66 Ad 17/2025

Rubrum

č. j. 66 Ad 17/2025- 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: T. A. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2025, čj. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2025, čj. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 2 66 Ad 17/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 4. 2025, čj. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 8. 5. 2025 odňat invalidní důchod.

2. Proti napadenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu a navrhla, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové bylo zrušeno. Žalobkyně uvedla, že na jednání k posudkovému lékaři nebyla přizvána; ten si tudíž nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním stavu. Žalobkyně namítla, že nebyla zhodnocena její celková výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Žalobkyně trpí postižením podle kapitoly VI, položky 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“); jde o následky operace a léčby lymfomu CNS. Její denní aktivity jsou značně omezeny a je schopna vykonávat pracovní činnost pouze distančně. Od roku 2013 navíc trpí roztroušenou sklerózou. Od roku 2013 se zdravotní stav jen zhoršuje a v roce 2020 vyústil v lymfom centrální nervové soustavy. Následně prodělala chemoterapii a radioterapii a její zdravotní stav je v remisi. Na svůj zdravotní stav se nicméně neadaptovala a svůj pracovní výkon musí výrazně přizpůsobovat svému zdravotnímu stavu. Její pracovní schopnost je výrazně omezena.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně požádala o invalidní důchod dne 4. 10. 2021. Na základě posudku o invaliditě ze dne 25. 11. 2021 byla uznána invalidní ve třetím stupni, a to od 31. 8. 2021. Šlo o pokles pracovní schopnosti o 70 % pro zdravotní postižení podle kapitoly II., oddílu A, položky 1e přílohy k vyhlášce posuzování invalidity.

5. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 3. 5. 2023 bylo shledáno, že již nejde o invaliditu žádného stupně s datem zániku invalidity k 3. 5. 2023. Šlo o pokles pracovní schopnosti o 25 % pro zdravotní postižení podle kapitoly II., oddílu A, položky 1b přílohy vyhlášky.

6. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 15. 4. 2025 rozhodnutí, kterým byl žalobkyni od 8. 5. 2025 odňat invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

7. Dne 25. 6. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 3 66 Ad 17/2025 jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 25 %. Nejde již o invaliditu žádného stupně. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 25 %, která nebyla nikterak navýšena.

8. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

9. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 20. 1. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným lékařem z oboru neurologie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Doba platnosti posudku byla stanovena do 31. 1. 2028.

10. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí stav po léčbě tumoru centrální nervové soustavy. Od ukončení onkologické léčby v roce 2020 trvá remise onkologického onemocnění a není potřeba žádné udržovací léčby. Následkem léčby jsou ovšem morfologické strukturální změny mozku, funkčně je přítomen organický psychosyndrom. U vysokoškolsky vzdělané osoby došlo k poklesu kognitivních schopností do pásma podprůměru. Strukturální změny mozku nemají vliv na funkční schopnosti pohybové a senzorické.

11. Posudková komise popsala svůj postup podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s tím, že preferuje stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle kapitoly VI, určené pro onemocnění nervové soustavy. Po dosažení stabilizace po onkologickém léčení (hodnoceno dne kapitoly II.) je totiž možné funkční postižení a míru poklesu pracovní schopnosti stanovit srovnatelně s některým zdravotním postižením podle kapitoly IV. Tento postup tedy posudková komise zvolila.

12. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. podle posudkového kritéria určeného pro cévní onemocnění centrální nervové soustavy. Byla zvolena položka pro stavy s lehkým funkčním postižením, tj. pro stavy s lehkou kognitivní poruchou. Ačkoliv klinický psycholog hodnotí Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 4 66 Ad 17/2025 poruchu psychických funkcí jako středně závažnou, z hlediska posudkového se jedná jednoznačně o postižení lehké (středně těžké stavy jsou na úrovni lehké mentální retardace).

13. Podle kapitoly VI., položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 až 35 %. Posudková komise pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 35 %, tj. na horní hranici taxačního rozpětí, a to se zohledněním kvalifikačního potenciálu posuzované.

14. Ačkoliv je dysfunkce psychická doložena až v roce 2025, lze ji dle komise vztáhnout zpětně k datu 3. 5. 2023, kdy bylo provedeno posudkové zhodnocení posudkovým lékařem Institutu. Strukturální změny mozku byly přítomny již v roce 2023. Posudkové komisi přitom není známo, proč bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno až v dubnu 2025. Námitkové řízení proběhlo až dva roky po řízení prvoinstančním.

15. Platnost posudku byla stanovena na dva roky, neboť je plně indikováno přehodnotit další pracovní adaptaci posuzované.

16. Posudková komise neshledala zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 8 přílohy k vyhlášce, na které se žalobkyně odvolávala v žalobě. Toto posudkové kritérium je určeno pro postižení nervového systému spojeného s plegiemi nebo parézami. U žalobkyně však není přítomna pohybová dysfunkce.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 23. 2. 2026. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV a protokolem o jednání ze dne 20. 1. 2026. Lékařské zprávy, které žalobkyně přiložila k žalobě, krajský soud k důkazu neprováděl, neboť je měla k dispozici posudková komise MPSV. Žalobkyně se z jednání omluvila; krajský soud proto rozhodl v její nepřítomnosti.

19. Žaloba je důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 5 66 Ad 17/2025 udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

22. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 6 66 Ad 17/2025 musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18).

23. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 20. 1. 2026. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise přítomna, byla vyšetřena odborným lékařem – neurologem a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a ve vzájemných souvislostech zhodnotila i ostatní zdravotní obtíže (roztroušená skleróza). Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

24. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru.

25. Z tohoto posudku vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí byl stav po léčbě tumoru centrální nervové soustavy. Od ukončení léčby v roce 2020 trvá remise onkologického onemocnění, není třeba udržovací léčba. Následkem léčby jsou ovšem morfologické strukturální změny mozku, funkčně je přítomen organický psychosyndrom; u vysokoškolsky vzdělané žalobkyně došlo k poklesu kognitivních schopností do pásma podprůměru.

26. Posudková komise se odkázala na kapitolu II. přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, podle níž lze po dosažení stabilizace po onkologickém léčení stanovit funkční postižení a míru poklesu pracovní schopnosti srovnatelně s některým zdravotním postižením podle kapitoly VI. Tuto variantu posudková komise preferovala.

27. Posudková komise tudíž nepotvrdila závěry lékařů obou stupňů Institutu posuzování zdravotního stavu, kteří podřadili zdravotní potíže žalobkyně pod kapitolu II., oddíl A, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což vedlo k odnětí invalidity. Posudková komise MPSV podřadila zdravotní postižení žalobkyně pod kapitolu VI., položku 1b přílohy vyhlášky, která je vyhrazena pro cévní postižení mozku a míchy. Posudková komise s ohledem na trvající morfologické strukturální změny mozku považovala za indikované funkční postižení žalobkyně porovnat s kapitolou VI., položkou 1b přílohy vyhlášky. Zvolila položku pro stavy s lehkým funkčním postižením, která je určena pro stavy s lehkou kognitivní poruchou.

28. Posudková komise MPSV stanovila pokles pracovní schopnosti v rozsahu 35 %, což odpovídá horní hranici taxačního rozpětí poklesu pracovní schopnosti (20 až 35 %). Posudková komise stanovila takto s ohledem na kvalifikační potenciál žalobkyně. Důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nebyl shledán. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 7 66 Ad 17/2025 29. Posudková komise zhodnotila, že i když dle klinického psychologa jde o poruchu psychických funkcí středně závažnou, z hlediska posudkového se jedná jednoznačně o postižení lehké.

30. Posudková komise zdůvodnila, že strukturální změny mozku byly přítomny již v roce 2023 a lze tak toto kritérium vztáhnout k datu 3. 5. 2023. Lze totiž medicínsky předpokládat, že psychická dysfunkce byla přítomna již k tomuto datu.

31. Platnost posudku byla stanovena na dva roky, přičemž je třeba poté posoudit další pracovní adaptaci žalobkyně.

32. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal jej za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí.

33. Posudková komise MPSV tak na rozdíl od lékařů Institutu zhodnotila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti odlišně s tím, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě prvního stupně. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala i s tím, proč jsou její závěry ohledně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stran poklesu pracovní schopnosti odlišné od předcházejících posudků Institutu.

34. Závěrem se doplňuje, že žalobkyní zmiňované hodnocení dle kapitoly VI., položky 8 přílohy vyhlášky nebylo posudkovou komisí indikováno, neboť u žalobkyně není přítomna pohybová dysfunkce.

35. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

36. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

37. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobkyně, která požadovala přiznání náhrady nákladů řízení v případě svého úspěchu, žádné náklady jí však v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, resp. žádné náklady neúčtovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. 8 66 Ad 17/2025 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 23. února 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.