7 Co 462/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A adresa pro doručování Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 18 709,35 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích z 29. 1. 2026, č. j. 4 C 272/2024-73

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III. a V. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 6 472,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Strakonicích žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 037,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu že žalovaný je povinen dále zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 671,50 Kč a specifikované příslušenství, zamítl (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 681 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). O nákladech řízení státu rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích 5 978 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovaný částku 6 975 Kč ve shodné lhůtě (výrok V.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit jí částku 18 709,35 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 23. 2. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , číslo, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách 2 % čerpaného úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný celkem načerpal částku 20 400 Kč a celkem uhradil částku 7 362,15 Kč. Opatrovník žalovaného uplatněný nárok neuznal, neboť je důvodný předpoklad o neplatném právním jednání žalovaného ve smyslu § 581 o.z. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena shora označená smlouva, na základě které žalovaný načerpal celkem 20 400 Kč a uhradil 7 362,15 Kč. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy 23. 2. 2023 trpěl poruchou s bludy. V jejím důsledku byly jeho schopnosti posoudit následky svého jednání a jednání ovládnout vymizelé. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce je prokazoval žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty. Žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 17 247 Kč, celkový příjem domácnosti 40 000 Kč. Uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, z příjmu nemá žádné srážky. Příjem byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu - oznámení ČSSZ o vyplácení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Interní splátky žalovaného činí 4 221,92 Kč a externí 114 Kč. S ohledem na závěry znaleckého posudku dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 581 o.z. a podle § 2991 a § 2993 o.z. je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi načerpanou a uhrazenou částkou, tedy ve výši 13 037,85 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně. O náhradě nákladů řízení státu okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., uložil žalobkyni povinnost zaplatit 30 % ze značného. Žalovaný by byl povinen uhradit 70 %. S přihlédnutím k příjmu a ztížené možnosti získávat prostředky prací u žalovaného shledal původ pro osvobození od placení soudních poplatků z 50 %, proto mu uložil k zaplacení toliko částku 6 975 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně výrokům I., III. a V., podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka odvolání.

3. Nesouhlasil se závěrem o bezdůvodném obohacení žalovaného založeném na „účetní“ evidenci čerpání z kreditní karty. Podle odvolatele je nutné počítat s možností zneužití žalovaného třetí osobou, kdy tato možnost nebyla soudem prověřována. Soud se měl dále vypořádat s ustanovením § 3001 odst. 2 a vyhodnotit, zda jsou splněny podmínky pro závěr o neexistenci povinnosti k náhradě. Dále měl vyhodnotit, zda obohacení žalovaného trvá ve smyslu § 3000 o.z., dále stanovením § 2999 odst. 1 o.z., ustanovením § 2995 o.z., kdy plnění mohlo vést k obohacení třetí osoby. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování zejména o podklady k užití kreditní karty a tokům hodnot (typy transakcí, místa plnění, případné výběry hotovosti, identifikace obchodníků, případné reklamační protokoly, záznamy o doručení karty a PIN, případná oznámení o ztrátě, doložení, že kartu reálně držel), případně další důkazy, které mohou objasnit, zda a v jakém rozsahu žalovaný měl z čerpání skutečný majetkový prospěch. Dále považuje za nesprávné a nepřiměřené nákladové výroky a je namístě mimořádná moderace těchto výroků. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu i co do částky 13 037,85 Kč zamítne, změnil nákladové výroky tak, že se žalobkyni ani státu náhrada nákladů řízení nepřiznává, subsidiárně rozsudek v napadených částech zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

5. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas opatrovníkem oprávněné osoby přezkoumal napadený rozsudek v dotčených částech a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Výroky II, a IV. zůstaly odvolání nedotčeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

6. Podle § 581 věta druhá o.z. neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o.z. věta prvá plnila-li strana, aniž to byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Odvolací soud vyšel z úplných skutkových zjištění okresního soudu odpovídajícím obsahu spisu. Okresní soud na základě těchto zjištění učinil správný právní závěr o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené účastníky dne 23. 2. 2023. Žalovaný jednal v duševní poruše, která ho činila neschopnou právně jednat, jak soud zjistil ze znaleckého posudku znalce z oboru psychiatrie. Jednání žalovaného je podle § 588 absolutně neplatné. Okresní soud v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 žalovanému uložil, aby ochuzené žalobkyni vydal peněžitý prospěch, o který se obohatil, tedy zaplatil jí částku 13 037,85 Kč.

10. Odvolací soud se předmětnou věcí zabýval i z pohledu judikatury soudů vyšších stupňů, a to rozsudku Nejvyššího soudu v 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020 a nálezu Ústavního soudu ze 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21. V předmětné věci ovšem nebylo tvrzeno a zjištěno žádné zneužití ze strany poskytovatele (například kvůli provizi, jak tomu bylo ve věci NS sp. zn. 28 Cdo 527/2020). Vydání bezdůvodného obohacení žalovaným rovněž není v rozporu s dobrými mravy (žalobkyně prokázala přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jak tvrdila v žalobě a bylo soudem zjištěno a vyjádřeno v odst. 5. napadeného rozsudku – na rozdíl od věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 1292/21).

11. Pokud žalovaný, zastoupený opatrovníkem, v rámci odvolacího řízení uvedl, že je nutné počítat s možností zneužití žalovaného jako s reálnou skutkovou variantou, která nebyla soudem prověřována, objasnit, zda a v jakém rozsahu měl žalovaný z čerpání skutečný majetkový prospěch (zda neměla prospěch třetí osoba) a navrhl shora označené důkazní prostředky, odvolací soud shledal doplnění dokazování nadbytečným. Jinak by tomu bylo tehdy, pokud by žalovaný (prostřednictvím opatrovníka) tvrdil zneužití třetí osobou (nikoliv jen možnost zneužití) a to v řízení před soudem prvního stupně před vyhlášením rozsudku, jak o tom byli zástupci podle § 119a o.s.ř. poučeni. Možnost zneužití třetí osobou nevyplývá ani z obsahu spisu (§ 120 odst. 2. věta prvá o.s.ř.). Naopak z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se domáhal finančních prostředků a ty mu byly poskytovány i jinými osobami, zejména nejbližšími příbuznými. Podle názoru odvolacího soudu není žádný důvod pro aplikaci odvolatelem uváděných ustanovení o.z. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud věcně správné rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I., III. a V. za použití § 219 o.s.ř. potvrdil. Ohledně nákladových výroků odkazuje na pečlivé odůvodnění v odst. 9. a 10. rozsudku.

12. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná, proto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto vyúčtovala v rozsahu jednoho úkonu právní služby a jednoho režijního paušálu [účast u jednání odvolacího soudu, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]. V odvolacím řízení byl ovšem kromě nákladových výroků přezkoumáván toliko výrok. I., je tedy nutno vyjít z tarifní hodnoty 13 037,85 Kč. Pak za tento úkon právní služby podle § 7 bod 5. vychází 1 660 Kč. Na jednom režijním paušálu podle § 13 odst. 4 AT bylo přiznáno další 450 Kč. Na náhradě za promeškaný čas 8 půl hodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT dalších 1 200 Kč, to vše spolu s 21 % DPH, jehož je právní zástupce žalobkyně plátcem. Cestovní náklady žalobkyně vyčíslila s ohledem na použití osobního automobilu, jehož kombinovaná spotřeba paliva je 6,7 l na 100 km, vyhlášková cena pohonné hmoty činí 34,70 za 1 l. Při ujetých celkově 300 km vychází na spotřebovaných pohonných hmotách 697 Kč a na základní náhradě při sazbě 5,90 Kč za kilometr dalších 1 770 Kč, celkem 2 467 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalobkyně tak činí 6 472,10 Kč. Lhůta splatnosti byla stanovena za použití § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem.