7 Co 63/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupenému advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 62 377,92 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 12. 11. 2025, č. j. 12 C 46/2025-108, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2025, č. j. 12 C 46/2025-115,

I. Odvolací řízení se ohledně výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení částečně zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 170,72 Kč k rukám zástupkyně žalobce , Jméno advokátky A, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovanému uložil zaplatit žalobci částky 30 823,92 Kč a 10 527 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 509,67 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 10 527 Kč s tvrzeními, že žalovaný si objednal strojní obrábění (C rám č. v. , označení výrobku, za 28 450 Kč bez DPH a spodní rám č. v. , označení výrobku, za 31 055 Kč bez DPH). Objednávka byla zpracována (dodána) a byla vystavena faktura č. , číslo, na částku 71 995 Kč (včetně DPH). Žalovaný uhradil na uvedenou fakturu pouze 61 468 Kč (zůstal dluh ve výši 10 527 Kč). Dále žalobce požadoval úhradu částky 51 850,92 Kč. Tvrdil, že žalovaný si objednal strojní obrábění, (rám č. v. , označení výrobku, za 32 836 Kč bez DPH, svařenec č. v. , označení výrobku, za 13 950 Kč bez DPH a svařenec č. v. , označení výrobku, za 75 700 Kč bez DPH). Termín dodání byl (nakonec) stanoven (posunut) na 17. 7. 2024 s tím, že žalobce provede i lakování výrobků. Žalovaný se dostavil dne 17. 7. 2024 a s ohledem na nedostatek místa na automobilu (vozíku) si odvezl pouze dva objednané kusy a následně si zbývající kus odvezl 19. 7. 2024. Žalobce žalovanému vystavil fakturu č. , číslo, na částku 160 308,06 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 108 457,14 Kč (zůstal dluh ve výši 51 850,92 Kč). Žalovaný odmítl dluh uhradit s odůvodněním, že fakturuje náklady spojené se zpožděním dodávky a nesprávným provedením povrchu úpravy na zakázce. Žalobce poukazoval na to, že v potvrzení objednávky je jednostranný zápočet pohledávek objednatele proti pohledávce dodavatele je výslovně vyloučen a je vyloučena odpovědnost dodavatele za prodlení.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně došel k závěru, že ohledně 1. zakázky došlo k potvrzení objednávky žalovaného žalobcem 15. 3. 2024 s termínem dodání 26. 3. 2024 (jednostranný zápočet objednatele proti pohledávce dodavatele byl vyloučený). Předmět díla (spodní rám a rám C) byl předán žalobcem žalovanému. Žalobce vystavil fakturu 31. 3. 2024 na 71 995 Kč. E-mailem ze dne 4. 6. 2024 uznal žalobce pohledávku 8 700 Kč vůči žalovanému. Dne 14. 8. 2024 vystavil žalovaný žalobci fakturu na 10 527 Kč za reklamaci a opravu. Ohledně 2. zakázky bylo prokázáno, že objednávka byla potvrzena dne 14. 6. 2024 (výroba 3 svařenců) a byla upravena (definitivně potvrzena 12. 7. 2024). V důsledku posunutí termínu dodání díla na 12. 7. 2024 došlo ke zrušení dopravy a lakování žalovaným (žalovaný doložil storno poplatek za lakování 5 000 Kč, poskytnutí slevy zákazníkovi na částku 4 250 Kč a náklady na zajištění dopravy ve výši 2 287 Kč a 7 052 Kč). Žalobce předal žalovanému 2 svařence 19. 7. 2024 a jeden svařenec dne 17. 7. 2024. Žalobce vystavil fakturu 17. 7. 2024 na 160 308,06 Kč. Poté žalovaný vystavil fakturu 13. 8. 2024 na 51 851 Kč za zpoždění dodávky a nesprávnou konkrétní úpravu na zakázce. Žalobce dne 15. 8. 2024 reagoval na vady díla popsané žalovaným v emailové komunikaci zejména ze dne 21. 8. 2024 spočívající v nesprávném obrobení svařenců, pokud jde o jejich tloušťku a způsob povrchové úpravy, kterou byl nátěr namísto lakování tak, že je neuznává, přičemž důvody tohoto neuznání popsal svědek , jméno FO, . Z čestného prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že provedl lakování, nikoliv nátěr. , tituly před jménem, , právnická osoba, vypověděl mj., že u zakázek se počítá s termínovými rezervami, a že v případě výskytu vad se strany snaží je odstranit, buď ještě u zhotovitele, nebo je napraví objednatel anebo se vyřeší při montáži u koncového odběratele, tyto vady se však většinou kompenzují v příštích zakázkách. Soud měl k dispozici emailovou komunikaci za dobu (od 4/2024 do 7/2024) mezi účastníky. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu dne 12. 11. 2024. Na 1. i 2. zakázku žalovaný zaplatil žalobci částečně (výše uvedené částky). Soud prvního stupně také zamítl důkaz znaleckým posudkem ke zjišťování vad díla pro nadbytečnost. Pokud jde o 2. zakázku měl soud prvního stupně za prokázané, že předmětem smlouvy (o dílo) bylo strojní obrábění (rám č. v. , označení výrobku, , svařenec č. v. , označení výrobku, a svařenec č. v. , označení výrobku, ). Dílo mělo být předáno žalovanému do 12. 7. 2024. K fakticky k předání díla došlo dne 17. 7. 2024 a dne 19. 7. 2024. Z dokazování dále vyplynulo, že účastníci neměli sjednánu sankci za opoždění s dodáním díla (smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti ze smlouvy). Ohledně této 2. zakázky soud prvního stupně z obsáhlé emailové komunikace dovodil, že žalovaný požadoval vysvětlení po žalobci, jak bylo dílo v podobě 2. zakázky realizováno, jak vyplývá z emailu ze dne 19. 8. 2024, ale především ze dne 21. 8. 2024. Tyto skutečnosti však soud prvního stupně nelze považovat za vady díla, které by žalovaný vytkl žalobci, neboť v emailu ze dne 23. 8. 2024 je jednoznačně sděleno žalovaným žalobci, že „nebude ... řešit reklamaci, kterou ... ještě nepodali.“. Fakturu na částku 51 851 Kč vystavil žalovaný žalobci již 13. 8. 2024, (před emailovou komunikací ze dne 19. 8. 2024 a 21. 8. 2024) a předmětem faktury byly „náklady spojené se zpožděním dodávky a nesprávným provedením povrchové úpravy na zakázce dle nabídky č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2024 a navazující objednávky č. , hodnota, ze dne 7. 6. 2024“, což nelze považovat za dostatečně konkrétní specifikaci vad díla.

4. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že v důsledku posunutí termínu dodání díla ze dne 9. 7. 2024, jež oznámil žalobce žalovanému 8. 7. 2024, vznikla žalovanému škoda dle § 2894 a násl. o. z. (§ 2913 o. z. - porušením smluvní povinnosti dodat dílo ve sjednaném termínu 12. 7. 2024, nikoliv 17. 7. 2024) ve výši 5 000 Kč, kterou musel žalovaný zaplatit jako storno poplatek lakýrníkovi, slevy koncovému zákazníkovi ve výši 4 250 Kč a dopravy ve výši 3 077 Kč. Celková výše škody tak činí 12 327 Kč. Přestože žalobce si vymínil v potvrzení objednávky a faktuře, že započtení na fakturu ani smluvní pokutu nepřipouští, soud prvního stupně měl za to, že s ohledem na prokázání vzniku škody na straně žalovaného v důsledku porušení povinností žalobce (nutnost odmítnout objednané lakování a dopravu a poskytnutí slevy koncovému zákazníkovi), tuto peněžitou pohledávku lze započíst dle § 1982 o. z. proti pohledávce žalobce. Obdobně lze započíst proti pohledávce žalobce dle § 1982 o. z. i částku 8 700 Kč s DPH tj. 10 527 Kč, kterou uznal žalobce jako zohlednitelnou částku slevy z 1. zakázky, když zakázka 2. je příští zakázkou účastníků. Soud tak shledal důvodným nárok žalobce na zaplacení částky 30 823,92 Kč (51 850,92 Kč – 12 327 Kč – 8 700 Kč), a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30 823,92 Kč. Protože žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, přiznal žalobci i úrok z prodlení dle § 1972 o. z. v zákonné výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbytku žalobu zamítl. Přestože jde o vzájemný závazek podnikatelů, nepřiznal žalobci náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 1963, § 1972 a § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění ve vztahu k 2. zakázce. V právní rovině soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena (1. zakázka) smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem bylo strojní obrábění (C rám č. v. , označení výrobku, a spodní rám č.v. , označení výrobku, ). Toto dílo mělo být předáno žalovanému do 26. 3. 2024 Fakticky k předání došlo dne 27. 3. 2024 a dne 31. 3. 2024. Pokud jde tedy o tuto 1. zakázku, byla dle žalovaného dodána po sjednaném termínu dodání, kterým byl den 26. 3. 2024, a to dne 27. 3. 2024 a dne 31. 3. 2024, proto vystavil fakturu dne 14. 8. 2024 na částku 10 527 Kč, tj. 8 700 Kč s DPH za reklamaci a opravu dle mailu ze 4. 6. 2024, jehož obsahem je však pouze nabídka slevy při příští zakázce v důsledku zpoždění dodání díla při 1. zakázce. Soud prvního stupně (na základě provedeného okazování) konstatoval, že mezi účastníky došlo k emailové komunikaci, jejímž obsahem však nebyly konkrétní vady díla ani přesně specifikované zpoždění dodání díla. Účastníci ani neměli sjednánu sankci za opoždění s dodáním díla (smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti ze smlouvy). Žalovaný nevytkl konkrétní vady díla žalobci z 1. zakázky a nebylo tak možné dovodit vznik odpovědnosti za vady díla na straně žalobce ve smyslu § 2615 a násl. o. z. Obdobně nebylo možné dovodit, že žalobce se zavázal zaplatit žalovanému částku 8 700 Kč. Šlo (jen) o nabídku řešení vzniklé situace (zohlednitelnou až při příští zakázce). I pokud by soud prvního stupně za uplatnění vad díla z 1. zakázky považoval fakturu žalovaného na částku 10 527 Kč ze 14. 8. 2024 (8 700 Kč s DPH), nešlo by o uplatnění vad bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2618 o. z. Soud prvního stupně tedy shledal důvodným nárok žalobce na zaplacení částky 10 527 Kč. (dovodit ani vznik škody dle § 2894 a násl. o. z. žalovanému v důsledku porušení povinností žalobce ze smlouvy dle § 2913 o. z.). Ve věci jde o závazek podnikatelů. Proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 1963 o. z., § 1972 a § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením dlužné částky, proto je důvodným i úrok z prodlení dle § 1972 o. z. v zákonné výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Přihlédl k poměru (ne)úspěchu účastníků ve věci a žalovanému uložil zaplatit žalobci 34 % nákladů řízení. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (37. odstavec odůvodnění).

5. Proti napadenému rozsudku se v plném rozsahu odvolal žalovaný.

6. V průběhu odvolacího řízení vzal žalovaný odvolání částečně zpět ohledně výroku II. napadeného rozsudku. S ohledem na tuto skutečnost odvolací soud postupoval podle § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a v rozsahu částečného zpětvzetí odvolání odvolací řízení zastavil.

7. V odvolání žalovaný rekapituluje závěry soudu prvního stupně (ve skutkové i právní rovině). Nesouhlasí (odkaz na usnesení ÚS ČR sp. zn. ÚS 562/15) s přiznáním částky 1 200 Kč (§ 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud prvního stupně (v návaznosti na žalobu) srozumitelně nevysvětlil, proč tuto částku žalobci přiznal. Zmíněný nárok se vztahuje pouze na vztahy mezi podnikateli (obchodní vztahy). Náklady spojené s vymáháním pohledávky (nejspíše) představují škodu, která vznikla věřiteli v důsledku prodlení dlužníka. Dále namítá, že soud měl započíst k částce 12 327 Kč i DPH (celkem 14 915,67 Kč). Podobně měla být započítána i částka 8 700 Kč (s DPH 10 527 Kč), neboť jde o zohlednitelnou slevu z 1. zakázky. Tento svůj postup soud prvního stupně dostatečně nevysvětlil. U obou zakázek řádně (včas) uplatnil vady díla. Protože žalobce existenci vad (zpoždění provedení díla) nerozporoval, považuje tyto skutečnosti žalovaný za nesporné. Dovozuje i shodu na výši škody. Odkazuje na § 2618 o. z. Vady i (zpoždění) byly žalobkyni vytknuty (ústně i písemně) bez zbytečného odkladu. Odkazuje na provedené dokazování (výpovědi , tituly před jménem, , právnická osoba, a , jméno FO, i korespondenci). Dále došel k závěru, že mezi účastníky byla řádně sjednána i smluvní pokuta (v důsledku uzavření smlouvy o dílo). V případě, že soud nedojde k závěru o platném sjednání smluvní pokuty, žalovaný má nárok na přiměřenou slevu z ceny díla (30 525 Kč + DPH). Žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku (zamítnutí žaloby).

8. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Přiznání částky 1 200 Kč (1 x) považuje za správné. Jde o správu pohledávky mezi podnikateli. Žalobce uplatnil pohledávku v minimální výši stanovené (zmíněným) nařízením vlády, přestože z provedených důkazů vyplývá, že komunikace se žalovaným (příprava podkladů pro vymáhání pohledávky) byla extrémně obtížná (časově náročná). Ohledně námitky, že k částce 10 527 Kč nebylo přepočteno DPH, uvádí, že tato částka nepodléhá DPH. Proto je tato námitka nedůvodná. Dále namítá, že žalovaný řádně (včas) neuplatnil vady díla u obou zakázek. Rovněž nedošlo k platnému sjednání smluvní pokuty za prodlení s předáním díla. Ohledně 1. zakázky uvádí, že žalovaný úhradu částky 10 527 Kč odmítl s tím, že dne 14. 8. 2024 vystavil fakturu č. , hodnota, s textem „fakturujeme vám dle dohody v e-mailu ze dne 4. 6. do 1024 částku za reklamaci a opravu“ na částku 10 527 Kč (8 700 Kč bez DPH). Přitom v e-mailu ze dne 4. 6. 2024 k dohodě o tom, že žalovaný bude oprávněn účtovat (započítat) částku 8 700 Kč (bez DPH) nedošlo. Žalobce (pouze v rámci snahy o pokračování ve spolupráci se žalovaným) nabídl, že nároky uplatňované žalovaným (žalobcem neuznané) zohlední tak, že poskytne slevu na další zakázce, protože získání další zakázky dávalo (i s poskytnutím slevy) smysl. Dále z dokumentů předložených žalovaným vyplývá, že z částky 8 700 Kč (bez DPH) činí částka 7 200 Kč „jakési“ penále za pozdní dodání ve výši 1 % z ceny zakázky denně. V řízení nebylo prokázáno (bylo vyvráceno), že byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s dodáním díla. Částka 1 500 Kč (bez DPH) je uplatněna opět neoprávněně (nebylo prokázáno, že žalovaný řádně a včas vytkl vady a uplatnil nárok na slevu z ceny díla). Soud prvního stupně žalobci částku 10 527 Kč přiznal, byť současně o částku 8 700 Kč snížil nárok na úhradu ceny díla u 2. zakázky. Ohledně 2. zakázky žalobce poukazuje na to, že potvrdil objednávku žalovaného a upozornil (e-mail ze dne 14. 6. 2024) na nesouhlas s penalizací v případě prodlení termínu dodávky. Následně došlo k ujednání účastníků, že termín plnění bude posunutý na 17. 7. 2024 (navíc bude provedeno lakování výrobků). Připomíná, že žalovaný si dne 17. 7. 2024 převzal pouze dva ze tří objednaných kusů (s ohledem na nedostatek místa na vozíku) a zbývající kus odvezl dne 19. 7. 2024. Dále odmítl úhradu částky 51 850,92 Kč s tím, že vystavil fakturu č. , hodnota, s textem „fakturujeme náklady spojené se zpožděním dodávky a nesprávným provedením povrchové úpravy na zakázce“ na částku 51 850,92 Kč a tuto údajnou pohledávku jednostranně započetl proti pohledávce žalobce. Dále uvedl (ve vyjádření), že částka 42 852 Kč (51 850,92 Kč s DPH) představuje součet částek 30 525 Kč (zpoždění), 5 000 Kč, (storno poplatek lakování), 3 077 Kč (vícenáklady, doprava) a 4 250 Kč (barvení/nátěr), to vše bez DPH). Dále bylo namítnuto, že dílo nemělo správné rozměry (nedošlo k lakování, nýbrž k natření). Je tedy zřejmé, že žalovaný se snaží uplatnit smluvní pokutu, která mezi účastníky nebyla sjednána (naopak byla žalobcem výslovně odmítnuta). Ohledně částky 5 000 Kč žalobce předložil pouze prohlášení lakýrníka, aniž by prokázal, že tuto částku také uhradil. Obdobné platí ohledně částky 4 250 Kč. Poukazuje i na změnu terminologie (barvení/nátěr, následně sleva koncovému zákazníkovi). Dále namítá, že lakování bylo provedeno řádně a odkazuje na výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, . Námitka nesprávné povrchové úpravy byla uplatněna až 27. 7. 2024, přičemž k předání došlo dne 17. 7. 2024. Tato námitka měla být uplatněna při převzetí, neboť povrchová úprava byla zjevná. Tato námitka je tedy opožděná (účelová) a za případné poškození při transportu žalobce nenese odpovědnost. Ohledně částky 3 077 Kč (bez DPH) z dokladu vyplývá pouze to, že vozidlo mělo jezdit se spotřebou 22 l/100 km (NM), což je těžko uvěřitelné. V souhrnu žalobce považoval odvolání za nedůvodné.

9. Odvolání bylo podáno osobou oprávněného (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (v odvoláním dotčeném rozsahu) podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř.

10. Odvolání není důvodné.

11. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází z výše uvedených zjištění soudu prvního stupně, která v průběhu odvolacího řízení nedoznala změn. Proto na ně odvolací soud plně odkazuje. S ohledem na odvolací argumentaci považuje za potřebné uvést (ve shodě se soudem prvního stupně), že z provedených důkazů nemá za zjištěné (naopak), že mezi účastníky byla pro případ porušení (konkrétní) smluvní povinnosti sjednána smluvní pokuta.

12. K právním závěrům soudu prvního stupně odvolací soud (i s ohledem na odvolací námitky) dodává následující.

13. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 a násl. o. z. (ohledně obou zakázek). Byla sjednána i (výše uvedená) cena díla. Žalobce sjednané dílo provedl a předal žalovanému. Za popsané situace žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení ceny díla (§ 2610 odst. 1 o. z.). Žalovaný však žalobci nezaplatil výše uvedené (sporné) částky. Proto je nárok žalobce (ve výši aktuální k okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu) důvodný.

14. K námitkám žalovaného je třeba dodat, že prohlášení jedné ze stran (§ 1991 o. z.) o zákazu započtení brání započtení pohledávek (mimo následně uzavřené dohody o započtení, což však není případné v této věci). Není podstatné, jaká je povaha pohledávek. V tomto směru odvolací soud se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí. Dále je třeba uvést, že nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) vznikne pouze tehdy, pokud si smluvní strany (zde účastníci) ujednají smluvní pokutu pro případ porušení (konkrétní) smluvní povinnosti (v určité výši nebo se způsobem jejího určení). Jinak nárok na smluvní pokutu (ani v případě porušení smluvní povinnosti) nevznikne. Protože si účastníci smluvní pokutu nesjednali, tak žalovanému nárok na smluvní pokutu nevznikl. Dále platí, že dílo má vady, pokud neodpovídá smluvnímu ujednání účastníků (§ 2615 odst. 1 o. z.). Podmínkou přiznání práv z vadného plnění však je, že objednatel (zde žalovaný) vady díla oznámí objednateli bez zbytečného podkladu poté, co je zjistí (zjistit měl). Lze odkázat na § 2618 o. z. Pokud objednatel (existující) vady bez zbytečného odkladu (řádně) neuplatní (nevytkne zhotoviteli), soud právo z vadného plnění nepřizná. Řádné (včasné) uplatnění práv z (existujících a zohlednitelných) vad díla žalovaným ani odvolací soud neshledal. Je třeba připomenout, že dílo má vady, pokud neodpovídá smluvnímu ujednání (ohledně jakosti, provedení a množství). Od popsaných vad díla je třeba odlišit prodlení (zhotovitele) s provedením díla. V důsledku prodlení zhotovitele nevzniká objednateli nárok z titulu vad díla (např. nárok na slevu z ceny díla). Námitky žalovaného v popsaném směru nemohly založit nárok z titulu vad díla. Ve vztahu k namítaným vadám díla (např. povrchová úprava) lze dodat, že soud prvního stupně neshledal vadu díla (ani její řádné uplatnění). Od tohoto závěru se odvolací soud neodchyluje (včetně závěru, že není třeba doplnit dokazování). Ohledně přiznání náhrady nákladů řízení odvolací soud může odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Pro úplnost dodává, že nárok žalobce na částku 1 200 Kč (přiznána 1x) má oporu v § 1963 o. z., § 1972 o. z. a § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde o příslušenství (sporné) pohledávky (§ 513 o. z.). Také je třeba připomenout, že účastníci vystupují jako podnikatelé (spor vyplývající z jejich podnikatelské činnosti). S ohledem na povahu sporu (obsah žaloby, průběh a výsledky řízení) je zjevné, že administrativní složitost správa a uplatnění sporných nároků proti žalobci nebyla jednoduchá. Proto i odvolací soud shledal důvody pro přiznání uvedené částky. Uvedené závěry odvolacího soudu (s ohledem na konkrétní okolnosti této věci) nejsou v rozporu s výše uvedeným usnesením ÚS ČR. K okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu (obdobně i k okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně) byly důvody pro přiznání zmíněné částky zjevné.

15. S ohledem na výše uvedené závěry odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně (výroky I. a III.) potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V rámci odvolacího řízení byl žalobce úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal účelně vynaložené náklady řízení.

17. Jde o odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3 620 Kč (vyjádření k odvolání), odměnu za další úkon právní služby (jednání odvolacího soudu) ve výši 2 780 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času 1 200 Kč (8 půl hodin – 1 půlhodina/150 Kč – § 14 odst. 3 advokátního tarifu), cestovné 2 384,19 Kč (vozidlo , značka automobilu, , RZ , SPZ, , spotřeba 5,9 l benzínu Natural 95/100 km, ujeto 300 km) a o náhradu za DPH ve výši 21 % výše daných částek (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Výše odměny za zmíněné úkony právní služby byla přiznána se přihlédnutím k tomu, že vyjádření bylo podáno k odvolání, které napadalo rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu. Za jednání před odvolacím soudem byla přiznána odměna již s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí odvolání. Při stanovení výše odměny odvolací soud postupoval podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu.