8 Co 1090/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzana Völflové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta na ochranu osobnosti, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově z 21.5.2024, č.j. 12 C 184/2023-231,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:Zamítá se návrh, aby žalovaná byla povinna ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaslat žalobci doporučeným dopisem opatřeným podpisem osoby oprávněné za žalovanou jednat omluvu ve znění: „Spolek , Jméno žalované, . se omlouvá , Jméno žalobce, za zveřejnění lživých informací o jeho osobě v příspěvku publikovaném na facebookové stránce spolku dne 4.1.2023. Všechny informace o , Jméno žalobce, obsažené v tomto příspěvku byly nepravdivé, za jejich šíření se proto tímto omlouváme“.Zamítá se návrh, aby tuto omluvu žalovaná zveřejnila formou příspěvku na facebookovém profilu žalované, dále v rubrice „Aktuálně“ na webové stránce , název, .cz, obojí ve lhůtě patnáct dnů od právní moci rozsudku, a na první straně občasníku , název, , který žalovaná vydává, a to nejblíže v následujícím čísle vydaném po právní moci tohoto rozsudku.Zamítá se návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy 150 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 84 738 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v Praze.

1. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovaná je povinna ve lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci doporučeným dopisem opatřeným podpisem osoby oprávněné za žalovanou jednat omluvu tohoto znění: „Spolek , právnická osoba, . se omlouvá , Jméno žalobce, za zveřejnění lživých informací o jeho osobě v příspěvku publikovaném na facebookové stránce spolku dne 4. ledna 2023. Všechny informace o , Jméno žalobce, obsažené v tomto příspěvku byly nepravdivé, za jejich šíření se proto tímto omlouváme.“ Tuto omluvu je žalovaná též povinna zveřejnit formou příspěvku na facebookovém profilu žalované, dále v rubrice „Aktuálně“ na webové stránce , název, obojí ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, a na první straně občasníku , právnická osoba, , který žalovaná vydává, a to v nejblíže následujícím čísle vydaném pro právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nemajetkové újmy částku ve výši 150 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 61 372,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.)

2. Soud prvního stupně s poukazem na žalobu ze dne 11.8.2023 a její změnu ze dne 30.1.2023, kterou připustil, provedl dokazování (viz body 4. – 26.) a zároveň odůvodnil, proč některé důkazy neprovedl (viz body 27. – 29.). Odvolací soud na tuto část napadeného rozsudku, pro stručnost odkazuje.

3. Soud uvedl, že mezi účastníky není sporu o tom, že dne 4.1.2023 zveřejnil žalovaný spolek na svém facebookovém profilu žalobou dotčený text (citovaný v bodu 18.), přičemž publikaci tohoto příspěvku žalovaná nerozporovala. Tento příspěvek obsahuje tvrzení, jež se týkají osoby žalobce, který ovšem pravdivost prezentovaných informací popíral, šlo přitom (parafrázováno) o tvrzení, že podnikatel , jméno FO, zahájil plundrování místního lesa, že pan podnikatel ale pravděpodobně kácí bez řádného povolení, že pan , jméno FO, změnil chytře účel projektu , název, , adresa, na „bytový komplex“ a tím se vyhnul posuzování dle EIA, že pan , jméno FO, je developer bez skrupulí, a že pan , jméno FO, dostál svému prohlášení, že Lipensko je třeba vytěžit, a to doslova, dělníci dostali pokyn kácet velké vzrostlé stromy a malé nechávat, ty velké zdravé borovice lze totiž skvěle zpeněžit.

4. Soud prvního stupně předně dovodil pasivní věcnou legitimaci na straně žalované a dále se zabýval tím, zda informace prezentované žalovanou mají difamační, pomlouvačnou povahu a dospěl ke kladnému závěru. Soud ze všech shora uvedených důvodů uložil žalovanému spolku, aby se žalobci omluvil, a to nejen doporučeným dopisem, nýbrž také zveřejněním omluvy na svém facebookovém profilu, na svých webových stránkách a v občasníku, který vydává, čímž může být do jisté míry eliminován dopad uveřejněného příspěvku s tím ovšem, že nepovažoval za dostačující formu přiměřeného zadostiučinění, a proto spolku uložil ještě povinnost zaplatit žalobci 150 000 Kč a s ohledem na úplný úspěch ve věci taktéž náhradu nákladů řízení v celkové výši 61 372,17 Kč.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), odvolatelka namítala neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu, namítá, že mnohé ze závěrů soudu prvního stupně nemají oporu v provedeném dokazování a poukazovala na to, že soud prvního stupně provedené důkazy vykládal tak, aby vyznívaly ve prospěch žalobce a v neprospěch žalované a zdůrazňovala, že žalobce je kontroverzní a známou osobou v oblasti Lipenska, musí proto snést větší míru kritiky a logicky jsou jeho postupy a konání pod větším dohledem a v žádném případě pak, i kdyby bylo uznáno právo na zveřejnění omluvy, nejsou podmínky pro přiznání ve formě peněžitého zadostiučinění, žalovaná však především považuje žalobu za nedůvodnou.

6. Odvolatelka dále uváděla, že předmětný příspěvek byl zveřejněný pouze na facebookových stránkách žalované, jež jsou s ohledem na činnost žalované specificky zaměřené, a proto se logicky dostal pouze k omezenému okruhu lidí.

7. Zdůraznila také, že žalobce neprokázal, že by došlo k zásadnímu zásahu, jež by ohrozil jeho čest, žádnými důkazy takovou skutečnost nedoložil a ani svědci navržení žalobcem neprokázali újmu, kterou tvrdil a také uváděla, že pokud by došlo ke zveřejnění omluvy nikoliv pouze na facebookových stránkách žalované, nýbrž také na profilu žalované v rubrice „aktuálně“ a na webové stránce , název, , pak by se omluva dostala k širšímu okruhu osob, než který se o samotném příspěvku dozvěděl, a proto takovouto formu omluvy považuje za nepřiměřenou, stejně jako požadavek na zaplacení částky 150 000 Kč s tím, že zaplacení této částky by mělo nikoliv satisfakční charakter, nýbrž by žalovanou trestalo způsobem, který by zasahoval do její samotné existence.

8. Při jednání odvolacího soudu pak dále žalovaná namítá, že formulace omluvy tak, jak ji požaduje žalobce, je nedostatečně konkrétní, nemůže jí být dosaženo satisfakčního efektu a již z tohoto důvodu navrhovala změnu napadeného rozsudku, zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

9. Žalobce se ve vyjádření odvolání neztotožnil s námitkami odvolatelky o neúplnosti provedeného dokazování a chybném hodnocení důkazů, poukázala na jeho rozsah i dílčí závěry a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Jde-li o tvrzenou nedostatečnou konkrétnost požadované omluvy, sdělila, že úmyslně nebyla formulace omluvy konkrétnější proto, aby se opětovně nezveřejňovaly deformující informace o žalobci, jež jej poškozují.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání.

11. Žalobce se v projednávané věci domáhá písemné omluvy (osobním dopisem a zveřejnění této omluvy na facebookovém profilu žalované, dále v rubrice „Aktuálně“ na webové stránce , název, a na první straně občasníku , právnická osoba, , který žalovaná vydává), a to za článek (příspěvek), který žalovaná zveřejnila na svém facebookovém profilu dne 4.1.2023. V tomto příspěvku obsahujícím informace o žalobci , Jméno žalobce, uvedla:„Pamatujete se na projekt , název, , adresa, ? Úžasný to marketingový trhák, který má zničit značnou část břehu Lipenské přehrady a táhne se podél břehu mezi , obec, a , obec, ? Tak vězte, že podnikatel pan , jméno FO, již zahájil plundrování místního lesa a to hned po Vánocích.Pan podnikatel ale pravděpodobně kácí bez řádného povolení. Požádali jsme tudíž o prošetření místní Policii. Bohužel ta se do toho zatím nehrne. Prověřit situaci slíbila také Česká inspekce životního prostředí. Čekáme i na informace z odboru životního prostředí ve , obec, .Projekt má zabrat plochu o rozloze větší než 100 ha přímo na břehu , obec, ! 25 budov, klub, 254 parkovacích stání.Je to velká levárna. Pokud by se jednalo čistě o rekreační resort, musel by být posuzován podle EIA (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Když mu tento fakt Krajský úřad potvrdil, změnil chytře pan , jméno FO, náhle účel projektu na „bytový komplex“ a tím se posuzování podle EIA vyhnul! Nic nevadí, že tak není záměr v souladu s územním plánem , název, . Pak prý se máme spolehnout na to, že nám tyto procesy fungují dobře. To by ovšem nesměly být díry v zákonech a developeři bez skrupulí.I proti tomuto projektu podepsalo cca 4000 lidí petici „za záchranu jihočeské moře a okolní krajiny“. Bohužel pan , jméno FO, dostál svému prohlášení, že je potřeba , obec, vytěžit a to doslova. Dělníci, kteří stromy kácejí, dostali pokyn, aby káceli jen vzrostlé stromy a malé nechávali. Ty velké zdravé borovice lze totiž skvěle zpeněžit.“12. Právě doslovně citovaný příspěvek byl z facebookového profilu žalované odstraněn cca po roce od jeho zveřejnění. Žalobce popřel skutečnosti vážící se v příspěvku k jeho osobě jednoduše proto, že není jakýmkoli způsobem svázán s projektem , název, , adresa, , respektive s jeho realizací, a s ohledem na nepravdivost uváděných informací, se domáhal ochrany svých osobnostních práv předmětnou žalobou. Bylo na žalované, aby případně prokázala pravdivost těchto tvrzení.

13. Žalobce, který tvrdí zásah do svých osobnostních práv se může u soudu domáhat morálního zadostiučinění případně i zadostiučinění peněžitého, nepostačuje-li jiná forma zadostiučinění, zde omluva (viz § 81 odst. 1,2 a § 82 odst. 1 a § 2951 odst. 2 o. z.). Soud přitom vždy primárně zkoumá, zda jde v konkrétním případě o formu zadostiučinění, které je přiměřené. Za takové se považuje zadostiučinění, jež je dostatečné a účinné, a tedy způsobilé vyvolat satisfakční efekt. Jestliže soud dospěje k závěru o nepřiměřenosti požadované satisfakce (omluvy a na ni navázaného peněžitého plnění), tak žalobu zamítne, aniž by se dále musel zabývat oprávněností žaloby, tedy aniž musel vést dokazování k pravdivosti poškozujících výroků zveřejněných žalovanou.

14. Podle § 81 chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

15. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

17. Přiměřené zadostiučinění v případě omluvy (jako primárního zadostiučinění) vyžaduje, aby formulace textu, má-li vyvolat satisfakční efekt, byla dostatečně konkrétní. Uvedené znamená, že z jejího textu, samozřejmě vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, musí být dobře patrné, za jaké konkrétní jednání (v daném případě jaké konkrétní poškozující výroky) se má žalovaná omluvit. Pokud bude text omluvy sice srozumitelný a tím fakticky i vykonatelný, ovšem současně daný text bude nedostatečně konkrétní (bude příliš obecný), pak soud žalobu bez dalšího zamítne. Zde je totiž nutné důsledně rozlišovat mezi projednatelností a vykonatelností žaloby na jedné straně a situací, kdy je žaloba natolik deficitní (neurčitá a nevykonatelná), že vyžaduje ze strany soudu postup podle § 43 odst. 1 o.s.ř. v podobě výzvy k řádnému doplnění z důvodu její neprojednatelnosti a nevykonatelnosti.

18. Lze tedy shrnout, že žalobní petit musí požadavek na omluvu definovat dostatečně konkrétně, aby tomu, kdo se omlouvá, bylo nepochybně zřejmé, za co se omlouvá, respektive aby to bylo zřejmé každému dalšímu, kdo se s omluvou seznámí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2022, sp. zn. 25 Cdo 1638/2020, nebo ze dne 16.12.2021, sp. zn. 25 Cdo 3384/2020). Současně platí, jde-li o dostatečnou konkrétnost žalobního petitu, že soud bude také rozlišovat mezi situací, kdy je požadovaná pouze omluva soukromá (např. pouze osobním dopisem), oproti situaci, kdy žaloba žádá omluvu veřejnou, tedy její zveřejnění v tisku, na webových stránkách nebo například na facebookovém profilu (zde platí všechny uvedené varianty). Znamená to, že v případě pouze soukromé omluvy bude požadavek na její dostatečnou konkrétnost vystupovat do popředí méně a bude možná větší benevolence soudu, jestliže je například více řešena osobní situace dvou subjektů, jež vědí, o co se jedná bez dalšího. Naopak u veřejné omluvy je požadavek na dostatečnou konkrétnost formulace závadného jednání (jednání, které žalobce považuje za protiprávní) mnohem přísnější. Musí totiž být zřejmé nejen tomu, kdo se omlouvá ale i každému dalšímu z neurčitého okruhu adresátů této omluvy, za jaké konkrétní jednání a v jakém rozsahu se žalovaná omlouvá. V případě textu zveřejňované omluvy tedy musí být každému dobře zřejmé, jako konkrétní nepravdivé či lživé výroky jsou předmětem omluvy.

19. V této věci podle odvolacího soudu žalobce požadavku na dostatečně konkrétní formulaci omluvy nedostál, neboť se domáhá pouze obecně formulované omluvy v podobě sdělení, že všechny informace, které žalovaná o žalobci zveřejnila v článku na facebookové stránce spolku dne 4.1.2023 jsou nepravdivé. Přitom předmětný text je poměrně rozsáhlý a obsahuje řadu konkrétních sdělení týkajících se osoby žalobce (viz bod 11. tohoto rozsudku. Z takto formulované omluvy není zřejmé, o jaké konkrétní nepravdivé (lživé) informace týkající se osoby žalobce mělo jít, a to celé v situaci kdy dotčený text ze dne 4.1.2023 již není veřejně dostupný, neboť byl z facebookového profilu žalované odstraněn a nelze se s ním tak již seznámit (toto je nesporné). Takto obecně formulovaná omluva je i s přihlédnutím k ustálené judikatuře nepřiměřená a proto nedostatečná. Současně ovšem lze formulaci žaloby považovat za určitou a projednatelnou, podmínky pro postup soudu podle § 43 odst. 1 o.s.ř. tedy ani odvolací soud neshledal.

20. Nemůže s ohledem na uvedené argumenty o nedostatečné konkrétnosti (nepřiměřenosti) textu omluvy obstát námitka, že žalobce nechtěl, aby byl předmětný text znovu (v rámci zveřejnění omluvy) zveřejněn a tím se staly dostupnými nepravdivé informace o jeho osobě, neboť bez označení (uvedení) nepravdivých respektive lživých informací (jak je žalobce označuje) v textu obsažených nelze seznat, které informace týkající se osoby žalobce v konkrétním textu jsou nepravdivé respektive lživé a za které se tak omlouvající žalovaná omlouvá. Z textu omluvy nelze vůbec seznat, čeho se nepravdivé informace měly týkat. Pokud se pak žalobce domáhal zveřejnění textu pouze obecné omluvy, vskutku nelze od požadavku na konkrétnost jejího textu rezignovat, neboť bez uvedení konkrétních nepravdivých informací o jeho osobě není (nemůže být) adresátům zveřejňované omluvy zřejmé, za jaké své nepravdivé, respektive lživé výroky se žalovaná omlouvá, není-li navíc kritizovaný text ze 4.1.2023 veřejně dostupný.

21. Vzhledem k tomu, že odvolací soudu dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobě (odčinění nemajetkové újmy) v podobě nekonkrétně formulované omluvy (dopisem a zveřejněním v tisku, na webových stránkách a na facebookovém profilu), pak nepřichází v úvahu ani přiznání zadostiučinění v penězích, jež je možné pouze tehdy, jestliže by přiznání omluvy bylo nedostatečným prostředkem satisfakce. Jestliže omluva přiznána není (nelze ji v této podobě přiznat), nelze vést ani úvahy o tom, zda je dostatečná či nikoliv a zda nad její rámec přiznat ještě peněžité plnění. Navíc má odvolací soud zato, že by v daném sporu, jestliže by omluva byla přiměřená se satisfakčním efektem, by již tato představovala dostatečně účinné odčinění tvrzené újmy. Je tomu tak mimo jiné i proto, že sám žalobce považoval za prioritní a z hlediska nápravy účinnou právě omluvu, nikoliv i potřebu satisfakce finanční. Peněžité zadostiučinění by zde navíc směřovalo spíše k neadekvátnímu finančnímu poškození (s ohledem na majetkové poměry žalované), než k nápravě a vyvážení zásahu do osobnostních práv v poměrech této konkrétní věci. K tomu však peněžité zadostiučinění sloužit nemá.

22. Na základě všech shora uvedených okolností odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zcela zamítl.

23. S ohledem na změnu napadeného rozsudku, potažmo úspěch žalované v řízení, přiznal odvolací soud žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a učinil tak za užití ustanovení § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž při určení výše odměny advokáta i ostatních jeho nároků odvolací soud aplikoval dále zmíněná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Na úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 aplikoval tuto vyhlášku ve znění účinném do tohoto data, zatímco pro úkony advokáta učiněné po tomto datu ji aplikoval ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; k tomu srovnej čl. II, Přechodné ustanovení posledně uvedeného právního předpisu. Jinak řečeno v případě úkonů učiněných do 31. 12. 2024 vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 50 000 Kč, čemuž odpovídá odměna za úkon ve výši 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu) a počínaje 1. 1. 2025 vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 150 000 Kč, čemuž odpovídá odměna za úkon ve výši 7 100 Kč (§ 9a odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu). Dále odvolací soud přiznal taktéž odpovídající náhradu hotových výdajů (300 Kč do 32. 12. 2024 a 450 Kč počínaje 1. 1. 2025) a účtované cestovné včetně ztráty času (vše viz dále).

24. Odvolací soud tedy přiznal odměnu ve výši 3 100 Kč za úkon příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 18. 9. 2023, porada ohledně vyjádření ze dne 22. 1. 2024, vyjádření k žalobě z 22. 1. 2024, účast při jednání dne 30. 1. 2024 (2 úkony při délce jednání přesahující dvě hodiny), porada dne 7.3. 2024 ohledně přípravy písemného vyjádření, účast při jednání 25. 3. 2024 (2 úkony při délce jednání přesahující dvě hodiny), vyjádření se k výslechům ze dne 17. 5. 2024, porada s klientem před sepisem odvolání 17. 7. 2024, sepis a podání odvolání ze dne 17. 7. 2024. Dále odvolací soud přiznal odměnu ve výši 7 100 Kč za úkon porada s klientem před jednáním odvolacího soudu dne 1. 4. 2025 a za úkon účasti při jednání odvolacího soudu dne 1. 4. 2025. Z titulu odměny za zastupování za 12 odměn po 3 100 Kč a 2 odměn po 7 100 Kč tedy žalované náleží 51 400 Kč a dále náhrada hotových výdajů advokáta 4 500 Kč (12x300 Kč + 2x450 Kč). Celkem tedy z titulu zastupování advokátem žalované náleží proti žalobci 55 900 Kč respektive 67 639 po připočtení 21% DPH, jíž je zástupce žalované plátcem.

25. Z titulu cestovného, a to za cesty právního zástupce žalované ze sídla advokátní kanceláře k jednání u Okresního soudu v Českém Krumlově (ve dnech 30. 1. 2024 a 25. 3. 2024) specifikovaným osobním automobilem značky Volkswagen Tuareg odvolací soud přiznal (dle podrobné specifikace doložené do spisu) 5 675 Kč a za cestu k jednání odvolacího soudu dalších 2 443 Kč a k uvedeným částkám přiznal také náhradu za ztrátu času 2 400 Kč (za 24 půlhodin po 100 Kč), celkem patří zástupci žalobce 10 518 respektive 12 727 Kč s 21% DPH, jíž je zástupce žalované plátce.

26. Nakonec sama žalovaná nárokovala cestovné k jednání soudu prvního stupně dne 21. 5. 2024 (kterého se neúčastnil její zástupce) osobním automobilem zn. Toyota Auris ve výši 2 372 Kč, jež jí také náleží a dále i zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč.

27. S ohledem na shora podané odvolací soud uložil žalobci, aby zaplatil žalované za řízení před soudy obou stupňů z titulu náhrady účelně vynaložených nákladů celkovou částku 84 738 Kč, a to k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

28. S ohledem na skutečnost, že soud vždy zkoumá, zda požadované náklady řízení byly vynaložené účelně (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.), nemohl v daném případě odvolací soud přiznat odměnu advokáta za tři porady advokáta s klientkou, a to dne 30. 1. 2024, dne 25. 3. 2024 a nakonec dne 21. 5. 2024 (po nichž následovalo jednání ve věci samé), byť odvolací soud nezpochybňuje, že k uvedeným poradám došlo. Ve všech případech šlo totiž o situaci, kdy dané poradě předcházela o pouhých několik dní jiná porada ve věci samé (za niž je přiznávána odměna), z níž vždy vzešlo kvalifikované podání ve věci samé a není tak zřejmé, proč, bylo-li nutné projednat ještě další skutečnosti týkající se věci, nedošlo k jejich projednání rovnou při předcházejících poradách. Platí to tím spíše, jestliže v řízení nevyšly najevo v těchto krátkých intervalech mezi uvedeným poradami žádné nové skutečnosti, na něž by bylo přiléhavé reagovat, natož pak poradou přesahující hodinu.