7 Co 140/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 059,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7.10.2024, č. j. 6 C 229/2024-50,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. ohledně částky 1 108,80 Kč a ve výroku v odstavci III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 059,20 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené společností , právnická osoba, se žalovaným dne 4.4.2022, č. , číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Včetně dohodnutých poplatků a úroků měl žalovaný vrátit ve splátkách celkem částku 35 168 Kč. Žalobkyni byla pohledávka původního věřitele žalovaného postoupena. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7.10.2024, č. j. 6 C 229/2024-50 (dále jen napadený rozsudek) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 891,20 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ohledně částky 15 168 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí úvěru, o kterou žalobkyně opírá uplatněný nárok, je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně má tak nárok na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně vyčerpal, tj. částky 15 000 Kč a výší peněžních prostředků, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil. Podle soudu prvního stupně se jednalo o částku 3 108,80 Kč. V právní rovině soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že dlužná jistina činí 11 891,20 Kč ohledně níž bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části nároku soud prvního stupně žalobu výrokem II. zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku, a to ve vztahu k jeho zamítavé části ve výroku v odstavci II. se žalobkyně odvolává, a to ohledně částky 1 108,80 Kč s tím, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o výši částky, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil. Soud prvního stupně nesprávně vycházel z toho, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 108,80 Kč, zatímco ve skutečnosti došlo k úhradě pouze částky 2 000 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni kromě částky, ohledně níž soud prvního stupně žalobě vyhověl, další částku 1 108,80 Kč.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II., a to ve vztahu k částce 1 108,80 Kč, která je předmětem odvolacího řízení (zbývající část rozhodnutí ve výroku v odstavci II. zůstala nedotčena a nabyla samostatně právní moci) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

4. Z hlediska skutkového stavu, který se týká otázky úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, odkazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním a zpochybněny. Odvolací soud nemá důvod se v dané věci odchýlit od závěru soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel s právní předchůdkyní žalobkyně, a to z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalovaného. Jistina, která byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuta, tj. částka 15 000 Kč, rovněž není v dané věci sporná. Předmětem odvolání je námitka žalobkyně, že žalovaný po uzavření smlouvy zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně, nikoliv částku 3 108,80 Kč jak uvádí soud prvního stupně, ale pouze částku 2 000 Kč, nezaplacená jistina tak činí kromě částky 11 891,20 Kč, ohledně níž bylo žalobě vyhověno i další částku 1 108,80 Kč.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

6. Citované ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. V zájmu ochrany spotřebitele se stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud vznikne spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Může tak dojít k tomu, že jistina bude splácena v minimálních splátkách a nelze vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu během které má spotřebitel jistinu vrátit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na www.nsoud.cz.).

7. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, který byl poskytnut na základě neplatné smlouvy, musí posoudit, jaké jsou možnosti spotřebitele k úhradě dlužné částky. Poměry žalovaného v době rozhodování soudu jsou rozhodnou skutečností pro posouzení dané věci, kterou je povinna tvrdit a prokázat žalobkyně (§ 101 písm. a/, písm. b/ o.s.ř.). Při úvaze o rozložení důkazního břemene vychází odvolací soud z pravidla, podle něhož procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy (zde speciální právní úprava vyplývající z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů této normy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.7.2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021 uveřejněný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2023, civilní část). Aby se žalobkyně v posuzované věci domohla zaplacení dosud neuhrazené části jistiny, musí tvrdit a prokázat okolnosti umožňující určení splatnosti požadované částky přiměřeně možnostem žalovaného (spotřebitele). V posuzovaném případě žalobkyně ani na základě poučení ze strany odvolacího soudu tvrzení týkající se poměrů žalovaného, na jejichž základě by bylo možno posoudit jeho schopnost žalobkyní požadovanou částku neuvedla. Za této situace soud vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. V dané věci nebyly soudu prvního stupně poměry žalovaného, který zůstal v řízení nečinný, známy. Tento stav se v odvolacím řízení nezměnil. Je namístě závěr, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní ve vztahu k aktuálním majetkovým poměrům žalovaného, tj. k otázce, jaká je přiměřená lhůta pro vrácení zbývající části poskytnuté jistiny. Proto je namístě závěr o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního na straně žalobkyně ohledně rozhodných skutečností významných pro rozhodnutí v dané věci v její prospěch, byť je předmětem odvolacího řízení částka 1 108,80 Kč. To je důvodem zamítnutí žaloby ve vztahu k uvedené částce a v poměrech projednávané věci k potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. ohledně uvedené částky. Odvolací soud nemůže akceptovat, ničím nepodloženou domněnku žalobkyně, že částka 1 108,80 Kč je natolik nízká, že je schopen ji zaplatit každý. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části dotčené podaným odvoláním žalobkyně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch, žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly.