7 CO 106/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: ; příjmení příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1) jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2) jméno příjmení , narozena datum bytem adresa zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitosti a určení vlastnického práva k nemovité věci, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26.10.2020, č. j. 1 C 109/2020-143

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. mění takto: Zamítá se žaloba, aby žalovaní vyklidili pozemek st. p. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj Katastrální pracoviště Strakonice na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec].

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. a III. zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Žalobce se domáhal na žalovaných vyklizení pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice na [list vlastnictví] pro k. ú. obec Vodňany. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem uvedeného pozemku, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. Žalovaní, kteří jsou vlastníky sousední nemovitosti, a to pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je dům [adresa] v obci [obec] a pozemkové parcely [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nemovitosti žalobce, o jejichž vyklizení se v dané věci jedná, užívají neoprávněně.

2. Žalovaní, kteří popírali oprávněnost nároku žalobce na vyklizení uplatnili vzájemnou žalobou nárok na určení, že stavba bez č.p./č.e. nacházející se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není součástí tohoto pozemku a určení, že výlučnými vlastníky této stavby jsou žalovaní. Vzájemnou žalobu odůvodnili tím, že pozemek parc. [číslo] užívali několik desítek let vlastníci pozemku st. [parcelní číslo], jejíž součástí je dům [adresa]. Současně tvrdili, že stavba bez č.p./č.e., která se v současné době nachází na pozemku [parcelní číslo] byla postavena v 50. – 60. letech 20. stolení, jejich právním předchůdcem, tj. vlastníkem domu [adresa] panem [příjmení]. Současně namítali mimořádné vydržení uvedené stavby.

3. Okresní soud ve [obec] (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26.10.2020, č. j. 1 C 109/2020-143 (napadený rozsudek) výrokem I. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně vyklidit pozemek st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], výrokem II. zamítl žalobu na určení, že stavba bez č.p./č.e. stojící na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není součástí pozemku a výrokem III. zamítl rovněž vzájemnou žalobu žalovaných na určení, že jsou výlučnými vlastníky uvedené stavby. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení 20 914,95 Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že pozemek na němž stojí sporná stavba, evidovaný jako stavební parcela [číslo] v k. ú. [obec] je ve vlastnictví žalobce. Existence stavby byla prokázána již v roce 1946 leteckými snímky. V následujícím období byla její existence doložena leteckými snímky z roku 1949, 1951, 1960, 2005 a 2008. Jedná se o stavbu, k níž je jediný přístup z veřejné komunikace vraty vedoucími na pozemek st. parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaných. Zadní část stavby tvoří kamenná zeď, stejně jako levou část stavby rovněž pravá obvodová zeď stavby je kamenná. Došlo k vyzdění nových cihlových štítů, stavba má novou střechu včetně krovů. Příčkami je rozdělena na několik oddělených prostor, které slouží jako uhelna a skladiště bez stropu. V další části je garáž, v níž je vybudován strop ze stropních panelů. Bylo zjištěno, že v době, kdy dům [adresa] vlastnili manželé [příjmení] (nemovitost nabyli v roce 1976) byla do objektu [jméno] [příjmení] vestavěna garáž a dílna. Manželé [příjmení] dům [adresa] s pozemek st. [parcelní číslo] a pozemkem [parcelní číslo] převedli na manžele [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kdy předmětem převodu byla i garáž, sklad a studna, bez bližší identifikace pozemků, na které tyto stavby stojí. Dalšími vlastníky domu [adresa] s pozemky st. [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] byli na základě darovací smlouvy z [datum] [jméno] a [jméno] [jméno] (tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). V době, kdy nemovitosti vlastnily, došlo k přestavbě objektu, při kterém byla nově vystavěna pravá přední část objektu, byl zbourán krov a štítová zeď ve dvoře, byla provedena nadezdívka nad okny a dveřmi do dvora a nová štítová zeď. Soud dospěl k závěru, že i po provedené rekonstrukci se jedná o původní stavbu, neboť nedošlo ke ztrátě dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží. Stavba je umístěna na témže místě a její prostorová dispozice je shodná. Vestavění příček, zbourání štítové zdi a vestavění nové a osazení nového krovu nezpůsobilo vznik nové stavby. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že stavba je jako součást pozemku st. [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobce s tím, že k vydržení vlastnického práva k ní právními předchůdci žalovaných nedošlo. Nedovodil ani mimořádné vydržení na základě ustanovení § 1095 o.z. žalovanými, k němuž mohlo dojít nejdříve v lednu 2019. Uvádí, že jestliže k vydržení nedošlo do [datum] byl k [datum] vlastníkem stavby a současně vlastníkem předmětného pozemku žalobce [příjmení] [příjmení] a uvedená stavba se podle ustanovení § 3054 o.z. stala součástí pozemku, což vylučuje následné mimořádné vydržení vlastnického práva žalobci. Nárok žalobce na vyklizení pozemku parc. [číslo] včetně uvedené stavby je podle soudu prvního stupně oprávněný (§ 1040 o.z.).

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Nesouhlasí se způsobem aplikace ustanovení § 1095 o.z. soudem prvního stupně. Konstrukce prezentovaná nalézacím soudem podle žalovaných vylučuje aplikaci institutu mimořádného vydržení stavby postavené na cizím pozemku před účinností nového občanského zákoníku. Podle názoru žalovaných je nepochybné, že všichni právní předchůdci žalovaných i sami žalovaní užívali věc, tj. stavbu jako by byla jejich vlastní. Tato stavba tvoří s rodinným domem žalovaných funkční celek. V objektu se nachází přípojky plynu a energií pro dům. Ustanovení § 3066 stanovuje, že doba potřebná pro mimořádné vydržení nemůže uplynout dříve než uplynutím 5 let od dne nabytí účinnosti občanského zákoníku, tedy k mimořádnému vydržení mohlo dojít nejdříve k [datum]. Podle žalovaných k tomu také došlo, neboť opačný závěr nereflektuje faktický stav, který ve vztahu k nemovité věci panoval více než 60 let. Žalovaný v doplnění odvolání poukázal na to, že při koupi domu [adresa] mu bylo předchozím vlastníkem sděleno, že pozemek pod rekonstruovanou stodolou patří žalobci a že bude platit nájemné. K rekonstrukci objektu stodoly došlo z důvodu jeho dezolátního stavu za tichého souhlasu žalobce. Totéž se týká i plynové přípojky. Spor vznikl v okamžiku, kdy žalobce požadoval zaplacení částky 400 000 Kč jinak žalobcům„ udělá peklo“. Dále žalovaný uvádí: Tak se nám p. [příjmení] začal mstít, vytrhal nám břečťan, začal dělat díru do zdiva v plotě, aby se dostal k nám na dvůr. Nechal porazit dva okrasné stromy před našimi vraty, o které jsme se celá léta starali, a dále jsem se dozvěděl, že chtěl koupit 26 m2 pozemku, kde máme přístupovou cestu do zahrady, která patří obci [obec], potom bychom se nedostali na náš pozemek už vůbec.

5. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání poukazuje na to, že žalovaní nedisponují ani domnělým nabývacím titulem, který by je opravňoval počínat si právem vlastníka vůči sporné stavbě. Úvaha o běhu mimořádné vydržecí doby při absenci alespoň domnělého právního titulu by obstála, nebýt soudních sporů zahájených v letech 2019 a 2020, které přetrhly běh vydržecí doby jinak končící [datum]. Žalovaní opomíjejí, že nemovitosti byly předmětem soudního řízení vedeného jejich právními předchůdkyněmi a opomíjí důsledky pro běh vydržecí doby. Je lhostejné, zda se jedná o vydržecí dobu řádného nebo mimořádného vydržení. Argumentace žalovaných, včetně tvrzení o zneužití práva, svědčí o snaze revidovat rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 4.10.1995, č. j. 3 C 150/94 a rozsudek odvolacího soudu ze dne 21.2.1996, č. j. 5 Co 24/96-104.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř. a contrario) bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a po částečném zopakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaných ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobcem uplatněném nároku na vyklizení je důvodné.

7. Odvoláním žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o vzájemné žalobě (výrok II. a III.) se odvolací soud nezabýval vzhledem ke zpětvzetí vzájemné žaloby v průběhu odvolacího řízení. V této části byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (§ 222a odst. 1 o.s.ř.).

8. Žalobce se jako vlastník pozemku parc. st. [číslo] domáhá vyklizení tohoto pozemku, jehož součástí je podle katastru nemovitostí stavba bez č.p./č.e., označovaná v projednávané věci jako stodola. Není pochyb o tom, že žalovaní uvedený pozemek i předmětnou stavbu užívají společně s nemovitostmi, které vlastní. Soud prvního stupně vychází z toho, že žalobce je jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo] také vlastníkem stavby stodoly. Tato stavba (v nezměněných hranicích) se na pozemku nacházela již v roce 1946. Nepodařilo se zjistit, kdy stavba vznikla, ani kým byla postavena. Jisté je, že byla vybudována pro potřeby vlastníků domu [adresa] (nyní ve vlastnictví žalovaných), neboť se nachází v uzavřeném dvoře tohoto objektu, s nímž tvoří funkční celek. Tato stavba byla také vlastníky domu [adresa] vždy užívána, žalobce ani jeho rodiče, kteří vlastnili sousední nemovitost (dům [adresa]) tuto stavbu ani pozemek, na kterém se nachází, neužívali a neudržovali. Již v soudním řízení o určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo] v roce 1995 žalobce hovořil o tom, že jeho rodiče o vlastnictví uvedeného pozemku nevěděli. Byli to naopak právní předchůdci žalovaných, kdo pozemek i stavbu stodoly nerušeně užívali, popřípadě přestavovali. Bylo zjištěno, že zásadní rekonstrukce z důvodu špatného stavebního stavu objektu realizovali právní předchůdkyně žalovaných cca v roce 1995, kdy došlo k úplnému odstranění střešní konstrukce, štítové zdi ve dvoře, přední obvodové zdi ve dvoře (v rozsahu nejméně 50 %) na úroveň základů. Z původní stavby tak zůstaly pouze tři obvodové kamenné zdi a štítová zeď z ulice, popř. část přední obvodové zdi ve dvoře.

9. Odvolací soud má za to, že v důsledku odstranění stavebních konstrukcí původní stavby v uvedeném rozsahu došlo k zániku původní stavby stodoly jako věci v právním slova smyslu, neboť zejména destrukcí přední obvodové zdi prvního nadzemního podlaží přestalo být jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno jeho dispoziční řešení, resp. tři obvodové stěny s jednou štítovou zdí nelze pokládat za stavbu stodoly jako samostatné věci v právním slova smyslu. Z uvedeného vyplývá, že žalobce nemůže být v projednávané věci považován za vlastníka předmětné stavby, neboť se na jejím vybudování do současné podoby nepodílel. Byly to právní předchůdkyně žalovaných, kdo stavbu pro sebe (za pomoci otce) nově zhotovily, byť na původních základech a staly se tak jejími vlastníky. Otázka existence řádného stavebního povolení (na jehož neexistenci poukazuje žalobce) není pro tento závěr podstatná.

10. Oproti původnímu stavu došlo rovněž ke změně charakteru jednoduché kamenné stodoly, na níž dříve navazovaly další hospodářské stavby, tj. chlévy, které byly právními předchůdci žalovaných zcela odstraněny. Stavba nově slouží především jako garáž a dílna, popřípadě sklad, je v ní umístěna plynová přípojka pro potřeby domu [adresa]. Střecha je osazena střešními okny a sám žalobce v řízení uváděl, že stavbu hodlá využít pro vybudování bydlení pro svou dceru. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že přestavba si vyžádala vynaložení finančních nákladů, které zjevně nejsou zanedbatelné.

11. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem dospěl odvolací soud k závěru, že stavba bez č.p./č.e. nacházející se na pozemku parc. č. st. [číslo] ve vlastnictví žalobce, není součástí tohoto pozemku, neboť ke dni účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.), tj. [datum], nebyla ve vlastnictví žalobce (§ 3054 o.z.). To znamená, že žalobce není věcně legitimován k uplatnění nároku na její vyklizení podle § 1040 odst. 1 o.z.

12. Pokud jde o nárok žalobce na vyklizení zbývající části pozemku parc. č. st. [číslo] (který není zastavěn uvedenou stavbou), přihlédl odvolací soud ke skutečnosti, že žalobce ani jeho právní předchůdci uvedenou parcelu neužívali, rodiče žalobce o tom, že tento pozemek vlastní, ani nevěděli. Žalobce až v roce 1993 v souvislosti s daňovou povinností si své vlastnické právo k pozemku uvědomil. Pozemek byl v minulosti užíván vlastníky domu [adresa], tj. právními předchůdci žalovaných, přičemž manželé [příjmení] nemovitost nabyli do vlastnictví v roce 1930. Následně byl užíván manžely [příjmení] od roku 1959, od roku 1989 manžely [příjmení] a od roku 1990 právními předchůdkyněmi žalovaných a také žalovanými poté, co nemovitost, dům [adresa], nabyli. Pozemek se nachází v uzavřeném dvoře domu [adresa], slouží k užívání a přístupu k tomuto domu i objektu původní stodoly a nemůže mít z hlediska jeho ekonomického využití pro žalobce podstatný význam. Setrvání žalobce na nároku na jeho vyklizení považuje odvolací soud za zjevné zneužití práva (šikanózní výkon práva), který podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany. Žalobce jako vlastník tohoto pozemku má možnost uplatnit vůči jeho uživatelům nárok finanční.

13. Odvolací soud s ohledem na velmi specifické okolnosti projednávané věci změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobu na vyklizení uvedeného pozemku a na něm stojící stavby zamítl.

14. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. V projednávané věci byl předmětem řízení jednak nárok žalobce na vyklizení, kde je úspěch na straně žalovaných a současně vzájemný nárok žalovaných na určení vlastnického práva a určení, že stavba není součástí pozemku, kde je procesní zavinění na zastavení řízení na straně žalovaných. Odvolací soud má za to, že při rozhodování o nákladech řízení je namístě aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o částečném úspěchu v řízení jak u žalobce, tak u žalovaných, což vede k závěru o tom, že účastníci ponesou náklady řízení každý ze svého, tj. že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu, a to před soudy obou stupňů.