66 Ad 3/2024

Rubrum

č. j. 66 Ad 3/2024- 62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: L. Č. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2024, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 10. 2024, čj. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc.

V. L. 2 66 Ad 3/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2024, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2024, čj. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 1. 7. 2024 odňat invalidní důchod.

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru její zdravotní stav i nadále odpovídá invaliditě prvního stupně a byl tedy mylně posouzen. Nepřiznivý zdravotní stav žalobkyně přetrvává a zhoršuje se. K psychickým potížím se přidaly epileptické záchvaty. Žalobkyně taktéž stále trpí bolestmi zad a kolen. Žalobkyně konstatovala, že dosáhla základního vzdělání a že pracovala jako dělnice v lese a jako uklízečka. Zdravotní obtíže začaly v roce 2007. Docházela k psychologovi a užívala antidepresiva. V roce 2002 byla hospitalizována a následně docházela do psychiatrické ambulance. Od roku 2024 dochází též do Centra duševního zdraví. Medikaci užívá dle pokynů psychiatra. Žalobkyně požádala o nové posouzení svého zdravotního stavu a o zohlednění nové lékařské zprávy (zpráva neurologického oddělení Nemocnice Strakonice ze dne 21. 9. 2024). Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula dle ní rozhodné skutečnosti a uvedla, že navrhuje pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně byla uznána invalidní v srpnu 2018 pro invaliditu prvního stupně od 17. 5. 2018 pro úzkostně depresivní poruchu dle kapitoly V, položky 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. Obdobně byla hodnocena o rok později při kontrolním posouzení zdravotního stavu v červenci 2019. V únoru 2020 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu. V dubnu 2020 bylo zpracováno posouzení zdravotního stavu žalobkyně, s tím že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla stanovena opět podle kapitoly V, položky 5c přílohy k vyhlášce, ovšem pokles pracovní schopnosti byl stanoven v rozsahu 25 %; invalidita byla žalobkyni oduznána.

5. Následně žalobkyně opět požádala o invalidní důchod a v červenci 2021 byl zpracován posudek o invaliditě, v němž byla žalobkyně uznána invalidní pro invaliditu v prvním stupni s datem vzniku invalidity od 17. 5. 2018 s dobou platnosti posudku do července 2024. Šlo o zdravotní postižení podle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhlášce s poklesem Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 3 66 Ad 3/2024 pracovní schopnosti o 45 % (rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla smíšená porucha osobnosti se závislostí). V tomto posudku je uvedeno, že zdravotní stav posuzované osoby je možné léčebnými a režimovými opatřeními pozitivně ovlivnit/stabilizovat natolik, že lze očekávat obnovení/zlepšení pracovní schopnosti/adaptaci na postižení při vhodném zaměstnání, a to v horizontu tří let.

6. Dne 1. 7. 2024 bylo provedeno kontrolní lékařské posouzení Institutem posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“), z něhož plyne, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu – duševní porucha způsobovaná užíváním drog. Jde o zdravotní postižení podle kapitoly V, položky 2a přílohy vyhlášky s poklesem pracovní schopnosti o 10 %. Procentní míra se nemění. Datum zániku invalidity od 1. 7. 2024.

7. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 2. 7. 2024 rozhodnutí, kterým byl žalobkyni od 20. 7. 2024 odňat invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

8. Dne 1. 10. 2024 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 10 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem 1. 7. 2024. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 2a přílohy k vyhlášce, a to duševní porucha způsobená užíváním více neznámých drog, závislost na hypnoticích a opioidech. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla měněna.

9. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku. Zdravotní postižení žalobkyně bylo shodně s posudkem podřazeno pod kapitolu V (duševní poruchy a poruchy chování), položku 2a (duševní poruchy a poruchy vyvolané psychoaktivními látkami; škodlivé užívání nebo stabilizační či udržovací fáze léčby závislosti, s konsolidací sociálních a pracovních problémů, stavy bez funkčně závažného poškození funkce orgánů a systémů).

III. Posudky posudkové komise MPSV České Budějovice

10. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV ČB. Dne 25. 3. 2025 bylo jednání posudkové komise odloženo na nový termín, neboť se žalobkyně k jednání komise, na něž byla zvána, bez omluvy nedostavila. Dne 15. 4. 2025 se žalobkyně k jednání posudkové komise dostavila. Posudková komise dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným lékařem z oboru psychiatrie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Posudková komise zhodnotila i žalobkyní předloženou lékařskou zprávu ze dne 21. 9. 2024. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 4 66 Ad 3/2024 11. Žalobkyně byla hodnocena jako pracovnice jednoduchých nekvalifikovaných činností.

12. Posudková komise MPSV ČB v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u ní jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je smíšená porucha osobnosti s rozvojem syndromu závislosti na lécích. Nebylo prokázáno funkčně závažné poškození funkce orgánů a systémů. Nebylo objektivizováno těžké poškození myšlení, chování s významnou deteriorací kognitivních schopností. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly V, položky 2a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 %.

13. Posudková komise uvedla, že nebylo objektivizováno jiné funkčně významné somatické či smyslové postižení. Byly uvedeny epileptické paroxysmy, a to velmi suspektně jako bezprostřední následek vysazení benzodiazepinů; toto bylo bez podstatných posudkových dopadů.

14. Posudková komise MPSV ČB tak potvrdila závěry posudkových lékařů Institutu ve smyslu odnětí invalidního důchodu.

15. Krajský soud dne 17. 6. 2025 vyzval posudkovou komisi MPSV ČB k podání doplňujícího posudku, neboť v posudku ze dne 15. 4. 2025 postrádal přesvědčivé odůvodnění toho, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobkyně při porovnání s obdobím, kdy jí byla odnímaná dávka přiznána, příp. vysvětlení toho, zda odnímaná dávka byla přiznána na základě posudkového omylu.

16. Posudková komise MPSV ČB podala doplňující posudek dne 25. 8. 2025. Uvedla v něm, že z dnešního pohledu po podrobné analýze dané věci lze konstatovat, že odnímaná dávka byla v minulosti (červenec 2021) přiznána na základě posudkového omylu, přičemž zdravotní stav žalobkyně byl významně nadhodnocen. Z dokumentace lze usuzovat, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě stabilizován, bez podstatných výkyvů, na příp. onemocnění je již dlouhodobě adaptována. Posudková komise neshledala důvody pro změnu posudkového závěru ze dne 15. 4. 2025. IV. Jednání u soudu dne 29. 9. 2025 17. Dne 29. 9. 2025 se konalo jednání, na němž byl proveden k důkazu protokol o jednání ze dne 25. 3. 2025, protokol o jednání a posudek posudkové komise MPSV ČB ze dne 15. 4. 2025 a protokol o jednání a doplňující posudek posudkové komise MPSV ČB ze dne 25. 8. 2025. Žalobkyně při jednání zpochybnila posudkové závěry. Krajský soud jednání odročil na neurčito za účelem vyžádání srovnávacího posudku od posudkové komise MPSV Plzeň. Přistoupil k tomu, neboť dospěl k závěru, že je nezbytné dostatečné objasnění skutkového stavu a odůvodnění stran toho, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu. Takové náležité objasnění a odůvodnění však krajský soud v posudku posudkové komise MPSV ČB ani v jejím doplnění nenalezl; odůvodnění této otázky bylo nedostatečné a částečně rozporné. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 5 66 Ad 3/2024 V. Srovnávací posudek posudkové komise MPSV Plzeň 18. Posudková komise MPSV Plzeň podala srovnávací posudek dne 27. 2. 2026, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek byl podán v nepřítomnosti žalobkyně.

19. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Vznik invalidity byl stanoven od 17. 5. 2018. Toto datum je dáno psychiatrickým nálezem, jak bylo stanoveno při prvotním zjišťovacím jednání ve věci invalidity. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale, a to vzhledem k dosavadnímu průběhu onemocnění a omezené kapacitě rekvalifikačních schopností žalobkyně.

20. Žalobkyně byla hodnocena jako nekvalifikovaná dělnice.

21. Posudková komise MPSV Plzeň zhodnotila, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u posuzované jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl dlouhodobý abúzus opioidů a benzodiazepinů (od roku 2007) s rozvinutým syndromem závislosti, na terénu smíšené poruchy osobnosti, u persona simplex s podprůměrným intelektem, emočně nestabilní, výchovně stigmatizované, nevyzrálé. Komise je v souladu s posudkovým závěrem z roku 2021 a konstatuje, že se jedná o duševní poruchu, poruchu osobnosti s podstatným narušením pracovního a společenského fungování ve více než dvou z oblastí – v poznávání, emotivitě, afektivitě, ovládání, kontrole impulzů, ve způsobu chování, zvládání interpersonálních situací a v oblasti vztahů, se středně těžkým funkčním postižením, se stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace. Duševní porucha byla komisí hodnocena podle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti o 35 % (v procentním rozmezí 30 až 45 %).

22. Bylo shrnuto, že při odnětí návykových léků dochází v rámci abstinenčního syndromu opakovaně k symptomatickým epileptickým záchvatům. V anamnéze je anxiózně depresivní porucha středně těžká až těžká, pro niž byla v letech 2018 až 2019 uznána invalidní v prvním stupni. Již tehdy byla dokumentována i porucha osobnosti s afektivní labilitou, nízkou frustrační tolerancí, vnitřní tenzí, senzitivní, simplexní, která často vede k dekompenzaci a poruchám jednání. Aktuálně již anxiózně depresivní symptomatologie nedominuje, nadále však probíhá léčba dvojkombinací antidepresiv.

23. Dle nově doloženého psychiatrického nálezu ze srpnu 2024 (k námitkovému řízení) se jedná o duální diagnózu (dlouholetá nepříliš ovlivnitelná závislost na lécích a smíšená porucha osobnosti) s poměrně těžkým postižením chování, postupnou deteriorací kognitivních funkcí i osobnostní deteriorací. Prognosticky nelze uvažovat o zlepšení, spíše o horšení stavu, které povede k trvalému omezení aktivit žalobkyně, zejména pracovních, ale i celkové výkonnosti. Prognóza k úspěšnému zapojení do pracovního procesu je značně nejistá až vyloučená. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 6 66 Ad 3/2024 24. Další komorbidity nejsou závažného charakteru. Postižení smyslových funkcí není dokladováno, somatický stav je v normě, mobilita samostatná, vč. chůze po schodech a v exteriéru (pro gonalgie je omezen dosah na delší vzdálenost).

25. Přestože u žalobkyně dle posudkové komise MPSV Plzeň dominuje dlouhodobě syndrom závislosti na návykových lécích, nebyla zvolena kapitola V, položka 2, nýbrž kapitola V, položka 7, která je určena pro poruchy osobnosti, což je porucha, která u žalobkyně dlouhodobě vede k obtížím v jednání.

26. Byl zvolen pokles pracovní schopnosti o 35 %, neboť se tím zároveň zohledňují všechny komorbidity (mentální subnorma, gonalgie, VAS). Oproti posudku z roku 2021, kdy byl pokles pracovní schopnosti hodnocen v rozsahu 45 %, byla hranice poklesu pracovní schopnosti snížena na 35 %; tím je reflektována stabilizace anxiózně depresivní symptomatologie. Ze stejného důvodu již tato porucha nebyla zvolena jako rozhodující diagnóza, jak bylo učiněno posouzeními v letech 2018 a 2019.

27. Nebyla zvolena kapitola V, položka 7c, neboť se u žalobkyně nejedná o těžké postižení s těžkým narušením výkonu většiny denních aktivit. U ostatních doložených onemocnění nelze prokázat takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Není ani důvodu pro užití § 3 odst. 2 a § 4 téže vyhlášky.

28. Pokud jde o pracovní rekomandaci, bylo konstatováno, že žalobkyně není schopna práce se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu. Je schopna psychicky lehčí práce, s menšími nároky na duševní schopnosti, pod dohledem, v menším rozsahu a intenzitě, bez tlaku na výkon, časového stresu, hlučného prostředí, za dodržení výše uvedených obecných pracovních kontraindikací.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

30. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 30. 3. 2026. Žalobkyně při jednání setrvala na svém stanovisku a ztotožnila se se srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Plzeň. Žalovaný vyjádřil souhlas s projednáním v nepřítomnosti. Krajský soud provedl dokazování srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Plzeň ze dne 27. 2. 2026 a protokolem o jednání z téhož dne. Krajský soud neprováděl zvlášť k důkazu lékařskou zprávu, kterou žalobkyně přiložila k žalobě, neboť ji měla k dispozici posudková komise MPSV Plzeň i ČB a obě komise ji zhodnotily v rámci posudkového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně.

31. Žaloba je důvodná.

32. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 7 66 Ad 3/2024 nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

33. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

34. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 8 66 Ad 3/2024 Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18).

35. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Plzeň ze dne 27. 2. 2026. Žalobkyně sice nebyla při jednání komise přítomna, nicméně byla přítomna na prvním jednání posudkové komise MPSV České Budějovice dne 15. 4. 2026, přičemž byla vyšetřena odborným lékařem z oboru psychiatrie; z tohoto vyšetření vycházela posudková komise Plzeň při podání srovnávacího posudku.

36. Krajský soud zhodnotil jako nejpřesvědčivější z doposud vypracovaných posudků právě srovnávací posudek, jehož odůvodnění je dostačující, logické a přesvědčivé. Posudková komise Plzeň při vypracování srovnávacího posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace i z výsledků osobního vyšetření žalobkyně odborným psychiatrem provedeného při jednání posudkové komise MPSV ČB. Členkou posudkové komise Plzeň byla lékařka s odborností psychiatrie.

37. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise Plzeň zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a zabývala se i ostatními zdravotními postiženími. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

38. Srovnávací posudek posudkové komise MPSV Plzeň zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke zjištění stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobkyně je postižení zařazené do kapitoly V, položky 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Komise konstatovala, že po prostudování podkladů zvolila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poruchu osobnosti, která byla dokumentována již v roce 2018. Ačkoliv se u žalobkyně vyskytuje syndrom závislosti na lécích, nelze dle posudkové komise vycházet z kapitoly V, položky 2a, kde je stanovena taxace poklesu pracovní schopnosti neodpovídající případu žalobkyně; položky 2b a 2c přitom stavu žalobkyně neodpovídají. Posudková komise Plzeň konstatovala, že se ve shodě s posudkem prvoinstančního řízení z roku 2021 přiklání k tomu, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je právě porucha Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 9 66 Ad 3/2024 osobnosti. Rozhodující příčinou již není anxiózně depresivní porucha tak jako v roce 2018 a 2019, neboť ta již aktuálně nedominuje, ač její léčba pokračuje.

39. Z uvedeného důvodu zařadila posudková komise zdravotní postižení žalobkyně pod položku 7b, kapitoly V. Z taxačního rozpětí 30 až 45 % zvolila posudková komise střední taxaci, a sice 35 %, přičemž tak zhodnotila všechny komorbidity; zároveň zdůvodnila, proč neponechala pokles pracovní schopnosti tak, jak byl stanoven v roce 2021 (45 %), a sice pro stabilizaci anxiózně depresivní symptomatiky.

40. Posudková komise Plzeň i zdůvodnila, že nebyl dán žádný důvod pro další navyšování poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dle § 3 vyhlášky.

41. Posudková komise Plzeň tak posoudila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odlišně od posudkové komise ČB, přičemž svůj názor z pohledu krajského soudu přesvědčivě odůvodnila, zatímco v posudku posudkové komise MPSV ČB i jejím doplnění shledával krajský soud nedostatečné zhodnocení některých otázek, a proto přistoupil k vyžádání srovnávacího posudku.

42. Krajský soud považuje konstatované zhodnocení za úplné a srozumitelné a dostatečně vysvětlující, proč bylo zdravotní postižení zhodnoceno natolik odlišně od zhodnocení provedeného posudkovou komisí MPSV ČB. Krajský soud se tudíž přiklonil k posudkovému závěru posudkové komise MPSV Plzeň, který zároveň vyzněl pro žalobkyni z hlediska hodnocení stupně invalidity významně příznivěji, nežli posudek posudkové komise MPSV ČB.

43. Na základě srovnávacího posudku je žalobkyně invalidní v prvním stupni od 17. 5. 2018, a to trvale z důvodu dosavadního průběhu onemocnění a omezené kapacity rekvalifikace.

44. Ve srovnávacím posudku se též uvádí, že nelze předpokládat žádné zlepšení, naopak spíše horšení zdravotního stavu.

45. Posudková komise MPSV Plzeň taktéž připojila podrobnou pracovní rekomandaci.

46. Posudková komise MPSV Plzeň tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně na úrovni 35 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívající ve středně těžkém funkčním postižení dle kapitoly V, položky 7b přílohy vyhlášky nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze srovnávacího posudku o invaliditě, který se současně vyrovnává s tím, jak byl zdravotní stav žalobkyně hodnocen posudkovými lékaři Institutu a posudkovou komisí MPSV ČB. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.

47. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni.

48. Krajský soud k hodnocení srovnávacího posudku posudkové komise MPSV Plzeň uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV Plzeň nemá krajský soud žádné pochybnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 10 66 Ad 3/2024 49. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

50. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

51. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobkyně, které však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, resp. žádné náklady neúčtovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 30. března 2026 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.