7 CO 34/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14.9.2021, č.j. 4 C 6/2021-118, Rozsudek soudu prvního stupně se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Žalobkyně se domáhá určení, že dům [adresa] postavený na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [místo], [územní celek] (chata v [místo]), náleží do společného jmění účastníků (SJM). Žalobu odůvodňuje tím, že uvedený rodinným dům byl postaven na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného za trvání manželství. V katastru nemovitostí je však evidován jako jeho vlastník žalovaný. Z obsahu žaloby vyplývá, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje žalobkyně v tom, že podává návrh na zápis poznámky spornosti v příslušném katastru nemovitostí, neboť žalovaný nemovitost zatížil zástavním právem.

2. Žalovaný namítá, že chata v [místo] byla vybudována výlučně z finančních prostředků, které získal darem od svých příbuzných. Do stavby nemovitosti nebyly vloženy žádné finanční prostředky náležející do společného jmění manželů, a proto předmětná nemovitost do SJM účastníků nenáleží.

3. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14.9.2021, č.j. 4 C 6/2021-118 žalobě vyhověl a určil, že rodinný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [místo], [územní celek], zapsaný v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] náleží do společného jmění manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (výrok I.). Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

4. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se uvádí, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno v roce 2021. V roce 2010 započal žalovaný se stavbou předmětné nemovitosti v [místo]. Bylo to v době, kdy žalobkyně pečovala o nezletilé děti účastníků, a to [jméno], ročník [rok] a [jméno], ročník [rok]. Ze zjištění stavebního úřadu vyplývá, že v lednu 2013 proběhla kontrola nemovitostí, tehdy se jednalo o hrubou stavbu s dokončenými obvodovými zdmi, krovem a krytinou. V nemovitosti byla osazena okna. Dodatečné stavební povolení bylo na žádost žalovaného vydáno v březnu 2013. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovanému byly ze strany rodičů poskytnuty finanční prostředky na stavbu domu. S odkazem na konkrétně uvedenou judikaturu vyšel z toho, že pro vznik stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k jejímu dokončení. Tímto okamžikem je u nadzemních staveb, kterou je i posuzovaná budova, okamžik, kdy je jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. V projednávané věci byl předmětný dům ke konci roku 2013 v takovém stádiu, kdy lze hovořit o jasné diferenciaci právní věci, kdy je jednoznačně a nezaměnitelně patrno dispoziční řešení domu. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že ke konci roku 2013 byl předmětný dům samostatnou nemovitou věcí. Z hlediska právního posouzení postupoval podle § 709 a § 711 o.z., tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2014. Soud prvního stupně neměl pochybnost o skutečnosti, že žalovaný použil ke stavbě domu finanční prostředky darované k tomuto účelu jeho rodinou. Na straně druhé však nebylo v řízení prokázáno, že by na stavbu domu nebyly zároveň použity žádné finanční prostředky náležející do společného jmění manželů. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný ke stavbě rodinného domu ani zčásti nepoužil prostředky náležející mu z platu, mzdy či obdobného plnění. Sám žalovaný uvedl, že aktivně využíval výhody plynoucí z jeho zaměstnání, kdy čerpal slevy a jiné výhody na stavební materiál. Soud prvního stupně současně poukázal na vůli manželů ke společnému vybudování a užívání nemovitosti, což je rovněž rozhodující pro závěr o tom, zda nemovitost náleží do společného jmění manželů. Podle soudu z provedeného dokazování plyne, že manželé měli od počátku vůli vybudovat věc společně a společně ji také užívat, a to jak pro potřeby svoje, tak pro potřeby svých nezletilých dětí. O této vůli nabýt nemovitost do společného vlastnictví svědčí i dřívější postoj žalovaného v rámci rozvodového řízení, kdy zahrnoval předmětnou nemovitost do společného jmění manželů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná nemovitost je majetkem patřícím do společného jmění manželů, neboť byla vybudována za trvání manželství, s úmyslem užívat ji jako společný majetek, přičemž každý z manželů se na výstavbě nemovitosti podílel způsobem jemu možným, u žalobkyně tato zásluhovost spočívala v péči o domácnost a vytvoření takových podmínek pro žalovaného, aby se mohl věnovat stavbě předmětného rodinného domu. Povahu finančních prostředků vložených do nemovitosti soud prvního stupně nezkoumal znalecký posudkem, který žalovaný navrhoval, neboť nepovažoval za rozhodné, jaká je přesná hodnota nemovitostí a jaká je hodnota jednotlivých výlučných finančních prostředků žalovaného.

5. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolává. Opakuje své tvrzení, že předmětnou nemovitost zhotovil svépomocí ze svých výlučných prostředků, které mu byly průběžně poskytovány formou darů od babičky, otce, matky a bratra, přičemž nemovitost budoval na přání své babičky a celé své rodiny. K existenci finančních darů předložil listinné důkazy, zejména výpisy z účtů, doklady o hrazení nákladů na stavbu a navrhl svědecké výpovědi svého otce a matky. Ti jeho tvrzení potvrdili. Namítá, že se žalobkyně omezila pouze na tvrzení, že finanční prostředky na stavbu předmětné nemovitosti nebyly výlučně žalovaného a že se společně rozhodli předmětnou stavbu postavit a chtěli ji užívat pro rekreaci. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně potvrdila, že se fyzicky na stavbě předmětné nemovitosti nepodílela. Žalovaný namítá, že soud nedostatečným způsobem zkoumal vůli účastníků řízení ve vztahu k tomu, jaký byl úmysl účastníků řízení k nabytí předmětné nemovitosti. Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, na základě jakých skutečností a na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že zde byla vůle účastníků nabýt předmětnou nemovitost do společného jmění manželů. Soud pouze dospěl k závěru, že účastníci řízení měli vůli vybudovat předmětnou nemovitost společně a společně ji také užívat, což však nemusí svědčit o tom, že měli vůli ji nabýt do společného jmění manželů. V návaznosti na to žalovaný namítá nepřezkoumatelnost závěrů soudu prvního stupně. Namítá také to, že se soud nevypořádal s tvrzením žalovaného, že realizací stavby plnil přání své babičky a své rodiny, která mu na stavbu předmětné nemovitosti poskytla finanční prostředky. Poukazuje i na skutečnost, že žalovaná se na vybudování stavby nikterak nepodílela. Trvá na tom, že na stavbu nemovitosti použil finanční prostředky, které obdržel darem, přičemž předložil listinné důkazy ke skutečnosti, kolik finančních prostředků použil na stavbu a v jakém období a zároveň jaká byla hodnota stavby v okamžiku, kdy se z předmětné nemovité věci stala věc v právním slova smyslu samostatná. Soudu prvního stupně vytýká, že se mu nedostalo poučení v tom smyslu, že by měl nadále tvrdit či označovat další důkazy k tomu, že na stavbu předmětné nemovitosti použil pouze své výlučné prostředky.

6. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání nesouhlasí s námitkami žalovaného o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. Poukazuje na to, že žalovaný při stavbě předmětné nemovitosti čerpal slevy poskytované mu jeho zaměstnavatelem, což lze posoudit jako jinou majetkovou hodnotu získanou za trvání manželství a vloženou do pořízení předmětné nemovitosti, což podle žalobkyně postačí pro závěr, že rodinný dům je v SJM účastníků. Současně poukazuje na to, že žalovaný tvrdil, že finanční prostředky získané od členů jeho rodiny obdržel v průběhu let 2011 až 2016. Přitom doklady o stavbě domu, které sám doložil, prokazují, že část nákladů byla vynaložena již v roce 2010 a tyto náklady musely pocházet z prostředků SJM. Dále poukazuje na obsah výpovědi otce žalovaného, která vyvrací tvrzení žalovaného o darování finančních prostředků tím, že otec žalovaného sám uvedl, že peníze žalovanému nedaroval, ale poskytl je na stavbu, která byla v SJM. Darování finančních prostředků od babičky žalovaného zůstalo sporné, neboť i ta je mohla poskytnout na stavbu domu v SJM manželů. O tom, že předmětná nemovitost je součástí SJM, svědčí důkazy, které navrhla žalobkyně, přičemž poukazuje zejména na přehled majetkových položek náležejících do společného jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], protokol z jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a e-mail zástupce žalovaného. Trvá na tom, že podíl žalobkyně na vybudování společné věci je nutno spatřovat v péči o domácnost a nezletilé děti účastníků.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

8. Ve skutkové rovině není pochyb o tom, že rodinný dům, o který se v dané věci jedná, by postaven za trvání manželství a existoval jako věc v právním slova smyslu v roce 2013, a to v podobě hrubé stavby, kdy byly dokončeny obvodové stěny i střecha a byla osazena okna. Současně není pochyb o tom, že dům byl postaven na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného, a to svépomocí. Na stavbě v době jejího vzniku se fakticky podílel žalovaný, žalobkyně pečovala o nezletilé děti účastníků.

9. Vzhledem k tomu, že dům jako věc v právním slova smyslu vzniknul před účinnosti platného občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., uplatní se při právním posouzení věci právní úprava vyplývající ze zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.).

10. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

11. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

12. Věc, která byla pořízena za trvání společného jmění manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které sám získal darováním), se nestává předmětem společného jmění manželů, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. Výjimkou je situace, kdy je věc pořízena sice z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak oba manželé jasně projeví vůli nabýt věc (v době jejího vzniku) do společného jmění manželů. Platí, že jestliže manželé nabyli rodinný domek, chatu, garáž popř. jinou nemovitost, která může být předmětem vlastnictví za trvání manželství a na zaplacení použili třeba jen zčásti společných peněz, je nutno do společného jmění manželů zařadit celou nemovitost. Nestačí, že jeden z manželů při stavbě nemovitosti využil např. zaměstnaneckých výhod jako je sleva z ceny materiálu vloženého do stavby.

13. Ze zřetelem k uvedené právní úpravě je v projednávané věci úkolem žalobkyně, která se domáhá určení, že předmětná nemovitost náleží do společného jmění manželů tvrdit a prokázat, že byla vybudována za trvání manželství. Jestliže toto bylo v projednávané věci zjištěno, platí vyvratitelná právní domněnka vyplývající z ustanovení § 144 obč. zák., že předmětný dům náleží do společného jmění manželů. Protože právní úprava v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (ve znění účinném od 1.8.1998) vyjímá ze společného jmění manželů majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, pak žalovaný ve smyslu tohoto ustanovení musí prokázat (chce-li vyvrátit domněnku, že věc náleží do SJM), že předmětná nemovitost byla postavena za peněžní prostředky, které získal darem, tj. z jeho výlučných prostředků. Pokud by žalovaný v tomto směru unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pak žalobkyně, která tvrdí, že předmětná nemovitost byla nabyta do společného jmění z důvodu projeveného úmyslu obou manželů nabýt jí do SJM, má povinnost toto své tvrzení prokázat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.2.2011, sp. zn. 22 Cdo 2228/2009).

14. Soud prvního stupně v dané věci správně vyšel z toho, že dům, o který se v daný věci jedná, byl postaven za trvání manželství. Dále se omezil na obecné konstatování, že žalovaný použil ke stavbě domu finanční prostředky darované k tomuto účelu jeho rodinou. Podle soudu prvního stupně nebylo v řízení prokázáno, že by na stavbu domu nebyly zároveň použity žádné finanční prostředky náležející do společného jmění manželů, a to bez bližšího odůvodnění a bez toho, že by se zabýval námitkami žalovaného, který tvrdí (a shodně se vyjádřil i v odvolacím řízení), že na stavbu domu do fáze, kdy vznikl jako věc v právním slova smyslu, byly použity výlučně finanční prostředky, které obdržel darem z prostředí své rodiny. K tomuto tvrzení žalovaný navrhoval důkazy a podle jeho vyjádření v odvolacím řízení je připraven i nadále toto prokazovat k vyvrácení domněnky vyplývající z ustanovení § 144 obč. zák.

15. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku (odstavec 33) soud prvního stupně pro posouzení dané věci pokládá za významnou také vůli manželů ke společnému vybudování a užívání nemovitosti a dospívá k závěru, že účastníci rodinný dům vybudovali s úmyslem užívat ho jako společný majetek s tím, že tento závěr vyplývá z provedeného dokazování, aniž by bylo uvedeno, co v tomto smyslu žalobkyně tvrdila, jaké důkazy ke svým tvrzením navrhla a jaké skutkové závěry soud prvního stupně z provedených důkazů učinil.

16. Soud prvního stupně neposkytl žalovanému reálnou možnost tvrdit a prokázat skutečnosti směřující k vyvrácení domněnky vyplývající z § 144 obč. zák., tj. prokázat, že dům byl vybudován výlučně za jeho finanční prostředky a jeho závěr, že účastníci projevili úmysl dům vybudovat jako společný majetek se neopírá o konkrétní tvrzení žalobkyně a důkazy, které žalobkyně k prokázání tohoto svého tvrzení navrhla. Stanovisko žalovaného, popř. jeho advokáta k otázce vlastnictví pro bezpečný závěr o projeveném úmyslu účastníků nabýt nemovitost do SJM samo o sobě nemusí stačit.

17. Proto rozsudek soudu prvního stupně nemůže obstát pro nedostatek důvodů, což vede k jeho zrušení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).