7 Co 697/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: tituly před jménem . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: zainteresovaná společnost IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. 3. 2024, č. j. 7 C 134/2022-1512, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2024, č. j. 7 C 134/2022-1569,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III., IV. a VI. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 235 585,74 Kč k rukám zástupkyně žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 28 149,39 Kč k rukám zástupkyně žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalované ohledně pozemků parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, v katastrálním území a obci , adresa, (výrok I.), změnil žalobu (připustil změnu žaloby) ohledně pozemku parc. č. , číslo, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, tak, že předmětem žaloby nadále byl pozemek parc. č. , číslo, o výměře 2 167 m2 oddělený geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. plánu , číslo, vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.), rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku s tím, že žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané smlouvou převádí pozemky parc. č. , číslo, , , číslo, a parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , oddělený geometrickým plánem č. , číslo, (výroky III a IV.), stanovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 225 329,78 Kč (výrok V.) a České republice přiznal náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 529,31 Kč (výrok VI.). Opravným usnesením ze dne 14. 5. 2024, č. j. 7 C 134/2022-1569, byly odstraněny chyby v psaní v odůvodnění napadeného rozsudku (ohledně ceny náhradních pozemků).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce (původně se svou matkou , jméno FO, jako další žalobkyní) domáhal nahrazení projevu vůle k převodu pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , s pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , odděleného geometrickým plánem č. , číslo, , jako náhrady za jeho restituční nárok podle § 4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Výši neuspokojeného restitučního nároku za spoluvlastnické podíly na pozemcích v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, žalobce stanovil dle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (dále jen „znalkyně“) a jeho dodatku č. 1 ze dne , datum, na částku 1 357 608 Kč. V průběhu řízení bylo k návrhu žalobce rozhodnuto o částečném zastavení a změně žaloby (výroky I. a II. napadeného rozsudku).

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho (mezi účastníky zde nebyl spor), že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona o půdě s nárokem na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, . Rovněž byla nesporná hodnota náhradních pozemků v celkové výši 473 118,66 Kč (parc. č. , číslo, - 148 019,10 Kč, parc. č. , číslo, - 36 507,45 Kč, parc. č. , číslo, - 77 298,11 Kč a parc. č. , číslo, - 211 294,- Kč). Za nespornou lze označit i převoditelnost pozemků parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , parc. č. , číslo, (po oddělení geometrickým plánem) v k. ú. , adresa, obec , adresa, a parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, . Posledně uvedený pozemek žalovaná sice označila za nevhodný, ale převoditelný. Spornou zůstala výše neuspokojeného restitučního nároku. Žalobce jen na základě dodatku č. 1 ze dne , datum, k posudku znalkyně snížil výši svého restitučního nároku (z částky 1 362 052 Kč na 1 357 608 Kč) a zohlednil i jeho (částečné) uspokojení v minulosti (85 468,54 Kč). Dále byla sporná otázka převoditelnosti pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , který je částečně dotčen plochou plynovodu. Za účelem určení výše restitučního nároku žalobce předložil posudek znalkyně a žalovaná posudek č. , číslo, ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, .

4. V právní rovině soud první stupně postupoval podle § 4, § 11, § 14 odst. 1 a § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě i § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém fondu, a podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška) a její přílohy č.

7. Žalovanou předložený posudek od , právnická osoba, označil soud prvního stupně za chybný z důvodu nesprávného použití metodiky k ocenění odňatých pozemků, které nebyly oceněny jako stavební ale jako zemědělské. Naopak na základě posudku znalkyně a jeho dodatku č. 1 a po odečtení částky vyplacené žalovanou právním předchůdcům žalobce soud dospěl k tomu, že neuspokojený nárok činí 1 272 139,46 Kč. Pro aplikaci srážek, které prosazovala žalovaná, nebyly dle soudu prvního stupně dány podmínky, protože příloha vyhlášky neobsahuje žádný bližší návod a je výlučně na znalci, jak a v jakém rozsahu je bude aplikovat. Srážky za nepřipojitelnost pozemků k sítím, neexistující místní občanskou vybavenost, nedostupnost veřejné dopravy apod. navíc nelze aplikovat situace, kdy byly státem odňaty velké půdní celky určené k rozvoji města , adresa, , a to včetně občanské vybavenosti. Námitku promlčení vznesenou žalovanou soud prvního stupně neshledal důvodnou, protože žalovaná nerespektovala ustálenou rozhodovací praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků a v důsledku podhodnocení restitučního nároku znemožnila právním předchůdcům žalobce získat plnění, na které jim vznikl nárok. Pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, není z převodu vyloučen, ačkoli je (pouze) částečně dotčen plochou plynovodu. Jedná se o zákonnou výjimku v podobě technické infrastruktury nezakládající překážku vydatelnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o půdě. Soud prvního stupně při posouzení věci přihlédl k judikatuře především Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, 28 Cdo 5487/2017, 28 Cdo 1964/2017). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). Žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, a to podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a určil, že neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit částku 9 529,31 Kč (znalečné).

5. Proti výrokům III., IV., V. a VI. napadeného rozsudku se odvolala žalovaná. Za zásadní nedostatek rozsudku považuje nesprávné posouzení podmínky liknavosti a svévole na straně žalované, nesprávné posouzení charakteru odňatých pozemků, otázku možné aplikace srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, výši restitučního nároku a spornou převoditelnost náhradního pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Otázku liknavosti a svévole soud prvního stupně dle žalované nedostatečně odůvodnil. Žalovaná nejednala svévolně. Měla k dispozici odlišné znalecké závěry a spor o ocenění restitučního nároku žalobce měl být řešen určovací žalobou o určení výše restitučního nároku (nikoli formou žaloby na nahrazení projevu vůle). Soud prvního stupně měl rovněž dospět k nesprávnému závěru ohledně stavebního charakteru a ceny odňatých pozemků, na které se nemohla vztahovat územně plánovací dokumentace, která byla zrušena v roce 1959, avšak pozemky byly odňaty až v roce 1961. Podkladem pro určení charakteru pozemků nemůže dle žalované být ani Směrný územní plán hl. m. Prahy z roku 1964, avšak soud prvního stupně se s její argumentací nijak nevypořádal. Žalovaná naopak zdůraznila komplexnost znaleckého posudku ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , který hodnotil, zda na odňatých pozemcích probíhala mezi roky 1953 a 1966 stavební činnost. Pozemky, na nichž byla realizována pouze hřiště, nelze považovat za stavby v občanskoprávním smyslu, zákonem jsou kategorizovány jako „ostatní plocha“ a tak by měly být oceňovány i dle oceňovací vyhlášky. Soud prvního stupně se rovněž neměl přiklánět na stranu znalkyně, když odmítla aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, protože se znalkyně dle žalované touto otázkou dostatečně nezabývala a neobstarala si podklady mimo těch veřejně dostupných. Znalkyně a soud měly chybně postupovat mimo jiné v případě srážky za přístup po nezpevněné cestě a srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci. Za chybnou považuje žalovaná i tu část napadeného rozsudku, podle níž není vyloučen z převodu pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , protože pozemek považuje za nepřevoditelný z důvodu vedení plynovodu. K náhradě nákladů řízení žalovaná uvedla, že aplikace advokátního tarifu by neměla být mechanická. Výše odměny za zastoupení advokátem má být nepřiměřená časové a věcné náročnosti sporu a jeho okolnostem. Žalovaná je nucena vést tyto spory s ohledem na péči řádného hospodáře. Judikatura se stále vyvíjí a náklady a náročnost řízení by se snížily, pokud by si žalobce vybral náhradní pozemky z veřejných nabídek (nikoli pozemky do veřejných nabídek nezařazené). Soud prvního stupně měl proto aplikovat moderační právo. Žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, protože žaloba byla vzata zpět ohledně 19 z 23 pozemků a žalobce byl z tohoto hlediska úspěšný pouze ve 20 %. Dále 3 úkony právní služby, a to vyjádření ze dne , datum, a , datum, a závěrečný návrh ze dne , datum, žalovaná považuje za neúčelné.

6. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Žalovaná záměrně neakceptuje právní závěry učiněné soudy v obdobných věcech. Liknavost žalované se dle žalobce projevuje v délce jejího rozhodování o restitučních nárocích jeho právních předchůdců. Rovněž veřejné soutěže byly žalovanou vyhlašovány velmi omezeně. Co se týče charakteru odňatých (nevydaných) pozemků, žalobce odkázal na další řízení, v nichž došlo k odnětí (jiných spoluvlastnických podílů) shodných pozemků, a na judikaturní závěry, že zemědělské pozemky určené k výstavbě lze ocenit jako pozemky určené pro stavbu. Rovněž argumentoval, že nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci srážek z ceny podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky (např. v případech, kdy všechny pozemky byly určeny ke stavbě sídliště, rozšíření letiště či výstavbu továrny a pozemní komunikace). Žalobce považuje znalecký posudek (ocenění odňatých pozemků znalkyní) za zcela správný. Žalovaná navíc zná postupy správného ocenění nároků plynoucí z judikatury a má sama opravovat chyby ve své evidenci, když Nejvyšší soud ČR vydal k dané problematice již několik desítek rozhodnutí a Ústavní soud ČR upozorňoval na co nejvstřícnější interpretaci restitučních předpisů vůči oprávněným osobám. Ohledně pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, žalobce uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, který u tohoto pozemku neshledal překážku převoditelnosti. Rovněž považuje za správnou i výši náhrady nákladů řízení, která byla stanovena v napadeném rozsudku. Ve sporu je slabší stranou, předmět řízení je penězi ocenitelný a je tedy nutné vycházet z ceny požadovaných pozemků. Žalobce navrhl, aby odvolací soud odvolání nevyhověl a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.

8. Odvolání není důvodné.

9. Nejprve se odvolací soud zabýval rozsahem, v jakém je třeba přezkoumat napadený rozsudek. Napadené výroky lze oddělit od výroků I. a II. (nejsou na sobě vzájemně závislé). Proto odvolací soud přezkoumal pouze odvoláním napadené výroky.

10. Odůvodnění napadeného rozsudku umožnilo žalované formulovat odvolací důvody a odvolací soud mohl napadený rozsudek přezkoumat (v odvoláním vymezeném rozsahu). Napadený rozsudek je tedy přezkoumatelný. V tomto směru odvolací argumentace není důvodná.

11. Na úvod odvolací soud považuje za vhodné uvést, že účastníci mohou očekávat oproti jiným řízením (se shodným či obdobným skutkovým a právním základem) odlišná skutková zjištění a tomu odpovídající odlišné právní závěry pouze tehdy, pokud předloží soudu nové (zásadní) skutečnosti (právní argumenty), které (plně) odůvodní změnu skutkových zjištění (právních závěrů) v obdobných (shodných) věcech již přijatých. Tento závěr platí obecně (i v této věci).

12. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází z výše uvedených zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v obsahu spisu (provedeném dokazování). Na tato zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje. V průběhu odvolacího řízení nedošlo ke změně těchto skutkových zjištění.

13. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud považuje za vhodné doplnit následující. Ve shodě se soudem prvního stupně i odvolací soud považuje za vhodné při ocenění (v restitučních řízeních nevydaných) pozemků právních předchůdcům žalobce (pozemky parc. č. PK , čísla, (k. ú. , adresa, ), , číslo, a , číslo, (k. ú. , adresa, ) vyjít ze znaleckého posudku č. , číslo, ze dne , datum, ve znění dodatku č. 1 ze dne , datum, (i výpovědi) , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (znalkyně). Znalecký posudek má potřebné formální náležitosti. Znalkyně se přesvědčivě vypořádala se znaleckým úkolem. Součástí znaleckého posudku jsou obsáhlé podklady (přílohy), ze kterých znalkyně vyšla při formulaci znaleckého závěru. Uvedený znalecký posudek obstojí i v kontextu provedeného dokazování (ostatních důkazů). Znalkyně se vypořádala i s přílohou č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Proto odvolací soud nemá důvod nevycházet z tohoto znaleckého posudku. Opačný závěr odvolací soud nečiní ani na základě dalšího znaleckého posudku (znalecký posudek vypracovaný společností , právnická osoba, ). Za popsané situace odvolací soud nevidí důvod pro další dokazování (např. vypracování revizního znaleckého posudku). Odvolací soud tedy souhlasí se závěry soud prvního stupně (odkazuje na ně).

14. I v právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. S ohledem na odvolací argumentaci považuje za potřebné uvést následující.

15. Mezi účastníky není ve skutkové (i právní) rovině spor o tom, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě. Protože výše uvedené pozemky nebylo možné vydat (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě – viz rozhodnutí vymezená ve výroku III. napadeného rozsudku) má žalobce nárok na jiné (náhradní) pozemky podle § 11a odst. 1 zákona o půdě. Pro úplnost je třeba uvést, že cena náhradních pozemků se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územní plánovací dokumentací k zastavení budou oceněny jako stavební (§ 11a odst. 14 zákona o půdě). Dále platí, že judikatura Nejvyššího soudu ČR se (dlouhodobě) přiklání k závěru, že stavební charakter původně odňatých pozemků je třeba posuzovat flexibilně. Při posuzování povahy odňatých (následně nevydaných) pozemků je třeba přihlížet (mimo jiné) k existující územně plánovací dokumentaci, účelu vykoupení pozemku i následné realizaci výstavby. V tomto směru závěry znalkyně (soudu prvního stupně) plně obstojí. Uvedenou problematikou se zabývá rozsáhlá judikatura (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 100/2020 – včetně judikatury uvedené v tomto rozhodnutí) i Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 1253/2020). Žalobce v průběhu řízení (přiléhavě) označil řadu rozhodnutí, které se týkají obdobných věcí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 28 Cdo 719/2022, 28 Cdo 2957/2021, 28 Cdo 2505/2021, 28 Cdo 3747/2021). Z uvedené judikatury proto vychází při svém rozhodování i odvolací soud.

16. Soud prvního stupně (zjevně, správně) vzal v úvahu i (nejméně) liknavý postup žalované při uspokojení restitučního nároku žalobce (jeho právních předchůdců) na vydání náhradních pozemků. Základ (těžiště) sporu mezi účastníky spočívá v nesouhlasu žalované s oceněním (výše uvedených) odňatých (následně nevydaných) pozemků. Za popsané situace lze konstatovat, že ani po uplynutí několika desítek let od přijetí zákona o půdě, nejsou nároky oprávněných osob (zde žalobce) plně uspokojeny. Zásadním důvodem neuspokojení nároku žalobce (jeho právních předchůdců) rozhodně není jeho pasivita. Zde lze odkázat na jeho konkrétní kroky (zejména vlastní ocenění nevydaných pozemků znalkyní). Základním důvodem, který dosud brání plnému uspokojení nároku žalobce, je (zjevně) stanovisko žalované, která přes (četná) rozhodnutí soudů zpochybňuje správnost ocenění nevydaných pozemků (výši restitučního nároku žalobce). Proto (i) odvolací soud shledal předpoklady pro uplatnění nároku žalobce prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle žalované. Z hlediska další právní argumentace odvolací soud může plně odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší soud ČR ve výše uvedených rozhodnutích. Zmíněné skutečnosti také vylučují právní závěr o promlčení restitučního nároku žalobce. Jiný (opačný) závěr by byl v rozporu s ochranou dobrých mravů.

17. Odvolací soud akceptuje závěry soudu prvního stupně (i) ohledně (převoditelnosti) jednotlivých pozemků vymezených ve výroku IV. napadeného rozsudku. Proto na tyto závěry (pro stručnost) odkazuje. Ohledně pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) konstatuje, že zařízení technické infrastruktury (plynovodu) nezakládá překážku vydatelnosti (§ 6 odst. 1 písm. b/ bod 4. zákona č. 503/2012 Sb.). Odvolací argumentace žalované tedy není správná.

18. Soud prvního stupně (v zásadě) správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Žalobce má vůči žalované nárok na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) i když došlo (jen) k částečnému uspokojení jeho restitučního nároku. V tomto směru není ani rozhodující, že žalobce v řízení neuspěl ohledně všech pozemků. Je třeba připomenout, že nárok žalobce na vydání (náhradních) pozemků v této věci je dán. Proto odvolací soud vychází z judikatury Ústavního soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 3392/2020). Tarifní hodnotu představuje cena pozemků, ohledně kterých byl žalobce v řízení úspěšný (celkem 473 118,66 Kč). Soud prvního stupně správně vyčíslil náhradu nákladů řízení žalobce (včetně nepřiznání odměny za některé úkony právní služby – viz 39. odstavec odůvodnění). Proto odvolací soud (pro stručnost) odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Argumentaci žalované ohledně v odvolání zmíněných úkonů právní služby odvolací soud nesdílí. I zde jde o účelné úkony právní služby. Soud prvního stupně jen opomenul při vyčíslení nákladů řízení na podání vyjádření žalobců k odvolání žalované ze dne , datum, . Uvedené vyjádření se týkalo odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé. Proto je třeba přiznat odměnu v poloviční výši (při zohlednění zastoupení dvou žalobců). Odměna (§ 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. c) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu) představuje celkem 8 176 Kč. Dále jde o 1 paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a o náhradu za DPH ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tyto náklady řízení představují 10 255,96 Kč. V součtu náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně představují 235 585,74 Kč.

19. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení státu (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).

20. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III., IV. a VI. potvrdil, neboť v tomto rozsahu je věcně správný. Dále odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. změnil a žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně výše uvedenou částku.

21. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR jsou dostupná na webových stránkách uvedených soudů (www.nsoud.cz, www.nalus.usoud.cz).