66 Ad 11/2025

Rubrum

č. j. 66 Ad 11/2025-40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: M. Č. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š. 2 66 Ad 11/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalovaného

1. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl námitky žalobce a tím potvrdil rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 24. 1. 2025, čj. X, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu podle § 38 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce namítá, že posudkový lékař podrobně nezkoumal jeho zdravotní stav a z důvodu nepozvání žalobce k jednání si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Žalobce namítá, že nebylo vzato v potaz, že se jeho zdravotní stav v roce 2024 nadále zhoršil. Od října 2024, kdy byl hospitalizován pro oslabenou levou dolní končetinu, se na ni nemůže samostatně postavit a již několikrát po delší chůzi upadl na zem. Dolní levá končetina není v pořádku z důvodu nepříznivého zdravotního stavu páteře. Po menší fyzické zátěži je žalobce unavený z celodenní bolesti páteře. Přes noc jsou bolesti ještě větší. Dle žalobce tyto skutečnosti lékaři schválně nepíšou do propouštěcích zpráv z nemocnice, aby nedostal invalidní důchod. Dle MUDr. S. z Jihlavy se žalobcovy potíže s páteří budou zhoršovat a je to dle něj minimálně na první stupeň invalidity; a to tento lékař ještě nevěděl, že má žalobce cukrovku II. typu, vysoký krevní tlak a nález na játrech. Žalobce má za to, že lékaři vše řeší jen pomocí prášků na bolest, které však vůbec nepomáhají; žalobci se po nic točí hlava. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce je přesvědčen, že na invalidní důchod prvního stupně má zcela jistě nárok.

3. Žalovaný konstatoval, že posudek, z něhož vycházel, považuje za dostatečný podklad o zjištěném skutkovém stavu, a pokud v průběhu soudního řízení nedojde ke změně posouzení žalobcova zdravotního stavu, navrhuje žalobu zamítnout.

II. Podstatný obsah správních spisů

4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu dne 6. 11. 2024. Posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 16. 12. 2024 byl u žalobce shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak žalobce nebyl uznán invalidním. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Pokles pracovní schopnosti byl stanoven v rozsahu 20 % a navýšen o 5 % (pro Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š. 3 66 Ad 11/2025 další zdravotní postižení) na celkových 25 %. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žalobcově žádosti o přiznání invalidního důchodu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

5. Dne 14. 3. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Byla zvolena horní hranice taxace 20 %, která byla navýšena o 10 % pro další postižení, a to na celkových 30 %.

6. Na základě tohoto posudku bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

7. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise MPSV České Budějovice (dále jen „posudková komise MPSV“) dne 10. 12. 2025 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného. Dne 2. 12. 2025 bylo jednání posudkové komise odročeno z důvodu, že se posuzovaný nedostavil; byla mu proto zaslána pozvánka k novému jednání. Následné jednání proběhlo dne 10. 12. 2025. Toto jednání se konalo v přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným lékařem z oboru neurologie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

8. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický víceetážový vertebrogenní algický syndrom s recidivujícím cervikokraniálním syndromem, s iritací do obou horních končetin s max. C8 oboustranně a recidivujícími lumbalgiemi s iritací do S1 oboustranně.

9. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, tj vyloučení práce se zvedáním a přenášením těžkých břemen, nevhodná je dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Žalobce je dle posudkové komise schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod.

10. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddíl E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 20 %, tj. na horní hranici, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalším zdravotním postižením byla míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o dalších 10 % na celkovou hodnotu 30 %. Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š. 4 66 Ad 11/2025 11. Bylo uvedeno, že v žádném případě nebyl objektivizován trvalý funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 26. 1. 2026. Žalobce i žalovaný se předem omluvili. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání ze dne 2. 12. 2025, protokolem o jednání ze dne 10. 12. 2025 a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 10. 12. 2025.

14. Žaloba není důvodná.

15. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

16. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š. 5 66 Ad 11/2025 Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

17. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18).

18. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalovaného a správního orgánu prvního stupně, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 10. 12. 2025. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen, byl vyšetřen odborným neurologem. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného.

19. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému zjištění jako posudkoví lékaři v obou předchozích posudkových závěrech Institutu (posudek o Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š. 6 66 Ad 11/2025 invaliditě ze dne 16. 12. 2024 a posudek z námitkového řízení ze dne 14. 3. 2025) stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jde o chronický víceetážový vertebrogenní algický syndrom s recidivujícím cervikokraniálním syndromem, s iritací do obou horních končetin s max. C8 oboustranně a recidivujícími lumbalgiemi s iritací do S1 oboustranně.

20. Všechny posudky se shodly, že se u žalobce jedná o lehké funkční postižení dle zmíněné položky 1b. Posudková komise MPSV konstatovala, že nebyl objektivizován trvalý funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, který by indikoval použití posudkového kritéria pro středně těžké funkční postižení (položka 1c).

21. Tíže zdravotního postižení žalobce byla zhodnocena tím, že byla zvolena horní hranice taxačního rozmezí 10 až 20 %, tj. pokles pracovní schopnosti byl zhodnocen taxací 20 %. Ostatní doložená zdravotní postižení žalobce byla v souladu s § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zhodnocena tak, že byl navýšen pokles pracovní schopnosti žalobce o dalších maximálně možných 10 %. Posudková komise MPSV tak ve shodě s posudkem Institutu II. stupně stanovila celkový pokles pracovní schopnosti o 30 %.

22. Pro invaliditu prvního stupně je však nezbytné dosáhnout poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

23. Posudková komise na str. 5 posudku taktéž provedla podrobnou pracovní rekomandaci pro žalobce, která je shrnuta výše.

24. Posudková komise MPSV tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce o 30 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce.

25. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním.

26. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

27. Žalobce namítá, že nebyl přizván k vypracování posudku Institutu v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Role posudkových lékařů Institutu zásadně nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků; osobní zhlednutí posuzované osoby tak není nezbytné a zákon o důchodovém pojištění takovou povinnost posudkovým lékařům Institutu při zpracování posudku nestanoví. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š. 7 66 Ad 11/2025 na místě vyšetřen odborným neurologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí.

28. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Jeho žádosti o přiznání invalidního důchodu nemohlo být vyhověno. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

29. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 26. ledna 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje N. Š.