7 CO 1186/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové v právní věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození , bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození , bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno jméno , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupenému advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o dědické právo, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.8.2021, č.j. 25 C 111/2019-255,

I. Rozsudek soudu první stupně se ve výrocích III. až V. potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 651,50 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem (výroky I. a II.) schválil (částečný) smír účastníků a rozhodl (v této části) o náhradě nákladů řízení. Dále (výrok III.) zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalovanému nesvědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelému dne [datum] (dále jen zůstavitel) ze závěti ze dne [datum] (dále jen předmětná závěť). Dále uložil žalobcům zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 52 696 Kč (výrok IV.) a náhradě nákladů řízení státu částku 6 074,20 Kč (výrok V.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou nepominutelnými dědici zůstavitele. Dále se domáhali určení, že žalovanému nesvědčí dědické právo po zůstaviteli na základě předmětné závěti.

3. Ohledně prvého z výše uvedených nároků účastníci uzavřeli výše uvedený smír, kterým spor v popsané části (neexistence důvodů pro vydědění žalobců) vyřešili.

4. Druhý z uvedených nároků žalobci odůvodnili tím, že předmětnou závěť zůstavitel nepodepsal a výslovně neprohlásil, že se se jedná o jeho poslední vůli (že s jejím obsahem souhlasí). Dále namítali, že svědkyně závěti [jméno] [příjmení] byla osobou blízkou zůstaviteli. Také (v úvodu řízení) namítali zdravotní nezpůsobilost zůstavitele v době pořízení předmětné závěti. V průběhu řízení žalobci ustoupili (při vědomí důsledků v podobě neprokázání tvrzení) od prokazování tvrzení ohledně zdravotní nezpůsobilosti zůstavitele k okamžiku pořízení předmětné závěti. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že v tomto směru žalobci svá skutková tvrzení neprokázali a dále se touto otázkou podrobně (ve skutkové i právní rovině) nezabýval. Za popsané situace (uzavření částečného smíru, neprokazování zdravotní nezpůsobilosti zůstavitele pořídit předmětnou závěť) se soud (shodně i účastníci) soustředil na sporné otázky (ve skutkové a právní rovině) týkající se okolností pořízení předmětné závěti a podpisu zůstavitele na této závěti.

5. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho (měl za prokázané), že zůstavitel zemřel dne [datum]. Byl otcem žalobců i žalovaného. V průběhu dědického řízení (projednávaného soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]) byla předložena předmětná závěť. Z jejího obsahu vyplývá, že byla pořízena (vyhotovena) prostřednictvím [titul] [jméno] [příjmení] (advokáta) dne [datum]. Zůstavitel veškerý svůj movitý a nemovitý majetek odkázal žalovanému. Žalobcům neodkázal ničeho s odůvodněním, že za jeho života obdrželi finanční hotovost převyšující jejich povinný díl a navíc podle zůstavitele byly dány důvody pro jejich vydědění. Proto je i vydědil (s účinky i pro jejich potomky). Ve prospěch [jméno] [příjmení] zřídil předmětnou závětí odkaz, neboť mu poslední tři roky obstarávala domácnost. [příjmení] 750 000 Kč jí měla být vyplacena do jednoho měsíce po pravomocném skončení dědického řízení. Za vykonavatele závěti zůstavitel povolal [titul] [jméno] [příjmení]. Z předmětné závěti dále vyplývá prohlášení zůstavitele, že tato jím vlastnoručně podepsaná listina (před svědky) obsahuje projev jeho poslední vůle. Dále je opatřena (pod textem) podpisem (zůstavitele) [jméno] [příjmení]. Z uvedené listiny (závěti) měl soud prvního stupně dále za prokázané (z rubové strany), že obsahuje prohlášení [titul] [jméno] [příjmení] o tom, že byl zůstavitelem pověřen jejím vyhotovením. Jmenovaný zde dále prohlásil, že text závěti plně odpovídá vůli zůstavitele. Byla před zůstavitelem vytištěna, přečtena a schválena. Předmětná závěť obsahuje také prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že byly požádány zůstavitelem, aby byly svědkyněmi předmětné závěti. Jejich prohlášení obsahuje i to, že osobně (dlouhodobě) znají zůstavitele, byly jím požádány, aby byly svědkyněmi závěti a potvrdily, že byl při plném vědomí, přečetl si projev své poslední vůle, výslovně ji prohlásil za projev své poslední vůle a vlastnoručně podepsal. Předmětná závěť obsahuje podpisy [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení]. Předmětná závěť byla zjištěna dne [datum] soudní komisařkou (notářkou) [titul] [jméno] [příjmení] v rámci zmíněného řízení o pozůstalosti. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24.1.2019, č.j. [číslo jednací] bylo žalobcům uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali u soudu prvního stupně žalobu proti závětnímu dědici (žalovanému) o určení, že jsou dědici a účastníky pozůstalostního řízení. Důvodem bylo prohlášení žalobců v rámci řízení o pozůstalosti, kterým zpochybnili pravost (platnost) předmětné závěti, svéprávnost zůstavitele v době jejího pořízení a zpochybnili existenci důvodů pro své vydědění. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. S ohledem na tvrzení žalobců (k okamžiku rozhodnutí o věci) se soud prvního stupně zabýval pravostí podpisu zůstavitele na předmětné závěti. Přihlédl ke znaleckému posudku a výpovědi (dále jen posudek) soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul] (dále jen znalec), který sice konstatoval (mimo jiné), že pisatel sporného podpisu se graficky chová naprosto odlišně od pisatele podpisů srovnávacích (mezi účastníky nesporných), ovšem připustil, že může jít o rukou psaný text pisatele srovnávacích podpisů (zůstavitele). Soud prvního stupně měl za prokázané, že předmětnou závěť podepsal zůstavitel vlastní rukou. Byla sepsána a vytištěna z počítače [titul] [jméno] [příjmení] a před oběma současně přítomnými svědkyněmi (v přítomnosti [titul] [jméno] [příjmení]) prohlásil, že listina (závěť) obsahuje jeho poslední vůli. Soud prvního stupně pečlivě hodnotil provedené důkazy (jejich obsah i věrohodnost) jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Zohlednil tedy řadu provedených důkazů (zejména podrobné výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Nevycházel pouze z posudku znalce.

6. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 561 odst. 1 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) a § 1534 a násl. o.z. Došel k závěru, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro pořízení předmětné závěti. Tato závěť (celá nesepsaná zůstavitelem) byla vlastnoručně podepsána zůstavitelem před výše uvedenými svědkyněmi (současně přítomnými), přičemž zůstavitel prohlásil, že jde o jeho poslední vůli. Soud prvního odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 51/2008). Nepochyboval, že podpis (zůstavitele) na předmětné listině je podpisem zůstavitele. Neměl za prokázané (s ohledem na popsaný postup žalobců), že nejde o případ popsaný v § 1525 o.z. V řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitel v době pořizování předmětné závěti nebyl způsobilý závětí pořizovat (pro nesvéprávnost). Dovodil, že projev vůle zůstavitele vyjádřený podpisem předmětné závěti nebyl stižen nedostatkem (omezení, vyloučení) pravé (skutečné), vážné, určité a svobodné vůle zůstavitele. Připomněl, že jde o vlastnoruční podpis zůstavitele před zmíněnými svědkyněmi za současného prohlášení, že jde o jeho poslední vůli. Od samého úvodu jednání (o pořízení předmětné závěti) si byl vědom jeho významu (předmětu), přičemž o sepis předmětné závěti požádal [titul] [jméno] [příjmení] Odvolací soud dodává, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku podrobně hodnotí okolnosti pořízení a podpisu předmětné závěti (na podkladě provedených důkazů). V podrobnostech lze odkázat na pečlivé (srozumitelné, logické) odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně se zabýval i postavením obou zmíněných svědkyň závěti. Odkázal na § 1539 o.z. Dovodil, že obě svědkyně při pořizování předmětné závěti postupovaly podle uvedeného ustanovení. Neshledal důvod pro jejich svědeckou nezpůsobilost. Připomněl, že nezpůsobilými svědky jsou (především) dědic a odkazovník (osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká). O tuto situaci (ve vztahu k předmětné závěti a žalovanému) nejde. Obdobný závěr (pro úplnost) dále učinil i ve vztahu k odkazu (ve prospěch [jméno] [příjmení]) při vědomí situace, že svědkyně závěti [jméno] [příjmení] je příbuznou jmenované. Opět lze než odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Soud prvního stupně poukázal i na § 574 o.z. I v tomto kontextu neshledal důvody pro závěr (činěný žalobci), že předmětná závěť není platná (není poslední vůlí zůstavitele). Proto předmětnou závěť posoudil jako platnou, z čehož vyplynul závěr o nedůvodnosti žaloby. V právní rovině (pro úplnost) lze dodat, že o schválení částečného smíru účastníků (výrok I.) bylo rozhodnuto podle § 99 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). Bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení ve vztahu k částečnému smíru (výrok II.). O zbývajících nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zohlednil plný úspěch žalovaného ve věci. Žalovanému přiznal odměnu ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby (15,5 x), 16 paušálního náhrad hotových výdajů a náhradu za DPH. Státu přiznal právo na náhradu nákladů řízení (znalečné) podle § 148 odst. 1 o.s.ř. opět proti ve věci neúspěšným žalobcům. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalobci. V průběhu odvolacího řízení byl (pouze) upřesněn rozsah odvolání. Odvolání (odvolací důvody) nesměřovalo proti výrokům I. a II. napadeného rozsudku. Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek ve zbývající části (výroky III. až V. napadeného rozsudku). Základní odvolací argumentace žalobců spočívá v tom, že zákon vyžaduje, aby zůstavitel (allografní) závěť vlastní rukou podepsal a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Rozlišují mezi tím, když na listinu (závět) zůstavitel svůj podpis (pouze) napsal (byť vlastní rukou) a tím, když závěť vlastnoručně podepsal. Dovozují, že se jedná o dva zcela odlišné projevy, ze kterých je nutné vyvodit odlišné právní závěry. Odkazují na závěry posudku (znalce), že pisatel sporného podpisu na (předmětné) závěti není pisatelem srovnávacích podpisů. [příjmení] podpis byl vyhotoven pomalu, těžce, bez švihu (pomalý rigidní projev). Proto nelze (objektivně) vyloučit, že se jedná o rukopisný projev zůstavitele, nejde však o jeho (vlastnoruční) podpis. Rozdíl mezi podpisem a rukopisným projevem zůstavitele žalobci požadují za zásadní (ve shodě se znalcem). Dovozují, že zákon (§ [číslo], § 1534 o.z.) rozlišuje situace, kdy má být něco podepsáno nebo pouze napsáno. K platnosti právního jednání (zde předmětné závěti) je vyžadován podpis jednajícího (zůstavitele), nikoliv pouze napsání jeho podpisu. [příjmení] podpis zůstavitele na předmětné závěti proto nehodnotí jako jeho vlastnoruční podpis. Dovozují, že se nejedná o platné právní jednání (platnou závěť). Odkaz soudu prvního stupně na zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR nepovažují za přiléhavý. Polemizují i se skutkovými závěry, které učinil soud prvního stupně (podpis předmětné závěti zůstavitelem, jeho prohlášení, že se jedná o jeho poslední vůli, vyhotovení a vytištění předmětné závěti). Namítají, že zůstavitel souhlasil pouze s konceptem závěti (nikoliv s jejím originálem). Vyjadřují pochybnost, zda obsah konceptu závěti odpovídá obsahu originálu závěti. Polemizují s hodnocením jednotlivých důkazů ze strany soudu prvního stupně (výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Na základě těchto argumentů navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

9. Žalovaný s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku (v odvolání dotčené části). Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně (napadeným rozsudkem). Dovozuje, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmětnou závěť zůstavitel vlastní rukou stvrdil (podepsal) a výslovně prohlásil, že se jedná o jeho poslední vůli. Neshledávají jiné (formální) nedostatky předmětné závěti. K posudku (závěrům znalce) uvádějí, že úkolem znalce (odborníka) v dané oblasti je zhodnotit, zda může být (sporný) písemný projev projevem pisatele. Nenáleží mu, aby hodnotil, zda je daný projev podpisem v právním slova smyslu. Toto právní hodnocení přísluší pouze soudu. Za podpis považuje vlastnoruční písemný projev (zde zůstavitele) prostřednictvím znaků, který mají význam písma (nehledě na možnost jiného písemného projevu, než je obvyklý podpis). Podpis zůstavitele na předmětné závěti tyto náležitosti podle žalovaného má. Znalec nevyloučil, že zůstavitel předmětnou závěť podepsal. Dále připomíná, že pravost podpisu na předmětné závěti hodnotil soud prvního stupně v kontextu více provedených důkazů (výpovědi tří svědků přítomných podpisu předmětné závěti zůstavitelem). Proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že (vlastnoruční) podpis zůstavitele v předmětné závěti je jeho podpisem v právním slova smyslu. Polemiku (nesouhlas) žalobců ohledně hodnocení jednotlivých důkazů (např. výpovědi svědků) soudem prvního stupně nepovažuje za důvodnou. Souhlasí se závěry, které soud prvního stupně v tomto směru učinil. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně považuje za logické (i ve vzájemných souvislostech) a dostatečně pečlivé. Své úvahy soud prvního stupně detailně popsal. Odmítá možnost, že existoval rozdíl mezi obsahem konceptu a originálu předmětné závěti. Odlišný závěr (hodnocení předmětné závěti) by představoval popření zásad pro formu a výklad právních jednání (§ 574 o.z.). Argumentaci žalobců, kteří zpochybňují dlouhodobě připravovaný podpis (předmětné) závěti, pověření advokáta jejím vyhotovením, zajištění přítomnosti svědkyň, jejího podpisu (prohlášení zůstavitele, že se jedná o jeho poslední vůli) považuje za neudržitelnou. Žalovaný požadoval přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 1 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (v odvoláním dotčené části) podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.

11. Odvolání není důvodné.

12. Ve skutkové rovině odvolací soud plně vychází ze závěrů, které učinil soud prvního stupně. V průběhu odvolacího řízení skutková zjištění nedoznala změn. Odvolací soud nemá důvod opakovat základní skutková zjištění soudu prvního stupně nebo je dále rozvíjet. Jsou pro rozhodnutí o této věci dostatečná. Je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně správně (v objektivní rovině) zhodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Proto také nelze (bez dalšího) akcentovat (dílčí) závěry znalce, že pisatel zkoumaného podpisu (zůstavitele) na předmětné závěti se choval naprosto odlišně od pisatelů podpisů srovnávacích (podpisů zůstavitele). Dokonce, že se pisatel tohoto podpisu projevuje jako padělatel. Posudek (nehledě na výpověď znalce) však současně obsahuje závěr, že rozhodně nelze vyloučit, že pisatelem sporného podpisu (předmětné) závěti je pisatel srovnávacích podpisů (zůstavitel). Znalec ve sporném podpisu nalezl čtyři nedynamické elementy, které se nalézací i ve srovnávacích podpisech. Jde o systémy detailů a mikrodetailů, které jsou mimo vizuální (i vědomou) kontrolu při zachování kontinuity celého projevu. Sám znalec konstatoval, že je nelze napodobit (přinejmenším všechny čtyři zároveň) v rámci jediného podpisu. Mezi těmito elementy je i tzv. idiosynkratický znak (zcela jedinečný). Ze závěrů (posudku) znalce tedy nelze (bez dalšího) dovodit, že sporný podpis předmětné závěti zůstavitele nebyl vyhotoven zůstavitelem (vlastnoručně). V kontextu dalších provedených důkazů (pečlivě zhodnocených soudem prvního stupně), a to zejména výpovědí výše uvedených osob přítomných při podpisu předmětné závěti zůstavitelem, nelze učinit jiný závěr, než že se jedná o vlastnoruční podpis zůstavitele. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud neměl důvod pro (byť jen dílčí) doplňování (opakování) dokazování provedeného soudem prvního stupně. Provedené dokazování také není podkladem pro závěr, že zůstavitel neznal při jejím podpisu obsah předmětné závěti (obsahový rozdíl mezi konceptem a originálem závěti). Polemika žalobců s hodnocením jednotlivých důkazů (výpovědí) není důvodná. Jde o jejich subjektivní postoj (názor, výklad, hodnocení), který však z pohledu odvolacího soudu není důvodem pro jiné skutkové závěry (hodnocení důkazů). Odvolací soud může než opětovně uvést, že se plně shoduje se skutkovými závěry soudu prvního stupně (hodnocením důkazů), na které proto může než (pro stručnost) odkázat.

13. Rovněž v právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. I v tomto směru jsou závěry soudu prvního stupně správné (ucelené, logické). Vycházejí z popsaného (správně zjištěného) skutkového stavu. Soud prvního stupně aplikoval správná ustanovení zákona. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud uvádí následující.

14. Z provedeného dokazování jasně vyplývá, že zůstavitel předmětnou závěť vlastní rukou podepsal (a projevil tak vážně svou vůli). Nešlo jen o (shodou okolností, bezmyšlenkovité) vyhotovení (napsání) podpisu zůstavitelem na předmětnou závěť. Není také důvod považovat za náhodné (neplánované, nepřipravované) společné setkání zůstavitele, advokáta, který připravil (vytiskl) předmětnou závěť ([titul] [jméno] [příjmení]) a obou svědkyň závěti ([jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Jiné závěry (než výše uvedené) nemají oporu v provedených důkazech (jejich objektivním hodnocení). Opačný závěr odvolací soud nepovažuje za podložený (přijatelný). V tomto kontextu je třeba posoudit věc po právní stránce.

15. Podle § 1534 o.z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

16. Podle § 561 odst. 1 věta prvá o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

17. Zákon při pořízení allografní závěti prosté (zcela nenapsané vlastní rukou zůstavitele - tedy i předmětné závěti) vyžaduje, aby byla zůstavitelem vlastní rukou podepsána. Další podmínkou je současná přítomnost dvou svědků, před kterými zůstavitel prohlásí, že listina (závěť) obsahuje jeho poslední vůli. Při pořízení (allografní) závěti (obdobně i při dalších typech právního jednání v písemné formě) vlastnoruční podpis identifikuje zůstavitele a musí jít o vyjádření rozhodnutí (vůli) zůstavitele takto pořídit pro případ smrti. Vlastnoruční podpis allografní závěti dokládá souhlas zůstavitele s obsahem závěti (na listině zachyceného projevu vůle). Svědčí (bez dalšího) o vážném (cíleném, nenáhodném) úmyslu zůstavitele.

18. V poměrech této věci odvolací soud hodnotí (ve shodě se soudem prvého stupně) žalobci rozporovaný podpis zůstavitele na předmětné závěti je jako vážně míněný (určitý, pravý, svobodný) projev vůle pořídit o svém majetku pro případ smrti. Odvolací soud nesdílí právní názor žalobců, že jde pouze o„ napsání“ (svého) podpisu zůstavitelem na předmětnou závěť, se kterým nelze spojovat závěr o vážně projevené vůli. Rovněž je třeba uvést, že zůstavitel se vlastní rukou podepsal na konci předmětné závěti. Měl tedy jasnou představu o jejím (celém) obsahu. Lze tedy učinit závěr, že předmětná závěť má zákonem stanovené náležitosti. Jedná se o platné právní jednání. Pro úplnost odvolací soud dodává, že zmíněné svědkyně závěti postupovaly podle § 1539 odst. 1 o.z. Ani odvolací soud u nich neshledává nezpůsobilost vymezenou § 1540 odst. 1 o.z.

19. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení (včetně náhrady nákladů státu) s ohledem na úspěch žalovaného ve věci. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a (v odvoláním dotčené části) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správný.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v rámci odvolacího řízení plně úspěšný. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení představují částku 8 651,50 Kč. Jde o odměnu za dva úkony právní služby ve výši 2 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu - § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen advokátní tarif), odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 250 Kč (účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) - § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a o náhradu za DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).