nedůvodnost v následujícím. Žalobkyně opakuje to, co uvedla v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu I, přičemž se závěry žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí I nepolemizuje. Žalovaný konstatoval, že v situaci, kdy opěrná zeď svým Za správnost vyhotovení. M. J. 6 65 A 31/2025 stavebně technickým stavem ohrožuje životy nebo zdraví osob nebo zvířat, bylo v pravomoci stavebního úřadu, aby rozhodl o provedení nutných zabezpečovacích prací. Poukazuje na to, že z rozhodnutí stavebního úřadu I je zřejmé, že stavební úřad ve svých závěrech o havarijním stavu opěrné zdi vycházel z provedeného šetření a vyjádření autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb. Žalovaný uzavřel konstatováním, že ostatní námitky žalobkyně považuje pro projednávanou věc za nevýznamné. Je bez významu, co je příčinou závady na technickém stavu opěrné zdi a kdo takový stav zavinil; uložení opatření k nápravě reaguje na aktuální stav.

V. Replika žalobkyně

20. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně s tím, že z vyjádření žalovaného je zřejmé, že neměl k dispozici její předchozí vyjádření. Tedy, že nebyl seznámen s tím, že požadované úpravy opěrné zdi souvisí s prováděním rekonstrukce komunikace v ulici Lesní. Žalobkyně zopakovala některá svá dřívější tvrzení. Žalobkyně dále dodala, že žalovaný neposuzuje předmětnou věc ve všech souvislostech a že nedostatečně zkoumal z jakého důvodu bylo stavebním úřadem postupováno podle § 295 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.

VI. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

21. K věci se vyjádřila společnost Metrostav CZ s. r. o. coby osoba zúčastněná na řízení II). Uvedla, že v řízení před stavebním úřadem, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu II, vystupovala výhradně jako subjekt povinný provést nutné zabezpečovací práce na opěrné zdi, přičemž neměla žádnou možnost ani pravomoc ovlivnit obsah či zákonnost vydaného rozhodnutí.

22. Uvedla rovněž, že žalobkyně v žalobě pouze opakuje tvrzení uplatněná již v podaném odvolání, zejména že opěrná zeď vyhovovala provozu a že by bez výstavby nové komunikace nebyla v havarijním stavu. Tato tvrzení však jsou v přímém rozporu s odborným statickým posouzením autorizovaného inženýra Ing. Polanského, které stavební úřad použil jako rozhodný odborný podklad. Statik stav opěrné zdi hodnotil v rámci místního šetření, jenž se konalo několik týdnů před vydáním rozhodnutí.

23. OZNŘ II) dále poukázala na to, že statik jednoznačně konstatoval havarijní stav opěrné zdi, která je provedena z lomového kamene bez řádného založení a bez odvodnění, je nestabilní, nevyhovuje staticky na zemní tlak, vykazuje opakující se trhliny a hrozí její zřícení na přilehlou komunikaci. Tato zjištění nejsou hypotetická ani podmíněná budoucím vývojem, ale popisují aktuální stav zjištěný při místním šetření, provedeném krátce před vydáním rozhodnutí. Závěr o havarijním stavu je tedy objektivně podložen a nelze jej zpochybňovat pouhou subjektivní úvahou žalobkyně o dřívější vyhovující funkci opěrné zdi. Statické posouzení nezpracovává budoucí hrozbu, jak uvádí žalobkyně, ale posuzuje konkrétně zjištěné, přítomné a nepřijatelné riziko zřícení opěrné zdi.

24. K námitce, že nutné zabezpečovací práce měly být nařízeny investorovi stavby komunikace, OZNŘ II) konstatovala, že tato argumentace zcela pomíjí právní rámec § 295 a § 296 stavebního zákona. Zabezpečovací práce se podle zákona nařizují vlastníkovi stavby nebo jiné osobě schopné bezodkladně zásah provést; zákon neumožňuje uložit tyto práce libovolné osobě ani přenést odpovědnost na investora jiné stavby. Stavební úřad rovněž Za správnost vyhotovení. M. J. 7 65 A 31/2025 odůvodnil, proč podle § 296 odst. 1 stavebního zákona určil OZNŘ II) jako povinnou osobu, a to z důvodu její přítomnosti na místě a schopnosti okamžitého zásahu v situaci bezprostředního ohrožení.

25. OZNŘ II) doplnila, že nutné zabezpečovací práce jsou hotovy a byly ověřeny stavebním úřadem sdělením ze dne 11. 7. 2025, v němž se konstatuje, že práce byly provedeny odborně a v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu.

26. Město Rudolfov coby OZNŘ I) se k věci taktéž písemně vyjádřila. Popsala zhoršující se stav opěrné zdi v průběhu let, cca od roku 2008. Tvrzení žalobkyně, že stav opěrné zdi vznikl v důsledku postupu města jakožto investora rekonstrukce komunikace je dle jejího názoru nepřesvědčivé a OZNŘ I) se proti němu ohradila.

27. Dále bylo zdůrazněno, že zákonné podmínky pro vydání obou rozhodnutí stavebního úřadu byly splněny. Bylo konstatováno, že řada žalobních námitek není relevantní (historický vývoj, rozpočet stavby atd.) Skutečnost, že opěrná zeď po určitou dobu fakticky stála a že v minulosti nedošlo k jejímu úplnému zřícení, neprokazuje, že v době rozhodování správních orgánů nemohla představovat aktuální „bezpečnostní riziko“. Pro vydání rozhodnutí není rozhodující bezporuchová minulost konstrukce, nýbrž aktuální technický stav a riziko pro zákonem chráněné zájmy.

28. K obsahu odborného vyjádření Ř. OZNŘ I) uvedla, že obsahuje subjektivní spekulativní závěry. Nadto bylo zpracováno až po vydání napadeného rozhodnutí. Dle názoru OZNŘ I) žalobkyně nepředložila konzistentní odbornou polemiku s klíčovými podklady správních orgánů.

29. OZNŘ I) zdůraznila, že správní soud při přezkumu posuzuje výroky napadených rozhodnutí, není proto v tomto řízení možné převádět věc do obecného sporu o rozpočet rekonstrukce komunikace, historický vývoj pozemkových hranic či o odpovědnost za příp. škodu.

VII. Obsah správního spisu

30. Přípisem OZNŘ I) byl stavební úřad informován o tom, že na pozemku parc. č. XA v k. ú. XA se nachází opěrná zeď, která je v havarijním stavu a ohrožuje chodce a provoz na místní komunikaci.

31. Žalobkyně byla přizvána k účasti na kontrolní prohlídce, která se měla konat dne 20. 3. 2025. Z protokolu o kontrolní prohlídce stavby se podává, že se konala dne 3. 4. 2025 za přítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce. Žalobkyně přislíbila, že do konce května provede zajištění opěrné zdi a že pošle návrh, jak to bude provedeno. Přípisem ze dne 23. 4. 2025 žalobkyně informovala stavební úřad, jak hodlá opěrnou zeď zabezpečit.

32. Dne 27. 5. 2025 proběhla další kontrolní prohlídka opěrné zdi, a to za účasti statika Ing. Polanského. Součástí zápisu z kontrolní prohlídky je vyjádření statika, který konstatoval, že opěrná zeď není stabilní a nevyhojuje na zemní tlak po statické stránce. Jedná se o havarijní stav, který ohrožuje provoz na komunikaci a brání provádění stavebních prací v rámci rekonstrukce ulice Lesní. Součástí zápisu je i návrh provizorního řešení zdi tak, aby byla zajištěna proti zřícení. Za správnost vyhotovení. M. J. 8 65 A 31/2025 33. Žalobkyně byla téhož dne informována o tom, že návrh jejího zabezpečení opěrné zdi není dostačující a že bude postupováno podle § 295 a § 296 stavebního zákona. Následně dne 4. 6. 2025 bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu I o nařízení nutných zabezpečovacích prací žalobkyni jakožto vlastnici pozemku, na němž se nachází opěrná zeď. Nutné zabezpečovací práce měly být provedeny do 20 dnů ode dne doručení rozhodnutí, přičemž žalobkyně byla poučena, že podání odvolání nemá odkladný účinek. Nutné zabezpečovací práce měly být provedeny dle provizorního řešení konkrétně v tomto rozsahu a podobě: „V těsné blízkosti opěrné zdi cca 500 mm od vnějšího líce budou vyvrtány piloty do hloubky přibližně 5,5, m pod ÚT v počtu cca 8 ks s maximální roztečí 2 m do pilot průměr 200 mm budou osazeny profily HEB 140 mm na celou hloubku s tím, že budou vyčnívat přibližně 2 m nad komunikaci. Ocelové profily se ve vrtu zabetonují z betonu C25/30 a po zatvrdnutí betonu se za nimi provede výdřeva, která se rozepře do opěrné zdi. Opěrná zeď tak bude provizorně zajištěna proti zřícení. Výdřevu budou tvořit fošny z měkkého dřeva tloušťky 60 mm v celé ploše s tím, že na líci zdi budou osazeny trámky profilu 120 x 120 mm po výšce po 0,8 m a budou rozepřeny přes odřezky těchto trámů do profilů HEB. Fixování trámků bude doplněno křížem z prken profil 120 x 24 mm.“ 34. Rozhodnutí vycházelo z odborného posouzení statika P. a ze zjištění, že se jedná o havarijní stav a že žalobkyní prováděné práce jsou nedostatečné a nevedou k zajištění opěrné zdi. Bylo shledáno, že jde o havarijní stav, který ohrožuje životy a zdraví osob nebo zvířat, příp. může způsobit poškození cizího majetku a veřejného prostranství. Proto byly uloženy nutné zabezpečovací práce, aby se předešlo zřícení opěrné zdi. Podané odvolání žalobkyně bylo napadeným rozhodnutím I zamítnuto.

35. Obsahem správního spisu je dále fotodokumentace opěrné zdi a protokol z kontrolní prohlídky provedené dne 26. 6. 2025. Konstatuje se, že ve stanovené lhůtě nebyly provedeny nařízené nutné zabezpečovací práce. Plánované práce jsou nedostatečné a dochází dále k degradaci opěrné zdi.

36. Dne 26. 6. 2025 bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu II o nařízení nutných zabezpečovacích prací společnosti METROSTAV CZ s.r.o. [OZNŘ II)]. Stavební úřad žalobkyni považoval za účastnici tohoto řízení. Žalobkyně podala odvolání proti tomuto rozhodnutí. Žalovaný napadeným rozhodnutím II její odvolání jako nepřípustné zamítl, neboť dle jeho názoru žalobkyně neměla být zahrnuta do okruhu účastníků řízení. Odvolání tudíž dle jeho hodnocení podala osoba neoprávněná.

37. Ve spise je dále fotodokumentace opěrné zdi po provedení nutných zabezpečovacích prací ze dne 10. 7. 2025 a sdělení stavebního úřadu ze dne 11. 7. 2025 o tom, že statické zajištění bylo provedeno v souladu s rozhodnutím ze dne 26. 6. 2025 a návrhem statika v zápisu ze dne 27. 5. 2025.

VIII. Právní hodnocení krajského soudu

38. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Za správnost vyhotovení. M. J. 9 65 A 31/2025 39. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 17. 6. 2026. Krajský soud při jednání provedl k důkazu: výpis z katastru nemovitostí, odborné vyjádření M.Ř. a výzvu města Rudolfov ze dne 3. 10. 2007, v níž vyzval žalobkyni k řešení stavu opěrné zdi, která se již začala hroutit. Veškeré ostatní důkazní návrhy byly zamítnuty pro jejich nepotřebnost či nadbytečnost, jak bude vysvětleno níže v odůvodnění tohoto rozsudku. Dvě nedatované fotografie krajský soud neprovedl k důkazu, neboť není zřejmé, co jimi má být prokázáno.

40. Žaloba není důvodná. VIII.A Žaloba směřující vůči napadenému rozhodnutí I VIII.A.1 Námitka ohledně vlastnického práva k opěrné zdi 41. Žalobkyně v žalobě popisuje okolnosti nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku, přičemž uvádí, že tehdy nebyla opěrná zeď součástí pozemku. Součástí pozemku se opěrná zeď stala podle žalobkyně v roce 2002, kdy byla provedena digitalizace katastrální mapy. Žalobkyně uvádí a dokládá i listiny, že proti tomuto stavu brojila, nicméně nebyla úspěšná a že se následně se stavem věcí smířila a opěrnou zeď zajistila do současného stavu (tj. do stavu před vydáním napadeného rozhodnutí I).

42. Podle § 295 odst. 2 stavebního zákona platí, že opatření k nápravě podle odstavce 1 se nařizuje vlastníku stavby nebo pozemku, na němž se záměr nachází.

43. Krajský soud provedl k důkazu výpis z katastru nemovitostí ke dni 19. 6. 2025 předložený žalobkyní, z něhož je patrné, že je vlastnicí pozemku parc. č. XA v k. ú. XA. Žalobkyně sama konstatovala, že se po digitalizaci katastrální mapy její pozemek zvětšil přesně o výměru opěrné zdi a že se stala součástí jejího pozemku. Žalobkyně sama konstatovala, že se s tímto stavem smířila. Správní orgány vycházely ze stavu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Z toho vychází i krajský soud. Krajský soud nemá pochyb, že nutné zabezpečovací práce na opěrné zdi byly uloženy vlastnici předmětného pozemku, jehož součástí je opěrná zeď.

44. Žalobkyně se mohla bránit proti změně katastrálního operátu, a to i u soudu. V této záležitosti jí však soud v tomto soudním řízení nemůže být nápomocen.

45. Z uvedených důvodů jsou pro věc nepodstatné okolnosti nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku a to, od kdy se opěrná zeď dostala do vlastnictví žalobkyně. Proto krajský soud neprováděl k důkazu následující listiny: notářský zápis ze dne 20. 7. 1981, plnou moc ze dne 22. 6. 1981, geometrický plán zaměřený dne 12. 8. 1980, znalecký posudek a ocenění zahrady parc. č. XA ze dne 19. 11. 1980, podání žalobkyně zvané „nesouhlas s vlastnictvím opěrné zdi“ ze dne 7. 11. 2007, adresované městu Rudolfov, žádost o přešetření (kontrolu) správnosti vytyčení hranice pozemku ze dne 7. 11. 2007 podanou Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, a to pro jejich nerelevanci s případem. Okolnosti, které měly prokazovat, nebylo třeba pro účely tohoto soudního řízení zjišťovat. Za správnost vyhotovení. M. J. 10 65 A 31/2025 VIII.A.2 Námitka nesprávného určení povinné osoby k provedení opatření k nápravě 46. Podle § 259 odst. 2 stavebního zákona platí, že opatření k nápravě podle odstavce 1 zmíněného ustanovení se nařizuje vlastníku stavby nebo pozemku, na němž se záměr nachází.

47. Krajský soud vyšel z evidence katastru nemovitostí, kde je jako vlastník pozemku parc. č. XA v katastrálním území XA, na kterém se dle katastrální mapy nachází i předmětná opěrná zeď, uvedena právě žalobkyně. Vedle toho z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že se rovněž jako vlastník opěrné zdi dlouhodobě chovala a chová. Jde o tvrzení žalobkyně, že se opěrnou zeď v průběhu času snažila zabezpečit, resp. poskytnout odpovídající údržbu. Pokud žalobkyně namítá, že nutné zabezpečovací práce na opěrné zdi měly být uloženy investorovi stavby pozemní komunikace v ulici Lesní [tj. OZNŘ I)], nemá tato právní argumentace oporu ve zmiňované právní úpravě. Takto dle zákona postupovat nelze. Nutné zabezpečovací práce lze uložit pouze vlastníkovi. Daná námitka je proto nedůvodná.

48. Stavební úřad postupoval v souladu s uvedenou zákonnou úpravou, když opatření k nápravě uložil právě žalobkyni jako vlastnici předmětného pozemku. VIII.A.3 Námitka neexistence havarijního stavu opěrné zdi 49. Podle § 295 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, je-li to nezbytné k ochraně zákonem chráněného veřejného zájmu, stavební úřad může i bez provedené kontroly nařídit opatření k nápravě, které spočívá v povinnosti provést nutné zabezpečovací práce, zejména v případě, že jsou záměrem ohroženy životy nebo zdraví osob nebo zvířat.

50. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že uložení opatření k nápravě (nutných zabezpečovacích prací) je podmíněno existencí ohrožení chráněných zájmů. Mezi tyto chráněné zájmy citované ustanovení výslovně zařazuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, nicméně se jedná o výčet demonstrativní. V posuzované věci bylo v tomto ohledu klíčové, zda opěrná zeď, resp. její stav, dané chráněné zájmy ohrožuje či nikoliv a zda bylo dostatečně zjištěno, že uložení takového opatření bylo nezbytné k ochraně zákonem chráněného veřejného zájmu.

51. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že opěrná zeď nebyla v havarijním stavu. Tím sporovala podmínku nezbytnosti uložení opatření. Dále uváděla, že opatření jí bylo uloženo účelově pouze proto, že měla probíhat oprava přilehlé pozemní komunikace. Tím sporovala samotnou přítomnost zákonem chráněného zájmu, který by byl ohrožen.

52. Stavební úřad při zjišťování skutkového stavu věci vycházel ze zjištění havarijního stavu opěrné zdi, resp. z toho, že její stav ohrožuje chráněné zájmy, za které označil ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, příp. ochranu cizího majetku a veřejného prostranství před poškozením, a to z důvodu obav ze zřícení opěrné zdi. Jako základní podklad stavebnímu úřadu posloužilo vyjádření autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb P. a na místě provedená šetření, zejména pak šetření dne 27. 5. 2025, ze kterého byl téhož dne pořízen zápis, jehož součástí je právě i odborné vyjádření statika. Sluší se podotknout, že odbornost statika a jeho autorizaci žalobkyně nesporovala. Statik mj. výslovně ve vztahu k opěrné zdi konstatoval „havarijní stav, který ohrožuje provoz na komunikaci a brání provádění stavebních prací v rámci rekonstrukce Lesní ulice.“ Způsobilost ohrožení chráněných zájmů havarijním stavem opěrné zdi byla posuzována v kontextu bezprostředně Za správnost vyhotovení. M. J. 11 65 A 31/2025 přilehlé veřejné komunikace, na které se kdykoli mohou pohybovat osoby, vozidla či zvířata. Uvedené statické posouzení bylo dle názoru krajského soudu přesvědčivě odůvodněno. Pro úplnost krajský soud uvádí, že dle relevantní judikatury je i odborné vyjádření (statický posudek) způsobilé posloužit jako dostatečný podklad pro závěr o havarijním stavu konkrétní stavby (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2022, čj. 9 As 40/2022-54, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, čj. 4 As 214/2019-37).

53. Naproti tomu žalobkyně konstatovaný havarijní stav zpochybňovala svým tvrzením spočívajícím zejména v tom, že stav opěrné zdi minimálně 17 let nikomu nevadil, že opěrná zeď beze změny vydržela zatěžování intenzivní dopravou, a to včetně těžké mechanizace při výstavbě sousedního domu a dále že konstatovaný havarijní stav opěrné zdi může nastat v budoucnu právě prováděnou rekonstrukcí přilehlé komunikace.

54. Pokud jde o uvedená tvrzení žalobkyně konstatuje krajský soud ve shodě se žalovaným, že jsou pro danou věc irrelevantní, potažmo neodpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Není totiž rozhodné, v jakém stavu opěrná zeď byla před 17 lety či posledních 17 let, zda byla žalobkyně průběžně informována o nevyhovujícím stavu opěrné zdi či zda se stav opěrné zdi zhoršil či nezhoršil při budování sousedního domu. Krajský soud neprovedl k důkazu výslech svědka Petra Voříška pro nepotřebnost; není totiž třeba zjišťovat, zda opěrná zeď obstála v letech 2021 až 2023 při výstavbě sousedního domu (nelze z toho ani nic usuzovat na to, zda by obstála ve stávajícím stavu při opravě přilehlé pozemní komunikace). Pro posouzení dané otázky byly klíčové zmíněné závěry statika, který stav opěrné zdi posuzoval ke dni, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí I, tj. statikem nebyl posuzován historický stav opěrné zdi, ani stav budoucí, který by mohl nastat v různých scénářích. V uvedeném odborném podkladu byly zahrnuty rovněž práce provedené žalobkyní ke dni 27. 5. 2025, která tyto práce dle svých slov dokončila z 90 %, přičemž zcela je nedokončila rovněž dle svých tvrzení právě kvůli dne 27. 5. 2025 provedené kontrolní prohlídce. Jinými slovy řečeno, odborný podklad, na základě kterého došlo k uložení povinnosti stavebním úřadem, byl aktuální a vztahující se k relevantnímu časovému úseku, ke kterému byl stav opěrné zdi posuzován. Statik podrobně popsal aktuální stavební stav opěrné zdi. Z vyjádření statika ze dne 27. 5. 2025, který se účastnil kontrolní prohlídky na místě, se podává, že se seznámil se situací na místě a že se seznámil s výsledky provedených sond do základu opěrné zdi. Byl popsán stavební stav zdi, hloubka základů zdi, způsob složení kamene (nasucho s drobnými opravami spár na vnějším líci). Bylo zhodnoceno, že s ohledem na sklon terénu nad horní úrovní zdi není opěrná zeď stabilní a nevyhovuje na zemní tlak po statické stránce. V důsledku toho se opakovaně objevují trhliny a hrozí zřícení zdi na přilehlou pozemní komunikaci. Statik konstatoval havarijní stav, který ohrožuje provoz na komunikaci a brání provádění stavebních prací na rekonstrukci ulice Lesní. Bylo doplněno i to, že rub zdiva není odvodněn a dešťová voda, která se vsakuje za opěrnou zeď, zvyšuje zemní tlak a nebezpečí zřícení zdi.

55. Pro zvrácení závěru o havarijním stavu opěrné zdi žalobkyně předložila odborné vyjádření ze dne 14. 10. 2025, které krajský soud provedl k důkazu. Z tohoto odborného vyjádření Ř. se především podává, že se nejedná o znalecký posudek a že se zakládá na prohlídce místa provedené dne 13. 10. 2025. Uvádí se, že opěrná zeď „ve stejném stavu jako dnes stojí takto již Za správnost vyhotovení. M. J. 12 65 A 31/2025 18 let.“ Uvádí se, že opěrná zeď obstála při výstavbě vedlejšího domu, že žalobkyně v dubnu a květnu 2025 provedla vyplnění a vyspárování opěrné zdi. Ř. dále hodnotí projektovou dokumentaci k rekonstrukci komunikace v ulici Lesní a hodnotí vyjádření starosty OZNŘ I) v Rudolfovských listech. Ř. konstatuje, že kdyby nebyla prováděna rekonstrukce pozemní komunikace a nejezdila by kolem těžká mechanizace, tak se by se nutné zabezpečovací práce provádět nemusely. Navržený výslech Ř. krajský soud neprováděl, neboť by byl pro věc nadbytečný, když bylo provedeno k důkazu samotné odborné vyjádření a krajský soud nemá potřebu ke skutečnostem v něm vyjádřeným cokoliv dalšího objasňovat.

56. Krajský soud konstatuje, že toto odborné vyjádření není s to zpochybnit závěry autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb. Toto odborné vyjádření Ř. bylo vypracováno až po vydání napadeného rozhodnutí I a rovněž až po realizaci nutných zabezpečovacích prací třetí osobou [OZNŘ II)], jak plyne i z fotografií, které jsou součástí tohoto odborného vyjádření. Již z této skutečnosti je zjevné, že takový podklad není způsobilý k tomu, aby zpochybnil či zvrátil závěry vyjádření statika o havarijním stavu opěrné zdi, jež byly klíčovým podkladem pro vydání rozhodnutí stavebního úřadu I. Nadto se dle názoru krajského soudu ani obsahově nejedná o odborné vyjádření, které by důsledně posuzovalo stav opěrné zdi z technicko-stavebního hlediska, ale spíše jde o rekapitulaci/zopakování argumentace žalobkyně a jejích názorů. Tato argumentace přitom v zásadě odpovídá již v žalobě představené rétorice.

57. Krajský soud uzavírá, že mezi žalobkyní navrženými důkazy není žádný důkaz, který by osvědčil či mohl osvědčit, že opěrná zeď nebyla v havarijním stavu, a tedy že nebyl dán zákonný předpoklad pro nařízení opatření k nápravě, a sice předpoklad nezbytnosti zajištění ochrany zákonem chráněných veřejných zájmů.

58. Žalobkyně dále namítala, že nutné zabezpečovací práce jí byly uloženy jenom a pouze kvůli probíhající rekonstrukci přilehlé pozemní komunikace. Pokud by tomu tak bylo, pak by takové rozhodnutí jistě nemohlo obstát. Nicméně nezbytnost uloženého opatření byla ověřena odborným posouzením autorizovaného inženýra pro statiku. Havarijní stav byl zjištěn a současně bylo uvedeno k ochraně jakých veřejných zájmů toto opatření směřuje. Šlo o snahu předejít zřícení opěrné zdi, čímž by byly ohroženy životy nebo zdraví osob nebo zvířat, příp. cizí majetek a veřejné prostranství. Souvislost s rekonstrukcí přilehlé pozemní komunikace zde jistě být může, což se podává i z odborného posouzení statika. To nicméně neznamená, že uložené opatření bylo nezákonné a že by nebyly dány zájmy na ochraně vyjmenovaných hodnot. Žalobkyně ostatně stavebním úřadem shledané hodnoty a jejich nezbytnost ochrany v žalobě nikterak přímo nezpochybnila. Tvrdí-li tedy žalobkyně, že důvodem uložení opatření k nápravě je jen rekonstrukce ulice Lesní, pak toto tvrzení neodpovídá obsahu rozhodnutí stavebního úřadu I, v němž jsou vyjádřeny a popsány zákonem chráněné veřejné zájmy, jejichž ochrana byla tímto opatřením sledována. Zákonný rámec postupu stavebního úřadu byl dodržen a stavební úřad hodnotil zákonné podmínky, jejichž naplnění odůvodnil.

59. Krajský soud dále považuje za nadbytečné objasňování okolností jednání žalobkyně se starostou OZNŘ I) a nepovažoval za nezbytné ani provádět k důkazu výzvu OZNŘ I) z roku 2025 ani obsah Rudolfovských listů, neboť v něm vyjádřené názory starosty nejsou pro věc rozhodné. Výzvu OZNŘ I) z roku 2007 krajský soud k důkazu provedl, ovšem bylo Za správnost vyhotovení. M. J. 13 65 A 31/2025 z ní zjištěno toliko to, že žalobkyně byla v tom roce vyzvána městem Rudolfov k tomu, aby vyřešila havarijní stav zdi, což žalobkyně tehdy zřejmě učinila. Rozhodný pro věc byl ovšem stav opěrné zdi v rozhodné době, tj. v roce 2025, kdy byl havarijní stav zkonstatován autorizovaným statikem, přičemž jeho vyjádření bylo stěžejním podkladem pro postup stavebního úřadu.

60. Krajský soud z uvedených důvodů zhodnotil tuto námitku jako nedůvodnou. VIII.A.4 Námitka nedostatečného zohlednění zahájených a provedených zabezpečovacích prací žalobkyní 61. Uvedenou námitku krajský soud dovodil ze žaloby a z doplňujících podání žalobkyně, zejména pak z jejích tvrzení, že práce na vyspravení a zpevnění opěrné zdi byly z její strany provedeny z 90 % v měsíci květnu 2025 a následně že v měsíci červnu 2025 zajistila vyspravení převážné části spár kamenného zdiva opěrné zdi.

62. Krajský soud považuje za zásadní, že havarijní stav opěrné zdi byl statikem zkonstatován při místním šetření dne 27. 5. 2025. Dle tvrzení žalobkyně byly právě uvedené závěry příčinou nedokončení celkového zajištění opěrné zdi. Následně bylo dne 4. 6. 2025 vydáno rozhodnutí stavebního úřadu I, kterým bylo žalobkyni nařízeno provedení opatření k nápravě, a to ve lhůtě 20 dnů od doručení rozhodnutí stavebního úřadu I, ke kterému došlo dne 5. 6. 2025. Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které podle § 295 odst. 5 stavebního zákona nemělo odkladný účinek. Po uplynutí uvedené lhůty stavební úřad provedl dne 26. 6. 2025 na místě kontrolní prohlídku, při které zkonstatoval, že nařízené práce nebyly řádně provedeny, že ohrožující stav nadále trvá a navíc dochází ke zhoršování stavu opěrné zdi. O uvedeném byl pořízen protokol vč. fotodokumentace. Proto stavební úřad přistoupil k vydání rozhodnutí II a provedení zabezpečovacích prací uložil třetí osobě.

63. Z uvedeného je zjevné, že tvrzení žalobkyně, že opěrnou zeď dostatečně zajistila (ať už v měsíci květnu či červnu roku 2025), tedy že uložení opatření k nápravě nebylo nezbytné, nemá oporu ve skutkových zjištěních. Naopak ze zjištění ze dne 27. 5. 2025 plyne, že zabezpečení opěrné zdi, ke kterému se žalobkyně zavázala při kontrolní prohlídce dne 3. 4. 2025 a které popsala v dopise ze dne 23. 4. 2025, je nedostatečné a nevede k nápravě nežádoucího stavu. Z protokolu ze dne 27. 5. 2025 se podává, že zjevně dochází ke zhoršování stavebně-technického stavu opěrné zdi, přestože v blízkosti této zdi nebyly zatím prováděny žádné zemní práce; trhliny se objevují na vnější líci a během několika dní se rozevírají. Z toho důvodu byly i přerušeny stavební práce na komunikaci a předmětný úsek byl uzavřen pro pěší. Z uvedeného je patrné, že vyspárování zdiva provedené žalobkyní v květnu 2025 nepřineslo žádnou nápravu závadného stavu.

64. Dále ze zjištění, která vyplynula z kontrolní prohlídky ze dne 26. 6. 2025 vyplynulo, že žalobkyně nezajistila opěrnou zeď v takovém rozsahu a způsobem, jak jí bylo uloženo. Jakékoliv práce na opěrné zdi v červnu 2025, které neodpovídaly přesně vymezenému rozsahu a povaze dle rozhodnutí stavebního úřadu I, nemohly vést k závěru o tom, že by žalobkyně uloženou povinnost splnila. Je evidentní, že žalobkyně nepostupovala tak, aby provedla uložené opatření dle rozhodnutí stavebního úřadu I. Žalobkyně přitom rozsah, Za správnost vyhotovení. M. J. 14 65 A 31/2025 způsob a podmínky provedení uloženého opatření ani lhůtu k jeho provedení v žalobě nikterak nesporovala.

65. Krajský soud nepovažuje ani tuto námitku za důvodnou. VIII.A.5 Námitka zneužití vlastnického práva žalobkyně 66. Uvedenou námitku krajský soud dovodil z několika pasáží žaloby a dalších podání žalobkyně, přičemž tato námitka vychází především z předpokladu, že investor rekonstrukce pozemní komunikace [OZNŘ I)] měl povolením pro předmětný stavební záměr uloženou obecnou povinnost šetřit práv vlastníků sousedních nemovitostí, a dbát, aby takovým vlastníkům nebyla způsobena škoda, popř. byla nahrazena, a dále z předpokladu, že opěrná zeď žalobkyně nebyla v podkladové projektové dokumentaci pro rekonstrukci ulice Lesní vůbec řešena.

67. Pokud jde o prve uváděné, je krajský soud nucen konstatovat, že posouzení toho, zda byla či bude stavbou pozemní komunikace způsobena škoda na opěrné zdi ve vlastnictví žalobkyně, není předmětem tohoto řízení. Povinnost k úhradě nákladů na provedení opatření k nápravě je podle § 296 odst. 2 stavebního zákona ukládána vlastníkovi stavby nebo pozemku, na němž se záměr nachází. Taková povinnost je přitom v daném případě důsledkem nesplnění povinnosti uložené podle § 295 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a důsledkem toho, že z důvodu nebezpečí z prodlení bylo provedení opatření uloženo třetí osobě. Nejedná se v tomto smyslu tedy o způsobenou škodu, ale o povinnost předpokládanou platnou zákonnou úpravou. Jakékoliv příp. škody, které má žalobkyně za to, že jí byly či budou způsobeny v souvislosti s opravou pozemní komunikace, může uplatňovat pořadem práva soukromého. V tomto řízení však nemají místo.

68. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v projektové dokumentaci, jež sloužila jako poklad pro vydání povolení na stavbu komunikace v ulici Lesní, není zmínka o opěrné zdi žalobkyně, popř. že nedostatky projektové dokumentace zmiňuje i žalobkyní doložený článek z Rudolfovských listů, není tato skutečnost pro posouzení důvodnosti žaloby nikterak relevantní, resp. je pro předmětné řízení bez významu. Projektová dokumentace sloužila pro jiné řízení a krajský soud se v tomto řízení nemůže zabývat jejími příp. vadami a ani nemůže zkoumat, zda nebylo něčeho opomenuto při přípravě projektu rekonstrukce pozemní komunikace v ulici Lesní. Žalobkyně byla účastnicí tohoto stavebního řízení, mohla tak svá práva bránit již v tomto řízení. Proto krajský soud ani neprovedl k důkazu předložené listiny [koordinační situační výkres pro akci Komunikace v Lesní ulici (duben 2024), technickou zprávu k této akci (duben 2024), žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení podaná stavebníkem OZNŘ I) dne 19. 6. 2024, rozhodnutí - společné povolení ze dne 30. 10. 2024, čj. SU/5124/2024-4, schvalující stavební záměr „Komunikace v Lesní ulici, Rudolfov“, mapu pozemků dle parcelních čísel s vyznačením místa opěrné zdi a článek z Rudolfovských listů], neboť skutečnosti z nich plynoucí nejsou relevantní pro toto řízení. Dvě nedatované fotografie nebyly provedeny k důkazu, neboť není zřejmé, co jimi mělo být prokázáno.

69. Krajský soud z uvedených důvodů nepovažuje ani tuto námitku za důvodnou. Za správnost vyhotovení. M. J. 15 65 A 31/2025 VIII.B Námitky vznesené při jednání 70. Při jednání žalobkyně uvedla, že advokát OZNŘ I) je „podjatý“, neboť je zastupitelem města Rudolfov. Je skutečností, že se žalobkyně, resp. její zástupce, o tom, že je OZNŘ I) v soudním řízení zastupována shora označeným advokátem, dozvěděla až v den jednání soudu, příp. o den dříve [viz tvrzené doručení vyjádření OZNŘ I) zmíněným advokátem zástupci žalobkyně]. Uvedená námitka však nemůže být považována za námitku ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s., neboť toto ustanovení se týká podjatosti soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Propojení advokáta se subjektem, jehož v řízení zastupuje, nemohlo mít jakýkoliv vliv na rozhodování soudu ve věci samé.

71. Žalobkyně dále při jednání vznesla námitku, že nebyla přizvána k místnímu šetření dne 27. 5. 2025 a že probíhala různá jednání, o nichž nebyly sepisovány protokoly. Uvedené námitky byly uplatněny opožděně. Podle § 71 odst. 2, věty třetí s. ř. s. platí, že rozšířit žalobu o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro podání žaloby. Napadená rozhodnutí byla žalobkyni doručena dne 18. 8. 2025 a 21. 8. 2025. Poslední den pro uplatnění všech žalobních bodů byl den 20. 10. 2025 a 21. 10. 2025 (§ 306 odst. 2 stavebního zákona ve spojení s § 40 s. ř. s.). Nové námitky byly vzneseny až při jednání dne 17. 6. 2026, tj. z hlediska včasnosti uplatnění nových žalobních bodů opožděně. Opožděně uplatněnými žalobní body se proto krajský soud nemohl zabývat. VIII.C Žaloba směřující vůči napadenému rozhodnutí II 72. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí II žalobkyně nesouhlasila s uložením povinnosti společnosti Metrostav CZ [OZNŘ II)] k náhradnímu provedení nařízených nutných zabezpečovacích prací. Uváděla k tomu, že v červnu 2025 zajistila vyspravení části spár kamenného zdiva. Z toho lze dovodit, že má žalobkyně za to, že nutné zabezpečovací práce provedla, a proto nebyl důvod tyto práce ukládat k provedení třetí osobě.

73. Napadeným rozhodnutím II bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu II zamítnuto jako nepřípustné, protože žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla oprávněným subjektem k podání odvolání, jelikož nebyla účastnicí řízení podle § 296 stavebního zákona.

74. Žalobkyně však v žalobě brojí přímo proti věcnému řešení v prvostupňovém rozhodnutí ze dne 26. 6. 2025, tj. vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, že vydáním tohoto rozhodnutí byla uložena povinnost provedení nutných zabezpečovacích prací na opěrné zdi třetí osobě, přičemž namítá, že zabezpečovací práce na opěrné zdi provedla sama v červnu 2025. Námitky do toho, zda byla v daném řízení aktivně legitimována k podání odvolání coby účastník řízení, žalobkyně nevznesla.

75. Podle § 75 odst. 2, věta první s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. „Pokud žalobce uplatní v žalobě proti správnímu rozhodnutí pouze takovou námitku, která se míjí s důvody, o něž správní orgán rozhodnutí opřel, a která zároveň nemůže mít vliv na výsledek správního řízení, soud takovou námitku věcně neposoudí, žalobu zamítne a v odůvodnění vyloží, proč tak učinil.“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2018, čj. 8 Azs 59/2018-59, publ. pod č. 3776/2018 Sb. NSS). Za správnost vyhotovení. M. J. 16 65 A 31/2025 76. Žalobkyně se se svojí věcnou námitkou zcela míjí s tím, co by mohl krajský soud v tomto soudním přezkumu řešit. Jelikož bylo její odvolání zamítnuto jako nepřípustné, neboť nebylo podáno k tomu oprávněnou osobou, mohl by se krajský soud zabývat pouze tím, zda tato otázka byla žalovaným správně hodnocena. Jestliže však žalobkyně žádnou takovou námitku v žalobě nevznáší, pak se k této otázce nemůže krajský soud vyjádřit. Námitka do věcného řešení dle § 296 stavebního zákona je v tomto směru zcela mimoběžná s obsahem přezkoumávaného napadeného rozhodnutí II, a tudíž nelze než konstatovat její nedůvodnost. Žaloba proti napadenému rozhodnutí II je tak nedůvodná.

IX. Závěr a náklady řízení

77. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není v části směřující vůči napadenému rozhodnutí I, ani v části směřující vůči napadenému rozhodnutí II, důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

78. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

79. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění před novelou č. 314/2025 Sb., platí, že osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. OZNŘ I) při jednání výslovně uvedla, že náklady řízení neúčtuje.

80. Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely č. 314/2025 Sb., tj. přede dnem 1. 1. 2026, se použije § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; přesně tak krajský soud postupoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 17. června 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení. M. J. 17 65 A 31/2025 Za správnost vyhotovení. M. J.