7 CO 742/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. organizační složka státu anonymizováno 8 slov , IČO sídlem adresa 2. územní celek , IČO sídlem adresa zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 C 321/2015-461,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů odvolacího řízení 12 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem v [obec].

1. Žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva České republiky k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], konkrétně k pozemkům parc. [číslo]. Žalobkyně tvrdí, že uvedené pozemky původně náležely do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a byly zapsány v pozemkových knihách ve vložce č. 124/I pro katastrální [územní celek] jako pozemky PK [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalobkyně má za to, že Československý stát nabyl uvedený majetek v důsledku majetkové křivdy předvídané ust. § 5 písm. e) zák. č. 428/2012 Sb., o vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (ZMV). Žaloba je podána s odkazem na ust. § 18 odst. 1 ZMV s tím, že s předmětným majetkem bylo nakládáno v rozporu s ust. § 29 zák. č. 229/1991 Sb. Současně má za to, že podmínky přechodu vlastnického práva k uvedeným pozemkům a na žalovanou 2) podle zák. č. 172/1991 Sb. nebyly splněny. Žalobkyně předmětné pozemky původně náležející [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] podle rozhodnutí [orgán státní správy] [anonymizováno] [obec] ze dne 18. 3. 1952, č. j. 293.8-17/3-52 přikázány do jejího vlastnictví a následně došlo k jejich bezúplatnému vyvedení na Československý stát prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec].

2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 C 321/2015-461 (napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným (výrok II. a III.). Podle soudu prvního stupně je podstatná smlouva o převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 28. 12. 1961, kterou uzavřela [název] [anonymizována dvě slova] jako převádějící a [anonymizována dvě slova] jako nabyvatel. Touto smlouvou je převáděn prakticky veškerý zbývající majetek žalobkyně, tj. i předmětné nemovitosti. Na tuto smlouvu navazuje darovací smlouva uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] a Čs. státem – finančním odborem [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 10. 4. 1962, podle které [anonymizována dvě slova] převzala podle smlouvy s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 28. 12. 1961 předmětné nemovitosti, které jsou knihovně připsány [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a přešly mimoknihovně do vlastnictví [obec] [anonymizována dvě slova]. Podle rozhodnutí Krajského národního výboru pro věci církevní z 18. 3. 1952, č. j. 293.8-17/3-52-I/4. [anonymizována dvě slova] podle příkazu [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 17. 1. 1962, č. j. 2974/62/VI převedla bezplatně do vlastnictví Čs. státu finančního odboru [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] mimo jiné i předmětné nemovitosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem převáděných nemovitostí zapsaných ve vl. [číslo] pozemkové knihy v k. ú. [obec] byla [anonymizována dvě slova], která je podle § 3 písm. d) zák. č. 428/2012 Sb. oprávněnou osobou. Současně uvádí, že žalobkyně není oprávněnou osobou (byť uvádí, že [anonymizována dvě slova] se stala prostředníkem pro převod, neboť v řízení nebylo prokázáno její právní nástupnictví). Podle soudu prvního stupně je nepochybné, že původní církevní majetek vlastnil [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a jeho majetek přešel do vlastnictví Čs. státu podle zákona 142/47 Sb. o revizi první majetkové reformy, což by naplnilo ust. § 5 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb. Pokud se žalobkyně snaží prokázat právní nástupnictví vkladným prohlášením z 28. 3. 1962, které zmiňuje rozhodnutí [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 18. 3. 1952, č. j. 293.8-17/3-52-I/4, jímž byla majetková podstata [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] převedena do vlastnictví [obec] [anonymizována dvě slova], soud prvního stupně konstatuje, že toto rozhodnutí nebylo předloženo. Doložen byl pouze opis příkazu [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], z něhož plyne, že [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] dává souhlas k začlenění nadace [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] a převedení movitého a nemovitého majetku do [obec] [anonymizována dvě slova]. Zároveň bylo z listiny podáno, že právní řešení má být provedeno dožádáním na příslušný soud. Rozhodnutí nebylo doloženo ani v řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 16/2016 a ani v tomto řízení nebyly předloženy důkazy, které by prokázaly vstup žalobkyně do práv a povinností [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec]. K prokázání této skutečnosti nestačí uvedené vkladné prohlášení, na které se odvolává žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem převáděných nemovitostí byla [anonymizována dvě slova], která je oprávněnou osobou a na tomto základě dovodil, že žalobkyně není legitimována k uplatnění nároku, o který se v dané věci jedná. Současně považoval za nepochybné, že původní církevní majetek vlastněný [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] přešel do vlastnictví Čs. státu podle zákona č. 142/47 Sb., což by naplnilo ust. § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně se zabýval také otázkou, zda nemovitosti, o které v dané věci jde, jsou historickým vlastnictvím obce (žalovaný 2) a posuzoval i otázku vydržení vlastnického práva k těmto pozemkům žalovaným 2) Vyšel z toho, že předmětné nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí ve vlastnictví města Jindřichův Hradec na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví podle § 1 zák. č. 172/1991 Sb. ze dne 7. 5. 2003. Stát jako katastrální vlastník proti tomuto zápisu žádné kroky nepodnikl, což vyvolalo u žalovaného 2) přesvědčení, že převod je v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb. Bylo doloženo, že pozemky, které jsou předmětem sporu, byly žalovaným 2) přenechány do nájmu [anonymizováno] [obec] [územní celek] bylo v dobré víře, že mu nemovitosti patří a jako takový držitel s nimi nakládal. Proto soud prvního stupně v dané věci dovodil i vydržení vlastnického práva k nemovitostem žalovaným 2., což uvádí jako další důvod zamítnutí žaloby.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává. Namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně trpí zásadními vadami, je netransparentní, je založeno na nesprávných skutkových závěrech i chybném právním posouzení věci tak, jak tomu bylo v předchozím rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo zrušeno odvolacím soudem. Ve vztahu k otázce aktivní věcné legitimace žalobkyně soud prvního stupně pominul nejpodstatnější skutková tvrzení žalobkyně a předložené důkazy včetně její právní argumentace. Žalobkyně má nadále za to, že je oprávněnou osobou, ač posledním církevním vlastníkem před konfiskací byla [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně vysvětlila i s poukazem na historické okolnosti fungování [obec] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v rozhodném období. Poukázala na komentářovou literaturu, která přesně zmiňuje dvojí postavení [anonymizována dvě slova] v případě konfiskací církevního majetku, kdy tento subjekt (rovněž se značně pohnutou historií) může v různých případech figurovat jak jako oprávněná osoba, které byla způsobena majetková křivda (v případě konfiskace jejího kmenového majetku), tak i jako nástroj zvůle nedemokratických státních struktur, který sloužil k legalizaci konfiskací církevního majetku, když byl plně ovládán komunistickou stranou. Soud prvního stupně tyto skutečnosti zcela pominul. Shodný postup zaujal i k argumentaci žalobkyně ohledně nenaplnění zákonných podmínek podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí („ ZoPMČR“). Podle žalobkyně je z časové posloupnosti událostí a obsahu některých historických listin patrné, že převod ze žalobkyně na [anonymizována dvě slova] a následný převod nemovitostí z [anonymizována dvě slova] na stát dělilo jen několik dní, přičemž církevní subjekty v této transakci neprojevovaly zcela svobodnou vůli. Žalobkyně převedla předmětné nemovitosti na stát na základě smlouvy z 28. 12. 1961, v níž se uvádí, že vzhledem k připravovanému vládnímu usnesení z 9. 12. 1959, č. 1047 o převzetí ústavů sociální péče do správy národních výborů od 1. 1. 1960 a vzhledem k tomu, že vlastnické právo nebylo dosud knihovně převedeno na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], byly již před uzavřením této smlouvy na pokyn [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a v dohodě s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze strany [anonymizována dvě slova] jako správy řeholního majetku objekty shora uvedené převedeny darováním dle vládního nařízení č. 30/54 Sb. do vlastnictví Čs. státu, odboru sociálního zabezpečení příslušných ONV. O tom, že celá transakce byla provedena z příkazu státních institucí, svědčí i příkaz [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze 17. 1. 1962 a rozhodnutí [organizační složka státu ] z 29. 9. 1961, č. j. 153/47633/61 o vypořádání pohledávek [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V té souvislosti doplňuje, že vypořádání tvrzených pohledávek samo budí rozpaky, neboť údajný dluh žalobkyně vůči [anonymizována dvě slova] měl činit 11 871 091 Kčs, avšak k jeho vyrovnání převádí žalobkyně na [anonymizována dvě slova] (a obratem na Čsl. stát) majetek ve vyčíslené hodnotě 100 642 101 Kč. Hodnota nemovitostí je tedy desetinásobná. Důvod takto nespravedlivého vyrovnání je ve smlouvě rovněž uveden, když je deklarováno, že:„ Pokud obecná cena převáděných nemovitostí přesahuje celkovou částku pohledávek [anonymizována dvě slova], prohlašuje [název] [anonymizována dvě slova], že předmětné nemovitosti ohledně přebytku obecné ceny převádí bezplatně a [anonymizována dvě slova] je bezplatně přejímá do vlastnictví, neboť tyto nemovitosti jsou řádně užívány subjekty socialistického sektoru, resp. slouží bytovému fondu“. K postavení [anonymizována dvě slova] žalobkyně uvádí, že s ohledem na pohnutou historii [anonymizována dvě slova], která vznikla až v roce 1950 a byla plně ovládána komunistickou stranou, i komentářová literatura k zákonu o majetkovém vyrovnání uvádí dvojí postavení [anonymizována dvě slova]. Jedná-li se o její kmenový majetek, může být oprávněnou osobou dle § 3 písm. d) zákona o majetkovém vyrovnání. Zároveň však nelze pominout skutečnost, že [anonymizována dvě slova] byla zneužívána komunistickým režimem pro ovládnutí majetku dalších církevních subjektů a ve vztahu k tomuto majetku za oprávněnou osobou považována býti nemůže. V posuzovaném případě se nejednalo ani o kmenové jmění matice, ani o majetek ve správě matice, nýbrž o majetek jiné církevní osoby, kdy [anonymizována dvě slova] byla toliko zneužita jako nástroj k vyvedení majetku z podstaty žalobkyně pod záminkou jakéhosi vyrovnání pohledávek, které s vysokou pravděpodobností byly pouze fiktivního charakteru (uvádí se v odvolání). Dále žalobkyně namítá pochybení soudu prvního stupně při hodnocení legality přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na druhého žalovaného. Možnost nabytí majetku 2. žalovaným dle § 2 odst. 1 písm. a) ZoPMČR vylučuje skutečnost, že vlastníkem předmětných pozemků ještě v roce 1961 byl stát, takže tyto pozemky nemohly tvořit historický majetek obce v době před zrušením obcí k 1. 1. 1950. Pokud jde o způsob nabytí podle ust. § 1 zákona, je zapotřebí naplnění dvou podmínek přechodu, které musí být splněny kumulativně. Podle přesvědčení žalobkyně k naplnění těchto podmínek nedošlo. Nebyla předložena žádná listina, která by svědčila o tom, že ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření k předmětným pozemkům národním výborům. Ani faktické hospodaření žalovaného 2) s předmětnými pozemky nebylo doloženo, a to až do roku 2008. Tato skutečnost současně vylučuje závěr o vydržení vlastnického práva ve prospěch žalovaného 2).

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o. s. ř. a contrario) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po částečném zopakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Odvolací soud se především zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně k uplatnění nároku, o který se v dané věci jedná, neboť její nedostatek vedl soud prvního stupně k zamítnutí žaloby.

6. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na určení vlastnického práva České republiky ke konkrétně uvedeným nemovitým věcem uplatněný podle § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (ZMV). Podle tohoto ustanovení je aktivní věcná legitimace k uplatnění nároku dána oprávněné osobě ve smyslu ust. § 3 ZMV. V posuzovaném případě by se mělo jednat o právnickou osobu zřízenou nebo založenou jako součást registrované církve a náboženské společnosti (§ 3 písm. b)) za podmínky, že v rozhodném období (tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. Žalobkyně tvrdí, že jí taková křivda byla způsobena v důsledku darovací smlouvy, kdy k darování došlo v tísni (§ 5 písm. e) ZMV).

7. Nesporné je, že pozemky, o které se v dané věci jedná, pod označením PK [číslo], [číslo] a [číslo] původně náležely [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] (dále také [anonymizována dvě slova]) a byly zapsány v knihovní vložce č. 124/I pozemkové knihy pro katastrální [územní celek]. Žalobkyně tvrdila, že tyto pozemky (tak jako ostatní majetek [anonymizována dvě slova]) převzala do svého vlastnictví, což dokládá souhlasem [orgán státní správy] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 18. 3. 1952 zn. j. 293.8-17/3-52-. Dále se opírá o darovací smlouvu ze dne 10. 4. 1962 uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] jako darující a Čs. státem, finančním odborem [orgán státní správy] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] jako nabývajícím s tím, že s poukazem na historické souvislosti a dvojí postavení [anonymizována dvě slova] byla tato organizace pouhým nástrojem komunistického režimu k převedení majetku žalobkyně na stát. Majetková křivda uzavřením této darovací smlouvy tak ve skutečnosti vznikla žalobkyni, neboť se netýkala„ kmenového“ majetku [anonymizována dvě slova], ve vztahu ke kterému by [anonymizována dvě slova] mohla být v postavení oprávněné osoby.

8. Odvolací soud v dané věci nemůže přehlédnout, že z listin založených ve spise vyplývá, že pozemky, o které se jedná, byly nebo měly být předmětem revize pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb. Svědčí o tom Návrh přídělu půdy a budov týkající se pozemků [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [obec] s datem převzetí přídělu 1. 10. 1948 a soupis pozemkového majetku podléhajícího revizi podle zákona ze dne 11. 7. 1947, č. 142 Sb., o revizi první pozemkové reformy, vyhotovený původním vlastníkem pozemků [anonymizována dvě slova] dne 14. 2. 1948. Především je zde rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 14. 3. 1948, č. 19.303/48-IX/R/12 o vyvlastnění majetku [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] podle zákona č. 142/1947 Sb. a navazující listina vydaná [stát. instituce] dne 6. 6. 1950, čís. j. 29701/50- A/21, v němž jsou mezi pozemky podléhající vyvlastnění uvedeny i pozemky, kterých se řízení týká. Uvedené listiny nasvědčují tomu, že předmětné nemovitosti mohly být předmětem vyvlastnění postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. Pokud žalobkyně v reakci na pochybnosti odvolacího soudu o způsobu převzetí nemovitostí Čsl. státem uvedla, že předmětné pozemky byly nakonec z procesu vyvlastnění vyňaty a zahrnuty do rámce pozemkové výměry, která byla původnímu vlastníkovi ([anonymizována dvě slova]) ponechána, jedná se o domněnku žalobkyně, která nebyla způsobem nevzbuzujícím pochybnosti doložena. O osudu pozemků z hlediska jejich převzetí státem v důsledku vyvlastnění postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. nelze konečný závěr učinit. Odvolací soud uznává, že vyslovené domněnce žalobkyně o osudu těchto pozemků (jejich vynětí z vyvlastnění) může nasvědčovat nakládání s těmito pozemky v 60. letech, neboť jsou zde listiny, které svědčí pro závěr, že Čsl. stát nemovitosti převzal až na základě darovací smlouvy uzavřené dne 10. 4. 1962 s [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] smlouvu podepsala 28. 3. 1962). V této darovací smlouvě se uvádí, že [anonymizována dvě slova] převzala podle smlouvy s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo], [ulice] ul. [číslo] o převodu vlastnictví k nemovitostem z 28. 12. 1961, schválené rozhodnutím [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] z 5. 1. 1962, č. j. 1075/62 do vlastnictví mimo jiné pozemky, o které se v dané věci jedná. Tyto nemovitosti jsou knihovně připsány [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a přešly mimoknihovně do vlastnictví [obec] [anonymizována dvě slova] podle rozhodnutí krajského národního výboru, odboru pro věci církevní z 18. 3. 1952, č. j. 295.8-17/3-52-I/4. [anonymizována dvě slova] převedla uvedenou darovací smlouvou bezplatně do vlastnictví Čs. státu v celkové inventarizační hodnotě 2 574 531,55 Kč. Ze smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] jako převádějící a [anonymizována dvě slova] jako nabývajícím uzavřenou 28. 12. 1961 (na kterou darovací smlouva uzavřená 10. 4. 1962 mezi [anonymizována dvě slova] a Čs. státem odkazuje) přitom vyplývá, že převod pozemků z [obec] [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] je spojen s vyrovnáním pohledávky [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která byla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] uznána v částce 11 871 091,11 Kčs. Ve smlouvě se uvádí, že převzetím převáděných nemovitostí namísto placení ze strany [anonymizována dvě slova] jsou úplně vyrovnány jednotlivé pohledávky [anonymizována dvě slova] vzniklé do dne podpisu této smlouvy, a to pohledávky uznané i sporné včetně pohledávek za žalovaných s náklady sporu a se vším příslušenstvím a včetně pohledávek, které by případně [anonymizována dvě slova] byly dodatečně zjištěny. Tím jsou vyrovnány všechny protipohledávky [obec] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizována dvě slova] do dne podpisu této smlouvy vzniklé, a to protipohledávky uznané, sporné nebo zažalované se vším příslušenstvím. Pokud obecná cena převáděných nemovitostí přesahuje celkovou částku pohledávek [anonymizována dvě slova], prohlašuje [ulice] [anonymizována dvě slova], že předmětné nemovitosti ohledně přebytku obecné ceny převádí bezplatně a [anonymizována dvě slova] je bezplatně přejímá do vlastnictví, neboť tyto nemovitosti jsou užívány subjekty socialistického sektoru, resp. slouží bytovému fondu a [název] [anonymizována dvě slova] pro ně nemá vlastního využití. Podle odstavce IV. smlouvy činí celková inventarizační hodnota převáděných nemovitostí 100 942 101,43 Kč. Pokud jde o inventarizační hodnotu nemovitostí zapsaných v pozemkové knize pro [katastrální uzemí] vl. [číslo] a [číslo] (o které se v dané věci jedná), je inventarizační hodnota představována částkou 2 574 531,55 Kč. Žalobkyně sice existenci uvedených pohledávek, resp. závazků [obec] [anonymizována dvě slova] vůči [anonymizována dvě slova] zpochybnila s odkazem na historické souvislosti, konkrétně zneužití [anonymizována dvě slova] komunistickým režimem k bezplatnému vyvedení církevního majetku na stát, žádné důkazy v tomto směru však neměla k dispozici. I když byly zemědělské pozemky, o které se v dané věci jedná, převedeny darovací smlouvou z [anonymizována dvě slova] na stát, nelze vyloučit, že jejich převod z [obec] [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] byl spojen s úhradou pohledávek [anonymizována dvě slova] uznaných [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (ale také sporných pohledávek, zažalovaných pohledávek s jejich příslušenstvím i pohledávek, které budou dodatečně zjištěny) a nelze tedy mít za prokázanou existenci majetkové křivdy vzniklou v důsledku bezplatného převodu majetku, tj. darováním v tísni, jak předpokládá ust. § 5 písm. e) ZMV. Poukaz žalobkyně na nepoměr hodnoty a majetku převáděného z [obec] [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] (cca 100 000 000 Kčs) a výši pohledávky uznané [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (cca 11 000 000 Kč) bez dalšího k vyloučení pochybností o bezplatném převodu pozemků, které jsou předmětem řízení z [obec] [anonymizována dvě slova] na stát (prostřednictvím [anonymizována dvě slova]), nestačí. Odvolací soud na shora uvedeném základě dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat existenci majetkové křivdy podřaditelné ust. § 5 písm. e) ZMV, jejíž existenci v projednávané věci tvrdila ani existenci majetkové křivdy podle podřaditelné ust. § 5 písm. a) ZMV (vzhledem k již uvedeným pochybnostem o vyvlastnění podle zák. č. 142/1947 Sb.), a tedy své postavení oprávněné osoby dle § 3 ZMV. Za té situace nelze učinit závěr, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace k uplatnění nároku, který je předmětem řízení. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, aniž se zabýval otázkou, zda aktivně věcně legitimovaným subjektem k uplatnění nároku v dané věci je [anonymizována dvě slova] (jak uvádí soud prvního stupně). S ohledem na shora uvedený závěr se rovněž nezabýval námitkami, které se vztahují k otázce nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem podle zákona č. 172/1991 Sb., popřípadě vydržením vlastnického práva žalovaným 2).

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o § 214 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným, kteří byli v odvolacím řízení úspěšní, byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů, které v případě žalované 1) sestávají z paušální náhrady podle vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za 5 úkonů (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání dne 7. 10. 2022 a 25. 11. 2022 a příprava k těmto jednáním). Náhrada za 1 úkon podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky činí 300 Kč. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud jde o žalovaného 2) [územní celek], vychází odvolací soud z toho, že zástupce žalované 2) vykonal v odvolacím řízení 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání 7. 10. 2022 a 25. 11. 2022. Náhrada za 1 úkon právní služby činí podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu 3 100 Kč. Odměna advokáta tak představuje částku 9 300 Kč. Paušální částka jako náhrada nákladů hotových výdajů činí 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Jízdné za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve dnech 7. 10. 2022 a 25. 11. 2022 činí celkem 1 631 Kč (na jedné cestě z [obec] do [obec] a zpět bylo ujeto celkem 110 km při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a ceně pohonných hmot 44,50 Kč, náhrada za použití vozidla činí 4,70 Kč/km). Náhrada za ztrátu času při cestě z [obec] do [obec] ve dnech 7. 10. 2022 a 25. 11. 2022 podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za celkem 8 půlhodin po 100 Kč představuje částku 800 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení u žalovaného 2) tak činí 12 631 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 2) ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).