7 Co 580/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Pavla Toufara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A o odpůrčí žalobě, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2026, č. j. 31 C 362/2025-59,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 7 344,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích určil, že darovací smlouva ze dne 13. 3. 2025 uzavřená mezi jméno FO, narozeným datum a jméno FO, narozenou datum, oba bytem adresa, jako dárci a jméno FO, narozenou datum, bytem adresa, jako obdarovanou, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. číslo, jehož součástí je stavba č. p. číslo (rodinný dům), a k pozemku parc. č. číslo zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště sídlo na listu vlastnictví č. číslo pro obec a katastrální území název místa a zřízení služebnosti užívání k těmto nemovitostem, je ve vztahu k žalobkyni právně neúčinná (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 298 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se domáhala předmětného určení s tvrzením, že má za otcem žalovaného jméno FO starším pohledávku ve výši 952 624 Kč s příslušenstvím vyplývající z postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., která jí byla přiznána pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2025, č. j. 35 C 324/2016-572 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2025, č. j. 8 Co 725/2025-597. Dne 13. 3. 2025 byla uzavřena darovací smlouva, kterou Jméno žalovaného A starší a jeho manželka jméno FO jako dárci bezúplatně převedli předmětné nemovitosti na dlouholetou životní partnerku svého syna (žalovaného) jméno FO, a současně byla v jejich prospěch zřízena služebnost užívání. Darovací smlouvou z téhož dne pak jméno FO jako dárce převedla tyto nemovitosti na žalovaného. Otec žalovaného nemá jiný hodnotný majetek, na výzvu jeho zástupkyně sdělila, že není schopen pohledávku uhradit. Nárok žalobkyně vůči dlužníku je vymáhán exekučně. Ze starobního důchodu je mu stráženo 697 Kč měsíčně. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace, neboť nebyl účastníkem darovací smlouvy, kterou jeho otec převedl předmětné nemovitosti na jeho partnerku a o jejíž neúčinnost vůči žalobkyni se v tomto řízení jedná. Dále zpochybnil tvrzenou bezúplatnost darovací smlouvy, když byla zároveň zřízena služebnost bezplatného užívání rodičům žalovaného. Dále jeho partnerka o jeho rodiče soustavně pečuje. Otec s ohledem na vysoký věk a nepříznivý zdravotní stav není schopen se o nemovitosti starat, což byl důvod jejich darování. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 2016, č. j. 31 T 9/2016-104 (nabyl právní moci 28. 1. 2016) byl Jméno žalovaného A st. uznán vinným, že dne 17.9.2015 pod vlivem alkoholu způsobil dopravní nehodu, kterou způsobil těžkou újmu na zdraví cyklistce jméno FO. Rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 1. 2025 byla jméno FO st. uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 952 624 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako regresní nárok žalobkyně za náhradu nákladů léčení poškozené, rozsudek byl potvrzen Krajským soudem v Českých Budějovicích rozsudkem z 28. 8. 2025, č. j. 8 Co 752/2025-597, nabyl právní moci 8. 10. 2025. Dne 13. 3. 2025 Jméno žalovaného A starší a jméno FO bezúplatně převedli darovací smlouvou předmětné nemovitosti na dlouholetou životní partnerku svého syna jméno FO a současně byla v jejich prospěch zřízena služebnost doživotního bezplatného užívání k darovaným nemovitostem. Darovací smlouvou z téhož dne jméno FO převedla tyto nemovitosti na žalovaného. Z výslechu jméno FO okresní soud zjistil, že jsou s žalovaným partnery 10 let, s rodiči žalovaného má velmi dobrý vztah, spolu s žalovaným jeho rodiče pravidelně navštěvují, například si spolu vypijí kávu, popovídají si. Jméno žalovaného A starší je nyní po operaci, víceméně leží, po bytě už chodí s hůlkou. jméno FO si s ním chodí popovídat a snaží se ho motivovat k procházkám. Dále vyzvedává léky a žádanky u lékaře, společně s žalovaným berou rodiče na nákupy do Rakouska. Matka žalovaného je soběstačná, vaří, chodí nakupovat, dělá běžný úklid, s větším úklidem jí pomáhá jméno FO. K otci žalovaného dochází asi dvakrát v týdnu zdravotní sestra, připravuje mu léky a dělá pravidelné převazy. Žalovaný s partnerkou zařizují opravy v domě. jméno FO pomohla zařídit rodičům žalovaného rekonstrukci domu, vyřídit kotlíkové dotace. O nehodě, kterou Jméno žalovaného A st. zavinil, věděla a věděla rovněž, že u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu a že v souvislosti s touto nehodou probíhají soudní řízení. Tyto informace jí sdělil žalovaný. Výslech žalovaného soud zamítl, neboť neměly jím být prokázány žádné skutečnosti, které by nebylo možno zjistit jinak, tj. výslechem jméno FO. Vzhledem k existenci vykonatelné pohledávky žalobkyně, skutečnosti, že dlužník Jméno žalovaného A nemá žádný jiný hodnotný majetek, jedná se v případě napadené smlouvy o zkracující právní jednání, neboť převod vlastnického práva k nemovitostem jako jedinému hodnotnému majetku dlužníka nutně vede i s ohledem na věk dlužníka a výši pohledávky k praktickému znemožnění uspokojení pohledávky žalobkyně. Odpůrčí žaloba je právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele a z prodeje nemovitosti je přitom možné pohledávku žalobkyně (alespoň částečně) uspokojit. Okresní soud tak rozhodl za použití § 589, § 591 a § 594 o. z. Pokud žalovaný tvrdil, že se nejednalo o bezúplatné právní jednání, s tímto názorem se okresní soud neztotožnil s tím, že bezúplatnost, která zakládá odpůrčí právo sama o sobě, je dána, jestliže dlužník učiní majetkovou oběť, aniž by za to měl obdržet odpovídající protihodnotu. Odpovídající protihodnota musí být posuzována ekonomicky a objektivně. Darování je pak typicky bezúplatným právním jednáním. Skutečnost, že rodičům žalovaného jako dárcům bylo zřízeno doživotní bezplatné užívací právo k nemovitostem, spíše svědčí o účelovosti tohoto kroku směrem ke zkrácení žalobkyně jako věřitelky. Co se týče tvrzené péče obdarované jméno FO a žalovaného jako dárce, která má být ekvivalentním plněním vylučujícím bezúplatnost, žádná taková péče nebyla smlouvou ujednána. Provedeným dokazováním nebylo ani zjištěno, že by byla jméno FO skutečně poskytována. Rodiče žalovaného jsou v mezích svého věku a zdravotního stavu téměř soběstační a pravidelné návštěvy a příležitostná výpomoc nepřesahují míru v rodinách obvyklou a nelze je tedy považovat za protihodnotu objektivně ekonomicky odpovídající darování domu. Co se týče námitky žalovaného o nedostatku jeho pasivní věcné legitimace, soud odkázal na znění § 594 o. z., kdy žalovaný je právním nástupcem osoby, která s dlužníkem právně jednala, jako synovi dlužníka mu byly známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání (viz svědectví jméno FO), právo nabyl bezúplatně a je osobou blízkou, splňuje tedy všechny zákonem předpokládané podmínky své pasivní legitimace. Proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl ve prospěch úspěšné žalobkyně za použití § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, neboť žalovaný s dlužníkem právně nejednal a není ani právním nástupcem jméno FO, jakožto osoby, v jejíž prospěch dlužník právní jednání učinil. Soud prvního stupně zcela pominul argumentaci žalovaného vycházející z ust. § 595 odst. 1 o. z., tj. že v dané věci se žalobkyně vůbec nemůže domáhat relativní neúčinnosti předmětného právního jednání, neboť uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně z majetku, který údajně odešel, není dobře možné, protože osoba, v jejíž prospěch dlužník (Jméno žalovaného A st.) odporovatelné právní jednání učinil (jméno FO), takto nabytý majetek nevlastní (a nevlastnila jej ani k okamžiku podání žaloby). Uspokojení věřitele (žalobkyně) cestou relativní neúčinnosti není možné, protože na předmětných nemovitých věcech vázne právo třetí osoby (žalovaného), které tomu brání. V případě aplikace ust. § 595 odst. 1 o. z. se podle žalovaného ust. § 594 o. z. o pasivní legitimaci neuplatní, protože ustanovení o pasivní legitimaci se týká tzv. primárního odpůrce, tj. osoby, která na základě odporovatelného právního jednání nabyla majetek od dlužníka, popřípadě jeho právních nástupců. Žalovaný nesouhlasí rovněž se závěrem o bezúplatnosti právního jednání mezi rodiči žalovaného a jméno FO, neboť ve prospěch dárců bylo zřízeno k předmětným nemovitostem věcné právo – doživotní a bezplatná služebnost užívání. Současně z výslechu obdarované vyplynulo, že z její strany a ze strany žalovaného je rodičům žalovaného dlouhodobě poskytována pomoc, kterou není třeba upravovat samostatnou písemnou smlouvou. Darování ve prospěch jméno FO jednoznačně souvisí s poskytovanou péčí a pomocí a s přihlédnutím ke zřízení služebnosti užívání nelze na darovací smlouvu pohlížet jako na bezúplatné právní jednání. Přitom není významné, zda mezi oběma plněními je dána dostatečná vyváženost (odkázal na článek Petra Tégla v Právních rozhledech 1/2013). Proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. K odvolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že argumentace žalovaného není srozumitelná, když podle § 594 odst. 2 písm. b) o. z. se lze neúčinnosti dovolat i vůči jinému právnímu nástupci, pokud nabyl právo bezúplatně. Žalovaný nabyl předmětnou nemovitost od své družky darovací smlouvou, tedy bezúplatně. Bezpochyby je v řízení pasivně legitimován. Poukázala na to, že ust. § 595 o. z. nikterak neupravuje pasivní legitimaci a není jasné, proč by mělo vylučovat pasivní legitimaci žalovaného. S následným převodem nemovitosti výslovně počítá ust. § 594 odst. 2 písm. b) o. z. Pokud jde o tvrzenou bezúplatnost prvního převodu, darování nelze oddělit od zřízení věcného břemene, jde o jednání bezúplatné, okázala na rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 76/2011. Pokud žalovaný společně se svou družkou se o své rodiče stará a vypomáhá jim v péči o domácnost a péči o (svou) nemovitost, jde o přirozený vztah mezi rodiči a dětmi, žalovaný tak nečiní na základě žádné závazné smlouvy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas oprávněnou osobou přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Rozhodl bez nařízení jednání za použití § 214 odst. 3 o. s. ř. (odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili).

5. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

6. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

7. Podle § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce. Podle odst. 2 vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen tehdy, jestliže a) právnímu nástupci musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání, b) právní nástupce nabyl právo bezúplatně, anebo c) je právním nástupcem osoba blízká, ledaže jí v době, kdy právo po předchůdci nabyla, nemusely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.

8. Podle § 595 odst. 1 o. z. neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

9. Odvolací soud vychází z úplných skutkových zjištění, jak je učinil okresní soud, ostatně nejsou odvolatelem napadána; odvolatel má za to, že napadený rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud dospěl i ke správnému právnímu závěru, že smlouva uzavřená mezi rodiči žalovaného a jméno FO dne 13. 3. 2025 je bezúplatným zkracujícím právním jednáním a jako taková je vůči žalobkyni právně neúčinná. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na okresním soudem pečlivě a přehledně vypracovaný rozsudek. Okresní soud se podle názoru odvolacího soudu správně vypořádal i s procesní obranou žalovaného. Pokud nerozhodl o návrhu na přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci téhož soudu sp. zn. 35 C 324/2016, nejedná se o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud totiž dne 30. 3. 2026 pod č. j. 25 Cdo 526/2026-676 dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 725/2025-597 odmítl.

10. Jedná se o situaci, kdy odpůrčí žaloba byla podána 24. 10. 2025, tj. v tomtéž měsíci, kdy rozsudek odsuzující Jméno žalovaného A staršího k zaplacení částky 952 624 Kč s příslušenstvím nabyl právní moci, zároveň poté, co proběhla obě právní jednání (nejednalo se o situaci posuzovanou Nejvyšším soudem ve věci spisové značky 21 Cdo 3663/2017, kdy došlo k převodu nemovitosti na třetí osobu po podání odpůrčí žaloby, Nejvyšší soud pak dovodil absolutní neplatnost tohoto právního úkonu v úmyslu zmařit účel odpůrčí žaloby, obdobně věc posuzovaná Nejvyšším soudem pod sp. zn. 20 Cdo 1301/2025).

11. Podle nové právní úpravy se jedná o institut hmotného práva – relativní neúčinnost právního jednání. K podání žaloby je aktivně legitimován věřitel (viz § 590 odst. 1 o. z.). Pasivní legitimace je řešena v § 594 o. z. Podle komentáře Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - § 654), 2. vydání, 2022, s. 1920–1924: P. Dvořák komentované ustanovení v první řadě identifikuje pasivní subjekt odpůrčího práva čili osobu, proti které se věřitel může dovolat odpůrčího práva. Nazýváme ji primárním odpůrcem. Současně však zákonná úprava zajišťuje, že majetek, který ušel dlužníkovi, může pro potřeby věřitelova uspokojení sloužit i tehdy, přejde-li z primárního odpůrce na další osoby. Těmi mohou být jak dědicové či jiní univerzální nástupci odpůrce (odst. 1), tak jeho nástupci singulární, a to za předpokladu, že si z hlediska způsobu nabytí majetku nezaslouží ochranu (odst. 2). Druhý odstavec komentované úpravy zakládá věřiteli právo odporovat i vůči singulárním právním nástupcům primárního odpůrce. Oproti právní úpravě občanského zákoníku z roku 1964 jde o významné rozšíření okruhu pasivních subjektů odpůrčího práva; dřívější judikatura (NS 21 Cdo 4997/2016) se již neuplatní. Pokud jde o výklad § 595 o. z., podle Komentáře Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 667, dané ustanovení upravuje následek úspěšně podané odpůrčí žaloby, tedy věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, pak náleží věřiteli odpovídající náhrada.

12. V poměrech posuzované věci je primárním odpůrcem jméno FO, která předmětný majetek již nevlastní. Uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně z předmětného majetku vůči ní není dobře možné, proto by přicházela v úvahu toliko náhrada ve smyslu § 595 odst. 1 věta druhá o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 823/2021). Žalobkyně ovšem podala žalobu proti tzv. sekundárnímu odpůrci (jméno FO, narozenému Datum narození žalovaného A převedla), jak umožňuje nová právní úprava v § 594 odst. 2 o. z. V dané souvislosti odvolací soud opět poukazuje na komentář Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 666, bod 8:

1. Singulární sukcese. Zřízení práva. „Odst. 2 dopadá na osoby, jež od původního odpůrce nabyly právo, které tento získal odporovatelným jednáním (darování zcizené nemovitosti).“ Není pochyb o tom, že žalovaný předmětné nemovitosti nabyl darovací smlouvou od primárního odpůrce jméno FO, která tyto získala odporovatelným jednáním. Dále žalovanému byly okolnosti, pro něž se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání, známy. Právě od něj se o těchto okolnostech dozvěděla jméno FO. Navzájem jsou osobami blízkými (dlouholetými partnery). Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako okresní soud, že Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A, je pasivně legitimován, a to podle § 594 odst. 2 písm. a), b), c) o. z. Ust. § 595 upravuje následek úspěšně podané odpůrčí žaloby, a tím i obsah a rozsah odpůrčího práva, aniž by něčeho změnilo na shora uvedených závěrech o pasivní legitimaci žalovaného.

13. Pokud jde o další odvolací námitku, a to zpochybnění bezúplatnosti darovací smlouvy mezi dlužníkem a jeho manželkou na straně jedné a obdarovanou jméno FO na straně druhé, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu o bezúplatnosti právního jednání. Po skutkové stránce okresní soud zjistil pravidelné návštěvy a příležitostnou výpomoc rodičům žalovaného – nepřesahují míru v rodinách obvyklou. Odvolací soud přisvědčuje žalobkyni, že darování nelze oddělit od zřízení věcného břemene, nazíráno na celek, jde o jednání bezúplatné (viz rozsudek NS z 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 76/2011). Okresní soud Denisu Bednářovou podrobně vyslechl k poskytování konkrétní péče a pomoci a tuto odvolací soud shodně jako okresní soud hodnotí jako péči a pomoc odpovídající dobrým rodinným vztahům, nikoliv hodnotu objektivně ekonomicky porovnatelnou s hodnotou darovaných nemovitostí. V posuzované věci nejde o žádný z případů, na které pamatuje § 591 o. z. [k aplikaci § 591 písm. d) o. z. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 823/2021]. Ze shora uvedených důvodů považuje odvolací soud rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, proto je za použití § 219 o. s. ř potvrdil. Správný je i nákladový výrok, odkazuje na odůvodnění v odstavci 19.

14. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná, proto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají z jednoho úkonu právní služby advokáta, a to vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k] advokátního tarifu) spolu s jedním režijním paušálem podle § 13 odst. 4 a. t. Odměna byla přiznána ve výši 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a. t., režijní paušál podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč. Spolu s 21% DPH vychází na nákladech odvolacího řízení žalobkyně částka 7 344,70 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena za použití § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze za podmínek § 237 o. s. ř. a násl. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon.