66 Ad 16/2025

Rubrum

č. j. 66 Ad 16/2025- 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: K. J. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 7. 2025, čj. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem potvrzuje J. M. 2 66 Ad 16/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 4. 2025, čj. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 6. 6. 2025 odňat invalidní důchod.

2. Proti napadenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu a navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Žalobkyně uvedla, že od června 2020 byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. V rámci pravidelného přezkoumání zdravotního stavu v roce 2025 a na to navazujících rozhodnutí bylo rozhodnuto o odnětí invalidního důchodu žalobkyně, a to přesto, že se její zdravotní stav od roku 2020 nezlepšil, nýbrž naopak došlo k jeho zhoršení (nově artróza a další funkční omezení – CHOPN, omezení pravého ramene, třes horních končetin). Podle posudkových lékařů poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 %. Tento závěr podle žalobkyně odporuje skutkovému stavu věci i principu právní jistoty a předvídatelnosti. Posudek podle žalobkyně nevysvětluje, proč již neplatí závěry z roku 2020 a ignoruje doložené zhoršení zdravotního stavu. Jako pro samoživitelku ztráta invalidního důchodu znamená pro žalobkyni existenční problém.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

4. Krajský soud předesílá, že neměl k dispozici úplný správní spis, neboť nebyla předložena dokumentace z jednání, kdy byla žalobkyně uznána invalidní v prvním stupni (ve spisové dokumentaci je rukou zaznamenána poznámka „NENÍ SPIS“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že byla uznána invalidní v prvním stupni v červnu 2020. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 3. 2. 2022 bylo shledáno, že invalidita trvá, že jde o pokles pracovní schopnosti o 35 % pro zdravotní postižení podle kapitoly XV., oddílu B, položky 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Doba platnosti posudku byla stanovena do 28. 2. 2025.

5. Dne 16. 4. 2025 byla provedena kontrolní lékařská prohlídka zdravotního stavu žalobkyně. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 16. 4. 2025 šlo sice u žalobkyně o dlouhodobě nepřiznivý zdravotní stav, avšak nebyla shledána invalidní, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti v rozsahu 25 %, a to pro zdravotní postižení podle kapitoly XV., oddílu B, položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 3 66 Ad 16/2025 invalidity. Nebyl shledány důvody pro navýšení procentního vymezení poklesu pracovní schopnosti.

6. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 24. 4. 2025 rozhodnutí, kterým byl žalobkyni od 6. 6. 2025 odňat invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

7. Dne 4. 7. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 25 %. Nejde již o invaliditu prvního stupně. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddílu B, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 25 %, která nebyla nikterak navýšena.

8. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

9. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 5. 1. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným lékařem z oboru ortopedie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Doba platnosti posudku byla stanovena do 31. 1. 2027.

10. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí poúrazová dysfunkce pravého ramenního kloubu, a to velmi těžké omezení hybnosti v pravém ramenním kloubu (dominantní končetiny). Jde o funkční omezení na úrovni ztuhlosti ramenního kloubu. Tento závěr vyplývá, jak z citovaných lékařských zpráv, tak i z vyšetření provedeného při jednání komise.

11. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XV., oddílu B, položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 až 35 %. Jde o posudkové kritérium určené pro postižení funkce po úrazech a operacích, postižení končetin, ztuhnutí nebo omezení pohybu v ramenním kloubu. Jde o položku pro ztuhnutí lokte nebo ramene. Posudková komise pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 35 %, tj. na horní hranici taxačního rozpětí, a to s ohledem na rozsah Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 4 66 Ad 16/2025 omezení pohybu, s ohledem na omezení fyzické výkonnosti a omezení schopnosti manipulace a přenášení předmětů.

12. Bylo konstatováno, že zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, který odpovídal nějakému stupni invalidity. Bylo doplněno, že namítaná artróza kyčelních kloubů nemá na pracovní potenciál dopad.

13. Platnost posudku byla stanovena na jeden rok, neboť v případě totální endoprotézy je otevřená možnost zlepšení stavu.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 2. 2. 2026. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV a protokolem o jednání ze dne 5. 1. 2026. Lékařské zprávy, které žalobkyně přiložila k žalobě, krajský soud k důkazu neprováděl, neboť je měla k dispozici posudková komise MPSV. Žalobkyně i žalovaná se z jednání omluvily; krajský soud proto rozhodl v jejich nepřítomnosti.

16. Žaloba je důvodná.

17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

18. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 5 66 Ad 16/2025 posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

19. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18).

20. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ (s výhradou neúplně předložené spisové dokumentace), jakož i zejména z doplnění Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 6 66 Ad 16/2025 dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 5. 1. 2026. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise přítomna, byla vyšetřena odborným lékařem – ortopedem a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně (opět se stejnou výhradou viz výše). Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a ve vzájemných souvislostech zhodnotila i ostatní zdravotní obtíže. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

21. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru.

22. Z tohoto posudku vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla v době vydání napadeného rozhodnutí poúrazová dysfunkce pravého ramenního kloubu, velmi těžké omezení hybnosti v pravém ramenním kloubu (dominantní končetiny); ztuhlost ramenního kloubu. Posudková komise nepotvrdila závěry lékařů obou stupňů Institutu, kteří podřadili zdravotní potíže žalobkyně pod kapitolu XV., oddíl B, položku 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což vedlo k odnětí invalidity. Posudková komise MPSV podřadila zdravotní postižení žalobkyně pod položku 3c téhož oddílu a téže kapitoly, která je vyhrazena pro ztuhnutí ramene.

23. Posudková komise MPSV stanovila pokles pracovní schopnosti v rozsahu 35 %, což odpovídá horní hranici taxačního rozpětí poklesu pracovní schopnosti podle přílohy k vyhlášce. Posudková komise stanovila takto s ohledem na rozsah omezení pohybu, s ohledem na omezení fyzické výkonnosti a omezení schopnosti manipulace a přenášení předmětů. Důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nebyl shledán.

24. Posudková komise se zabývala i ostatními zdravotními postiženími žalobkyně, avšak nebyly takové významnosti, aby odůvodňovaly stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na základě jiného posudkového kritéria, resp. pokud by tomu tak bylo, byl by pokles pracovní schopnosti stanoven v nižší míře.

25. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal jej za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí.

26. Posudková komise MPSV tak na rozdíl od lékařů Institutu zhodnotila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti odlišně s tím, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě prvního stupně. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala i s tím, proč jsou její závěry ohledně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stran poklesu pracovní schopnosti odlišné od předcházejících posudků Institutu.

27. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 7 66 Ad 16/2025 stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

28. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejich námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

29. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobkyně, které však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, resp. žádné náklady neúčtovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 2. února 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.