7 CO 95/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5.10.2021, č.j. 6 C 94/2020-206,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. potvrzuje.

II. Ve výroku v odstavci II. se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 76 378,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 10 466,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované určení, že je výlučným vlastníkem pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba če. 38 v obci [obec] a pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Tvrdí, že kupní smlouva, kterou účastnice uzavřely dne [datum], na jejímž základě je žalovaná zapsána jako vlastník uvedených nemovitých věcí, není způsobilým nabývacím titulem vzhledem k uzavření dohody o narovnání, kterou účastnice uzavřely dne [datum], kterou byla smlouva zrušena. Současně uvádí, že nebylo vůlí smluvních stran kupní smlouvu uzavřít.

2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5.10.2021, č.j. 6 C 94/2020-206 (dále jen napadený rozsudek) žalobě vyhověl a výrokem I. určil, že výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí je žalobkyně. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že účastnice zavřely dne [datum] kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem, o které se v dané věci jedná za kupní cenu 400 000 Kč s tím, že tato částka byla vyplacena před podpisem kupní smlouvy ve dvou splátkách po 200 000 Kč. Žalobkyně od této kupní smlouvy odstoupila listinou ze dne [datum], neboť uvedená kupní cena nebyla ve skutečnosti žalovanou zaplacena. Soud prvního stupně vychází z nesporné skutečnosti, že účastnice uzavřely dohodu o narovnání ze dne [datum], v níž konstatovali zdánlivost (nicotnost) právního jednání, tj. kupní smlouvy ze dne [datum] pro chybějící vážnost vůle k jejímu uzavření. Současně prohlásily, že uvedenou kupní smlouvu ruší. K námitce žalované, že dohodu o narovnání uzavřela v tísni, pod nátlakem syna žalobkyně [jméno] [příjmení], soud prvního stupně na základě provedených důkazů (výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení]) dospěl k závěru, že nelze mít za prokázané, že by [jméno] [příjmení] zneužil tísně žalované a nutil ji pod pohrůžkou smrtí zastřelením k podpisu smlouvy. Žádný ze svědků navržených žalovanou ([titul] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]) nebyli při uzavření smlouvy přítomni a informaci o chování [jméno] [příjmení] získali zprostředkovaně od žalované. Jejich výpovědi si částečně odporují. Na základě těchto důkazů nesdílí soud prvního stupně náhled žalované o tom, že prokazují nátlak ze strany [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně vychází z toho, že účastnice uzavřely dne [datum] kupní smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí žalované za kupní cenu 400 000 Kč. Tato smlouva byla vložena do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Následně uzavřely dne [datum] dohodu o narovnání, v níž uvádějí, že vůlí účastnic nebylo uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem, tedy prohlašují, že kupní smlouva ze dne [datum] je nicotným (zdánlivým) právním jednáním, současně prohlašují, že kupní smlouvu ze dne [datum] výslovně ruší, přičemž uvádějí, že žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou finanční částku na kupní cenu. V právní rovině vychází soud prvního stupně z toho, že v dané věci se jedná o žalobu k odstranění nesouladu skutečného stavu a zápisu v katastru nemovitostí podle § 985 o.z. Poukazuje na ust. § 1903 odst. 1 o.z. o narovnání s tím, že narovnání může být v rámci nahrazení dosavadního závazku novým koncipováno i tak, že strany ujednají zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. To se podle soudu prvního stupně blíží i situaci narovnání v dohodě o narovnání uzavřené dne [datum] mezi účastnicemi. Protože tyto konstatují zdánlivost (nicotnost) právního jednání, jakým je kupní smlouva, pro zřejmě chybějící vážnost vůle nemovitosti za úplatu převést (§ 552 obč. zák.) neruší závazek, neboť ten vlastně nevznikl, ale jen projevují svoji vůli v tom, že šlo o právní jednání toliko zdánlivé, při němž vážná vůle absentovala. Na tom se účastnice mohou shodnout, a to z dohody o narovnání plyne, je tak vyjádřením jejich vůle ve vztahu k prvotnímu právnímu jednání, jakým byla sledovaná kupní smlouva Lze ji tak na základě dohody o narovnání ze dne [datum] považovat za zdánlivou, nezpůsobilou vyvolat právní důsledky, tudíž nezavazující, s výstupem, že žalobkyně zůstala vlastnicí sledovaných nemovitostí v k.ú. [obec], a touto (pořád) je (uvádí se v odůvodnění napadeného rozsudku). K námitce žalované, že smlouvu o narovnání ze dne [datum] uzavřela pod hrozbou tělesného a duševního násilí soud prvního stupně uvádí, že taková hrozba by mohla být důvodem relativní neplatnosti smlouvy podle § 587 odst. 1 o.z., jíž je nutno se dovolat, což žalovaná nečiní. Rozhodnutí o nákladech řízení opírá soud prvního stupně o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně v projednávané věci uplatnila nárok na určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí není žalovaná a také na určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně. Jedná se o dva samostatné nároky. Řízení o určení, že vlastníkem nemovitostí není žalovaná, bylo pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno, nikoliv však pro chování žalované. Žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k této žalobě. V dalším je úspěch na straně žalobkyně. Soud prvního stupně má za to, že oba původní nároky jsou významově rovnocenné a výsledný úspěch a neúspěch účastnic zvažuje jako shodný.

3. Proti tomuto rozsudku se obě účastnice odvolávají. Odvolání žalobkyně se týká rozhodnutí o nákladech řízení, odvolání žalované bylo podáno ve věci samé. Žalovaná nesouhlasí s hodnocením svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], advokátního koncipienta [titul] [jméno] [příjmení] soudem prvního stupně. Oba svědci jsou podle žalované zainteresováni na výsledku soudního sporu. Žalovaná protestovala proti provedení výslechu advokátního koncipienta zastupujícího právního zástupce žalobkyně. Dalším svědkem strany žalující byl [jméno] [příjmení], syn žalobkyně. Jde o právě tu osobu, kterou žalovaná označila jako původce nátlaku a stavu tísně, kterou žalovaná před podpisem tzv.„ dohody o narovnání ze dne [datum]“ pociťovala. Chování jmenovaného svědka vůči žalované představuje rovněž jeden ze skutků, pro který je proti [jméno] [příjmení] vedeno trestní stíhání. [příjmení] [jméno] [příjmení] je podle žalované nevěrohodná. Žalovaná současně soudu prvního stupně vytýká, že nepovažoval za důležité svědecké výpovědi svědků, které navrhla. Soud prvního stupně se měl rovněž zabývat otázkou, zda je v tomto sporu vůbec možné, aby poté, co ze strany žalobkyně dne [datum] došlo k odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum], byla uzavřena dohoda o narovnání vztahů vyplývající právě z této smlouvy. Namítá, že jí nebyla údajná dohoda o narovnání bezprostředně po podpisu druhé účastnice vydána, ani o jejím uzavření nebyla včas informována. Soud prvního stupně bez dalšího vysvětlení pouze uzavírá, že skutečnost, že žalované nebyla ihned tato listina předána, ale až dodatečně, nepovažoval za rozhodnou. V doplnění odůvodnění odvolání dne [datum] se žalovaná znovu vyjadřuje k hodnocení výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] soudem prvního stupně vzhledem k jeho postavení advokátního koncipienta, které je srovnatelné s postavením advokáta. Soud prvního stupně zcela nekriticky z výpovědi tohoto svědka přebírá skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně a uzavírá, že na základě tohoto důkazu není prokázán žádný tlak a tíseň na žalovanou při sepisu dohody o narovnání. Dále se žalovaná vyjadřuje k důkazu přepisem záznamu rozhovoru z června 2021 mezi žalovanou a [jméno] [příjmení]. Tuto nahrávku pořizoval sám syn žalobkyně, který věděl, že rozhovor nahrává a tomuto přizpůsobil své chování a jednání. Kritika žalované se týká i hodnocení výpovědi svědka [příjmení] soudem prvního stupně, kdy se soud nevyjádřil k věrohodnosti výpovědi tohoto svědka s ohledem na jeho vztah k žalobkyni, předmět sporu a vztah k žalované. Nabízí se, že tento svědek bude stranit žalobkyni, která je jeho matkou, je zainteresován na výsledku řízení a může být negativně motivován vůči žalované jako bývalé partnerce. Dále poukazuje na závěr soudu prvního stupně o tom, že není rozhodné, že žalované nebyla ihned předána dohoda o narovnání. Nezabýval se věcí z pohledu naplnění podmínek předvídaných v § 1731 a násl. o.z., tedy tím, zda vůbec došlo k přijetí nabídky, měla-li být smlouva uzavřena mezi nepřítomnými účastníky. Má za to, že žalovaná podepsala dohodu o narovnání bez přítomnosti žalobkyně a jednalo se nejvýše o návrh na uzavření smlouvy. Tato dohoda tak mohla být uzavřena až poté, kdy žalobkyně na tuto dohodu připojila svůj podpis a doručila ji zpět žalované. Soud prvního stupně otázku okamžiku zavření dohody vůbec neřešil, přitom [titul] [příjmení] vypověděl, že stejnopis dohody se k žalované dostal tak, že ona si jej v kanceláři sama vyzvedla za týden či dva či více. Žalované tedy byla podepsaná dohoda doručena, pokud se vůbec dá hovořit o doručení, až za několik týdnů po podpisu. V takovém případě nelze hovořit o včasném přijetí návrhu ze strany žalobkyně ve smyslu § 1740 odst. 1 o.z. Vzhledem k prodlení s doručením uzavřené dohody žalované nelze tuto dohodu mít za platně uzavřenou, neboť návrh na uzavření smlouvy nebyl žalobkyní akceptován včas. Přesto soud prvního stupně v rozporu se svými povinnostmi tuto otázku vůbec neřešil. V průběhu odvolacího jednání žalovaná poukázala i na to, že žaloba na určení v projednávané věci nemůže obstát proto, že je možná žaloba naplnění.

4. Žalobkyně v odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zdůrazňuje, že původní podoba žalobního petitu v tomto řízení vyplývá z podané žaloby ze dne [datum]. V této žalobě se žalobkyně domáhala vydání jediného rozsudečného výroku, o kterém bylo nakonec nalézacím soudem rozhodnuto. Po podání žaloby byla žalobkyně přípisem soudu prvního stupně ze dne 27.7.2020, č.j. 6 C 94/2020-34 v podstatě vyzvána ke změně žalobního petitu na určení neexistence vlastnického práva žalované. Žalobkyně pouze respektovala procesní poučení nalézacího soudu, byť nebyla přesvědčena o správnosti tohoto poučení, vyhověla mu. Co do znění žalobního petitu však nalézací soud v průběhu řízení změnil svůj právní názor a při ústním jednání konaném dne [datum] v podstatě vyzval žalobkyni, aby vzala zpět tu část žaloby, ve které se domáhá určení neexistence vlastnického práva žalované. Žalobkyně znovu poučení nalézacího soudu vyhověla. Žalobkyně je přesvědčena, že nezavinila zastavení řízení, neboť pouze reagovala v průběhu řízení na měnící se právní názor nalézacího soudu na znění žalobního petitu. Hmotněprávní podstata žaloby bez ohledu na částečné zpětvzetí žaloby zůstávala stále stejná, tedy určení vlastnického práva žalobkyně a nikoliv žalované. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení vzhledem k uvedeným okolnostem vnímá jako nespravedlivé a má za to, že má právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na svůj úspěch v této věci.

5. Ve vyjádření k odvolání žalované žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná v podaném odvolání zpochybňuje hodnocení důkazů soudem prvního stupně, zejména důkazů navržených žalobkyní. Poukazuje na výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], na jehož svědectví však není napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozhodující míře založen. Jedná se pouze o jeden z řady důkazů, který nesvědčí o nátlaku, pod kterým měla žalovaná podle svého tvrzení podepsat dohodu o narovnání ze dne [datum]. Uvedený svědek se vyjadřoval k situaci v jeho kanceláři, kde i podle žalované již žádný nátlak probíhat neměl. Žalovaná prostřednictvím svých námitek otáčí důkazní břemeno. Soud prvního stupně správně označuje tvrzení žalované o existenci nátlaku za osamocené a správně hodnotí rozpornost jejích tvrzení s odlišnými verzemi svědků [příjmení], [titul] [příjmení] a [příjmení]. Žalobkyně argumentuje ve prospěch použitelnosti důkazu, tj. zvukového záznamu rozhovoru mezi žalovanou a svědkem [jméno] [příjmení] z června 2021 s tím, že tento záznam byl jedinou možnou obranou svědka, jak vyvrátit nepravdivá tvrzení o nátlaku na žalovanou a poukazuje na skutečnost, že podstatný je závěr soudu prvního stupně o tom, že se žalované nepodařilo prokázat svá tvrzení o existenci nátlaku na její osobu. Dále namítá, že žalovaná v podaném odvolání přichází se zcela novým tvrzením, které žalobkyně považuje za nepřípustná, kdy nově konstruuje neexistenci kontraktu ze dne [datum] v důsledku nikoliv včasné přijetí oferty této dohody ze strany žalobkyně. Toto tvrzení podle žalobkyně žalovaná dosud neuplatňovala. Podle žalované došlo k několikatýdennímu zpoždění v akceptaci návrhu smlouvy, což považuje za nikoli včasné přijetí návrhu a v důsledku toho dovozuje neexistenci dohody o narovnání. V té souvislosti poukazuje žalobkyně na obsah účastnické výpovědi žalované, která dne [datum] uvedla, že si smlouvu o narovnání ze dne [datum] vyzvedla v advokátní kanceláři asi tak do tří dnů, do týdne.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustná odvolání (§ 202 o.s.ř. a contrario) byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované ve věci samé není důvodné.

7. Oprávněnost odvolání shledal v případě odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o nákladech řízení.

8. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na určení vlastnického práva ke konkrétně uvedeným nemovitým věcem, které jsou v katastru nemovitostí evidovány ve vlastnictví žalované na základě písemné kupní smlouvy, kterou účastnice uzavřely dne [datum]. Jedná se o určovací žalobu podle § 80 o.s.ř., na níž má žalobkyně naléhavý právní zájem. Lze jej dovozovat z ust. § 985 o.z. a zájmu na odstranění nesouladu mezi faktickým právním stavem a evidencí v katastru nemovitostí, přičemž odstranění nesprávného zápisu v katastru nemovitostí (pokud nedojde k dohodě) nelze dosáhnout žalobou naplnění, za kterou je možné považovat v případě nemovitých věcí žalobu na jejich vyklizení. Námitku žalované, kterou v tomto směru uplatňuje v odvolacím řízení, tak nelze považovat za oprávněnou. 9. [příjmení] pro rozhodnutí o uplatněném nároku je v projednávané věci posouzení platnosti kupní smlouvy, kterou účastnice uzavřely dne [datum] a v návaznosti na to také smlouvy o narovnání ze dne [datum].

10. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je založen na závěru, že účastnice kupní smlouvu ze dne [datum] následně dohodou o narovnání ze dne [datum] shodně prohlásily za nicotnou z důvodů absence jejich skutečné vůle uzavření této smlouvy. Pro soud prvního stupně je tak odůvodněn závěr o zdánlivosti právního jednání, kupní smlouvy, k němuž se nepřihlíží a závěr, že žalobkyně je vlastníkem převáděných nemovitých věcí. Tvrzení žalované o nátlaku na její osobou ze strany svědka [jméno] [příjmení] nemá soud prvního stupně za prokázané, neboť svědci, které žalovaná k prokázání svého tvrzení navrhla, nebyli tvrzenému nátlaku či vyhrožování osobně přítomni a měli pouze informace zprostředkované právě od žalované. Jejich výpovědi si podle soudu prvního stupně částečně odporují a neodpovídají zcela ani účastnické výpovědi žalované.

11. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které zcela odkazuje. Částečně odlišné závěry se týkají právního posouzení věci.

12. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že účastnice uzavřely písemnou kupní smlouvu ze dne [datum]. Z této smlouvy jednoznačně vyplývá, že jde o kupní smlouvu týkající se konkrétních nemovitostí (o které se v dané věci jedná), že je smlouva uzavírána mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující a jaká je dohodnutá kupní cena (§ 2128 o.z.). Není pochyb o tom, že účastnice uvedenou smlouvu podepsaly, což svědčí pro závěr o jejich shodné vůli smlouvu uzavřít. O uzavření smlouvy svědčí i navazující jednání, tj. podání návrhu na vklad vlastnického práva příslušnému katastrálnímu úřadu ve prospěch žalované. Dodatečné prohlášení účastnic ve smlouvě o narovnání ze dne [datum] závěr o absenci jejich vůle k uzavření kupní smlouvy, která byla projevena podpisem smlouvy, neodůvodňuje.

13. Podle odvolacího soudu byla uvedená kupní smlouva řádně uzavřena a nelze ji považovat za zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží. Současně odvolací soud vychází z toho, že tato kupní smlouva byla dohodou smluvních stran zrušena (§ 1981 o.z.), což vyplývá z dohody o narovnání ze dne [datum] Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná svá tvrzení o hrozbách a nátlaku ze strany svědka [jméno] [příjmení] před podpisem smlouvy o narovnání mající za následek absenci svobodné vůle k uzavření smlouvy, neprokázala. Rozhodující pro tento závěr je hodnocení důkazů, které žalovaná (která nese důkazní břemeno) k prokázání svých tvrzení navrhla. Jednalo se konkrétně o svědectví [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žádná z těchto osob však nebyla osobně přítomna tvrzenému vyhrožování a nátlaku na osobu žalované. Skutečnosti, o kterých svědci vypovídali, byly zprostředkované a pocházely právě od žalované. Proto svědectví uvedených osob za těchto okolností je závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene žalovanou správný. Není oprávněná námitka žalované, že se soud prvního stupně důkazy, které navrhla, nezabýval. Pokud je namítáno nesprávné hodnocení důkazů navržených žalobkyní, je třeba vzít v úvahu, že tyto k prokázání skutkových tvrzení žalované neslouží (žalovaná nemůže očekávat, že důkazy navržené žalobkyní budou prokazovat její skutková tvrzení) a závěr soudu prvního stupně o neusnesení důkazního břemene na hodnocení těchto důkazů založen není. Ten primárně vyplývá z hodnocení důkazů, které k prokázání svých tvrzení navrhla sama žalovaná.

14. Žalovaná v podaném odvolání namítá, že se soud prvního stupně řádně nevypořádal s otázkou odstoupení od kupní smlouvy žalobkyní pro nezaplacení kupní ceny (žalovaná současně tvrzení o tom, že kupní cena nebyla zaplacena popírá). Odvolací soud vychází z toho, že odstoupení od kupní smlouvy je jedním z argumentů žalobkyně, svědčícím pro závěr o jejím vlastnickém právu k nemovitostem, o které se v dané věci jedná, vedle tvrzení o nicotnosti kupní smlouvy, popřípadě jejímu zrušení. Jedná se o námitku, která nemůže přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí v otázce vlastnického práva k nemovitostem. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru o zdánlivosti uzavřené kupní smlouvy, nelze mu vytýkat, že se otázkou odstoupení od kupní smlouvy nezabýval. Odvolací soud přezkoumává rozsudek soudu prvního stupně se zřetelem k otázkám, na kterých je tento rozsudek založen.

15. Žalovaná v podaném odvolání„ nově“ napadá rovněž proces uzavření smlouvy o narovnání ze dne [datum] z hlediska včasnosti přijetí návrhu smlouvy a doručení písemného vyhotovení smlouvy po podpisu žalobkyně žalované. Odvolací soud má za to, že nejde o nepřípustná nová tvrzení žalované, jak namítá žalobkyně, ale o (další) právní posouzení skutečností známých v řízení před soudem prvního stupně z uvedených hledisek. Podle odvolacího soudu neobstojí závěr, že smlouva nebyla uzavřena, neboť návrh smlouvy po připojení podpisu žalobkyně nebyl včas žalované vrácen. Není pochyb o tom, že perfektní smlouva podepsaná smluvními stranami byla žalované předána a sama žalovaná potvrdila, že se tak stalo do tří dnů až týdne poté, co smlouvu podepsala, což je možné považovat za přiměřenou dobu i vzhledem k tomu, že žádná lhůta pro doručení smlouvy ze samotné smlouvy nevyplývá.

16. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I., o určení vlastnického práva žalobkyně, potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

17. Změna napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. se týká rozhodnutí o nákladech řízení.

18. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení s tím, že úspěch v řízení nemá ani jedna ze stran. Vychází z toho, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky žalobkyně. Ve vztahu k jednomu z těchto nároků (určení, že žalovaná není vlastníkem předmětných nemovitých věcí) vzala žalobkyně žalobu zpět a ve zbývající části (o určení, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitých věcí) měla úspěch, proto soud prvního stupně aplikoval ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud vychází z toho, že žalobkyně se od počátku na základě v žalobě uvedených skutkových tvrzení domáhala určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, o které se v dané věci jedná a této žalobě soud vyhověl. Přechodné uplatnění dalšího nároku na určení, že žalovaná není vlastníkem předmětných nemovitostí (o tomto nároku nezačal soud vůbec jednat) došlo, jak vyplývá z obsahu spisu, z podnětu soudu prvního stupně, stejně jako k částečnému zpětvzetí žaloby ve vztahu k uvedenému nároku. Odvolací soud má za to, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch a na tomto základě změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení tak, že žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., v případě nákladů odvolacího řízení za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tato částka sestává z odměny advokáta žalobkyně za 16 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, porada s klientkou [datum], účast na jednání [datum], [datum], [datum] v době od [číslo] do 13.40 hod., porada s klientkou [datum], účast na jednání dne [datum] od 9.10 hodin do 12.30 hodin, účast na jednání dne [datum] od 10.15 hodin do 14.50 hodin a účast na jednání dne [datum] od [číslo] do 12.30 hodin). Odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) částku 3 100 Kč. Celková odměna advokáta za řízení před soudem prvního stupně tak činí 49 600 Kč Odvolací soud tam má za to, že v dané věci není namístě při stanovení odměny advokáta vycházet z tarifní hodnoty 400 000 Kč, jak žalobkyně požaduje s tím, že se jedná o minimální hodnotu nemovitostí, o kterých se v dané věci jedná a že tato částka vyplývá z uzavřené kupní smlouvy. Odvolací soud nemůže současně přehlédnout tvrzení žalobkyně, že částka 400 000 Kč ve skutečnosti nevyjadřuje hodnotu převáděných nemovitostí, která je podstatně vyšší. Za této situace není hodnota dotčených nemovitostí známa, nebyla v řízení zjišťována a soud ji nebude zkoumat pouze za účelem rozhodování o nákladech řízení. Odvolací soud rovněž neakceptoval požadavek žalobkyně na přiznání nákladů řízení za doplnění skutkových tvrzení či důkazních návrhů ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] Tyto úkony nepovažuje za účelně vynaložené, neboť byly vyvolány neúplností skutkových či důkazních návrhů žalobkyně. Pokud žalobkyně požaduje odměnu za sdělení stavu mimosoudních jednání ze dne [datum], další sdělení ze dne [číslo] 2021 a [datum] či [datum], nejedná se podle odvolacího soudu o úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, tedy písemná podání či návrhy ve věci samé obsahující skutkový či právní rozbor věci. Takovým úkonem není ani zaslání upravené audionahrávky s přepisem rozhovoru [datum]. Za řízení před soudem prvního stupně žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč za každý úkon podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, tj. celkem 4 500 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas na cestě z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] po 400 Kč za jednu cestu (4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem 2 800 Kč. Náhrada za promeškaný čas dále zahrnuje částku 1 550 Kč za účast při jednání [datum], které bylo odročeno podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu. Celková náhrada za promeškaný čas před soudem prvního stupně tak činí 4 350 Kč Náklady řízení dále zahrnují náhradu cestovného za uvedené cesty z [obec] do [obec] a zpět, tj. 7 x 667,52 Kč, tedy celkem 4 672,64 Kč. Při jedné cestě bylo ujeto celkem 119,2 km osobním automobilem při průměrné spotřebě 4,43 l/km, náhradě za pohonné hmoty – motorová nafta 27,20 Kč podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., náhradě za použití vozidla 4,40 Kč/km. Celkové náklady tak činí 63 122,64 Kč a s připočtením 21% DPH představují částku 76 378,39 Kč.

19. Za odvolací řízení žalobkyni náleží odměna za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání, účast při vyhlášení rozhodnutí, tj. ½ úkonu a odvolání proti nákladům řízení, tj. ½ úkonu). Odměna za jeden úkon činí 3 100 Kč, tedy celkem 7 750 Kč. Náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč za jdeden úkon, tj. 900 Kč a 21 % z částky 8 650 Kč (DPH). Náklady odvolacího řízení tak činí 10 466,50 Kč.