65 A 8/2024

Rubrum

č. j. 65 A 8/2024- 155 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: Z.S. bytem zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, Čimelice proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 193/26, České Budějovice o žalobě na určení, že postup žalovaného, spočívající v kategorizaci věcí [bez příslušného oprávnění a s odlišným závěrem oproti rozhodnutím Okresního soudu v Písku (usnesení ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547)], byl Za správnost vyhotovení: M. J. 2 65 A 8/2024 nezákonný, a že žalovaným provedená kategorizace (vč. kategorizace věcí pod kategorii zbraní C-I) byla nezákonná, o žalobě na určení, že postup, kterým žalovaný zadržel žalobci věci, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usneseními ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547), byl nezákonný, a o určení, že zadržování vyjmenovaných věcí (viz bod 11 žaloby) žalovaným od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025 bylo nezákonné, takto:

Výrok

I. Žaloba na určení nezákonnosti postupu žalovaného, spočívajícího v kategorizaci věcí [bez příslušného oprávnění a s odlišným závěrem oproti rozhodnutím Okresního soudu v Písku (usnesení ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547)], a na určení nezákonnosti žalovaným provedené kategorizace (vč. kategorizace věcí pod kategorii zbraní C-I), se odmítá.

II. Ve vztahu k výroku I. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Určuje se, že postup žalovaného spočívající v zadržení těchto zbraní: - 1 kus kompletní vojenská holandská karabina zn. Mannlicher, vzor 1985, No 3, ráže 6,5x54R Mannlicher, výrobní číslo hlavně a pouzdra závěru 3445J, výrobní číslo závěru 3381, - 1 kus kompletní vojenská opakovací puška italské výroby zn. Mannlicher – Carcano M 91, ráže 6,5x52 Carcano, výrobní číslo SG6659, - 1 kus nekompletní vojenská palná kulová plně samočinná zbraň – útočná puška německé provenience Stg. 44, ráže 7,92 mm Mauser Kurz, nezjištěného výrobního čísla s novým neoriginálním kovovým předpažbím a neoriginální dřevěnou pažbou ve stavu neschopném střelby, - 1 kus částečně znehodnocená vojenská palná plně samočinná zbraň – samopal italské provenience Beretta, model 1938A, ráže 9 mm Luger, výrobní číslo 137745, kdy znehodnocující úpravy neodpovídají úpravám ve smyslu vyhlášky MPO č. 371/2002 Sb., neschopná střelby, - 1 kus neúplný nefunkční systém samopalu italské výroby značky Beretta, vzor 38/42, ráže 9 mm Parabellum (9x19), výrobní číslo CN 7176, neschopný střelby, - 1 kus vojenská palná dlouhá kulová zbraň opakovací karabina rakouské (rakouskouherské) provenience, výrobce Steyr – Mannlicher, model 1895, ráže 8 mm Mannlicher, výrobní číslo 8606F, na zásobníkové šachtě výrobní číslo 2288 s neoriginální povrchovou úpravou, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus vojenské palná dlouhá kulová zbraň – opakovací karabina ruské provenience, vzor 1938, ráže 7,62 mm Mosin, výrobní číslo NT708/12870, na Za správnost vyhotovení: M. J. 3 65 A 8/2024 závěru R14608, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus vojenská palná dlouhá kulová zbraň – opakovací puška německé provenience Mauser vzor 98k, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo 942a, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus nekompletní vojenská palná dlouhá kulová zbraň – opakovací puška holandské provenience Steyr Mannlicher, model 1895, ráže 6,5 mm, výrobní číslo 8326CC, neschopná střelby, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole německé (nacistické) provenience Sauer&Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, výrobního čísla rámu 469564, výrobní číslo závěru 564, s hrozící havárií zbraně při střelbě v podobě roztržení hlavně, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí pistole německé provenience Sauer&Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, výrobní číslo 475616 s jedním typově příslušným, funkčním, prázdným zásobníkem, schopna střelby s hrozící havárií zbraně – roztržení hlavně, - 1 kus nekompletní s upravenou hlavní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň samonabíjecí pistole rakouské (rakousko-uherské) provenience Steyr vzor 1912, ráže 9 mm Steyr, výrobní číslo 8667k, neschopná střelby, - 1 kus hlaveň příslušná k samopalu sovětské provenience systému Špagin, vzor 1941, první i druhé modifikace, ráže 7, 62 Tokarev, bez výrobního čísla, schopná střelby s rizikem roztržení, - 1 kus kompletní závěr německého kulometu MG 34, bez výrobního čísla, schopný střelby, - 1 kus upravená hlaveň německého samopalu MP 38, MP 38/40 nebo MP 40, ráže 9 mm Parabellum, bez výrobního čísla, schopna střelby s hrozbou havárie hlavně, - 1 kus hlaveň s uzamykacím blokem příslušný k německému kulometu MG 34, ráže 7,92 mm Mauser, bez výrobního čísla, schopná střelby po vsazení do příslušného systému zbraně, - 1 kus sestava hlavních částí – hlavně a pouzdra závěru vojenské palné dlouhé kulové opakovací zbraně – opakovací krátké pušky tuzemské provenience ČZ vzor 33, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo 2938, neschopná střelby, - 1 kus sestava hlavních částí – hlavně a pouzdra závěru a závěru vojenské palné dlouhé kulové opakovací zbraně – opakovací pušky polské provenience, systém Mosin, vzor 1891, ráže 7,62 mm Mosin, výrobní číslo KC21353, neschopná střelby, Za správnost vyhotovení: M. J. 4 65 A 8/2024 - 1 kus nekompletní, nefunkční válcový otočný odsuvný závěr systému Mauser příslušný k tuzemské vojenské opakovací pušce vzor 24, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo F5 9571 nebo E5 9271, neschopný střelby, - 1 kus nekompletní, nefunkční přímotažný závěr systému Mannlicher 1895, bez výrobního čísla, pro ráži 8 mm, neschopný střelby, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká opakovací zbraň - 6-ti ranový revolver belgické provenience, pravděpodobně kopie francouzského revolveru tipu „Saint Etienne”, model 1873, cal. 380 C. F, výrobní číslo 1164, schopná střelby s hrozící havárií zbraně, - 1 kus nekompletní funkční střelná palná krátká kulová samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole německé provenience Mauser, WTP, model I, ráže 6,35 mm Browning, výrobní číslo 141157 včetně jednoho typové příslušného zásobníku, schopná střelby, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, výrobní číslo 171385, neschopná střelby, - 1 kus nekompletní systém střelné palné brokové dlouhé víceranové lovecké zbraně – brokovnice – dvojka sovětské provenience, systému LANCASTER, nezjištěného vzoru, brokové ráže 16/16, neschopný střelby, - 1 kus hlaveň příslušná k samonabíjecí pistoli tuzemské provenience CZ, vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, - 2 kusy kompletní hlaveň příslušná k samonabíjecí pistoli maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, - 1 kus sestava nosiče závorníku se závorníkem příslušná k samonabíjecí pistoli maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, - 1 kus broková hlaveň s uzamykačem, která je příslušná k samonabíjecí brokovnici belgické provenience Browning, model AUTO 5, brokové ráže 16/65, výrobní číslo 76583, schopná střelby s hrozící havárií zbraně, - 1 kus palná dlouhá lovecká broková zbraň – opakovací brokovnice provenience USA Remington Wingmaster, model 870, ráže 12, výrobní číslo V878884, schopná střelby s vysokým rizikem nestandartního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus palná dlouhá lovecká broková zbraň – jednoranná brokovnice ruské provenience, výrobce IŽ, model 34B, ráže 20, výrobní číslo B72697, schopná střelby, - 1 kus palná krátká kulová opakovací zbraň – převodovka – perkusní revolver nezjištěné provenience, ráže .36, výrobní číslo 223786/45011, schopná střelby, Za správnost vyhotovení: M. J. 5 65 A 8/2024 - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká opakovací zbraň - 6-ti ranová pravděpodobně funkční replika perkusního revolveru Colt, model Walker 1847, ca/. 44, výrobní číslo rámu 9135, výrobní číslo revolverového válce 6746, schopný střelby, - 1 kus sestava hlavních částí zbraní – hlaveň malorážkové pušky Brno model l, ráže 22 Long Rifle, pouzdra závěru opakovací malorážky CZ 452-2E ZKM, bez výrobního čísla a závěru typově příslušného pro malorážkové pušky Brno model 1-5 ZKM, neschopná střelby, - 1 kus kompletní válcový otočný odsuvný závěr systému Mauser pro okrajový zápal, výrobní číslo 20695, schopný střelby, - 1 kus nekompletní přímotažný závěr systému Mannlicher 1895, bez výrobního čísla, pro ráži 8 mm, neschopný střelby, - 1 kus holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnice modelová řady ZKK 600, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 1 kus holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnice modelové řady ZKK 602, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 1 kus holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnici modelové řady CZ 550, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 2 kusy holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnici modelové řady CZ 527, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 1 kus nekompletní hlaveň cal. 36, výrobní číslo, výrobní číslo 45149, příslušná k perkusnímu revolveru systému Colt, neschopná střelby, - č. poř. 7 - stopa č. 7 (č. listu 611 spisu) - dlouhá střelná zbraň s hnědou pažbou (samopal), nezj. zn. v.č. 31405, délka 86 cm, - č. poř. 39 - stopa 39 - části zbraní, a to konkrétně: - stopa č. 39/10 (č. listu 101 spisu) -nekompletní válcový otočný odsuvný závěr systému holandský Mannlicher, - stopa č. 39/16 (č. listu 104 spisu) - pouzdro závěru opakovací pušky modelové řady CZ 550 Magnum, dne 27. 8. 2024, byl nezákonný, a že jejich zadržování žalovaným od 27. 8. 2024 do 4. 4. 2025 bylo nezákonné.

IV. Žaloba se v části domáhající se určení nezákonnosti zadržování zbraní vymezených ve výroku III. tohoto rozsudku žalovaným od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024, zamítá.

V. Žaloba se v části domáhající se určení nezákonnosti zadržení hlavně z dlouhé střelné zbraně, výrobce KRUPP, stříbrné kovové barvy, výrobní číslo 16933, žalovaným a jejího zadržování žalovaným od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025 zamítá.

VI. Žaloba se v části domáhající se určení nezákonnosti zadržení stopy č. 4 - položka 2 (č. listu 611 spisu) - hlaveň se spouštěcím mechanismem a závěrem zn. Erfurt model 1890, v. č. 7671, délka 25 cm, žalovaným a jejího zadržování žalovaným od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025 zamítá. Za správnost vyhotovení: M. J. 6 65 A 8/2024

VII. Určuje se, že postup žalovaného spočívající v zadržení stopy č. 39/20 (č. listu 106 p. v. spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, a stopy č. 39/21 (č. listu 107 spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, dne 27. 8. 2024, byl nezákonný, a že jejich zadržování žalovaným od 27. 8. 2024 do 14. 2. 2025 bylo nezákonné.

VIII. Žaloba se v části domáhající se určení nezákonnosti zadržování stopy č. 39/20 (č. listu 106 p. v. spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, a stopy č. 39/21 (č. listu 107 spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, žalovaným od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024 a od 15. 2. 2025 do 4. 4. 2025, zamítá.

IX. Ve vztahu k výrokům III. až VIII. je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 46 368,53 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2024 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba byla jako zápůrčí podána na ochranu proti trvajícím nezákonným zásahům; v průběhu řízení byla změněna na žalobu na určení, že zásahy žalovaného byly nezákonnými.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě předestřel, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, v rámci něhož byly zajištěny movité věci. O části těchto movitých věcí bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 4. 2023, čj. 8 T 85/2017-1453, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 11. 2023, čj. 14 To 134/2023- 1503, tak, že byl vysloven trest propadnutí věcí. O zbylé části věcí bylo rozhodnuto usneseními Okresního soudu v Písku ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547 (dále jen „usnesení trestního soudu“), tak, že se vrací žalobci. Veškerá tato rozhodnutí byla učiněna na základě posudku znalce doc. Skoupého.

3. V dubnu 2024 proběhla neformální komunikace zástupce žalobce s Policií ČR, Národní centrálou proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě SKPV (dále jen „NCTEKK“), která nevedla k dohodě o vrácení věcí. Žalobce si na postup žalovaného stěžoval v rámci Policie ČR. Po stížnostech došlo k tomu, že žalobci byla policejním orgánem vydána veškerá pyrotechnika. Následně přípisem NCTEKK ze dne 14. 8. 2024 bylo žalobci sděleno, že zbytek věcí (většinou zbraní) bude žalobci vrácen žalovaným a že byl dán žalovanému pokyn, jakým způsobem mají být zbraně vráceny. Konkrétně bylo upozorněno na dvě zbraně (výrobní číslo 2440a a 191647), které byly kategorizovány jako střelné zbraně kategorie B. Žalobce dále konstatuje, že mu žalovaným byla následně vrácena pouze část věcí. Zbytek žalovaný odmítl vydat s tím, že jde o zbraně jiné kategorie. Toto Za správnost vyhotovení: M. J. 7 65 A 8/2024 posouzení si žalovaný provedl naprosto samovolně a bez ohledu na obsah usnesení trestního soudu o vrácení věcí a znalecký posudek doc. Skoupého. Žalovaný navíc doposud žalobci nesdělil, jak jednotlivé položky posuzuje a z jakých důvodů odmítá tyto věci žalobci vydat. Žalobce si vyžádal přípis ze dne 13. 8. 2024, který zaslala NCTEKK žalovanému s příkazem k vrácení předmětných zbraní. Žalobce uvádí, že z tohoto přípisu, který mu byl doručen dne 18. 11. 2024 vyplývá, že žalovaný je v postavení správního orgánu, a nikoliv orgánu policejního.

4. Dne 27. 8. 2024 (žalobce nesprávně uvádí den 26. 8. 2024) proběhlo protokolární vrácení části věcí. Podle tvrzení žalobce si tohoto dne žalovaný sám posoudil kategorie věcí a vydal pouze část věcí. Taková změna kategorizace je podle žalobce rozporná se zákonem. K tomuto postupu není podle žalobce žalovaný oprávněn a toto posouzení je i věcně v rozporu se zákonem, se soudními rozhodnutími (o vrácení věcí) a s příkazem k vrácení věcí ze dne 13. 8. 2024 (tam byly jako problematické vyhodnoceny pouze dvě položky). Žalobce uvedl v žalobě konkrétní příklady.

5. Žalobce uvádí, že žalovanému nepřísluší kategorizovat zbraně ani jednotlivé části zbraní. Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), takovou pravomoc nikde nestanoví. Žalobce připomíná, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Zákon o zbraních ani žádný jiný zákon nedává žalovanému právo přezkoumávat rozhodnutí trestního soudu. Takový postup je podle žalobce nezákonný.

6. Žalobce konstatuje, že žalovaný postupuje arogantně a nerespektuje absolutně nic, ani zákon, ani soudní rozhodnutí ani stanovisko jiného policejního orgánu (jako orgánu činného v trestním řízení). Žalovaný bezdůvodně zadržuje žalobci věci, které je povinen vydat. Žalobce navíc ani neví, jak a co žalovaný kategorizuje, neboť od něj doposud neobdržel jediný seznam toho, co je žalovaný a za jakých podmínek připraven vrátit a jak si jednotlivé položky kategorizoval. Podle žalobce jsou všechny zbylé nevydané věci podle posudku doc. Skoupého zbraněmi kategorie D, které může vlastnit jakákoliv fyzická osoba starší 18 let a není k nim třeba žádná registrace či ohlášení.

7. Žalobce uzavírá, že nevydané věci jsou mu zadržovány v rozporu se zákonem již od 7. 2. 2024 a od 10. 4. 2024, kdy nabyla právní moci obě usnesení trestního soudu o vrácení věcí. Žalovaný již zcela úmyslně zasahuje do práv žalobce na nedotknutelnost vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

8. Žalobce proto navrhl krajskému soudu, aby určil, že postup žalovaného spočívající v kategorizaci bez příslušného oprávnění a v odlišné kategorizaci věcí oproti usnesením trestního soudu o vrácení věcí spolu s určováním podmínek pro vydání věcí je nezákonný. Dále má krajský soud určit, že postup, kterým žalovaný zadržuje žalobci věci v rozporu s usneseními trestního soudu, je nezákonný. Krajský soud má žalovanému přikázat, aby se zdržel svévolné kategorizace věcí. Dále má žalovanému zakázat, aby nadále zadržoval žalobcovy věci a přikázat mu, aby je vydal, neboť o tom bylo rozhodnuto usneseními trestního soudu. Za správnost vyhotovení: M. J. 8 65 A 8/2024 9. Krajský soud doplňuje, že žalobce byl usnesením ze dne 16. 12. 2024, čj. 65 A 8/2024-11, vyzván k doplnění žaloby o uvedení toho, kdy se o jednotlivých nezákonných zásazích dozvěděl a o uvedení výčtu konkrétních zbraní a jiných věcí, jejichž vydání se po žalovaném domáhá a ve vztahu k nimž požaduje, aby se žalovaný zdržel svévolné kategorizace.

10. Na to žalobce reagoval sdělením, že se o nezákonném jednání správního orgánu dozvěděl dne 18. 11. 2024 prostřednictvím přípisu ze dne 13. 8. 2024, který mu žalovaný na jeho žádost zaslal. Právě tehdy se dozvěděl o tom, že žalovaný je v postavení správního orgánu, a nikoliv orgánu policejního a tehdy se tudíž dozvěděl o nezákonném zásahu správního orgánu. Nezákonný zásah je podle žalobce trvající, neboť bude trvat až do doby, než žalovaný vrátí všechny věci. Žalobce má za to, že žalobu podal včas jak z hlediska lhůty subjektivní, tak i objektivní.

11. Žalobce dále vymezil, že jsou mu ke dni 1. 1. 2025 zadržovány následující věci: - 1 kus kompletní vojenská holandská karabina zn. Mannlicher, vzor 1985, No 3, ráže 6,5x54R Mannlicher, výrobní číslo hlavně a pouzdra závěru 3445J, výrobní číslo závěru 3381, - 1 kus kompletní vojenská opakovací puška italské výroby zn. Mannlicher – Carcano M 91, ráže 6,5x52 Carcano, výrobní číslo SG6659, - 1 kus hlaveň z dlouhé střelné zbraně, výrobce KRUPP, stříbrné kovové barvy, výrobní číslo 16933, - 1 kus nekompletní vojenská palná kulová plně samočinná zbraň – útočná puška německé provenience Stg. 44, ráže 7,92 mm Mauser Kurz, nezjištěného výrobního čísla s novým neoriginálním kovovým předpažbím a neoriginální dřevěnou pažbou ve stavu neschopném střelby, - 1 kus částečně znehodnocená vojenská palná plně samočinná zbraň – samopal italské provenience Beretta, model 1938A, ráže 9 mm Luger, výrobní číslo 137745, kdy znehodnocující úpravy neodpovídají úpravám ve smyslu vyhlášky MPO č. 371/2002 Sb., neschopná střelby, - 1 kus neúplný nefunkční systém samopalu italské výroby značky Beretta, vzor 38/42, ráže 9 mm Parabellum (9x19), výrobní číslo CN 7176, neschopný střelby, - 1 kus vojenská palná dlouhá kulová zbraň opakovací karabina rakouské (rakouskouherské) provenience, výrobce Steyr – Mannlicher, model 1895, ráže 8 mm Mannlicher, výrobní číslo 8606F, na zásobníkové šachtě výrobní číslo 2288 s neoriginální povrchovou úpravou, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus vojenské palná dlouhá kulová zbraň – opakovací karabina ruské provenience, vzor 1938, ráže 7,62 mm Mosin, výrobní číslo NT708/12870, na závěru R14608, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus vojenská palná dlouhá kulová zbraň – opakovací puška německé provenience Mauser vzor 98k, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo 942a, schopná střelby s vysokým rizikem nestandardního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, Za správnost vyhotovení: M. J. 9 65 A 8/2024 - 1 kus nekompletní vojenská palná dlouhá kulová zbraň – opakovací puška holandské provenience Steyr Mannlicher, model 1895, ráže 6,5 mm, výrobní číslo 8326CC, neschopná střelby, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole německé (nacistické) provenience Sauer&Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, výrobního čísla rámu 469564, výrobní číslo závěru 564, s hrozící havárií zbraně při střelbě v podobě roztržení hlavně, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí pistole německé provenience Sauer&Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, výrobní číslo 475616 s jedním typově příslušným, funkčním, prázdným zásobníkem, schopna střelby s hrozící havárií zbraně – roztržení hlavně, - 1 kus nekompletní s upravenou hlavní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň samonabíjecí pistole rakouské (rakousko-uherské) provenience Steyr vzor 1912, ráže 9 mm Steyr, výrobní číslo 8667k, neschopná střelby, - 1 kus hlaveň příslušná k samopalu sovětské provenience systému Špagin, vzor 1941, první i druhé modifikace, ráže 7, 62 Tokarev, bez výrobního čísla, schopná střelby s rizikem roztržení, - 1 kus kompletní závěr německého kulometu MG 34, bez výrobního čísla, schopný střelby, - 1 kus upravená hlaveň německého samopalu MP 38, MP 38/40 nebo MP 40, ráže 9 mm Parabellum, bez výrobního čísla, schopna střelby s hrozbou havárie hlavně, - 1 kus hlaveň s uzamykacím blokem příslušný k německému kulometu MG 34, ráže 7,92 mm Mauser, bez výrobního čísla, schopná střelby po vsazení do příslušného systému zbraně, - 1 kus sestava hlavních částí – hlavně a pouzdra závěru vojenské palné dlouhé kulové opakovací zbraně – opakovací krátké pušky tuzemské provenience ČZ vzor 33, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo 2938, neschopná střelby, - 1 kus sestava hlavních částí – hlavně a pouzdra závěru a závěru vojenské palné dlouhé kulové opakovací zbraně – opakovací pušky polské provenience, systém Mosin, vzor 1891, ráže 7,62 mm Mosin, výrobní číslo KC21353, neschopná střelby, - 1 kus nekompletní, nefunkční válcový otočný odsuvný závěr systému Mauser příslušný k tuzemské vojenské opakovací pušce vzor 24, ráže 7,92 mm Mauser, výrobní číslo F5 9571 nebo E5 9271, neschopný střelby, - 1 kus nekompletní, nefunkční přímotažný závěr systému Mannlicher 1895, bez výrobního čísla, pro ráži 8 mm, neschopný střelby, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká opakovací zbraň - 6-ti ranový revolver belgické provenience, pravděpodobně kopie francouzského revolveru tipu „Saint Etienne”, model 1873, cal. 380 C. F, výrobní číslo 1164, schopná střelby s hrozící havárií zbraně, - 1 kus nekompletní funkční střelná palná krátká kulová samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole německé provenience Mauser, WTP, model I, ráže 6,35 mm Browning, výrobní číslo 141157 včetně jednoho typové příslušného zásobníku, schopná střelby, Za správnost vyhotovení: M. J. 10 65 A 8/2024 - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká samonabíjecí zbraň – samonabíjecí pistole maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, výrobní číslo 171385, neschopná střelby, - 1 kus nekompletní systém střelné palné brokové dlouhé víceranové lovecké zbraně – brokovnice – dvojka sovětské provenience, systému LANCASTER, nezjištěného vzoru, brokové ráže 16/16, neschopný střelby, - 1 kus hlaveň příslušná k samonabíjecí pistoli tuzemské provenience CZ, vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, - 2 kusy kompletní hlaveň příslušná k samonabíjecí pistoli maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, - 1 kus sestava nosiče závorníku se závorníkem příslušná k samonabíjecí pistoli maďarské provenience Frommer, model Stop, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, neschopná střelby, - 1 kus broková hlaveň s uzamykačem, která je příslušná k samonabíjecí brokovnici belgické provenience Browning, model AUTO 5, brokové ráže 16/65, výrobní číslo 76583, schopná střelby s hrozící havárií zbraně, - 1 kus palná dlouhá lovecká broková zbraň – opakovací brokovnice provenience USA Remington Wingmaster, model 870, ráže 12, výrobní číslo V878884, schopná střelby s vysokým rizikem nestandartního průběhu střelby nebo destrukce zbraně, - 1 kus palná dlouhá lovecká broková zbraň – jednoranná brokovnice ruské provenience, výrobce IŽ, model 34B, ráže 20, výrobní číslo B72697, schopná střelby, - 1 kus palná krátká kulová opakovací zbraň – převodovka – perkusní revolver nezjištěné provenience, ráže .36, výrobní číslo 223786/45011, schopná střelby, - 1 kus nekompletní střelná palná kulová krátká opakovací zbraň - 6-ti ranová pravděpodobně funkční replika perkusního revolveru Colt, model Walker 1847, ca/. 44, výrobní číslo rámu 9135, výrobní číslo revolverového válce 6746, schopný střelby, - 1 kus sestava hlavních částí zbraní – hlaveň malorážkové pušky Brno model l, ráže 22 Long Rifle, pouzdra závěru opakovací malorážky CZ 452-2E ZKM, bez výrobního čísla a závěru typově příslušného pro malorážkové pušky Brno model 1-5 ZKM, neschopná střelby, - 1 kus kompletní válcový otočný odsuvný závěr systému Mauser pro okrajový zápal, výrobní číslo 20695, schopný střelby, - 1 kus nekompletní přímotažný závěr systému Mannlicher 1895, bez výrobního čísla, pro ráži 8 mm, neschopný střelby, - 1 kus nekompletní válcový otočný odsuvný závěr, bez výrobního čísla, neschopný střelby, - 1 kus holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnice modelová řady ZKK 600, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 1 kus holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnice modelové řady ZKK 602, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 1 kus holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnici modelové řady CZ 550, bez výrobního čísla, neschopné střelby, Za správnost vyhotovení: M. J. 11 65 A 8/2024 - 2 kusy holé pouzdro závěru příslušný k tuzemské kulovnici modelové řady CZ 527, bez výrobního čísla, neschopné střelby, - 1 kus nekompletní hlaveň cal. 36, výrobní číslo, výrobní číslo 45149, příslušná k perkusnímu revolveru systému Colt, neschopná střelby, - č. poř. 4 - stopa č. 4 - položka 2 (č. listu 611 spisu) - hlaveň se spouštěcím mechanismem a závěrem zn. Erfurt model 1890, v.č. 7671, délka 25 cm, - č. poř. 7 - stopa č. 7 (č. listu 611 spisu) - dlouhá střelná zbraň s hnědou pažbou (samopal), nezj. zn. v.č. 31405, délka 86 cm, - č. poř. 39 - stopa 39 - části zbraní, a to konkrétně: - stopa č. 39/10 (č. listu 101 spisu) - nekompletní válcový otočný odsuvný závěr systému holandský Mannlicher - stopa č. 39/16 (č. listu 104 spisu) - pouzdro závěru opakovací pušky modelové řady CZ 550 Magnum - stopa č. 39/20 (č. listu 106 p.v. spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, - stopa č. 39/21 (č. listu 107 spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že záležitost začal řešit dne 14. 8. 2024 poté, co obdržel pokyn NCTEKK ze dne 13. 8. 2024 a dvě usnesení trestního soudu. Žalovanému byl udělen pokyn, aby část zbraní předal žalobci a část osobě disponující příslušným oprávněním k jejich držení; tj. že je třeba při vrácení zbraní postupovat v souladu se zákonem o zbraních, aby nedošlo k založení protiprávního stavu, neboť žalobce není aktuálně držitelem příslušného oprávnění. Usnesení trestního soudu neobsahovala žádné vymezení kategorií zbraní. Dne 14. 8. 2024 bylo přípisem sděleno žalobci, že mu budou vráceny věci – zbraně a jejich hlavní části, avšak současně byl upozorněn, že ačkoliv je vlastníkem zbraní, nemůžou mu být některé z nich vydány, neboť nesplňuje zákonnou podmínku zákona o zbraních, a sice není držitelem platného zbrojního průkazu; předání lze provést prostřednictvím zplnomocněné osoby s platným zbrojním průkazem. Dne 27. 8. 2024 byly žalobci předány zbraně, které může osoba vlastnit a držet bez zbrojního průkazu; šlo o zbraně kategorie D, C-I, příp. nepodléhající vůbec zákonu o zbraních. Žalobce při převzetí věcí neměl žádné námitky.

13. Žalovaný konstatuje, že již při předání zbraní dne 27. 8. 2024 a poučení žalobce o možném postupu vystupoval v pozici správního orgánu podle § 74 zákona o zbraních. Proto má za to, že žaloba je podána opožděně.

14. Žalovaný uvádí, že fyzicky obdržel zbraně od Policejního prezidia dne 21. 8. 2024. Následně provedl podle zákona o zbraních a v souladu s odbornými vyjádřeními Odboru kriminalisté techniky a expertíz (dále jen „OKTE“) zařazení zbraní do příslušných kategorií. Tyto dokumenty jsou nazvány jako pomocný materiál – zařazení zbraní do kategorií.

15. Žalovaný podotýká, že s účinností od 31. 1. 2021 došlo k novele zákona o zbraních, která změnila kategorie zbraní. Znalecký posudek doc. Skoupého byl v trestním řízení vypracován před novelou ke dni 30. 7. 2020. Z důvodu novely však byl trestním soudem Za správnost vyhotovení: M. J. 12 65 A 8/2024 vyzván k podání doplnění znaleckého posudku, tzn. že se vyjádřil i ke kategorizaci po novele zákona o zbraních. Žalovaný uvedl, že se seznámil se znaleckými posudky doc. Skoupého a Ing. Kremly a setrvává na tom, že jeho postup je v souladu se zákonem o zbraních. Žalovaný poukazuje na značné rozpory mezi znaleckým posudkem doc. Skoupého a jeho doplněním.

16. Žalovaný dále zdůrazňuje, že zákon o zbraních je speciální právní předpis, který přímo stanovuje příslušné kategorie zbraní, i když nespecifikuje orgán, který kategorizaci provádí. Oprávnění žalovaného provádět kategorizaci podle něj vyplývá z § 73a a § 71 odst. 2 zákona o zbraních. Žalovaný postupuje v souladu s tímto zákonem, neboť jeho úkolem je především dohled nad dodržováním tohoto zákona. Žalovaný má za to, že nezadržuje věci svévolně, pouze dbá na dodržování zákonných podmínek, podle kterých lze zbraně kategorie A až C vydat osobě, která má platné oprávnění v dané kategorii. Na toto byl žalobce upozorněn již dne 27. 8. 2024, avšak neposkytl součinnost.

17. Žalovaný se domnívá, že nepostupuje v rozporu s usneseními trestního soudu, neboť v nich kategorizace zbraní uvedena vůbec nebyla. Je pouze uvedeno, že se zbraně vrací žalobci, aniž by byla řešena jejich kategorie.

18. Závěrem svého vyjádření žalovaný upozorňuje, že si žalobce nárokuje i vydání věci, o které ví, že není vlastníkem, dále věci, o které ví, že byla administrativní chybou zdvojená, a i věci, která mu již byla vydána dne 27. 8. 2024. Dále žalovaný doplňuje, že žalobci vydal dne 14. 2. 2025 dvě nárokované položky, které nepodléhají zákonu o zbraních a které nebyly z důvodu administrativního opomenutí žalobci vydány již dříve. Jedna žalobcem nárokovaná položka byla dne 24. 2. 2025 postoupena příslušnému policejnímu orgánu k realizaci jejího předání skutečnému vlastníkovi.

19. Žalovaný shrnuje, že jeho postup je zákonný. Z hlediska intenzity zásahu se jedná o zásah ospravedlnitelný a přiměřený vzhledem k cíli, jímž je právo nabývat, držet a nosit zbraň za podmínek stanovených zákonem o zbraních. Proto navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

IV. První řízení před krajským soudem a kasační řízení

20. Krajský soud zhodnotil, že žalobce se dovolává ochrany před třemi tvrzenými zásahy, a sice a) žalovaným provedená svévolná a odlišná kategorizace věcí oproti znaleckému posudku doc. Skoupého ze dne 28. 7. 2021 a s tím související určování podmínek pro vrácení věcí žalobci; b) zadržování věcí žalovaným, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usnesením ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a usnesením ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547); c) vydání výzvy žalovaným dne 1. 10. 2024, čj. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ, kterou vyzval žalobce, aby ohlásil zbraně kategorie C-I.

21. Usnesením ze dne 10. 1. 2025 krajský soud podle § 39 s. ř. s. rozhodl o vyloučení žaloby ve věci tvrzeného zásahu ad c) k samostatnému projednání, neboť zhodnotil, že tvrzené zásahy ad a) a b) spolu souvisejí přímo, neboť se přímo týkají zadržovaných věcí a s tím souvisejících postupů žalovaného. Tvrzený zásah ad c) s věcí souvisí toliko nepřímo, neboť se již týká Za správnost vyhotovení: M. J. 13 65 A 8/2024 věcí, které byly žalobci vydány a žalovaný na žalobce uplatňuje jiný postup (vyzývá jej k ohlášení zbraní) než v tvrzených zásazích ad a) a b). Žaloba ve věci tvrzeného zásahu ad c) byla zapsána pod sp. zn. 65 A 1/2025 a usnesením ze dne 11. 2. 2025 pod čj. 65 A 1/2025-30, byla odmítnuta. Usnesení obstálo v kasačním přezkumu a kasační stížnost žalobce byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2025, čj. 4 As 41/2025-23, zamítnuta.

22. Předmětem tohoto řízení byl původně žalobcem označený nezákonný zásah žalovaného, který měl spočívat v zadržování věcí, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usneseními ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547), a tomu předcházející svévolná a odlišná kategorizace věcí žalovaným, na základě které žalovaný určuje podmínky pro vrácení věcí odlišně od citovaných usnesení trestního soudu.

23. Krajský soud usnesením ze dne 18. 3. 2025, čj. 65 A 8/2024-52, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť měl za to, že žalovaný nevystupoval v pozici správního orgánu. Toto usnesení bylo ke kasační stížnosti žalobce zrušeno Nejvyšším správním soudem, a to rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, čj. 3 As 48/2025-41, publ. pod č. 4708/2025 Sb. NSS (dále jen „zrušující rozsudek“).

24. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „žalovaný se v průběhu výkonu správy věcí stěžovatele ocitl ve dvou odlišných postaveních, která byla pro posouzení jeho pasivní legitimace nezbytná rozlišit. Při převzetí a samotné správě zajištěného majetku se jednalo o vztah soukromoprávní povahy, v němž žalovaný vystupoval z pozice zvláštního správce zajištěného majetku, který se nenacházel ve vrchnostenském postavení vůči vlastníkovi zajištěných zbraní – stěžovateli. Pokud by tak například v průběhu správy došlo k poškození zajišťovaného majetku, byl by stěžovatel oprávněn domáhat se náhrady škody civilněprávní cestou. Situace se však změnila v okamžiku, kdy žalovaný – ačkoliv pominuly důvody pro další správu zajištěného majetku – autoritativně odmítl majetek stěžovateli vydat a nadále jej zadržoval. Zde již nevystupoval jako správce cizího majetku, nýbrž jako správní orgán, který jednostranně a faktickým jednáním srovnatelným s postupem podle § 56 zákona o zbraních prosazoval svou vrchnostenskou moc vůči stěžovateli. V této fázi již pasivní legitimace žalovaného dána je. Posouzení otázky, zda se tímto svým jednáním žalovaný dopustil nezákonného zásahu, však přísluší krajskému soudu v dalším řízení. (…) V dalším řízení se krajský soud bude zabývat otázkou, zda jednání žalovaného spočívající v odmítnutí vydat stěžovateli zajištěné zbraně po odpadnutí důvodů jejich správy představovalo nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s.“ V. Průběh řízení před krajským soudem po vrácení věci Nejvyšším správním soudem 25. Žalovaný na výzvu soudu podal k věci nové vyjádření, které se obsahově v podstatě shodovalo s vyjádřením původním. Jako novou skutečnost žalovaný uvedl, že dne 4. 4. 2025 byly žalobci vydány všechny dosud nevydané věci, které jsou vyjmenované v žalobě, a to na základě výzvy Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2025. Žalovaný výzvě dobrovolně vyhověl, neboť nechtěl nést příp. náklady exekuce.

26. Žalobce podal své vyjádření ve věci dne 2. 2. 2026, přičemž navrhl soudu, aby připustil změnu návrhu výroku rozsudku, a to tak, že nadále se nejedná o žalobu zápůrčí. Žalobce Za správnost vyhotovení: M. J. 14 65 A 8/2024 se domáhal, aby byla žaloba změněna na deklaratorní žalobu na určení, že zásahy žalovaného vymezené v novém návrhu byly nezákonné.

27. Žalobce poukázal na to, že sám žalovaný připouští řadu administrativních pochybení, opomenutí atd. Dle žalobce žalovaný bagatelizuje své počínání. Žalobce konstatuje, že není pravdou, že by byl poučen o tom, že žalovaný jedná jako správní orgán. O takovém tvrzení žalovaného neexistuje žádný formální zápis, a to ani v záznamu o předání věcí. Dle žalobce nebyl žalovaný nezávislým správním orgánem, neboť nerozhodoval sám a svůj postup konzultoval s NCTEKK. Dle žalobce žalovaný vůbec neměl ponětí, v jakém postavení se nachází. Žalobce sám měl názor, že žalovaný je pouhým „skladem“, když mu policejní orgán (NCTEKK) dává pokyny k vydání zbraní.

28. Žalobce nerozumí tomu, že žalovaný nyní odkazuje na § 56 zákona o zbraních a proč tedy hned 27. 8. 2024 nevydal žalovaný potvrzení o zadržení zbraní tak, aby se žalobce mohl postupu správního orgánu hned bránit. Žalobce je též přesvědčen, že si žalovaný byl vědom svého nezákonného postupu, a proto po výzvě Okresního soudu v Písku zadržované věci vydal.

29. Žalobce namítá, že při předání některých zbraní dne 27. 8. 2024 nevěděl, že jde o provádění nějakého úkonu správního orgánu. Pokud tomu tak bylo, tak měl být sepsán protokol, do kterého by žalobce mohl uvést své námitky. Žalobce poukazuje na to, že své námitky proti postupu žalovaného vyjádřil ve své stížnosti. Dle žalobce z obsahu potvrzení o převzetí zbraní ze dne 27. 8. 2024 nelze seznat, že šlo o postup správního orgánu. Je tam přímo odkaz na rozhodnutí soudu v trestním řízení, na základě kterého dochází k vydání zbraní.

30. Žalobce doplnil, že mu žalovaný úmyslně zasahuje do vlastnického práva. Dále se žalobce vyjadřuje k postupu žalovaného při vrácení 2 kusů polotovarů z důvodu administrativního pochybení v únoru 2025 a k tomu, že podle zákona o zbraních byl oprávněn nakládat se zbraněmi pod odborným dohledem, což mu nebylo umožněno, když požádal o možnost demontovat části zbraní, které nepodléhaly registraci.

31. Žalobce se pozastavuje nad tím, že se žalovaný necítí být vázán znaleckými posudky z trestního řízení a že rozhoduje naprosto libovolně a absurdně a nikoho o tom neinformuje. Žalobce namítá absenci zákonné úpravy v zákoně o zbraních k tomu, aby mohl žalovaný provádět kategorizaci zbraní sám. Uvedené měl konstatovat i Okresní soud v Písku a Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva ve vyjádření ze dne 17. 2. 2025. Právní podklad pro kategorizaci zbraní nevyplývá ani z § 71 odst. 2, § 73a a § 73c zákona o zbraních. Naopak dle § 3 odst. 3 zákona o zbraních platí, že v pochybnostech o zařazení typu zbraně do kategorie rozhoduje Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Kategorizace zbraní je dle žalobce nezákonná a lze se proti ní bránit zásahovou žalobou.

32. Žalobce uzavřel, že celý postup žalovaného byl mimo rámec zákona o zbraních, a tudíž naprosto libovolný. Žalobce má za to, že vydáním zbraní v dubnu 2025 žalovaný fakticky uznal, že vědomě jednal nezákonně.

33. Žalobce setrval na stejném seznamu nevydaných a zadržovaných věcí, jak je uveden v bodě 11 tohoto rozsudku, a formuloval šest návrhových petitů. Za správnost vyhotovení: M. J. 15 65 A 8/2024 34. Usnesením ze dne 23. 2. 2026, čj. 65 A 8/2024-128, krajský soud připustil změnu návrhu výroku rozsudku. Tímto se zápůrčí žaloba na ochranu před nezákonným zásahem stala žalobou na deklaratorní určení žalobcem označených nezákonných zásahů.

35. Přípisem ze dne 9. 4. 2025 se krajský soud obrátil na žalobce s tím, že se může vyjádřit k tomu, kdy se přesně dozvěděl o tom, že žalovaný vystupuje v pozici správního orgánu, přičemž krajský soud předestřel svá zjištění k této otázce, která souvisí s hodnocením procesní podmínky řízení, a sice včasnosti podané žaloby.

36. Žalobce reagoval sdělením, že má za to, že krajský soud již poprvé včasnost žaloby zkoumal. Žalobce namítá, že krajský soud nemůže při hodnocení toho, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že žalovaný vystupuje v pozici správního orgánu, vycházet z tvrzení žalovaného. Dle žalobce z žádných dokladů odkazovaných soudem nevyplývá, že žalovaný vystupoval jako správní orgán; to není nikde uvedeno. O tom, že žalovaný vystupoval výslovně jako správní orgán se žalobce dozvěděl až z vyjádření žalovaného k této zásahové žalobě. Žalobce do podání žaloby nevěděl, že žalovaný jedná jako správní orgán, když vůbec nejednal podle zákonných předpisů. Dle žalobce i zvláštní správce může jednat podle zákona o zbraních a vykládat jej, a nikoliv jen výlučně správní orgán. Žalobce doplnil, že žalobu nepodával s naprostou jistotou, že se jedná o správní orgán, ale s tím, že by tomu tak být mohlo. Toto dovozoval z dopisu, který NCTEKK zaslala žalovanému a se kterým se žalobce seznámil až dne 18. 11. 2024. Za této situace má žalobce za to, že se nemůže jednat o žalobu opožděnou. S provedenou kategorizací byl žalobce seznámen až po podání žaloby. Do té doby mu ji nikdo nedal k dispozici.

37. Žalobu žalobce podával za účelem postavení na jisto vztahů, které do té doby byly žalovaným zamlčovány.

38. Dle žalobce neexistuje žádné konkrétní vyjádření, že žalovaný jedná podle toho a toho zákonného ustanovení. Žalobce se teprve v důsledku podání této žaloby dozvěděl o tom, na základě jakého ustanovení žalovaný postupoval a jak byly zbraně kategorizovány. Žalobce má za to, že mu nemůže být kladeno za vinu, že žalovaný svůj postup neodůvodňoval a neodkazoval na konkrétní zákonnou úpravu. Nejistotu udržoval a prohluboval sám žalovaná, když jeho procesní postup neodpovídal žádnému právnímu předpisu.

VI. Rozbor návrhových petitů

39. Krajský soud konstatuje, že žalobce se domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného, což vtělil do šesti formulovaných petitů, a sice požadoval: - určení, že postup žalovaného, spočívající v kategorizaci věcí bez příslušného oprávnění, je nezákonný, - určení, že postup žalovaného, spočívající v odlišné kategorizaci zbraní oproti usnesením trestního soudu a s tím souvisejícím určováním podmínek pro vrácení věcí žalobci, je nezákonný, - určení, že kategorizace zbraní provedená žalovaným u vyjmenovaných zbraní byla nezákonná, Za správnost vyhotovení: M. J. 16 65 A 8/2024 - určení, že postup žalovaného, spočívající v kategorizaci věcí uvedených ve výzvě ze dne 1. 10. 2024, čj. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ, jako zbraní kategorie C-I, je nezákonný, - určení, že postup, kterým žalovaný zadržoval žalobci věci, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto Okresním soudem v Písku (usneseními ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547), je nezákonný, a konečně - určení, že zadržování vyjmenovaných zbraní žalovaným od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025 bylo nezákonné.

40. Krajský soud není vázán počtem uplatněných petitů, nýbrž je povinen vycházet ze skutečného obsahu žaloby a z toho, kolik je v ní napadáno materiálně samostatných zásahů.

41. Krajský soud zhodnotil, že materiálně jde o dva okruhy činností žalovaného, které žalobce označuje za nezákonné zásahy.

42. Jednak žalobce napadá postup žalovaného spočívající v samotné kategorizaci zbraní. Žalobce napadá to, že žalovaný vůbec kategorizaci provedl (dle žalobce bez zákonného zmocnění), že ji provedl odlišně od trestního soudu v usnesení o vrácení věcí (tj. odlišně od kategorizace provedené v trestním řízení) a že jednotlivé kategorie zbraní žalovaný určil nezákonně; dále žalobce výslovně považuje za nezákonnou i kategorizaci některých zbraní jako kategorie C-I (k tomu se doplňuje, že zbraně kategorie C-I byly žalobci dne 27. 8. 2024 vydány; viz potvrzení ze dne 27. 8. 2024, čj. KRPC-9179-8/ČJ-2024-0200IZ, a výzva k ohlášení zbraně ze dne 1. 10. 2024, čj. KRPC-128947-1/ČJ-2024-0200IZ).

43. Jednak žalobce napadá postup žalovaného spočívající v zadržení věcí a samotném zadržování věcí, o jejichž vrácení bylo rozhodnuto usneseními trestního soudu, a časově ukotvuje dobu zadržování od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025.

44. Krajský soud k věci přistupoval tak, že žalobce svou žalobou sleduje jednak určení nezákonnosti postupu žalovaného ve věci kategorizace zbraní a jednak ve věci zadržení a zadržování zbraní, tj. sleduje posouzení toho, zda bylo zadržení zbraní nezákonné a jak dlouho příp. nezákonnost trvala.

VII. Včasnost žaloby

45. Předtím, než mohl krajský soud přistoupit k meritornímu přezkumu žaloby tak, jak byl zavázán Nejvyšším správním soudem, zabýval se otázkou včasnosti podané žaloby.

46. Žaloba byla dne 8. 12. 2024 podána včas. V dané věci je víceméně nerozhodné, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že žalovaný vystupuje v pozici správního orgánu, tj. jestli to bylo už v srpnu 2024 v kontextu kroků žalovaného, který mu nevydal část zbraní, či zda to bylo až v listopadu 2024, kdy postavení správního orgánu žalobci „došlo“ z kontextu listin, které se mu dostaly do dispozice.

47. V daném případě totiž žalobce žaloval trvající zásah spočívající především v zadržování zbraní žalovaným. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/2018, je na tyto situace třeba nahlížet tak, že v případě stále neukončeného trvajícího zásahu ústavně konformní výklad svědčí o tom, že se o neukončeném trvajícím zásahu dotčený jednotlivec znovu a znovu „dozvídá.“ V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská Za správnost vyhotovení: M. J. 17 65 A 8/2024 práva lhůta k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu ve skutečnosti začíná běžet každý den znovu.

VIII. Jednání ve věci

48. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 24. 6. 2026.

49. Žalobce k žalobě přiložil dva přípisy „Vrácení zajištěných věcí odsouzenému Zdeňku Strouhalovi“: jeden ze dne 13. 8. 2024, odeslaný NCTEKK žalovanému a druhý ze dne 14. 8. 2024, odeslaný NCTEKK žalobci. Oba se provádí k důkazu. Dále předložil potvrzení o převzetí zbraně ze dne 26. 8. 2024 (správně má být 27. 8. 2024), dle něhož žalovaný žalobci předal uvedené zbraně; provádí se k důkazu. Dále předložil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547, o vrácení věcí, které byly vydány jako důležité pro trestní řízení; obě se provádí k důkazu.

50. Krajský soud dále k důkazu provedl žalobcem předložené doplnění znaleckého posudku doc. Skoupým č. 021/1060 ze dne 28. 7. 2021.

51. K důkazu se neprovádí žalobcem předložený protokol o vrácení věcí ze dne 4. 10. 2024, týkající se vrácení pyrotechniky prostřednictvím NCTEKK. Tento důkaz není podstatný pro věc, neboť se týká postupu jiného orgánu (NCTEKK) a také se týká zcela jiných věcí, než které jsou předmětem žaloby.

52. Krajský soud neprovedl k důkazu přípis žalovaného ze dne 1. 10. 2024, adresovaný žalobci a úřední záznam o nahlédnutí do spisu Městského úřadu Písek, neboť tyto listiny se týkají větve případu vyřešené pod sp. zn. 65 A 1/2025.

53. Krajský soud neprovedl k důkazu odborné vyjádření Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru kriminalistické techniky a expertíz ze dne 9. 9. 2016, neboť při jednání bylo objasněno, že se to týká kategorizace zbraní C-I, které však žalobci byly vydány a tato větev případu byla řešena pod sp. zn. 65 A 1/2025.

54. Krajský soud provedl k důkazu spisy předložené žalovaným, a sice ve věci „vrácení věcí“, spis ve věci „žaloba“ a stížnostní spis. Dále provedl žalovaným předložený seznam sporných věcí zvaný „Kategorizace rozporných věcí“.

55. Procesní strany setrvaly při jednání na svých procesních stanoviscích. Žalobce trval na tom, že nezákonný zásah trval již od 9. 4. 2024. Žalobce nikterak nerozporoval tvrzení žalovaného, že jedna žalovaná zbraň byla dne 27. 8. 2024 žalobci vydána, že dvě stopy byly vydány dne 14. 2. 2025 a že v jednom případě se jednalo o zbraň, kterou neměl žalovaný v dispozici (zdvojená položka). Žalobce v reakci na provedené dokazování správními spisy žalovaného konstatoval, že správní spis nesplňuje zákonné náležitosti pro jeho vedení, vznikl jistě dodatečně a obsahuje zjevné nepravdy. K této námitce se uvádí, že nemá na vliv na posouzení z hlediska merita věci, a proto se jí krajský soud blíže nezabýval. Z předloženého spisového materiálu bylo možné zjistit skutkový stav, který umožňoval krajskému soudu v meritu věci rozhodnout. Za správnost vyhotovení: M. J. 18 65 A 8/2024 IX. Žaloba ve věci kategorizace zbraní IX.A Posouzení věci soudem 56. Žalobce za nezákonný zásah zaměřený proti své osobě označil postup žalovaného, spočívající v kategorizaci věcí [bez příslušného oprávnění a s odlišným závěrem oproti rozhodnutím Okresního soudu v Písku (usnesení ze dne 12. 1. 2024, čj. 8 T 85/2017-1519, a ze dne 20. 3. 2024, čj. 8 T 85/2017-1547)]. Výsledek provedené kategorizace (vč. kategorizace věcí pod kategorii zbraní C-I) považoval také za nezákonný. Přitom se domáhal, aby krajský soud rozhodl samostatným výrokem o určení nezákonnosti kategorizace zbraní.

57. Krajský soud již ve svém předchozím zrušeném usnesení ze dne 18. 3. 2025, čj. 65 A 8/2024- 52, konstatoval, že „pokud jde o žalobcem namítanou nezákonnost změny kategorií zbraní, resp. nezákonnost vlastního provedení kategorizace zbraní žalovaným, o kterou nyní opírá nemožnost zbraně žalobci vrátit (a dle žalobce tak nezákonně určuje podmínky pro vrácení), pak k tomu krajský soud konstatuje, že jde o určité interní postupy žalovaného, které nelze brát tak, že mají samy o sobě dopad do práv a povinností žalobce. Teprve vtělené do nějakého správního postupu či úkonu či rozhodnutí se projeví vně činnosti žalovaného a mohou příp. zasahovat do práv a povinností žalobce. Jinými slovy řečeno, pokud by např. žalovaný zbraně zadržel podle § 56 zákona o zbraních, tak potom by bylo v rámci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem předmětem posuzování i to, jak a proč došlo ke kategorizaci zbraní.“ Na tomto posouzení si krajský soud trvá i nadále.

58. Ostatně v této části dal Nejvyšší správní soud krajskému soudu za pravdu, když ve zrušujícím rozsudku uvedl, že „co se týče samotné provedení kategorizace zbraní žalovaným, lze nicméně souhlasit s krajským soudem, že uvedený úkon žalovaného sám o sobě přímo do práv stěžovatele nezasahuje. Kategorizace představuje interní posouzení povahy držených zbraní, které může být významné pro další postup žalovaného, avšak sama o sobě stěžovateli neukládá žádné povinnosti ani jej přímo neomezuje. Teprve v návaznosti na ni, pokud by se stala podkladem dalšího správního postupu, jako tomu bylo v posuzované věci, by mohlo jít o jednání způsobilé dotknout se práv stěžovatele.“ 59. Krajský soud je přesvědčen, že samotnou kategorizaci nelze žalovat jako nezákonný zásah, neboť tento interní akt se sám o sobě nijak nedotýká práv žalobce. Ochrany proti kategorizaci se lze dovolávat až v rámci ochrany proti aktu, který se skutečně projevil navenek vůči žalobci, a to v tomto případě v souvislosti s faktickým zadržením zbraní, resp. jejich nevydáním. To je teprve okamžik, kterým je zasaženo do práv, a nikoliv již tím, že si žalovaný učinil interní závěry o kategoriích zbraní. Teprve když své interní závěry promítl do své činnosti tak, že žalobci zamezil v přístupu k jeho majetku, tak tím mohlo dojít k zásahu do práv.

60. Proces kategorizace proto krajský soud subsumoval pod celkový kontext věci a z hlediska zákonnosti bude zkoumat zásah žalovaného spočívající v zadržení a zadržování předmětných zbraní, vč. všech souvisejících úkonů, které žalovaný činil a které žalobce sporuje. Krajský soud podotýká, že institut zásahové žaloby nelze pojímat tak, že by v rámci něj bylo možné samostatně přezkoumat jakýkoliv procesní či interní úkon správního orgánu. „Zásahová žaloba (…) nemá „štěpit“ jednotlivé úkony správního či daňového řízení do Za správnost vyhotovení: M. J. 19 65 A 8/2024 desítek či stovek různých zásahů.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2021, čj. 5 Afs 276/2018-27).

61. Samotná kategorizace zbraní žalovaným se nemohla nikterak dotknout práv žalobce. K dotčení práv by došlo až v souvislosti s některým uplatněným faktickým postupem či institutem dle zákona o zbraních, proti němuž by se žalobce mohl bránit a v rámci takového soudního řízení by bylo možné se zabývat i tím, zda provedená kategorizace byla v souladu se zákonem či nikoliv. Právě tak bude postupovat krajský soud v další části tohoto rozsudku.

62. Krajský soud dospěl k závěru, že samotná část žaloby, která požaduje určení, že kategorizace věcí byla nezákonným zásahem, musí být odmítnuta, neboť nejsou dány ani základní předpoklady pro její samostatné věcné projednání.

63. K procesnímu postupu krajského soudu, který po zhodnocení shora uvedeného dospěl k závěru o nutnosti tuto část žaloby odmítnout, se odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-160, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS. Je skutečností, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 653/18, tento rozsudek rozšířeného senátu zrušil, ovšem výlučně z důvodu rozdílného názoru na běh lhůt pro podání zásahové žaloby u trvajících zásahů. Pokud jde o ostatní řešené otázky, je tento rozsudek stále aplikovatelný. V citovaném rozsudku rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007–247, č. 1773/2009 Sb. NSS. Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. (…).“ IX.B Závěr a náklady řízení 64. Krajský soud shora vysvětlil, proč dospěl k závěru o tom, že žalované jednání žalovaného (samotná kategorizace zbraní) nemohlo zapříčinit přímé zkrácení na veřejných subjektivních právech žalobce. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny již první dvě podmínky „zásahu“ ve smyslu legislativní zkratky podle § 82 s. ř. s., a to přímé zkrácení práv, byla krajským soudem žaloba v této části podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta z důvodu nedostatku jiných podmínek řízení, který je neodstranitelný (výrok I.).

65. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vztahující se výlučně k výroku I. tohoto rozsudku se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. X. Žaloba ve věci zadržení a zadržování zbraní X.A Posouzení věci soudem 66. Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Vzhledem k tomu, že žaloba byla v průběhu řízení změněna na žalobu na deklaratorní určení nezákonnosti zásahu, Za správnost vyhotovení: M. J. 20 65 A 8/2024 rozhodoval krajský soud podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1, věta za středníkem s. ř. s.).

67. Žaloba je částečně důvodná.

68. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

69. Zjištěný skutkový stav je následující: Trestní soud rozhodl usneseními ze dne 12. 1. 2024 a ze dne 20. 3. 2024 o vrácení věcí, které žalobce vydal zasahujícímu policejnímu orgánu při domovních prohlídkách konaných v prosinci 2015. Trestní soud konstatoval, že v trestním řízení nebylo vysloveno propadnutí věcí, není důvod k jejich zabrání a ani je není třeba pro potřeby trestního řízení, a proto rozhodl o jejich vrácení. V návaznosti na to probíhala komunikace mezi žalobcem a různými orgány policie týkající se vrácení věcí (zejména s NCTEKK); část věcí byla vrácena. Dne 13. 8. 2024 udělil NCTEKK žalovanému pokyn, aby realizoval výkon usnesení trestního soudu s upozorněním, že žalovaný má při vrácení věcí předejít založení protiprávního stavu, tedy musí zohlednit, že žalobce není držitelem oprávnění k držení některých zbraní, které musí převzít zplnomocněná oprávněná osoba. Na totéž upozornil NCTEKK přípisem ze dne 14. 8. 2024 žalobce. Dne 14. 8. 2024 žalovaný přípisem informoval žalobce, že mu budou vráceny zajištěné zbraně a jejich části a že proběhne jejich přesun z Policejního prezidia do Českých Budějovic; dále byl žalobce upozorněn, že v současné době není držitelem platného zbrojního průkazu, a proto je nutné, aby zbraně, které může fakticky držet a nosit pouze držitel zbrojního průkazu, převzala jím zplnomocněná osoba. Dne 21. 8. 2024 žalovaný převzal zbraně do svého držení od Policejního prezidia (viz protokol ze dne 26. 8. 2024, čj. PPR-40999-2/ČJ-2024-990450). Dne 27. 8. 2024 žalobce převzal část zbraní (u nichž dle žalovaného nemusel být držitelem oprávnění), zbývající zbraně mu žalovaný nevydal.

70. Přípisem ze dne 12. 2. 2025, čj. KRPC-9179-13/ČJ-2024-0200IZ, byl žalobce informován, že mu lze předat 2 kusy polotovaru hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, které mu z důvodu administrativního opomenutí nebyly předány již dne 27. 8. 2024. Dále byl žalobce informován, že položka 1 kus hlaveň z dlouhé střelné zbraně, výrobce KRUPP, stříbrné kovové barvy, výrobní číslo 16933, bude vrácena skutečnému majiteli Z.Š.. Žalobce proti vlastnictví předmětné zbraně Z.Š. ve své reakci ze dne 12. 2. 2025 ničeho nenamítal a pouze požadoval, aby byl informován o tom, že zbraň byla skutečnému majiteli vrácena. Dne 14. 2. 2025 (potvrzení čj. KRPC-9179-16/ČJ-2024-0200IZ) byly žalobci vydány 2 kusy polotovaru hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7. Výzvou místopředsedy Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2025 byl žalovaný vyzván k bezodkladnému vydání veškerých zbraní žalobci. Dle potvrzení o převzetí věcí ze dne 4. 4. 2025, čj. KRPC-9179-27/ČJ-2024- 0200IZ, byly žalobci vydány v něm vyjmenované zbraně. Ve spise je dále založen přípis (koncept) ze dne 21. 7. 2025, čj. KRPC-9179-29/ČJ-2024-0200IZ, s informací žalobci o tom, že 1 kus hlaveň z dlouhé střelné zbraně, výrobce KRUPP, stříbrné kovové barvy, výrobní číslo 16933, byla vrácena skutečnému majiteli Z.Š. dne 9. 6. 2025. Za správnost vyhotovení: M. J. 21 65 A 8/2024 71. Ke skutkovému stavu věci se sluší doplnit, že žalobce sám v průběhu řízení žalobu změnil na deklaratorní s tím, že zásah již netrvá. Žalobce nadále nenamítá, že by mu byly zadržovány jakékoliv zbraně.

72. Krajský soud vycházel při meritorním posouzení žaloby z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, z něhož se podává, že „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Bod 6 se logicky neuplatňuje při deklaratorním posuzování nezákonnosti zásahu, který již byl ukončen.

73. Krajský soud v původním řízení posoudil, že žalovaný nevystupuje ani v pozici policejního orgánu, orgánu činného v trestním řízení ani v pozici správního orgánu. Krajský soud se domníval, že žalovaný vystupoval jako zvláštní správce podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů.

74. Jasno v této záležitosti učinil Nejvyšší správní soud, který ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že žalovaný vystupoval v pozici správního orgánu od „okamžiku, kdy žalovaný – ačkoliv pominuly důvody pro další správu zajištěného majetku – autoritativně odmítl majetek stěžovateli vydat a nadále jej zadržoval. Zde již nevystupoval jako správce cizího majetku, nýbrž jako správní orgán, který jednostranně a faktickým jednáním srovnatelným s postupem podle § 56 zákona o zbraních prosazoval svou vrchnostenskou moc vůči stěžovateli.“ Dle Nejvyššího správního soudu tedy žalovaný počal vystupovat v pozici správního orgánu, jakmile pominul důvod správy zajištěného majetku (rozhodnutími trestního soudu o vrácení věcí), a když žalovaný jakožto správní orgán přistoupil k uplatňování pravomoci podle zákona o zbraních, přičemž provedl vlastní úvahu o kategorii jednotlivých zbraní a autoritativně rozhodl, že některé z nich nemohou být žalobci vydány pro absenci příslušného oprávnění k jejich držení. Nejvyšší správní soud zhodnotil, že šlo o faktické úkony, které nesly znaky zadržení zbraně podle § 56 zákona o zbraních.

75. U deklaratorní zásahové žaloby krajský soud rozhoduje podle § 87 in fine s. ř. s. podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 74 odst. 1 zákona o zbraních, který byl zrušen k 1. 1. 2026, platilo, že státní správu ve věcech zbraní, střeliva, munice a pyrotechnického průzkumu vykonává ministerstvo, Ministerstvo obrany, policie, zastupitelský úřad České republiky a Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Podle odst. 2 v rámci policie vykonává státní správu ve věcech zbraní, střeliva, munice a pyrotechnického průzkumu a) Policejní prezidium a b) příslušné útvary policie. Jestliže tedy policie postupuje podle zákona o zbraních, vystupuje v pozici správního orgánu.

76. Nyní je tedy vyjasněno Nejvyšším správním soudem, že žalovaný postupoval podle zákona o zbraních a že vystupoval tudíž v pozici správního orgánu. Z obsahu žaloby i správního spisu plyne, že žalovaný započal aktivně vůči žalobci prosazovat svou pravomoc podle Za správnost vyhotovení: M. J. 22 65 A 8/2024 zákona o zbraních minimálně od 27. 8. 2024, kdy došlo k předání některých zbraní žalobci (viz potvrzení o převzetí zbraní ze dne 27. 8. 2024 – mylně uvedeno datum 26. 8. 2024) a zbytek zbraní žalobci vydán nebyl, o čemž ve spisu žádný záznam není. Žalobce k tomu v žalobě sám uvádí, že dne 26. 8. 2024 (ve skutečnosti to bylo dne 27. 8. 2024) žalovaný – správní orgán – v rozporu se znaleckým posudkem a rozhodnutími trestního soudu sám posoudil věci k vydání a vydal pouze část věcí. Tímto faktickým zadržením zbraní dne 27. 8. 2024 se poprvé projevila navenek vůči žalobci veřejnoprávní pravomoc žalovaného jakožto správního orgánu podle zákona o zbraních.

77. V dané věci je rovněž podstatné, že žalobce ukotvuje dobu trvání nezákonného zásahu (zadržování zbraní) do časového období od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025. Z obsahu správního spisu nicméně jednoznačně plyne, že žalovaný dostal zbraně do dispozice od Policejního prezidia až dne 21. 8. 2024 (protokol ze dne 26. 8. 2024, čj. PPR-40999-2/ČJ-2024-990450). Žalovaný byl přípisem NCTEKK ze dne 13. 8. 2024, čj. TEKK-1278-18/ČJ-2024-420040, informován o tom, že má vyřídit předání zbraní žalobci (neformální komunikace zřejmě probíhala již v dubnu 2024). Žalovaný následně dne 14. 8. 2024 přípisem pod čj. KRPC-9179-5/ČJ-2024- 0200IZ informoval žalobce, že mu budou vráceny zajištěné zbraně a jejich části a že proběhne jejich přesun z Policejního prezidia do Českých Budějovic; dále byl žalobce upozorněn, že v současné době není držitelem platného zbrojního průkazu, a proto je nutné, aby zbraně, které může fakticky držet a nosit pouze držitel zbrojního průkazu, převzala jím zplnomocněná osoba. Následně dne 27. 8. 2024 se žalobce dostavil k žalovanému za účelem převzetí zbraní.

78. Krajský soud zhodnotil, že dne 27. 8. 2024 došlo ke dvěma událostem. Jednak žalovaný jako zvláštní správce vydal bez výhrad žalobci některé zbraně, o čemž svědčí listina s názvem Potvrzení o převzetí zbraně (čj. KRPC-9179-8/ČJ-2024-0200IZ), z níž plyne, že tak bylo postupováno z důvodu rozhodnutí soudu v trestním řízení. Jednak se žalovaný již v pozici správního orgánu podle zákona o zbraních rozhodl uplatnit svou veřejnou moc a odmítl žalobci vydat zbývající část zbraní, neboť dle jeho názoru by to bylo v rozporu s § 8 zákona o zbraních a žalobce v tomto směru ani neposkytl součinnost a nezmocnil jinou osobu oprávněnou k držení zbraní k jejich převzetí. Ač o tomto postupu žalovaného nebyl sepsán žádný protokol, tak šlo o faktický úkon nesoucí znaky zadržení zbraní ve smyslu § 56 zákona o zbraních, jak ostatně již konstatoval Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku: Žalovaný „(…) při výkonu své pravomoci na úseku dohledu nad zbraněmi a střelivem prováděl faktické úkony, aniž by dodržel formální postup předepsaný zákonem. Jeho jednání neslo znaky zadržení zbraně podle § 56 zákona o zbraních, který opravňuje příslušníka policie zadržet zbraň s cílem zabránit jejímu držiteli v jednání, které je v rozporu s tímto zákonem. Držet zbraně může totiž v souladu s § 8 zákona o zbraních pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu. Úkon spočívající v odmítnutí vydání zbraně z důvodu, že stěžovatel nebyl držitelem příslušného průkazu, pak lze postavit na roveň jejich zadržení. Namísto toho, aby žalovaný zbraně vydal a obratem je podle zákona o zbraních zadržel, pomyslně oba úkony spojil a zbraně ze své držby po skončení správy rovnou nevydal. Z pohledu stěžovatele se jedná o totožný výsledek.“ Zákonnost tohoto postupu krajský soud posoudí níže.

79. Ještě k časovému hledisku krajský soud zhodnotil, že žalovanému se zbraně fakticky dostaly do dispozice až dne 21. 8. 2024 a tehdy vystupoval ještě stále v pozici zvláštního správce, Za správnost vyhotovení: M. J. 23 65 A 8/2024 neboť byl ochoten zbraně z titulu trestních rozhodnutí o vrácení věcí vydat. Žalovaný započal vůči žalobci výslovně a jednoznačně uplatňovat veřejnou moc až dne 27. 8. 2024, kdy mu odmítl vydat některé zbraně. Toto je den, kdy došlo k zásahu žalovaného, jehož zákonnost bude krajský soud níže posuzovat. Dříve se žalovaný nezákonného zásahu dopustit nemohl. Jestliže tedy žalobce označuje za nezákonné i období zadržování zbraní od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024, pak v tomto směru je nutno zdůraznit, že zbraně nemohl zadržovat žalovaný, neboť je neměl ve své dispozici. Do té doby se nacházely na Policejním prezidiu (do 20. 8. 2024) a žalobce se tak mohl bránit vůči příp. nezákonnosti postupu jiného správního orgánu. Krajský soud tak v tomto směru činí dílčí závěr, že den, kdy žalovaný počal vůči žalobci uplatňovat veřejnoprávní moc je den 27. 8. 2024. Cokoliv se stalo před tímto datem nemohlo být zásahem žalovaného, neboť žalovaný proti žalobci veřejnou moc v období od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024 neuplatňoval a nevystupoval jako správní orgán.

80. Krajský soud dále přistoupil k posouzení toho, co mu uložil Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku, a sice: „V dalším řízení se krajský soud bude zabývat otázkou, zda jednání žalovaného spočívající v odmítnutí vydat stěžovateli zajištěné zbraně po odpadnutí důvodů jejich správy představovalo nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s.“ 81. V dané věci je jisté, že žalovaný dne 27. 8. 2024 uplatnil vůči žalobci svou veřejnoprávní pravomoc z pozice správního orgánu a nevydal mu zajištěné zbraně, čímž učinil faktický úkon nesoucí znaky zadržení zbraně podle § 56 zákona o zbraních. Odmítnutí vydání zbraní z důvodu, že žalobce nebyl držitelem zbrojního průkazu, lze postavit na roveň jejich zadržení.

82. Krajský soud se zaměřil i na zákon č. 279/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v němž jsou upraveny postupy policistů ve vztahu k věcem (předběžné zajištění, zajištění věci, odnětí věci), avšak tyto postupy jsou postupy obecnými pro případ, když není dána zvláštní právní úprava. Postupy Policie ČR ve vztahu ke zbraním jsou upraveny právě zvláštním zákonem o zbraních.

83. V této souvislosti je nutné zdůraznit základní zásadu činnosti státních orgánů, která je vyjádřena v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, a sice, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Obdobně tuto zásadu zdůrazňuje i Listina základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2, a sice, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

84. Podle § 56 odst. 1 zákona o zbraních platilo, že příslušník policie je oprávněn zadržet zbraň kategorie A, A-I, B, C, C-I nebo D, střelivo, černý lovecký prach, bezdýmný prach, zápalky, zbrojní průkaz, zbrojní licenci, průkaz zbraně, zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, povolení k vývozu podle zákona o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, evropský zbrojní pas, povolení k přepravě nebo hlášení přepravy zbraní a střeliva podle § 50 nebo 50a, aby jejich držiteli zabránil v jednání, kterým porušuje povinnost nebo nedodržuje zákaz stanovený tímto zákonem. Za správnost vyhotovení: M. J. 24 65 A 8/2024 85. Podle § 8 zákona o zbraních platilo, že nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§ 66), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak.

86. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný za důvod svého postupu, spočívajícího v nevydání věcí, označoval to, že by vydáním zbraní byl způsobem protiprávní stav, neboť nelze vydat zbraně osobě, která je nemůže držet a nosit z důvodu toho, že nemá platný zbrojní průkaz. Ustanovení § 8 zákona o zbraních tak bylo zákonným důvodem, pro který bylo možné přistoupit k zadržení zbraně podle § 56 odst. 1 téhož zákona. Žalobce v žalobě ani v žádném ze svých vyjádření nikdy nesporoval tuto výchozí premisu, a sice že nebyl držitelem zbrojního průkazu. Tuto skutečnost proto bere krajský soud za nespornou.

87. Podle § 56 odst. 4 zákona o zbraních platilo, že příslušník policie může zadržet zbraň nebo střelivo podle odstavce 1 v místě jejich dosavadního uložení a současně zabránit přístupu k nim osobě, které byly zbraň nebo střelivo zadrženy, nebo jiné neoprávněné osobě, je-li to odůvodněno jejich množstvím nebo velikostí.

88. Toto ustanovení dává zákonný podklad postupu žalovaného, který mohl zbraně zadržet právě tam, kde byly v rozhodné době uloženy, tj. u něj samého.

89. K tomu, aby zadržení zbraně mohlo být považováno za zákonné, je nezbytné, aby tento postup vyhovoval veškerým zákonným požadavkům.

90. Podle § 56 odst. 5 zákona o zbraních platilo, že příslušník policie, který zadržel věc uvedenou v odstavcích 1 a 2, vydá jejímu držiteli na místě potvrzení o převzetí zadržené věci a neprodleně ji odevzdá s uvedením důvodu zadržení příslušnému útvaru policie.

91. V nyní projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaný setrval na úrovni bezformálnosti svého postupu, čímž však významně zasáhl do práv žalobce, který nebyl formálně seznámen s právními důvody a právním rámcem takového postupu. Žalovaný, ač měl na základě vlastní kategorizace (k její zákonnosti viz níže) za to, že žalobce by držením a nošením zbraní porušil § 8 zákona o zbraních, a proto byl dán zákonný důvod k zadržení těchto zbraní podle § 56 odst. 1 téhož zákona, a dokonce bylo možné, aby byly zadrženy na místě dosavadního uložení podle § 56 odst. 4 téhož zákona, nedodržel formální postup a žalobci nevydal patřičné potvrzení podle § 56 odst. 5 téhož zákona. Žalovaný byl povinen při uplatnění své pravomoci podle § 56 odst. 1 zákona o zbraních žalobci vydat potvrzení o převzetí zadržených zbraní tak, aby byl žalobce informován o důvodech postupu žalovaného a o tom, podle jakého ustanovení zákona žalovaný postupuje, a mohl se příp. neprodleně takovému postupu bránit. Ač zákon nestanoví náležitosti takového potvrzení, lze obecně vycházet z teze, že obsahem by měl být právní důvod postupu žalovaného. To lze dovodit např. z obecné poučovací povinnosti policistů (§ 10 zákona o Policii ČR), která patří mezi základní povinnosti každého policisty.

92. Už samotná forma zadržení tedy byla rozporná se zákonem o zbraních. Veškerý další postup žalovaného spočívající v zadržování zbraní až do jejich vydání, byl taktéž nezákonný, neboť naprosto nerespektoval zákonná ustanovení zákona o zbraních, která upravují další postup žalovaného poté, co dojde k zadržení zbraní. Nelze totiž připustit, aby zbraně tzv. „visely ve vzduchoprázdnu“ po dobu několika měsíců bez jakéhokoliv právního rámce. Žalovaný Za správnost vyhotovení: M. J. 25 65 A 8/2024 fakticky zbraně držel a uchovával úplně mimo jakýkoliv právní rámec, což je v demokratickém právním státě naprosto nepřípustné.

93. Zákon o zbraních totiž v § 57 odst. 2 počítal s tím, že příslušný policejní útvar může rozhodnout o zajištění zbraní, které byly zadrženy podle § 56 téhož zákona a ve věci má být vedeno řízení podle tohoto nebo zvláštního zákona. Pokud není do 1 měsíce od jejich zadržení zahájeno řízení podle tohoto zákona nebo věc není postoupena orgánu oprávněnému vést řízení podle zvláštního zákona, příslušný útvar policie postupuje podle odstavce 8.

94. Z tohoto zákonného ustanovení plyne, že žalovaný měl poté, co zbraně zadržel, jeden měsíc na to, aby zhodnotil, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí o zajištění zbraně. Pokud do jednoho měsíce od zadržení zbraní, tj. v tomto případě do jednoho měsíce od 27. 8. 2024, nebylo zahájeno žádné řízení podle zákona o zbraních nebo věc nebyla postoupena jinému orgánu oprávněnému podle zvláštního právního předpisu vést řízení, mělo být postupováno podle § 57 odst. 8 zákona o zbraních.

95. Podle § 57 odst. 8, věty první zákona o zbraních platilo, že pominou-li důvody, které vedly k zajištění zbraně, střeliva nebo dokladu, rozhodne příslušný útvar policie bez zbytečného odkladu o vrácení zajištěných věcí tomu, komu byly zajištěny.

96. Jestliže tedy 27. 9. 2024 (jeden měsíc po zadržení), nebyly splněny podmínky pro postup dle § 57 odst. 2 zákona o zbraních, měly být zbraně bez zbytečného odkladu vráceny tomu, komu byly zadrženy. Ač je sice zřejmé, že důvod pro zadržení zbraní (tj. to, že žalobce nebyl držitelem zbrojního průkazu) nepominul, právní úprava byla nastavena tak, že pokud nebylo ve lhůtě zahájeno řízení dle zákona o zbraních či věc postoupena jinému orgánu k vedení řízení podle zvláštního zákona, měly být zadržené zbraně žalobci bez zbytečného odkladu vráceny. To se však nestalo. Většina zbraní byla žalobci vrácena až dne 4. 4. 2025, což nelze prima facie považovat za postup činěný bez zbytečného odkladu, neboť k tomu došlo déle než po šesti měsících.

97. Krajský soud tak uzavírá, že postup žalovaného při samotném zadržení zbraní dne 27. 8. 2024 byl nezákonný, neboť žalovaný nedostál formálním požadavkům zákona a nevydal žalobci potvrzení o zadržení zbraní a ponechal jej tím v nevědomosti a jakémsi právním vakuu, neb žalobce netušil, podle jakých právních předpisů je vůči němu postupováno. Další zadržování zbraní až do 4. 4. 2025 (v případě většiny zbraní) zhodnotil krajský soud taktéž jako nezákonné, neboť jednak celý postup je zatížen nezákonností již od samého počátku a jednak se žalovaný ani nepokoušel dále jakkoliv formalizovat svůj postup např. vydáním rozhodnutí o zajištění v případě splnění zákonných podmínek. Pokud nebyly splněny podmínky § 57 odst. 2 zákona o zbraních, měl žalovaný po uplynutí jednoho měsíce od zadržení zbraně bez zbytečného odkladu zbraně vrátit žalobci, což taktéž neučinil a nadále udržoval protiprávní stav.

98. Žalovaný se z pozice správního orgánu po celou dobu zadržování již od jeho počátku vyhnul jakýmkoliv formalizovaným úkonům podle zákona o zbraních, čímž způsobil, že nebylo zřejmé, proč takto postupuje. S ohledem na ústavní kautely citované shora je již sama tato bezformálnost postupu žalovaného a zákonná neukotvenost důvodem pro konstatování nezákonnosti jeho postupu při zadržení a při dalším zadržování zbraní. Žalovaný nečinil Za správnost vyhotovení: M. J. 26 65 A 8/2024 kroky v mezích a způsoby, které stanoví zákon. V tomto směru je nutno souhlasit se žalobcem, že jednání žalovaného vykazuje známky libovůle, neboť státní moc může činit pouze to, co je jí zákonem dovoleno a v jeho mezích. Žalovaný však své postupy při faktickém zadržení zbraní a jejich dalším zadržování činil tak, jako by se jej zákon o zbraních snad ani netýkal.

99. Z popsaného je zřejmé, že postup žalovaného při zadržení i zadržování zbraní byl nezákonný, neboť žalovaný porušil § 56 a § 57 zákona o zbraních. Je nepochybné, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu podle § 82 s. ř. s., neboť svým jednáním naplnil pojmové znaky nezákonného zásahu.

100. Shledaný nezákonný postup žalovaného byl totiž namířen přímo proti žalobci a jeho majetku. Tím žalovaný přímo zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobce. Žalobce má právo na to, aby státní moc byla vůči němu uplatňována způsobem, který je v souladu se zákonem a v jeho mezích. To se však nestalo.

101. Krajský soud tak výrokem III. určil, že postup žalovaného spočívající v zadržení zbraní vyjmenovaných v tomto výroku dne 27. 8. 2024 byl nezákonný a že zadržování těchto zbraní od 27. 8. 2024 do 4. 4. 2025 bylo nezákonné.

102. Krajský soud výrokem IV. zamítl žalobu v části, domáhající se určení, že zadržování zbraní dle výroku III. tohoto rozsudku v období od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024, bylo nezákonné. V této části shledal krajský soud žalobu nedůvodnou, neboť již shora vysvětlil, že žalovaný do 21. 8. 2024 vůbec neměl zbraně k dispozici, a tudíž je nemohl nezákonně zadržovat, a že v období od 21. 8. 2024 do 26. 8. 2024 má krajský soud za to, že se žalovaný ještě nacházel v pozici zvláštního správce, neboť činil kroky k tomu, aby byly zbraně žalobci vráceny. Počátek nezákonného zásahu je tak možné podle názoru krajského soudu spojit až s datem 27. 8. 2024, jak je podrobně vysvětleno shora.

103. Žalobce se dále žalobou domáhal, aby bylo určeno, že bylo nezákonné zadržení a zadržování i ve vztahu ke zbrani: 1 kus hlavně z dlouhé střelné zbraně, výrobce KRUPP, stříbrné kovové barvy, výrobní číslo 16933, a to od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025. V této části krajský soud žalobu zamítl, neboť je z obsahu spisu doloženo, že tato zbraň patřila Z.Š.. Žalobce proti vlastnictví předmětné zbraň Z.Š. ve své reakci ze dne 12. 2. 2025 na přípis žalovaného ničeho nenamítal a pouze požadoval, aby byl informován o tom, že zbraň byla skutečnému majiteli vrácena; tak se stalo dne 9. 6. 2025. Žalovaný přitom postupoval v souladu s § 56 odst. 6 zákona o zbraních: Pominou-li důvody, které vedly k zadržení zbraně, střeliva nebo dokladu, musí být tyto věci útvarem policie, u něhož jsou v úschově, bez zbytečného odkladu vráceny po předložení vydaného potvrzení tomu, komu byly zadrženy. Pokud není ten, komu byly věci zadrženy, totožný s jejich vlastníkem, musí být věci vráceny jejich vlastníkovi.

104. Ve vztahu k zadržení a zadržování předmětné zbraně nemohlo dojít k nezákonnému zásahu vůči žalobci, neboť nebyl vlastníkem této zbraně, a nemohl tak tvrdit přímé porušení vlastních veřejných subjektivních práv. Zásahovou žalobu za jiného podávat nelze. Žalobce postupem žalovaného ve vztahu k této zbrani nebyl přímo dotčen na svých právech. Proto byla žaloba v této části výrokem V. zamítnuta. Za správnost vyhotovení: M. J. 27 65 A 8/2024 105.Výrokem VI. krajský soud dále zamítl žalobu v té části, v níž se žalobce domáhal určení, že zadržení a zadržování stopy č. 4 - položka 2 (č. listu 611 spisu) - hlaveň se spouštěcím mechanismem a závěrem zn. Erfurt model 1890, v.č. 7671, délka 25 cm, žalovaným od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025, bylo nezákonné. V této části byla žaloba nedůvodná, neboť z obsahu správního spisu plyne, že tato zbraň byla žalobci dne 27. 8. 2024 žalovaným vydána (viz potvrzení o převzetí zbraně ze dne 27. 8. 2024, čj. KRPC-9179-8/ČJ-2024-0200IZ), a předtím v období od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024 nešlo o nezákonný zásah žalovaného shodně z důvodů uvedených v bodě 102 tohoto rozsudku.

106. Dále pokud jde o stopy č. 39/20 (č. listu 106 p.v. spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, a stopy č. 39/21 (č. listu 107 spisu) - polotovar hlavně s drážkovaným vývrtem, ráže 7, pak se z obsahu správního spisu podává, že byly žalobci vráceny dne 14. 2. 2025. V daném případě je zřejmé, že tyto zbraně byly žalobci dne 27. 8. 2024 nezákonně zadrženy a od 27. 8. 2024 do 14. 2. 2025 byly zadržovány nezákonně, stejně jako zbraně vymezené ve výroku III. tohoto rozsudku. Nezákonnost tohoto postupu žalovaného určil krajský soud ve výroku VII. Nezákonnost postupu žalovaného pominula v okamžiku, kdy byly zbraně žalobci vydány. Ve vztahu k těmto zbraním proto krajský soud uznal nezákonnost trvání zadržování od 27. 8. 2024 do 14. 2. 2025. V období od 9. 4. 2024 do 26. 8. 2024 žalovaný zbraně nezákonně nezadržoval, neboť je neměl do 21. 8. 2024 v dispozici a od 21. 8. 2024 do 26. 8. 2024 má krajský soud za to, že se žalovaný ještě nacházel v pozici zvláštního správce, neboť činil kroky k tomu, aby byly zbraně žalobci vráceny. Od 15. 2. 2025 do 4. 4. 2025 již nezákonnost pominula, neboť zbraně byly dne 14. 2. 2025 vráceny. V rozsahu těchto období byla žaloba výrokem VIII. zamítnuta.

107. Konečně pokud jde o zdvojenou položku: 1 kus nekompletní válcový otočný odsuvný závěr, bez výrobního čísla, neschopný střelby, jejíhož vydání, resp. určení nezákonnosti zadržení a zadržování, se žalobce taktéž domáhal, se uvádí následující. Krajský soud tuto zdvojenou položku nebral v potaz, neboť šlo o pouhou chybu v psaní a její uplatňování v žalobě bylo prostým pochybením, které nemohlo mít vliv na předmět řízení a na úspěch ve věci.

108. Pokud jde o kategorizaci zbraní provedenou žalovaným, tak žalobce namítá, že k jejímu provedení nemá žalovaný vůbec žádné zákonné zmocnění, že se nesměl odchýlit od posouzení kategorií v trestním řízení soudním a že sama kategorizace zbraní byla nezákonná.

109. Krajský soud nesouhlasí se žalobcem v tom, že by žalovaný nemohl provádět kategorizaci zbraní a že by k tomu neměl zákonné zmocnění. Žalovaný vystupoval podle § 74 zákona o zbraních jako správní orgán vykonávající státní správu ve věcech zbraní, střeliva, munice a pyrotechnického průzkumu. Již jen z toho je zřejmé, že je žalovaný nadán odborností na tomto úseku výkonu státní správy a má erudici v dané oblasti. K tomu je u žalovaného zřízen Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál a k podávání expertíz je zřízen Odbor kriminalistické techniky a expertíz.

110. Žalovaný tedy při výkonu státní správy ve věcech zbraní provedl vlastní kategorizaci zbraní, která se dle jeho závěrů lišila od té, která byla provedena v trestním řízení; to dle žalobce nebylo možné. Jak již bylo uvedeno, krajský soud je toho názoru, že jakmile žalovaný započal vystupovat jako správní orgán, mohl jako podklad pro svůj postup provést Za správnost vyhotovení: M. J. 28 65 A 8/2024 kategorizaci zbraní, a to i s odlišným výsledkem oproti tomu, jak byly zbraně posouzeny znalcem v trestním řízení. V dané věci není pravdou, že by žalovaný vědomě postupoval v rozporu s kategorizací zbraní podle rozhodnutí trestního soudu ve věci vrácení zbraní. V těchto trestních usneseních nebyly kategorie zbraní, které měly být vráceny, uvedeny. Krajský soud je toho názoru, že žalovaný zcela v souladu se svou kompetencí odborného správního orgánu na úseku státní správy zbraní a střeliva provedl vlastní kategorizaci zbraní podle aktuálního stavu. Podle výsledku takové kategorizace poté začal činit další kroky, tj. zbraně, u nichž nebyl shledán problém s držením osobou, která nemá zbrojní průkaz, žalovaný jako zvláštní správce žalobci vydal, a zbraně, jejichž kategorie znemožňovala, aby byly vydány osobě, která není držitelem zbrojního průkazu, tak ty odmítl vydat, resp. je fakticky zadržel, byť v rozporu se zákonem, jak již bylo vysloveno shora. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku ostatně k tomuto uvedl, že trestní soud „[n]ezkoumal, zda vrácení věcí nebrání jiné zákonné překážky, zejména zákazy a omezení plynoucí ze zákona o zbraních. Takovou úvahu pochopitelně neprovádí ani exekutor při výkonu rozhodnutí. Ta je eventuálně na žalovaném jakožto na správním orgánu, kterému byl svěřen výkon dohledu na úseku zbraní a střeliva.“ 111.Podle § 3 odst. 3 zákona o zbraních platilo, že v pochybnostech o zařazení typu zbraně nebo střeliva do kategorie podle § 4 až 7 rozhoduje Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Postup Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie zbraní a střeliva stanoví prováděcí právní předpis. Tímto zvláštním předpisem byla vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 369/2002 Sb., kterou se stanoví postup Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva při zařazování typu zbraně nebo střeliva do kategorie (pozbyla účinnosti dne 1. 1. 2026). Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky platilo, že Úřad na základě žádosti toho, kdo v pochybnostech požaduje zařazení typu zbraně nebo střeliva do příslušné kategorie, zahájí řízení, v němž rozhodne o zařazení typu zbraně nebo střeliva do příslušné kategorie podle § 3 až 7 zákona.

112. Žalovaný posoudil kategorie zbraní a přijal podle toho určitý způsob svého postupu. Žalovaný neměl pochybnosti o zařazení typu zbraně, a proto nebyl povinen vyvolat takové řízení v pochybnostech. Pochybnosti o zařazení zbraně do jednotlivých kategorií vznesl do případu žalobce (viz např. jeho stížnost ze dne 8. 9. 2024 adresovaná řediteli žalovaného). Krajský soud je toho názoru, že v situaci, kdy si správní orgán trval na své kategorizaci a pochybnosti o kategoriích zbraní do případu vnesl žalobce, bylo právě na žalobci, aby inicioval řízení v pochybnostech podle § 3 odst. 3 zákona o zbraních u Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. Takové řízení mohlo na základě žádosti žalobce proběhnout, žalovaný by byl povinen zbraně předložit úřadu a následně by byl vázán obsahem rozhodnutí, jež by Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva vydal. Žalobce by mohl proti takovému rozhodnutí podat opravný prostředek a příp. i správní žalobu, pokud by nebyl spokojen s výsledkem řízení v pochybnostech.

113. K dané problematice lze citovat z odborné literatury následující: „U pracovníků příslušného správního orgánu Policie ČR se předpokládá podání návrhu na zařazení do příslušné kategorie jen zcela výjimečně, neboť podobně jako např. ve stavebním řízení se předpokládá u úředních osob příslušného útvaru policie jejich odborná erudice v oblasti. Pokud pochybnosti jsou na straně účastníka řízení (skutečné nebo účelové, motivované snahou vyhnout se zaplacení tohoto Za správnost vyhotovení: M. J. 29 65 A 8/2024 odborného úkonu ČÚZZS), má právo požádat o zařazení do kategorie sám. Požadovat, aby návrh vždy podal státní orgán, je nedůvodné. Správní řád v § 57 odst. 1 stanoví, že správní orgán má dát podnět k zahájení řízení tehdy, jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Správní orgán policie je orgánem oprávněným rozhodnout, proto požadavek, aby podal podnět tehdy, jestliže pochybnosti má účastník řízení, nemá oporu v zákoně. Taková praxe by byla v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o zbraních, přinesla by neodůvodněné výdaje pro stát a mohla by být po právu považována za nesprávný úřední postup. Ten, kdo má pochybnosti, také hradí náklady spojené s touto odbornou činností ČÚZZS ve výši podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 335/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 156/2000 Sb. Jde o exces z obecné působnosti správního řádu podle § 1 odst. 2 správního řádu, kdy účastník řízení namísto odvolání nebo použití jiného opravného prostředku podle správního řádu dá podnět k zařazení Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, a pokud tento orgán rozhodne odlišně, orgán státní správy v oboru zbraní a střeliva, který zbraň zařadil do příslušné kategorie, použije postupu podle § 95 správního řádu a své rozhodnutí v přezkumném řízení zruší. Důvodem této zvláštní úpravy je to, že předmětem posouzení jsou otázky vysoce odborné a technické, o nichž jiné státní orgány nemají dostatek znalostí a musely by rozhodovat na základě znaleckých posudků. Platí zde ustanovení § 57 správního řádu o vázanosti rozhodnutím jiného orgánu. (…) Na proces Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva při vydání rozhodnutí o zařazení zbraně, střeliva nebo doplňku zbraně platí jinak správní řád, a to podle § 1 odst. 2 správního řádu. Výsledkem řízení u tohoto úřadu je tedy rozhodnutí, proti kterému lze podávat řádné i mimořádné opravné prostředky podle tohoto zákona. Rozhodnutí, které je v právní moci, musí příslušný útvar policie respektovat a je jím při zařazování zbraní, střeliva nebo doplňků zbraně do příslušné kategorie vázán. Žádná jiná osvědčení, potvrzení či jiné dokumenty vydané podle jiných právních předpisů (např. certifikát o homologaci zbraně, certifikát typové kontroly střeliva vydané podle zákona č. 156/2000 Sb., apod.) zařazení do příslušné kategorie neurčují.“ (TERYNGEL, Jiří a Antonín KREML. Zákon o zbraních. Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-5-28]. Stav k 30. 8. 2009. ASPI_ID KO119_2002CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X; komentář k § 3). S uvedeným se krajský soud zcela ztotožňuje.

114. Jestliže se žalobce odkazuje na sdělení Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ze dne 17. 2. 2025, čj. CUZZS-89/25-2, a dovozuje z něj, že tento úřad uvedl, že žalovaný nemůže provádět kategorizaci zbraní, tak se konstatuje, že nic takového z obsahu tohoto sdělení nevyplývá. Žalovaný se obrátil na tento úřad se žádostí o odborné vyjádření ohledně toho, jak kategorizovat složenou zbraň z různých hlavních částí. Úřad poskytl žalovanému své odborné vyjádření ke kategorizaci zbraně složené z různých hlavních částí, přičemž uvedl, že míru degradace (a de facto i konečné zařazení složeniny do příslušné kategorie) posoudí odborní pracovníci krajského Odboru kriminalistických technik a expertíz. V závěru sdělení je uvedena věta: „Výše uvedené sice nemá oporu v žádném právním předpisu, ale vyplývá to z logiky věci samotné a smyslu kategorizace.“ Tato věta rozhodně nemá znamenat, že provádění kategorizace zbraní žalovaným nemá oporu v žádném právním předpisu. Tato věta se týká výlučně způsobu kategorizace složenin (zbraní složených z různých hlavních částí), tj. že tento postup kategorizace není upraven v zákoně o zbraních a je nutno postupovat podle logiky věci. Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva rozhodně nepopřel Za správnost vyhotovení: M. J. 30 65 A 8/2024 pravomoc žalovaného jakožto odborného orgánu na úseku státní správy zbraní k provádění kategorizace zbraní.

115. Pokud se žalobce dovolává výzvy místopředsedy Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2025, čj. 22 Spr 210/2025, na základě které nakonec žalovaný vydal žalobci dne 4. 4. 2025 veškeré zbývající zadržované zbraně, pak interpretaci sdělení Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ze dne 17. 2. 2025 v ní uvedené považuje krajský soud za zkreslující. Obsahem této výzvy je názor místopředsedy okresního soudu z pozice správy soudu, a ten pro tuto kauzu není po právní stránce nikterak podstatný ani vypovídající.

116. Pokud jde o věcnou správnost samotné kategorizace, tak žalobce trval na správnosti kategorizace provedené znalcem doc. Skoupým v trestním řízení a měl za to, že veškeré nevydané věci jsou zbraněmi kategorie D, které je možné vydat i osobě, která není držitelem zbrojního průkazu, ale je plnoletá a způsobilá k právním úkonům (§ 15 odst. 1 zákona o zbraních).

117. Krajský soud provedl k důkazu žalobcem předložené doplnění znaleckého posudku doc. Skoupého ze dne 28. 7. 2021, č. 021/1060, a porovnal jej s podkladem předloženým žalovaným zvaným „Kategorizace rozporných věcí“, který taktéž provedl k důkazu. Z uvedeného je evidentní, že se znalec a odborníci žalovaného neshodují především v tom, zda se jedná o neaktivní torza zbraní ve smyslu § 7 písm. g) zákona o zbraních. Doc. Skoupý zhodnotil, že šlo o neaktivní torza zbraní, tj. o zbraně nevratně nepoužitelné ke střelbě v důsledku poškození nebo degradace takového rozsahu, že uschopnění takové zbraně ke střelbě je vyloučeno, aniž by došlo k výměně hlavních částí zbraně nebo jejich výměně; proto je zařadil do kategorie D. Žalovaný při své expertíze dospěl k závěru, že nejde o neaktivní torza zbraní ve smyslu § 7 písm. g) zákona o zbraních a zbraně zařadil do kategorií A, B a C.

118. Jak již bylo uvedeno shora, prostředkem, který měl žalobce využít, byla iniciace řízení v pochybnostech dle § 3 odst. 3 zákona o zbraních, jestliže nesouhlasil s tím, jak žalovaný kategorie zbraní dle vlastního odborného úsudku posoudil. Výsledkem takového postupu by bylo aktuální posouzení zbraní Český úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva ve formě rozhodnutí, proti kterému by přináležel opravný prostředek a příp. možnost podání správní žaloby. Tento úřad by autoritativně posoudil, zda šlo o neaktivní torza zbraní či nikoliv.

119. Toto je vysoce odborná otázka, kterou nelze posoudit jen na základě listin obsažených ve správních spisech, nýbrž jedině nezávislým odborným zkoumáním. Krajský soud ovšem k takovému odbornému znaleckému zkoumání zbraní nepřistoupil, neboť jednak má značné pochybnosti o tom, zda by bylo možné nyní vůbec nechat posoudit znalecky kategorie předmětných zbraní, jelikož zbraně byly dne 4. 4. 2025 vydány žalobci a je více než pravděpodobné, že se již nelze domnívat, že by bylo možné je shromáždit zpět k předložení znalci ve stejném stavu, v jakém se nacházely u žalovaného a předat je soudem k příp. znaleckému zkoumání. Jednak krajský soud považuje uvedené znalecké zkoumání kategorií zbraní za nadbytečné, jelikož má za to, že objasnění této otázky nemá pro základ sporu žádného zásadního významu. Pro tuto kauzu je již nadbytečné tuto otázku zkoumat, neboť sporné zbraně byly žalobci vráceny bez ohledu na to, v jakých kategoriích byly zařazeny. Za správnost vyhotovení: M. J. 31 65 A 8/2024 120.I kdyby krajský soud totiž nyní zvlášť zkoumal samotnou provedenou kategorizaci a správnost zařazení zbraní do jednotlivých kategorií žalovaným, a i kdyby zhodnotil, že zařazení zbraní do jednotlivých kategorií nebylo správné, sám o sobě by tento závěr nepřinesl žalobci ničeho dalšího. Postup žalovaného nemůže být ještě „více“ nezákonný. Nezákonnost je jednotná kategorie a krajský soud ji v postupu žalovaného shledal se shora uvedených důvodů, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.

121. Pokud by provedená kategorizace zbraní žalovaným byla promítnuta do dalšího příp. budoucího postupu, ať už žalovaného jako správního orgánu či jako orgánu činného v trestním řízení, náležela by žalobci aktuální obrana v tom kterém aktuálním řízení či by mohla přicházet v úvahu ochrana proti novému nezákonnému zásahu. Takový postup však nelze nyní předjímat. X.B Závěr a náklady řízení 122.S ohledem na vše shora uvedené určil krajský soud podle § 87 odst. 2 s. ř. s. ve výrocích III. a VII., že žalované jednání žalovaného bylo nezákonným zásahem. Ve výrocích IV., V., VI. a VIII. rozhodl krajský soud podle § 87 odst. 3 s. ř. s. o tom, že se žaloba v některých částech zamítá pro nedůvodnost.

123. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

124. Ve vztahu k výrokům III. až VIII. bylo třeba vážit míru procesního úspěchu žalobce. Žalobce byl co do základu žaloby úspěšný, neboť bylo určeno, že zásah žalovaného byl nezákonný, a sice že nezákonné bylo samotné zadržení zbraní dne 27. 8. 2024 a současně nezákonným bylo i zadržování zbraní, které trvalo od 27. 8. 2024 do 4. 4. 2025. Žalobce nezákonný zásah tvrdil ve vztahu ke 47 položkám zbraní (ke zdvojené položce krajský soud nepřihlíží). Žalobce byl úspěšný ohledně 43 položek zbraní, u 2 položek byl úspěšný částečně a u 2 položek úspěšný nebyl. V tomto ohledu má krajský soud za to, že se jedná z hlediska předmětu sporu o zanedbatelný neúspěch žalobce, který nebral v potaz při stanovení náhrady nákladů řízení. Stejně tak krajský soud nebral jako neúspěch ve věci to, že žalobce nebyl úspěšný co do celé délky tvrzeného zadržování většiny zbraní. Žalobce tvrdil, že nezákonné zadržování trvalo od 9. 4. 2024 do 4. 4. 2025, tj. téměř 12 měsíců. Krajský soud zhodnotil, že nezákonné zadržování většiny zbraní žalovaným trvalo od 27. 8. 2024 do 4. 4. 2025, tj. 7 měsíců a 9 dní. Krajský soud i přes to zhodnotil, že co se týče procesního úspěchu bude vycházet z celkové důvodnosti základu žaloby, která se týkala především samotného zadržení zbraní dne 27. 8. 2024. Zadržování také bylo shledáno nezákonným a v tomto pohledu už není pro úspěch ve věci dle názoru krajského soudu rozhodné, zda žalobce přesně označil dobu trvání nezákonného zadržování. Tato skutečnost ostatně vyšla najevo především z obsahu spisového materiálu. Žalobce vůbec nemusel tušit, u kterého útvaru policie se předmětné zbraně nacházely a kdy se dostaly do dispozici žalovaného a kdy přesně započal žalovaný vůči žalobci uplatňovat svou veřejnou moc. „O plný procesní úspěch jde i tehdy, pakliže soud vyhoví pouze některému z žalobních nároků, neboť to je dokladem důvodnosti žaloby co do jejího základu, tedy že zásah správního orgánu je vskutku nezákonný.“ (Kühn, Z., Za správnost vyhotovení: M. J. 32 65 A 8/2024 Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, dostupné v ASPI, komentář k § 60).

125. Krajský soud proto procesně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

126. Náklady řízení procesně úspěšného žalobce jsou představovány odměnou advokáta, spočívající v odměně za osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení vč. první porady dne 8. 12. 2024, žaloba ze dne 1. 12. 2024, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 6. 2025, doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 6. 2025, procesní návrh žalobce s vyjádřením ve věci samé ze dne 2. 2. 2026, další vyjádření žalobce ze dne 27. 4. 2026, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 21. 6. 2026, účast na jednání před soudem dne 24. 6. 2026 nepřesahující dvě hodiny).

127. Doplnění žaloby ze dne 1. 1. 2025 krajský soud nepovažoval za úkon právní služby, neboť šlo o reakci na výzvu soudu k odstranění vad žaloby; bylo na zástupci žalobce, aby procesně perfektní úkon učinil již v prvním podání ve věci samé, tj. v žalobě, a nelze z tohoto důvodu přenášet náklady řízení na neúspěšného žalovaného; tento náklad tak nebyl důvodně vynaložen. Dále krajský soud nepovažoval za samostatný úkon právní služby blanketní kasační stížnost ze dne 7. 4. 2025, neboť nešlo o podání ve věci samé pro absenci relevantní argumentace; podání ve věci samé je až doplnění kasační stížnosti na výzvu soudu. Sdělení žalobce ze dne 6. 1. 2026 také krajský soud nepovažoval za písemné podání ve věci samé, neboť v něm pouze uvedl, že na žalobě trvá a bude navrhovat změnu žaloby a že se ve věci písemně vyjádří až po nahlédnutí do spisu; jedná se tak o pouhé avízo budoucího procesního postupu.

128. Nahlížení do soudního spisu dne 8. 1. 2026 a s tím související cestovné a náhradu za promeškaný čas krajský soud neuznal jako úkon právní služby, neboť § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, kterého se žalobce dovolával, dopadá na prostudování spisu při skončení vyšetřování. Jde tedy o zcela specifický úkon podle § 166 odst. 1 trestního řádu, nikoliv o jakékoliv nahlížení do spisu. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře konstatoval, že nahlížení do spisu v rámci soudního řízení správního je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení, nikoli za samostatný úkon právní služby (rozsudek ze dne 31. 3. 2022, čj. 9 Azs 13/2022-32, bod 26, usnesení ze dne 29. 4. 2008, čj. 5 Azs 33/2008-40, či rozsudek ze dne 28. 1. 2016, čj. 9 Ads 265/2015-13, bod 14). Nejedná se tedy o úkon srovnatelný s prostudováním trestního spisu dle citovaného ustanovení advokátního tarifu, k němuž dochází v průběhu trestního řízení, a to po skončení vyšetřování. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17, na který žalobce odkázal, se týkal právě trestního řízení, a nikoliv soudního řízení správního.

129. Převzetí a příprava zastoupení a žaloba byly jako úkony právní služby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., provedeny do 31. 12. 2024, tj. náleží za ně odměna podle právní úpravy před zmíněnou novelou. Jde tedy o dva úkony právní služby s odměnou 3 100 Kč za úkon, tj. 6 200 Kč, a o náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 600 Kč (2 x 300 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Za správnost vyhotovení: M. J. 33 65 A 8/2024 130.Za zbylých šest úkonů právní služby (další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 10. 6. 2025, doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 6. 2025, procesní návrh žalobce s vyjádřením ve věci samé ze dne 2. 2. 2026, další vyjádření žalobce ze dne 27. 4. 2026, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 21. 6. 2026, účast na jednání před soudem dne 24. 6. 2026 nepřesahující dvě hodiny) podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. c), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění po zmíněné novele, učiněné po 1. 1. 2025, již náleží odměna podle právní úpravy po zmíněné novely. Jde tedy o šest úkonů právní služby s odměnou 4 620 Kč za úkon, tj. 27 720 Kč, a o náhradu hotových výdajů za šest úkonů právní služby v částce celkem 2 700 Kč (6 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 30 420 Kč.

131. Dále krajský soud jako součást náhrady nákladů řízení přiznal žalobci částku 1 248,53 Kč na základě § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu jako náhradu na cestovní výdaje advokáta za jízdné z Čimelic (sídlo advokátní kanceláře) do Českých Budějovic (sídlo soudu) a zpět uskutečněné dne 24. 6. 2026 za účelem účasti na soudním jednání osobním vozidlem Škoda Octavia, na celkovou vzdálenost 152,6 km, při spotřebě 5,2 l/100 km, průměrné ceně nafty 44,50 Kč/l a při sazbě základní náhrady 5,90 Kč na 1 km jízdy osobním automobilem. Dále šlo o částku 900 Kč (za 6 započatých půlhodin x 150 Kč) jako náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k soudnímu jednání a zpět v rozsahu celkem 2 x 1,5 hodiny, tj. 6 započatých půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téže vyhlášky]. Při výpočtu cestovních výdajů vycházel krajský soud z údajů poskytnutých zástupcem žalobce; 2 x 76,3 km a 2 x 1,5 hodiny času stráveného na cestě) a z údajů obsažených v předloženém technickém průkazu vozidla. Náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas činila celkem 2 148,53 Kč.

132. Celkem jde o částku 39 368,53 Kč. Zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty.

133. K této částce se dále připočítávají zaplacené soudní poplatky ve výši 7 000 Kč (2 000 Kč za žalobu a 5 000 Kč za kasační stížnost). Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 46 368,53 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 24. června 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: M. J.