7 Co 355/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa o zaplacení 41 584,67 Kč s příslušenstvím a 4 800 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2025, č. j. 9 C 36/2025-139,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 10 265,64 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 584,67 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených pohledávek podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou účastníci uzavřeli dne 18. 1. 2023 ohledně odběrného místa na adrese , adresa, . Současně uplatnila nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. ve vztahu k jednotlivým fakturovaným částkám, v celkové výši 4 800 Kč.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 12. 2025, č. j. 9 C 36/2025-139 (dále jen napadený rozsudek) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 41 584,67 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 41 080,67 Kč od 20. 3. 2025 do zaplacení a částku 4 800 Kč (výrok I.). Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení, jak je specifikován ve výroku v odstavci II. napadeného rozsudku byla žaloba zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 29 022 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z nesporné skutečnosti, že účastnice uzavřely dne 18. 1. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu určitou 36 kalendářních měsíců s automatickým prodloužením na dobu neurčitou. Tento smluvní vztah byl ukončen ke dni 2. 12. 2024. Žalobkyně smluvní povinnosti podle uvedené smlouvy plnila v době od 1. 10. 2024 do 2. 12. 2024. V souvislosti s tím vystavila faktury za odběr elektřiny, a to fakturu č. , hodnota, ze dne 6. 11.2 024 na částku 16 722,12 Kč za dobu od 1. 10. do 31. 10. 2024, fakturu č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2024 na částku 23 432,22 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024 a fakturu č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2025 na částku 922,33 Kč za dobu od 1. 12. do 2. 12. 2024. Vycházela přitom z platných ceníků a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a pokud jde o množství odebrané elektřiny ze sdělení provozovatele příslušné distribuční soustavy , právnická osoba, , prostřednictvím operátora trhu s elektřinou , právnická osoba, . Množství odebrané elektřiny bylo zjištěno prostřednictvím dálkového odečtu elektroměru. Splatnost uvedených faktur podle soudu prvního stupně nastala 14 dní po jejich doručení žalované, a to v souvislosti s výzvou žalované k zaplacení ze dne 27. 2. 2025, která byla žalované doručena 5. 3. 2025. Dřívější doručení faktur (podle tvrzení žalobkyně) neměl soud prvního stupně za prokázané. Bylo nesporné, že žalovaná uvedené faktury nezaplatila. Soud prvního stupně odmítl jako nepodstatnou skutečnost namítanou ze strany žalované, a to, že v odběrném místě v rozhodném období žalovaná ukončila svoji činnost a probíhala zde pouze údržba areálu. Vyšel z toho, že spotřeba elektřiny byla v předmětném odběrném místě zaznamenána na příslušném elektroměru, nesprávnost měření nebyla namítána. Soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že mezi účastnicemi existoval smluvní vztah podle smlouvy o dodávce elektřiny podle § 50 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Žalobkyně podle této smlouvy dodala do smluveného odběrného místa žalované elektřinu a poskytla s tím související služby. Žalované tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu dle platného ceníku a platbu za distribuci a související služby. Protože tak neučinila, byla jí uložena platební povinnost dle uvedené smlouvy ve výši žalobkyní fakturovaných částek 41 080,67 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 20. 3. 2025 (§ 1970 o. z.). Soud prvního stupně vyhověl žalobě i ohledně částky 504 Kč, tj. úroku z prodlení z důvodu opožděného zaplacení faktur za odběr elektřiny v období od 1. 4. do 31. 7. 2024, v částkách specifikovaných v odstavci 27. odůvodnění napadeného rozsudku, i ohledně nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády 351/2013 Sb. v celkové výši 4 800 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolává z důvodu nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná zpochybňuje množství odebrané elektrické energie, z něhož žalobkyně při vystavení faktur vycházela. Namítá, že doručení faktur nelze mít za prokázané, a proto nelze dovozovat splatnost požadovaných částek. Naměřené hodnoty spotřebované elektřiny nemohou být podle žalované skutečné, neboť žalovaná od srpna roku 2024 ukončila svou podnikatelskou činnost v rámci průmyslového areálu, v němž se odběrné místo nachází. Jestliže podnikatelská aktivita žalované v areálu ustala, ustala rovněž i spotřeba elektrické energie. To bylo potvrzeno svědeckou výpovědí , jméno FO, , administrativní pracovnice, které byly známy okolnosti provozu podnikatelské činnosti žalované. Soud prvního stupně však vycházel pouze z vyjádření , právnická osoba, a bez bližšího odůvodnění upřednostnil tento důkazní prostředek. Žalovaná má za to, že vyjádření , právnická osoba, je nezbytné považovat za nedůvěryhodné, neboť jak tato společnost, tak i žalobkyně jsou členem stejné nadnárodní skupiny , právnická osoba, Množství odebrané elektřiny v rozhodném období tak nelze považovat za prokázané. To platí i pro doručení faktur, o které žalobkyně uplatněný nárok opírá. Žalovaná trvá na tom, že předmětné faktury jí nebyly doručeny a v průběhu řízení před soudem prvního stupně nepotvrdila ani nepřipustila jejich doručení ke dni 5. 3. 2025 společně s výzvou ze dne 27. 2. 2025. I kdyby odvolací soud závěr soudu prvního stupně o jejich doručení akceptoval, měl je při úvaze o splatnosti fakturovaných částek hodnotit jako nesrozumitelné, neboť v době jejich doručení je nebylo možné ve lhůtě splatnosti uvedené v těchto fakturách zaplatit. I kdyby toto odvolací soud neakceptoval, bylo v dané situaci namístě, pokud jde o splatnost požadovaných částek, aplikovat spíše ust. § 1963 odst. 1 o. z., tedy vycházet ze splatnosti fakturovaných částek 30 dnů od doručení faktur. Žalovaná současně poukazuje na to, že pokud by platil závěr soudu prvního stupně o splatnosti pohledávky 20.3.2025, nastala by tato splatnost až po podání žaloby, což vede k závěru, že žaloba byla podána předčasně. Úkony právní služby související s podáním žaloby nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Současně se dovolává aplikace § 143 o. s. ř.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání k námitce zpochybňující věrohodnost měření spotřeby dodané elektrické energie společností , právnická osoba, , poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se hodnocení svědecké výpovědi, kdy například v rozsudku ze dne 14. 6. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2516/2008 se uvádí, že samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Tyto závěry lze použít i v případě písemného vyjádření společnosti , právnická osoba, Žalovaný netvrdí žádnou okolnost, která by mohla založit nevěrohodnost sdělení uvedené společnosti. V té souvislosti dále poukazuje na § 25a energetického zákona, podle kterého musí být provozovatel distribuční soustavy nezávislý. Skutečnost, že provozovatel distribuční soustavy je členem stejného nadnárodního sdružení jako žalobkyně, nemá žádný vliv na správnost prováděného měření spotřeby elektřiny. Není rovněž oprávněná námitka, že sdělení o naměřené spotřebě je v přímém rozporu se svědeckou výpovědí p. , jméno FO, . Ta uvedla, že jí není známo, zda elektroměr měřil elektřinu toliko pro výrobní halu, nebo i pro další budovy. Svědkyně v areálu nevykonávala zaměstnání, pouze do místa občas docházela a potvrdila, že výrobní stroje žalovaného z areálu nebyly odvezeny. Pokud jde o námitky týkající se doručení příslušných faktur, ty označuje žalobkyně za účelové s tím, že ve spise je založen soubor datové zprávy ID 1486541048, ze kterého vyplývá, které soubory byly přílohou datové zprávy včetně předžalobní výzvy. Pokud jde o postup podle § 1963 o. z., jde o ustanovení dispozitivní v tom smyslu, že věřitel s dlužníkem si mohou ujednat jinou lhůtu splatnosti, která nesmí přesáhnout 60 dnů. V posuzovaném případě ve vztahu mezi účastníky byla v uzavřené smlouvě ve znění obchodních podmínek (odstavec 4.7) dohodnuta splatnost ve lhůtě uvedené ve faktuře. Běžné praxi pak odpovídal termín splatnosti 14 dnů od vystavení faktury. Tato praxe byla žalovaným plně akceptována, kdy takto vystavené faktury hradil ve lhůtě splatnosti, a to v roce 2023 a první polovině roku 2024. K námitkám týkajícím se předčasného podání žaloby před splatností požadovaných částek a s tím související neúčelností úkonu při podání žaloby a předžalobní výzvou poukazuje žalobkyně na to, že žalovaná dosud požadované částky nezaplatila, v řízení opakovaně uplatňuje zjevně účelové skutečnosti a svým chováním jednoznačně zapříčinila podání žaloby, neboť přes existenci dluhu za dodanou elektřinu ničeho neuhradila, a to ani poté, co jí byly faktury prokazatelně doručeny nejpozději s předžalobní výzvou. Žalovaná tak nese odpovědnost za vyvolání soudního řízení.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které mají oporu v provedených důkazech a na ně zcela odkazuje. Není pochyb o tom, že účastnice uzavřely smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 18. 1. 2023 na dobu 36 měsíců s možností prodlužování až na dobu neurčitou a v rámci tohoto smluvního vztahu, který byl ukončen ke dni 2. 12. 2024 žalobkyně dodala do odběrného místa elektřinu v množství, které bylo zjištěno na základě dálkového odečtu spotřebované energie provozovatelem příslušené distribuční soustavy , právnická osoba, , nesprávnost měření, tj. vada elektroměru nebyla namítána. Skutečnost, že společnost , právnická osoba, a žalobkyně jsou členy stejné nadnárodní skupiny, správnost údajů o spotřebované energii sama o sobě nezpochybňuje. Spotřebovaná elektřina v rozsahu, jak vyplývá ze sdělení provozovatele distribuční sítě a cena za dodávky elektřiny podle platného ceníku a rozhodnutí ERÚ (která nebyla v odvolacím řízení sporná) se promítla do částek, ohledně kterých bylo ze strany žalobkyně fakturováno předmětnými fakturami, na základě kterých žalobkyně uplatňuje nárok, o který se v dané věci jedná. Pokud jde o splatnost úhrady, ta podle uzavřené smlouvy má vyplývat z faktur. Odvolací soud nemá důvod cokoli měnit na závěru soudu prvního stupně, který vychází z toho, že předmětné faktury byly žalované doručeny nejpozději s předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2025, která byla žalované doručena dne 5. 3. 2025, a to spolu s přílohami v podobě předmětných faktur č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, . To bylo ze strany soudu jednoznačně ověřeno při jednání dne 8. 10. 2025 (strana 7 protokolu o jednání) a z datové zprávy, jejímž obsahem byla předžalobní výzva k úhradě závazků společně s přílohami v podobě úrokové faktury, a faktur 1., 2., 3. Odvolací soud nevidí žádný rozumný důvod pro závěr, že přílohami předžalobní výzvy doručené žalované byly jiné faktury žalobkyně než právě ty, kterých se předžalobní výzva předcházející podání žaloby v této věci týkala. Z předložených faktur je zjevné, že v obvyklé praxi zavedené mezi účastníky nastávala splatnost fakturovaných částek ve lhůtě 14 dnů od doručení faktury. Jestliže soud prvního stupně s ohledem na to dospěl k závěru o splatnosti žalobkyní požadovaných částek ke dni 19. 3. 2025, tj. 14 dní od doručení faktur a v návaznosti na to vycházel z prodlení od 20. 3. 2025, nepovažuje odvolací soud tento závěr za nesprávný, neboť odpovídá ustanovení § 558 odst. 2 o. z. Ustanovení § 1963 odst. 1, na které žalovaná odkazuje v podaném odvolání, se v daném případě neuplatní.

7. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 504 Kč spojený s prodlením se zaplacením faktur v období od 1. 4. do 31. 7. 2024 vyúčtovaný fakturou č. , hodnota, , nebyly ve vztahu k tomuto nároku žádné konkrétní odvolací námitky uplatněny. Odvolací soud zcela odkazuje na závěry soudu prvního stupně týkající se tohoto nároku tak, jak vyplývají z odůvodnění napadeného rozsudku. Totéž se týká i nároku na zaplacení celkové částky 4 800 Kč jako nákladů spojených s uplatněním každé z fakturovaných částek ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení je v souladu se zásadou úspěchu ve věci vyplývající z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud souhlasí také s vyčíslením těchto nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), přičemž nesdílí názor odvolatele, že náklady spojené s předžalobní výzvou a sepisem žaloby nebyly vynaložené účelně. I v době rozhodování odvolacího soudu žalovaná oprávněnost uplatněného nároku, jehož existence byla v dané věci prokázána, popírá. Nelze tak dospět k závěru, že náklady spojené s jeho uplatněním nebyly vynaloženy účelně.

8. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. a III. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, a to v částce 10 265,64 Kč, neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Uvedená částka sestává z odměny advokáta žalobkyně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) podle § 7 a § 8 advokátního tarifu, tj. 2 780 Kč za jeden úkon, tedy celkem 5 560 Kč. Náklady odvolacího řízení dále zahrnují náhradu hotových výdajů v paušální výši za uvedené dva úkony právní služby po 450 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 900 Kč, dále náhradu cestovného a náhradu za promeškaný čas, a to cestu veřejnou dopravou z , adresa, a zpět v celkové výši 524 Kč a náhradu za promeškaný čas na cestě za 10 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 2 024 Kč a 21% DPH z uvedených částek ve výši 1 781,64 Kč.