7 Co 608/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A ., IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 10. 12. 2024, č. j. 21 C 450/2023-375,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 25 570 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích určil, že žalobci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) pozemku parc. č. , číslo, vymezeného geometrickým plánem č. , číslo, , který tvoří přílohu a nedílnou součást tohoto rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 87 740 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci se požadovaného určení domáhali s tvrzením, že 5. 10. 2001 koupili pozemek parc. č , číslo, , zapsaný u , katastrální úřad, , Katastrální pracoviště , adresa, v obci a katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, (zahradní pozemek), pozemek byl oplocen. Žalobci jej v rozsahu oplocení od počátku užívali, na místě starého plotu vybudovali nový plot, až v říjnu 2022 zjistili, že část jimi užívaného pozemku zasahuje na lesní pozemek. Jelikož připlocený pozemek nerušeně užívali 20 let, mají za to, že k němu nabyli vlastnické právo, neboť splnili podmínky mimořádného vydržení. Žalovaný zejména namítl, že mezi zahradním a lesním pozemkem dne 5. 10. 2001 plot nebyl. Žalobci jej postavili až později, a to úmyslně za hranicemi jejich zahradního pozemku. Podle okresního soudu žalobci mají na určení vlastnického práva k připlocenému pozemku naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť jeho určením a případným zápisem do katastru nemovitostí bude odstraněna nejistota v právním poměru mezi žalobci a žalovaným. Okresní soud zjistil, že žalobci dne 5. 10. 2001 koupili zahradní pozemek parc. č. , číslo, a pozemek parc. č. , číslo, (stavební pozemek) v obci a k. ú. , adresa, , kdy právní účinky vkladu nastaly týž den, týž den se ujali držby, tato trvá dodnes. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, zjistil, že nedaleko pozemku žalobců si též koupil pozemek v roce 2001. Pozemky žalobců si z té doby pamatuje, neboť na nich stál rozestavěný velmi netypický dům. Směrem k potoku (tedy směrem k lesnímu pozemku) stál starý, shnilý, zarostlý plot a nedaleko za plotem stála kolna (garáž). Ze svědecké výpovědi , právnická osoba, zjistil, že žalobcům po koupi pozemku pomáhal s úklidem. Směrem k potoku se nacházel drátěný, poničený a popadaný plot, kousek od něj v rohu pozemku stála garáž, mezi plotem a garáží byl prostor přibližně 1 či 2 m, odkud (zezadu z pohledu od domu) mohli garáž vyklízet. Pomáhal též s výstavbou nového plotu, který budovali v zásadě v místech, kde se nacházel starý plot. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, zjistil, že směrem k potoku se nacházel děravý plot v dezolátním stavu. Přibližně 1 m od plotu se nacházela garáž, zde nyní stojí pergola, přičemž její vzdálenost od plotu je přibližně stejná. Celý prostor okolo plotu a garáže byl zarostlý zelení. Soud vzal v úvahu i svědectví , jméno FO, , která žalobcům v roce 2001 nemovitosti prodala. Svědkyně potvrdila, že směrem k potoku bylo natažené pletivo. Na pozemku byla též zděná garáž a mezi ní a pletivem vzdálenost přibližně 2 m (bylo možno projet kolečkem). Jediná svědecká výpověď, která nesvědčila uvedenému závěru, byla výpověď svědka , adresa, , který uvedl, že směrem k potoku se žádný plot nenacházel. Existenci dřevěné kolny (přístřešku na nářadí) i to, že prostor byl zarostlý, tento svědek potvrdil. Soud, aniž by měl důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, , zhodnotil, že jeho zpráva nemusí podávat věrný obraz situace, kdy místo navštívil při naháňce bažantů (ze svědků měl nejvzdálenější a nejpovrchnější vztah k místu), zvláště s přihlédnutím k tomu, že i podle výpovědí ostatních svědků byl plot starý, poničený, povalený, zarostlý. Ani na základě výpovědi svědka , jméno FO, nelze rozptýlit závěr o existenci původního plotu, natož dospět k opačnému závěru. Užívání připloceného pozemku žalobce od 5. 10. 2001 nasvědčuje i to, že žalobci na místě garáže, kterou „koupili v roce 2000“, postavili zahradní domek (pergolu), jehož větší část se nachází na lesním pozemku (viz sdělení Magistrátu města , adresa, z 3. 10. 2022). O existenci původního plotu nic nevypovídají ani žalovaným předložené letecké snímky, neboť ze všech svědeckých výpovědí (včetně svědka , jméno FO, ) plyne, že prostor byl zarostlý zelení. Z leteckých snímků tedy nelze učinit žádný pro věc relevantní úsudek. Okresní soud shrnul, že žalobci se 5. 10. 2001 ujali držby připloceného pozemku, přitom nejednali v nepoctivém úmyslu a držbu vykonávali po dobu 20 let, aniž by se během této doby žalovaný bránil podáním žaloby. Připlocený pozemek vydrželi a od 6. 10. 2021 se stali jeho vlastníky ve společném jmění manželů. Rozhodl tak za použití § 1095 a § 3066 o. z., dále judikatury Nejvyššího soudu, jak ji cituje v odstavci 11. Vypořádal se s námitkami žalovaného včetně § 1261 o. z., kdy v odstavcích 39. a 40. dospěl k závěru, že uvedené ustanovení o. z. ani judikatura Nejvyššího soudu vydržení lesního pozemku nebrání. O nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalobců.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil zejména s tím, že žalobci nabyli vlastnické právo k části předmětného lesního pozemku a rozestavěné stavby garáže prostřednictvím institutu mimořádného vydržení. Původní rozestavěná garáž je stavbou neoprávněnou a nepovolenou, byla objevena v rámci stavebního dozoru, o čemž bylo sepsáno sdělení č. j. , číslo, dne 3. října 2022, stejně tak i plot, přičemž není možno považovat tuto stavbu za součást původního oplocení z roku 2001. Na základě tohoto sdělení bylo u Magistrátu města , adresa, zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby. Žalobci požádali o dodatečné schválení stavby, začali řešit nastalou situaci, kdy dle jejich tvrzení až v návaznosti na místní šetření a následující sdělení zjistili, že stavby jsou postaveny na předmětném pozemku. Žalovaný proti napadenému rozsudku namítá, že se nevypořádal s neprokázanou a nejasnou existencí původního plotu (tj. zda skutečně bylo připloceno již v roce 2001), s objektivní výpovědí starosty obce , adresa, , jméno FO, , který zcela konkrétně vypověděl, že vzadu k lesu žádný plot nebyl. Poukázal na zjevný rozpor v rozloze pozemků - oproti tomu, co žalobci reálně užívali, kdy při obvyklé opatrnosti by museli zjistit, že užívají i část lesního pozemku. Dále se okresní soud nevypořádal s významem uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene z roku 2007 a s ní spojeného geometrického plánu, který žalobcům přesně vymezil, kde končí pozemky v jejich vlastnictví. Nemožnost vydržení je dána speciálním zákonným režimem lesních pozemků, jak podrobně zdůvodnil. Pokud žalobci navrhli odkup předmětného pozemku za cenu ve výši 50 000 Kč, žalovaný nemohl takovou nabídku bez dalšího akceptovat. Navrhl, aby odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. K odvolání žalovaného se žalobci vyjádřili, kdy zejména připomněli právní úpravu mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Pokud žalovaný zpochybňuje hodnocení důkazů tak, že za jedinou objektivní a věrohodnou považuje výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , tento svědek byl před svým výslechem kontaktován žalovaným, se kterým věc předběžně projednával. Tento svědek uvedl, že se na pozemku nacházela rozestavěná stavba rodinného domu a dřevěná kolna. V řízení bylo však prokázáno, že na pozemku se nacházela zděná garáž, která byla používána jako zázemí stavby. Svědek, ač o tom možná byl přesvědčen, si až tak přesně stav nemovitostí v době nabytí pozemku žalobci nepamatuje. Proto je hodnocení okresním soudem příhodné. Ohledně nemožnosti vydržení lesního pozemku žalobci odkázali na své vyjádření z 28. 11. 2024. Soud prvního stupně se s touto námitkou řádně vyrovnal. Pokud žalovaný odkázal na judikát uvedený na č. l. 45 odvolání, ten je zcela nepříhodný, neboť NS se zabýval případem, kdy se jednalo o čtyřnásobné překročení výměry. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

4. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

5. Podle § 3066 do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

6. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného oprávněnou osobu a včas přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Odvolací soud vyšel z úplných skutkových zjištění okresního soudu, která odpovídají obsahu spisu. Odkazuje na precizně a zároveň přehledně vypracovaný rozsudek. Není pochyb o tom, že žalobci nabyli stavební parcelu č. , číslo, s rozestavěnou stavbou rodinného domu a pozemek č. , číslo, (v rozsudku označovaný jako zahradní pozemek) v k. ú. , adresa, na základě kupní smlouvy z 5. 10. 2001 a tehdy se ujali držby. V řízení bylo zjištěno, že zároveň koupili stavbu garáže (byť tato není výslovně uvedena v kupní smlouvě), přičemž tato garáž se nacházela z větší části na předmětném lesním pozemku ve vlastnictví žalovaného, jak zjistil stavební úřad v rámci svého šetření. Stavební úřad ve sdělení a podnětu z 3. 10. 2022 (na č. l. 51 spisu) dále uvedl, že se jedná o stavbu č. , číslo, , kdy část objektu původní garáže a část zděné konstrukce byla žalobcem odstraněna. V současné době slouží jako přístřešek na posezení. Žalobci nemohli předpokládat, že kupovaná garáž je zčásti již na cizím pozemku. Svědci , jméno FO, (prodávající), , jméno FO, (který zakoupil nemovitost v roce 2001 v dané lokalitě a rovněž musel řešit připlocení svého pozemku), svědek , jméno FO, (kamarád , který pomáhal žalobcům se stavbou nového plotu) a svědek , jméno FO, (kamarád, který žalobce navštěvoval) shodně potvrdili existenci starého zarostlého plotu ohraničujícího pozemek žalobců směrem k potoku, tedy plotu, který se měl nacházet 1 až 2 m za garáží směrem k potoku, pak výpověď , adresa, je osamocená a závěr okresního soudu nevyvrátila. Podle protokolu o jeho výslechu svědek pan , jméno FO, byl v daných místech sice vícekrát a jednoznačně vypověděl, že mezi rozestavěnou stavbou rodinného domu a potokem žádný plot nebyl; okresní soud ovšem hodnotil výpověď ve všech souvislostech (jak stanoví § 132 o. s. ř.) a dospěl podle odvolacího soudu ke správnému závěru, že na základě výpovědi svědka , jméno FO, nelze rozptýlit závěr o existenci původního plotu, natož dospět k závěru opačnému. Svědek , jméno FO, dané místo nenavštěvoval cíleně (ale v souvislosti s naháňkou, respektive naháňkami bažantů - poznámka odvolacího soudu), garáž si pamatoval jako dřevěnou, ač byla zděná, nebyl si jist postavením nového plotu s tím, že šlo o léta 2002-2005 nebo 2000-2005. Navíc plot byl ve velmi špatném stavu a zarostlý. Po skutkové stránce odvolací soud považuje dále za významné, že výměra zahradního pozemku činila k okamžiku koupě 2191 m² (spolu se stavebním pozemkem 2335 m²). Výměra připloceného pozemku činí 195 m² (viz geometrický plán č. , číslo, ), z čehož vyplývá, že výměra připloceného pozemku představovala necelých 9 % (jak okresní soud podrobně rozebírá v odstavci 32. s odkazem na rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Na základě zjištěného skutkového stavu okresní soud dospěl ke správnému právnímu závěru, totiž že 5. 10. 2001 se žalobci ujali držby připloceného pozemku, při ujmutí se držby nejednali v nepoctivém úmyslu, držbu vykonávali po dobu 20 let, aniž by žalovaný proti nim podal žalobu. Držba žalobců nebyla nikým zpochybňována až do okamžiku šetření správního úřadu v roce 2022. Popsané skutkové okolnosti nemohou založit závěr o nepoctivém úmyslu žalobců při uchopení držby. Byli důvodně přesvědčeni, že nikomu nepůsobí újmu (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 z 10. 5. 2023, 22 Cdo 1796/2022 z 30. 8. 2023, aj.).

8. K dalším odvolacím námitkám: Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3410/2011 je nepřiléhavý, neboť nejde o nepřevedení nemovitosti, ale o připlocení části sousedního pozemku k převáděné nemovitosti (v kupní smlouvě řádně označené). Rozpor ve výměře pozemku ve vlastnictví žalobců - oproti tomu, co žalobci reálně užívali, nedosahuje ani 9 % koupeného pozemku, což je výrazně méně, než s jakou hranicí uvažuje Nejvyšší soud v rozsudku z 10. 5. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 (zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého). Podle názoru odvolacího soudu manželé , příjmení, neměli důvod aktivně zjišťovat, ověřovat si, zda zápis v katastru nemovitostí je v souladu se skutečným stavem. Pokud žalovaný poukazuje na význam smlouvy o zřízení věcného břemene z roku 2007 a s ní spojeného geometrického plánu, který žalobcům měl přesně vymezit, kde končí pozemky v jejich vlastnictví, s touto otázkou se okresní soud vypořádával v odstavci 30. napadeného rozsudku tak, že plotu na hranicích lesního a zahradního pozemku se geometrický plán nevěnoval. Odvolací soud dodává, že podstatný by byl nepoctivý úmysl při uchopení držby (nikoliv až za dalších 6 let), opět poukazuje na rozhodnutí na NS sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, podle něhož podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek pro mimořádné vydržení. Pokud žalovaný namítá nemožnost vydržení lesních pozemků vzhledem k jejich zvláštnímu právnímu režimu, lesní zákon č. 289/1995 Sb. se podle názoru odvolacího soudu v daných souvislostech neuplatní. Ustanovení § 1261 o. z. se týká jen služebností lesního pozemku, nejedná se o ustanovení, které by vylučovalo vydržení vlastnictví k lesnímu pozemku. Tolik k zásadním odvolacím námitkám, ostatní námitky odvolací soud nepovažuje za významné. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, a to včetně nákladového výroku (odkazuje na odůvodnění tohoto výroku v odstavci 45.- 47.), proto rozsudek za použití § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. V odvolacím řízení byli žalobci úspěšní, proto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zástupce žalobců (advokát) je vyúčtoval v rozsahu 2 úkonů právní služby při dvou zastoupeních. Za podání vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 ve znění po novele advokátního tarifu (vyhláškou č. 258/2024) vychází odměna za prvého zastoupeného na 5 620 Kč, na druhého zastoupeného 4 496 Kč, celkem 10 116 Kč, za dva úkony dvojnásobek a s připočítáním 2 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po jeho novelizaci a 21 % DPH činí celkové náklady odvolacího řízení žalobců zaokrouhleně 25 570 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena za použití § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.