7 Co 1303/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vrácení daru, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 6. 2025, č. j. 5 C 158/2024-142,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26 366,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, , sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně uplatnila nárok na určení vlastnického práva ke konkrétně specifikovaným nemovitostem, které jsou zapsány ve vlastnictví žalované na základě darovací smlouvy s tím, že po smrti dárce, jako jeho dědička dar odvolala.

2. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 5 C 158/2024-142 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 31 009,57 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že k odvolání daru pro nevděk je vyžadováno naplnění dvou kritérií, a to aby obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil a současně nedošlo k prominutí takového jednání. Dalším kritériem je výzva k vrácení daru adresovaná obdarovanému, v níž je potřeba konkretizovat důvody, pro které je obdarovaný nevděčný. Právo na vrácení daru vniká okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje podmínky odvolání daru. Výzva k vrácení daru, která je jednou z kumulativních podmínek pro odvolání daru pro nevděk, je jednostranným právním jednáním. Soud prvního stupně má v dané věci za to, že za výzvu k vrácení daru lze v dané věci považovat žalobu. Ta byla soudu doručena 14. 6. 2024 a žalované 29. 7. 2024. Vhledem k tomu, že dárce zemřel , datum, a žalovaná namítla opožděnost výzvy k vrácení daru, soud prvního stupně dospěl k závěru, že roční lhůta počínající smrtí zůstavitele, kterou má dědic dárce k odvolání daru, uplynula marně. Proto byla žaloba zmítnuta, neboť soud k odvolání daru podle § 2075 odst. 2 nemohl přihlédnout. Soud prvního stupně uvádí, že to, kdy se žalobkyně dozvěděla o jednání žalované, které označuje za protiprávní, není významné. Soud prvního stupně má za to, že zákon stanoví dědici k odvolání daru lhůtu jednoho roku od úmrtí dárce a běh této lhůty není vázán na vědomost o chování obdarovaného k dárci. Soud nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně spočívající v tom, že námitka žalované týkající se opožděného odvolání daru byla učiněna v rozporu s dobrými mravy.

3. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolává. Má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně uvádí, že je dcerou zemřelého dárce a k odvolání daru došlo bezprostředně poté, co obdržela znalecký posudek z oboru ortopedie a traumatologie, z něhož vyplynulo, že při domácí péči nebyla za strany žalované, která je lékařkou, dárci poskytnuta potřebná pomoc a zajištěna náležitá péče. Tím žalovaná z hrubé nedbalosti porušila dobré mravy. V důsledku jednání žalované došlo , datum, k úmrtí dárce. K odvolání daru žalobkyní došlo 14. 6. 2024 prostřednictvím žaloby, která byla žalované doručena 29. 7. 2024. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že není podstatné, kdy se žalobkyně dozvěděla o důvodech pro odvolání daru. Odkazuje na ust. § 2075 odst. 1 o. z., podle kterého může dárce odvolat dar pro nevděk do jednoho roku ode dne, kdy mu obdarovaný ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získá vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Žalobkyně se dozvěděla o protiprávním jednání žalované naplňující důvody odvolání daru až ze znaleckého posudku ze dne 10. 6. 2024. Soud prvního stupně jí klade k tíži, že neodvolala dar ve lhůtě jednoho roku od smrti dárce, respektive, že se žaloba žalobkyně nedostala v roční lhůtě do dispozice žalované, aniž by vzal v úvahu, že dříve žalobkyně z důvodu nevědomosti tak učinit nemohla. Zdůrazňuje, že i kdyby přistoupila po obdržení znaleckého posudku k odvolání daru prostřednictvím písemné výzvy, která by byla žalované doručována provozovatelem poštovních služeb, nedošlo by k odvolání daru včas. To vyplývá z ust. § 573 o. z., dle kterého se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání. Podle žalobkyně je v projednávané věci i s ohledem na povahu protiprávního jednání žalované vedoucího ke smrti dárce, které je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení, namístě vycházet ze subjektivní lhůty pro odvolání daru zakotvené v ust. § 2075 odst. 1 věta první o. z., která začala běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně o ublížení dárci dozvěděla. Skutečnost, že zákon aplikaci této části ustanovení pro dědice dárce, na kterého právo odvolat dar po smrti dárce přechází, nevylučuje, plyne mimo jiné z toho, že neexistuje přímá právní úprava pro stanovení subjektivní promlčecí lhůty dědice dárce a je tak analogicky možné postupovat podle ust. § 2075 odst. 1 věta první o. z. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně pochybil, když při odvolání daru vycházel pouze z objektivní roční lhůty počítané od smrti dárce, aniž by zohlednil okolnosti daného případu a skutečnost, že by bylo nespravedlivé a zcela v rozporu s úmyslem zákonodárce, aby žalobkyně pozbyla právo odvolat dar pouze z toho důvodu, že se dozvěděla o skutečnosti, která právo na uplatnění odvolání daru založila, těsně před koncem roční lhůty počítané ode dne úmrtí dárce. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že k odvolání daru dochází až doručením jednostranného právního jednání obdarovanému v daném případě až doručením žaloby v této věci. Má za to, že k účinnému odvolání daru dochází, je-li dotčené právní jednání učiněno, aniž by muselo v uvedené lhůtě dojít do dispozice obdarovaného. Platí, že dárce, popřípadě jeho dědic mohou dar odvolat do jednoho roku. Zákon přitom hovoří pouze o tom, že je dar nutné odvolat ve lhůtě jednoho roku, nikoliv o tom, že by v této lhůtě muselo být odvolání daru doručeno do dispozice obdarovaného. Odvolání daru je jednostranné právní jednání. Aby bylo účinné, musí být projev vůle formulován a poté odevzdán (odeslán). Projev vůle je odevzdán tehdy, pokud „s vědomím a vůlí toho, kdo činí projev vůle, se vydá na cestu směrem k adresátovi tak, že ho za normálního běhu věcí může dosáhnout“. V tomto žalobkyně odkazuje na rozsudek německého Spolkového soudního dvora BGH ze dne 11. 5. 1978, sp. zn. V ZR 177/77. Má za to, že se projev vůle žalobkyně dostal do dispozice žalované doručením žaloby příslušnému soudu, jelikož od tohoto okamžiku měla žalovaná objektivně možnost se s žalobou seznámit. Současně podotýká, že právo odvolat dar je omezeno roční lhůtou, která je lhůtou promlčecí, nikoliv prekluzivní, což plyne z ust. § 2075 odst. 2 o. z. Dále se zabývá otázkou promlčení s poukazem na ust. § 648 o. z., dle kterého je běh promlčecí lhůty zastaven uplatněním práva u orgánu veřejné moci, tedy dojitím návrhu soudu a není rozhodné, kdy byl návrh doručen druhé procesní straně. Žalobkyně má za to, že podáním žaloby, tj. dnem 14.6.2024 došlo ke stavení promlčecí lhůty dle § 2075 odst. 1 o. z., a to bez ohledu na soudem odkazované ust. § 41 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně namítá, že námitka opožděnosti odvolání daru byla žalovanou uplatněna až po uplynutí lhůty stanovené v poučení podle § 114a o. s. ř. Trvá na tom, že námitka opožděnosti odvolání daru je lhůtou promlčecí, která sice zásadně dobrým mravům neodporuje, výjimkou je však situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Podle žalobkyně lze považovat námitku promlčení vznesenou ze strany žalované za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně marné uplynutí lhůty nezavinila. Soud prvního stupně zcela pominul, že žalovaná ublížila dárci z hrubé nedbalosti tím, že zcela zjevně porušila dobré mravy, když dárci, byť je lékařkou, neposkytla potřebnou pomoc a nezajistila náležitou péči. Podle žalobkyně je akceptace námitky promlčení odvolání daru v rozporu s dobrými mravy, jelikož její uplatnění představuje zneužití práva na úkor žalobkyně.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání vyjadřuje nesouhlas s odvolací argumentací žalobkyně. Má za to, že lhůta pro dědice dárce pro odvolání daru je lhůtou objektivní, jejíž počátek je vázán na úmrtí dárce. Pro dědice dárce zákon žádnou subjektivní lhůtu nezakotvuje. Objektivní lhůta v délce jednoho roku od úmrtí dárce je nepřekročitelná. Jakékoliv úvahy žalobkyně o prolomení této objektivní lhůty s odkazem na běh subjektivní lhůty jsou proto liché. Pro rozhodnutí je nepodstatné, zda případně kdy se žalobkyně dozvěděla o tvrzených důvodech pro odvolání daru. Současně není pravdou, že by žalobkyně musela s odvoláním daru čekat na výsledky znaleckého posudku, který údajně obdržela dne 10.6.2024. Zákon nestanoví žádné konkrétní obsahové náležitosti odvolání daru. Odvolání daru je jednostranné právní jednání, které působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Aby nastaly právní účinky odvolání daru vůči žalované, muselo by toto odvolání daru v zákonem stanovené lhůtě dojít žalované, a to alespoň do její dispoziční sféry. K tomu nedošlo. Žalovaná se dozvěděla ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř. o hmotně právním jednání žalobkyně spočívajícím v odvolání daru až dne 29. 7. 2024, kdy jí soud doručil žalobu v této věci. Dříve se o podání žaloby dozvědět nemohla. Námitka žalované o pozdním odvolání daru ze strany žalobkyně je zcela po právu a závěr soudu prvního stupně o pozdním odvolání daru je správný. Žalovaná odmítá, že by uplatnění námitky opožděnosti odvolání daru odporovalo dobrým mravům. Ohrazuje se proti opakovanému osočování ze strany žalobkyně, že by přímo či nepřímo měla způsobit smrt dárce.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Podle § 2072 odst. 1 věta první o. z. platí, že ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro nevděk odstoupit. Podle § 2075 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce (odst. 1). Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne (odst. 2).

7. V posuzovaném případě je rozsudek soudu prvního stupně založen na závěru, že k odvolání daru, jako jednoho z předpokladů oprávněnosti nároku založeného na odvolání daru pro nevděk, je odvolání daru v podobě jednostranného adresného právního jednání dárce, popřípadě jeho dědice, v němž dárce či jeho dědic ve vztahu k obdarovanému projeví vůli dar odvolat a uvede důvod, proč tak činí. Pro toto právní jednání stanoví zákon dárci lhůtu jednoho roku, co obdarovaný dárci ublížil (lhůta objektivní), ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru (lhůta subjektivní). Dědici dárce zákon stanoví samostatnou lhůtu nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Není oprávněný požadavek žalobkyně, která dar odvolala jako dědička dárce, aby jí (stejně jako dárci) svědčila subjektivní lhůta jednoho roku ode dne, kdy se o chování obdarované, které podle ní naplňuje znak nevděku, dozvěděla. Žalobkyně se přitom dovolává analogického užití právní úpravy vyplývající z § 2075 odst. 1 věta první o. z. týkající se dárce. Odvolací soud má za to, že jestliže ustanovení zákona obsahuje výslovnou úpravu lhůty pro odvolání daru dědicem dárcem (§ 2075 odst. 1 věta druhá o. z.), není aplikace právní úpravy § 2075 odst. 1 věta první o. z., na kterou žalobkyně odkazuje, namístě (§ 10 odst. 1 o. z.). Platí, že právo odvolat dar náleží dědici dárce pouze v případech podřaditelných ust. § 2074 o. z., tj. zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Není podstatné, kdy se dědic dárce o důvodech odvolání daru, tj. o chování obdarovaného, k němuž došlo za života dárce a nebylo dárcem obdarovanému prominuto a které naplňuje znaky nevděku, dozvěděl. Požadavek žalobkyně, aby soud v dané věci zohlednil, že se o důvodech odvolání daru dozvěděla až ze znaleckého posudku, není oprávněný. Jestliže dárce zemřel 15. 6. 2023, platí, že k včasnému odvolání daru ze strany žalobkyně mohlo dojít nejpozději 15. 6. 2024. Aby odvolání daru vyvolalo zamýšlené právní účinky (zánik darovací smlouvy) muselo dojít v uvedené době alespoň do dispoziční sféry žalované. To vyplývá z ust. § 570 odst. 1 o. z., podle něhož právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Závěry rozsudku Německého Spolkového soudního dvora BGH ze dne 11. 5. 1979, na které žalobkyně odkazuje, se neuplatní. V posuzované věci není pochyb o tom, že k odvolání daru ze strany žalobkyně došlo prostřednictvím žaloby podané v této věci, která byla doručena soudu 14. 6. 2024 a jeho prostřednictvím žalované 29. 7. 2024. Je tedy zjevné, že zamýšlené právní účinky odvolání daru mohly nastat 29. 7. 2024, tj. po uplynutí jednoho roku od smrti dárce. Jestliže žalovaná namítla opožděné odvolání daru, nelze podle § 2075 odst. 2 o. z. k odvolání daru přihlédnout. To znamená, že toto odvolání daru nemá právní účinky. Odvolací soud nesouhlasí s argumentací žalobkyně, která vychází z toho, že objektivní lhůta k odvolání daru náležející dědici dárce má povahu lhůty promlčecí, neboť má za to, že se odvolání daru nepromlčuje. Zatímco promlčení může vést k nemožnosti domáhat se nároku u soudu, opožděné uplatnění nároku na odvolání daru, je-li namítnuto, má za následek, že hmotně právní účinky odvolání daru nenastanou. Argumentace žalobkyně týkající se promlčení se proto v dané věci neuplatní. Odvolací soud současně vychází z toho, že i námitka opožděnosti odvolání daru vznesená obdarovaným může být posuzována z hlediska dobrých mravů, tj. z hlediska zjevného zneužití práva či poctivosti jednání, které může být důvodem odepření právní ochrany tomu, kdo takto jedná. Odvolací soud v postupu žalované v souvislosti s uplatněním námitky opožděnosti odvolání daru znaky zneužití práva či nepoctivosti jednání nespatřuje. Má za to, že důvody aplikace ust. § 6 o. z. popřípadě § 8 o. z. nemohou bez dalšího spočívat v tvrzení žalobkyně o (údajném) jednání žalované jako obdarované, které podle žalobkyně naplňuje znaky nevděku a důvod k odvolání daru. Podle odvolacího soudu není významné, zda námitka opožděnosti odvolání daru byla uplatněna po uplynutí lhůty stanovené ze strany soudu po poučení podle § 114a o. s. ř. Má za to, že tuto námitku je možné v rámci procesní obrany uplatnit kdykoli v průběhu řízení.

8. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

9. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vzhledem k úspěchu žalované v odvolacím řízení jí náleží právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které sestávají z odměny a hotových výdajů advokáta. Konkrétně se jedná o odměnu za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. vyjádření ze dne 11. 8. 2025, vyjádření ze dne 21. 10. 2025 a účast u odvolacího jednání dne 24. 10. 2025. Odměna za jeden úkon podle § 7 a § 9 odst. 4 advokátního tarifu činí 5 620 Kč, tj. celkem 16 860 Kč. Náklady řízení dále zahrnují paušální náhradu hotových výdajů advokáta za uvedené tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč za jeden úkon, tj. celkem 1 350 Kč a 21 % DPH z částky 18 210 Kč, tj. 3 824,10 Kč. Celková odměna advokáta tak činí 22 034,10 Kč. Žalované náleží náhrada cestovného za cestu advokáta žalované dne 24. 10. 2025 z , adresa, do , adresa, a zpět v celkové výši 2 080,81 Kč (bylo ujeto celkem 284 km osobním automobilem při průměrné spotřebě 4,4 l nafty/100 km a ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l, 21 % DPH z částky 2 080,81 Kč činí 436,97 Kč). Náhrada za promeškaný čas na cestě z , adresa, do , adresa, a zpět za celkem 5 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu činí celkem 1 500 Kč, 21 % DPH z této částky činí 3 015 Kč. Náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas činí celkem (včetně DPH) 4 332,78 Kč. Na tomto základě odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení celkem 26 366,88 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 3 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).