7 Co 622/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupeného advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované společnosti IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované společnosti 0/1 Adresa zainteresované společnosti 0/0 : právnická osoba , adresa o zaplacení částky 80 680 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 7. 3. 2024, č. j. 14 C 111/2023-127,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 8 228 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 80 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 25. 5. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky 299 320 Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok II.). A konečně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 798 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 380 000 Kč s příslušenstvím za objektivně nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 329/2011 od 22. 9. 2011 do 5. 9. 2022. Dne 24. 11. 2022 podal žádost o náhradu nemajetkové újmy u žalované, a to nemateriální újmy ve výši 500 000 Kč a náhrady škody na nákladech řízení ve výši 346 973,50 Kč. Žalovaná žalobci přiznala odškodnění ve výši 120 000 Kč a tuto částku mu vyplatila. Vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Základní částku za prvé dva měsíce ve výši 15 000 Kč a za dalších 9 měsíců po 15 000 Kč, tj. dohromady 150 000 Kč snížila o 20 % (výsledkem snížení o 10 % z důvodu složitosti řízení, zvýšení o 10 % z důvodu postupu soudu a snížení o 20 % z důvodu řízení na třech stupních soudní soustavy, význam pro žalobce shledala běžným). Náklady řízení žalobci nepřiznala. V předmětném řízení žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok, tj. dalších 380 000 Kč se shodnou argumentací. Navíc prodlení nemohlo nastat od 21. 3. 2023 s ohledem na datum uplatnění u žalované 24. 11. 2022. O uplatnění nároku a částečném odškodnění nebylo mezi stranami sporu. Bylo nesporné, že odškodňované řízení trvalo 11 let, kdy pětkrát rozhodoval okresní soud, pětkrát odvolací soud a dvakrát Nejvyšší soud. Prvé tři rozsudky okresního soudu byly odvolacím soudem zrušeny pro absenci náležitostí rozsudku, pro nepřezkoumatelnost, nedostatek důvodů, přičemž třetím zrušovacím usnesením bylo rozhodnuto, že věc projedná jiný soudce. Následně Nejvyšší soud dovolání odmítl. Poté Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 16. 4. 2019, č. j. 8 Co 1339/2018-1112 změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 30. 5. 2018, č. j. 15 C 329/2011-1033 ve výroku o zamítnutí žaloby o 427 427 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud však rozsudek zrušil rozhodnutím z 22. 1. 2020, č. j. 26 Cdo 3242/2019-1167 z důvodu nesprávného právního posouzení. Krajský soud v Českých Budějovicích pak rozhodnutím z 20. 6. 2021, č. j. 8 Co 1339/2018-1268 věc zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením okresního soudu z 29. 8. 2022, č. j. 15 C 329/2011-1300 byl schválen smír, právní moc tohoto rozhodnutí nastala 5. 9. 2022. Dle zjištění okresního soudu odvolací soud v daném řízení ještě čtyřikrát rozhodoval o znalečném. Od roku 2011 do roku 2022 bylo u Okresního soudu v Českých Budějovicích se žalobcem vedeno 11 řízení, z toho čtyři civilní, dvě exekuční, jeden návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dvě řízení trestní a jedno řízení insolvenční (podrobně odstavec 9. a 26. až 28. rozsudku, kdy trestní a insolvenční řízení byla pravomocně skončena v letech 2014-2015). Okresní soud za použití mimo jiné § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dospěl k závěru, že byla prokázána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém soudním řízení, a vznikem nemajetkové újmy žalobce. V odškodňovaném soudním řízení sp. zn. 15 C 329/2011 se žalobce domáhal zaplacení částky 427 427 Kč z titulu nedoplatku na vypořádání investic vložených do vybudování mezonetového bytu v centru Českých Budějovic – podle ujednání ve smlouvě z 13. 5. 1998 a dále úroků z prodlení ve výši 71 676 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva není dostačující a je namístě přiznat žalobci finanční odškodnění. Neztotožnil se však se závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 1964/2012 a sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 (rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1712/16 shledal nepřiléhavým) v otázce inflace, neboť podle okresního soudu není možné rezignovat na zohlednění turbulentní ekonomické situace, má-li být účastník spravedlivě odškodněn. Připomněl, že Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1964/2012 mimo jiné uvedl, že rozmezí 15 000 až 20 000 Kč je pouze orientační a soudy mají povinnost posoudit každý případ individuálně. Proto po zohlednění inflace 15,1 % za rok 2022 a 10,7 % za rok 2023 při výpočtu odškodného vycházel ze základní částky 19 112,355 Kč. V ostatním okresní soud vycházel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu, které má za cíl odškodnit obdobné případy obdobně. Za přiměřené považoval snížení odškodnění o 10 % z důvodu složitosti řízení, kdy řízení si vyžádalo znalecké zkoumání, a dále bylo třeba vyložit vůli účastníků písemné smlouvy. Za důvodné shledal zvýšení o 10 % z důvodu postupu soudu, kdy řízení nebylo řádně koncentrováno, rozhodnutí okresního soudu bylo opakovaně rušeno pro nepřezkoumatelnost a chybějící náležitosti, jedenkrát byla věc zrušena Nejvyšším soudem pro nesprávné právní posouzení ohledně nejasnosti pojmu amortizace a ujednání o vypořádání investic. Podle okresního soudu byly tak naplněny znaky soudního ping-pongu ve smyslu nálezu Ústavního soudu z 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1303/21. Okresní soud se neztotožnil s názorem žalované, že význam řízení byl pro žalobce běžný. Nelze totiž usuzovat jen z výsledku řízení, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3628/2010. Poukázal na to, že argumentace žalobce o pragmatickém uzavření smíru po 11 letech, kdy pravděpodobně došlo k oslabení důkazních možností, je pochopitelná. Byť bylo s žalobcem vedeno několik řízení, z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že odškodňovaná věc se žalobce osobně dotýkala, zásadně jej ovlivňovala v rovině osobní i pracovní. Měla negativní dopad na psychiku, zdraví žalobce, na jeho schopnost aktivně se podílet na chodu společností i na osobní vztah se svědkyní, kdy žalobce stále více řešil probíhající soudní řízení jako téměř jediné řízení, které řešil. Podle okresního soudu, přestože nebyla prokázána přímá příčinná souvislost mezi zhoršujícím se zdravotním stavem žalobce a odškodňovaným řízením, je nepochybné, že řízení nepřispívalo jeho zdravotnímu stavu. K bytu měl citovou vazbu, neboť jej osobně vybudoval. Byť nešlo o existenční spor, ve světle zhoršující se finanční situace žalobci hrozilo riziko náhrady nákladů řízení v řádu statisíců. S ohledem na dopady řízení na žalobce po stránce osobní, zdravotní a dále s ohledem na to, že předmětem byla značná částka, okresní soud zvýšil odškodnění od 5 %. Neztotožnil se s žalovanou ohledně snížení o 20 % z důvodu projednání na třech stupních. Důvody, pro které se tak dělo, nespočívaly totiž v jednání, které by mohlo být posuzováno k tíži žalobce. Opravné prostředky byly podávány důvodně, když řízení nebylo ani v závěru skončeno meritorním rozhodnutím, ale smírem. Odškodnění nemůže být snižováno jen z toho důvodu, že žalobce se nedomáhal nápravy např. návrhem na určení lhůty. Pokud jde o výpočet odškodnění, základní částku (po zohlednění snížení za první dva roky řízení) vynásobil 11 lety. Výsledných 191 123,55 Kč snížil o 10 % z důvodu složitosti řízení, zvýšil o 10 % z důvodu postupu soudu, zvýšil o 5 % z důvodu významu řízení pro žalobce, dospěl tak k výsledné částce 200 680 Kč. Po odpočtu již žalovanou vyplacených 120 000 Kč rozhodl o vyplacení zbývajících 80 680 Kč. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2024 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013. Za sedm úkonů právní služby po 3 100 Kč (s odkazem na usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 4552/2014 či 30 Cdo 3378/2013) + sedm paušálních náhrad po 300 Kč, přiznal žalobci na nákladech řízení 23 800 Kč a po zvýšení o 21 % DPH, jehož je jeho zástupce plátcem, výsledných 30 798 Kč. Lhůtu k plnění stanovil k žádosti žalované se souhlasem žalobce 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výroku I. a III. podala žalovaná odvolání. Zejména namítla, že navýšení částky o průměrnou míru inflace v soudem vybraných letech je v rozporu se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, které uvádí rozmezí 15 000 až 20 000 Kč, neboť řízení trvalo nepřiměřenou, nikoliv však extrémní dobu. Dále je navýšení částky o inflaci v rozporu s judikaturou, např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021 i rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ESLP z 29. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii), dle něhož by výše zadostiučinění měla odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země). Podle odvolatelky okresní soud nesprávně posoudil i kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. Řízení probíhalo v době, kdy žalobce byl účastníkem dalších řízení, které z podstaty projednávané věci musely mít pro něho zvýšený význam, na rozdíl od odškodňovaného řízení (řízení trestní, v němž byl obviněný, řízení insolvenční, kdy věřitelé proti němu uplatnili pohledávky v řádu více jak 10 000 000 Kč). Připomenula, že předmětem odškodňovaného řízení byla pouze část nároku požadovaná žalobcem po , právnická osoba, když částka 1 278 816 Kč byla žalobci uhrazena již 13. 8. 2010. Žalovaná má rovněž za to, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a jím tvrzenými zdravotními důvody, když ze zprávy praktického lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, se podává, že žalobce byl opakovaně v ošetření pro úzkostnou depresivní poruchu a bral léky již od října 2010, tedy ještě před zahájením řízení. Svědkyně paní , jméno FO, zjevně nebyla zcela informována o všech záležitost žalobce. Vypověděla, že neví o jiných sporech, vyjma jedné exekuce, kdy byl žalobce oprávněným, těžko se pak může objektivně vyjádřit, jaký dopad na jeho zdravotní stav a osobní stránku mohlo mít odškodňované řízení. Poukázala na judikaturu NS např. sp. zn. 30 Cdo 1436/2013 s tím, že odpovědnost státu může být shledána pouze tehdy, bylo-li prokázáno, že mezi nesprávným úředním postupem a neobvykle intenzivními duševními útrapami poškozeného je dán vztah příčiny a následku, přičemž nesprávný úřední postup nemusí být jedinou, musí však být podstatnou příčinou daného následku. Nesouhlasila tedy s navýšením základní částky o 5 %. Konečně namítla, že soudem prvního stupně nebylo přihlédnuto k tomu, že řízení bylo vedeno před 3 instancemi. Nedomnívá se, že by se jednalo o tzv. soudní ping-pong ve smyslu citovaného nálezu, byť skutečnost, že účastníci využívají svých práv a podávají řádné či mimořádné opravné prostředky nelze přičítat k jejich tíži, ale jde o jednu z objektivních příčin prodloužení řízení. Proto navrhla změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby, dále přiznání nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že zásah do soukromí nelze vyčíslit podle normy založené sjednocujícím stanoviskem NS sp. zn. Cpjn 206/2010, újmu považuje za mnohem závažnější. Podle něj by mu mělo náležet 380 000 Kč s příslušenstvím, vnímá však rozsudek okresního soudu jako určitou míru satisfakce, rozsudek přijímá a kvituje jej také v rovině satisfakce morální. Znovu polemizuje se závazností sjednocujícího stanoviska, poukázal na aktuální judikaturu Ústavního soudu Pl. ÚS 27/23. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem k tomu legitimovaným přezkoumal napadený výrok I. a III. za použití § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Výrok II. zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

6. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Okresní soud na základě provedeného odkazování dospěl ke skutkovým závěrům odpovídajícím obsahu spisu a podle názoru odvolacího soudu i ke správnému závěru právnímu. Odvolací soud odkazuje na pečlivé odůvodnění rozsudku. Nejvyšší soud a Ústavní soud opakovaně judikoval, že ani případný vliv inflace není důvodem k revizi Stanoviska, protože v něm uvedené rozmezí základní částky je pouze orientační, a byť se jedná o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud (viz odstavec 15. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 6. 2. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2314/2023, jež odkázal na nález ústavního soudu 9. 12. 2010, sp. zn. III ÚS 1320/10). Byť se tedy soudy vyšších stupňů staví k otázce inflace negativně, zároveň podle NS a ÚS je hranice ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 pouze orientační. Okresní soud správně poukázal na potřebu individuálního posouzení věci s tím, že spravedlivému odškodnění odpovídá základní částka 19 112,355 Kč. Podle názoru odvolacího soudu není na závadu, že tato částka není zaokrouhlena, ostatně je v mezích citovaného stanoviska. Odškodňované řízení nepochybně bylo nepřiměřeně dlouhé, správně došlo ke zvýšení o 10 % z důvodu postupu soudu, kdy prvá tři rozhodnutí okresního soudu vykazovala vady rozsudku, a protože v řízení došlo k závažným vadám, bylo nařízeno, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce (§ 221 odst. 2 o. s. ř.; použití daného ustanovení je v praxi soudů výjimečné).

8. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud správně vyhodnotil, že význam odškodňovaného řízení nebyl pro žalobce běžný, naopak. Je pravdou, jak uvádí odvolatelka, odškodňované řízení obecně není považováno za nejdůležitější, právě proto bylo na žalobci, aby význam pro svoji osobu prokázal [(viz Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. Wolters Kluwer, Praha, 2017, komentátor JUDr. František Ištvánek, komentář k § 31a odst. 3 písm. e)]. Jaký význam mělo řízení pro žalobce vyplývá ze svědecké výpovědi , jméno FO, , tehdejší žalobcovy partnerky. Z její výpovědi okresní soud mimo jiné zjistil, že žalobce neustále řešil předmětný probíhající soudní spor (viz shodně protokol na č.l. 94 druhá strana „…chtěl se dohodnout a spor ukončit. To jí opakoval každý den, postupně nežil ničím jiným. V takové situaci již máte dojem, že žijete s bláznem.“). To, že svědkyně nevěděla o jiných sporech, resp. zmiňoval se o exekučním sporu, kde byl oprávněným, neznamená, že nemohla posoudit význam odškodňovaného řízení pro žalobce (jak dovozuje odvolatelka). Svědkyně přesvědčivě vypověděla, že právě odškodňované řízení mělo pro žalobce zásadní význam a popsala jeho dopady na psychiku žalobce, jeho fyzický zdravotní stav, schopnost podílet se na chodu společnosti i osobní život. V řízení bylo ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, zjištěno, že žalobce byl opakovaně ošetřen pro úzkostnou depresivní poruchu v časovém rozmezím říjen 2010 až 2019. Odvolatelka poukazuje na to, že žalobce byl ošetřován pro poruchu již před zahájením řízení. To odpovídá obsahu spisu a není pochyb o tom, že žalobci náleží odškodnění jen za dobu nepřiměřené délky řízení, nikoliv za dobu před řízením. Z obsahu spisu zároveň vyplývá, že neuspokojivou odpověď , právnická osoba, žalobce obdržel již 22. 7. 2010 (viz č. l. 14 spisu). Plně tedy obstojí závěr okresního soudu, že odškodňované řízení bylo jednou z příčin zhoršujícího se zdravotního stavu žalobce (byť nikoliv jedinou). Žalobci vznikala újma i v jiných oblastech života (osobním, pracovním). Podstatné je, že okresní soud nepochybně zjistil souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém soudním řízení a vznikem nemajetkové újmy žalobce (viz odstavec 44. rozsudku). Zcela nepřiměřená délka řízení vedla u žalobce ke stavu dlouhodobé nejistoty ohledně zbývající dosud městem neuhrazené částky a nákladů řízení. Podle názoru odvolacího soudu navýšení o 5 % základní částky je namístě.

9. Odvolací soud se shoduje s okresním soudem v závěru, že nebyl důvod ke snížení odškodnění o dalších 20 %. Odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 6.2.2024 sp. zn. 28 Cdo 2314/2023, odstavec 24., rozsudek NS z 30. 5. 2023 sp. zn. 30 Cdo 1158/2023, odstavec 29., rozhodnutí Ústavního soudu ze 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21. Podstatný je skutkový závěr okresního soudu, že žalobce se nedopustil žádného obstrukčního jednání. To, že řízení probíhalo na třech stupních, mu nelze přičítat k tíži. (Složitost řízení byla zohledněna snížením odškodnění o 10 %.)

10. Okresní soud posoudil kritéria stanovená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. jednak zvlášť, jednak ve svém souhrnu (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozhodnutím z 5.4.2023 sp. zn. 28 Cdo 602/2023). Dospěl-li ke konečnému odškodnění ve výši 200 680 Kč, jedná se o odškodnění přiměřené. Úvahy okresního soudu obstojí, odvolací soud v nich neshledal jakoukoliv nepřiměřenost. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud věcně správný výrok I. a III. (na jehož odůvodnění odkazuje) za použití § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. V odvolací řízení byl žalobce plně úspěšný, proto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a odkazem na usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 4552/2014 a 30 Cdo 3378/2013 (jak je citoval již okresní soud) přiznal žalobci náklady řízení. Za vyúčtované 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu) po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) AT), dva režijní paušály podle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč spolu s 21 % DPH vychází na celkových 8 228 Kč. Tato částka byla žalobci přiznána na nákladech právního zastoupení k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a respektuje žádost žalované.