7 Co 761/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A , zastoupené advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A o zaplacení částky 472 608,75 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2025, č.j. 28 C 179/2023-132

I. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I., ohledně částky 44 750 Kč s úrokem z prodlení, zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., ohledně částky 427 758,75 Kč s úrokem z prodlení mění tak, žaloba se ohledně částky 427 758,75 Kč s úrokem z prodlení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 139 510,50 Kč k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky A, do 3 dnů od právníci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů státu částku 15 600 Kč na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích do 3 dnů od právníci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalované uložil zaplatit žalobci částku 472 608,75 Kč s úrokem z prodlení. Dále žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 205 642,90 Kč a na náhradě nákladů státu částku 15 600 Kč (výroky II. a III.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 472 608,75 Kč s příslušenstvím (dále jen „předmětná částka“). Pro úplnost lze dodat, že před rozšířením žaloby se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 432 075 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobě tvrdil, že je synem , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“), který zemřel dne , datum, . Žalovaná je poslední manželkou zůstavitele. Dále tvrdil, že byl společně se zůstavitelem do , datum, spoluvlastníkem (každý se spoluvlastnickým podílem 1/2) nemovitosti, a to domu č.p. , číslo, v obci , adresa, (na st. parc. č. , hodnota, ). Dále byl (od roku 2020) vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. , hodnota, (k.ú. , adresa, ). Účastníci jsou dědici zůstavitele (řízení o pozůstalosti probíhá před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, ). Jejich dědické podíly jsou shodné (1/2). V průběhu zmíněného řízení o pozůstalosti mezi účastníky vznikl spor o pasiva dědictví (ohledně předmětné částky). Proto žalobce podal žalobu s odkazem na § 189 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. (dále jen „z.ř.s.“).

3. Žalobce v žalobě (jednoznačně) tvrdil (čl. III. žaloby), že zůstavitel společně se žalovanou užíval výše uvedené nemovitosti (dále jen ,,předmětné nemovitosti“) až do své smrti. Poté je užívala výlučně žalovaná (do , datum, ). Ve výše uvedených časových obdobích (tedy před i po , datum, ) mezi žalobcem a zůstavitelem (resp. žalovanou) nebyla sjednána nájemní či jiná smlouva. Přesto docházelo k užívání předmětných nemovitostí. Proto za období do , datum, mělo vzniknout na straně zůstavitele bezdůvodné obohacení (na úkor žalobce), jehož vydání se žalobce žalobou domáhal. Obdobně mělo vzniknout bezdůvodné obohacení (za období po , datum, ) na straně žalované. Žalobce v žalobě dále výslovně uvedl (tvrdil), že ohledně spoluvlastněného domu nebyla mezi ním a zůstavitelem uzavřena žádná dohoda spoluvlastníků. Zůstavitel tyto nemovitosti užíval výlučně (nad rámec svého spoluvlastnického podílu). Po rozšíření žaloby žalobce po žalované požadoval úhradu předmětné částky. Ta se skládala z částky 374 508,75 Kč s příslušenstvím (bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout zůstaviteli na úkor žalobce (za období od , datum, do , datum, ) v důsledku užívání předmětných nemovitostí (bez jakékoliv dohody) a částky 98 100 Kč (za užívání předmětných nemovitostí žalovanou po smrti zůstavitele (za období od , datum, do , datum, ).

4. Žalobce následně (v průběhu odvolacího řízení) uvedl (podání ze dne , datum, , jeho vyjádření při jednání odvolacího soudu dne , datum, a výpověď žalobce při uvedeném jednání), že mezi ním a zůstavitelem existovala dohoda (ohledně období před smrtí zůstavitele). Bylo dohodnuto, že zůstavitel bude předmětné nemovitosti užívat (bude zde bydlet) a bude žalobci hradit měsíčně částku 10 000 Kč. Žalobce tvrdil, že tuto částku mu také zůstavitel hradil (výlučně v hotovosti). Po úmrtí předcházející manželky zůstavitele (, jméno FO, ) v lednu 2018 však žalobce nájemné na zůstaviteli nikterak nevymáhal. Nedošlo však k žádné změně popsané dohody (nadále tedy platila dohoda o úplatném užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem).

5. Dále je třeba uvést, že žalobce jednoznačně odmítl (právní) názor, že žalobou požadovaná úplata za užívání předmětných nemovitostí žalovanou po smrti zůstavitele je (může být) v rozporu s dobrými mravy. Poukazoval na to, že žalovaná v závěru života zůstavitela (mírně řečeno) nedobře hospodařila s jeho finančními prostředky. Tuto skutečnost žalobce zjistil až po smrti zůstavitele. Poukazoval na to, že se toto „hospodaření“ se týkalo částky téměř , částka, Kč.

6. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je synem zůstavitele, který zemřel dne , datum, . Je dědicem (společně se žalovanou) po zůstaviteli (oba dědické podíly ve výši 1/2). Žalobce byl společně se zůstavitelem do jeho smrti spoluvlastníkem domu č.p. , číslo, v obci , adresa, na st. parc. č. , hodnota, (spoluvlastnické podíly ve výši 1/2) a výlučným vlastníkem dalších pozemků (LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, ). Žalovaná předmětné nemovitosti výlučně užívala v období od , datum, do , datum, (tedy po smrti zůstavitele). V průběhu řízení o pozůstalosti (vedeno před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, ) vznikl mezi dědici (účastníky) spor o pasiva dědictví (sporná pohledávka žalobce z titulu užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem do jeho smrti). V důsledku sporu dědiců se v řízení o pozůstalosti k popsanému pasivu dědictví nepřihlíželo. Soud prvního stupně vyšel dále z toho, že v období do , datum, (tedy za dobu života zůstavitele) mezi žalobcem a zůstavitelem a následně i mezi žalobcem a žalovanou (v období od , datum, ) nebyla sjednána (ohledně užívání předmětných nemovitostí) nájemní (jiná) smlouva. Proto na straně zůstavitele vzniklo za období do jeho smrti a na straně žalované (v následujícím období po smrti zůstavitele) bezdůvodné obohacení (na úkor žalobce). Soud prvního stupně také uvedl, že při neexistenci dohody spoluvlastníků (žalobce a zůstavitele) zůstavitel užíval zmíněné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud prvního stupně žalobě vyhověl, přičemž ohledně výše bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku (znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ).

7. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. ( dále jen „o.z.“) a § 173 z.ř.s., § 189 odst. 1 z.ř.s. Přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 24 Cdo 311/2020). Došel k závěru, že v této věci může dojít k odstranění spornosti pasiv dědictví (sporná pohledávka žalobce za zůstavitelem za období do , datum, ). Může tedy dojít ke konečnému vyřešení vztahu mezi dědici (účastníky). Soud prvního stupně neakceptoval (odmítl) názor žalované, že mezi žalobcem a zůstavitelem byla uzavřena konkludentní formou dohoda o bezplatném užívání předmětných nemovitostí. Pro tento závěr neshledal dostatečnou oporu v provedeném dokazování (včetně výpovědi samotné žalované). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně (zejména odstavce 45. až 54.). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěch žalobce ve věci (§ 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. – dále je „o.s.ř.“). Dále rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a ve věci neúspěšné žalované uložil zaplatit náklady státu (znalečné nepokryté zaplacenou zálohou).

8. Proti tomuto rozsudku se (v plném rozsahu) odvolala žalovaná. Rekapituluje povahu (podstatu) žalobou uplatněných nároků. Namítá nedostatek své legitimace ve věci (ohledně nároku žalobce vůči zůstaviteli za období do jeho smrti). Zmíněné řízení o pozůstalosti nebylo dosud pravomocně skončeno. Pouze v tomto řízení lze posoudit, zda žalovaná je dědicem po zůstaviteli. Uvádí (ze svého pohledu) podstatné skutečnosti ve věci. Žalobce je jediný syn zůstavitele. Jeho zásluhou získal (i jeho manželka) značný majetek (v řádech desítek milionů korun.) Dům č.p. , číslo, v obci , adresa, postavil zůstavitel pro sebe (zaplatil jej, udržoval, pojistil). Za užívání předmětných nemovitostí po dokončení rodinného domu v roce 2012) zůstavitel žalobci nikdy neplatil. Žalobce za života zůstavitele ani nikdy nepožadoval úhradu za užívání předmětných nemovitostí a neprojevil zájem tyto nemovitosti užívat. Popsaný (dlouhodobý, faktický) stav podle žalované svědčí o existenci konkludentní dohody (minimálně o souhlasu žalobce s tím, aby předmětné nemovitosti dlouhodobě a bezplatně užíval zůstavitel). Žalovaná se zabývá i dalšími (pojato v širším kontextu) vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem (i ohledně domu č.p. , číslo, v obci , adresa, ). Dále žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 3709/2017, 28 Cdo 2511/2019, 28 Cdo 13/2020, 31 Cdo 503/2011, 28 Cdo 725/2008). Poukázala také na to, že žalobce v řízení netvrdil (neprokazoval) své konkrétní omezení (vyloučení) z užívání předmětných nemovitostí. Dále namítá, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení (za období po smrti zůstavitele do , datum, ) je nemravný (nepožívá právní ochrany - § 8 o.z.). O požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se žalovaná dozvěděla z předžalobní výzvy (ze dne , datum, ) a z domu se odstěhovala , datum, . Soudu prvního stupně vytýká, že vyhověl žalobě ohledně dluhu, o němž sám zůstavitel netušil, že by mohl vůbec existovat. V běžném životě nelze nalézt případ, kdy by rodiče, kteří darovali svým dětem rodinný dům a nadále v něm bydleli, za toto bydlení svým dětem platili. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že smyslem žaloby je eliminovat její dědický podíl, aby veškerý majetek po zůstaviteli získal žalobce. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku (zamítnutí žaloby).

9. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku (při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby). Nesouhlasil s argumentací žalované, že jí nesvědčí legitimace ve věci (ohledně pohledávky žalobce za zůstavitelem). Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 24 Cdo 311/2020). Odmítá i závěr žalované, že byla uzavřena dohoda o bezúplatném užívání předmětných nemovitostí. V tomto směru žalovaná své důkazní břemeno neunesla. Ohledně vzniku nároku na nevydání bezdůvodného obohacení odkázal na další judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 225/2023). Připomíná, že v této věci mezi účastníky nebylo sporné, že předmětné nemovitosti užíval do své smrti výhradně (resp. společně se žalovanou) zůstavitel a následně (po jeho smrti) je výlučně užívala žalovaná. Opětovně poukazoval na skutečnost, že v průběhu řízení o pozůstalosti zjistil, že žalovaná nabyla za dva roky soužití se zůstavitelem majetek v hodnotě cca , částka, Kč. V dalším lze odkázat na výše popsanou změnu tvrzení žalobce v průběhu odvolacího řízení.

10. Během odvolacího řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět (za souhlasu žalované) ohledně částky 44 750 Kč (pohledávka žalobce za zůstavitelem – užívání předmětných nemovitostí do , datum, ). Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně (výroku I.) částečně zrušil a řízení zastavil.

11. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.).

12. Odvolání je důvodné.

13. Nejprve je třeba se vypořádat s podstatnou (zásadní) změnou skutkových tvrzení žalobce (výše vymezena) v průběhu odvolacího řízení (i jeho výpovědí před odvolacím soudem).

14. Změnou tvrzení (výpovědí žalobce) vznikl podstatný (zásadní) rozpor mezi tím, co žalobce uvedl na začátku řízení (v žalobě) a před soudem prvního stupně a tím, co uvedl v průběhu odvolacího řízení. Tento rozpor nelze vysvětlit (případnou) nesprávnou komunikací mezi žalobcem a jeho zástupcem. Jde totiž o základní (pro posouzení věci zásadní) tvrzení. Původní tvrzení žalobce a jejich nová verze vedle sebe neobstojí (navzájem se totiž vyvracejí). Odvolacímu soudu nezbývá než zopakovat, že žalobce v žalobě (čl. III.) jednoznačně (kategoricky, opakovaně) vyloučil uzavření dohody mezi ním a zůstavitelem ohledně užívání předmětných nemovitostí. Proto také (logicky) kvalifikoval svůj nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (neuplatnil žalobou nárok vyplývající ze smlouvy). Popsaná (přijatelně nevysvětlená) změna skutkových tvrzení žalobce během odvolacího řízení (i jeho výpověď před odvolacím soudem, která v podstatě vyvrací jeho vlastní skutková tvrzení v žalobě) má za následek podstatné (zásadní) snížení jeho věrohodnosti. K této skutečnosti odvolací soud při svém rozhodování také přihlédl.

15. Ve skutkové rovině odvolací soud (částečně) vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která (v tomto směru) v zásadě nebyla mezi účastníky sporná. Žalobce je syn zůstavitele. Žalovaná byla jeho (poslední) manželka. Před soudem prvního stupně probíhá pod sp. zn. , spisová značka, řízení o pozůstalosti (ohledně zůstavitele). Jedinými (závětními) dědici jsou účastníci (každý s dědickým podílem 1/2). V průběhu zmíněného řízení o pozůstalosti mezi účastníky vznikl spor o pasivech pozůstalosti (sporná pohledávka žalobce za zůstavitelem, tedy za dobu do jeho smrti). Spoluvlastníky domu č.p. , číslo, v obci , adresa, na st. parc. č. , hodnota, byli až do smrti zůstavitele žalobce a zůstavitel (spoluvlastnické podíly ve výši 1/2). Předmětné nemovitosti až do své smrti užíval zůstavitel (společně se svou manželkou - žalovanou). Za užívání předmětných nemovitostí zůstavitel žalobci ve výše uvedeném období nic nezaplatil. Po smrti zůstavitelé (do , datum, ) předmětné nemovitosti výlučně užívala žalovaná. Za toto období žalobci nic nezaplatila.

16. Odvolací soud (částečně) doplnil (zopakoval) dokazování. Jde (zejména) o výslechy obou účastníků. Pro rozhodnutí o věci je podstatné (zásadní) následující.

17. Odvolací soud neuvěřil výpovědi žalobce, že se zůstavitelem uzavřel dohodu o úplatném užívání předmětných nemovitostí za částku 10 000 Kč měsíčně s tím, že zůstavitel mu nejprve tuto částku platil a následně (po úmrtí manželky , jméno FO, ) tuto částku přestal platit, přičemž žalobce tento stav strpěl (úhradu zmíněné částky po zůstaviteli nepožadoval, nevymáhal ji na něm). Důvody, proč odvolací soud neuvěřil žalobci, jsou výše popsané.

18. Z provedeného dokazování (výpovědi žalobce) však vyplynulo, že žalobce získal od zůstavitele za jeho života významné majetkové hodnoty (v jednotkách desítek milionů korun). Odvolací soud dále nemá důvod pochybovat o výpovědi žalované, že žalovaný jednal (vystupoval) ohledně předmětných nemovitostí jako jejich vlastník (ani neuvažoval o placení za jejich užívání). Výlučné užívání předmětných nemovitostí (bez provedení jakékoliv úhrady) přitom nepředstavovalo krátké období. Šlo o řadu let.

19. Z tvrzení účastníků (v této části v podstatě shodných) i jejich výpovědí vyplývá, že období po smrti zůstavitele (do , datum, ) předmětné nemovitosti (bez jakékoliv úhrady) užívala žalovaná. Odvolací soud dále vyšel z toho (viz výpovědi účastníků), že krátce po smrti zůstavitele (ještě v průběhu uvedeného období) se účastníci osobně sešli. Žalovaná projevila přání předmětné nemovitosti (dočasně) užívat. S tím vyjádřil žalobce souhlas. Následně však (v průběhu zmíněného řízení o pozůstalosti) žalobce změnil svůj názor (v důsledku zjištění, že předmětem pozůstalosti nejsou jím předpokládané úspory zůstavitele a zhodnocení této skutečnosti k tíži žalované). Proto nadále nesouhlasil s bezúplatným užíváním předmětných nemovitostí žalovanou a vyzval ji k vydání bezdůvodného obohacení (výzva ze dne , datum, ). Žalovaná také vypověděla (není důvod její výpověď zpochybňovat), že úmrtí zůstavitele pro ni bylo překvapivé (nečekané). Zůstavitel (i přes existující zdravotní obtíže) měl další plány do života (se žalovanou).

20. V právní rovině (s ohledem na výše uvedenou změnu tvrzení žalobce a popsaná skutková zjištění) odvolací soud činí jiné závěry, než učinil soud prvního stupně.

21. Právně jednat lze různými formami. Smluvní strany mohou vyjádřit svou vůli slovy (písmem). Zákon připouští i faktické jednaní (konkludentně provedené právní jednání). Podstatné je, aby nevznikly (podstatné) pochybnosti o tom, co chtěl účastník smlouvy projevit. Při posouzení toho, jakou vůli i účastník smlouvy projevil, se vychází z konkrétních skutkových okolností věci, které vyšly najevo. Odvolací soud zde vychází z § 546 o.z.

22. Dohoda spoluvastníků je základní k způsob rozhodnutí o užívání věc (zde nemovitostí) ve spoluvlastnictví (§ 1126 a násl.). Může být uzavřena i konkludentně. S ohledem na výši spoluvlastnických podílů zůstavitele a žalobce ostatně hlasování spoluvlastníků nepřicházelo v úvahu. Existenci rozhodnutí soudu, které by upravilo užívání předmětných nemovitostí (mezi žalobcem a zůstavitelem), žádný z účastníků ani netvrdil.

23. V poměrech této věci platí, že mezi žalobcem a zůstavitelem byla uzavřena konkludentní dohoda, na jejímž základě zůstavitel (před svou smrtí společně se žalovanou) předmětné nemovitosti výlučně a bezplatně užíval (tedy se souhlasem žalovaného). Podstatně snížená věrohodnost žalobce (výše odůvodněna) vylučuje závěr o jím tvrzené dohodě se zůstavitelem o úplatě (10 000 Kč měsíčně) za užívání předmětných nemovitostí. Pro úplnost lze dodat, že jen obtížně lze uvěřit tomu, že by se žalovaný, který žalobci poskytl mimořádný (neběžný) majetek, zavázal platit žalobcem tvrzenou částku za užívání předmětných nemovitostí. Naopak výše popsané skutečnosti svědčí o tom, že mezi žalobcem a zůstavitelem (otcem a synem) byla úplná shoda na dlouhodobém, výlučném a bezplatném užívání předmětných nemovitostí zůstavitelem (až do jeho smrti). Protože zůstaviteli svědčil popsaný právní titul k užívání (všech) předmětných nemovitostí, tak není dán nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.) v žalobou požadované výši (nebo jiný právní důvod, který by odůvodňoval vyhovění žalobě). Žaloba je v této části nedůvodná.

24. Ohledně následujícího období (po smrti zůstavitele) odvolací soud došel k těmto závěrům. Žalovaná užívala předmětné nemovitosti nejprve se souhlasem žalobce. Následně však tento souhlas pominul. Tomuto závěru odpovídá i zmíněná výzva (ze dne , datum, ) žalobce žalované, aby vydala bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí. Také je třeba přihlédnout k okamžiku, kdy se zřetelně (jednoznačně) projevil nesouhlasil žalobce s bezplatným užíváním předmětných nemovitostí žalovanou (zmíněná výzva k vydání bezdůvodného obohacení) a k tomu, že žalovaná obratem (již , datum, ) předmětné nemovitosti opustila. Při rozhodování je třeba vzít v úvahu tehdejší situaci žalované (po pro ni nečekané smrti zůstavitele). Principu dodržování dobrých mravů (§ 8 o.z.) neodpovídá (popsaný) nárok uplatněný žalobou (to platí v obecné rovině a zvlášť s s přihlédnutím ke změně stanoviska žalobce a následnému poměrně rychlému odchodu žalované). Odvolací soud tedy dovodil, že v této části je nárok uplatněný žalobou v rozporu s dobrými mravy (nepožívá právní ochrany). Pro úplnost odvolací soud dodává, že k jiným (pro žalobce příznivějším závěrům) nedospěl ani s ohledem na jeho námitky spočívající v nespokojenosti s ,,hospodařením“ žalované během života zůstavitele. Bylo totiž na zůstaviteli a žalované (nikoli na žalobci a dalších osobách), jak si uspořádají své soužití (hospodaření). Z těchto důvodů odvolací soud popsaný nárok žalobci nepřiznal (i v této části žalobu zamítl).

25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně (ve zbývajícím rozsahu výrok I.) změnil (žalobu zamítl).

26. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. Žalobce procesně zavinil částečné zastavení řízení ohledně částky 44 750 Kč (§ 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.). Ve zbývající části byla žalovaná ve věci úspěšná (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Za této situace žalobce má povinnost zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení. Celkem náklady řízení žalované před soudy obou stupňů představují 139 510,50 Kč.

27. Za řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů řízení představuje částku 73 600 Kč. Jde o odměnu za 4 úkony právní služby po 10 060 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen ,,advokátní tarif“ ve znění účinném do 31. 12. 2024). Konkrétně jde o převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu prvního stupně dne , datum, a podání ze dne , datum, . Tarifní hodnotu zde představuje (původně žalovaná) částka 432 075 Kč. Dále jde o odměnu za 3 úkony právní služby po 10 220 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu účinného před i po 31. 12. 2025. Konkrétně jde o účast při jednání soudu prvního stupně , datum, a , datum, (jednání přesáhlo dvě hodiny). Tarifní hodnotu zde představuje částka 472 608,75 Kč. Dále jde o 6 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2025 a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Pro úplnost odvolací soud dodává, že za účelný náklad řízení (úkon právní služby) nepovažuje žalovanou požadovanou odměnu (paušální náhradu hotových výdajů) za vyjádření ze dne , datum, . V tomto vyjádření byla v podstatě zopakována (bez podstatného doplnění) předcházející argumentace žalované.

28. Náklady řízení před odvolacím soudem u žalované představují 65 910,50 Kč. Jde o zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 23 630,50 Kč, odměnu za 2 úkony právní služby po 10 220 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Konkrétně jde o odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, . Tarifní hodnotou je zde částka 472 608,75 Kč. Dále žalované náleží odměna za 2 úkony právní služby ve výši 10 020 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Konkrétně jde o jednání před odvolacím soudem dne , datum, (přesáhlo dvě hodiny). Tarifní hodnotu (po částečném zpětvzetí žaloby) představuje částka 427 858,75 Kč. Dále jde o 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025.

29. O náhradě nákladů státu (vymezených již soudem prvního stupně) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 148 ost. 1 o.s.ř. s ohledem na neúspěch žalobce ve věci.

30. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz). V obecné rovině odvolací soud souhlasí s právními závěry v judikatuře označené účastníky. S ohledem na popsané okolnosti této věci však tato judikatura neodůvodňuje jiné rozhodnutí.