7 CO 794/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Marie Korbelové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození , bytem adresa , zastoupena advokátem titul anonymizována dvě slova jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1) jméno příjmení , datum narození , bytem adresa , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa 2) územní celek , IČO , sídlem adresa , obec , zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení 170 913 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.1.2022, č. j. 16 C 34/2017-242

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů odvolacího řízení 19 940,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů odvolacího řízení 16 480 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaných zaplacení částky 170 913 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o škodu, která žalobkyně vznikla v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných, kteří způsobili destrukci střešní konstrukce stavby seníku ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně má za to, že rozdrcení střešní konstrukce nebylo nutné při řešení situace, která nastala po zřícení střešní konstrukce vlivem poryvu větru. Vlivem rozdrcení střešní konstrukce vznikl podle tvrzení žalobkyně nebezpečný odpad smícháním osinkocementové střešní krytiny s ostatním materiálem, přičemž žalovaná částka představuje náklady na likvidaci tohoto odpadu. Žalobkyně má za to, že pokud by k rozdrcení střešní konstrukce nedošlo, bylo možno ji demontovat a částečně znovu využít takto získaný materiál.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26.1.2022, č. j. 16 C 34/2017-242 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení oběma žalovaným i povinnost k náhradě nákladů řízení České republice (výrok II., III. a IV.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 31.3.2015 došlo v důsledku poryvu větru ke zřícení obvodových zdí a střechy seníku ve vlastnictví žalobkyně, že na místo byla přivolána Policie ČR, Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje a sbor dobrovolných hasičů a rovněž starosta obce Hůry, že po částečném zřícení obvodových konstrukcí byl objekt prozkoumán služebním psem Policie ČR z důvodu možného zavalení osob. Dále bylo zjištěno, že štítová zeď objektu byla nestabilní a bylo rozhodnuto o jejím stržení velitelem zásahu hasičského záchranného sboru. Dále bylo zjištěno, že žalovaný 1) byl na místo přivolán starostou [jméno] [příjmení] po dohodě s velitelem zásahu za účelem zboření nestabilního zdiva. Situace na místě byla mimořádná, vyžadovala rychlé řešení a značné nasazení zúčastněných. Po pádu obvodových zdí hrozilo zřícení štítu a nebezpečnou zůstala i střecha, která spadla dovnitř objektu a částečně i mimo původní půdorys. Střešní konstrukce po pádu z výšky 10 metrů a předchozím požáru byla nestabilní. Po stržení štítových zdí, na základě rozhodnutí velitele zásahu k zajištění místa tak, aby nebylo nebezpečné, došlo na pokyn starosty nebo svědka [příjmení] (velitele jednotky dobrovolných hasičů) k destrukci střešní konstrukce tak, aby nebylo možné pod ní vstoupit. Soud prvního stupně vyšel z toho, že o nutnosti zajistit místo tak, aby nebylo nebezpečné, což vyžadovalo vedle stržení štítových zdí i destrukci střešní konstrukce, rozhodl v rámci zásahu velitel hasičského záchranného sboru, který předal místo této mimořádné události k jejímu zabezpečení jednotce dobrovolných hasičů. S hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1) odkázal na ustanovení § 2914 o.z. s tím, že žalovaný 1) jednal jako závislá osoba a neodpovídá za případnou škodu, o kterou se v dané věci jedná. Ve věci není pasivně legitimován, což vede k zamítnutí žaloby proti jeho osobě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mimořádnou událost, při které zasahovaly složky integrovaného záchranného systému, má soud prvního stupně za to, že odpovědnost za případnou škodu podle § 30 zákona č. 239/2000 Sb. má stát, proto byla žaloba zamítnuta i ve vztahu k žalovanému 2).

3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává. Namítá, že v dané věci nelze vycházet z výpovědi svědků, tj. jednotlivých aktérů události, z jejichž vyjádření byla zřejmá snaha nepřivodit si výpovědí případnou odpovědnost za destrukci seníku. Nelze přehlížet, že od události, ke které se jednotlivé osoby vyjadřovaly, uplynulo cca 7 let. Za nevěrohodné je nutno pokládat vyjádření [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obsah jejich výpovědi je v rozporu s obsahem vysvětlení na Policii ČR v roce 2015. Jak vyplývá ze zprávy o zásahu ze dne 31.3.2015 zpracované velitelem zásahu, bylo rozhodnuto pouze o odstranění nebezpečných částí budovy, a to stojícího zdiva. To potvrzuje i vyjádření ředitele hasičského záchranného sboru ze dne 11.5.2015. Nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že je nerozhodné, kdo konkrétně sdělil žalovanému 1) poté, co přijel s technikou na místo, jaká opatření má provést, neboť šlo o rozhodnutí velitele zásahu tlumočené žalovanému 1) buď starostou nebo svědkem [příjmení]. Z vyjádření hasičského záchranného sboru vyplývá, že velitel zásahu dal pokyn pouze ke ztržení štítových zdí, nikoliv dalších částí budovy. Nelze uzavřít, že velitelem zásahu bylo rozhodnuto i o ztržení střešní konstrukce jak dovodil soud prvního stupně. Vzhledem k tomu, že v 18:10 hodin byl zásah integrovaného záchranného systému ukončen a jednotka Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje a Policie ČR odjela, došlo ke ztržení a zdemolování střešní konstrukce bez pokynů velitele zásahu jako kompetentního subjektu a po ukončení zásahu integrovaného záchranného systému. V takovém případě nelze určit pasivní legitimaci s odkazem na zákon č. 239/2000 Sb. jak učinil soud prvního stupně. Iniciátorem ztržení střešní krytiny byl starosta obce. Prostřednictvím uvedených námitek žalobkyně uplatňuje odvolací důvody podřaditelné ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., jimiž lze soudu prvního stupně vytýkat, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

4. Žalovaný 1) ve vyjádření k podanému odvolání vyjadřuje souhlas se závěry soudu prvního stupně. V posuzovaném případě se jednalo o mimořádnou událost, kdy zásah integrovanému záchrannému systému nebyl ukončen odjezdem jednotky Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, ale pokračoval v podmínkách mimořádné události i během činnosti jednotky dobrovolných hasičů. Podle žalovaného 1) je evidentní, že během mimořádných událostí není namístě postupovat stejným způsobem, jako ve chvíli, kdy žádné nebezpečí ohrožení života, zdraví a majetku nehrozí. Nebyl tak namístě postup podle stavebního zákona, ale zcela v souladu se zákonem o integrovaném záchranném systému byla učiněna taková opatření, která nebezpečí ohrožení života a zdraví v důsledku trvajících podmínek mimořádné události eliminovala.

5. Žalovaný 2) ve vyjádření k podanému odvolání souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Svědky, kteří se v dané věci vyjadřovali nelze považovat za nevěrohodné. Z jejich výpovědi shodně vyplývá, že nebezpečnou částí budovy, kterou bylo třeba odstranit, nebyly pouze štíty budovy, ale rovněž krov a střešní krytina. Ze shodných výpovědí vyplývá i to, že věc byla společně diskutována a existovala shoda (tj. i velitele zásahu) na přijatém opatření, tedy na provedení prací, kterým budou zabezpečeny veškeré nebezpečné části této budovy, čímž bylo podmíněno i rozlámání střešní konstrukce. Z provedeného dokazování lze jednoznačně uzavřít, že práce provedené žalovaným 1) je nutné kvalifikovat jako záchranné a likvidační práce ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) a d) zákona o integrovaném záchranném systému, které byla provedeny na základě a v souladu s tímto zákonem, tedy dle pokynů velitele zásahu. Za takové situace není věcná legitimace žalovaného 2) v projednávané věci dána.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které zcela odkazuje a nemá důvod na těchto závěrech cokoliv měnit.„ Opatrnost“ svědků při podání svědecké výpovědi sama o sobě závěr o jejich nevěrohodnosti nezakládá. Soudu prvního stupně nelze vytýkat, že z jejich výpovědí vychází. Žalobkyně uplatňuje proti žalovaným jako osobám solidárně odpovědným nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu (stavební suť smíchaná s úlomky osinkocementové střešní krytiny), který vznikl destrukcí střešní konstrukce stavby seníku umístěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], k níž došlo v souvislosti se zřícením uvedené stavby vlivem poryvu větru dne 31.3.2015. Bylo zjištěno, že uvedená stavba byla v neudržovaném stavu, v minulosti částečně vyhořela a již v roce 2011 správní orgány vyzývaly žalobkyni k zajištění této stavby. 31.3.2015 působením povětrnostních vlivů došlo ke zřícení obvodových zdí stavby a střešní konstrukce, která po pádu z výšky 10 metrů zůstala částečně v původním tvaru. Po zřícení stavby na místě zasahovala jednotka hasičů Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, Policie České republiky, jednotka dobrovolných hasičů a přítomen byl starosta obce. Žalobkyně jako vlastník objektu byla v době události nekontaktní a nebylo jí tak možné uložit zajištění stavby proti případným škodám. Není pochyb o tom, že se jednalo o mimořádnou situaci, kdy bylo rozhodnuto velitelem hasičského záchranného sboru po dohodě s ostatními přítomnými o nutnosti provedení takových opatření, která by eliminovala nebezpečí vzniku škody zřícením zbývajících nestabilních částí stavby. Není sporu o tom, že bylo zapotřebí demolovat štítové zdi objektu, které hrozily zhroucením. Z důvodu nestability trosek nebylo možné se k objektu přiblížit, došlo k jejich ohledání policejním psem za účelem vyloučení přítomnosti osob a k realizaci opatření byl přivolán žalovaný 1) /hasičský záchranný sbor z důvodu kalamitní situace neměl potřebné vybavení k dispozici/. Bylo přistoupeno k demolici štítových zdí a v této fázi bylo místo předáno jednotce dobrovolných hasičů k zajištění trosek (jednotka Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje a Policie České republiky místo opustily, v kalamitní situaci tyto složky zasahovaly na více místech). Po destrukci štítových zdí zůstala na místě část střešní konstrukce, kdy nelze pochybovat o její značné nestabilitě (potřeba jejího zajištění vyplývá i ze znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení], který si žalobkyně nechala vypracovat pro účely tohoto řízení). Aby byl zamezen přístup osob k této střešní konstrukci, bylo přistoupeno k její demolici. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se tak stalo na základě rozhodnutí velitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje za přítomnosti jednotky dobrovolných hasičů, jako jedné ze složek integrovaného záchranného systému. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že k destrukci střešní konstrukce došlo s ohledem na okolnosti dané věci v rámci zásahu složek integrovaného záchranného systému na základě rozhodnutí velitele zásahu o nutnosti zajistit místo (zborcený objekt sýpky) tak, aby nehrozilo nebezpečí zřícení zbylých části stavby. Na tomto závěru nic nemění obsah sdělení hasičského záchranného sboru v této věci, který zmiňuje toliko rozhodnutí o odstranění štítových zdí, neboť k destrukci střešní konstrukce došlo až po předání místa k zajištění jednotce dobrovolných hasičů. Je zřejmé, že destrukce střešní konstrukce jako opatření, které mělo zabránit hrozícímu zhroucení a možnému vzniku škody, bylo odůvodněno nestabilitou této konstrukce z důvodu dlouhodobě zanedbávané údržby, zřícení konstrukce z velké výšky i pádu zdiva na tuto konstrukci při destrukci štítových zdí. Přijatým opatřením bylo zamezeno přístupu osob k této konstrukci v situaci, kdy bylo jasné, že žalobkyně (vlastník objektu) žádná účinná opatření v krátkém čase neučiní, neboť se jí nepodařilo o zřícení stavby vyrozumět.

8. Odvolací soud souhlasí s právním posouzením věci soudem prvního stupně, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku a s odkazem na § 30 zák. č. 239/2000 Sb., podle něhož za škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám, vzniklou v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi, při řešení mimořádných událostí, odpovídá stát. Odpovědnost žalovaného 2) a jeho pasivní věcnou legitimaci v projednávané věci tak nelze dovodit.

9. Za této situace nebylo nutné zabývat se otázkou využitelnosti konstrukce krovu a pláště střechy, pokud by nedošlo k její destrukci a rozrušení na menší části. Rovněž nebylo zapotřebí zabývat se případnými náklady, které by žalobkyně byla nucena vynaložit na zajištění střešní konstrukce, na její demontáž a likvidaci takto získaného materiálu. Při úvaze o výši škody, která by žalobkyni vznikla likvidací sutě po destrukci střešní konstrukce, by totiž bylo namístě (jak namítají žalovaní) takové výdaje zohlednit.

10. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 ods.t 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně, která neměla v odvolacím řízení úspěch, je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání, účast u odvolacího jednání dne 7.9.2022) po 7 940 Kč za 1 úkon, tj. 15 880 Kč Náklady dále zahrnují náhradu hotových výdajů v paušální výši podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč za 1 úkon, tj. 600 Kč a 21 % DPH z částky 16 480 Kč. Náklady odvolacího řízení u žalovaného 1) tak představují částku 19 940,80 Kč. U žalovaného 2) se jedná o náhradu odměny advokátky za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání 7.9.2022) po 7 940 Kč za 1 úkon, tj. 15 880 Kč a o náhradu hotových výdajů v paušální výši za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč Náklady odvolacího řízení u žalovaného 2) tak činí 16 480 Kč. Uvedené náklady odvolacího řízení zaplatí žalovaná ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupců žalovaných (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).