7 CO 490/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2) jméno příjmení , datum narození bytem adresa 3) jméno příjmení , datum narození bytem adresa o vyklizení nemovitých věcí, o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 22. 9. 2021, č. j. 3 C 129/2021-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu k žalovanému 1) potvrzuje.

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 3 594 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Písku žalovaným 1) až 3) uložil povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. 168, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek č. parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 571 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se vůči žalovaným domáhal vyklizení ve výroku uvedených nemovitostí, neboť je jejich výlučným vlastníkem a žalovanými a dalšími příslušníky jejich domácnosti jsou nemovitosti užívány, aniž by jim svědčilo jakékoliv právo. Žalovaný 1) se žalobě bránil tím, že budovu [adresa] v obci [obec] užívá po celou dobu života. Žalobce nabyl nemovitost darem od rodičů zřejmě v roce 2006, současně došlo i k sepsání smlouvy o zřízení věcného břemene. Důvodem převodu byl tehdejší způsob života žalovaného 1) – opakovaná odsouzení, hrozící exekuční řízení. Žalované 2) a 3) jsou dcery žalovaného 1). V budově [adresa] jsou dvě bytové jednotky, bydlí zde rodiče žalobce a žalovaného 1), jimž žalovaný 1) poskytuje se svou rodinou péči a podporu, nemovitost udržují, zajišťují otop, rodičům platí na přilepšení 1 000 Kč měsíčně. Žalobce by měl žalovaným zajistit náhradní byt. Žalované 2) a 3) se nevyjádřily. Podle okresního soudu žalobce prokázal, že žalovaní 1) až 3) užívají nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalobce bez právního důvodu, proto shledal žalobu za použití § 1040 odst. 1 občanského zákoníku důvodnou. Za dané situace, kdy žalovaní užívají nemovitost bez právního důvodu, nemají právo na bytovou náhradu. Ze strany žalobce nejde ani o zjevné zneužití práva – v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 8 o. z.): žalovaní po celou dobu téměř 15 let, kdy je žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí, tomuto v souvislosti s užíváním nemovitostí neposkytovali žádné plnění. Takovým plněním nemůže být pořizování otopu, elektrospotřebičů či hrazení likvidace komunálního odpadu, z něhož nemá žalobce žádný užitek. Žalobu tedy shledal důvodnou. S ohledem na blízký příbuzenský vztah, dlouhodobost užívání, rizikové těhotenství žalované 2) za použití § 160 dost. 1 o. s. ř. určil namísto zákonné patnáctidenní lhůty tříměsíční lhůtu k vyklizení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný 1) odvolání, v němž opakoval dosavadní argumentaci, totiž že nemovitost je jím a jeho rodinou užívána po celou dobu života, bratrovi byla darována zřejmě v roce 2006, kdy byla sepsána smlouva o zřízení věcného břemene, jejíž obsah mu není přesně znám. V nemovitosti jsou 2 bytové jednotky, žijí zde i rodiče, kterým poskytuje rodinnou péči. Nesouhlasí se závěrem soudu, že se ze strany žalobce nejedná o zjevné zneužití práva. Pokud jde o odročení jednání nařízeného na 22. 2021 (rozumí se 22. 9. 2021), to řešil z důvodu své nemoci na soudu osobně, předložil v podatelně soudu doklad o neschopnosti, ten měl pouze v originále, na doporučení pracovnice podatelny jej přepsal ručně na list papíru a předpokládal, že tato omluva a žádost o odročení postačuje. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.

3. K odvolání žalovaného 1) se žalobce vyjádřil při odvolacím jednání tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, proto navrhl jeho potvrzení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas oprávněnou osobou (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.) napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti žalovaným 1) podaného odvolání.

5. K odvolacímu jednání se dostavily žalovaná 2) a žalovaná 3), nepřítomnost žalovaného 1), svého otce, u odvolacího jednání omluvily ze zdravotních důvodů (meniskus). Žalovaná 3) se během řízení odstěhovala, žalovaná 2) se stěhuje. Proti rozsudku se neodvolaly, vůči nim je rozsudek pravomocný.

6. Dle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Podle názoru odvolacího soudu v posuzované věci žalobce správně formuloval žalobní petit na vyklizení, jak je judikaturou soudů všeobecně uznáváno. Není pochyb o tom, že žalovanému 1) nesvědčí žádný právní důvod užívání předmětné nemovitosti. Věcné břemeno užívání [adresa] ve [obec] bylo zřízeno smlouvou z 20. 12. 2006 toliko pro oprávněné [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nikoliv již pro žalovaného 1). Za situace, kdy žalovaný 1) předmětné nemovitosti užívá bez právního důvodu, je žaloba na jejich vyklizení bez dalšího důvodná s odkazem na § 1040 odst. 1 o. z. V souvislosti s vyklizením nemovitosti užívané bez právního důvodu nemá žalovaný 1) právo na žádnou bytovou náhradu. Rozhodně není zjevným zneužitím práva, pokud se žalobce domáhá vyklizení nemovitostí, které vlastní již roku 2006, a žalovaným 1) mu za to není poskytováno žádné plnění. Takovým plněním není hrazení poplatků za likvidaci komunálního odpadu, pořizování otopu či elektrospotřebičů, případně pomoc rodičům, z takových plnění nemá žalobce žádný prospěch. Dlouhodobost užívání žalovaným 1) a jeho blízkými příbuznými byla okresním soudem zohledněna ve lhůtě k plnění za použití § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem.

8. Žalovaný 1) se k žádnému jednání nedostavil. Odvolací jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, neboť byl o jednání řádně vyrozuměn a z jednání se ze zdravotních důvodů omluvil. Odvolací soud se dále zabýval odvolací námitkou žalovaného 1), neboť okresní soud jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv žalovaný 1) požádal o odročení jednání. Na č. l. 27 je začíslována jeho žádost o odročení„ hlavního líčení“ z důvodů nemoci, 22. 7. nemoc, kontrola 7. 10. 

21. Tato žádost byla podána osobně dne 20. 9. 2021. Jak vyplývá z obsahu spisu, předvolání k jednání na 22. 9. 2021 bylo žalovanému 1) doručeno a osobně je převzal dne 25. 8. 2021. Sám uvedl a vyplývá to i z následně předloženého dokladu o pracovní neschopnosti na č. l. 57, žalovaný 1) je práce neschopen od 22. 7. 2021. Z uvedeného vyplývá, že již od 25. 8. 2021 věděl o nařízeném jednání na 22. 9., věděl o tom, že pracovní neschopnost je dlouhodobá (kontrola až 7. 10. 2021), přesto žádost o odročení řešil až dva dny před jednáním. Zároveň byl schopen dostavit se k Okresnímu soudu v Písku do podatelny. Za dané situace podle odvolacího soudu okresní soud nepochybil, když žalobci k jeho nikterak nedoložené žádosti (např. lékařskou zprávou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, 25 Cdo 911/2000) nevyhověl, věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. Protože postup okresního soudu byl v souladu jak s procesním, tak hmotným právem, jeho rozhodnutí je věcně správné, odvolací soud je za použití § 219 o. s. ř. potvrdil. Správný je i výrok o nákladech řízení, kdy odvolací soud odkazuje na odůvodnění v odstavci 19. s tím, že na žalovaného 1) připadá třetina celkových nákladů řízení žalobce, tj. částka 4 571 Kč.

9. V odvolacím řízení byl žalobce rovněž zcela úspěšný, proto má podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči neúspěšnému odvolateli – žalovanému 1). Ty sestávají z jednoho úkonu právní služby advokáta za účast u odvolacího jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/96 Sb. ve výši 1 500 Kč a jednoho režijního paušálu podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 300 Kč. Cestovné advokáta k procesnímu soudu a zpět představuje dalších 770 Kč (104 km, doložená cena paliva 46,90 Kč, spotřeba podle TP 5,8 l, tj. na pohonných hmotách 282 Kč a na základní náhradě při sazbě 4,70 Kč/km dalších 488 Kč). Spolu s náhradou za promeškaný čas 400 Kč a 21 % DPH, jehož je advokát plátcem, činí náklady odvolacího řízení žalobce 3 594 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.