7 CO 87/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupeného advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupená advokátem titul titul . titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o zaplacení 4 151 650 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích z 15.10.2021, č.j. 6 C 116/2019-507,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 64 661,43 Kč do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem [anonymizováno] soud ve [obec] žalované společnosti uložil povinnost zaplatit žalující společnosti částku ve výši 1 651 650 Kč se specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci I.), dále smluvní pokutu ve výši 2 500 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.) a konečně žalované společnosti uložil povinnost zaplatit žalující společnosti na náhradě nákladů řízení 683 742,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok v odstavci III.). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že žalující společnost se proti žalované společnosti domáhala povinnosti zaplatit jí celkově 4 151 650 Kč s příslušenstvím z titulu tří podnájemních smluv uzavřených [datum], jejichž předmětem je podnájem nebytových prostor sloužících k podnikání, podnájem zařízení k výrobě a rozvodu tepla a zajišťování provozu, údržba a opravy zařízení k výrobě a rozvodu tepla, a to třech výměníkových stanic ([název], [název] a [název]) a na ně navazujících staveb rozvodného tepelného zařízení tvořeného tepelnými sítěmi (teplovodu). Žalovaná částka sestává jednak z dlužného podnájemného v celkové výši 1 651 650 Kč za období leden až červen 2019, jednak ze smluvní pokuty 2 500 000 Kč sjednané vždy v čl. XVIII. odstavci 2 jednotlivých podnájemních smluv. Žalovaná společnost nezpochybnila, že zprvu podnájemné platila, nezaplatila je v období, které je předmětem řízení, a dále neuhradila smluvní pokutu. Podnájemní smlouvy totiž považuje za neplatné pro jejich neurčitost (nájemné, resp. podnájemné zahrnuje i mzdy, úhradu za opravy, údržbu zařízení včetně zisku, aniž by tyto částky byly specifikovány), smlouvy jsou neplatné dále pro rozpor výše nájemného s dobrými mravy a s cenovými předpisy (kdy obvyklá roční výše podnájemného je podstatně nižší, namísto 2 500 000 Kč ročně toliko 358 000 Kč ročně, rovněž nebylo bráno v potaz cenové rozhodnutí ERÚ [číslo]). Žalovaná společnost při uzavření podnájemních smluv dále jednala v omylu (jednala na základě informací Mgr. [jméno] [příjmení], který zastupoval jak žalovanou společnost, tak i [právnická osoba]) a konečně zpochybnila vlastnictví části předmětu podnájmu [právnická osoba], resp. [jméno] a [jméno] [příjmení]. Pokud jde o smluvní pokutu, tu považovala za nepřiměřenou a asymetrickou, případně navrhla, alespoň snížení smluvní pokuty. Okresní soud shledal žalobu důvodnou. Za zásadní považoval, že pronajímatel vyslovil souhlas s tím, že nájemce, tedy žalobce, je oprávněn zřídit užívací právo k předmětu nájmu třetí osobě v nájemní smlouvě z [datum]. Jinak z ust. § 2215 odst. 1 a 2217 odst. 1 vyplývá rozsáhlá smluvní volnost při uzavírání nájemní, resp. podnájemní smlouvy. Z právní úpravy nevyplývá povinnost, aby výše podnájemného byla rozčleněna do jednotlivých obsahových položek (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4452/2018). Skutečnost, že celková položka podnájemného není rozčleněna do vlastního podnájemného a zvlášť ohledně hrazení nákladů za opravy atd., podle okresního soudu nezpůsobuje neurčitost smluv. Pokud žalovaná společnost tvrdí rozpor výše podnájemného s rozhodnutím ERÚ [číslo] tato regulace se týká účtování cen koncovým zákazníkům, nevztahuje se na nájemné či podnájemné mezi smluvními stranami. Výše podnájemného mezi nimi je otázkou jejich smluvní volnosti. Připomněl, že žalovaná strana měla před uzavřením smluv k dispozici vyhodnocení finančních dopadů těchto smluv. Zdůraznil, že ze zápisů o jednání představenstva žalované společnosti z 10 a [datum] vyplývá, že se podrobně zabývala dopadem částek stanoveného nájemného ve vztahu ke své ekonomické situaci a souhlas se smlouvami učinilo představenstvo jednomyslně. Dále předmětné smlouvy byly připraveny žalovanou společností a předloženy žalující společnosti, s námitkou relativní neplatnosti žalovaná společnost přišla až podáním 16.4.2021. S ohledem na toto vznesení námitky promlčení u smluv uzavřených 31.10.2013 (správně 31.10.2016 – poznámka odvolacího soudu) a tříletou promlčecí lhůtu (dle § 629 odst. 1 o.z.) se jedná o právo promlčené. Nedůvodná je rovněž námitka absence vlastnictví, neboť v § 2201 a násl. není stanoveno, že by pronajímatel musel být vlastníkem věci. Soud odkázal na komentář k ust. § 2201 nakladatelství C. H. Beck, podle něhož pronajímatel nemusí být vlastníkem věci, která je předmětem nájmu, když nájemní smlouva je platná také mezi někým, kdo nemá žádné právo. Skutečnost, že by pronajímatel nebyl vlastníkem, může mít dopad pouze v tom, že vlastník má oprávnění kdykoliv si věc vzít zpátky. Podle předmětného komentáře nevzniká ani počáteční nemožnost plnění ve smyslu § 588 o.z. Navíc původní vlastník předmětných nemovitostí [jméno] [příjmení] prohlášením z [datum] souhlasil s tím, aby s předmětem nájmu nakládala [právnická osoba]. Pokud jde o tvrzený rozpor s daňovými předpisy, ty upravují právo veřejné a posuzování této námitky soudu nepřísluší. Okresní soud za období od ledna 2019 do června 2019 v souladu s ust. § 2201 a 2217 odst. 1 o.z. ohledně dlužného podnájemného ve výši 1 651 650 Kč shledal žalobu důvodnou včetně úroků z prodlení vždy po splatnosti té které faktury (§ 1970 o.z.). Žalobu shledal důvodnou i ohledně smluvní pokuty ve výši 2 500 000 Kč. Ta byla sjednána v čl. XVIII. odst. 2 pro případ, že žalovaná společnost bude v prodlení s placením nájemného více než pět měsíců. Soud připomněl, že v prvém odstavci téhož čl. byla sjednána smluvní pokuta v neprospěch žalující strany v případě, že zanikne nájemcovo oprávnění užívat nebytový prostor. Smlouva, včetně daného ujednání, byla v představenstvu žalované společnosti řádně projednána, nebyly k ní žádné výhrady. Ze skutečnosti, že smluvní pokuta v téže výši byla sjednána jak v neprospěch žalované společnosti (čl. XVIII. odst. 2), tak v neprospěch žalující společnosti (čl. XVIII. odst. 1) dovodil, že se jedná o vyvážené ustanovení. Dále okresní soud připomněl, že smluvní pokuta má být hrazena až po pěti měsících neplacení nájemného, a konečně, že případně neplacení nájemného nemůže vést k rychlému ukončení podnájemní smlouvy odstoupením, je veřejný zájem na tom, aby bylo dodáváno teplo koncovým zákazníkům. Tento zájem je chráněn výší smluvní pokuty. Proto ji považoval za přiměřenou a nepřistoupil k jejímu snížení (§ 2048 a § 2051 o.z.) O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl za použití § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšné žalující společnosti přiznal na nákladech řízení 683 742,20 Kč.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Zásadní odvolací námitkou byl nepředvídatelný postup okresního soudu, který po jednání dne [datum] odročil pouze za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Zástupce žalovaného svoji nepřítomnost omluvil a zaslal závěrečný návrh. Okresní soud však [datum] neočekávaně vyhlásil pokračování v dokazování, provedl důkaz mimo jiné prohlášením Josefa [příjmení] založeným na č.l. 433, které se dostalo do spisu až poté, co byl žurnalizován jeho závěrečný návrh. Tohoto prohlášení se soud výslovně dovolává, bere jej v potaz a hodnotí v neprospěch žalované strany. Tím soud porušil procesní práva žalovaného včetně práv zakotvených Ústavou a Listinou. Nesouhlasil se všemi závěry okresního soudu v odstavcích 25. – 39. rozsudku. Vytýká mu, že nehodnotil znalecký posudek znalce [právnická osoba] Bezprostředně před jednáním odvolacího soudu doplnil odvolání o námitky v podstatě uplatněné již před okresním soudem, zejména o neurčitosti výše podnájemného, dále že podnájemné se příčí dobrým mravům, kdy žalobce zneužil svého postavení silnější strany proti žalovanému v postavení slabší strany. S ohledem za absolutně neplatně sjednanou výši podnájemného považuje za neplatné i ujednání o smluvní pokutě, ta je navíc nepřiměřeně vysoká, neplní motivační, sankční či prevenční funkci, nýbrž má potenciál působit prohibitivně proti případné snaze o snížení (pod) nájemného. Je nezákonná, nemravná a tudíž absolutně neplatná. Konečně vytýká okresnímu soudu, že v souvislosti s tvrzeným uvedením v omyl jednáním advokáta [titul] [příjmení] nevyslechl tohoto advokáta, dále vyslechl členy představenstva [titul]. [příjmení] a [titul] [příjmení], ani pozdějšího člena představenstva [titul] [jméno] [příjmení], který ex post odhalil vady předmětných podnájemních smluv. Z uvedených důvodů navrhl zrušení a vrácení věci okresnímu soudu.

3. K odvolání žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že v postupu soudu nespatřuje nic nezákonného, neboť usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není soud vázán ve smyslu § 170 odst. 2 o.s.ř. Dále veškeré návrhy byly žalobcem předneseny před koncentrací řízení, včetně prohlášení [jméno] [příjmení] na č.l. 433 spisu. Poukázal na to, že okresní soud odročil jednání za účelem závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku, nikoliv jen za účelem vyhlášení rozsudku. Pokud jde o doplnění odvolání, zopakoval svoji dosavadní argumentaci, která je okresním soudem shrnuta zejména v odstavci 3. rozsudku. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, oprávněnou osobou přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

5. K tvrzenému procesnímu pochybení: Jak vyplývá z protokolu o jednání ze [datum], soud jednání odročil za účelem závěrečných vyjádření a vyhlášení rozsudku na [datum]. Zástupce žalovaného omluvil svoji nepřítomnosti tím, že se zřejmě zúčastní statutární zástupci. Dne [datum] soud vyhlásil usnesení o pokračování v dokazování. Sdělil obsah prohlášení [jméno] [příjmení] na [číslo listu] spisu a ze spisu 6 C 317/2019 sdělil obsah faktur č. [rok], [rok] a [rok]. Vzhledem k vyčerpání důkazních návrhů dal stranám poučení podle § 119a odst. 1 o.s.ř., ukončil dokazování a strany se v souladu s písemným zněním závěrečně vyjádřily, kdy za žalovanou společnost byl advokát omluven, přítomen byl předseda představenstva [jméno] [příjmení] (viz č.l. 491 a č.l. 506).

6. Z obsahu spisu vyplývá, že prohlášení [jméno] [příjmení] z [datum] (jímž mimo jiné schválil veškeré smlouvy, kterými [právnická osoba] nakládala s předmětem prodeje) je začíslováno na [číslo listu] a bylo předloženo žalující stranou elektronicky dne [datum] spolu s vyjádřením. Jednání bylo zahájeno až při jednání [datum] ([číslo listu]). Předmětný důkazní prostředek tedy nebyl předložen po koncentraci řízení, stejně tak faktury o vyúčtování smluvních pokut č. [rok], [rok] a [rok]. Ty byly předloženy jako součást návrhu na vydání platebního rozkazu ve věci sp. zn. 6 C 317/2019. Pokud jde o důkaz prohlášením [jméno] [příjmení] z [datum], na tomto důkazu okresní soud svoji argumentaci nezaložil. Podle okresního soudu není stanoveno, že by pronajímatel musel být vlastníkem věci, odkázal na § [číslo] a násl. a komentář k danému ustanovení. [příjmení] [jméno] [příjmení] z [datum] je uvozeno slovem„ navíc“, viz [číslo] rozsudku. Pokud jde o důkaz fakturami, kterými žalobce fakturoval žalovanému smluvní pokuty, při jednání [datum] byl sdělen obsah inventarizace neuhrazených pohledávek k [datum] na [číslo listu], jehož jsou předmětné faktury součástí. K výslovnému dotazu odvolacího soudu zástupce žalované společnosti při odvolacím jednání nečinil sporným, že žalobce vyfakturoval smluvní pokuty předmětnými fakturami. Za této situace je možno danou otázku uzavřít tak, že postup okresního soudu nezaložil vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. V souvislosti s tím, že se právní zástupce žalované společnosti jednání [datum] nezúčastnil, nevznikla této společnosti žádná újma (omluvil se, neboť důvodně předpokládal pouze vyhlášení rozsudku, resp. měl předpokládat i závěrečná vyjádření s tím, že rozhodné skutečnosti a důkazy mohly být označeny až do vyhlášení rozhodnutí, viz § 119a odst. 1 o.s.ř.).

7. Pokud jde o další argumentaci odvolatele, odvolací soud odkazuje na skutkové závěry okresního soudu, tyto vycházejí z obsahu spisu. Okresní soud nepochybil, když nevyslechl advokáta (titul) [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [příjmení] v souvislosti s tvrzeným uvedením v omyl. Jejich výslech byl nadbytečný. Soud měl k dispozici zápis z jednání představenstva [právnická osoba] z [datum] a dále ze dne [datum] a mohl z nich učinit přesná zjištění (viz odstavec 7. a 8. rozsudku). Z nich zejména vyplývá, že podpisu předmětných podnájemních smluv předcházel ekonomický rozbor, kdy [právnická osoba] zvažovala výhody a nevýhody jejich uzavření (souvislost s poskytnutou dotací, hrozbu snižování odběru v důsledku zavádění alternativních zdrojů tepla atd.). Návrh podnájemních smluv vypracovala a předložila [právnická osoba], nikoliv [právnická osoba] [právnická osoba] nepřesvědčila odvolací soud o tom, že vystupovala v pozici slabší strany. Odvolací soud se s okresním soudem v zásadě shoduje i v právní argumentaci: pokud jde o tvrzenou neurčitost ohledně výše podnájemného, odvolací soud neurčitost neshledává v tom, že podnájemci bylo zřízeno jednak užívací právo k zařízení, včetně zajišťování provozu, údržby a oprav téhož zařízení k výrobě a rozvodu tepla za celkové nájemné, resp. podnájemné, a to 870 000 Kč ročně ohledně výměníkové stanice [číslo], 700 000 Kč ročně ohledně výměníkové stanice 524 a 930 000 Kč ročně ohledně výměníkové stanice [číslo]. Šlo o plnění, která spolu úzce souvisela v rámci každé jednotlivé podnájemní smlouvy (bez ohledu na aplikovatelnost rozhodnutí NS sp. zn. 20 Cdo 4452/2018). Pokud žalovaný argumentuje absolutní neplatností pro rozpor s dobrými mravy či relativní neplatností pro jednání v omylu, odvolací soud zdůrazňuje smluvní volnost a znovu opakuje, že žalovaný byl předkladatelem smluv, ty uzavřel po ekonomickém rozboru zcela vědomě. Ani odvolací soud neshledal smlouvy absolutně neplatnými, neboť se nepříčí dobrým mravům, neodporují zákonu, nenarušují veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Pokud žalovaná společnost tvrdí, že při uzavírání smluv jednala v omylu – vyvolaném stejným právním zástupcem obou smluvních stran [titul] [příjmení] a ten ji neupozornil na cenovou regulaci, cenová regulace podnájemného neexistovala. A hlavně relativní neplatnosti se nemůže domáhat strana, která ji způsobila (§ 579 odst. 1 o.z.). K takové námitce se nepřihlíží. Smlouvy se mají především plnit. Není-li smluvní strana schopna dostát svým závazkům, je namístě prvořadě jednat s protistranou. Není žádného důvodu vyslýchat [titul] [jméno] [příjmení], který údajně ex post objevil vady smluv. Ty jsou žalovanou společností tvrzeny a okresní soud se s nimi beze zbytku vypořádal. Podle názoru odvolacího soudu předmětné podnájemné nepodléhalo žádné cenové regulaci, nesouviselo s daňovými předpisy. Je nadbytečné zjišťovat obvyklé podnájemné za situace, kdy bylo ujednání stran o jeho výši (viz srovnej § 2217 odst. 1 o.z.). Pronajímatel rovněž nemusel být vlastníkem věci, viz § 1760 a násl. o.z. Pokud jde o výši dlužného podnájemného, včetně splatnosti jednotlivých faktur, o tom není mezi účastníky sporu, odvolací soud opět odkazuje na pečlivě odůvodněný rozsudek, kdy tyto otázky jsou řešeny v odstavci 5.

8. Ke smluvní pokutám v celkové výši 2 500 000 Kč: tyto vycházejí z § 2048 o.z., konkrétně u každé jednotlivé smlouvy z čl. XVIII. odst. 2, podle něhož v případě, že bude podnájemce v prodlení s placením nájemného dle smlouvy o více než pět měsíců, zavazuje se podnájemce zaplatit nájemci smluvní pokutu ve výši ročního nájemného dle této smlouvy. Zároveň z odstavce 1 téhož článku vyplývá, že při skončení podnájmu dle této smlouvy z toho důvodu, že zanikne nájemcovo oprávnění užívat nebytový prostor, zavázal se nájemce zaplatit podnájemci smluvní pokutu rovněž ve výši ročního nájemného dle této smlouvy. Další smluvní pokuta v neprospěch [právnická osoba] byla sjednána v odstavci 3, a to ve výši 55 % denního nájemného za každý započatý den přerušení dodávky tepelné energie nebo za dobu delší než čtyři hodiny nedodržení parametrů provozu technologického zařízení. Shodná výše smluvní pokuty byla tedy ujednána v neprospěch nájemce v odstavci 1 a v neprospěch podnájemce v odstavci 2. Celková vyváženost smlouvy ovšem není okolností rozhodnou pro posouzení přiměřenosti konkrétní smluvní pokuty, viz NS 23 Cdo 1728/2010 Odvolací soud považuje za podstatnou okolnost, že podnájemce se zavázal zaplatit nájemci smluvní pokutu až tehdy, pokud bude v prodlení s placením nájemného více než pět měsíců. K posouzení daných otázek je použitelná dosavadní judikatura vztahující se k výkladu § 301 obchodního zákoníku. Jeho znění bylo v zásadě převzato do ustanovení § 2051 o.z. (viz např. NS 32 Cdo 2556/2017). Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Přitom otázku (ne) přiměřenosti smluvní pokuty je nutno posuzovat ve vztahu k okolnostem, které byly dány v okamžiku jejího sjednání. Okresní soud zjistil, že ohledně uzavření podnájemních smluv jednalo představenstvo společnosti (název) [datum] (tj. včetně ujednání o smluvních pokutách), návrh byl předložen společnosti žalobce a po odsouhlasení znovu projednáván na představenstvu žalovaného dne [datum]. Jak je uvedeno již shora, [právnická osoba] si opatřila ekonomický rozbor (viz podrobná zjištění okresního soudu). Pokud by přesto byla předmětná jednorázová smluvní pokuta sjednána tak, že by povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši ročního podnájemného byla vázána na porušení povinnosti zaplatit tu kterou splátku podnájemného ve stanovené lhůtě, tzn. právo na její zaplacení vzniklo i při prodlení jeden den, pak by odvolací soud považoval ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené. Taktomu však nebylo. Smluvní pokuta ve výši ročního podnájemného byla sjednána až pro případ, že podnájemce bude v prodlení s placením nájemného, resp. podnájemného za dobu delší než pět měsíců. Tím byla ošetřena situace, pokud by podnájemce např. zapomněl zaplatit splátku podnájemného či se z jiných důvodů opozdil se zaplacením splátky. Význam plnění zajišťované povinnosti byl podle názoru odvolacího soudu značný. Smluvní pokutou mělo být zajištěno, aby [právnická osoba] [obec] plnila své závazky. Z podnájemních smluv vyplývala řada povinností i pro [právnická osoba] [obec], které jsou beze sporu spojeny s potřebou finančních prostředků. Plněním závazků obou společností měla být zajištěna dodávka tepla významné části občanů [obec], což je nepochybně i ve veřejném zájmu. Plnění finančních povinností ze strany [právnická osoba] bylo zajištěno právě předmětnou smluvní pokutou. Ani odvolací soud neshledal smluvní pokutu nepřiměřenou. Není tedy důvod k její moderaci (za použití § 2051 o.z.). Není sporu o tom, že žalovaný byl a dosud je v prodlení se zaplacením podnájemného za dobu překračující pět měsíců, ani sporu o tom, že žalobce vyfakturoval smluvní pokutu dle jednotlivých podnájemních smluv (viz odstavec 5 čl. XVIII., kdy za výzvu lze považovat faktury). S ohledem na prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuty byly okresním soudem správně přiznány i úroky z prodlení v zákonné výši.

9. Pokud jde o výrok v odstavci III., o nákladech řízení, odvolací soud jej považuje za správný, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění nákladového výroku v odstavci 39. rozsudku (pokud žalobce vyúčtoval cestovné vždy po 1 498 Kč – bez ohledu na změny vyhlášky, učinil tak ve svůj neprospěch o 43 Kč). Ze shora uvedených důvodů odvolací soud za použití § 219 o.s.ř. věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

10. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný, proto má podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají z dvou úkonů právní služby po 24 940 Kč a dvou režijních paušálů po 300 Kč za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání. S připočítáním cestovného k procesnímu soudu a zpět ve výši 2 159,20 Kč (711,60 na spotřebovaných pohonných hmotách při ujetých 308 km, kombinované spotřebě 6,4 l nafty, vyhláškové ceně 36,10 Kč/1l a 1447 K na základní náhradě při sazbě 4,70 Kč/km), dále náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč spolu s 21% DPH vychází na nákladech odvolacího řízení částka 64 661,43 Kč. Pokud žalobce dále uplatnil za úkon další poradu advokáta s klientem přesahující jednu hodinu dne 6.1.2022 a 11.3.2022, tj. poradu o stanoviscích žalobce k obsahu odvolání 24 940 Kč a paušál 300 Kč, odvolací soud neshledal tento náklad potřebným k účelnému uplatňování práva. Odvolání žalovaného totiž bylo zaměřeno k otázkám právním, jejich posouzení bylo na právním zástupci. Doplnění odvolání neobsahovalo žádnou novou skutečnost. Proto odvolací soud náhradu za tento úkon spolu s paušálem žalobci nepřiznal. Lhůtu k plnění soud určil za použití § 160 odst. 1 o.s.ř.