7 CO 1026/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci a) žalobkyň: ; titul příjmení příjmení , datum narození bytem adresa b) příjmení příjmení , datum narození , bytem adresa oběma zastoupených advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; země organizace rezortu organizace rezortu anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec a číslo - část obce o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2022, č. j. 35 C 124/2019-762,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku č. parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, ve zbytku se výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každé žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 110 729 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyň.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích řízení v části, v níž se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], zastavil (výrok I.). Výrokem II. nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] oběma zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] s tím, že dosud vypořádaná část nároku každé z žalobkyň činí 653 082,89 Kč. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náklady řízení ve výši 215 033,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok III.). Výrok I. okresní soud odůvodnil částečným zpětvzetím žaloby ohledně parc. [číslo] v k. ú. [obec], když k vydání tohoto pozemku došlo nedávno v jiném řízení, vedeném u téhož soudu. Považoval za prokázané, že žalobkyně jsou právními nástupkyněmi původní oprávněné osoby [jméno] [příjmení] s restitučními nároky vyplývajícími z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR (jak jsou specifikovány ve výroku II.) vydanými v období od září 2014 do března 2016. Nároky byly původně evidovány žalovanou v částce 164 936,82 Kč pro každou z žalobkyň. Právní předchůdkyně žalobkyň s oceněním nesouhlasila, vyzvala žalovanou k přecenění nároků dopisem z 19. 12. 2016, přecenění žalovaná odmítla dopisem z 16. 1. 2017. Žalobkyně se veřejných nabídek pozemků nezúčastnily. V lednu 2019 žalovaná přecenila restituční nároky žalobkyň na celkovou částku 6 507 312,53 Kč, když ke dni rozhodování soudu činí zůstatek u každé z žalobkyň 653 082,89 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyň uplatnila nárok na zemědělský majetek již v roce 1992 Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, když za liknavé a svévolné jednání považoval pochybení žalované při ocenění nároku oprávněné osoby. Je irelevantní, že se žalobkyně ani jednou nepřihlásily do veřejné nabídky, když chybně vyčíslený restituční nárok objektivně znemožňuje jeho řádné uplatnění a vymožení v rámci veřejné nabídky. Pokud žalobkyně žalobu podaly a do veřejné nabídky se nepřihlásily ani po přecenění nároku, okresní soud odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 3959/2019. Nezjistil žádné překážky bránící vydání požadovaných náhradních pozemků. Ohledně pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] ze sdělení [právnická osoba] [obec] zjistil, že tato ke své činnosti pozemek nepotřebuje, nemá na něm žádné technické zařízení. Připomněl princip předvídatelnosti rozhodnutí, když žalobám žalobkyň je opakovaně vyhovováno. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., při stanovení výše nákladů advokáta vyšel z hodnoty vydávaných pozemků.

2. Proti tomuto rozhodnutí, a to výrokům v odstavci II. a III. podala žalovaná odvolání. Zejména nesouhlasí se splněním podmínek domáhat se převodu konkrétně vybraných pozemků mimo zákonem předvídaný postup. Odmítá závěr soudu prvního stupně o její liknavosti a svévoli, když k přecenění nároku žalobkyň došlo již před více než třemi lety. Žalobkyně neprokázaly, že by se svých nároků nemohly domoci ve veřejných nabídkách, když žalovaná předložila důkazy prokazující kvalitativní i kvantitativní dostatečnost veřejných nabídek, odkázala mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4078/2015, 28 Cdo 2772/2015, 28 Cdo 4926/2017, 28 Cdo 822/2021. Naproti tomu nepovažovala za přiléhavý odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 247/2018 a NS 28 Cdo 5249/2016. Konkrétně žalovaná nesouhlasila s převoditelností náhradního pozemku [číslo] v k. ú. [část obce], jak zdůvodněno v bodě V. odvolání. Nesouhlasila rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení, kdy poukázala na judikaturu soudů vyšších stupňů, nejnověji nález Ústavního soudu z 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3063/21. Proto navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalobkyně vzaly následně žalobu částečně zpět ohledně parcely [číslo] v k. ú. [část obce], neboť v mezidobí v řízení o Obvodního soudu pro Prahu 10 byl dne 9. 6. 2022 pod sp. zn. 46 C 501/2018 vyhlášen rozsudek, v němž byl restituční nárok žalobkyň uspokojen celkem co do částky 726 558 Kč. U každé z žalobkyň tak činí aktuální výše restitučního nároku 289 803,89 Kč. Proto navrhly ohledně tohoto pozemku částečné zrušení rozsudku a zastavení řízení.

4. S částečným zpětvzetím žaloby ohledně parcely [číslo] v k. ú. [část obce] žalovaná vyslovila souhlas podáním z 10. 10. 2022.

5. K odvolání žalované se žalobkyně vyjádřily, kdy zejména poukázaly na 14 vyhovujících rozhodnutí soudů, mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1666/2020 týkající se příbuzných žalobkyň, jimž náleží totožný restituční nárok jako žalobkyním, a dále na rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 1191/2020. Žalobkyně zdůraznily aktivní snahu o vypořádání restitučního nároku v bodě IV. vyjádření s tím, že aktivně dohledávaly doklady prokazující určení pozemků, přičemž byly nuceny se obrátit na nespočet institucí a vynaložit nemalé finanční prostředky. K přecenění restitučního nároku žalovaná přistoupila právě na základě žalobci obstaraných podkladů, na základě jimi podaných žalob, až v roce 2019. Poukázaly rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3039/2020, dle nějž nelze právnímu nástupci upřít aktivitu jeho předchůdce. Ohledně nákladů řízení okresní soud vycházel z ceny převáděných náhradních pozemků v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Navrhly částečné zastavení řízení v části zpětvzaté žaloby a potvrzení napadeného rozsudku.

6. Odvolací soud prvotně vyhodnotil, že odvolání žalované bylo podáno přípustně, včas a oprávněnou osobou (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.). Odvoláním nebyl dotčen výrok I, který nabyl samostatně právní moci v režimu § 206 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby týkající se parcely [číslo] v k. ú. [část obce] a písemný souhlas žalované s tímto zpětvzetím, odvolací soud postupem podle § 222a odst. 1 o. s. ř. řízení v této části zastavil a rozsudek okresního soudu v části II. zrušil. Předmětem řízení pak zůstalo nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ohledně převodu tohoto pozemku žalovaná nevznesla žádnou odvolací námitku, setrvala však na námitkách týkajících se nároku jako takového, kdy nesouhlasila s tím, že její postup vůči žalobkyním byl liknavý a svévolný ani se závěrem o marné snaze oprávněných osob o uspokojení nároku zákonným způsobem. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v této části podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

8. Podle § 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

9. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně jsou právními nástupci původní oprávněné osoby [jméno] [příjmení], která se svých restitučních nároků domáhala od roku 1992. Nárok na vydání náhradních pozemků dle § 11a zákona o půdě vyplývá z rozhodnutí pozemkových úřadů vydaných v letech 2014 až 2016, specifikovaných ve výroku II., odstavci II. napadeného rozsudku. Po částečném zpětvzetí žaloby během odvolacího řízení ohledně parcely [číslo] v k. ú. [část obce] je mezi účastníky nesporné, že dosud nevypořádaná část nároku činí u každé z žalobkyň částku 289 803,89 Kč, přičemž hodnota pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] činí dle posudku [titul] [jméno] [příjmení] 163 200 Kč.

10. Pokud jde o samotný nárok, odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od jeho posouzení soudy různých stupňů ve věcech téhož nároku týchž účastníků řízení (kdy podle žalobkyň jde aktuálně o 14 rozhodnutí, kterými byl shledán jejich nárok oprávněným). Z obsahu spisu odvolací soud příkladmo připomíná rozsudek Krajského soudu v Praze ze 14. 5. 2019, č. j. 22 Co 57/2019-404, který přezkoumával rozsudek Okresního soudu v Kladně z 24. 1. 2019, č. j. 8 C 25/2018-365, dále rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z 9. 9. 2020, č. j. 15 C 31/2018-792, Okresního soudu ve [obec] z 30. 9. 2020, č. j. 4 C 126/2018-725, Okresního soudu v Šumperku z 6. 4. 2021, č. j. 9 C 159/2017-591, Okresního soudu v Českém Krumlově z 8. 2. 2021, č. j. 7 C 280/2018-757, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 9. 6. 2022, č. j. 46 C 501/2018-1404, dále rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020 o totožném nároku příbuzných žalobkyň, a to [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], CSc. (rozsudky, jimiž byly nároky žalobkyň uspokojeny, jsou uvedeny v odstavci 27. až 46. naposledy vydaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 9. 6. 2022, č. j. 46 C 501/2018-1404 na č. l. 817 a násl. spisu).

11. Nutno připomenout, že nárok na vydání původních pozemků uplatnili [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], děti původního vlastníka [jméno] [příjmení], před koncem roku 1992 a následnými [titul] [jméno] [příjmení] v roce 2008 zemřel a následné žádosti k přecenění restitučních podílů s ohledem na stavebně technickou dokumentaci určující stavební charakter pozemků podávali jeho synové [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [příjmení] [příjmení], CSc. společně s [jméno] [příjmení] (viz např. okresním soudem citovaný dopis z 19. 12. 2016, je na č. l. 630), žalovaná však soustavně odmítala pozemky přecenit (viz např. dopis z 16. 1. 2017 na č. l. 634). Není sporu o tom, že nároky přecenila až 11. 2. 2019 (u každé žalobkyň z původních 164 936,82 Kč, tj. dohromady 329 873,64 Kč, na dohromady 6 507 312,59 Kč). Odvolací soud v této souvislosti připomíná zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 12. 8. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, podle něhož jako přinejmenším liknavý, ba až svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – [státní instituce] [anonymizována dvě slova]), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků, a kdy proto nebylo možno na osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách. Nejvyšší soud tak rozhodl právě ve věci oprávněných sourozenců [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení], CSc., blízkých příbuzných [jméno] [příjmení] (synovců), jejichž postup vůči žalované byl společný, vycházel z nároků na vydání původních pozemků. Odvolací soud poukazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 3039/20 z 7. 12. 2021, dle něhož nelze právnímu nástupci upřít aktivitu jeho předchůdce a následně jej sankcionovat za to, že po přechodu nároku již nevyvíjel žádnou aktivitu, nelze tedy sankcionovat žalobkyně jako právní nástupkyně [jméno] [příjmení]. Podstatné je, že ona spolu se svými příbuznými vyvinula značné úsilí na přecenění restitučních nároků. Jak vyplývá z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, nelze po oprávněné osobě spravedlivě požadovat, aby poté, co žalovaná bezdůvodně ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby nesprávným oceněním nároku, účast ve veřejných nabídkách. Jak vyplývá již ze shora uvedeného, citované rozhodnutí je ohledně otázek liknavosti žalované zcela srovnatelné s právě posuzovanou věcí (na rozdíl od jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterými žalovaná na svoji obrany argumentovala a která se netýkala žalobkyň ani jejich příbuzných [příjmení]. Proto se touto argumentací žalované k otázkám liknavosti jejího postupu - odvolací soud již nezabýval).

12. Pokud jde o vydání konkrétního náhradního pozemku [číslo] v k. ú. [část obce], žalovaná během řízení zpochybnila vydání tohoto pozemku jako náhradního, neboť obdržela informaci, že se na pozemku nachází odkaliště [právnická osoba] [obec]. Ze zprávy [právnická osoba] [obec] však okresní soud zjistil, že tento pozemek [právnická osoba] ke své činnosti nepotřebuje a nemá na něm žádné technické zařízení nutné pro provoz. V odvolacím řízení žalovaná proti vydání tohoto pozemku nevznesla žádnou odvolací námitku. Podle obsahu spisu vydání pozemku nebrání žádná zákonná výluka. Při hospodaření s ním by neměly vzniknout žádné problémy. Proto odvolací soud zbývající část výroku II., a to ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (po částečném zrušení výroku II. a snížení vypořádané části nároku na částky 289 803,89 Kč u každé z žalobkyň) za použití § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. K nákladům řízení: Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby bylo nutno nově rozhodnout o nákladech řízení (§ 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně se i přes opakované rozšiřování žaloby a zpětvzetí žaloby domohly vydání jediného pozemku, v té souvislosti upozornila na nález Ústavního soudu z 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3063/21. Podle právní věty rozhoduje-li soud o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., je povinen vzít v úvahu jak právní povahu takového řízení (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tak i to, zda postup státu vůči oprávněné osobě (žalobci) při uspokojování jejího restitučního nároku nebyl liknavý či svévolný a nezakládal mimořádnou možnost požadovat konkrétní pozemky mimo veřejnou nabídku. Stejně tak však musí posoudit, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), konkrétně zda nezahájila řízení, ač mohla/měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, a z tohoto důvodu pak musela (i opakovaně) navrhnout soudu zastavení řízení, to je kdy postupovala procesně neopatrně, a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v takovém řízení jinak nevznikly. (Ve věci posuzované Ústavním soudem odvolací soud řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby ohledně posledního v něm figurujícího náhradního pozemku, s čímž [žalovaný] [anonymizována čtyři slova] souhlasil. Tomu předcházelo více než 5 let trvající řízení, v němž bylo oprávněným osobám přisvědčeno o existenci a výši restitučního nároku, ale z 36 požadovaných bylo vydáno 6 pozemků.)

14. V nyní posuzované věci se žalovaná stále brání vydání náhradního pozemku s tím, že žalobkyně nemají nárok na jeho vydání mimo veřejnou nabídku. Bylo tedy nutno (na rozdíl od věci projednávané Ústavním soudem pod IV. ÚS 3063/21) rozhodnut ve věci samé. Podle názoru odvolacího soudu lze v nyní posuzované věci použít usnesení Ústavního soudu z 26. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3392/20 a ze 7. 9. 2021 sp. zn. I. ÚS 2099/21 (citované v nálezu v odstavci 19.), dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2040/17 s tím, že žalobkyně byly úspěšné ohledně restitučního nároku, kdy postoj žalované byl shledán liknavým a svévolným, zakládajícím mimořádnou možnost požadovat náhradní pozemky mimo veřejné nabídky. Ohledně odměny advokáta lze pak vycházet z hodnoty vydávaného pozemku (163 200 Kč). Pokud jde o posouzení, zda žalobkyně nepostupovaly procesně neopatrně, zda v důsledku toho nezpůsobily vznik nákladů, které by jinak v tomto řízení nevznikly, žalobkyně se žalobou podanou 11. 3. 2019 domáhaly vydání jediného pozemku, a to parc. [číslo] v k. ú. [obec] [jméno], nicméně při prvním jednání 19. 6. 2019 soudkyně sdělila, že tento byl nepravomocně vydán v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 25 C 98/2018. Následně žalobkyně žalobu rozšířily o 24 pozemků (právě s ohledem převedení předmětného pozemku [číslo] v k. ú. [obec] [jméno] na jinou oprávněnou osobu, viz č.l. 414 spisu). Mimo jiné žalobu rozšířily o parcelu [číslo] v k. ú. [část obce], u níž dosáhly nahrazení projevu vůle žalované. Ještě před druhým jednáním žalobkyně žalobu omezily na tři zbývající pozemky, a to parcelu [číslo] [číslo] [číslo] podáním 4. 10. 2021 na č. l.

610. Při druhém jednání žalovaná zpochybnila vydatelnost parcely [číslo] z důvodu zájmu [právnická osoba], což se ukázalo lichým. Pokud jde o parcelu [číslo] v k. ú. [část obce], ohledně ní bylo řízení částečně zastaveno výrokem I. napadeného rozsudku, když k vydání tohoto pozemku došlo nedávno v jiném řízení (viz odstavec 3. odůvodnění). Pokud jde o parcelu [číslo] ohledně té vzaly žalobkyně žalobu zpět během odvolacího řízení s ohledem na částečné uspokojení jejich nároku v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 (celkově co do částky 726 558 Kč), a to„ v zájmu efektivnosti, rychlosti a hospodárnosti odvolacího řízení“. Podle názoru odvolacího soudu žalobkyně v daném řízení nepostupovaly procesně neopatrně, když žalobu rozšířily poté, kdy uplatněný pozemek byl vydán v jiném řízení. Rozšíření žaloby o další pozemky nevedlo k zásadnímu nárůstu nákladů řízení, neboť žalobu ještě před druhým jednáním omezily na tři pozemky. Ohledně dvou z nich bylo pak řízení zastaveno nikoliv pro procesní neopatrnost žalobkyň, ale jednak z důvodu vydání pozemku v jiném řízení a dále z důvodu snížení jejich restitučního nároku. Žalobu v odvolacím řízení omezily právě o pozemek, jehož vydatelnost byla mezi účastníky řízení sporná.

15. Pokud jde o výši nákladů řízení každé z žalobkyň, soud přiznal odměnu advokáta vypočítanou z tarifní hodnoty 163 200 Kč (odpovídající v řízení zjištěné hodnotě vydávaného pozemku), tj. za jeden úkon právní služby 6 128 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu, dále AT). Za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, sepisu žaloby, účasti na třech jednáních soudu 19. 6. 2019, 24. 11. 2021 a 25. 4. 2022, které přesáhlo dvě hodiny, a za písemná podání z 9. 4. 2019, z 30. 6. 2020, 26. 10. 2020 (repliku), 4. 10. 2021 a 13. 12. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT), tj. za 11 úkonů právní služby po 6 128 Kč, vychází na odměně advokáta 67 408 Kč. Za 11 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), kdy na každou ze zastoupených připadá polovina (viz NS 25 Cdo 1610/2014), bylo přiznáno dalších 1 650 Kč. Na cestovém vlakem k prvnímu jednání bylo vynaloženo 642 Kč, ke druhému 674 Kč a autobusem k třetímu jednání 382 Kč, s připočítáním náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT vždy 9 půlhodin po 100 Kč, tj. dalších 2 700 Kč, dohromady 4 398 Kč, kdy na každou z žalobkyň připadá náhrada 2 199 Kč Náklady řízení před soudem prvního stupně tak u každé z nich vychází na 71 257 Kč a spolu s 21 % DPH, jehož je advokát plátcem, na 86 221 Kč. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení každé z žalobkyň, za úkony spočívající v písemném podání žalobkyň ze 7. 7. 2022 a 4. 10. 2022 a účasti u jednání 19. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d), g), k) AT), tj. za 3 úkony po 6 128 Kč, vychází 18 384 Kč, za tři režijní paušály 900 Kč, děleno dvěma zastoupenými, tj. dalších 450 Kč. Na cestovném z [obec] k procesnímu soudu při ujetých celkově 310 km, o kombinované spotřebě auta 4 litry/100km a vyhláškové ceně nafty 47,10 Kč vychází na pohonných hmotách na 584 Kč a na základní náhradě při sazbě 4,70 Kč dalších 1 457 Kč, dohromady 2 041 Kč, s připočítáním 8 půlhodin na promeškaný čas, tj. dalších 800 Kč, celkově 2 841 Kč, na každou z žalobkyň pak připadá náklad ve výši 1 420,50 Kč. Spolu s 21 % DPH činí náklady odvolacího řízení u každé z žalobkyň 24 508 Kč, za řízení před soudy obou stupňů pak částku 110 729 Kč (tj. dohromady 221 458 Kč). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.