66 Ad 18/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: Mgr.

I. K., DiS. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2025, čj. X, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 3. 2025, čj. X, kterým byla podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni snížena od 14. 5. 2025 výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobkyně uvedla, že přestože její zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně, byla jí invalidita snížena na druhý stupeň. Pokles pracovní schopnosti o 50 % neodpovídá dle žalobkyně skutečnému rozsahu jejích zdravotních obtíží. Dle žalobkyně nebyly zohledněny všechny její diagnózy, zejména chronické bolesti páteře po opakovaných operacích, výrazné funkční omezení hybnosti a neurologické obtíže (neuropatie, radikulopatie, fibróza, osteochondroza a failed black syndrom), smíšená úzkostně depresivní porucha, dlouhodobá medikace. Žalobkyně uvádí, že není schopna soustavné výdělečné činnosti ani v podstatně menším rozsahu, což odpovídá invaliditě třetího stupně.

3. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že objektivizovaný funkční deficit nedosahoval stadia nejvyššího stupně invalidity, a proto navrhla žalobu zamítnout.

II. Podstatný obsah správních spisů

4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyni byl přiznán invalidní důchod třetího stupně na základě posudku o invaliditě ze dne 6. 6. 2022. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 70 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Bylo konstatováno, že v celkovém hodnocení je zohledňováno 10 % za povolání na dobu jednoho roku. Po uplynutí této doby již nebude toto zohledněno pro nedůvodnost. Platnost posudku byla stanovena do 30. 6. 2023 s předpokladem zlepšení zdravotního stavu a úpravou stupně invalidního důchodu.

5. Kontrolní lékařská prohlídka byla následně provedena a byl vypracován posudek ze dne 4. 9. 2023. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 70 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1d přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Bylo konstatováno, že v celkovém hodnocení je zohledňováno 10 % za povolání na dobu jednoho roku. Po uplynutí této doby již nebude toto zohledněno pro nedůvodnost. Platnost posudku byla stanovena do 30. 9. 2024 s předpokladem zlepšení zdravotního stavu a úpravou stupně invalidního důchodu.

6. Posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 24. 2. 2025 v rámci kontrolní lékařské prohlídky byl u žalobkyně shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak žalobkyně byla uznána invalidní ve druhém stupni s poklesem pracovní schopnosti o 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1d přílohy k vyhlášce. Bylo uvedeno, že z posudkového hlediska jde o funkční postižení středně těžké až těžké, proto byla zvolena položka 1d. Zdravotní stav posuzované je možné léčebnými a režimovými opatřeními i nadále pozitivně ovlivnit. Zlepšení zdravotního stavu a funkčních schopností lze očekávat. Platnost posudku byla stanovena do února 2027. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobkyni snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

7. Dne 12. 6. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. Bylo uvedeno, že žalobkyně je vertebropatka s VAS praec. Lp, po čtyřech operacích, je na algeziologické léčbě, bez efektu. Nález byl zhodnocen jako středně těžký ve smyslu kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy vyhlášky (30 až 40 %); bylo uvedeno, že není shledáno těžké poškození nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, nejsou závažné poruchy funkce svěračů. Dále bylo uvedeno, že vzhledem k charakteru profese byla srovnatelně zvolena klasifikace dle kapitoly XIII., oddíl E, položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (50 až 70 %). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 50 %. Byla zvolena dolní hranice taxace s tím, že další navýšení nebylo využito.

8. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudky posudkové komise MPSV

9. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise MPSV České Budějovice (dále jen „posudková komise“) dne 3. 3. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v nepřítomnosti žalobkyně (omluvena z důvodu hospitalizace pro úraz). Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní v druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise vycházela.

10. Posudková komise v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně. Bylo uvedeno, že žalobkyně pracuje na částečný úvazek (10 hodin týdně) jako učitelka. Bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byly v době vydání napadeného rozhodnutí chronické páteřové obtíže. V anamnéze je široká škála léčby konzervativní a intervenční, vč. opakovaných neurochirurgických i endoskopických intervencí.

11. Posudková komise vysvětlila, že při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly XIII., oddílu E, položek 1a až 1d, které jsou určeny pro bolestivý syndrom páteře, se hodnotí funkční postižení páteře a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity.

12. Žalobkyně má potíže s páteří bederní (etáž L4/5 a L/S1). Jde o problematiku dlouhodobou, intenzita potíží byla v minulosti kolísavá, poslední exacerbace doložena od ledna 2025. Žalobkyně má poruchu rozvíjení bederní páteře, má známky lehké paretické léze na akru pravé dolní končetiny. EMG potvrdila kořenovou lézi.

13. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 až 40 %. S ohledem na popsané strukturální změny (viz zobrazovací vyšetření) zvolila posudková komise horní hranici taxace 40 %. Psychická problematika byla zhodnocena tak, že má také vliv na pracovní potenciál, a proto by pokles pracovní schopnosti navýšen podle § 3 odst. 1 vyhlášky pro tuto problematiku o maximálně možných 10 %, tj. na celkových 50 % poklesu pracovní schopnosti.

14. Bylo vysvětleno, že u žalobkyně není splněna indikace pro položku 1d kapitoly XIII., oddílu E, neboť klinické funkční postižení při vertebrogenní dysfunkci není na úrovni těžkého funkčního postižení; v klinickém nálezu není popsáno těžké poškození nervů, nejde o závažné parézy, nejsou popsány svalové atrofie, nejsou dány závažné poruchy funkce svěračů. Lze konstatovat celkový pokles výkonnosti, nicméně od roku 2025 pracovala žalobkyně ve zkráceném úvazku, což se nejeví být v korelaci s těžkým omezením denních aktivit.

15. Bylo zdůrazněno, že zdravotní stav se posuzuje ke dni 1. 7. 2025, poslední operace páteře byla provedena dne 21. 5. 2025. Samotná operace není důvodem k invalidizaci ve třetím stupni; operace a rekonvalescence jsou důvodem pro dočasnou pracovní neschopnost, ve které žalobkyně byla od 3. 1. 2025.

16. Pokud jde o psychiatrickou diagnózu, tak to rozhodně neodpovídá postižení těžkému, jak uvádí psychiatr v lékařské zprávě. Kdyby měla být psychická problematika brána za rozhodující příčinu dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu, tak by byla podřazena pod kapitolu V., položku 5c s taxací poklesu pracovních schopnosti 25 až 35 %.

17. Posudková komise tak potvrdila závěry posudkových lékařů Institutu, co do uznání druhého stupně invalidity. Posudková komise uvedla, že důvodem pro snížení stupně invalidity je posudkové nadhodnocení při jednání v roce 2022 a 2023. Odborné nálezy při těchto jednáních nedokládaly funkční postižení na úrovni indikací dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1d přílohy vyhlášky.

18. Funkční omezení se jeví jako trvalé a další kontrolní lékařská prohlídka se posudkové komisi jeví jako bezpředmětná.

19. Posudková komise doplnila, že počet provedených operací ani míra subjektivně vnímaných potíží, ani typ medikamentózní léčby nejsou rozhodující pro posudkové zhodnocení zdravotního stavu.

20. Proti posudku vznesla žalobkyně námitky zakládající se především na tom, že byl posudkový závěr přijat v její nepřítomnosti, ač se řádně omluvila z důvodu hospitalizace pro úraz a žádala o stanovení nového termínu, aby se mohla dostavit. Posudku dále vytkla, že nedostatečně zjistil skutkový stav, nezohlednil aktuální stav a opomenul intenzitu bolestí a jejich dopad. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně měl být taktéž nesprávně zhodnocen. Žalobkyně uvedla, že pracuje v minimálním rozsahu, za cenu vyčerpání a s nutností regenerace. Omezená pracovní aktivita nevylučuje invaliditu třetího stupně.

21. Krajský soud vyžádal doplnění posudku s tím, že žádal o to, aby byl posudek podán za osobní účasti žalobkyně.

22. Druhé jednání komise dne 2. 6. 2026 se konalo v přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným lékařem z oboru neurologie. Posudková komise se usnesla na stejných závěrech jako dne 3. 3. 2026 s tím, že uvedla, že neurologické vyšetření provedené při jednání komise nevede ke změně již dříve přijatého posudkového závěru.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

24. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 29. 6. 2026. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání ze dne 3. 3. 2026 a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 3. 3. 2026. Krajský soud dále provedl k důkazu protokol o jednání ze dne 2. 6. 2026 a posudek posudkové komise MPSV ze dne 2. 6. 2026. Žalobkyní předložené lékařské zprávy krajský soud samostatně k důkazu neprováděl, neboť je měla k dispozici posudková komise. Je třeba upozornit, že se vychází ze skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj., ke dni 1. 7. 2025. Některé lékařské zprávy předkládané žalobkyní byly vydány až po rozhodném datu. Posudková komise uvedla v posudku výčet podkladů, ze kterých vycházela. Krajský soud konstatuje, že posudková komise vyhodnotila, ze kterých podkladů s ohledem na rozhodné období lze vycházet a ty také vzala za podklad svého posudku.

25. Žaloba není důvodná.

26. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

27. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011–43).

28. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18).

29. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a správního orgánu prvního stupně, jakož i zejména z doplnění dokazování posudky posudkové komise MPSV ze dne 3. 3. 2026 a 2. 6. 2026. Tyto posudky byly vyhotoveny posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při druhém jednání komise dne 2. 6. 2026 přítomna, byla vyšetřena odborným neurologem.

30. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětné posudky splňují všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto je krajský soud považoval za důkazy osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

31. Posudková komise ve svém doplňujícím posudku, který byl opatřován z důvodu toho, aby byla žalobkyně osobně zhlédnuta v komisi, zcela potvrdila již závěry, ke kterým došla ve svém posudku prvním.

32. Posudky posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplné a přesvědčivé, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise sice dospěla k odlišnému zjištění než posudkoví lékaři Institutu stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, avšak rozdíl je pouze v hodnocení stupně funkčního postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1 přílohy k vyhlášce. Posudkoví lékaři Institutu považovali funkční postižení žalobkyně za těžké podle položky 1d, zatímco posudková komise MPSV za středně těžké podle položky 1c. Posudková komise MPSV svůj odlišný závěr zdůvodnila tím, že žalobkyně nesplňuje indikaci pro užití položky 1d, neboť klinické postižení při vertebrogenní dysfunkci není podle podkladové dokumentace na úrovni těžkého funkčního postižení; v klinickém nálezu není popsáno těžké poškození nervů, nejde o závažné parézy, nejsou popsány svalové atrofie, nejsou přítomny závažné poruchy funkce svěračů. Posudková komise zhodnotila i to, že žalobkyně do roku 2025 pracovala ve zkráceném pracovním úvazku, což se komisi nejevilo v korelaci s těžkým funkčním postižením.

33. Sluší se doplnit, že již v prvostupňovém posudku Institutu ze dne 24. 2. 2025 se uvádí, že je volena položka 1d pro těžké funkční postižení, neboť se jedná o funkční postižení středně těžké až těžké; proto byla zvolena i spodní hranice taxace 50 %, neboť posudkový lékař vnímal, že zařazení do položky 1d je skutečně hraniční. Posudkový lékař Institutu pro námitkové řízení v posudku ze dne 12. 6. 2025 uvedl, že nález hodnotí jako středně těžký podle položky 1c, neboť neshledává těžké poškození nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, nejsou přítomny závažné poruchy funkce svěračů. Nicméně vzhledem k charakteru profese ponechal hodnocení podle položky 1d pro těžké funkční postižení s taxací na dolní hranici 50 %.

34. Z uvedeného je zřejmé, že se ohledně míry funkčního postižení posudkový lékař Institutu pro námitkové řízení i posudková komise věcně shodovali v tom, že jde o středně těžké funkční postižení dle položky 1c, nicméně posudkový lékař Institutu užil kritérium pro těžké funkční postižení dle položky 1d z důvodu profese. Tento postup vedl k tomu, že žalobkyni byl stanoven pokles pracovní schopnosti na spodní hranici položky 1d, a to 50 %.

35. Krajský soud konstatuje, že posudková komise MPSV správně objektivně na základě posudkových kritérií zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně do položky 1c pro středně těžké funkční postižení. Tím tedy na věcné posouzení zdravotního postižení užila formálně správné podřazení pod položku 1c. Tato položka nabízí taxaci poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 až 40 %. Posudková komise s ohledem na strukturální změny doložené zobrazovacími metodami zvolila horní hranici poklesu pracovní schopnosti o 40 %.

36. Posudková komise se následně zabývala i dalšími zdravotními potížemi žalobkyně a zhodnotila, že její psychiatrická diagnóza má negativní vliv na pracovní potenciál žalobkyně, a proto podle § 3 odst. 1 vyhlášky navýšila pokles pracovní schopnosti o dalších maximálně možných 10 %, na celkových 50 % poklesu pracovní schopnosti.

37. Posudkoví lékaři Institutu i posudková komise MPSV se tak zcela shodovali v tom, že žalobkyně je invalidní ve druhém stupni s poklesem pracovní schopnosti o 50 %.

38. Posudková komise taktéž náležitě odůvodnila, proč u žalobkyně došlo ke snížení invalidity z třetího stupně na druhý. Posudková komise se zabývala posudky z let 2022 a 2023 a dospěla k závěru, že hodnocení v nich přijaté bylo nadhodnocené. Odborné nálezy při těchto jednáních nedokládaly funkční postižení na úrovni indikace pro těžké funkční postižení dle položky 1d. Ostatně z obou těchto posudků z let 2022 a 2023 se podává, že 70 % poklesu pracovní schopnosti je stanoveno pouze dočasně, a to z důvodu zahrnutí 10 % pro profesi. I z tohoto postupu posudkových lékařů je zjevné, že o invaliditu třetího stupně mělo jít pouze dočasně jako benefit, aby žalobkyně mohla využít uvedenou dobu k rekvalifikaci a nalezení vhodného zaměstnání.

39. Platnost posudku byla stanovena trvale, neboť dle názoru posudkové komise se funkční omezení jeví jako trvalé.

40. Posudková komise MPSV tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 50 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě a liší se pouze v hodnocení stupně funkčního postižení, přičemž posudková komise MPSV přesvědčivě odůvodnila, proč nejsou splněny podmínky pro užití položky 1d, nýbrž jsou splněny podmínky pro užití položky 1c. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, neboť dle § 3 odst. 1 vyhlášky bylo zhodnoceno i další významné zdravotní postižení žalobkyně v podobě psychiatrické diagnózy.

41. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni.

42. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudků posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

43. Tímto je tedy vyvrácena námitka žalobkyně, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci ohledně jejího zdravotního stavu. Žalobkyně dále vznesla námitku proti posudku posudkové komise ze dne 3. 3. 2026 s tím, že nezohledňuje aktuální stav. K tomu nelze než uvést, že soudní přezkum napadeného rozhodnutí se váže ke skutkovému a právnímu stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 1. 7. 2025. Posudková komise MPSV tak hodnotila zdravotní stav žalobkyně k tomuto rozhodnému datu.

44. K námitce nedostatečného zhodnocení počtu operací, medikamentózní léčby a bolesti nelze než konstatovat, že posudková komise postupovala podle kritérií vyhlášky o posuzování invalidity a její přílohy. Počet operací, dlouhodobá léčba bolesti či subjektivně vnímaní potíže nemají vliv na posouzení posudkových kritérií.

45. Jestliže má žalobkyně za to, že posudková komise MPSV nesprávně hodnotila, že žalobkyně pracovala na zkrácený úvazek a že byl pokles pracovní schopnosti žalobkyně stanoven nesprávně, nelze než konstatovat následující. Posudkové hledisko je dle oddílu E, kapitoly XIII. nastaveno takto: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení páteře a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Posudková komise hodnotila omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Tato omezení shledala posudková komise přesně na 50 % pracovní schopnosti zdravého člověka. To, že žalobkyně pracovala na poloviční úvazek, svědčilo o tom, že byla schopna svou pracovní schopnost na trhu práce uplatnit; zda tak činila za cenu vyčerpání a nutné regenerace nelze brát v potaz. V dané věci bylo ovšem rozhodující hodnocení zdravotního postižení žalobkyně z hlediska funkčního postižení v kombinaci s dalším významným zdravotním postižením v oblasti psychiatrické. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala funkčnímu postižení středně těžkému dle položky 1c, které samo o sobě odpovídá invaliditě prvního stupně (30 až 40 % poklesu pracovní schopnosti). Pouze po maximálním možném zhodnocení další diagnózy žalobkyně, bylo dosaženo poklesu pracovní schopnosti o 50 %, čímž žalobkyně dosáhla na invaliditu druhého stupně. Svůj postup posudková komise vysvětlila a vysvětlila i to, proč se žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně snižuje na druhý stupeň, a to z toho důvodu, že její zdravotní stav byl dříve nadhodnocen. Krajský soud považuje závěry posudkové komise za podložené, dostatečně odůvodněné a odpovídající posudkovým kritériím.

46. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 50 %, pak je žalobkyně invalidní ve druhém stupni ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

47. V případě zhoršení zdravotního stavu může žalobkyně podat žádost o zvýšení invalidního důchodu, přičemž její zdravotní stav bude znovu k aktuálnímu datu posouzen.

48. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 29. června 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: G. K.