7 CO 463/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáš Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: orgán státní správy anonymizováno stát. instituce , IČO sídlem adresa jednající organizační složka státu anonymizováno 6 slov sídlem adresa , anonymizována dvě slova obec , ulice a číslo , PSČ obec orgán státní správy anonymizováno stát. instituce , IČO sídlem adresa jednající organizační složka státu anonymizováno 6 slov sídlem adresa , anonymizována dvě slova obec , ulice a číslo , PSČ obec o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 2. 2022, č. j. 6 C 47/2021-121,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. mění takto: Zamítá se žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni 9 677,40 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 13 261,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem ve [obec].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 50 553 Kč jako náhrady škody, která jí vznikla v souvislosti s trestním stíháním pro přečin výtržnictví, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 25. 5. 2018, [číslo jednací] a skončilo usnesením [stát. instituce] ze dne 7. 2. 2020, [spisová značka] [značka automobilu] [číslo] zastavením řízení o přestupku vedeném proti žalobkyni. Požadovaná částka představovala škodu, která žalobkyni vznikla vynaložením nákladů na obhajobu a zastoupení v přestupkovém řízení advokátem.

2. Poté, co žalovaná jednající [orgán státní správy] zaplatila v průběhu řízení žalobkyni částku 36 383,56 Kč jako náhradu škody za náklady vynaložené žalobkyní na obhajobu v uvedené trestní věci, ohledně níž bylo řízení částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby, rozhodl Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 2. 2022, č. j. 6 C 47/2021-121 (dále jen napadeným rozsudkem) o povinnosti žalované jednající [orgán státní správy] zaplatit žalobkyni částku 2 308 Kč (výrok I.). Žalované jednající [orgán státní správy] byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 677,40 Kč (výrok II.). Řízení bylo částečně zastaveno ohledně částky 2 057 Kč (výrok III.) a ohledně částky 27 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok IV.). Žalované jednající [orgán státní správy] byla uložena povinnost k náhradě nákladů žalobkyni v částce 19 819,99 Kč (výrok V.) a žalované jednající [orgán státní správy] byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 3 818,30 Kč (výrok VI.). V odůvodnění rozsudku se ve vztahu k platební povinnosti žalované ve výroku v odstavci II. uvádí, že se jedná o částku odpovídající nákladům žalobkyně na zastoupení advokátem v přestupkovém řízení u [orgán veřejné správy]. Na základě obsahu přestupkového spisu soud prvního stupně shledal, že správní orgán v přestupkovém řízení dospěl k závěru, že skutek, pro který bylo ve vztahu k žalobkyni přestupkové řízení vedeno, se sice stal, avšak nenaplňuje znaky žádného přestupku, neboť nedošlo k naplnění všech znaků objektivní a subjektivní stránky přestupku. Proto správní orgán řízení zastavil, protože skutek, o němž se řízení vedlo, není přestupkem. Odkázal na nález Ústavního soudu III. ÚS 917/2021 ze dne 31. 8. 2021 s tím, že v přestupkovém řízení, které skončilo zastavením, stát nezajistil dostatečný důkazní materiál o vině žalobkyně v přestupkovém řízení. Ve smyslu výkladu uvedeného nálezu Ústavního soudu jde o nesprávný úřední postup podle § 13 zákona o odpovědnosti státu. Za rozhodující pokládá to, že se nepotvrdilo původní podezření ze spáchání přestupku. Řízení bylo zastaveno pro pochybení na straně státu a v důsledku tohoto pochybení je nutno v konkrétní věci hledět na zahájení řízení o přestupku proti stěžovateli jako na nezákonné, což zakládá povinnost státu k náhradě škody spočívající ve vynaložení nákladů na zastoupení advokátem. O nákladech řízení bylo rozhodnuto se zřetelem k úspěchu žalobkyně ve věci, přičemž při vyčíslení nákladů řízení soud prvního stupně do přiznané částky zahrnul rovněž náhradu za úkon právní služby spočívajícím v uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti před podáním žaloby.

3. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku v odstavci II., o povinnosti žalované jednající [orgán státní správy] zaplatit žalobkyni částku 9 677,40 Kč, podala odvolání žalovaná. Odvolání žalované jednající Ministerstvem spravedlnosti směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku v odstavci V.

4. Žalovaná se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na projednávanou věc ve vztahu k náhradě škody spočívající v nákladech vynaložených na zastoupení advokátem v přestupkovém řízení jsou aplikovatelné závěry Ústavního soudu vyplývajícím z nálezu III. ÚS 917/2021. K tomu odkazuje na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 41/2022 ze dne 1. 2. 2022, v němž Ústavní soud pod bodem 12. cituje celou řadu judikátů, z nichž je sice zřejmé, že„ na rozhodování o náhradě škody způsobené zahájením či vedením přestupkového řízení je za určitých okolností analogicky aplikovatelný závěr o škodě způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby“ a„ Tuto judikaturu lze přitom analogicky uplatnit i na přestupkové řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím, že se obviněný přestupku nedopustil“. Poznamenává, že v tomto výčtu nálezů je uveden i nález III. ÚS 917/2021, na který soud prvního stupně odkazuje s tím, že Ústavní soud uvádí, že„ ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní shledání viny ze spáchání přestupku je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu, podle zák. č. 82/1998 Sb.“ Je tak nezbytné v každém jednotlivém případě zkoumat, zda nárok na náhradu škody vznikl, tedy zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správního orgánu lze považovat za nesprávný úřední postup. Žalovaná v daném případě tvrdí, že k takovému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, resp. že soud prvního stupně z tohoto hlediska věc nezkoumal. Podle žalované usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 41/2022 jednoznačně vymezuje nárok na úspěšné uplatnění škody v přestupkovém řízení tak, že v samotném zahájení přestupkového řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí, když v jeho průběhu se správní orgán nedopustil takových zásadních procesních pochybení, která by navyšovala náklady na zastoupení.

5. V odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve výroku v odstavci V. žalovaná soudu prvního stupně vytýká, že do těchto nákladů řízení zahrnul rovněž částku vynaloženou na odměnu advokáta za uplatnění nároku u [orgán státní správy], což odporuje ust. § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. Podle přesvědčení žalované 1. by částka přiznaná žalobkyni měla být snížena o 4 162,40 Kč představující odměnu 3 140 Kč, režijní paušál 300 Kč a DPH.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v části dotčené podaným odvoláním podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že jak odvolání žalované je důvodné.

7. Předmětem odvolacího řízení je rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku žalobkyně na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně § 31 odst. 1, kdy žalobkyně požaduje zaplacení částky 9 677,40 Kč, kterou vynaložila na zastoupení advokátem v přestupkovém řízení, jež bylo proti ní vedeno a navazovalo na trestní řízení týkající se obvinění žalobkyně ze spáchání přečinu výtržnictví. Trestní řízení skončilo postoupením věci správnímu orgánu, tj. [orgán veřejné správy], neboť jednání žalobkyně, pro které bylo trestní řízení zahájeno, není trestným činem, avšak mohlo by být posouzeno jako přestupek. Přestupkové řízení u [orgán veřejné správy] skončilo zastavením, neboť jednání žalobkyně nenaplňovalo znaky přestupku. Soud prvního stupně dospěl k závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně na náhradu škody vztahující se k jejímu zastoupení v přestupkovém řízení, neboť stát nezajistil dostatečný důkazní materiál o vině žalobkyně. Jedná se o nesprávný úřední postup podle § 13 zákona o odpovědnosti státu. Za rozhodující soud prvního stupně považoval to, že se nepotvrdilo původní podezření o spáchání přestupku. Na zahájení řízení o přestupku je tak třeba hledět jako na nezákonné. Odkázal na nález Ústavního soudu III. ÚS 917/2021 ze dne 31. 8. 2021.

8. Podstatou odvolání žalované jednající [orgán státní správy] je námitka, že se správní orgán, jemuž byla věc postoupena soudem rozhodujícím v trestní věci žalobkyně, žádného pochybení nedopustil.

9. Podle odvolacího soudu je v dané věci podstatné, že přestupkové řízení proběhlo řádně, bez jakýchkoliv excesů a ani žalobkyně v postupu správního orgánu nespatřuje žádné nedostatky. Za nesprávné označuje zahájení trestního stíhání rozhodnutím Policie ČR.

10. Odvolací soud vychází ze závěrů Ústavního soudu vyplývající z usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 41/2022 (na které poukazuje žalovaná), z něhož vyplývá, že při rozhodování o náhradě škody způsobeném zahájením či vedením přestupkového řízení je za určitých okolností možno analogicky aplikovat závěr o škodě způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Pro trestní řízení platí, že ukáže-li se, že obviněný se nedopustil trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, má být odškodněn za veškeré úkony, kterým ho stát neoprávněně v trestním řízení podrobil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 1540/11). Tuto judikaturu lze analogicky uplatnit i na přestupkové řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím, že se obviněný přestupku nedopustil. Současně však platí, že ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné rozhodnutí o shledání viny ze spáchání přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí zakládající odpovědnost státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. V každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů lze považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, a zda tedy vzniká nárok na náhradu škody. Přitom je třeba neztrácet ze zřetele, že v trestním řízení je obviněný vystaven riziku uplatnění řady omezující institutů, které jsou daleko závažnější než v přestupkovém řízení. Obecně v trestním řízení proti řízení o přestupku hrozí citelnější tresty. Vedení trestního řízení zpravidla představuje pro obviněného i větší psychickou zátěž v porovnání s přestupkovým řízením. Samotný fakt trestního stíhání má na obviněného, navzdory zásadě presumpce neviny, často difamační dopad, což pro přestupkové řízení neplatí. Tyto rozdíly mezi trestním řízením a přestupkovým řízením je třeba mít na paměti při analogické aplikaci závěrů judikatury týkající se náhrady škody způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Je třeba důsledně zohledňovat konkrétní okolnosti věci a zejména okolnosti postupu orgánu veřejné moci. Za ústavně přijatelný Ústavní soud v bodě 13. odůvodnění usnesení ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1470/19 označil závěr, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s trestním řízením nezakládá odpovědnost státu podle zák. č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. V přestupkovém řízení, které skončilo jeho zastavením z důvodu, že se skutek, o němž se vede řízení, nestal nebo není přestupkem, skutek nespáchal obviněný či spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno, Ústavní soud shledal neústavnost v rozhodnutí soudu, který zamítl žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů za zastoupení v přestupkovém řízení, bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu (šlo o zastavení přestupkového řízení, kde pro absenci důležitých podkladů ve spisovém materiálu v důsledku pochybení Policie ČR nebylo možno v přestupkovém řízení pokračovat, zastavení přestupkového řízení, jemuž předcházelo trojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatečné objasnění právně relevantních okolností, zastavení přestupkového řízení jemuž předcházelo dvojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatek oporu skutkových závěrů v dokazování). Významné je tedy to, zda zastavení přestupkového řízení předcházela řada zásadních pochybení správního orgánu, která vedla k tomu, že k přestupkovému řízení byla zastoupeným obviněným činěna řada úkonů, jež neúměrně zvyšovaly náklady vynaložené na zastoupení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Správní orgán přestupkové řízení sám nezahájil, neboť mu byla věc postoupena z trestního řízení. Samotné přestupkové řízení proběhlo bez průtahů, vůči postupu správního orgánu žalobkyně žádné výhrady neuvádí. Námitka žalované jednající [orgán státní správy], že v postupu správního orgánu nelze shledat žádné pochybení, je oprávněná. Za této situace má odvolací soud za to, že se neuplatní analogická aplikace závěrů o škodě způsobené zahájením či vedením trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním obžaloby podle zák. č. 82/1998 Sb. a prosadí se zásada, že samotné vedení přestupkového řízení odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá, i když nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žaloba ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení částky 9 677,40 Kč představující náklady zastoupení advokátem v průběhu přestupkového řízení zamítá.

11. Podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně za použití ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Vyšel z toho, že žalobkyně učinila předmětem řízení částku 50 553 Kč. Její úspěch se vztahuje k částce 38 791,56 Kč (částka 36 483,56 Kč byla zaplacena v průběhu řízení, povinnost k zaplacení částky 2 308 Kč byla žalobkyni uložena napadeným rozsudkem). Úspěch žalobkyně ve věci byl v rozsahu 77 % (neúspěch 23 %) a žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni 54 % nákladů, které účelně vynaložila. Odvolací soud vychází z toho, že na straně žalované vystupuje jediný subjekt, a to [země] jednající dvěmi organizačními složkami, za které v řízení vystupuje [organizační složka státu ] [anonymizováno 6 slov]. Tarifní hodnotou je v dané věci částka, kterou žalobkyně učinila předmětem řízení, tj. 50 553 Kč a náhrada za 1 úkon právní služby podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. tak činí 3 140 Kč. Zástupce žalobkyně jako advokát v dané věci učinil 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast při jednání 10. 1. 2022 a 9. 2. 2022). Celková odměna advokáta tak představuje částku 15 700 Kč. Náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu činí 1 500 Kč. Náhrada cestovného za 2 cesty ze [obec] do [obec] a zpět činí celkem 1 026,48 Kč (při jedné cestě tam a zpět bylo ujeto celkem 78 km osobním automobilem při průměrné spotřebě 5,33 l /100 km a ceně pohonných hmot – motorová nafta podle vyhl. č. 511/2021 Sb. a náhradě za použití vozidla 4,70 Kč/km). Náhrada za promeškaný čas na cestě ke 2 jednáním podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za celkem 8 půlhodin činí 800 Kč Náklady řízení dále zahrnují 21% DPH z částky 19 026,47 Kč, zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak představují částku 25 022 Kč a 54 % z této částky činí 13 261,66 Kč, kterou je žalovaná jednající [orgán státní správy] povinna žalobkyni zaplatit. Odvolací soud nezahrnul do nákladů řízení vynaložených žalobkyní za zastoupení advokátem úkon právní služby spočívající ve výzvě předcházející podání žaloby, kterou byl nárok uplatněn u [orgán státní správy]. Vychází přitom z ust. § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb., podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného orgánu. Takové uplatnění nároku nelze současně považovat za předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. (srov. III. ÚS 726/17).

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch, náklady odvolacího řízení v celkové výši 1 200 Kč sestávající z paušální náhrady podle § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč za odvolání ve věci samé, příprava účasti při odvolacím jednání, účast při odvolacím jednání a účast při vyhlášení rozsudku.