7 CO 426/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 121 714,73 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2022, č. j. 10 C 279/2021-123,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení částku 18 512,60 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec a číslo].

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 121 714,73 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši s tím, že se jedná ve věci samé o nárok vyplývající ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou účastnice uzavřely dne 26. 2. 2020. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná dluží za odebranou elektřinu za dobu od 9. 4. 2020 do 25. 11. 2020 částku 119 237,73 Kč splatnou 17. 12. 2020 a za dobu od 26. 11. 2020 do 30. 11. 2020 částku 2 477 Kč splatnou 28. 12. 2020.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 10 C 279/2021-123 (dále jen napadený rozsudek) žalobě vyhověl a uložil žalné povinnost k zaplacení žalované částky s příslušenstvím (výrok I.). Současně byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni v částce 65 659,40 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastnicemi byla dne 26. 2. 2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu určitou od 9. 4. 2020 do 31. 12. 2020, k jejímuž ukončení došlo na základě dohody účastníků ke dni 30. 11. 2020. Nebylo zpochybněno tvrzení žalobkyně, že cena odebrané elektřiny byla předmětem faktur vystavených žalobkyní, které žalovaná nezaplatila s výjimkou částky 1 351 Kč (jednalo se o částečnou úhradu faktury [číslo] na celkovou částku 3 3827,77 Kč splatnou 28. 12. 2020). K částečné úhradě došlo 7. 1. 2021. Soud prvního stupně uvádí, že žalovaná uznávala nárok žalobkyně částečně, a to za období do 31. 7. 2020 a úhradu odmítala za období od 1. 8. 2020, resp. 5. 8. 2020, resp. 16. 9. 2020 (dle měněných tvrzení žalované), tedy za období, kdy fakticky nemohla elektřinu odebírat z důvodu ukončení nájemního vztahu v provozovně nacházející se v odběrném místě, faktického vyklizení pronajatého prostoru a nástupu nového nájemce. V jednání žalobkyně spatřovala žalovaná liknavost a záměrné obstrukce. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že teprve dne 12. 8. 2020 prokurista žalované zplnomocnil společnost [právnická osoba] k jednání o ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ačkoliv věděl, že dojde k ukončení činnosti žalované v odběrném místě, a to z výpovědi z nájmu, k níž došlo 17. 4. 2020, podle které mělo k vyklizení pronajatého prostoru v odběrném místě dojít nejpozději 31. 7. 2020. Soud prvního stupně odkázal na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplývající z rozsudku ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. 7 Co 761/2021, podle něhož je nutné postupovat dle znění smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí této smlouvy. Tyto jasně v čl. 5 stanoví, že účinnost ukončení smlouvy se stávajícím zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému zákazníkovi podle smlouvy uzavřené s dodavatelem. Na základě zjištěných skutečností k uvedenému rozhodnému okamžiku, tj. zahájení dodávky novým odběratelem nemohlo dojít dříve, než 1. 12. 2020, a to vzhledem k ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky ke dni 30. 11. 2020. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit požadovanou částku za odebranou elektřinu podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která byla ukončena až k poslednímu dni fakturovaného období. Pokud žalovaná tvrdí, že elektřinu odebral třetí subjekt, je na ní, zda tento nárok bude vymáhat po třetí subjektu jako tzv. regresní nárok (uvádí se v odůvodnění napadeného rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. podle zásady úspěchu v řízení. Náklady řízení představující odměnu a hotové výdaje advokáta byly vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Přihlédnuto bylo i k zaplacenému soudnímu poplatku a skutečnosti, že advokát žalobkyně je plátcem DPH.

3. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolává. Uvádí, že nezpochybňuje obsah uzavřené smlouvy, tj. že účinnost skončení smlouvy se stávajícím zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávku novému zákazníkovi na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem. Předmětem jejich pochybností je skutečnost, že žalobkyně je tím, kdo poskytuje při přepisu součinnost a tato součinnost má být včasná a naprosto průhledná, tj. nelze uměle prodlužovat platnost smlouvy a vlastní výdělky tím, že žalovanému budou předkládány nesmyslné a ve smlouvě nepředvídatelné podmínky. V daném případě se žalobkyně rozhodla požadovat něco, co bylo z veřejných zdrojů dostupné, již v září roku 2020 naprosto zjevné, že nový zákazník a jeho nový dodavatel jsou připraveni pro nový smluvní vztah. Žalobkyně svými požadavky záměrně prodlužovala dobu trvání smluvního vztahu se žalovanou s cílem získat, co nejvíce času a v důsledku toho i nárok na zaplacení co nejvíce elektřiny a v tomto by ji soud neměl podporovat. Žalobkyně měla k přepisu přistoupit nejpozději v září roku 2020 a nikoliv až 13. 11. 2020. Jelikož však výši dodávek do září není schopna kvantifikovat, mělo dojít k zamítnutí žaloby jako celku. Žalovaná má za to, že je v daném vztahu slabším partnerem, oznámení nového dodavatele ([právnická osoba]) o ukončení smlouvy není pro žalobkyni žádným rizikem. Jednání žalobkyně bylo vedeno snahou účtovat za elektřinu co nejdéle a tomuto jednání by soudy neměly poskytovat podporu. Prostřednictvím uvedených námitek žalovaná uplatňuje odvolací důvod podřaditelný ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jímž lze soudu prvního stupně vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

4. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání, tak jako v řízení před soudem prvního stupně, poukázala na to, že přepis odběrného místa je procesem, jehož dokončení obvykle trvá několik týdnů a závisí na rychlosti uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky energií novým dodavatelem energií s novým zákazníkem. Změnu zákazníka v odběrné místě nelze provést ke dni uvedenému v žádosti o přepis. V projednávané věci není odůvodněn závěr, že k ukončení smluvního vztahu mezi účastníky došlo před 30. 11. 2020. Žalobkyně coby dodavatel energií není povinna smlouvu o dodávce elektřiny ukončovat dohodou se stávajícím zákazníkem, stejně jako není povinna uzavírat smlouvu o dodávce elektřiny s každým subjektem, který žádost o přepis učiní. Pokud k ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou se sjednanou možností automatické a opakované prolongace o jeden rok dojde změnou odběratele na základě dohody mezi dodavatelem a odběratelem, jako tomu bylo v dané věci, je věcí žalobkyně nastavení podmínek pro ukončení smlouvy změnou zákazníka v odběrné místě. Takovou podmínkou, která má zajistit ochranu žalobkyně před neoprávněnými odběry je požadavek doložení ukončení provozovny podnikání žalované na adrese odběrného místa. Žalobkyně dále poukazuje na to, že žalovaná začala podnikat kroky k ukončení smlouvy až 12. 8. 2020, kdy k jednání zplnomocnila společnost [právnická osoba], i když s velkým předstihem věděla, že na základě výpovědi smlouvy o nájmu bude muset prostor v místě odběru vyklidit nejpozději do 31. 7. 2020. Nelze přičítat k tíži žalobkyně, že společnost [právnická osoba] předložila požadovaný odklad o odhlášení provozovny potřebný k ukončení smlouvy až po třetí výzvě 9. 11. 2020. Obecně platí, že elektřinu do odběrného místa dodává ten, kdo je zapsán jako dodavatel v seznamu dodavatelů u operátora trhu [právnická osoba], a to až do dne, kdy proběhne změna dodavatele.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o. s. ř. a contrario) bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z hlediska skutkového stavu vychází odvolací soud ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které zcela odkazuje. Podstatné je především zjištění, že mezi účastnicemi byla dne 26. 2. 2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu určitou od 9. 4. 2020 do 31. 12. 2020, která byla ukončena dříve na základě přepisu a na nového dodavatele ke dni 30. 11. 2020. Cenu odebrané elektřiny za dobu trvání smluvního vztahu mezi účastnicemi žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] za dobu od 9. 4. 2020 do 25. 11. 2020 částkou 119 237,73 Kč splatnou 17. 12. 2020 a fakturou [číslo] za dobu od 26. 11. 2020 do 30. 11. 2020 částkou 3 827,77 Kč splatnou 28. 12. 2020, na kterou byla zaplacena dne 7. 1. 2021 částka 1 351 Kč. Není sporu o tom, že žalovaná uvedené částky (s výjimkou částky 1 351 Kč) žalobkyni nezaplatila. Smluvní vztah mezi účastnicemi podle uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny byl ukončen na základě žádosti žalované o přepis na nového zákazníka ke dni 30. 11. 2020.

7. Ve vztahu k odvolací argumentaci žalované je třeba uvést, že soud prvního stupně správně poukázal na znění obchodních podmínek v čl. 5, z nichž vyplývá, že k ukončení smlouvy se stávajícím zákazníkem (zde žalovanou) v případě přepisu dochází v okamžiku zahájení dodávky novému zákazníkovi na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem energií. Žádost žalobkyně o změnu zákazníka není dostatečným podkladem pro ukončení uzavřené smlouvy mezi účastnicemi. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nemohlo dojít k zahájení dodávky novému odběrateli dříve než 1. 12. 2020. Vzhledem k ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ke dni 30. 11. 2020.

8. Je zřejmé, že k ukončení smluvního vztahu mezi účastnicemi přepisem na nového dodavatele a odběratele v odběrném místě došlo v důsledku akceptace žádosti žalované o tento přepis, tj. dohodou. Z odstavce 6 obchodních podmínek povinnost žalobkyně uzavřít takovou dohodu nevyplývá. Jestliže žalobkyně podmiňovala uzavření dohody předložením dokladů o ukončení podnikatelské činnosti žalované v odběrném místě, nemá tato skutečnost pro rozhodnutí v dané věci podstatný význam. Významná není ani časová prodleva od žádosti žalované o ukončení smluvního vztahu přepisem na nové subjekty a dobou, kdy k tomuto přepisu fakticky došlo. Není oprávněná námitka žalované, že žalobkyně smluvní vztah záměrně prodlužovala právě požadavkem na doložení ukončení podnikatelské činnosti žalované v odběrném místě, neboť nelze přehlédnout, že doložení uvedené skutečnosti opakovaně urgovala u zástupce žalované. Nebylo povinností žalobkyně si tuto skutečnost ověřovat z veřejně dostupných registrů.

9. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva předpokládaná v ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Podle uzavřené smlouvy bylo povinností žalobkyně jako obchodníka s elektřinou dodat žalované elektřinu a závazek žalované zaplatit cenu elektřiny dodané do odběrného místa. Jedná se o práva a povinnosti smluvních stran z kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o. z.). Jestliže žalovaná svou platební povinnost ve výši žalované částky (která nebyla v odvolacím řízení zpochybněna) nesplnila je nárok žalobkyně důvodný. Protože je žalovaná se svou platební povinností v prodlení, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky (§ 1968 věta prvá o. z. a § 1970 o. z. a § 2 a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

10. Námitka žalované, že prostory, které užívala ke své podnikatelské činnosti, v době trvání smluvního vztahu se žalobkyní vyklidila k 1. 8. 2020 a od tohoto okamžiku elektřinu dodanou do odběrného místa nespotřebovala, se v dané věci neuplatní. Nemožnost užívat prostory s odběrným místem a odebírat (spotřebovávat) dodanou elektřinu, není skutečností, na jejímž základě by docházelo k zániku smluvního vztahu mezi účastnicemi. Z uvedeného tvrzení žalované o nemožnosti osobně odebírat elektřinu v odběrném místě po 1. 8. 2020 nelze vyvozovat žádné negativní důsledky ve vztahu k žalobkyni, tj. neexistenci byť části žalobou uplatněného nároku.

11. Vzhledem k uvedeným závěrům je zřejmé, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný a z tohoto důvodu byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, které vycházejí ze zásady úspěchu v řízení před soudem prvního stupně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), při vyčíslení náklady řízení (které nebyly předmětem odvolacích námitek žalované) odvolací soud žádné pochybení soudu prvního stupně neshledal.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši 18 512,60 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáty žalobkyně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 5 980 Kč a za 1 úkon, tj. 11 960 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč za 1 úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 600 Kč, z náhrady cestovného za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 347 Kč (bylo ujeto celkem 296 km, náhrada za použití vozidla 1 391,20 Kč, 955,80 Kč pohonné hmoty, vše podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Dále jde o náhradu za promeškaný čas na cestě za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, která činí 800 Kč a 21 % DPH z uvedených částek (§ 137 odst. 4 o. s. ř.), tj. 2 805,60 Kč.