66 Ad 4/2024

Rubrum

č. j. 66 Ad 4/2024- 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: J. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2024, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 66 Ad 4/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2024, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 6. 2024, čj. R-27.6.2024 – 426/X, kterým byla podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žalobcova žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce uvádí, že mu byl zamítnut invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. K tomu namítá, že nebyl přizván ke zdravotnímu posouzení k Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též jako „Institut“), kde byl dne 16. 9. 2024 zpracován posudek pro účely námitkového řízení. Posudkový lékař si tak podle žalobce nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. K žalobě přiložil lékařskou zprávu z neurologie ze dne 29. 11. 2016.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce má dlouhou historii posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o přiznání invalidního důchodu. V minulosti byl uznán jako částečně invalidní pro různě stanovenou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (nejprve pro poruchu osobnosti v roce 1998, poté pro nervové výpady, poškození ulnárního nervu). V době od 1. 1. 2010 byl žalobce hodnocen jako invalidní pro invaliditu prvního stupně pro postižení periferních nervů se středně těžkým funkčním postižením podle kapitoly VI., položky 9b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a to s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. V té době byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto mu nevznikl nárok na výplatu invalidního důchodu. Při následujících zjišťovacích prohlídkách v letech 2022 a 2024 byl žalobce hodnocen podle stejných kritérií se stejným poklesem pracovní schopnosti o 40 %.

5. Žalobce naposledy dne 22. 5. 2024 požádal o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Podle posudku Institutu ze dne 26. 6. 2024 byl žalobce shledán nadále invalidním pro invaliditu prvního stupně pro zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 66 Ad 4/2024 6. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 27. 6. 2024 rozhodnutí, kterým byla žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta, přičemž bylo uvedeno, že žalobce je nadále poživatelem invalidního důchodu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

7. Dne 16. 9. 2024 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce byl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Jde nadále o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. Žalobce byl hodnocen pro středně těžké funkční postižení. Pro další navýšení poklesu pracovní schopnosti nebyl shledán důvod. Při hodnocení horní hranice taxace již bylo přihlédnuto k závažnosti zdravotního postižení, jeho komplikacím, charakteru profese i dalším onemocněním.

8. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku o tom, proč v případě žalobce nelze indikovat vyšší než první stupeň invalidity.

III. Posudek posudkové komise MPSV

9. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 8. 4. 2025 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným lékařem z oboru neurologie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale.

10. Žalobce byl hodnocen jako zedník. Pracoval v oboru, opakovaně byl uchazečem o zaměstnání a opakovaně byl ve výkonu trestu odnětí svobody.

11. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce, přičemž bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je léze ulnárního nervu dominantní pravé horní končetiny.

12. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 až 40 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 40 %, tj. na horní hranici, a to s ohledem na dominanci končetiny. Posudková komise konstatovala, že se Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 66 Ad 4/2024 shoduje ve stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s předchozími posouzeními, neboť je užito identické posudkové kritérium, a to postižení periferních nervů se středně těžkým funkčním postižením. Dle komise je tak zohledněn rozsah postižení, tíže a lokalizace postižení i nález z EMG vyšetření (provedeno v minulosti), je tak zohledněna i schopnost manipulace a přenášení předmětů a funkční schopnosti ruky. Položka pro středně těžké funkční postižení je určena pro závažnou poruchu motorických funkcí, podstatné omezení pohyblivosti jedné končetiny.

13. Bylo zhodnoceno, že zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Není indikováno hodnocení položkou pro těžké funkční postižení, neboť to je položka určená pro těžké poruchy motorických funkcí jedné končetiny. Míra rozsahu postižení, jeho tíže a lokalizace uvedenému neodpovídá. Pravá horní končetina není postižena jako celá končetina, je postižena jen motorika ruky, přičemž nejde o úplnou ztrátu úchopové funkce, postižení funkce ruky není na úrovni úplného funkčního výpadku.

14. Dle posudkové komise ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál žalobce limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v minimální míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které by odpovídalo invaliditě nějakého stupně.

15. Žalobce po úrazu hlavy v dětství trpěl sekundární epilepsií, v anamnéze je i přechodná léčba antiepileptiky. Nyní je žalobce dlouhodobě bez léčby. I tak mu neurolog doporučil omezení platná u záchvatovitých onemocnění. Žalobce při jednání komise sdělil, že záchvaty má zcela sporadicky (cca 1x za 10 let). Posudková komise zhodnotila omezení stran pracovního zařazení (nevhodnost práce ve výškách, u strojů atd.) jako důvod k volbě horní hranice taxačního rozmezí poklesu pracovní schopnosti. Tyto skutečnosti však podle komise neindikují další taxační navýšení, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce je bez léčby a nedodržuje režimová opatření. Komise pro úplnost doplnila, že pro stavy kompenzované epilepsie, kdy je pacient jeden rok bez záchvatů (příp. má zcela ojedinělé záchvaty) je určena kapitola VI., položka 4a, kde je taxační rozmezí pouze 10 až 15 %. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty se nesčítají.

16. Další neléčená zdravotní problematika (etylismus, porucha osobnosti) nemá dle komise vliv na pracovní potenciál. V případě, že by měl žalobce plně funkční obě horní končetiny, pak by byl schopen výkonu vyučené profese v plném rozsahu. Posudková komise se neztotožnila s tím, že v minulosti (rok 1998) byla tato problematika hodnocena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a byla shledána jako důvodná k částečné invalidizaci.

17. Posudková komise MPSV tak potvrdila závěry posudkových lékařů Institutu ve smyslu uznání invalidity prvního stupně, a to se stanovením platnosti jako trvalé.

18. Dle komise není na závadu, že žalobce nebyl k Institutu přizván, neboť lékařská podkladová dokumentace byla dostatečná k posouzení i v nepřítomnosti žalobce. Žalobce byl nadto přizván a odborně vyšetřen nyní před posudkovou komisí MPSV, což ostatně nepřineslo taková zjištění, která by vedla k uznání vyššího stupně invalidity. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 66 Ad 4/2024 IV. Právní hodnocení krajského soudu 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 9. 6. 2025. Žalobce se k jednání nedostavil. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV a protokolem o jednání ze dne 8. 4. 2025. Krajský soud neprováděl zvlášť k důkazu lékařskou zprávu z neurologie ze dne 29. 11. 2016, neboť ji měla k dispozici posudková komise MPSV a zhodnotila ji.

21. Žaloba není důvodná.

22. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

23. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 66 Ad 4/2024 kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

24. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 - 46).

25. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 8. 4. 2025. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen, byl vyšetřen odborným neurologem a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

26. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému zjištění jako v obou předchozích posudkových závěrech Institutu (posudek o invaliditě ze dne 26. 6. 2024 a posudek z námitkového řízení ze dne 16. 9. 2024) stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly VI., položky 9b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jde o lézi ulnárního nervu dominantní pravé horní končetiny. V posudcích bylo shodně zhodnoceno, že se u žalobce jedná o středně těžké funkční postižení. Posudková komise MPSV konstatovala, že je tak zohledněn rozsah postižení, tíže a lokalizace postižení, Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 66 Ad 4/2024 schopnost manipulace a přenášení předmětů a funkční schopnosti ruky. Položka pro středně těžké postižení je určena pro závažnou poruchu motorických funkcí, podstatné omezení pohyblivosti jedné končetiny.

27. Posudková komise MPSV taktéž náležitě odůvodnila, proč se nemůže jednat o těžké postižení podle položky 9c. U žalobce totiž nebyla prokázána těžká porucha motorických funkcí jedné končetiny. Míra rozsahu postižení, jeho tíže a lokalizace neodpovídá uvedené položce pro těžké funkční postižení. Posudková komise zdůraznila, že pravá horní končetina není postižena jako celá končetina, nýbrž je postižena jen motorika ruky, přičemž nejde o úplnou ztrátu úchopové funkce. Postižení funkce ruky není na úrovni úplného funkčního výpadku. Posudková komise MPSV uvedené shledala na základě nastudování zdravotnické dokumentace žalobce a na základě prohlídky žalobce při jednání komise. Krajský soud nemá žádného důvodu o správnosti tohoto závěru pochybovat.

28. Posudková komise zhodnotila, že v rámci posuzované položky 9b se u žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti na horní hranici, tj. v rozsahu 40 %, a to s ohledem na to, že jde o dominantní pravou horní končetinu.

29. Posudková komise MPSV zhodnotila, že další poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál limitují jen v minimální míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá dle komise takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které by odpovídalo invaliditě nějakého stupně. Komise podotkla i to, že jednotlivé hodnoty poklesu pracovní schopnosti při více zdravotních obtížích se nesčítají. Posudková komise MPSV zhodnotila i sekundární epilepsii žalobce, přičemž zjistila, že žalobce je dlouhodobě bez léčby. Především z vyšetření žalobce při jednání komise vyplynulo, že záchvaty má sporadicky (cca 1x za 10 let), že žalobce nedodržuje léčebný režim a požívá alkohol. Posudková komise MPSV zhodnotila, že žalobce má doporučenou nevhodnost práce ve výškách, u strojů apod. Tato omezení stran pracovního zařazení platná u záchvatovitých onemocnění posudková komise zhodnotila v rámci volby horní hranice taxačního rozmezí poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 40 %. Další taxační navýšení neshledala komise důvodným, neboť je žalobce bez léčby a nedodržuje režimová opatření.

30. Posudková komise MPSV tak ve shodě s oběma posudky Institutu stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce na úrovni 40 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívající ve středně těžkém funkčním postižení pravé horní končetiny nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce.

31. Pokud jde konkrétně o žalobní námitky, tak krajský soud konstatuje, že žalobcův zcela obecný požadavek, aby byl shledán invalidním ve druhém stupni, byl vyvrácen obsahem posudku posudkové komise MPSV. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen všemi třemi posudky stejně (oba posudky Institutu i posudek posudkové komise MPSV). Krajský soud zhodnotil, že skutkový stav ohledně zdravotního stavu žalobce byl zjištěn a zhodnocen v dostatečném rozsahu. Žalobce namítá, že nebyl přizván k vypracování posudku Institutu v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl na Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 8 66 Ad 4/2024 místě vyšetřen odborným neurologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí.

32. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním v prvním stupni.

33. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

34. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 40 %, pak byl žalobce invalidním v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

35. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Českých Budějovicích dne 9. června 2025 Mgr. Kateřina Bednaříková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.