7 CO 1170/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Marie Korbelové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na určení data splatnosti dluhu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9.6.2021, č.j. 4 C 20/2020-103,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhá určení splatnosti dluhu s tím, že v únoru 2009 půjčil žalovanému celkovou částku [částka] tak, že mu dne [datum] předal v hotovosti částku [částka] a dne [datum] převedl ze svého účtu na účet žalovaného částku [částka]. Podle tvrzení žalobce bylo dohodnuto, že žalovaný peníze vrátí, až bude moci.

2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9.6.2021, č.j. 4 C 20/2020-103 (napadený rozsudek) žalobě vyhověl tak, že určil splatnost závazku žalovaného vůči žalobci ze smlouvy o půjčce částky [částka] tak, že ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku nastává splatnost částky [částka] a ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku se stane splatnou zbývající část, tj. [částka] (výrok I.). Žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). Toto (v pořadí již druhé) rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci s odkazem na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, tj. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] vychází z prokázání existence právního vztahu, z něhož vyplývá závazek žalovaného jako dlužníka vůči žalobci jako věřiteli podle smlouvy o půjčce částky [částka], uzavřené mezi účastníky v únoru 2009 se splatností ponechanou na vůli dlužníka. Podle soudu prvního stupně je nesporné, že žalobce dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným ve výši [částka]. Účinnost postoupení pohledávky byla vázána na zaplacení kupní ceny [částka]. Současně byl uzavřen dodatek této smlouvy o postoupení pohledávky, z něhož vyplývá, že do zaplacení kupní ceny za pohledávku zůstává jejím vlastníkem žalobce. Zároveň byla projevena vůle uzavřít mezi postupníkem a postupitelem smlouvu komisionářskou. Soud prvního stupně posoudil závazkový vztah mezi účastníky ze smlouvy o půjčce podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (§ 657, § 564). Postoupení pohledávky posuzoval podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. Uvádí, že je-li splatnost pohledávky ponechaná na vůli dlužníka, nemůže věřitel své právo vykonat před uplynutím lhůty splatnosti určené podle § 564 soudním rozhodnutím, tudíž nemůže běžet promlčecí doba k vymáhání dluhu dle § 101. Právo věřitele navrhnout, aby soud určil dobu splnění dluhu promlčení nepodléhá. Na tomto základě námitku promlčení uplatněnou žalovaným v dané věci neakceptoval. Nevyhověl ani námitce žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce ve vztahu k části dluhu ve výši [částka], která měla být předmětem postoupení pohledávky. Vzal za prokázané, že k zaplacení kupní ceny postupníkem žalobci jako postupiteli podle smlouvy o postoupení pohledávky nikdy nedošlo, stejně tak nikdy nedošlo k uhrazení vymáhané pohledávky žalovaným postupníkovi. Bylo zjištěno, že společnost, které měla být pohledávka postoupena, po provedené likvidaci ke dni [datum] zanikla. Soud prvního stupně dospěl k závěru o absenci vůle smluvních stran smlouvu o postoupení pohledávky uzavřít, proto se nejedná o právní jednání. Při určení doby splatnosti přihlédl k poměrům účastníků a stanovil ji ve dvou splátkách po [částka].

3. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolává. Má za to, že rozsudek je nedostatečně odůvodněn a je nepřezkoumatelný. Namítá, že soud prvního stupně vychází ze závěru krajského soudu jako soudu odvolacího o tom, že byla prokázána existence právního vztahu mezi účastníky zakládajícího závazek žalovaného jako dlužníka vůči žalobci podle smlouvy o půjčce částky [částka] se splatností ponechanou na vůli dlužníka. Tento závěr však odvolací soud učinil na základě opakování dokazování, aniž postupoval podle § 118a o.s.ř. Odvolací soud tak vydal rozhodnutí, aniž by žalovaného poučil o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní, čímž odvolací řízení zatížil vadou. Odvolatel dále polemizuje s hodnocením důkazů odvolacím soudem a dospívá k závěru, že odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí učinil skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Odvolacímu soudu rovněž vytýká překvapivost rozhodnutí. Z těchto důvodů má za to, že záběry odvolacího soudu nebyly pro soud prvního stupně závazné. Dále soudu prvního stupně vytýká, že nikterak nehodnotil účastnickou výpověď žalovaného a z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu prvního stupně zatíženo vadou. Z účastnické výpovědi žalovaného přitom vyplývá, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o půjčce, jak tvrdil žalobce. Jednalo o investici do podnikání, která by mohla být právně hodnocena jako vklad tichého společníka, a to v částce [částka]. Částka [částka] nebyla žalovanému nikdy žalobcem předána. Žalobce tak své tvrzení o předání předmětné části v hotovosti žalovanému neprokázal. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o aktivní věcné legitimaci žalobce ve vztahu k částce [částka], která byla předmětem postoupení pohledávky ze dne [datum] společnosti [právnická osoba] Podle žalovaného byla tato smlouva uzavřena platně, postupníkem bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky. Pokud žalobce předložil dodatek ke smlouvě, dle něhož byla účinnost postoupení pohledávky vázána na zaplacení kupní ceny, má žalovaný za to, že tento důkaz byl nepřípustně předložen až po koncentraci řízení. Současně zpochybňuje pravost tohoto dodatku a poukazuje na judikaturu k otázce postoupení pohledávky, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3173/2014, sp. zn. 23 Cdo 4996/2017, vycházejících z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1241/2004, která se týkají otázky platnosti a účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky tak, že nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny. V projednávané věci je tak nerozhodné, zda byla postupníkem uhrazena kupní cena za postoupení pohledávky. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně otázku aktivní věcné legitimace žalobce posoudil nesprávně, neboť na základě smlouvy o postoupení pohledávky žalobce oprávnění k vymáhání pohledávky pozbyl, přičemž je irelevantní, zda byla postupníkem uhrazena kupní cena za postoupení pohledávky.

4. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání zdůraznil, že prokázal vznik právního vztahu, který zakládá závazek žalovaného jako dlužníka vůči žalobci jako věřiteli ze smlouvy o půjčce částky [částka] uzavřené v únoru 2009 se splatností ponechanou na vůli dlužníka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], uzavřené se společností [právnická osoba] nedošlo. V dodatku ke smlouvě smluvní strany výslovně prohlásily, že pohledávka nebyla postoupena. Tímto dodatkem změnily smlouvu o postoupení pohledávky tak, že postupitel (žalobce) zůstane majitelem pohledávky až do zaplacení kupní ceny za tuto pohledávku.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a po částečném zopakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. V projednávané věci se žalobce jako věřitel domáhá určení splatnosti dluhu, který vznikl podle ústní smlouvy o půjčce částky [částka] uzavřené mezi účastníky v únoru 2009. Jde tedy o posouzení právního vztahu mezi účastníky, který vznikl podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), podle něhož je namístě v dané věci postupovat (§ 3028 odst. 3 o.z.), a to i při posouzení otázky postoupení pohledávky z uvedené smlouvy o půjčce podle smlouvy uzavřené v roce 2016. S ohledem na to, že postoupená pohledávka zahrnuje práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., použije se k posuzování postoupení pohledávky dosavadní právní úprava (zák. č. 40/1964 Sb.).

7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjče přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby bylo v souladu s dobrými mravy.

9. Aby mohl být žalobce v této věci úspěšný, musí prokázat, že mezi účastníky vznikl právní vztah zakládající závazek dlužníka (žalovaného) vůči věřiteli (žalobce) a že doba splnění byla výslovně nebo s ohledem na dané okolnosti ponechána na vůli dlužníkovi. Dobu splatnosti soud určí v závislosti na konkrétních okolnostech, za kterých účastníci uzavřeli dohodu, přihlédne k možnostem dlužníka, jeho platební schopnosti i k naléhavosti potřeby věřitele a věc posoudí z hlediska souladu s dobrými mravy.

10. Odvolací soud v usnesení ze dne 26.2.2021, č.j. 7 Co 1251/2020-74, jímž zrušil předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, dospěl k závěru (z něhož soud prvního stupně při vydání napadeného rozsudku vycházel) o existenci závazkového vztahu mezi účastníky vyplývajícího ze smlouvy o půjčce finanční částky [částka], uzavřené v únoru 2009 se splatností ponechanou na vůli dlužníka, tj. žalovaného. Závěry odvolacího soudu, tak, jak vyplývají z odůvodnění uvedeného usnesení, na které odvolací soud i v současné době zcela odkazuje, nemohou být překvapivé, neboť se opírají o důkazy, které žalobce navrhnul a odvolací soud tyto důkazy zopakoval při odvolacím jednání. Žalovaný měl tak možnost se k těmto důkazům vyjádřit. Hodnocení těchto důkazů odvolacím soudem (které žalovaný zřejmě neočekával) nepřípustnou překvapivost rozhodnutí nezakládá. Na závěrech odvolacího soudu nic nemění obsah účastnické výpovědi žalovaného po vydání zrušovacího usnesení (odvolacím soudem byl důkaz zopakován), kterou odvolací soud hodnotí jako účelovou a nevěrohodnou. Je tomu tak proto, že se žalovaný k rozhodujícím skutečnostem v této věci vyjádřil až dodatečně, poté, co se seznámil se závěry odvolacího soudu tak, jak jsou uvedeny v odůvodnění zrušovacího usnesení. Převzetí částky [částka] zdůvodnil údajnou investicí žalobce do jeho podnikání, současně však uvedl, že o této částce v rámci svého podnikání nikterak neúčtoval. Vyjádření, že žalobce byl v souvislosti se zaplacením uvedené částky v postavení tichého společníka, žalovaný doplnil tím, že smlouva o tichém společenství nebyla mezi účastníky uzavřena. Žalovaný popřel existenci smlouvy o půjčce, uzavřené mezi účastníky v roce 2008 přesto, že její existence byla doložena listinou, která zapůjčení částky [částka] žalovanému v roce 2008 dokládá, a to opět se značným časovým odstupem od předložení listiny žalobcem.

11. Odvolací soud tak nemá důvod cokoliv měnit na svých závěrech vyplývajících z odůvodnění usnesení ze dne [datum], na které v podrobnostech odkazuje. Nesouhlasí s námitkou, že tyto závěry nejsou použitelné z důvodu absence poučení žalovaného podle § 118a odvolacím soudem, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na neunesení důkazního břemene žalovaným, ale na prokázání rozhodujících skutečností žalobcem. V takové situaci není poučovací povinnost soudu podle § 118a o.s.ř. ve vztahu k žalovanému namístě.

12. Pro posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobce v posuzované věci je podstatné, zda je žalobce i v současné době věřitelem žalovaného podle smlouvy o půjčce, jejíž uzavření bylo prokázáno. Žalovaný namítá, že ve vztahu k částce [částka] došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ke změně v osobě věřitele, o čemž svědčí písemná smlouva ze dne [datum] a skutečnost, že postoupení pohledávky bylo žalovanému jako dlužníkovi uvedenou společností oznámeno.

13. Podle § 524 obč. zák. platí, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

14. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

15. V dané věci uzavřel žalobce jako postupitel se společností [právnická osoba] jako postupníkem písemnou smlouvu o postoupení pohledávky [částka] za dlužníkem [jméno] [příjmení] (žalovaný). Smluvní strany se dohodly, že uzavření smlouvy o postoupení pohledávky oznámí dlužníkovi postupník. Účinnost postoupení pohledávky je vázána na zaplacení kupní ceny (odstavec III.). Ta byla stanovena na [částka] + příslušenství (odstavec IV.). Současně smluvní strany uzavřely dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky, v němž prohlašují, že shora specifikovaná pohledávka nebyla postupitelem postupníkovi ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávky postoupena a postupníkem nebyla smluvená kupní cena uhrazena. Smluvní strany mění smlouvu tak, že účinnost postoupení pohledávky je vázána na zaplacení kupní ceny postupníkem postupiteli, takže postupitel zůstane majitelem pohledávky až do zaplacení kupní ceny. Současně bylo ujednáno, že postupitel zmocňuje postupníka, aby svým jménem prováděl mimosoudní úkony, činnosti a jednání, které povedou či by mohly vést k zaplacení pohledávky dlužníkem. V těchto případech se vztahy mezi postupníkem a postupitelem řídí ustanoveními občanského zákoníku upravujícími smlouvu komisionářskou. Při podpisu smlouvy zaplatí postupitel postupníkovi paušální úplatu ve výši [částka] v úrovni ceny bez DPH, v níž jsou zahrnuty i veškeré vynaložené náklady postupníka. Postupitel se zavázal, že v době účinnosti této smlouvy s dodatkem nebude vymáhání předmětné pohledávky zajišťovat jiným subjektem vyjma soudního řízení. Fakturou č. 2016, vystavenou společností [právnická osoba] žalobci dne [datum], bylo doloženo, že žalobce zaplatil uvedené společnosti podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] za služby spojené s odkupem a mimosoudním vymáháním pohledávek a za právní služby [částka] s DPH, tj. [částka] v hotovosti. Žalobce jako účastník řízení při jednání soudu prvního stupně dne [datum] uvedl, že pokud jde o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, vycházel z toho, že společnost bude pohledávku vymáhat, přičemž mu bylo jedno, jestli za ní zaplatí anebo ji bude vymáhat. Žádnou finanční částku od uvedené společnosti neobdržel. Společnost nedělala nic.

16. Odvolací soud se při posuzování práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o postoupení pohledávky ve znění jejího dodatku ze dne [datum] zabýval otázkou určitosti této smlouvy. Vyšel z toho, že určitost projevu vůle ve smyslu ust. § 37 obč. zák. představuje určitost obsahovou (na rozdíl od srozumitelnosti, která se týká jazykové stránky projevu). To znamená, že neurčitý projev vůle je sice po stránce jazykové srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. V posuzovaném případě ze smlouvy o postoupení pohledávky ve znění jejího dodatku v kontextu s vyjádřením žalobce není jasné, jaká smlouva byla mezi žalobcem a společností [právnická osoba] uzavřena v situaci, kdy k ujednání o odkladu účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky vázané na zaplacení částky [částka] nelze přihlížet (jak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítá žalovaný). Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve znění jejího dodatku je vnitřně rozporná, což je dáno tím, že obsahuje ujednání o postoupení pohledávky [částka], současně však smluvní strany prohlašují, že k postoupení pohledávky ke dni uzavření smlouvy nedošlo a že postupník bude svým jménem provádět mimosoudní úkony, které povedou či by mohly vést k zaplacení pohledávky dlužníkem, přičemž se vztahy mezi smluvními stranami budou řídit ustanoveními o smlouvě komisionářské. Nejednoznačnost a rozpornost ujednání smluvních stran má za následek neurčitost smlouvy, což vede odvolací soud k závěru o její absolutní neplatnosti podle § 37 obč. zák. (na možnost posuzování platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ve znění jejího dodatku podle zákona č. 40/1964 Sb. byly účastníci při odvolacím jednání dne [datum] upozorněni).

17. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalovaného o nepřípustnosti důkazu písemným dodatkem smlouvy o postoupení pohledávky a nepravosti této listiny. Předložení tohoto důkazu žalobcem po zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem je přípustné, stejně jako důkaz výslechem žalovaného, který byl navržen a proveden ve stejné fázi řízení, neboť v důsledku zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně došlo k prolomení koncentrace řízení podle § 119a odst. 2 o.s.ř. Námitka týkající se pravosti písemného dodatku smlouvy o postoupení pohledávky je ze strany žalovaného odůvodněna pouze konstatováním, že tento důkaz byl předložen dodatečně (po zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně) a pouze tento časový odstup vede žalovaného k uplatnění této námitky. Podle odvolacího soudu uvedené časové souvislosti nemohou vést k závěru, že předložená listina není pravá. Jejího porovnání se smlouvou o postoupení pohledávky (které provedl také soud prvního stupně) a její obsah a závěr o věrohodnosti žalobce, který listinu předložil, nevzbuzuje pochybnosti o její pravosti.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť ten měl v odvolacím řízení úspěch. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 17/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání odvolacího soudu po [částka] za 1 úkon, celkem [částka]. Zahrnují náhradu hotových výdajů v paušální výši za uvedené dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po [částka] za 1 úkon, tj. [částka], náhradu za promeškaný čas na cestě z [obec] do [obec] a zpět podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 8 půlhodin po [částka], tj. [částka] a náhradu cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem ve výši [částka] (celkem bylo ujeto [číslo] km při průměrné spotřebě 6,8 litru / 100 km a ceně pohonných hmot [částka] / litr a náhradě za použití vozidla [částka] / 1 km). Celková částka nákladů odvolacího řízení tak činí [částka].