7 CO 1414/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D., v právní věci manžela: osobní údaje manžela bytem adresa proti manželce: osobní údaje manželky bytem adresa , zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa o rozvod manželství, o odvolání manželky a manžela proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. 6 C 159/2020-90 ze dne 11.8.2021,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh na rozvod zamítá.

II. Manžel je povinen zaplatit manželce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 14 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].

1. Manžel podal návrh na rozvod manželství, které uzavřel s manželkou [datum]. Narodily se z něho čtyři děti, dosud nezletilá dcera [jméno] [datum]. Poměry k ní byly upraveny opatrovnickým soudem. Podaný návrh odůvodnil tím, že došlo k povahovým a zájmovým nesouladům, které postupně vyvrcholily odchodem manžela ze společné domácnosti v říjnu 2019 a manželství se stalo absolutně nefunkčním.

2. Manželka ve vyjádření k návrhu s rozvodem nesouhlasila, když podle manželky je zachování manželství v zájmu dětí, zejména nezletilé [jméno]. V roce 2007 manželka onemocněla vážnou nemocí, je invalidní, pobírá důchod a mimo byt se pohybuje na invalidním vozíku. Žádala, aby manžel posečkal s rozvodem nejméně po dobu, kdy budou děti soběstačné. Navrhovala zamítnutí návrhu.

3. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11.8.2021, č.j. 159/2020-90 vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl (výrok I.). Manželovi uložil povinnost zaplatit manželce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10 800 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vycházel z nesporných skutečností mezi účastníky, tedy, že se z manželství narodily čtyři děti, z toho dosud nezletilá [jméno], přičemž s matkou ve společné domácnosti žijí vyjma [jméno] i zletilá dcera [jméno] a syn [jméno], který stále studuje. Nebyly sporné soudně upravené poměry k dětem, pro dobu před rozvodem byla nezletilá [jméno] a tehdy nezletilý [jméno] rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne z 20.5.2020, č.j. 9 P a Nc 65/2020-26 svěřeni do výchovy matky a oběma dětem bylo přiznáno výživné 7 000 Kč měsíčně. Rozsudkem téhož soudu ze dne [datum], č.j. 9 P 134/2020-71 byla schválena dohoda rodičů, podle které byla nezletilá [jméno] pro dobu po rozvodu svěřena do péče matky, otec se zavázal přispívat na ni výživným 9 000 Kč měsíčně od právní moci výroku o rozvodu manželství. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Ke sporným skutečnostem, k existenci rozvratu manželství a dopadu případného rozvodu zejména na poměry manželky, prováděl soud prvního stupně dokazování. Z výpovědi obou manželů a svědků, dcery [jméno] (dříve [jméno]) a [jméno] [příjmení] ml., z posudku o invaliditě manželky [stát. instituce], z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu třetího stupně manželce, ze sdělení úřadu práce ČR o vyplacených dávkách, z rozpisu nájemného a služeb spojených s užíváním bytu manželů, z potvrzení zaměstnavatele o výdělku manžela, soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že manželství, které trvalo 27 let, fungovalo tak, že manželka trpící roztroušenou sklerózou byla v domácnosti, manžel rodinu zajišťoval materiálně. Neměli rozpory v ekonomickém zajištění chodu rodiny, ani ve výchově dětí. V osobních vztazích nezjistil okresní soud zásadní povahové a názorové problémy, ale konstatoval určitou ztrátu intenzity a stagnaci vztahu, která nasměrovala manžela k potřebě navázat nový mimomanželský poměr. Manželé od října 2019 po odchodu manžela nežijí ve společné domácnosti. Dosud nezletilá [jméno] projevila zájem zachovat manželství rodičů pro zachování kontaktů s otcem. Zdravotní handicap, omezená hybnost manželky, která je soběstačná v péči o svoji osobu, ale je závislá na pomoci při obstarání domácnosti, je v současné době kompenzován dětmi žijícími vše společné domácnosti. Ekonomickou situaci obou manželů soud prvního stupně na základě provedených důkazů vyhodnotil tak, že manželka je ekonomicky slabším partnerem, pobírá invalidní důchod a příspěvek na péči celkem 11 662 Kč a její výdaje jsou 9 878 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji manželky byl vyčíslen na 1 784 Kč. Zdrojem příjmu manžela byl zjištěn plat ze služebního poměru vojáka z povolání a příspěvek na bydlení v celkové výši 48 355 Kč. Výdaje manžela včetně výživného pro nezletilou dceru [jméno] a studujícího syna [jméno], výživné manželky a náklady bydlení manžela s přítelkyní vyčíslil prvostupňový soud částkou 42 560 Kč, za rozdíl mezi příjmy a výdaji manžela považoval 5 795 Kč. Učiněná skutková zjištění zhodnotil tak, že došlo k rozvratu manželství účastníků ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku a příčinou rozvratu manželství spatřoval soud prvního stupně v tom, že v důsledku stagnace vztahu po osobní stránce tíhnul manžel k potřebě navázání nového mimomanželského poměru, k čemuž i došlo. Námitku manželky, že jsou dány důvody pro zachování manželství spočívajícími v zájmu dítěte, dosud nezletilé [jméno], která si nepřeje rozvod rodičů ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) o.z., vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť nezletilá [jméno] je zdravá, žije s matkou, na kterou je fixovaná, má možnost vídat se s otcem, je zajištěna výživným a je ve věku, kdy se blíží zletilosti. Neshledal za naplněné ani zákonné předpoklady pro zachování manželství ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o.z., kdy nebyly podle prvostupňového soudu naplněny všechny tři zákonné předpoklady. Dospěl sice k závěru, že manželka se převážnou měrou na rozvratu manželství nepodílela, a že příčiny rozvratu jsou na straně manžela, shledal i to, že rozvodem jí bude způsobena zvlášť závažná újma s ohledem na její zdravotní stav, kdy je invalidní, trpí vážnou nemocí a ztratí potencionální možnost péče manžela. Neshledal ale mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování manželství, když manželé žijí odděleně od října 2019, manželce manžel tedy dlouhodobě neposkytuje péči ani před případným rozvodem a nápomoc v domácnosti zajišťují jejich děti. Prvostupňový soud mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování manželství, nenalezl ani v ekonomické oblasti, přestože manželku považoval za ekonomicky slabšího partnera. Provedl porovnání příjmů a výdajů, resp. vyčíslených zbytkových částek pro spotřebu každého manžela po odečtení pravidelných výdajů, neshledal zde žádný„ propastný rozdíl“ mezi těmito prostředky, a proto ani v ekonomické rovině neshledal mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování manželství. Rozvedení manželství podle soudu prvního stupně nebránil ani fakt, že spolu manželé v době rozvodu nežili po dobu jednoho roku a deseti měsíců, nikoliv po dobu tří let ve smyslu § 758 o. z. Návrhu proto vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 z.ř.s. věta druhá, posoudil okolnosti případu, a to zjištěné příčiny rozvratu manželství na straně manžela, a uložil mu zaplatit manželce na náhradě nákladů řízení 10 800 Kč za šest úkonů právní pomoci zástupkyně manželky, šest režijních paušálů (§ 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě 10 000 Kč, náhrada za jeden úkon právní pomoci činila 1 500 Kč, náhrada za šest režijních paušálů představovala 1 800 Kč).

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně se manželka odvolala a to do výroku I., kterým bylo manželství účastníků rozvedeno. V odvolání poukázala na délku trvání manželství 27 let, na čtyři děti, které se z manželství narodily, na to, že dvě děti dosud nejsou schopny se samy živit a dcera [jméno] je stále nezletilá. Zdůraznila, že manželství bylo spokojené bez vážných rozporů, v jeho průběhu onemocněla, stala se invalidní, je omezena v pohybu a fyzických aktivitách, potřebuje pomoc jiné osoby, je odkázána i na invalidní vozík, není schopna pracovat a invalidní důchod s příspěvkem na péči (7 262 + 4 400 Kč) nepokrývají všechny její náklady, když po zaplacení úhrad spojených s užíváním bytu, poměrné částky na společné dluhy, jí zůstává měsíční částka 1 784 Kč, z čehož by měla dostát i své vyživovací povinnosti k dosud dvěma nezaopatřeným dětem. Nesouhlasila s ekonomickou úvahou soudu prvního stupně o výši nákladů manžela, kam započetl i náklady na společnou domácnost s jeho přítelkyní. Poukázala na společný dluh na pořízení bydlení za manželství ve výši 1 311 643 Kč a na svoji neschopnost hradit manželovi polovinu tohoto závazku a dopad takové povinnosti na ní a na děti. Manželka dále v odvolání namítala, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil stanovisko orgánu sociálněprávní ochrany dětí, podle kterého je rozvod manželství v rozporu se zájmy nezletilé dcery [jméno]. Vyjádřila rovněž obavu, že vlivem stresu spojeným s rozvodem manželství může dojít ke zhoršení jejího zdravotního stavu a na to, že vlivem rozvodu může být ohroženo i bydlení, jak její, tak obou nezaopatřených dětí. Odchod manžela ze společné domácnosti považuje za dohodu mezi nimi, že budou žít odděleně, ale bez rozvodu a rovněž podle jejího názoru dosud prvostupňový soud dostatečně nevyužil možnosti vyplývající z § 389 z.ř.s., a to vést účastníky k odstranění příčin rozvodu manželství a nepokusil se o jejich smíření. Navrhla proto rozsudek soudu prvého stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení s doporučením k přehodnocení situace nezletilé dcery [jméno] a s doporučením postupu podle § 389 odst. 2 z.ř.s.

5. Proti výroku II., kterým bylo uloženo manželovi zaplatit manželce na náhradě nákladů řízení 10 800 Kč, se odvolal manžel. Tvrdil, že známost s jinou ženou navázal až po půl roce od odchodu ze společné domácnosti a intimním se tento vztah měl stát až po delší době. Příčinou odchodu bylo podle něho odcizení mezi účastníky. Jeho životním cílem bylo postarat se o rodinu, zabezpečit manželku a děti, proto hradí i většinu nákladů rodiny, což představuje asi 30 000 Kč měsíčně, byť je dětmi zřejmě z podnětu manželky ignorován. Nevidí proto příčiny rozvratu pouze na své straně. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

6. Manželka ve vyjádření k odvolání manžela poukázala opětovně na svoji ekonomickou situaci, vyjádřila nesouhlas s tím, že by soud prvního stupně chybně zjistil příčinu rozvratu manželství a navrhla potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, výroku II. napadeného rozsudku.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 212 a § 212a o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání manželky je důvodné.

8. Podle § 755 o.z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a které mu by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu 3 let.

9. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vycházel i odvolací soud. Provedené důkazy, zejména výpovědi obou manželů, svědků (zletilých dcer účastníků) a provedené listinné důkazy, odůvodňují skutkový závěr, že manželství bylo trvale hluboce rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Za příčinu rozvratu manželství považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně chování manžela, který stagnaci ve vztahu vyřešil navázáním mimomanželského poměru. Jeho výpověď před soudem prvního stupně vyvrací tvrzení obsažené v odvolání o navázání známosti půl roku po odchodu ze společné domácnosti a její přeměně v intimní vztah ještě po delší době, protože manžel sám vypověděl, že v říjnu 2019 odešel ze společné domácnosti a od ledna 2020 žije se svoji přítelkyní. Soud provedl dostatečné dokazování i k ekonomické situaci obou manželů a odvolací soud doplnil dokazování o nový výměr invalidního důchodu 3. stupně manželky, který byl navýšen na 7 961 Kč a z rozpisu nájemného, záloh a služeb spojených s užíváním bytu k [datum] zjistil aktuální částku nákladů bydlení ve výši 4 920 Kč Odvolací soud se ale neztotožnil s hodnocením ekonomických dopadů případného rozvodu na životní úroveň a poměry manželky, jak to učinil soudu prvního stupně. Je nutné porovnat životní úroveň obou manželů v době, kdy společně hospodařili jako rodina, porovnat celkové příjmy rodiny, započítat náklady na úhradu společných závazků (nákladů na hypotéku a další úvěry a nákladů na bydlení, kdy i poté zůstávala rodině částka téměř 30 000 Kč na úhradu potřeb obou manželů a dvou nezaopatřených dětí), s příjmy a náklady manželky po rozvodu. Budeme-li počítat náklady bydlení a podíl na společných dluzích (pouze polovinu hypotéky, jak závazky manželky započetl i soud prvního stupně), zjistíme, že zbývá na úhradu jejich veškerých potřeb a plnění její vyživovací povinnosti vůči dvěma dětem zjevně nedostatečná částka. Jiný závěr, než že se ekonomická situace manželky po případném rozvodu odrazí na její životní úrovni výrazným způsobem, a že se jedná o závažnou újmu, která by jí v souvislosti s rozvodem manželství vznikla, nelze učinit. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud shledal současně i mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství a spatřuje je ve zdravotním stavu manželky, v její invaliditě. Je zcela zjevné a nebylo ani rozporováno, že není schopna pracovat, naopak je závislá na dopomoci dalších osob. Tuto dopomoc manželce zajišťují v současné době děti žijící ve společné domácnosti, což ovšem nemění nic na tom, že je její invalidita a neschopnost pracovat mimořádnou okolností svědčící pro zachování manželství. Jelikož odluka manželů netrvá dosud po dobu 3 let, jsou splněny všechny podmínky pro zachování manželství ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o.z., a to i přesto, že manželství bylo trvale hluboce a nenapravitelně rozvráceno. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom, jak zhodnotil poměry dosud nezletilé dcery [jméno], k níž byly poměry pro dobu po rozvodu upraveny a je tak splněna podmínka obsažena v § 755 odst. 3 o.z. Zároveň pouhý nesouhlas nezletilé s rozvodem rodičů nevyhodnotil jako zvláštní důvod, který by odůvodňoval zachování manželství přes jeho rozvrat dle § 755 odst. 2 písm. a) o.z. Odvolací soud se marně snažil vést účastníky k odstranění příčin rozvodu manželství a pokusil se bezvýsledně o jejich smíření ve smyslu § 389 z.ř.s. Napadený rozsudek byl proto pro naplnění podmínek § 755 odst. 2 písm. b) o.z., podle § 220 odst. 1 písm. a) změněn a návrh na rozvod manželství účastníků byl zamítnut.

10. Podle § 224 odst. 1 a § 23 z.ř.s. přiznal odvolací soud manželce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení spatřuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně v tom, že manželka nezavdala převážně příčinu k rozvratu manželství a snažila se manželství zachovat i poté, co manžel odešel ze společné domácnosti, manželka dále uspěla v odvolacím řízení. Náklady řízení manželky tvoří odměna advokáta za zastoupení před soudem prvního stupně a to za 6 úkonů právní pomoci (převzetí zastoupení, podání vyjádření, 2 x účast u soudních jednání přesahující 2 hodiny ve dnech [datum] a [datum] - § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen AT). Jeden úkon právní služby odpovídá částce 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 AT), což je při 6 úkonech 9 000 Kč a hotové výdaje zástupkyně manželky představují náhradu za 6 režijních paušálu k úkonům poskytnuté právní služby po 300 Kč, tedy 1 800 Kč Náklady před soudem prvního stupně činily 10 800 Kč. Na nákladech odvolacího řízení požadovala zástupkyně manželky odměnu za 3 úkony právní pomoci, účtovala ale pouze polovinu sazby za 1 úkon právní pomoci (750 Kč) a náhradu za 3 režijní paušály, za podané odvolání a vyjádření k odvolání manžela požadovala 2 100 Kč, za účast při odvolacím jednání dne [datum] 750 Kč a 300 Kč režijní paušál, což je 3 150 Kč Poslední účtovanou položkou byla poměrná část cestovného ve výši 400 Kč Náklady odvolacího řízení manželky tak nepřesahují jejich vyčíslení podle advokátního tarifu a ani v případě cestovného nepřesahují požadovanou výší vyúčtování podle předpisu o cestovních náhradách. Manželovi bylo proto na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů uloženo zaplatit celkem 14 350 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně manželky [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec] (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).