7 CO 519/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o určení vlastnického práva ke dni smrti zůstavitele jméno příjmení , o odvolání žalobkyně jméno příjmení proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14.1.2022, č.j. 7 C 254/2021-69,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], manžel žalobkyně, který zemřel [datum], byl ke dni úmrtí vlastníkem stavby postavené na stav. parc. [číslo] v [katastrální úřad] [anonymizována dvě slova] – [část obce]. [jméno] [příjmení], otec [jméno] [příjmení], byl vlastníkem nemovitostí v [katastrální úřad]. [anonymizováno] – [část obce], mimo jiné domu [adresa], ve kterém žil a který v současné době vlastní a užívá žalobkyně. V roce 1967 docházelo tehdejším [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] k demolici staveb v okolí [adresa] a [jméno] [příjmení] se dohodl se [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec], že budova na st. parc. [číslo] nebude demolována, v témže roce ji odkoupil jako bouračku, opravil a využíval k chovu slepic, prasat apod. Jediným nabývacím titulem byla faktura [číslo] ze dne [datum] obsahující text, že [jméno] [příjmení] odkoupil bouračku, na které je uchyceno elektrické vedení a faktura obsahuje rukou připsaný text, že v případě spadnutí bouračky ponese náklady spojené s předěláním elektrického vedení na sloup kupující. [jméno] [příjmení] zemřel v roce 1983, poté stavbu užíval manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] a po jeho smrti žalobkyně. Nástupnictví v užívání stavby odpovídá nástupnictví v dědickém řízení. Ze strany státu či jiného subjektu nebylo vlastnické právo právních předchůdců žalobkyně zpochybňováno až do roku 2014, kdy byl [jméno] [příjmení] informován, že listina o nabytí vlastnictví je neplatná, a protože se chtěl manžel žalobkyně vyhnout soudnímu sporu, uzavřel pro užívání nemovitosti nájemní smlouvu. Jelikož žalovana má v úmyslu stavbu prodat, zahájila soudní řízení žalobkyně, neboť právní předchůdce [jméno] [příjmení] a posléze [jméno] [příjmení] měli stavbu ve svém moci od roku 1967 a nakládali s ní jako s vlastní v dobré víře, že jim stavba patří a byly splněny zákonné podmínky pro vznik vlastnického práva ke stavbě vydržením. Jelikož stavba byla v socialistickém vlastnictví, mohlo dojít k jejímu vydržení až od [datum] za účinnosti občanského zákoníku ve znění zák. č. 509/1991 Sb. a k vydržení došlo za období od [datum] do [datum] podle § 134 obč. zák. Desetiletá vydržecí doba podle § 134 obč. zák. uplynula k [datum] a vlastníkem stavby se stal manžel žalobkyně, tudíž měla tato stavba být předmětem dědického řízení. Žalobkyně jako právní nástupkyně není evidována v katastru nemovitostí, má pak naléhavý právní zájem na určení rozsahu majetku, který bude předmětem vypořádání pozůstalosti. Pasivní legitimace žalované vyplývá z toho, že je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník stavby a na výzvu z [datum] neuzavřela se žalobkyní prohlášení o uznání vlastnického práva. Přes formulaci texu faktury z roku 1967 bylo vůlí státních statků převést vlastnické právo na právního předchůdce žalobkyně a byť se mluvilo ve faktuře o demolici, fakticky stavba stále stála a stojí. Délka poctivé držby je více jak 20 let a lze pak vydržet vlastnické právo i když držitel neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. I kdyby nebylo možné uzavřít, že předložená faktura zakládá dobrou víru právních předchůdců žalobkyně, délka držby tuto skutečnost zhojí.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětná stavba byla po celou dobu ve vlastnictví státu a podle zák. č. 229/1991 Sb. přešla ze státních statků na [státní instituce] [anonymizována dvě slova] a následně na [státní instituce] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Stavbu [jméno] [příjmení] užíval na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka], kterou s ním uzavřela žalovaná na základě jeho žádosti z [datum], když tato smlouva byla ukončena k žádosti žalobkyně dohodou z [datum]. Stavba nebyla předmětem dědického řízení po zemřelém [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení], který si musel být při uzavření nájemní smlouvy vědom toho, že stavba je ve vlastnictví žalované. [jméno] [příjmení] mohl a měl při vynaložení běžné opatrnosti zjistit, kdo je vlastníkem stavby, zejména za situace, kdy odvozuje právní titul od nabytí pozůstalosti po svém otci. Jelikož stavba předmětem vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení] nebyla, užíval předmětnou nemovitost od počátku bez právního důvodu, od do uzavření nájemní smlouvy v roce 2014 do své smrti dne [datum] Ani žalobkyni nesvědčila dobrá víra, neboť sama požádala o ukončení nájemní smlouvy dne [datum]. V dobré víře nemohl být ani prvotní právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] na základě faktury o koupi„ bouračky“ ze dne [datum], neboť úmyslem bylo zřejmě prodat uvedenou bouračku za cenu stavebního materiálu. [jméno] [příjmení] si musel být vědom při zachování obvyklé míry opatrnosti, že nemůže na základě této listiny nabýt vlastnické právo k nemovitosti. Statku v [obec] byla stavba převedena do užívání hospodářskou smlouvou podle § 347 hospodářského zákoníku, nikoliv podle § 349 a nebyl tedy ani vlastníkem stavby, aby ji mohl prodat. Stavba byla po celou dobu ve vlastnictví žalované.

3. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14.1.2022, č.j. 7 C 254/2021-69 (dále jen napadené rozhodnutí) žalobu na určení, že [jméno] [příjmení] byl ke dni úmrtí vlastníkem stavby postavené na stavební parcele [číslo] v [katastrální úřad]. [anonymizováno] – [část obce], zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok II.).

4. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí při zjišťování skutkového stavu vycházel z nesporných skutečností mezi účastníky, že ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] byla žalobkyně jeho manželkou, stavba nebyla předmětem dědického řízení, a to ani po [jméno] [příjmení]. Spor byl o to, jaká skutková zjištění a právní hodnocení lze učinit z listinných důkazů (odstavec 4. až 7., 9. až 17. napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně), z obsah faktury [číslo] ze dne [datum] (splatné [datum], vystavené [státní instituce] [anonymizováno] v [příjmení] [jméno] [příjmení] za demolici v osadě [část obce] 1 000 Kč a poplatek za povolení ONV, vlastní demontáž materiálu a odvoz, celkem k úhradě 1 100 Kč, včetně textu připsaného rukou [datum] na druhé straně faktury, podle kterého s . [příjmení] odkoupil od státního statku bouračku v [část obce] pod domkem, ve kterém bydlí, na které je uchyceno elektrické vedení a v případě spadnutí bouračky„ hospodářství vezme náklady spojené s předěláním vedení na sloup na svou tíži“). Ve spojení se skutkovými zjištěními z výpovědi žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení] a [titul] [příjmení], pak soud prvního stupně učinil závěr o skutkové stavu, že právní předchůdce [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] nekoupil stavbu na pozemku parc. [číslo] v osadě [část obce], ale v roce 1967 zaplatil [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] za demolici a odvoz materiálu a ONV poplatek s tím spojený, stavba stodoly určená k demolici byla [jméno] [příjmení] užívána až do jeho smrti v roce 1983, nebyla předmětem dědického řízení po [jméno] ani [jméno] [příjmení], od roku 1967 byla užívána bez řádného titulu, přičemž po celou dobu byla zapsána v katastru nemovitostí jako majetek státu. [jméno] [příjmení] se stal v roce 2015 nájemcem stavby. Smlouva byla ukončena dohodou po jeho smrti. Skutková zjištění z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] o tom, že se přestěhovali do [část obce] v roce 1966, kde [jméno] [příjmení], otec svědkyně, zakoupil dům, svědčila podle soudu prvního stupně o tom, že znal postup, jakým nabýt nemovitost do vlastnictví, a to, jestli byl analfabet a neznal českou právní úpravu převodu vlastnictví k nemovitostem, nepovažoval soud prvního stupně pro právní posouzení věci za podstatné. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z § 3028 odst. 2 o.z., podle kterého je třeba spory vlastnických práv posuzovat podle tohoto předpisu. Vznik práva, jakož i práva a povinnosti z těchto práv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o.z. posoudil podle dosavadních právních předpisů, když až úprava v občanském zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb., podle § 134 odst. 1 obč. zák., platného od [datum], umožňovala vydržení vlastnického práva k nemovitosti, neboť stodola byla v socialistickém vlastnictví a do té doby nebylo vydržení vlastnického práva možné. Soud prvního stupně neshledal splnění podmínek plynoucích z § 130 odst. 1 obč. zák., a to, že jde o oprávněnou držbu a uplynula doba, po kterou musí oprávněný držitel věc držet pro sebe, když oprávněná držba musí být nepřerušená, trvat po dobu deseti let v případě nemovitosti a musí se vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Dobrá víra nesvědčila podle soudu prvního stupně [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení], který odvozoval svůj právní titul nabytí vlastnictví z dědického řízení, byť stavba nebyla předmětem dědického řízení a následně v roce 2014 požádal o uzavření nájemní smlouvy. Faktické užívání nemovitosti bez právního titulu nemohlo vést k vydržení vlastnického práva a soud prvního stupně dále zdůraznil, že sám [státní instituce] [anonymizováno] nenabyl vlastnické právo k předmětné stavbě, kdy v roce 1968 na něho byla převedena správa národního majetku, nikoliv právo vlastnické. Podle soudu prvního stupně nedošlo ani k mimořádnému vydržení podle § 1095 o.z. (uplyne-li doba dvojnásobě dlouhá / § 51 o.z., než by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl). Lhůta pro mimořádné vydržení podle § 3066 o.z. neskončí dříve než uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona, tedy od [datum] (k [datum]). K naplnění této podmínky nedošlo, neboť [jméno] [příjmení] uzavřel k předmětné stavbě nájemní smlouvu v roce 2015. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení za 6 paušálních náhrad podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

5. Proti rozsudku se žalobkyně odvolala v celém rozsahu. Namítala, že soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména nesprávně hodnotil obsah faktury z roku 1967 a nesprávně věc právně posoudil, když neaplikoval právní názor Ústavního soudu, formulovaný v nálezu [ústavní nález], přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdci žalobkyně nerušeně užívali předmětnou nemovitost 47 let, od roku 1967 až do roku 2014, kdy byl [jméno] [příjmení] vyzván k doložení vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Evidovaný vlastník bezmála 50 let nevykonával své vlastnické právo. Délku držby hodnotil soud pouze ve vztahu k současné právní úpravě mimořádné držby, avšak pominul závěry Ústavního soudu, který připouští možnost přiměřeného užití institutu mimořádného vydržení i v období, kdy ještě tento institut nebyl výslovně upraven v o.z. Poctivou držbu právních předchůdců žalobkyně odvozuje žalobkyně z faktury z roku 1967 a její text lze podle jejího názoru vyložit tak, že bylo dohodnuto, že stavba zůstane zachována a nikoliv že má být zbourána, jak uzavřel soud prvního stupně a zároveň pominul specifické skutečnosti zjištěné z výpovědi [jméno] [příjmení], kdy [jméno] [příjmení] přišel do ČR z Rumunska, byl analfabet, neznal český právní řád. Podle názoru žalobkyně nemá oporu v provedeném dokazování skutkové zjištění prvostupňového soudu učiněné z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že pokud [jméno] [příjmení] zakoupil v roce 1966 dům, měl vědomí o tehdy platných podmínkách převodu nemovitostí. Z výpovědi svědkyně naopak vyplynulo, že [jméno] [příjmení] jednal o prodeji stodoly a neměl pochybnosti, že se vlastníkem stal. Státní statky do užívání nezasahovaly a nepožadovaly zbourání stodoly, což u [jméno] [příjmení] zakládalo dobrou víru, že je skutečným vlastníkem a lze přiměřeně aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně a právně správného. Ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala dobrou víru [jméno] [příjmení] ani jeho otce [jméno] [příjmení] pro vydržení vlastnického práva, neboť nebylo možné dobrou víru odvodit od faktury z roku 1967. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které nestačí, že tvrzené právo bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník v jeho výkonu bránil ([spisová značka]), poukázal na správné závěry soudu prvního stupně, že nedošlo ani k mimořádnému vydržení u [jméno] [příjmení] s odkazem na to, že k datu jeho smrti dne [datum], užíval stavbu již 4 roky na základě nájemní smlouvy a neuplynula pak lhůta pro mimořádné vydržení dle § 3066 o.z.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 3028 odst. 2 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 2, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanovení tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

9. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1.1.1992, zák. č. 509/1991 Sb., do [datum], oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle § 129 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 130 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobě dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (§ 1091 odst. 2 o.z. u nemovité věci nepřerušená držba trvající 10 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1096 o.z. nabyl-li někdo poctivě držbu od potivého držitele, jeho držba se zakládá na právním důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1 o.z.), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

10. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vycházel i soud odvolací. Neodchýlil se ani od skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně z faktury [číslo] z [datum], tedy že [jméno] [příjmení], právní předchůdce [jméno] [příjmení], nemohl na základě této faktury koupit stavbu na parc. [číslo] v [část obce] a nemohl se ani oprávněně domnívat, že se tak stalo. Stavba nebyla žádným způsobem identifikována, přestože stála na parcele určitého čísla a měla číslo popisné, je fakturováno za demolici a s tím spojený poplatek. Místně je stavba identifkována pouze osadou [část obce] a z rukou psaného textu na druhé straně faktury ani upřesnění jako bouračky pod domem, ve kterém [jméno] [příjmení] bydlí, nepostačuje k její identifikaci, žádný záznam na faktuře nesvědčí o úmyslu [státní instituce] [anonymizována tři slova] prodat nemovitost [adresa] na [parcelní číslo] v [katastrální úřad]. [anonymizováno] – [část obce] žalovanému, převést na právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] vlastnické právo k ní. Pokud žalobkyně vyčítala soudu prvního stupně, že nedostatečně přihlédl k osobním poměrům [jméno] [příjmení] (negramotnost, neznalost právního řádu), lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka], kde mimo jiné Nejvyšší soud konstatuje, že při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se vychází z objektivních hledisek; proto nezkušenost držitele, resp. nižší úroveň vzdělání, kterého dosáhl, nejsou významné. Mimo pozornost soudu prvního stupně nezůstal správně ani fakt, že [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, ale bylo mu k nim zřízeno pouze právo správy národního majetku dle § 347 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku. Od roku 1967 až do smrti [jméno] [příjmení] právní úprava neumožňovala nabýt vlastnické právo vydržení k majetku v socialistickém vlastnictví. Následným právním předchůdcem žalobkyně byl [jméno] [příjmení]. Ujal se držby předmětné nemovitosti po smrti otce v roce 1983 a je možné posoudit a učinil tak i soud prvního stupně, zdali splňoval podmínky vydržení vlastnického práva podle § 134 odst. 1 obč. zák. ve znění zák. č. 509/1991 Sb., účinného od 1.1.1992 do [datum]. Pro vydržení vlastnického práva musí být splněny kumulativně dvě podmínky, a to oprávněnost držby (§ 131 odst. 1 obč. zák.) a uplynutím stanovené doby, po kterou musí mít držitel věc v nerušené držbě (§ 134 odst. 1 obč. zák). Soud prvního stupně v souladu s dlouhodobou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyslovil přesvědčení, že dobrá víra držitele se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. [jméno] [příjmení] se měl a mohl zajímat o právní osud předmětných nemovitostí, zejména pokud nebyly předmětem dědického řízení a měl možnost nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistit, kdo je skutečným evidovaným vlastníkem. Jak bylo zjištěno z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], v době, kdy žalovaná zjišťovala, na základě čeho se považuje [jméno] [příjmení] za vlastníka předmětné nemovitosti, argumentoval pouze opět fakturou z roku 1967. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku dobré víry včetně neexistence titulu, od kterého by dobrou víru odvozoval, je proto ve vztahu k [jméno] [příjmení] správný. [jméno] [příjmení] nesplňoval podmínky ani pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 o.z. Dvojnásobně dlouhá doba pro vydržení podle § 1091 o.z. neproběhla a byla přerušena v roce 2014, když podle § 3066 o.z. lhůta pro mimořádné vydržení neskončí dříve než uplynutím 5 let ode dne účinnosti o.z., tedy k [datum].

11. Je možné dát za pravdu odvolatelce v tom, že při splnění výjimečných okolností připouští Ústavní soud posoudit okolnosti mimořádného vydržení z důvodu nutnosti ochrany dlouhodobé nerušené držby i v době, kdy tento institut v právním řádu obsažen nebyl. Obdobné závěry aplikuje v rozhodovací činnosti i Nejvyšší soud (srov. např. Nejvyšší soud [spisová značka]). Jak Ústavní soud, tak Nejvyšší soud však vždy kladou důraz na posouzení všech okolností konkrétního případu a není možné učinit obecný závěr, že dlouhodobost nerušené držby pro aplikaci mimořádného vydržení postačí. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mluví o tom, že úprava neumožňující uvést dlouhodobou držbu vykonávanou„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ do souladu se stavem právním, neodpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném občanském zákoníku a nyní v § 1095 o.z. To samo o sobě sice neznamená, že by i v době od [datum] do [datum] bylo mimořádné vydržení možné, při komplexním posouzení věci je však třeba tuto okolnost brát do úvahy. Dále pak ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud rozebírá jednotlivé konkrétní okolnosti, které svědčí právě o nikoliv nepoctivém úmyslu, proč se vydržitelé ujali držby, hodnotí je jako omluvitelný omyl a s přihlédnutím k délce nezpochybněné držby pak vydržení vlastnického práva připouští. Na základě zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně však nebyly shledány odvolacím soudem žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly užití mimořádného vydržení i za dobu, kdy mimořádné vydržení nebylo součástí právního řádu a nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prolomení hranice stanovené § 3066 o.z. I v případě mimořádného vydržení je kladen důraz na poctivý úmysl. Poctivý úmysl pro nabytí vlastnického práva k nemovitosti [adresa] na [parcelní číslo] v [katastrální úřad]. [anonymizováno] – [část obce] však nesvědčil ze shora uvedených důvodů původnímu držiteli [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení]. Nad rámec řečeného [státní instituce] [anonymizována tři slova] nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí (pozemku a stavby), ani žádné další zjištěné okolnosti nesvědčily o ničem jiném, než že bylo právním předchůdcům žalobkyně umožňováno dlouhodobé užívání nemovitosti určené ke zbourání. Samotní uživatelé předmětných nemovitostí, právní předchůdci žalobkyně, ani ona sama, neučinili nic zásadního, co by svědčilo o snaze zvrátit stav odpovídající stavu nemovitosti určené k demolici, pro špatný stavebně technický stav, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, odmítla [právnická osoba], v roce 2015 uzavření pojistné smlouvy (nesplňovala podmínky pro přijetí do pojištění), což nesvědčí opět o úmyslu chovat se k užívaným nemovitostem jako k nemovitostem vlastním s péčí řádného hospodáře, tedy ani o poctivém úmyslu. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ze všech shora uvedených důvodů potvrdil jako věcně správné (§ 219 o.s.ř.).

12. Úspěšná žalovaná má podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za požadovanou paušální náhradu za poskytnuté vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (2x300 Kč, § 2 odst. 3 vyh. č. 254/2015 Sb.) pro právně nezastoupeného účastníka. Třídenní lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o.s.ř.