7 Co 1714/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A , bytem adresa b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B , bytem adresa oběma zastoupených tituly před jménem jméno FO , advokátem, sídlem adresa , proti žalovaným: 1) jméno FO , narozený datum narození bytem adresa , 2) jméno FO narozená datum narození , bytem adresa , oběma zastoupeným Jméno žalované C , advokátem, sídlem Otakarova 1427/41, 370 01 Jméno advokáta , o zřízení nezbytné cesty, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 22.7.2024, č. j. 28 C 291/2022-414

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na nákladech řízení 158 858,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení 13 806,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu, kterou se žalobci proti žalovaným domáhali zřízení nezbytné cesty, zcela zamítl (výrok I.). Žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 310 592,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (výrok II.) a konečně výrokem III. žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 24 143,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobci jako vlastníci pozemku , číslo, jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , a pozemku č. , číslo, se proti žalovaným domáhali zřízení nezbytné cesty k domu č.p. , číslo, , a to přes pozemek žalovaných č. , číslo, , uzavřený dvůr, v obci a k.ú. , adresa, tak, jak jej užívali od koupi nemovitostí v roce 1977. Z tohoto dvora mají do domu tři vstupy, a to do obytné části, do chléva a na půdu. Žalovaní nesouhlasili zejména proto, že žalobci mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem po veřejné účelové komunikaci č. , číslo, ve spoluvlastnictví žalovaných. Ohledně vlastnických poměrů nebylo sporu a okresní soud je shrnul v odst. 52. rozsudku. Zjistil, že pozemky žalobců jsou přístupné po uvedené veřejné účelové komunikaci č. , číslo, . Ve východní obvodové stěně domu č.p. , číslo, jsou čtyři různé okenní otvory, a to (bráno od vjezdové brány) jednokřídlé okno do stáje, dále široké trojkřídlé okno do špýcharu (dílny), pod kterým je větrací mřížka do sklepa, jednokřídlé okno do chodby, do které se nyní vstupuje hlavním vstupem západní obvodovou stěnou z pozemku žalovaných č. , číslo, , poslední čtvrté okno je dvoukřídlé a vede do kuchyně. Z jižní strany jsou pak tři dvoukřídlá okna, v severním štítu ve výšce 3,5 m nad zemí jsou dvoukřídlé dveře na půdu - přístupné ze žebříku. Okresní soud po provedeném dokazování s odkazem zejména na § 1029 o.z. a § 1032 odst. 1 písm. a) o.z. žalobu zamítl. Vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, a to zejména stále použitelného rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, podle něhož považoval za nutné zkoumat náklady na zřízení vstupů z východní stěny (to je z pozemku u žalobců), totiž zda jejich vynaložení lze na žalobcích spravedlivě požadovat. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že celkové náklady na potřebné stavební úpravy nepřesáhnou 350 000 Kč. Ke shodné částce dospěl znalec , jméno FO, jako úplaty za zřízení nezbytné cesty. O tuto částku by se snížila hodnota nemovitostí žalovaných v důsledku zřízení služebnosti nezbytné cesty. Stavební úpravy jsou podle znalců technicky možné, náklady na stavební úpravy nejsou nepřiměřeně vysoké tak, aby je nebylo možno po žalobcích spravedlivě požadovat. Vybudování nových vstupů se navíc příznivě projeví na obvyklé ceně nemovitosti žalovaných a podle znalce , jméno FO, i , jméno FO, i na hodnotě nemovitostí žalobců. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšných žalovaných, kdy vycházel z tarifní hodnoty 350 000 Kč, tj. znalcem , jméno FO, zjištěné náhrady za právo služebnosti nezbytné cesty. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Nesouhlasili s hodnocením důkazů, zejména znaleckých posudků. Podle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, se adekvátní náhrada za zřízení práva nezbytné cesty (navrženým způsobem přes dvůr) bude pohybovat v pásmu 300 000 - 500 000 Kč, tuto částku následně při zohlednění více hledisek ponížil na 300 000 - 400 000 Kč. Neustále zdůrazňoval, že se jedná o jeho úvahy a teoretické výpočty, přesto soud z posudku vycházel jako z důkazu, jímž lze úplatu za zřízení věcného břemene prokázat. Podle znalce , jméno FO, náhradní řešení vstupu existuje. Je realizovatelné již od 200 000 Kč. U znalce , jméno FO, vzal okresní soud přehodnocení původní částky na vědomí, kdežto znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, odmítl s tím, že tento znalec změnil názor po vypracování posudku statikem. Okresní soud tedy vzal v potaz pouze znalecké posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , i když znalec , jméno FO, uvedl, že nemůže stanovit obvyklé náklady na stavební úpravy a navrženou cenu obvyklou ve výši 231 892 Kč bez DPH je nutno považovat za orientační - když nezná projektové řešení včetně použitých materiálů a komponentů a i při jednom projektu by 10 různých realizačních firem nabídlo 10 různých cen mnohdy se výrazně lišících. , tituly před jménem, , jméno FO, s , tituly před jménem, , jméno FO, souhlasil se závěrem, že u takto staré stavby nelze předem výši nákladů predikovat. Žalobci nerozumí tomu, proč okresní soud odmítl vzít v potaz znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, jen proto, že pracoval s částkou vyšší. Okresní soud nevzal v potaz věk žalobců, kdy je pro ně ponižujícím a velice obtížný přístup oknem. Předběžné opatření nestanoví způsob splnění povinnosti. S ohledem na věk žalobců je chybná i úvaha, že celkovou investici lze rozložit do delšího časového úseku. Nesouhlasí s hodnocením okresního soudu o tom, že je žalobci nemovitost užívána zřídka a že úmyslně ponechali otevřená vrata. Nesouhlasí, že vjezd z cesty pozemku č. , číslo, na jejich pozemek je bezproblémově možný, a to jednak z důvodu umístěné hranice dřeva a dále hlubokých vyjetých kolejí. Ohledně přístupu ke studni odkázali na přestupkové řízení. Kromě věku žalobců měl okresní soud zohlednit dlouhotrvající pokojný stav, vztahy mezi nimi a právním předchůdcem žalobců, podmínky za jakých došlo k převodu, i jejich dobrou vůli vyřešit spor smírnou cestou. Nesouhlasí rovněž s aplikací § 1032 odst. 1 o.z. Odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1587/20, IV. ÚS 3542/20, dále na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 306/2016, 28 Cdo 5014/2009 podle níž soud měl rozhodnout ve prospěch žalobců. Okresní soud se dále nevypořádal s tím, že žalovaní chodili ke své nemovitosti po dobu 44 let, nezbytnou cestou by šlo o zakonzervování dosavadního stavu. Žalovaným nabídli odkoupení a oplocení pruhu přiléhajícího k jejich nemovitosti (obehnání zdí). Soud se nevypořádal s vyjádřením žalovaných, že po celou dobu 44 let se žilo s vědomím, že žalobci mají povinnost si udělat vlastní vstup, to z dokazování nevyplývá. Nesouhlasili ani se závěrem, že případné vybudování nových vstupů se příznivě projeví na obvyklé ceně obou nemovitostí, naopak dojde k významnému znehodnocení jejich nemovitosti, pokud okna na dvůr povedou do prostoru, do něhož nemají žádný přístup, a přijdou o možnost užívání krytého prostoru pod přesahem střechy jejich nemovitosti. Okresní soud zcela absurdně konstatuje, že přístup na půdu mohou žalobci prozatím řešit pomocí žebříku a zvýšených dveří v severním štítu, nejde o zvýšené dveře, ale o zevnitř otevíratelnou okenici a vzhledem k tomu, že na půdě jsou umístěny otvory do komínů, je třeba aby k nim byl zajištěn okamžitý a bezprostřední přístup. Navíc žalovaní pod tímto otvorem parkují vozidlo, což je v rozporu s pravidly silničního provozu, neboť tím znemožňují jakýkoliv pohyb po cestě, která je podle soudu i všech účastníků sporu veřejně přístupnou pozemní komunikací. Žalobci napadli taktéž výrok II. neboť mají za to, že soud nesprávně počítal s tarifní hodnotou 350 000 Kč, ač advokátní tarif v § 9 odst. 3 písm. c) považuje za tarifní hodnotu ve věcech zřízení věcného břemene 35 000 Kč. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání.

3. Žalovaní se k odvolání žalobců vyjádřili. Zejména poukázali na to, že nemovitost žalobců je dostatečně spojena s veřejnou cestou, a to účelovou komunikací nacházející se na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Odkázali na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 21.10.2014, č. j. 19 Co 1575/2014-147, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 903/2016, sp. zn. 22 Cdo 38/2005. Za této situace považovali za nadbytečné a nehospodárné provádět dokazování ve smyslu § 1032 o.z. Podrobně se vyjádřili k tomu, že předmětný prostor je uzavřeným dvorem, který žalovaní využívají nejen pro odchov drůbeže, stáčení medu, ale i pro odpočinek a regeneraci, poukázali na specifika vyplývající z § 1032 odst. 2 o.z. V neposlední řadě poukázali na text žaloby, podle níž otec žalovaného se při prvotním jednání o možném prodeji vyjádřil v tom smyslu, že si žalobci budou muset udělat nové vstupy do budovy č.p. , číslo, , a to z pozemku parc. č. , číslo, , což žalování učinili nesporným. Naproti tomu tvrzení, že prodávající , právnická osoba, ze svého původního požadavku odstoupil a se žalobci se dohodl, že jim dotčené nemovitosti za sjednanou cenu prodá s tím, že bude zachováno stávající uspořádání a přístup k převáděným nemovitostem, žalovaní učinili sporným. Odkázali v této souvislosti na žádost o registraci kupní smlouvy z , datum, u Státního notářství , adresa, včetně příloh, kdy v ocenění nemovitostí bylo uvedeno, že je nutno provést i stavební oddělení, včetně zajištění samostatného vstupu do nově vzniklé nemovitosti, z toho důvodu byla nemovitost prodána za sníženou cenu, odkázali na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, a to III. ÚS 2408/18, III. ÚS 201/17, IV. ÚS 3956/18, 22 Cdo 5235/2014, 22 Cdo 1171/2016. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, které bylo podáno včas účastníky k tomu legitimovanými, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl v závěru o důvodnosti podaného odvolání toliko ve vztahu k výroku II., o nákladech řízení, ve zbytku shledal odvolání nedůvodným.

5. Podle § 1029 odst. 1 o.z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odstavce 2 nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Musí být zvláště zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

6. Podle § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odstavce 2 nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

7. Odvolací soud vychází z úplných skutkových zjištění okresního soudu, tato odpovídají obsahu spisu, a ve věci samé se shoduje i s jeho závěry právními. Stejně jako okresní soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu z 20.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2006 - rozhodnutí občanskoprávní (dané rozhodnutí je použitelné i po přijetí nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Podle právní věty citovaného rozsudku věcné břemeno cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. nelze zřídit, může-li si vlastník stavby zajistit přístup ke stavbě z veřejné komunikace; to neplatí, jestliže náklady s tím spojené jsou nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, která by zřízením věcného břemene byla způsobena vlastníku přilehlého pozemku. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, při zřizování nezbytné cesty je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možná nejméně. Proto v případě, že vlastník stavby má možnost zřídit přístup ke stavbě bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, například zřízením nového vchodu k přilehlé veřejné komunikaci, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. V případě, že zřízení nového přístupu vlastníkem stavby bude nákladné, jde již jen o soukromý majetkový zájem, který nelze uspokojit na úkor jiného vlastníka zřízením nezbytné cesty, navíc zde nebudou zákonné podmínky pro zřízení tohoto práva, které jsou dány jen v případě, že „přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak“. Přístup nelze zajistit jinak i v případě, že zajištění takového přístupu bude sice technicky možné, nicméně náklady na jeho pořízení budou objektivně natolik vysoké (budou zpravidla mnohonásobně převyšovat újmu způsobenou vlastníkovi pozemku zřízením práva cesty), že jejich vynaložení nebude možné spravedlivě požadovat. Půjde však jen o zcela ojedinělé případy. Na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu navazuje judikatura, například rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2579/2021, 22 Cdo 268/2023. Citovaná judikatura Nejvyššího soudu dopadá právě na situaci, kdy vlastník stavby si může zajistit přístup ke stavbě z veřejné komunikace, jak je tomu v posuzované věci, kdy není sporu o tom, že žalobci jsou vlastníky pozemku st. parc. č. , číslo, (s domem č.p. , číslo, ) a pozemku , číslo, (zahrada) v k. ú. , adresa, , přičemž oba tyto pozemky bezprostředně sousedí s veřejnou komunikací (ve vlastnictví žalovaných) nacházející se na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Že jde o veřejně přístupnou pozemní komunikaci, nezpochybňují ani žalobci, viz závěr článku XIII. odvolání, shodně zpráva , právnická osoba, na č.l. , číslo, spisu.

8. Podle názoru odvolacího soudu se okresní soud správně zabýval otázkou, zda vybudování nových vstupů do nemovitosti žalobců č.p. , číslo, je technicky možné a zda náklady na toto vybudování po nich lze spravedlivě požadovat. Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, se původně shodli ohledně technické proveditelnosti vybudování nových vstupů na východní straně z parc. č. , číslo, (ve vlastnictví žalobců), rozcházeli se ve výši nezbytných nákladů. Po přibrání konzultanta statika , tituly před jménem, , jméno FO, znalec , tituly před jménem, , jméno FO, svůj závěr značně korigoval s tím, že jej podmínil správností závěrů statika, a dovodil možné komplikace při provádění stavebních úprav. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud neodmítl znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, bez dalšího, tohoto znalce podrobně vyslechl při jednání 23.5.2024, s jeho znaleckým posudkem včetně Dodatku a výpovědí znalce se v rozsudku vypořádal, a to zejména v odstavci 66. rozsudku (kde mimo jiné uvádí možnost vstupu nikoliv z chodby, ale v místech okna do špýcharu bez nutnosti podbetonování stávajících základů, dále znalec připustil, že přemístění septiku není zapotřebí vůbec provádět, že do nákladů zahrnul nikoliv pouze nezbytné položky). Okresní soud dostatečně odůvodnil, proč jej znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, o správnosti svých závěrů (nezbytných nákladech 532 914 Kč včetně 21 % DPH) nepřesvědčil. Vybudování vstupů z východní strany je podle skutkových závěrů okresního soudu technicky možné, a to několika způsoby, zároveň by stavební úpravy neměly přesáhnout částku 350 000 Kč, na níž se shodli jak znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , tak znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . (Podle názoru odvolacího soudu znalecký odhad učiněný bez projektu s tím, že každá z 10 realizačních firem by mohla nabídnout jinou cenu, nijak nesnižuje posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , odpovídá realitě, rozsáhlé nabídce materiálů, přístupu různých firem). Jestliže znalec , tituly před jménem, , jméno FO, odhadl náklady na vybudování nových vstupů maximálně na 350 000 Kč včetně DPH a , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký odhad (i s rezervou) odsouhlasil, pak nelze dospět k závěru, že tyto náklady jsou natolik vysoké, že jejich vynaložení není možno po žalobcích spravedlivě požadovat. Nelze dospět k závěru, že by tyto náklady násobně převyšovaly újmu způsobenou žalovaným zřízením nezbytné cesty (znalec , jméno FO, vyčíslil újmu žalovaných na shodnou částku 350 000 Kč). Nejedná se o ojedinělý případ, kdy by byla nezbytná cesta povolena, přestože žalobci mají přístup ke svým nemovitostem z veřejné cesty.

9. K ostatním námitkám odvolatelů: Pokud právní předchůdce žalovaného , jméno FO, v minulosti souhlasil s tím, že žalobci mohou používat ke vstupu do domu č.p. , číslo, dvůr v jeho vlastnictví (aniž uzavřeli např. smlouvu o zřízení věcného břemene nebo nájemní smlouvu), jednalo se podle názoru soudu o tzv. výprosu, kterou lze kdykoliv odvolat (žalobci ani netvrdili a ze spisu nevyplývá, že by mělo jít o veřejné věnování k užívání dvora neurčitému okruhu osob, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23.4.2024, sp. zn. 22 Cdo 1732/2023). Je lhostejno, zda tento souhlas odvolal již , jméno FO, , nebo žalovaní jako jeho právní nástupci, není sporu o tom, že žalovaní nesouhlasí s tím, aby žalobci vstupovali do budovy č.p. , číslo, přes parcelu žalovaných č. , číslo, (uzavřený dvůr). Přístup přes uzavřený prostor je ovšemže povolován výjimečně, a to pouze k nemovitostem nacházejícím se v tomto prostoru, viz rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 5100/2016. Odvolací soud si je vědom věku žalobců i zátěže spojené se stavebními úpravami nutnými ke zbudování nových vstupů z východní strany. To však nemůže být na úkor žalovaných, těm ani , jméno FO, nelze vytýkat, že žalobcům přístup do domu č. p. , číslo, přes svůj dvůr dlouhodobě tolerovali. Právní či stavební vyřešení přístupu bylo především zájmem žalobců samotných. Ani další odvolací námitky týkající se vyježděných kolejí, složené hranice dřeva či parkování auta na přístupové cestě č. p. , číslo, či vůle žalobců ke smírnému vyřešení sporu nemohou vést k závěru o důvodnosti žaloby. Z uvedených důvodů odvolací soud věcně správný výrok I. za požití § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. Odvolací soud potvrdil i výrok III. o nákladech řízení státu, kdy odkazuje na odůvodnění okresního soudu v odst. 82. rozsudku.

11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky, odvolací soud narozdíl od okresního soudu vychází ze znění advokátního tarifu, a to § 9 odst. 3 písm. c) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v dosavadním znění, podle nichž za každý úkon při dvou zastoupených činí odměna advokáta celkem 4 000 Kč, tedy za 22 společných úkonů 88 000 Kč. S připočítáním 22 režijních paušálů, tj. 6 600 Kč, úhrady za promeškaný čas 200 Kč a cestovného 153 Kč, včetně 21 % DPH, dále zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, zaplacené zálohy 10 000 Kč, nákladů na znalecký posudek 7 865 Kč a za vypracování stanoviska , tituly před jménem, , jméno FO, 25 100 Kč vychází celkem 158 858,13 Kč. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok II. za použití § 220 o.s.ř. změnil.

12. V odvolacím řízení byli ve věci samé úspěšní žalovaní, proto mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) a dále za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) s použitím přechodného ustanovení článku II. vyhlášky č. 258/2024 Sb. Za vyjádření k odvolání je podle dosavadní úpravy přiznáno dvakrát po 2 000 Kč a 1 režijní paušál (§ 9 odst. 3 písm. c/ AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT v dosavadním znění), tj. 4 300 Kč. Za účast advokáta při jednání odvolacího soudu podle novelizovaných ustanovení z tarifní hodnoty 65 000 Kč vychází za prvého zastoupeného 3 700 Kč a za druhou zastoupenou 2 960 Kč, dohromady 6 660 Kč, s připočítáním 1 režijního paušálu 450 Kč a 21 % DPH celkem 13 806,10 Kč. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř.

13. Lhůta k zaplacení nákladů řízení jak před soudem prvého stupně, tak před soudem odvolacím, vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem