7 Co 752/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích z 2.12.2024, č. j. 8 C 46/2023–319

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení částku 28 125,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Prachaticích žalobu, aby bylo určeno, že , jméno FO, , narozená , datum narození, , která zemřela , datum, , naposledy trvalým pobytem , adresa, , byla k datu svého úmrtí vlastnicí pozemku st. parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba čp. , číslo, , rodinný dům, pozemkové parcely č. , číslo, – trvalý travní porost, pozemkové parc. č. , číslo, – ostatní plocha, pozemkové parc. č. , číslo, - ostatní plocha, vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , zamítl (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 502 704,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a konečně žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na specifikovaný účet částku 24 298,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se požadovaného určení domáhal s tvrzením, že jeho matka , jméno FO, byla k okamžiku své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť darovací smlouva do , datum, , kterou nemovitosti převedla na žalované, své vnuky, je neplatná. To proto, že v době darování trpěla duševní poruchou, v jejímž důsledku byly rozpoznávací i ovládací schopnosti dárkyně podstatně sníženy a nebyla schopna posoudit následky svého jednání. Dále spatřoval neplatnost darovací smlouvy v rozporu s dobrými mravy, darování je faktickým vyděděním žalobce, který o matku dlouhodobě pečoval, navíc se zasloužil o nalezení nemovitosti, při pořízení poskytl finanční prostředky. Stavba byla ve stavu ruiny a žalobce ji na své náklady zrekonstruoval. Žalobce tvrdil absolutní neplatnost darování, kdy je rozpor mezi stavem faktickým a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (darovací smlouva byla vložena ke dni , datum, ). Bez požadovaného určení by bylo ohroženo právo žalobce, jeho právní postavení by se stalo nejistým. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, neboť nemovitosti jim babička darovala jako svým vnoučatům. Není pravdou, že by trpěla duševní poruchou, naopak byla vnímána okolím jako velmi orientovaná a činorodá osoba. Tvrzení, že žalobce na své náklady předmětnou nemovitost zrekonstruoval, je zkreslující, neboť rekonstrukci dokončenou v roce 2001 realizovala především dárkyně se svým partnerem a celá široká rodina dárkyni pomáhala. Po rozsáhlém dokazování (výsleších svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , provedení listinných důkazů, jak jsou ve spisu specifikovány, nařízení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a výslechu ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která kromě obsahu spisu vycházela zejména z vyšetření psychiatričky , tituly před jménem, , jméno FO, (a to zejména z vyšetření paní , jméno FO, dne , datum, , které bylo nejblíže datu darovací smlouvy z , datum, ), okresní soud zjistil, že , jméno FO, , byť nesla těžce situaci po úmrtí svého životního partnera , jméno FO, , byla zcela orientovaná, její myšlení a vnímání nebylo nikterak zkreslené. Podle znalkyně u posuzované nastala v rámci psychosociální zátěže porucha přizpůsobení, kdy se jedná o poruchu adaptace člověka na stres způsobený mimořádně stresujícím životním zážitkem. Kognitivní a exekutivní poruchy ve smyslu rozvinutého syndromu demence nebyly přítomny a znalkyně neshledala žádnou závažnou psychopatologii ve smyslu poruch orientace, myšlení, vnímání a afektivity. Ani u předepsané medikace nebylo možno uvažovat o antidepresivním efektu, jednalo se pouze o medikaci s hypnotickým efektem. Pokud svědkyně , jméno FO, vypovídala o tom, že se jí paní , jméno FO, jevila zmateně, zároveň uvedla, že s ní hovořila pouze čtyřikrát či pětkrát telefonicky při 5–10timinutových hovorech, narozdíl od svědků, kteří s posuzovanou byli v každodenním kontaktu. Proto okresní soud neměl za zjištěné jakékoliv okolnosti, na základě kterých by mohl učinit závěr, že paní , jméno FO, v okamžiku uzavření darovací smlouvy, na základě které převedla vlastnické právo na žalované, jednala v duševní poruše. Darovací smlouva z , datum, tedy není neplatná. Pokud žalobce dále spatřoval neplatnost darovací smlouvy v rozporu s dobrými mravy s tím, že do předmětné nemovitosti investoval ze svého, slyšení svědci vypovídali o tom, že na rekonstrukci domu se podílela celá rodina. Pokud by byly i ze strany žalobce činěny investice, měly být vypořádány v režimu bezdůvodného obohacení, čehož se za života paní , jméno FO, žalobce nedomáhal. Z listin týkajících se rekonstrukce nemovitosti a stavebního řízení z let 1997 a 1998 podle zjištění okresního soudu jednoznačně vyplývá, že s nemovitostmi vždy nakládala jako se svým výlučným vlastnictvím. Okresní soud neshledal rozporným s dobrými mravy, když , jméno FO, svůj majetek mezi dědice nerozdělila rovným dílem, část svého majetku darovala vnukům. Ostatně i slyšení svědci vypověděli, že již za života sdělovala své přání nemovitost převést na vnuky. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšných žalovaných. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 460/23 vyšel z tarifní hodnoty 7 800 000 Kč (žalovaní předložili soudu odhad realitní kanceláře , právnická osoba, v , adresa, , podle něhož obvyklá cena nemovitostí se pohybuje v rozmezí 7,8–12 000 000 Kč). O nákladech řízení státu rozhodl za použití § 148 odst. 1 o.s.ř., uložil je zaplatit neúspěšnému žalovanému.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Podle odvolatele je rozhodnutí soudu předčasné, neboť nebyly provedeny všechny navržené důkazy, a to důkazy směřující k prokázání toho, že rekonstrukci nemovitosti financoval minimálně z 90 %, dále že naprostou většinu věcí souvisejících s rekonstrukcí zařizoval a díky materiálnímu a lidskému potenciálu zajistil. Poukázal na to, že nemovitost sehnal on, jednalo se o ruinu, zaplatil kupní cenu v řádech desítek tisíc korun, neboť matka tyto prostředky neměla (byť mu později tuto částku uhradila). Trval na tom, aby nemovitost zakoupila matka a jednalo se o rodinnou chalupu. Dále poukázal na to, že k převodu vlastnictví došlo za jeho zády, kdy jej o tom nikdo neinformoval. Do nemovitosti koupil nové vybavení v době, kdy již byli vlastníky žalovaní. Darovací smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy i pro nezpůsobilost dárkyně k právním úkonům. Podle žalobce je namístě provést revizní znalecký posudek, neboť posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, je nepřesvědčivý, především se znalkyně nevypořádala s paradoxem, že dárkyně provedla to samé, co jí učinila její matka tím, že ji v dědictví znevýhodnila proti jejímu bratrovi. Tuto okolnost dárkyně brala velice úkorně. Často opakovala, že takové jednání není správné. Pro žalobce je těžko pochopitelné, jak by tak mohla postupovat při zdravém úsudku. Nesouhlasí ani s rozhodnutím o výši náhrady nákladů řízení, kdy soud prvního stupně jednak vycházel z chybně určené tarifní hodnoty úkonů a jednak měl s ohledem na shora popsané okolnosti použít § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení liberovat. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalobce se žalovaní vyjádřili. Podle žalovaných se soud s argumenty žalobce plně vypořádal v řízení na prvním stupni, žalobce nepředložil jakékoliv relevantní argumenty zpochybňující závěry znaleckého posudku. Pokud jde o otázku dobrých mravů, žalobce postupuje v rozporu s výslovně vyjádřenou svobodnou vůlí své matky, za účelem majetkového prospěchu se snaží vykreslit ji jako neorientovanou, zmatenou a nesvéprávnou, což pokládají za jednání rozporné s dobrými mravy vůči své babičce. I pokud by žalobce pro dárkyni něco zakoupil (což činili i žalovaní), nemohlo to omezit právo dárkyně se svým majetkem nakládat. K náhradě nákladů řízení žalobce opět nepředkládá žádnou konkrétní argumentaci. Proto navrhli napadený rozsudek potvrdit.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas účastníkem k tomu legitimovaným přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

5. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

6. Okresní soud provedl podrobné dokazování, kdy výsledky dokazování pečlivě odůvodnil, skutkové závěry odpovídají obsahu spisu. Odvolací soud zdůrazňuje provedení důkazu spisem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn , spisová značka, , o pozůstalostním řízení po zůstavitelce , jméno FO, . Řízení bylo skončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, (viz odst. 21. napadeného rozsudku). Z citovaného usnesení (jak je odvolací soud citoval při jednání) vyplývá, že sporným aktivem pozůstalosti mezi dědici zůstal nemovitý majetek, a to pozemek st. p. , číslo, , jehož součástí je budova , adresa, , pozemek parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , vše zapsáno na LV č. , číslo, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro k.ú. a obec , adresa, . Dcera zůstavitelky , tituly před jménem, , jméno FO, se zařazením uvedených nemovitostí do aktiv pozůstalosti nesouhlasila, neboť měla za to, že zůstavitelka je ke dni smrti již nevlastnila. Za této situace (dnem právní moci právě citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne , datum, ) žalobce ztratil naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Odvolací soud odkazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu; za přiléhavý považuje zejména rozsudek z 20.12.2023, sp. zn. 24 Cdo 2207/2023. Podle právní věty jakmile je o pozůstalosti pravomocně rozhodnuto, žaloba o určení, že sporné aktivum náleželo zůstaviteli (resp. do jeho SJM s pozůstalým manželem) ke dni jeho smrti, ztrácí nezbytný naléhavý právní zájem (na základě pozdějšího určení už nelze aktivum v pozůstalostním řízení dodatečně projednat) a žalobce buď musí v probíhajícím sporném řízení určovací žalobu změnit (například na plnění, nebo sice na určení, ale nikoliv práva zůstavitele, ale již samotného dědice), nebo bude jeho původně podaná určovací žaloba pro dodatečně nastalý nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta. Nejvyšší soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z.ř.s.), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 z.ř.s. Nicméně od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z.ř.s. jakkoli zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž – z hlediska naléhavého právního zájmu - je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli. Nejvyšší soud připomněl rozsudek sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 (Rc 84/2023). Odvolací soud dále poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 3.12.2024 sp. zn. 24 Cdo 3171/2024, kdy Nejvyšší soud vysvětlil, že rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1826/2004 vychází z dřívější obsahově odlišné procesní úpravy s tím, že při dědění se použije právo platné v den smrti (viz § 3069 o.z., Čl. II. zákona č. 293/2013 Sb.). Nejvyšší soud se rovněž vypořádal s dovolací námitkou týkající se odlišného postupu notářských kanceláří, které „za srovnatelných okolností zahajují dodatečná projednání dědictví“ (v odst. 10). Z uvedené koncepce tedy vyplývá, že nadále se bude moci dědic rovnou domoci určení svého vlastnického práva ke spornému aktivu pozůstalosti (a to jak vůči ostatním dědicům, tak vůči třetím osobám - jak je tomu v projednávané věci). Protože odvolací soud shledal, že v době vyhlášení rozsudku (jakožto i rozsudku soudu prvního stupně) žalobce neměl naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nelze jinak – než žalobu zamítnout již z tohoto důvodu. Proto odvolací soud za použití § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil (byť s jiným právním hodnocením). Za dané situace nejsou odvolací námitky právně významné, proto se k nim odvolací soud blíže nevyjadřuje.

7. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, okresní soud se řídil nálezem Ústavního soudu III. ÚS 460/23 a odměnu určil z hodnoty předmětných nemovitostí (nemovitostí ohledně nichž mělo být určeno vlastnické právo zemřelé , jméno FO, ), a to ze spodní hranice 7 800 000 Kč. (Odvolací soud připomíná, že tento postup žalovaní avizovali již během řízení, nemohl být pro žalobce překvapivý). Tarifní hodnota byla určena správně v souladu s ustálenou judikaturou. Odvolací soud rovněž nezjistil žádné mimořádné okolnosti pro postup dle výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř. a nepřiznání části náhrady nákladů řízení žalovaným. Okresní soud určil odměnu advokáta žalovaných jako při zastupování jedné osoby, nikoliv dvou (za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31.12.2024), jinak by odměna vycházela na částku podstatně vyšší. U nákladů řízení sice neplatí zákaz reformace in peius, to je rozhodnutí v neprospěch odvolatele (viz Stanovisko Ústavního soudu, Pl. ÚS st. 60/24 z 5.3.2025), v daném případě by však odměna zástupce žalovaných byla nepřiměřeně vysoká; žalovaní se jí ostatně ani nedomáhali. Odvolací soud z uvedených důvodů považuje nákladový výrok II. za věcně správný, proto jej s odkazem na § 219 o.s.ř. potvrdil. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění v odst.

25. Stejně tak potvrdil věcně správný výrok III., o nákladech řízení státu, kdy okresní soud za použití § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil zaplacení nákladů státu neúspěšnému žalobci. Výše nákladů odpovídá spisu.

8. V odvolacím řízení byli žalovaní úspěšní, proto podle § 224 odst. 1 ve spojení z § 142 odst. 1 o.s.ř. mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají ze dvou úkonů právní služby [vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu] při dvou zastoupených, kdy je nutno řídit se novelizovaným ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu, § 9a odst. 1 písm. d) AT (novelizace vyhláškou č. 258/2024 účinnou od 1.1.2025). Z tarifní hodnoty 500 000 Kč vychází odměna 10 300 Kč, na další zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, tj. částka 8 240 Kč, celkem 18 540 Kč, za 2 úkony 37 080 Kč. Dále byly připočteny 2 režijní paušály po 450 Kč podle novelizovaného ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Cestovné z , adresa, k odvolacímu soudu a zpět činí při ujetých celkem 300 km, spotřebě dle TP 8,3 l/100 km NM, jejíž vyhlášková cena je 34,70 Kč/l, tj. na spotřebovaných pohonných hmotách 864 Kč a na základní náhradě při sazbě 5,80 Kč/km dalších 1 740 Kč, celkem 2 604 Kč. Na náhradě za promeškaný čas advokátu náleží za 8 půlhodin po 150 Kč podle novelizovaného § 14 odst. 3 AT dalších 1 200 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalovaných tak vycházejí na 23 244 Kč a spolu s 21 % DPH, jehož je advokát plátcem, na 28 125,24 Kč.

9. Lhůta k zaplacení nákladů odvolacího řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.