7 Co 297/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení 1 115 766 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8.11.2023, č. j. 12 C 299/2017-620

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 33 223 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu doplněnou následnými podáními žalobkyně zamítl. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi jednateli žalobkyně a žalované probíhala jednání o odkupu žalované. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, respektive dohoda, podle které měla žalovaná objednat zboží (secondhand textil z Británie, Londýna, Skotska, Belgie a Německa), které včetně dopravy, popřípadě cla uhradí žalobkyně s tím, že pokud nedojde k prodeji žalované, budou tyto částky žalobkyni vráceny. Zápůjčka byla žalobkyní poskytnuta v rámci dílčích plateb za zboží, ty byly hrazeny v období čtvrtého čtvrtletí roku 2016. Celkově žalobkyně uhradila částku 1 115 306 Kč, splatnost zápůjčky byla sjednána k 31.1.2017. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Tvrdila, že žalobkyně měla zájem na tom, aby si vyzkoušela fungování obchodu s použitím zbožím dovezeným ze zahraničí, za tím účelem došlo mezi účastníky ke spolupráci popsané v žalobě. Žalovaná objednala zboží z Velké Británie, Belgie, Německa a Skotska s tím, že bude zakoupeno na účet žalobkyně a ta jej uhradí. Jediným důvodem bylo, že žalovaná na rozdíl od žalobkyně disponovala příslušným oprávněním dovážet použité zboží ze zahraničí. Žalobkyně na základě vystavených faktur zboží za 1 115 766 Kč uhradila. Jednotlivé dodavatele si žalobkyně sama vybrala, zboží uhradila a uskladnila v sídle žalované na adrese , adresa, . Žalobkyně měla od počátku ke zboží přístup, prodávala je ve dvou kamenných prodejnách v , adresa, . Ze sídla žalované bylo odvezeno do těchto prodejen více než 80 % zboží, které bylo pravděpodobně prodáno žalobkyní na její účet, zbylých 20 % se ve skladu nachází a žalobkyně si je může kdykoliv odvézt. Žalovaná si ke zboží nečiní žádné vlastnické právo. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že jednatel žalované společnosti , tituly před jménem, , jméno FO, se rozhodl společnost prodat, jednatel žalující společnosti , tituly před jménem, , jméno FO, měl v úmyslu žalovanou koupit a převzít ji i se zaměstnanci a skladem v , adresa, za účelem provozování secondhandu. V průběhu roku 2016 a 2017 mezi nimi probíhala jednání. O jednáních byly sepisovány zápisy a zúčastnil se jich i , jméno FO, , který měl generální plnou moc k zastupování žalované společnosti ve všech záležitostech. Protože , tituly před jménem, , jméno FO, neměl na rozdíl od žalované příslušná povolení pro dovoz, bylo žalovanou pro žalobkyni a na její účet objednáno zboží, které si žalobkyně vybrala. Dovezené zboží bylo fakturováno na jméno žalované (ta měla k dovozu příslušná oprávnění), zboží pak uhradila žalobkyně - v případech, jak je okresní soud specifikoval v odst. 34. rozsudku. Zboží bylo uskladněno ve skladu žalované v , adresa, . Dále bylo domluveno, že , tituly před jménem, , jméno FO, uzavře smlouvy mimo jiné na pronájem prodejen na jméno žalované a že žalovaná uzavře pracovní smlouvy s pracovníky v , adresa, pro dvě prodejny. Žalovanou (fakticky však žalobkyní) byly v , adresa, otevřeny a provozovány dvě prodejny, které žalobkyně v květnu 2017 oficiálně převzala. Od února 2017 žalobkyně hradila žalované náklady na mzdy zaměstnanců, byť tyto platby žalobkyně označila jako „půjčky na mzdy zaměstnanců“, a od května 2017 žalobkyně hradila nájem za tyto prodejny. V těchto prodejnách žalobkyně zboží prodávala. Prodej žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , respektive žalobkyni, nakonec nebyl realizován. Část zboží byla žalobkyní prodána ve dvou prodejnách v , adresa, , zbytek zboží zůstal ošetřen v neporušeném stavu ve skladu v , adresa, , kde ho žalobkyně měla bezplatně uložené. Žalobkyně měla do skladu přístup prostřednictvím , jméno FO, , který měl k dispozici klíče od objektu a který na vyzvání přístup žalobkyni umožnil. Zboží bylo po celou dobu ve vlastnictví žalobkyně, ta jej mohla kdykoliv prodat, avšak neučinila tak. Sklad koupila v dražbě třetí osoba, zbytek zboží znehodnotila, neboť na podzim 2023 začala sklad bourat, do té doby tam zboží bylo neporušeno. Po právní stránce okresní soud dospěl k následujícím závěrům: V předmětném řízení se žalobkyně domáhala částky celkově 1 115 766 Kč co do tvrzených půjček za uhrazené faktury. Předmět zápůjčky měl být žalobkyní poskytnut plněním na účet třetí osoby. Možnost poskytnout zápůjčku na sjednaný účet třetí osoby potvrzuje i Nejvyšší soud v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 4590/2018 a 23 Cdo 2939/2020, nicméně žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, když z žádného označeného a soudem provedeného důkazu tato skutečnost nevyplývá (i přes poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poskytnuté při jednání 20.2.2023). Nevyplývá z emailové korespondence, v níž není o smlouvě o zápůjčce ani zmínka. Z písemné dohody z 23.1.2017 vyplývá, že žalobkyně uhradila ze svého účtu zboží, přičemž faktury byly vystaveny na žalovanou, a toto zboží je ve vlastnictví žalobkyně a je uloženo v budově žalované v , adresa, . Rovněž v zápisu ze 6.11.2016 je výslovně uvedeno, že nakoupené zboží je ve vlastnictví žalobkyně. Ze zápisu o dohodě mezi účastníky z 19.5.2016 a 6.11.2016 nevyplývá, že by účastníci sjednali smlouvu o zápůjčce, o tom není ani zmínka. Pokud byla předložena smlouva o zápůjčce, je nepodepsaná a nedatovaná a rukou připsaný text se týkal provozních záležitostí. Pokud bylo předloženo uznání dluhu, ten nebyl nezaměnitelně identifikován, nehledě na to, že , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že tento dokument vidí poprvé, a popřel, že by jej podepsal. Podle závěru okresního soudu žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Poučil žalovanou podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. a vyzval ji k vylíčení rozhodujících skutečností ohledně právního důvodu poskytnutí finančních prostředků a označení důkazů. Okresní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se vše připravovalo pro to, aby žalobkyně mohla převzít obchodní aktivity žalované (včetně již zaběhnutých prodejen a zaměstnanců), byly vystaveny objednávky na jméno žalované jen z toho důvodu, že měla oprávnění k dovozu použitého zboží. Mezi účastníky bylo dojednáno, že zboží uhradí žalobkyně, že bude ve vlastnictví žalobkyně a že bude uskladněno v objektu žalované. Podle názoru okresního soudu mezi účastníky byla uzavřena smlouva příkazního typu ve smyslu ustanovení § 2430, § 2432 odst. 2, § 2438 odst. 1 a § 2444 o.z., jíž se žalovaná zavázala bezplatně obstarat záležitost žalobkyně, a to svým jménem a na její účet, přičemž žalobkyni přenechala užitek z obstarané věci. Pak postrádá logiku, aby žalovaná žalobkyni za pořízení tohoto zboží cokoliv hradila. Pokud žalobkyně tvrdí, že neměla ke zboží přístup, teoreticky se mohla domáhat vydání zboží, nikoliv však úhrady tvrzené zápůjčky, ke které nedošlo. S odkazem na § 2991 odst. 1, 2 o.z. okresní soud posoudil, že žalovaná se na úkor žalobkyně žádným způsobem neobohatila, když žalobkyně platila finanční prostředky nikoliv žalované, ale třetím osobám, přičemž žalované z tohoto jednání nevznikl žádný majetkový prospěch. Za nadbytečné okresní soud považoval doplnění dokazování o výpis z FIO banky a další návrhy (viz odst. 56.). Proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 o.s.ř. ve prospěch úspěšné žalované.

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání s tím, že okresním soudem nebylo respektováno rozhodnutí krajského soudu. Poukázala na to, že žalovaná objednala materiály v Londýně, Skotsku, Belgii a Německu na svých formulářích, svými razítky a podpisy svého jednatele a žalobkyně na žádost žalované uhradila za žalovanou ze svého účtu objednávky včetně dopravy, přesto okresní soud žalobu zamítl. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud osvětlil změny na straně žalované, kdy je v obchodním rejstříku zapsán jiný jednatel a společník , jméno FO, , aby zástupce žalované doložil plnou moc od , jméno FO, . Dále žalobkyni není známo, že by existovala příkazní smlouva. Opakovala, že objednávky vystavila žalovaná, požádala o úhradu, žalobkyně půjčky uhradila. Zboží bylo uloženo v areálu v , adresa, a žalobkyně nemá informace, jak žalovaná se zbožím naložila. Žalovaná měla dle písemné dohody umožnit žalobkyni vstup do areálu a předat klíče, to neučinila. V období od ledna 2017 do 10.5.2017 žalovaná přesvědčila žalobkyni, aby pro ni pronajala a upravila prostory ve dvou prodejnách v , adresa, , kde pracovali zaměstnanci žalované. Žalobkyně neměla přehled o množství prodávaného zboží a nikdy jí nebyly zaslány jakékoliv částky na účet. Žalovaná nikdy neuhradila žádný nájem. Firma žalované je zadlužena, jednání o prodeji předem blokovala. Žalobkyně dále navrhla opakování výslechu svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , neboť tito nebyli řádně vyslechnuti. Dále navrhla výslech současného jednatele , jméno FO, . Bylo prokázáno, že žalobkyně žalované půjčila peníze, uhradila za ni faktury - převody z účtu firmy, žalovaná je nevrátila, proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobkyni uloží zaplatit jí částku 1 115 766 Kč s příslušenstvím. Při jednání odvolacího soudu jednatel žalobkyně dále doplnil, že pan , jméno FO, měl předat klíče, že měly být zapsány stavy elektroměru, nikdy se tak nestalo. Společnost žalobkyně nemohla firmu žalované převzít z důvodu jejího zadlužení. Pokud u téhož soudu žalobkyně podala proti žalované žalobu na vydání věcí, bylo jí doporučeno, aby vzala žalobu zpět, jinak soud rozhodne, že zboží patří společnosti , právnická osoba, , proto vzal předchozí žalobu zpět. Podle jednatele žalobkyně v období od ledna do poloviny května 2017 prodávaly , právnická osoba, v prodejnách zboží, které zaplatila společnost žalobkyně.

3. K odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že rozsudek považuje za věcně správný. Žalobkyně skutečně uzavřela se žalovanou příkazní smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala obstarat záležitosti žalobkyně, tedy objednat použitý textil s tím, že objednávka zněla na jméno žalované jednak proto, že žalobkyně nedisponovala příslušnými povoleními k dovozu zboží ze zahraničí, a dále vše se připravovalo pro to, aby mohla žalobkyně převzít obchodní aktivity žalované. Žalovaná veškeré zboží (užitek) přenechala žalobkyni, jak vyplývá z provedeného dokazování. , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl, že veškeré záležitosti žalované přenechal , jméno FO, , tento svědek výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, , jméno FO, měl na starost veškerý sklad v , adresa, , tudíž pracoval po dodání předmětného zboží pro žalobkyni. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplývá, že po dodání předmětného zboží prodávala v prodejně zboží žalobkyně. Svědkyně , jméno FO, potvrdila, že zboží, které bylo umístěné v , adresa, , patřilo dle sdělení jednatele žalobkyně právě žalobkyni. Jednatel žalobkyně si jezdil do obchodu pro tržby. S její výpovědí se shodovala výpověď , jméno FO, . Žaloba tedy není důvodná. Potvrdila, že v mezidobí došlo ke změně vlastnické struktury, což však nemá vliv na plnou moc k zastupování, jak je založena ve spise. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, které bylo podáno včas účastníkem k tomu legitimovaným, přezkoumal napadaný rozsudek za použití § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

5. Odvolací soud v usnesení z 22.4.2022, č. j. 7 Co 15/2022-405 poukázal na neurčitost žaloby, proč se na základě tvrzených skutečností žalobkyně domáhá zaplacení finanční částky. Okresní soud měl postupovat podle § 43 odst. 1 o.s.ř. (viz odstavec 5. citovaného usnesení), to bylo důvodem pro zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Okresní soud v souladu s tímto pokynem opakovaně vyzval žalobkyni k odstranění vad podání a považoval žalobu za upřesněnou tak, že mezi účastníky došlo k dohodě, podle níž měla žalovaná objednat zboží, které uhradí žalobkyně s tím, že pokud nedojde k prodeji žalované, budou tyto částky žalobkyni vráceny (viz upřesnění při jednání 20.2.2023 na čl. 457 a následujících), což žalobkyně kvalifikovala jako smlouvu o zápůjčce. Upřesnění žaloby okresní soud shrnul v odst. 40. rozsudku. Odvolací soud námitku žalobkyně, že okresní soud nerespektoval rozhodnutí krajského soudu nesdílí.

7. Okresní soud na základě rozsáhlého dokazování dospěl ke skutkovému závěru odpovídajícímu obsahu spisu. Z dokazování především vyplynulo, že předmětné zboží (použitý textil) bylo ve vlastnictví žalobkyně a mohla s ním (prostřednictvím , jméno FO, ) disponovat a také je zčásti prodala a utržené peníze si ponechala. Žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila, když z tohoto zboží neměla žádný majetkový prospěch. Odvolací soud se s okresním soudem shoduje v závěru, že mezi smluvními stranami nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce, to nevyplývá z žádných žalobkyní označených důkazů, jak soudu prvního stupně pečlivě zdůvodnil v odst. 41. – 45. rozsudku. Odvolací soud se shoduje ohledně právní kvalifikace, totiž že mezi účastníky byla uzavřena smlouva příkazního typu, jíž se žalovaná zavázala bezplatně obstarat záležitost žalobkyně, a to svým jménem a na její účet ve smyslu § 2430 o.z. a následujících. Žalovaná obstarala zboží pro žalobkyni a dle dohody účastníků je uskladnila ve svém skladě v , adresa, a umožnili žalobkyni s tímto zboží disponovat, jak je uvedeno shora. Okresní soud v závěru odstavce 54. konstatoval, že vztah účastníků vychází z právního důvodu – smlouvy příkazního typu uzavřené mezi účastníky, který neodpadl.

8. K dalším odvolacím námitkám: není sporu o tom, že žalovaná objednala zboží v zahraničí (na svých formulářích, svými razítky a podpisy svého jednatele) a že zboží uhradila žalobkyně včetně dopravy. Bylo tomu tak proto, že žalobkyně nedisponovala příslušným oprávněním pro dovoz tohoto zboží ze zahraničí. Pokud žalobkyně navrhla, aby odvolací soud osvětlil změny na straně žalované, změna v osobě jednatele a společníka nemá pro řízení význam. Společnost žalované nezanikla, je stále zapsána v obchodním rejstříku. Nedošlo ani k zániku plné moci k zastupování žalované, plná moc byla platně udělena , tituly před jménem, , jméno FO, dne 20.11.2018 tehdejším jednatelem , tituly před jménem, , jméno FO, (případy zániku plné moci jsou stanoveny v § 28 odst. 2, 3, 5 a 6 o.s.ř., o žádný z těchto případů se nejedná). Pokud jde o existenci příkazní smlouvy, okresní soud ve svém rozhodnutí neuvádí existenci písemné příkazní smlouvy (písemná forma není podmínkou její platnosti). Na základě dokazování (písemných zápisů mezi účastníky, jejich emailové korespondence, výslechů svědků a účastníků) dospěl k závěru, že za situace, kdy se vše připravovalo pro to, aby žalobkyně mohla převzít obchodní aktivity žalované a zároveň žalobkyně (na rozdíl od žalované) neměla oprávnění k dovozu použitého textilu ze zahraničí, byla uzavřena smlouva příkazního typu (viz odstavec 52. rozsudku). V řízení bylo zjištěno, že zboží bylo vlastnictvím žalobkyně, bylo uskladněno ve skladu žalované v , adresa, . Přístup ke zboží byl žalobkyni umožněn prostřednictvím , jméno FO, , který měl od skladu klíče a byl pověřen tehdejším jednatelem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, k veškerému jednání s žalobkyní. Svědek , jméno FO, vypověděl, že , tituly před jménem, , jméno FO, klíče ani nežádal (viz odstavec 26. rozsudku, č.l. 582 spisu). Pokud jde o plánovaný prodej společnosti žalované žalobkyni, ten nebyl realizován (viz odstavec 37. rozsudku), zároveň neodpadl právní důvod plnění z předmětné smlouvy (viz odst. 54. rozsudku). Pokud jde o zboží uskladněné ve skladě v , adresa, , část tohoto zboží žalobkyně prodávala a za prodej inkasovala peníze. Na přímou otázku jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , jak tomu bylo od ledna (2017), svědek , jméno FO, odpověděl: „No, to už běželo pod vámi všechno.“ (viz č.l. 581 spisu). Okresní soud zjištění ohledně tohoto období shrnul v odstavci 36. rozsudku, vycházel přitom mimo jiné ze smlouvy o spolupráci uzavřené 21.12.2016 (viz odstavec 18. rozsudku). Dle zjištění okresního soudu od února 2017 žalobkyně hradila žalované náklady na mzdy zaměstnanců, tyto platby žalobkyně označila jako „půjčky na mzdy zaměstnanců“, od května 2017 žalobkyně hradila nájem za tyto prodejny. Podle názoru odvolacího soudu je podstatné, že v těchto prodejnách žalobkyně své zboží prodávala. Podle výsledků dokazování žalovaná z toho neměla žádný prospěch. Pokud žalobkyně navrhla opakování výslechu svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a dále výslech , jméno FO, , jmenovaní vyslechnuti byli, při jejich výslechu nedošlo k žádnému procesnímu pochybení ani z jiného důvodu není namístě jejich výslech opakovat či doplňovat.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované půjčila peníze. Tzv. „půjčka na mzdy zaměstnanců“ (viz odstavec 36. rozsudku) není předmětem řízení, jak ostatně vyplývá i z podání žalobkyně na č.l.

522. Předmětem řízení jsou toliko částky, které žalobkyně uhradila na základě faktur vystavených zahraničními dodavateli. Podle názoru odvolacího soudu není právní důvod pro vrácení sporné částky 1 115 766 Kč s příslušenstvím. Na tomto závěru ničeho nemění okolnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, nepředal klíče a že společnost žalobkyně (podle jejího jednatele) nemohla firmu žalované převzít z důvodu jejího zadlužení. Ani tvrzení žalobkyně, že se v jiném řízení domáhala vydání věcí a bylo jí doporučeno zpětvzetí žaloby. Odvolací soud považuje rozsudek okresního soudu za věcně správný, proto jej za použití § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. Za správný odvolací soud považuje i výrok o nákladech řízení vycházející z plného úspěchu žalované v řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř., odkazuje na odůvodnění v rozsudku v odstavcích 57. – 61. rozsudku).

11. V odvolacím řízení byla žalovaná úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto uplatnila v rozsahu 2 úkonů po 12 780 Kč a 2 režijních paušálů po 300 Kč podle § 11 odst. 1 písm. k), g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále cestovné z , adresa, do , adresa, a zpět při vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč, kombinované spotřebě 6,6 litrů na 100 km. Dále na náhradě za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč. Na nákladech za právní zastoupení vychází 26 160 Kč, na cestovném při vzdálenosti 110 km 281 Kč a na základní náhradě při sazbě 5,60 Kč/1 km dalších 616 Kč, celkem 897 Kč, s připočítáním dalších 400 Kč na náhradě za promeškaný čas a dále 21 % DPH, jehož je zástupce žalované plátcem, činí celkové náklady odvolacího řízení žalované 33 223 Kč. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem.