65 A 44/2025

Rubrum

č. j. 65 A 44/2025- 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: F. H. zast. Mgr. Janem Kalinou, advokátem se sídlem Heydukova 101/2, Písek proti žalovanému: Městský úřad Týn nad Vltavou se sídlem nám. Míru 2, Týn nad Vltavou za účasti: I) EG.D, s.r.o. se sídlem Lidická 1873/36, Brno II) Obec Dražíč se sídlem Dražíč 57, Týn nad Vltavou III) N. S. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 2 65 A 44/2025 IV) I. S. obě zast. JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou se sídlem U Malše 8, České Budějovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění změny stavby rodinného domu č. p. X ve V. na pozemku parc. č. X v k. ú. X, vedeném pod sp. zn. MÚT/11889/2024/ORRL/Tr, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o dodatečném povolení změny stavby rodinného domu č. p. X ve V. na pozemku parc. č. X v k. ú. X, vedeném pod sp. zn. MÚT/16677/2024/ORRL/Tr, takto:

Výrok

I. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění změny stavby rodinného domu č. p. X ve V. na pozemku parc. č. X v k. ú. X, vedeném pod sp. zn. MÚT/11889/2024/ORRL/Tr, se zamítá.

II. Žalovaný je v řízení vedeném pod sp. zn. MÚT/16677/2024/ORRL/Tr povinen vydat rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení změny stavby rodinného domu č. p. X ve V. na pozemku parc. č. X v k. ú. X, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 070 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 12. 2025 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

2. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný dne 27. 5. 2024 zahájil řízení o odstranění nepovolené změny stavby rodinného domu č. p. X ve V. na pozemku parc. č. X v k. ú. X, vedené pod sp. zn. MÚT/11889/2024/ORRL/Lu (nyní sp. zn. MÚT/11889/2024/ORRL/Tr). Na základě poučení vlastníka nepovolené stavby došlo dne 19. 6. 2024 k tomu, že stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby; řízení je vedeno pod sp. zn. MÚT/16677/2024/ORRL/Lu (nyní sp. zn. MÚT/16677/2024/ORRL/Tr). Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 65 A 44/2025 3. Řízení o dodatečném povolení stavby se odvíjelo následovně: Dne 18. 7. 2024 byl stavebník vyzván, aby žádost o dodatečné povolení doplnil zejména o projektovou dokumentaci, závazná stanoviska dotčených orgánů atd.; lhůta byla stanovena do 18. 12. 2024. Dle žalobce nebyla k tomuto datu žádost doplněna, a proto mělo být řízení o dodatečné povolení stavby zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a mělo být pokračováno v řízení o odstranění stavby. Stavebník až dne 19. 12. 2024 požádal o prodloužení lhůty k doplnění podkladů. Žalovaný usnesením ze dne 16. 1. 2025 prodloužil již propadlou lhůtu k doplnění podkladů do 30. 4. 2025. Takový postup je dle žalobce v rozporu s § 39 a § 41 správního řádu (prodloužit lze pouze lhůtu, která ještě běží; po marném uplynutí lhůty ji lze pouze promíjet, a to pouze ze závažných důvodů, které nastaly bez zavinění účastníka řízení).

4. Žalobce poukázal na to, že dne 30. 4. 2025 bylo provedeno místní šetření předmětné nemovitosti, přičemž bylo zjištěno, že nepovolené obytné prostory v podkroví domu byly dokončeny a jsou aktivně užívány k bydlení. Přes toto zjištění však žalovaný nevydal rozhodnutí o zákazu užívání této nepovolené změny stavby. Žalovaný pouze dne 16. 5. 2025 rozeslal výzvu k ukončení užívání, jejíž neuposlechnutí však není nikterak sankcionováno. Stavba je i nadále užívána. Podle žalobce měl žalovaný postupovat podle § 129 odst. 2 a § 134 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SZ“), a měl uložit zákaz užívání nepovolené změny stavby jako jiné nezbytné opatření v řízení o odstranění stavby či samostatným rozhodnutím. V případě aplikace nového stavebního zákona odkázal žalobce na § 294 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NSZ“). Žalovaný dosud zákaz užívání nevydal.

5. Žalobce dne 15. 9. 2025 podal ke Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) podnět podle § 80 správního řádu k přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. Krajský úřad konstatoval nečinnost žalovaného v řízení o dodatečném povolení stavby a opatřením ze dne 19. 9. 2025 žalovanému podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu přikázal do 30 dnů ode dne doručení příkazu pokračovat v řízení o dodatečném povolení stavby. Ani po tomto zásahu žalovaný dle žalobce nerozhodl a nečinnost trvá.

6. Krajský úřad se k nečinnosti žalovaného vyjadřoval též v přípise ze dne 10. 12. 2025, v němž uvedl, že žalovaný není aktuálně nečinný, neboť řízení o dodatečném povolení stavby je přerušeno. Dále krajský úřad konstatoval, že zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je otázkou správního uvážení; s tím žalobce nesouhlasí a trvá na tom, že řízení mělo být pro nedoložení podkladů do 18. 12. 2024, tj. pro neodstranění podstatných vad žádosti, zastaveno. Dle žalobce nejde o diskreční oprávnění, nýbrž o povinnost správního orgánu řízení zastavit. Žalobce nesouhlasí ani s názorem krajského úřadu, že nelze zakázat užívání „části stavby“.

7. Žalobce má za to, že krajský soud si v tomto řízení musí zodpovědět předběžnou otázku, zda lhůta stanovená výzvou ze dne 18. 7. 2024 k odstranění podstatných vad žádosti o dodatečné povolení stavby marně uplynula dnem 18. 12. 2024 či zda v dané věci došlo k platnému prodloužení lhůty či k řádnému prominutí zmeškání úkonu. Na základě toho je třeba posoudit, zda byl žalovaný po 18. 12. 2024 povinen řízení o dodatečném povolení stavby zastavit a následně pokračovat v řízení o odstranění stavby. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 65 A 44/2025 8. Žalobce shrnuje, že i přes prokázané dokončení a užívání nepovolené změny stavby nevydal žalovaný rozhodnutí o zákazu užívání změny stavby, ačkoliv k tomu měl zákonné nástroje; dle žalobce tak měl učinit v rámci řízení o odstranění stavby. Žalovaný je tudíž nečinný i v tomto řízení.

9. Žalobce doplňuje, že bezvýsledně uplatnil opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Krajský úřad nečinnost žalovaného konstatoval a uložil mu v řízení pokračovat; rozhodnutí však přesto do dne podání žaloby vydáno nebylo.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému v řízení o dodatečném povolení stavby povinnost vydat rozhodnutí do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému v řízení o odstranění stavby povinnost vydat rozhodnutí o zákazu užívání nově zřízených prostor v předmětné nemovitosti ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ve věci nečinnosti v řízení o odstranění stavby konstatoval, že toto řízení zahájil dne 27. 5. 2024 z moci úřední a že toto řízení je vedeno podle starého stavebního zákona s ohledem na přechodná ustanovení nového stavebního zákona. Dne 19. 6. 2024 byla stavebníkem podána žádost o dodatečné povolení stavby. Toto řízení je řízením o předběžné otázce ve vztahu k řízení o odstranění stavby, a žalovaný proto řízení o odstranění stavby usnesením ze dne 18. 7. 2024 přerušil. V řízení bude pokračováno až poté, co bude pravomocně ukončeno řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalovaný je tak přesvědčen, že v tomto řízení nečinným není, neboť řízení je přerušeno.

12. Pokud jde o žalobcem požadované vydání rozhodnutí o zákazu užívání nepovolené změny stavby, tak žalovaný konstatuje, že takové rozhodnutí se nevydává v rámci řízení o odstranění stavby. O vydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby rozhoduje správní orgán na základě jím zjištěných a důkazně podložených skutečností samostatně.

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ve věci nečinnosti v řízení o dodatečném povolení stavby konstatoval, že toto řízení bylo zahájeno dne 19. 6. 2024 na základě podané žádosti a že toto řízení je vedeno podle starého stavebního zákona s ohledem na přechodná ustanovení nového stavebního zákona. Žádost neobsahovala požadované náležitosti, a proto byl stavebník usnesením ze dne 18. 7. 2024 vyzván k jejich doplnění do 18. 12. 2024; zároveň bylo řízení přerušeno. Do doby, než stavební úřad obdrží kompletní žádost vč. úplné projektové dokumentace a všech podkladů, jedná pouze se stavebníkem. Až po shromáždění všech podkladů je stavební úřad schopen stanovit okruh účastníků. K žádosti stavebníka ze dne 19. 12. 2024 mu bylo vyhověno a lhůta k předložení podkladů byla prodloužena do 30. 4. 2025. Toho dne byly podklady stavebníkem doloženy.

14. K opatření proti nečinnosti podanému žalobcem krajský úřad konstatoval nečinnost žalovaného (neboť nepřerušil řízení, když vyzval stavebníka k doplnění žádosti) a uložil žalovanému pokračovat v řízení. Žalovaný poté, co obdržel zpět spisový materiál, řízení o dodatečném povolení usnesením ze dne 24. 10. 2025 přerušil do doby vyřešení předběžné otázky (povolení nakládání s vodami). Tato otázka nebyla doposud vyřešena, a proto žalovaný bude moci v řízení pokračovat až po odpadnutí této překážky řízení. Žalovaný je toho názoru, že v současné době nečinným není. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 65 A 44/2025 15. Ve vztahu k oběma nečinnostním žalobám žalovaný upozornil na neutěšenou personální situaci na stavebním úřadě, na nepovedenou digitalizaci stavebního řízení a na zatížení žádostmi před nabytím účinnosti nového stavebního zákona; to vše žalovanému ztěžuje vyřizování stavební agendy.

III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

16. Obec Dražíč jako osoba zúčastněná na řízení II) ve svém vyjádřila odkázala na platný územní plán z roku 2010 a konstatovala, že přestavba nemovitosti není v souladu s územním plánem, narušuje vesnický ráz, jednotný charakter obce a kvalitu vystavěného prostředí. Součástí povolovaného záměru je i likvidace přečištěných odpadních vod z domovní čistírny odpadních vod zásakem přímo do půdy. Obec požaduje přehodnocení způsobu likvidace odpadních vod s ohledem na umístění studní v blízkém okolí. Zdůrazňuje, že individuální kopané studny v okolí jsou jediným zdrojem pitné vody pro občany V.. Obec podala odvolání proti rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami.

17. Do řízení se dále jako osoby zúčastněné na řízení přihlásily shory označené osoby ad I), III) a IV), přičemž k věci samé se nevyjádřily.

IV. Další vyjádření žalovaného

18. Sdělením ze dne 20. 3. 2026 žalovaný k výzvě krajského soudu sdělil, že stav se ani v jednom řízení nezměnil, tj. že obě řízení jsou nadále přerušena.

19. Sdělením ze dne 13. 4. 2026 žalovaný k výzvě krajského soudu sdělil, že stav se ani v jednom řízení nezměnil, tj. že obě řízení jsou nadále přerušena. V. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění stavby V.A Procesní podmínky řízení 20. Krajský soud nejprve posuzoval, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí žaloby a žádný neshledal.

21. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

22. Žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění stavby shledal krajský soud jako včasně podanou (viz níže).

23. Mezi podmínky řízení patří i to, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky stanovené v § 80 správního řádu na ochranu proti nečinnosti.

24. Procesní podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředku na ochranu proti nečinnosti je splněna, neboť žalobce se se stížností na nečinnost žalovaného obrátil dne 7. 7. 2025 na krajský úřad. Stížnost se týkala postupu žalovaného v obou řízeních. Krajský úřad vydal dne 19. 9. 2025 příkaz pod čj. KUJCK107483/2025, přičemž podle § 80 odst. 4 písm. a) správního Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 65 A 44/2025 řádu žalovanému přikázal, aby do třiceti dnů ode dne doručení příkazu pokračoval v řízení o dodatečném povolení stavby. V řízení o odstranění stavby krajský úřad zřejmě nečinnost žalovaného neshledal, resp. nijak s k ní explicitně nevyjádřil.

25. Žalobce již právně zastoupen podal dále další podnět k opatření proti nečinnosti ze dne 15. 9. 2025, a to opět ve věci obou správních řízení. Na ten reagoval krajský úřad sdělením ze dne 10. 12. 2025, čj. KUJCK 137557/2025, v němž bylo konstatováno, že žalovaný nečinným není.

26. Je zjevné, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti, které mu poskytuje správní řád. V.B Právní hodnocení krajského soudu 27. Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Krajský soud rozhodl ve věci na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s).

28. Žaloba není důvodná.

29. Podle § 79 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

30. Dne 26. 3. 2024 byla žalovaným provedena kontrolní prohlídka na místě předmětné stavby. Bylo zjištěno, že došlo k přístavbě přístřešku a k nástavbě na rodinném domě, která byla provedena bez povolení.

31. Řízení o odstranění změny stavby rodinného domu bylo zahájeno oznámením o zahájení řízení ze dne 27. 5. 2024, čj. MÚT/14192/2024, které bylo OZNŘ IV) jakožto vlastnici předmětné nemovitosti doručeno dne 30. 5. 2024. Dle § 46 odst. 1 správního řádu bylo tedy toto řízení zahajované z moci úřední zahájeno dne 30. 5. 2024. Žalobce byl uveden v okruhu účastníků tohoto zahájeného řízení.

32. Řízení je vedeno podle § 129 odst. 1 písm. b) SZ. Podle § 129 odst. 2 SZ byla vlastnice dotčené stavby poučena o tom, že ve lhůtě 30 ode dne obdržení oznámení o zahájení řízení může podat žádost o dodatečné povolení stavby.

33. Žádost o dodatečné povolení stavby byla vlastnicí předmětné nemovitosti podána dne 19. 6. 2024.

34. Usnesením ze dne 18. 7. 2024, čj. MÚT/19708/2024, bylo řízení o odstranění změny stavby přerušeno z důvodu probíhajícího řízení o dodatečném povolení stavby.

35. Podle § 129 odst. 2, věty čtvrté SZ platí, že pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti.

36. Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne povinnost stavebního úřadu přerušit řízení o odstranění stavby v případě včasného podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Jak Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 7 65 A 44/2025 vidno, žádost o dodatečné povolení stavby byla dne 19. 6. 2024 podána v rámci zákonné třicetidenní lhůty, která počala běžet dnem 1. 6. 2024, tj. byla podána včas. Stavební úřad/žalovaný tudíž neměl jinou možnost než řízení o odstranění stavby přerušit. Krajský soud konstatuje, že řízení o odstranění stavby bylo přerušeno ze zákonného důvodu, neboť nastala překážka bránící v pokračování v řízení, kterou je právě probíhající řízení o dodatečném povolení stavby. Dle § 64 odst. 4, věty první správního řádu platí, že řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Nezbytně nutnou dobou v tomto případě je nutno chápat celé řízení o dodatečném povolení stavby, ať už skončí jakkoli a trvá jakkoli dlouho. Jelikož řízení o dodatečném povolení stavby není dosud skončeno, trvá nadále zákonný důvod pro přerušení řízení o odstranění stavby.

37. Žalovaný zároveň řízení o odstranění stavby přerušil dříve, než mu uběhla lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu. Ačkoliv bylo usnesení o přerušení řízení vydáno až dne 18. 7. 2024, podle § 65 odst. 1, věty čtvrté správního řádu platí, že lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 správního řádu, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. Z uvedeného pravidla tudíž plyne, že účinky přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s § 129 odst. 2 SZ se váží již ke dni 19. 6. 2024, kdy byla podána žádost o dodatečné povolení stavby.

38. Lhůta pro vydání rozhodnutí v řízení o odstranění stavby se v důsledku usnesení o přerušení řízení ze dne 18. 7. 2024 stavěla již ode dne 19. 6. 2024. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 30. 5. 2024 a bylo přerušeno od 19. 6. 2024, tj. od jeho 20. dne. Z toho lze uzavřít, že řízení bylo přerušeno včas v tom smyslu, že bylo přerušeno ještě dříve, než uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu. Řízení bylo přerušeno včas, a proto se lhůta pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby zastavila (žalovanému neuběhla) a bude pokračovat po pokračování v řízení tak, že neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.

39. Krajský soud tak konstatuje, že řízení o odstranění stavby bylo přerušeno ze zákonného důvodu a bylo přerušeno včas, tj. v rámci zachované lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci. Důvod přerušení řízení spočívající v tom, že je dosud vedeno řízení o dodatečném povolení stavby, i nadále trvá, neboť toto řízení skončeno nebylo. Žalovaný tudíž v řízení o odstranění stavby nečinný není.

40. Otázka včasnosti žaloby se fakticky odvíjí od posouzení merita věci. Jestliže totiž krajský soud posoudil, že řízení bylo přerušeno ze zákonného důvodu a zároveň dřív, než uběhla žalovanému lhůta pro vydání rozhodnutí, je nutno vycházet z toho, že roční lhůta k podání žaloby ani nepočala plynout, a tudíž ani nemohla uběhnout. Zároveň je nutné takový soudní přezkum umožnit, neboť po vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti nemá žalobce jinou možnost, jak nechat ověřit důvodnost přerušení řízení než podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti. Lze odkázat i na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012–46, z nějž plyne, že „není možné připustit, aby správní orgány mohly svou případnou nečinnost eliminovat zneužitím institutu přerušení správního řízení a zablokovat tak zásah soudu, neboť je představitelné, že i to může být nezákonnou nečinností.“ Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 8 65 A 44/2025 41. Žalobce tvrdil, že žalovaný je nečinný v řízení o odstranění stavby také proto, že nevydal rozhodnutí o zákazu užívání změny stavby. K této námitce je nutné zdůraznit, že předmětem řízení o odstranění stavby je právě a jen odstranění stavby. Žalobce se nemůže v rámci žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného v rámci řízení o odstranění stavby domáhat toho, aby krajský soud žalovanému uložit vydat rozhodnutí o zákazu užívání stavby. Takové opatření je předmětem samostatného správního řízení.

42. Krajský soud si k tomu vyžádal spisový materiál žalovaného, z něhož plyne, že dne 30. 4. 2025 byla provedena kontrolní prohlídka předmětné nemovitosti, přičemž bylo zjištěno, že nepovolené změny stavby jsou skutečně užívány bez kolaudačního rozhodnutí (protokol čj. MÚT/08642/2025, sp. zn. MÚT/08573/2025/ORR/De). Dne 16. 5. 2025 byla pod čj. MÚT/10698/2025, sp. zn. MÚT/08573/2025/ORR/De, vydána výzva k bezodkladnému ukončení nepovoleného užívání části stavby původně užívané jako půdní prostor a technické zázemí – kotelna. Výzva byla určena pro OZNŘ III) a IV). Výzva byla vydána podle § 292 odst. 4 NSZ a obsahovala poučení o tom, že nebude-li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým podle § 294 odst. 1 písm. c) NSZ zakáže užívání stavby.

43. Z uvedeného je patrné, že tyto úkony nebyly činěny v rámci řízení o odstranění stavby, což ani ostatně nemohly s ohledem na odlišný předmět řízení. Ve věci kontrolní prohlídky a výzvy k ukončení užívání části stavby bylo postupováno již podle nového stavebního zákona. Stavební úřad podle § 294 odst. 1 písm. c) NSZ může i bez provedené kontroly zakázat užívání záměru, je-li užíván v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy. Podle § 294 odst. 2 NSZ platí, že stavební úřad může postupovat v řízení na místě. Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem stavebního úřadu v řízení; odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Z toho plyne, že stavební úřad buď může zákaz užívání stavby vydat přímo na místě (např. při kontrole), nebo jako samostatné rozhodnutí, a to i tak, že vydané rozhodnutí bude prvním úkonem v řízení. Jedná se však o zcela jiné řízení s jiným předmětem. Toto řízení o zákazu užívání stavby nemůže být směšováno s řízením o odstranění stavby. Žalobcův návrh, aby krajský soud uložil žalovanému, aby v rámci řízení o odstranění stavby rozhodl o zákazu užívání stavby, je tak zcela mimoběžný s předmětem řízení o odstranění stavby, a tudíž i s předmětem řízení o ochraně proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění stavby.

44. Krajský soud uzavírá, že žaloba na ochranu proti nečinnosti v řízení o odstranění stavby není důvodná, a to ze všech shora uvedených důvodů. VI. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o dodatečném povolení stavby VI.A Procesní podmínky řízení 45. Krajský soud nejprve posuzoval, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí žaloby a žádný neshledal.

46. Žaloba je ve smyslu § 80 odst. 1 s. ř. s. včasně podaná (viz níže).

47. Mezi podmínky řízení patří i to, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky stanovené v § 80 správního řádu na ochranu proti nečinnosti. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 9 65 A 44/2025 48. Procesní podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředku na ochranu proti nečinnosti je splněna, neboť žalobce se se stížností na nečinnost žalovaného obrátil dne 7. 7. 2025 na krajský úřad. Stížnost se týkala postupu žalovaného v obou řízeních. Krajský úřad vydal dne 19. 9. 2025 příkaz pod čj. KUJCK107483/2025, přičemž podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu žalovanému přikázal, aby do třiceti dnů ode dne doručení příkazu pokračoval v řízení o dodatečném povolení stavby. Na to reagoval žalovaný tím, že usnesením ze dne 24. 10. 2025 pod čj. MÚT/23133/2025 řízení dodatečném povolení změny stavby rodinného domu přerušil do doby vyřešení předběžné otázky týkající se správního řízení o nakládání s vodami.

49. Žalobce již právně zastoupen podal dále další podnět k opatření proti nečinnosti ze dne 15. 9. 2025, a to opět ve věci obou správních řízení. Na ten reagoval krajský úřad sdělením ze dne 10. 12. 2025, čj. KUJCK 137557/2025, v němž bylo konstatováno, že žalovaný nečinným není.

50. Je zjevné, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti, které mu poskytuje správní řád.

51. Krajský soud dále nepřehlédl, že žalobce nebyl zahrnut do okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení změny stavby. Nečinnostní žaloba je k dispozici komukoli, kdo tvrdí nečinnost správního orgánu v souvislosti s vydáním rozhodnutí či osvědčení, které by mu mohlo zasáhnout do právní sféry. Žalobu proto může podat i žalobce, který není účastníkem správního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, čj. 3 Ans 38/2010-122, publ. pod č. 2363/2011 Sb. NSS). V dané věci je možný zásah do právní sféry žalobce evidentní, neboť jde o vlastníka sousedního pozemku, který byl bez dalšího zahrnut do okruhu účastníků řízení o odstranění stavby. Krajský soud tak nemá pochyb o žalobcově aktivní legitimaci pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti i v souvisejícím řízení o dodatečném povolení stavby. VI.B Právní hodnocení krajského soudu 52. Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Krajský soud rozhodl ve věci na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s).

53. Žaloba je důvodná.

54. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

55. Řízení o dodatečném povolení změny stavby bylo zahájeno podáním žádosti dne 19. 6. 2024. K žádosti nebyly doloženy potřebné doklady a projektová dokumentace. Výzvou ze dne 18. 7. 2024, čj. MÚT/19708/2024, vyzval žalovaný OZNŘ IV), aby nejpozději do 18. 12. 2024 předložila projektovou dokumentaci, závazná stanoviska a ostatní vyjmenované doklady.

56. Usnesením ze dne 18. 7. 2024, čj. MÚT/19707/2024, žalovaný přerušil řízení o dodatečné povolení stavby do 18. 12. 2024. Ačkoliv bylo usnesení o přerušení řízení vydáno až dne 18. 7. 2024, podle § 65 odst. 1, věty čtvrté správního řádu platí, že lhůta pro vydání rozhodnutí Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 10 65 A 44/2025 ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 správního řádu, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. Z uvedeného pravidla tudíž plyne, že účinky přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu (přerušení učiněné současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti) se váží již ke dni 19. 6. 2024, kdy byla podána žádost o dodatečné povolení stavby. Přerušení řízení z důvodu výzvy k odstranění vad žádosti bylo v souladu se zákonem (šlo o zákonný fakultativně použitelný důvod pro přerušení řízení) a bylo též učiněno v rámci zachované lhůty pro vydání rozhodnutí.

57. Je nutno doplnit, že krajský soud vychází z toho, že lhůta pro vydání rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby činí podle § 71 odst. 3 písm. a) s. ř. s. až 60 dnů, neboť jde o řízení, v němž je zapotřebí nařídit místní šetření; dle § 129 odst. 2 SZ je ohledání na místě povinné.

58. Řízení tak bylo zákonně přerušeno od 19. 6. 2024 do 18. 12. 2024.

59. Žádost o dodatečné povolení změny stavby nebyla ve stanovené lhůtě doplněna. Usnesení o přerušení řízení ztratilo ode dne 19. 12. 2024 své účinky, a tudíž řízení automaticky pokračovalo a počala běžet lhůta k vydání rozhodnutí. Den 19. 12. 2024 byl prvním dnem z šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí.

60. K žádosti OZNŘ IV) ze dne 19. 12. 2024 byla lhůta k předložení podkladů usnesením ze dne 16. 1. 2025, čj. MÚT/08659/2025, prodloužena do 30. 4. 2025. V souvislosti s tímto prodloužením lhůty k odstranění vad podání ovšem nedošlo k dalšímu přerušení řízení, což je v dané věci rozhodující skutečností mající vliv na běh lhůty pro vydání rozhodnutí. Žalovaný byl při poskytnutí nové lhůty k předložení podkladů k žádosti povinen v tomto směru v řízení přijmout odpovídající procesní opatření, jinak se vystavoval riziku uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci, k čemuž následně došlo.

61. Šedesátidenní lhůta pro vydání rozhodnutí plynule běžela od 19. 12. 2024 a uplynula dne 16. 2. 2025. Toto je datum, do kdy byl žalovaný povinen vydat rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení změny stavby. Od tohoto data se odvíjí i posouzení včasnosti podané žaloby. Žaloba podaná dne 16. 12. 2025 je tak podána včas (jednoroční lhůta je zachována).

62. Podklady k žádosti byly doloženy dne 30. 4. 2025, ani poté však nedošlo k vydání rozhodnutí ve věci. Krajský úřad ke stížnosti žalobce uložil žalovanému příkazem ze dne 19. 9. 2025 do 30 dnů ode dne doručení příkazu pokračovat v řízení o dodatečném povolení stavby. Reakce žalovaného na tento příkaz byla taková, že usnesením ze dne 24. 10. 2025, čj. MÚT/23133/2025, přerušil řízení o dodatečném povolení změny stavby do doby vyřešení předběžné otázky řešené ve vodoprávním řízení. Krajský soud konstatuje, že takové další přerušení řízení dne 24. 10. 2025 nemůže ničeho zvrátit na závěru, že lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci marně uplynula již dne 16. 2. 2025. Tuto skutečnost měl reflektovat již krajský úřad, když vyřizoval podnět k odstranění nečinnosti a měl žalovanému uložit ve stanovené lhůtě vydat rozhodnutí. Příkaz, kterým krajský úřad žalovanému přikázal pokračovat v řízení, nebyl s to nečinnost žalovaného odstranit a žalobce se tak ochrany proti nečinnosti u krajského úřadu nedočkal.

63. Krajský soud si je vědom toho, že žalovaný nemohl v řízení o dodatečném povolení změny stavby reálně rozhodnout, neboť vyčkával na doložení podkladů žádosti, když stanovil lhůtu Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 11 65 A 44/2025 k jejich doložení do 30. 4. 2025. Nyní žalovaný nemá k dispozici rozhodnutí o předběžné otázce (vodoprávní povolení), nicméně jde pouze a jen k jeho tíži, že si svůj procesní postup neošetřil přípustnými procesními prostředky včas užitými. Je nutno uzavřít, že žalovaný je od 17. 2. 2025 nečinným, neboť nevydal rozhodnutí ve věci samé. Další přerušení řízení dne 24. 10. 2025 již na tuto skutečnost nemá vliv; takové přerušení řízení nebylo učiněno dříve, než uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí, a proto nemůže zabránit krajskému soudu ve vyslovení nečinnosti žalovaného.

64. Jak již bylo uvedeno, od 19. 12. 2024 (ode dne automatického pokračování v řízení po vypršení doby pro přerušení uvedené v usnesení) byl žalovaný povinen v řízení pokračovat. Nic mu nebránilo řízení opětovně procesně správným způsobem přerušit do doby doložení podkladů žádosti, kterou stanovil samostatnou výzvou do 30. 4. 2025. Nic takového však žalovaný neučinil, ve věci ostatně ani po doložení podkladů k žádosti nečinil žádné úkony (vyjma vyřizování stížnosti žalobce na nečinnost) a až dne 24. 10. 2025 řízení opětovně přerušil do doby vyřešení předběžné otázky. Takovým přístupem k vedení řízení se však žalovaný dopustil nezákonné nečinnosti, neboť bez přerušení řízení mu uplynula zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu.

65. Přerušení řízení podle § 64 odst. 1 správního řádu je institutem fakultativním. Je ovšem zcela na úvaze správního orgánu, zda při stanovení lhůt k odstranění vad žádosti či při probíhajícím jiném řízení o předběžné otázce své řízení přeruší či nikoliv. Pokud tak však neučiní, vystavuje se správní orgán riziku uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. To se právě stalo v nyní projednávaném případě.

66. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o dodatečném povolení změny stavby je tudíž důvodná, neboť žalovaný v řízení nekonal, ačkoliv důvody přerušení řízení pominuly ke konci dne 18. 12. 2024. Pokud se žalovaný domníval, že řízení je z důvodu prodloužení lhůty pro předložení podkladů k žádosti přerušeno i nadále, tak se mýlil, neboť účinky usnesení o přerušení řízení ze dne 18. 7. 2024 byly konzumovány uplynutím v něm stanovené lhůty (do 18. 12. 2024). K tomu, aby žalovanému neplynula lhůta pro vydání rozhodnutí, bylo nezbytné, aby řízení bylo opakovaně přerušeno podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu, což se však nestalo. Z toho důvodu žalovanému uplynula lhůta k vydání rozhodnutí již dne 16. 2. 2025 a další přerušení řízení v říjnu 2025 podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu vůbec nelze brát v potaz. Krajský soud proto shledal, že žalovaný je v předmětném řízení nečinným.

67. Krajský soud s ohledem na důvodnost žaloby uložil výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému podle § 81 odst. 2 s. ř. s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení změny stavby (rodinného domu č. p. X ve V. na pozemku parc. č. X v k. ú. X), vedené pod sp. zn. MÚT/16677/2024/ORRL/Tr, a to v přiměřené lhůtě 60 dnů, byť žalobce navrhoval lhůtu kratší, a to z důvodu, že žalovaný musí před vydáním rozhodnutí dořešit, jak se postaví k předběžné otázce (vodoprávní povolení), která doposud není dořešena (ke dni vydání tohoto rozsudku), nařídit místní šetření (§ 129 odst. 2 SZ) a žádost a připojené podklady posoudit, k čemuž potřebuje určitý časový prostor.

68. Žalobce po krajském soudu taktéž požadoval, aby se vyjádřil k tomu, zda měl žalovaný řízení o dodatečném povolení změny stavby zastavit poté, co do stanoveného data 18. 12. 2024 nebyly doloženy podklady žádosti. Žalovaný řízení nezastavil a k žádosti OZNŘ IV) Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 12 65 A 44/2025 jí stanovil novou lhůtu k doložení podkladů žádosti do 30. 4. 2025. Krajský soud k uvedenému konstatuje, že se touto otázkou nemůže v řízení na ochranu proti nečinnosti žalovaného zabývat. V tomto typu řízení se zkoumá pouze to, zda je žalovaný nečinný či nikoliv. Správnost procesního postupu lze zkoumat až v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému ve věci samé. Ze stejného důvodu nemůže krajský soud zkoumat, zda došlo k platnému prodloužení lhůty pro doplnění podkladů žádosti či zda došlo k řádnému prominutí zmeškání úkonu. Krajský soud v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu uloží v případě zjištěné nečinnosti žalovanému povinnosti vydat rozhodnutí, nemůže však sám určovat, jaké rozhodnutí má žalovaný vydat, tj. nemůže předjímat, jaké z možných ukončení správního řízení má žalovaný zvolit. Proto je naprosto nepřípadné, aby krajský soud v tomto typu soudního řízení zkoumal, zda mělo být správní řízení zastaveno či nikoliv.

69. Krajský soud závěrem dodává, že ověřil, jaký je aktuální stav řízení o dodatečném povolení stavby a byl žalovaný informován, že řízení je stále přerušeno z důvodu řešení předběžné otázky. Nečinnost žalovaného tak ke dni rozhodnutí krajského soudu trvá.

VII. Závěr a náklady řízení

70. S ohledem na shora uvedené krajský soud uzavírá, že žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění stavby byla shledána nedůvodnou, a že žaloba na ochranu proti nečinnosti v řízení o dodatečném povolení stavby byla shledána důvodnou. Žalovaný je v řízení o dodatečném povolení stavby nečinný, a proto mu podle § 81 odst. 2 s. ř. s. krajský soud uložil povinnost vydat o této žádosti rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

71. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

72. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.

73. Žalobce podal fakticky jednu žalobu, ovšem týkala se nečinnosti ve dvou správních řízení; šlo tudíž v podstatě o dva samostatné žalobní návrhy. Krajský soud posuzoval právo na náhradu nákladů řízení samostatně ve vztahu ke každému žalobnímu návrhu zvlášť. Krajský soud ve vztahu ke každé žalované nečinnosti zvlášť určil na základě principu úspěchu dílčí náhradu nákladů řízení tím, že náklady řízení vzniklé účastníkovi, jenž má podle tohoto principu právo na náhradu nákladů řízení, rozdělil na části připadající na jednotlivé věci.

74. Náklady řízení, která žalobci vznikly, jsou následující: Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 9 240 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 900 Kč (2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 10 140 Kč. Advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, resp. takovou skutečnost soudu neosvědčil. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Náklady řízení, které žalobci celkově vznikly, činí částku 14 140 Kč. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 13 65 A 44/2025 75. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odstranění stavby žalobce úspěšný nebyl, a proto v něm nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

76. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o dodatečném povolení stavby žalobce úspěšný byl. Žalovaný, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány polovinou vzniklých nákladů řízení, tj. částkou 7 070 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 7 070 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

77. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. platí, že osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 21. dubna 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.