66 Ad 21/2025

Rubrum

č. j. 66 Ad 21/2025- 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: M. S. zast. Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem Komenského č. p. 319, Písek proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 9. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 9. 2025, čj. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 404,10 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc.

V. L. 2 66 Ad 21/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 18. 9. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 5. 2025, čj. X, kterým byla podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod.

2. Proti napadenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu a navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Žalobkyně uvedla, že v řízení bylo postupováno v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů a nebylo přihlédnuto ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Posudek o invaliditě byl podle žalobkyně nesprávný. Byl porušen § 50 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně se dovolává ambulantního vyšetření ze dne 31. 7. 2025, které bylo podle jejího názoru v řízení opomenuto. Žalobkyně uvádí, že podle lékařů nemůže pracovat a má se podrobit několikaleté rehabilitaci; podle lékařů by měla mít plný invalidní důchod.

3. Její zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), ovšem z taxačního rozmezí byla zvolena dolní hranice poklesu pracovní schopnosti 30 %. To podle žalobkyně nebylo nikterak zdůvodněno.

4. Dle žalobkyně nelze souhlasit s tím, že po operaci u ní jde o dočasnou pracovní neschopnost. Jedná se dle jejího názoru o trvalou pracovní neschopnost už od roku 2022 (s krátkými přestávkami). Žalobkyni nebyl invalidní důchod přiznán již třikrát, což jde dle jejího názoru neakceptovatelné.

5. Žalobkyně podrobně popisuje své zdravotní potíže od roku 2022. Namítá, že posudkoví lékaři ji nezhlédli osobně. Trvá na tom, že jde u ní o těžké funkční postižení s mírou poklesu pracovní schopnosti minimálně o 70 %. Žalobkyně navrhla opatření posudku Posudkové komise MPSV pro účely soudního řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

7. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně naposledy požádala o invalidní důchod dne 31. 3. 2025. Na základě posudku o invaliditě ze dne 16. 4. 2025 nebyla uznána invalidní. Šlo o pokles pracovní Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 3 66 Ad 21/2025 schopnosti o 20 % pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

8. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 6. 5. 2025 rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

9. Dne 14. 8. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 30 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 30 %, která nebyla nikterak navýšena.

10. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

11. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 15. 4. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. První jednání ve věci dne 25. 2. 2026 se konalo v přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným lékařem z oboru neurologie. Bylo konstatováno, že bude vyžádáno nové EMG vyšetření a že poté bude přijat posudkový závěr již v nepřítomnosti žalobkyně. Posudková komise se při dalším jednání dne 15. 4. 2026 usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno ke dni 31. 7. 2025.

12. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický bolestivý syndrom bederního úseku páteře jako stav po opakovaných operacích páteře se zejména reziduální iritační radikulopatií L5 oboustranně, se senzitivním zánikem, bez významného motorického deficitu.

13. V posudku je popsán zjištěný skutkový stav ohledně zdravotního stavu žalobkyně.

14. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 až 40 %. Posudková komise pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 35 %, tj. na středu míry rozpětí poklesu pracovní schopnosti, a to s přihlédnutím k tíži Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 4 66 Ad 21/2025 uvedeného zdravotního postižení a při zohlednění dalších zdravotních postižení. Bez přihlédnutí k těmto okolnostem by byl zvolen dolní pokles pracovní schopnosti (30 %), neboť u žalobkyně je převážně postižen jeden úsek páteře a poškození nervu je hraniční; tomu odpovídá i zjištěný topický neurologický nález, který není výrazný.

15. Posudková komise zhodnotila, že se v žádném případě u žalobkyně nejednalo o těžké funkční postižení s těžkým postižením více úseků páteře, s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem s prokázaným těžkým poškozením nervů, se závažnými parézami, svalovými atrofiemi, příp. závažnými poruchami funkce svěračů.

16. Bylo konstatováno, že žalobkyně byla schopna vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře a velkých nosných kloubů, tj. vyloučení práce ve stoje, s nutností delší chůze, zvedáním břemen, nevhodná byla dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byla schopna práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením a využitím své středoškolské kvalifikace či doplnění další rekvalifikací.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 11. 5. 2026. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 15. 4. 2026 a protokoly o jednání ze dne 25. 2. 2026 a ze dne 15. 4. 2026. Lékařskou zprávu ze dne 31. 7. 2025, kterou žalobkyně přiložila k žalobě, krajský soud k důkazu neprováděl, neboť ji měla k dispozici posudková komise MPSV. Žalovaná se z jednání omluvila; krajský soud rozhodl v její nepřítomnosti.

19. Žaloba je důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 5 66 Ad 21/2025 21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011–43).

22. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 6 66 Ad 21/2025 vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18).

23. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 15. 4. 2026. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při prvním jednání komise dne 25. 2. 2026 přítomna, byla vyšetřena odborným lékařem – neurologem. Posudková komise měla k dispozici podstatnou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Taktéž si vyžádala provedení EMG vyšetření, po jehož dodání podala dne 15. 4. 2026 posudkový závěr. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a ve vzájemných souvislostech zhodnotila i ostatní zdravotní obtíže. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

24. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru.

25. Z tohoto posudku vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí byl chronický bolestivý syndrom bederního úseku páteře jako stav po opakovaných operacích páteře se zejména reziduální iritační radikulopatií L5 oboustranně, se senzitivním zánikem, bez významného motorického deficitu.

26. Posudková komise se shodovala s posudkovým lékařem Institut pro námitkové řízení v tom, že jde o zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jde tudíž o středně těžké funkční postižení.

27. Posudková komise se ovšem neshodla s posudkovým lékařem Institutu pro námitkové řízení co do výše poklesu pracovní schopnosti, neboť zvolila střed taxačního rozpětí 35 % (z rozmezí 30 až 40 %), a to s přihlédnutím k tíži zdravotního postižení žalobkyně a se zohledněním dalších zdravotních postižení. Posudková komise uvedla, že kdyby uvedené nezhodnotila, šlo by o pokles na dolní hranici taxačního rozpětí. Posudková komise uvedla, že je postižen převážně jeden úsek páteře, poškození nervu je hraniční, čemuž odpovídá i zjištěný topický neurologický nález, který není výrazný.

28. Posudková komise vysvětlila, že u žalobkyně se nemůže jednat o těžké funkční postižení podle položky 1d, neboť nejsou splněna posudková kritéria. Posudková komise zhodnotila, že se nejedná o těžké postižení více úseků páteře, s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem s prokázaným těžkých poškozením nervů, se závažnými parézami, svalovými atrofiemi, příp. závažnými poruchami funkce svěračů. Tím posudková komise odpověděla na žalobní tvrzení žalobkyně, že se domnívá, že pokles její pracovní schopnosti činí minimálně 70 %, tj. že je na úrovni invalidity třetího stupně. Tomu neodpovídá zjištěný zdravotní stav a zdravotní postižení žalobkyně.

29. Posudek obsahuje též pracovní rekomandaci pro žalobkyni, že je po vzniku invalidity prvního stupně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 7 66 Ad 21/2025 tělesné schopnosti. Byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře a velkých nosných kloubů, tj. vyloučení práce ve stoje, s nutností delší chůze, zvedáním břemen, nevhodná byla dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byla schopna práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením a využitím své středoškolské kvalifikace či doplnění další rekvalifikací.

30. Datum vzniku invalidity prvního stupně byl stanoven ke dni 31. 7. 2025, tj. ke dni vystavení lékařské zprávy, které se žalobkyně v žalobě dovolávala a kterou vzala posudková komise v potaz. Invalidita prvního stupně byla stanovena trvale. To ovšem neznamená, že by žalobkyně nemohla žádat o zvýšení invalidního důchodu v případě zhoršení jejího zdravotního stavu.

31. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí.

32. Posudková komise MPSV tak na rozdíl od lékařů Institutu zhodnotila pokles pracovní schopnosti žalobkyně odlišně s tím, že zdravotní stav odpovídá invaliditě prvního stupně. Posudková komise podrobně popsala a zhodnotila zdravotní stav žalobkyně a zhodnotila jej tak, jak je popsáno shora.

33. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

34. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

35. Žalobkyně namítla, že nebyla přizvána k vypracování posudků Institutu. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Role posudkových lékařů Institutu zásadně nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků; osobní zhlednutí posuzované osoby tak není nezbytné a zákon o důchodovém pojištění ani zákon o organizaci sociálního zabezpečení takovou povinnost posudkovým lékařům Institutu při zpracování posudku nestanoví. Ostatně žalobkyně byla osobně přítomna při jednání posudkové komise MPSV a byla na místě vyšetřena odborným neurologem, tj. byla v rámci posuzování své invalidity prohlédnuta posudkovou komisí.

36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 8 66 Ad 21/2025 37. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobkyně, proto krajský soud rozhodl o tom, že je žalovaná povinna žalobkyni nahradit náklady řízení, které jsou představovány odměnou advokáta. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

38. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně jsou představovány odměnou advokáta, spočívající v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání před soudem; 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 15 210 Kč. Vzhledem k tomu, že je advokát plátcem daně z přidané hodnoty (potvrzení je založeno pod příslušným Spr. u zdejšího soudu), zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 3 194,10 Kč.

39. Celkem jde tedy o částku 18 404,10 Kč. Zástupce žalobkyně při jednání výslovně uvedl, že neúčtuje náhradu cestovních výdajů ani náhradu za promeškaný čas. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 11. května 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.