66 Ad 20/2025

Rubrum

č. j. 66 Ad 20/2025- 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: J. T. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 66 Ad 20/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 4. 2025, čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce uvedl, že již před pěti lety musel opustit celoživotní zaměstnání pracovníka ve stavebnictví, a to ze zdravotních důvodů. Od roku 2020 je zaměstnán v méně klimaticky a fyzicky náročné profesi zaměstnance bezpečnostní agentury. Již i tato méně náročná práce (a současně i méně hodnocená práce) mu činí zásadní problémy, které se v posledním roce stupňují. Žalobce nesouhlasí s tím, jak byl jeho zdravotní stav hodnocen posudkovými lékaři. Uvádí, že ve skutečnosti již po krátké době soustavné pracovní činnosti mu jeho zdravotní potíže působí problémy s fungováním celého pohybového aparátu a často se stává, že ani nemůže bez obtíží dokončit pracovní směnu.

3. K výzvě krajského soudu k doplnění žaloby žalobce doplnil žalobní body. Uvedl, že se cítí napadeným rozhodnutí zkrácen na svých právech; namítá porušení jeho práva na invalidní důchod.

4. Žalobce oponuje závěrům posudkových lékařů a namítá, že je vyloučeno, aby pokles jeho pracovní schopnosti činil pouze 30 %. Žalobce namítá, že posudkoví lékaři jej osobně nezhlédli a posudky vypracovali pouze na základě podkladů založených ve spise. Posudkoví lékaři zdravotní stav žalobce správně komplexně neposoudili. Posudky považuje žalobce za neodpovídající judikaturním požadavkům na úplnost, přesvědčivost a správnost. Dle žalobce nebylo přihlédnuto ke všem jím tvrzeným a zcela zjevným zdravotním obtížím. Hodnocení jeho zdravotního stavu jako středně těžkého funkční postižení je dle něj v rozporu s jeho objektivně zjištěným zdravotním stavem a postižením. Dle žalobce měl být pokles pracovní schopnosti hodnocen alespoň taxací 35 %.

5. Žalobce navrhl vypracování znaleckého posudku, resp. aby byl jeho zdravotní stav posouzen místně příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

6. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že posudek, z něhož vycházela, považuje za dostatečný podklad o zjištěném skutkovém stavu, a pokud v průběhu soudního řízení nedojde ke změně posouzení žalobcova zdravotního stavu, navrhuje žalobu zamítnout.

II. Podstatný obsah správních spisů

7. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu dne 5. 3. 2025. Posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 11. 4. 2025 byl u žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 66 Ad 20/2025 shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak žalobce nebyl uznán invalidním. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žalobcově žádosti o přiznání invalidního důchodu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

8. Dne 8. 7. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Byla zvolena dolní hranice taxace 30 %, a to vzhledem ke stupni zdravotního postižení.

9. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

10. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise MPSV České Budějovice (dále jen „posudková komise MPSV“) dne 25. 2. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným lékařem z oboru neurologie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

11. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický bolestivý syndrom krční páteře s cervikobrachiálním syndromem vpravo s iritací po C8, bez motorického deficitu, jen s lehkou neurogenní aktivitou.

12. Ostatní onemocnění uvedená v diagnostickém souhrnu byla dle posudkové komise bez podstatného posudkového dopadu.

13. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s využitím své středoškolské kvalifikace, s vyloučením především přetěžování páteře a práce kladoucí nadměrné nároky na pravou horní končetinu. Nevhodná se jevila práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Žalobce byl schopen práce lehčího charakteru s možností střídání pracovních poloh. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 66 Ad 20/2025 14. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddíl E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 20 %, tj. na horní hranici, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalším zdravotním postižením byla míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o 5 % na celkovou hodnotu 25 %.

15. Posudková komise MPSV vysvětlila, proč podřadila zdravotní postižení žalobce na rozdíl od posudkových lékařů Institutu pod položku 1b, a to z toho důvodu, že v žádném případě nebyl objektivizován funkčně významný neurologický nález s motorickým poškozením nervu. Vyšetřením nebylo prokázáno závažné postižení jednoho či více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení s omezením některých denních aktivit. Bylo konstatováno, že žalobce byl schopen dle svého vyjádření v komisi absolvovat práci na směny, a to delší než osm hodin, a současně dojíždět cca jednu hodinu do práce a zpět.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

17. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 9. 4. 2026. Žalobce i žalovaná se předem omluvili. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání ze dne 25. 2. 2026 a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 25. 2. 2026. Návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem krajský soud zamítl.

18. Žaloba není důvodná.

19. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

20. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 66 Ad 20/2025 stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

21. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18). Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 66 Ad 20/2025 22. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a správního orgánu prvního stupně, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 25. 2. 2026. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen, byl vyšetřen odborným neurologem.

23. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považoval za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

24. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise sice dospěla k odlišnému zjištění než posudkoví lékaři Institutu stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, avšak rozdíl je pouze v hodnocení stupně funkčního postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1 přílohy k vyhlášce. Posudkoví lékaři považovali žalobcovo funkční postižení za středně těžké podle položky 1c, zatímco posudková komise MPSV za lehké podle položky 1b. Posudková komise MPSV svůj odlišný závěr zdůvodnila tím, že nebyl objektivizován funkčně významný neurologický nález s motorickým poškozením nervu, a konstatovala, že nebyly prokázány ani ostatní předpoklady podle položky 1c tak, jak jsou popsány v příloze vyhlášky.

25. Posudková komise MPSV tak dostatečným způsobem vysvětlila, že nebyl objektivizován funkčně významný neurologický nález s motorickým poškozením nervu, který by indikoval použití posudkového kritéria pro středně těžké funkční postižení dle položky 1c. Posudková komise přihlédla též k tomu, že žalobce je doposud schopen vykonávat práci na směny delší než osm hodin a je současně schopen dojíždět cca jednu hodinu do práce a poté zpět.

26. Tíže zdravotního postižení žalobce byla zhodnocena tím, že byla zvolena horní hranice taxačního rozmezí 10 až 20 %, tj. pokles pracovní schopnosti byl zhodnocen taxací 20 %. Ostatní doložená zdravotní postižení žalobce byla v souladu s § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zhodnocena tak, že byl navýšen pokles pracovní schopnosti žalobce o dalších 5 %. Posudková komise MPSV tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce o 25 %.

27. Pro invaliditu prvního stupně je však nezbytné dosáhnout poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

28. Posudková komise na str. 6 posudku taktéž provedla podrobnou pracovní rekomandaci pro žalobce, která je shrnuta výše.

29. Posudková komise MPSV tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce o 25 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě a liší se pouze v hodnocení stupně funkčního postižení, přičemž posudková komise MPSV Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 66 Ad 20/2025 přesvědčivě odůvodnila, proč nejsou splněny podmínky pro užití položky 1c, nýbrž jsou splněny podmínky pro užití položky 1b. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce.

30. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním.

31. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

32. Žalobce namítá, že nebyl přizván k vypracování posudků Institutu. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Role posudkových lékařů Institutu zásadně nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků; osobní zhlednutí posuzované osoby tak není nezbytné a zákon o důchodovém pojištění ani ze zákona o organizaci sociálního zabezpečení takovou povinnost posudkovým lékařům Institutu při zpracování posudku nestanoví. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl na místě vyšetřen odborným neurologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí.

33. Návrh na provedení dokazování znaleckým posudkem krajský soud zamítl pro nepotřebnost. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu. Ministerstvo za tím účelem zřizuje posudkové komise. Krajský soud si opatřil posudek tímto zákonem předpokládaným postupem a jelikož jej hodnotil jako úplný a přesvědčivý důkaz o zdravotním stavu a stupni invalidity žalobce, nebylo třeba provádět žádné další dokazování k objasnění těchto otázek. Z toho důvodu nebylo potřebné nechat tyto skutkové okolnosti zkoumat soudem ustanoveným znalcem.

34. Jestliže se žalobce v žalobě dovolával svého práva na invalidní důchod, tak takové právo mu nenáleží, jestliže nesplňuje zákonem vymezené podmínky v § 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění.

35. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 25 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Jeho žádosti o přiznání invalidního důchodu nemohlo být vyhověno. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 8 66 Ad 20/2025 36. V případě zhoršení zdravotního stavu může žalobce podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu, přičemž jeho zdravotní stav bude znovu k aktuálnímu datu posouzen.

37. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. dubna 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.