65 A 46/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobců: a) J. P. bytem b) Ing. P. P. bytem oba zast. Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: Obec Dívčí Kopy se sídlem Dívčí Kopy 8, Nová Včelnice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2025, čj. KUJCK 114983/2025 OZZL/Hk, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 3. 11. 2025, čj. KUJCK 114983/2025 OZZL/Hk, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 11 766 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 11 766 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 3. 11. 2025, čj. KUJCK 114983/2025 OZZL/Hk (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušil rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec (dále jen „orgán ochrany přírody“) ze dne 13. 8. 2025, čj. OŽP/46878/25/JK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl vydán podle § 6 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), nesouhlas s registrací řady 4 ks javorů mléčů rostoucích na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X jako významného krajinného prvku (dále jen „VKP“), a žalovaný správní řízení v uvedené věci zastavil.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobci mají za to, že byla závažným způsobem porušena ustanovení o řízení před správním orgánem. Napadené rozhodnutí žalobci považují za nepřezkoumatelné. Správní orgány podle žalobců nevycházely z řádně zjištěného skutkového stavu a napadené rozhodnutí bylo tudíž vydané v rozporu s § 3 správního řádu. Žalobci namítají, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž § 68 odst. 3 správního řádu, neboť není řádně odůvodněno. Uvedené podle žalobců implikuje též porušení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť správní orgán nedbal řádně oprávněných zájmů žalobců. Žalovaný se podle žalobců nevypořádal ani s uplatněnými odvolacími námitkami.

3. Žalobci namítají, že žalovaný rozhodl, aniž by se zabýval obsahem odvolacích námitek. Tímto postupem podle žalobců žalovaný zcela ignoroval jejich argumentaci uvedenou v odvolání. Žalobci mají za to, že pokud žalovaný shledal procesní formu zahájení řízení jako vadnou, měla být tato vada zhojena tak, aby nedošlo k újmě na právech účastníků a na veřejném zájmu (ochraně přírody). Zastavením řízení žalovaný podle žalobců rezignoval na funkci odvolacího orgánu. Žalobci mají za to, že jim postupem žalovaného byla odepřena spravedlnost a byla jim odňata možnost nechat přezkoumat, zda předmětné stromy splňují zákonné znaky VKP či nikoliv.

4. Žalovaný podle žalobců porušil zásady ochrany dobré víry a oprávněných očekávání ve smyslu § 2 odst. 3 a 4 správního řádu a měl porušit zákaz překvapivých rozhodnutí. Žalobci poznamenávají, že s nimi bylo v průběhu celého řízení jednáno jako s účastníky řízení, na základě čehož činili procesní úkony (vynaložili nemalé prostředky na zajištění ochrany významné části přírody). Podle žalobců je tudíž nepřípustné, aby žalovaný přenášel důsledky procesního pochybení správního orgánu na účastníky řízení, neboť akceptováním podání jako žádosti byl vytvořen právní stav, kterému žalobci důvěřovali. Zastavení řízení a zrušení rozhodnutí je pro žalobce překvapivým rozhodnutím a projevem libovůle veřejné správy.

5. Žalobci dále namítají přepjatý formalismus a nezákonné hodnocení povahy řízení o registraci VKP. Závěr žalovaného, že se jedná výlučně o řízení z moci úřední a že podatelé podnětu nemají na registraci VKP právní nárok, je podle žalobců vadný a výklad zákona o ochraně přírody a krajiny provedený žalovaným považují za restriktivní. Žalobci uvádí, že předmětné stromy sami vysadili a že jsou vlastníky sousedního pozemku, a mají k nim tedy kvalifikovaný vztah. I kdyby bylo napadené rozhodnutí formálně v pořádku, je podle žalobců zjevně nespravedlivé. Žalobci poukazují na zásadu materiální pravdy, neboť při aplikaci této zásady mohou správní orgány odhlédnout od formalistického přístupu a zaměřit se na nalézání správných řešení. Žalobci namítají, že jim žalovaný napadeným rozhodnutím upřel jejich práva a rezignoval na správná a spravedlivá řešení. Ač registrace VKP po provedeném řízení a dokazování následně provedena nebyla, tak řízení bylo zahájeno a vedeno. Podle žalobců je zjevné, že řízení bylo zahájeno (na základě podnětu) a bylo orgánem ochrany přírody věcně vedeno, tudíž měl žalovaný vypořádat jejich odvolací námitky. Žalobci uvádí, že Ústavní soud ve své judikatuře několikrát konstatoval, že orgány veřejné správy a soudy nejsou vázány doslovným zněním zákona. K tomu žalobci odkázali na nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a nález sp. zn. 19/98. Ve věci tzv. přepjatého formalismu žalobci dále odkázali i na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS.

6. Žalobci dodávají, že i pokud bude přisvědčeno názoru, že se dané řízení zahajuje primárně ex offo, měly správní orgány povinnost posuzovat podání žalobců materiálně. Žalovaný měl podle žalobců povinnost v řízení pokračovat, pokud zjistil, že si stromy ochranu zaslouží. Argumentace žalovaného, který uvádí, že orgán ochrany přírody při nesouhlasu s registrací neměl řízení ani zahajovat, je podle žalobců absurdní, neboť vede k závěru, že se rozhoduje na základě předběžného a nepřezkoumatelného uvážení úředníka, nikoli na základě objektivního zjištění skutkového stavu věci v řízení.

7. Žalobci navrhují, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve konstatoval, že řízení o registraci VKP se vede z moci úřední, nezahajuje se na žádost, a tudíž nemá osoba podávající návrh na registraci VKP právní nárok. Žalobci navíc nejsou vlastníky předmětného pozemku a potažmo ani předmětných dřevin. Žalovaný dále uvádí, že návrh žalobců je pouze podnětem, a je tedy na úvaze orgánu ochrany přírody, zda shledá důvody pro vyhlášení VKP a zahájí řízení. Uvedené podle žalovaného přímo vyplývá i z § 6 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný poznamenává, že orgánu ochrany přírody nic nebrání v zahájení řízení o registraci VKP z moci úřední, ovšem účastníky by byli vlastníci předmětného pozemku, kde dotčené dřeviny rostou, nikoli žalobci, kteří k předmětnému pozemku nemají žádný právní vztah. Orgán ochrany přírody pojal řízení nesprávně jako návrhové, což plyne i z užitého § 44 odst. 1 správního řádu v oznámení o zahájení správního řízení.

9. Žalovaný zpochybnil i aktivní legitimaci žalobců k podání žaloby, neboť dle jeho názoru neměli být účastníky řízení ve věci registrace VKP, které není řízením návrhovým.

10. Z prvostupňového rozhodnutí podle žalovaného vyplývá, že sám orgán ochrany přírody o registraci VKP neuvažoval. Žalovaný dále popisuje, že dřeviny rostoucí mimo les požívají ochrany samy o sobě ve smyslu § 7 a § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, a není proto nutné každý strom registrovat jako VKP. Předmětné stromy navíc podle obou správních orgánů nemají vlastnosti, pro které by bylo nutné zvyšovat jejich ochranu.

11. K argumentaci žalobců proti zastavení řízení z důvodu nevhodné procesní formy zahájení řízení žalovaný uvádí, že nemůže svévolně „převést“ správní řízení nesprávně zahájené na základě domnělého návrhu na správní řízení vedené z moci úřední. Žalovaný navíc poznamenává, že ani jeden ze správních orgánů neshledal důvody pro registraci VKP. Žalobci podle žalovaného nemají k předmětným stromům žádný právní vztah a jejich vztah je pouze emotivní, což jim ovšem nedává oprávnění zasahovat do práv vlastníků předmětného pozemku. Skutečnost, že žalobci stromy sami vysadili, jim nezakládá k dotčeným stromům žádné právo, neboť se jejich vysazením staly součástí předmětného pozemku.

12. Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí není zjevně nespravedlivé, ale spíše že se žalobci snaží domoci jakýchsi práv k předmětnému pozemku, když dříve neuspěli v rámci dědických řízení.

IV. Podstatný obsah správního spisu

13. Orgán ochrany přírody obdržel dne 27. 6. 2025 návrh (podnět) žalobců k vyhlášení VKP ze dne 25. 6. 2025, v němž se uvádí, že jako spoluvlastníci pozemků parc. č. XB až XD v k. ú. X žádají o registraci řady 4 javorů mléčů na pozemku parc. č. XA v k. ú. X. Žalobci též žádali o přiznání postavení účastníků řízení.

14. Oznámením ze dne 1. 7. 2025 oznámil orgán ochrany přírody, že podle § 44 odst. 1 správního řádu bylo na základě podnětu žalobců zahájeno správní řízení o registraci VKP. V oznámení o zahájení řízení orgán ochrany přírody uvedl, že považuje za vhodné vzhledem k umístění dotčených dřevin (tj. na sousedícím pozemku) zařadit mezi účastníky předmětného řízení také oba navrhovatele (žalobce). Současně orgán ochrany přírody nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením na den 29. 7. 2025. Předmětné oznámení bylo vypraveno dne 2. 7. 2025 podle rozdělovníku žalobcům, manželům K. (vlastníci dotčeného pozemku a čtyř javorů mléčů, o jejichž registraci mělo jít) a obci Dívčí Kopy. K zahájení řízení se vyjádřili vlastníci předmětného pozemku a obec Dívčí Kopy, přičemž nikdo z nich nesouhlasil s registrací VKP. Dne 29. 7. 2025 se konalo místní šetření a byla pořízena fotodokumentace.

15. Orgán ochrany přírody následně vydal prvostupňové rozhodnutí. Orgán ochrany přírody shledal, že předmětné stromy nepředstavují krajinný prvek natolik významný, aby byl registrován. Kromě odborných důvodů přihlédl též ke skutečnosti, že zřízení zvláštní ochrany formou VKP není vhodné realizovat proti vůli spoluvlastníků pozemku. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobci podali včasné blanketní odvolání, které bylo následně na základě výzvy orgánu ochrany přírody doplněno. Žalovaný poté vydal napadené rozhodnutí, kterým prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil.

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona s. ř. s.).

17. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

18. Žaloba je důvodná.

19. Předně se konstatuje, že krajský soud nemá žádných pochyb o aktivní legitimaci žalobců podle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť byli účastníky prvostupňového i odvolacího řízení jako odvolatelé a o jejich odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, proti němuž mají plné právo se bránit správní žalobou, neboť tvrdí, že v důsledku jeho vydání byli zasaženi na svých veřejných subjektivních právech. Jestliže měl žalovaný za to, že žalobci neměli být ani účastníky prvostupňového řízení, mohl v odvolacím řízení přijmout tomu odpovídající řešení. V.A Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 20. Žalobci předně namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s obsahem odvolacích námitek žalobců a celkově dle žalobců není napadené rozhodnutí řádně odůvodněno.

21. Krajský soud poznamenává, že v otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na právní větu rozsudku ze dne 24. 6. 2010, čj. 9 As 66/2009-46, v níž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši (§ 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004).“ Z uvedeného vyplývá, že z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Krajský soud neshledal, že by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

22. V případě, kdy odvolací správní orgán dospěje k závěru, že je odvoláním napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, může podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu takové rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Správní orgán rozhodne v souladu s uvedeným ustanovením, pokud ve věci vůbec nemělo být rozhodnuto a rozhodnutí nemělo být vydáno. Z toho důvodu se současně celé řízení zastavuje. Jak ostatně také uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 4. 2011, čj. 3 Ads 24/2011-43, „uvedenou variantou rozhodnutí odvolacího orgánu [pozn. soudu – tj. dle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu] zákonodárce sleduje řešení takových případů, kdy odvolací orgán shledá, že napadené rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno a je tedy třeba je bez náhrady zrušit.“ 23. Krajský soud dále poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 14. 1. 2009, čj. 5 As 55/2008-87, konkrétně na právní větu uvedeného rozsudku, která zní následovně: „Dospěl-li žalovaný odvolací správní orgán k tomu, že nepostačí rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a vrátit s vytknutými vadami, které je třeba v novém řízení odstranit [§ 90 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004], ale naopak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemělo, resp. nemohlo být vůbec vydáno, a proto je třeba celé řízení bez dalšího ukončit [§ 90 odst. 1 písm. a) téhož zákona], byl povinen především náležitě odůvodnit i to, proč řízení zastavil, tedy proč nelze v této věci rozhodnutí vůbec vydat. Neučinil-li tak, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.“ Pokud tedy odvolací správní orgán učiní rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, je povinen přezkoumatelně odůvodnit úvahu vedoucí ke zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a zároveň uvést, proč řízení zastavil, resp. proč nebylo možné v dané věci rozhodnutí vůbec vydat.

24. Samotné právní posouzení věci žalovaným se nachází na str. 2 až 3 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že řízení o registraci VKP podle § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny je vždy zahajováno z moci úřední, přičemž záleží na úvaze správního orgánu, zda sám řízení z moci úřední zahájí, či nikoli. Žalovaný shledal, že řízení bylo od počátku vedené jako řízení o žádosti. V této souvislosti žalovaný poukázal na skutečnost, že orgán ochrany přírody považoval řízení za zahájené podle § 44 odst. 1 správního řádu, které upravuje zahájení správního řízení o žádosti. Žalovaný závěrem konstatoval, že na základě těchto skutečností shledal důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí bez náhrady a zastavení řízení.

25. Krajský soud konstatuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil svůj názor, proč považoval prvostupňové rozhodnutí za nezákonné, resp. z jakých důvodů nebylo možné v předmětné věci rozhodnutí vůbec vydat a bylo nutné, aby bylo rozhodnuto o zastavení daného řízení. Napadené rozhodnutí netrpí vadou, pro kterou by se jednalo o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jelikož bylo napadeným rozhodnutím shledáno, že prvostupňové rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno, neboť bylo dané řízení zahájeno nesprávně na základě žádosti, ač jde výlučně o řízení vedené z moci úřední, nebyl žalovaný ani povinen zabývat se věcně odvolacími námitkami žalobců, neboť by to bylo z hlediska jeho procesního náhledu na věc naprosto nadbytečné. Krajský soud neshledal, že by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Krajský soud podotýká, že v tuto chvíli ještě nehodnotí správnost závěrů žalovaného a jeho procesního postupu. V.B Námitka nesprávného hodnocení povahy řízení 26. Žalobci namítají, že žalovaný vykládá zákon o ochraně přírody a krajiny příliš restriktivně, pokud došel k závěru, že je řízení o registraci VKP výlučně řízením zahajovaným z moci úřední. Tato námitka důvodná není.

27. Z komentářové literatury se podává, že „řízení o registraci významných krajinných prvků zahajuje příslušný orgán ochrany přírody z moci úřední, a to buď z vlastního podnětu, nebo na základě podnětu jiných osob. V praxi může jít typicky o vlastníka dotčeného pozemku, spolek, Agenturu apod. Řízení je zahájeno oznámením o zahájení řízení.“ (VOMÁČKA, Vojtěch. § 6 [Registrace významných krajinných prvků]. In: VOMÁČKA, Vojtěch, KNOTEK, Jaroslav, KONEČNÁ, Michaela, HANÁK, Jakub, DIENSTBIER, Filip, PRŮCHOVÁ, Ivana. Zákon o ochraně přírody a krajiny. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018. Dostupné na beck-online.cz.)

28. Jelikož se jedná o správní řízení, které je vždy zahajováno z moci úřední, nelze zahájit takové řízení podáním žádosti podle § 44 správního řádu. Potud krajský soud souhlasí s právními závěry žalovaného. Nicméně nelze než konstatovat, že žalovaný skutečně postupoval formalisticky, neboť neposoudil celou věc s ohledem na obsah správního spisu a s ohledem na celkový postup orgánu ochrany přírody, jak bude vyloženo dále. V.C Těžká procesní vada v postupu žalovaného 29. Žalobci v rámci podané žaloby namítají, že v dobré víře činili úkony jako plnohodnotní účastníci řízení, a mají za to, že pokud bylo řízení vedeno (ať už jako návrhové či ex offo), nemohl jej žalovaný skončit zrušením rozhodnutí a zastavením řízení.

30. Jak již bylo uvedeno shora, řízení o registraci VKP podle § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny je zahajováno příslušným orgánem ochrany přírody výlučně z moci úřední (z vlastního podnětu nebo na základě podnětu jiných osob), nikoli na základě žádosti.

31. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobci podali „Návrh (podnět) k vyhlášení významného krajinného prvku“ ze dne 25. 6. 2025, v němž popsali, o co se má jednat, popsali důvody svého návrhu (podnětu) a požádali, aby jim bylo přiznáno postavení účastníků řízení. Tento návrh (podnět) byl orgánu ochrany přírody doručen dne 27. 6. 2025.

32. Orgán ochrany přírody vydal dne 1. 7. 2025 oznámení o zahájení řízení, které vypravil dne 2. 7. 2025 všem známým účastníkům řízení (viz rozdělovník), mezi něž výslovně zařadil i oba navrhovatele. V oznámení je výslovně uvedeno, že bylo na základě podnětu žalobců zahájeno řízení o registraci VKP. Toto oznámení o zahájení řízení obsahuje odkaz na § 44 odst. 1 správního řízení, který upravuje zahájení řízení na základě žádosti, nicméně v oznámení se všude výslovně hovoří o podnětu k zahájení řízení, nikoliv o žádosti. Dále se v oznámení uvádí, že vzhledem k umístění dotčených dřevin (sousedící pozemek) se orgán ochrany přírody domnívá, že je vhodné oba navrhovatele zařadit mezi účastníky řízení.

33. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí dále plyne, že řízení o registraci VKP bylo zahájeno dne 1. 7. 2025 na základě podnětu žalobců ze dne 25. 6. 2025.

34. Podle § 44 odst. 1 správního řádu platí, že řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení (dále jen „žádost“), došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

35. Podle § 46 odst. 1 správního řádu platí, že řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

36. Krajský soud z uvedeného zhodnotil, že z obsahu správního spisu i z postupu orgánu ochrany přírody je jednoznačné, že tento orgán postupoval od samého počátku z úřední povinnosti. S podáním žalobců nakládal jako s podnětem. Řízení zahájil oznámením ze dne 1. 7. 2025, které splňovalo náležitosti § 46 odst. 1 správního řádu. Orgán ochrany přírody v zahájeném řízení stanovil okruh účastníků řízení (provedl vlastní uvážení o tom, proč žalobce přibral jako účastníky řízení), prověřil důvody podaného podnětu, provedl z moci úřední místní šetření a následně vydal rozhodnutí, kterým s registrací VKP nesouhlasil. V prvostupňovém rozhodnutí se jednoznačně uvádí, že řízení bylo zahájeno oznámením ze dne 1. 7. 2025 na základě podnětu žalobců. Kdyby orgán ochrany přírody měl řízení za zahájené na základě žádosti ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu, pak by uvedl, že řízení bylo zahájeno dnem 27. 6. 2025, kdy mu došla žádost. S žalobci by bez dalšího jednal jako s účastníky řízení na základě toho, že podali žádost. Ostatní účastníky by pak orgán ochrany přírody vyrozuměl postupem podle § 47 odst. 1 správního řádu. V daném případě byli všichni účastníci řízení informování o zahájení řízení již oznámením o zahájení řízení, které bylo zjevně vydáváno podle § 46 odst. 1 správního řádu, byť byl paragraf uveden mylně jako § 44 odst. 1 správního řádu.

37. Krajský soud zhodnotil, že z ničeho kromě mylně uvedeného § 44 odst. 1 správního řádu neplyne, že by se jednalo o řízení zahájené na žádost. Naopak ze všeho, co se v řízení událo, plyne, že orgán ochrany přírody postupoval z moci úřední a řízení o registraci VKP zahájil ex offo, byť mylně uvedl § 44 odst. 1 správního řádu. Takto jeden špatně uvedený paragraf však nemůže ve svém celku znamenat, že řízení nebylo zahájeno z moci úřední. Dle názoru krajského soudu se jednalo o prostou chybu v psaní, která neměla žádný vliv na to, že s podáním žalobců bylo orgánem ochrany přírody naloženo jako s podnětem, na základě kterého bylo následně zahájeno řízení z moci úřední. Postup z moci úřední je patrný i z toho, jak orgán ochrany přírody přistupoval k žalobcům, neboť s nimi automaticky nejednal jako s účastníky řízení, kteří by řízení iniciovali podáním žádosti, nýbrž provedl vlastní úvahu o jejich účastenství a do řízení zahájeného z moci úřední je jako účastníky přibral.

38. Argument žalovaného, že tento typ řízení se z moci úřední zahajuje pouze, pokud orgán ochrany přírody má poznatky k tomu, že registraci VKP pravděpodobně provede, sice může být validní, nicméně nelze na něm samotném stavět závěr o nezákonnosti celého vedeného řízení a o nutnosti řízení zastavit s tím, že vůbec být vedeno nemělo a vydané rozhodnutí zrušit s tím, že nemělo být vůbec vydáno. Z dikce § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny sice vyplývá, že se počítá především s variantou vydávání pozitivních rozhodnutí o registraci VKP (viz § 6 odst. 1 a 2: Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku vydává orgán ochrany přírody. V rozhodnutí podle odstavce 1 se kromě náležitostí stanovených obecnými předpisy o správním řízení vždy uvede vymezení významného krajinného prvku a poučení o právních následcích registrace). Nelze z toho však dovozovat, že by nebylo možné nikdy vést řízení o registraci VKP, jehož výsledkem bude rozhodnutí negativní.

39. Orgán ochrany přírody v nyní projednávané věci řízení zahájil z moci úřední na základě podnětu, celé řízení z moci úřední vedl (prováděl úřední úkony, např. místní šetření) a toto řízení řádně skončil vydáním rozhodnutí o nesouhlasu s registrací VKP. Takový postup orgánu ochrany přírody je zcela souladný se správním řádem, neboť řízení zahájené z moci úřední bylo po provedeném procesním postupu řádně skončeno rozhodnutím, byť negativním. Na takovém postupu není ničeho nezákonného a rozhodně zde není dán žádný zákonný důvod pro postup žalovaného podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu. Z ničeho totiž neplyne, že dané řízení nemělo být zahájeno, nemělo být vedeno a že rozhodnutí vůbec nemělo být vydáváno. Řízení bylo v souladu s § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno z moci úřední na základě uvážení správního orgánu. Takto jednou zahájené řízení muselo být vedeno a také muselo být skončeno. Orgán ochrany přírody po obdržení podnětu provedl úvahu nad jeho obsahem a rozhodl se na základě podnětu řízení zahájit a hodlal v rámci zahájeného řízení prověřit důvody pro možnou registraci VKP. Na tomto postupu není ničeho závadného. Z žádného zákonného ustanovení (správního řádu ani zákona o ochraně přírody a krajiny) nevyplývá, že by nemohlo být zahájeno řízení z moci úřední, jestliže není předem jisté, že v něm bude vydáno pozitivní rozhodnutí (tj. o registraci VKP). V daném případě se řízení z moci úřední vedlo proto, aby bylo zjištěno splnění či nesplnění zákonných podmínek pro registraci VKP.

40. Žalovaný tudíž pochybil, pokud postupoval podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť pro takový postup nebyl v odvolacím řízení žádný zákonný důvod. Správní řízení v prvním stupni bylo zahájeno z moci úřední a jako takové muselo být dále vedeno a skončeno vydáním rozhodnutí, k čemuž také došlo. Krajský soud nezjistil žádný důvod, který by ospravedlňoval postup podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, tj. nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by prvostupňové rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno a pročež by mělo být bez náhrady zrušeno a řízení zastaveno. Žalovaný se tudíž dopustil těžké procesní vady, která měla vliv na zákonnost jeho postupu a napadeného rozhodnutí. Z uvedeného důvodu proto krajský soud zrušil napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

41. V dalším řízení bude žalovaný vycházet z toho, že řízení o registraci VKP bylo zahájeno z moci úřední na základě podnětu žalobců, kteří byli zařazeni mezi účastníky řízení na základě uvážení orgánu ochrany přírody (viz oznámení o zahájení řízení ze dne 1. 7. 2025). Podaným odvoláním žalobců se bude žalovaný povinen znovu zabývat, přičemž krajský soud v tuto chvíli jakkoli nepředjímá způsob, jakým žalovaný s podaným odvoláním naloží.

VI. Závěr a náklady řízení

42. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dopustil v řízení procesní vady, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a odměnou advokáta.

44. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 2 x 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) - 2 úkony v plné výši za první zastupovanou osobu (4 620 Kč za úkon) a 2 úkony ve snížené výši o 20 % za druhou zastupovanou osobu (3 696 Kč za úkon), celkem v částce 16 632 Kč [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 900 Kč (2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 17 532 Kč. Advokát není plátcem DPH, resp. takovou skutečnost soudu neosvědčil. Celkem jde tedy o částku 17 532 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení činí 23 532 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení rozdělil krajský soud dvěma a samostatnými výroky uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 11 766 Kč a žalobci b) částku 11 766 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

45. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2025, platilo, že osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil. Z důvodu zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 29. července 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: G. K.